Rocky Balboa / Rocky Balboa (2006/97/USA/Sportovní, Drama, Akční, Romantický) 77%

JEDNOU VĚTOU
„Nic nekončí, dokud to doopravdy neskončí“

OBSAH
Před třiceti lety byl mužem bez budoucnosti, který se živil prací pro druhořadého lichváře. Když mu štěstí přihrálo možnost postavit se do boxerského ringu s úřadujícím šampiónem těžké váhy Apollem Creedem, jeho šance na vítězství byla jedna ku milionu. Jediné, co chtěl, bylo bojovat až do konce. Jeho odvaha a nezdolnost v životě i v ringu inspirovala miliony lidí. Každá sláva však jednou pomine a Rocky Balboa (Sylvester Stallone), který byl kdysi italským hřebcem, nyní tráví večery vyprávěním starých historek stálým návštěvníkům své restaurace Adrians, pojmenované po jeho ženě, z jejíž předčasné smrti je ještě stále zlomený. Jeho syn (Milo Ventimiglia) s ním nechce trávit čas, protože je příliš zaměstnán svým vlastním životem. Čas a rány osudu Rockyho pokořily, otupily jeho pěsti a vzaly mu všechno kromě jeho starých historek, ale uvnitř je pořád stejný. Ve svém srdci je však pořád bojovníkem. Úřadujícím šampiónem těžké váhy je nyní Mason “The Line” Dixon, který vyniká pouze tím, jak jednoduše se mu podařilo titul získat. Vzhledem k tomu, že se mu nikdy nepostavil do cesty rovnocenný protivník a on tak nemusel nikdy nic zásadního dokázat, je Dixon fanoušky boxu považován za člověka, kterého nečeká žádná zářivá budoucnost. Avšak pouze do okamžiku, kdy jej počítačová simulace přirovná k Rockymu Balboovi v jeho nejlepší formě. Kdo by vyhrál, kdyby se tihle dva postavili proti sobě v ringu? Dixon se svými vypilovanými údery a prací nohou nebo Rocky se svou vášní a silnými direkty?Zní to jako vtip. Ale pro Rockyho, který je téměř dvakrát tak starší jako jeho oponent, je možnost zápasu s Dixonem druhou šancí, kterou nemusel nikdy dostat – šancí, jak dokázat sobě i všem lidem, které má rád, že zatímco tělo stárne, plamen v srdci plápolá stále silně. Když byl v roce 1976 uveden do kin původní film Rocky, stal se mezinárodním fenoménem a nesmrtelnou klasikou. Nečekaný hit se v silné konkurenci velkorozpočtových titulů probojoval do oscarového klání a byl nominován na 10 Cen Akademie, přičemž proměnil nominace v kategoriích nejlepší film, nejlepší režie a nejlepší střih, v nichž soutěžil s filmy jako Taxikář či Network. Sám Stallone, který zarytě trval na tom, že v případě realizace filmu musí být obsazen do jeho hlavní role, byl nominován hned dvakrát – za nejlepší herecký výkon a nejlepší scénář.(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Sylvester Stallone vede svého životního hrdinu do posledního velkého sportovního, ale i osobního boje a uzavírá tak způsobem více než důstojným pouť započatou před třiceti lety. Podzim života a bilanční promluvy, silný moment se švagrem Pauliem v místech znamenajících pro každého z nich něco úplně jiného, pak smiřovačka s odcizeným synem, pak trénink, pak box, a pak konec. Takhle ve vší stručnosti to zní dost špatně a místy to také celkem slabé je, protože snaha uzavřít všechny jednotlivé linie Rockyho života tak, aby nebyl happy-endu chtivý divák ochuzen ani o to nejmenší, je místy příliš očividná až naivní. Jenže takhle jednoduché to není. Nemůžete si pomoct a tomu starému bijci fandíte. Aby taky ne, ono totiž nejde nechtít, aby to probohaživýho neskončilo takovým provarem jako byl pátý díl;) Rocky zkrátka vždycky měl sympatie publika, které chce vítěznou hymnou zakončené příběhy outsidera s velkým srdcem a Stallone se rozhodl, že svým/Rockyho věrným příznivcům nezůstane nic dlužen. A taky možná zatoužil nakopat řiť nějakému tomu gengsta niga borečkovi s deseti luxusními fáry a barákem, který zasahuje do dvou časových pásem. Nějaká ta nostalgie tu sice je, ale kromě pár míst nejde říct, že by to, co se děje nebo povídá, nemělo opodstatnění. A když pak dojde k tomu zlomu a začne klasická druhá půle, jedete v tom stejně jako Hřebec z Philadelphie za časů mladé síly a největší slávy. Tleskám a děkuju za všechny ty roky, Rocky:) 80% za kvalitní řemeslo a ještě něco navíc. (Gemini) 4*

K filmu jsem přistupoval obezřetně, připraven na nejhorší, tudíž od něj „odcházím“ mile překvapen. Celá první hodina je nostalgicko-melancholickým naříkáním nad starými dobrými časy. Rocky truchlí nad hrobem milované manželky. Rocky je mrzutý kvůli svému kariéristickému synkovi. Rocky vede obyčejný dialog s ženou, kterou poznal jako dívku. Takhle to skoro vypadá, že Stallone předvádí něco jako herectví. Ne, nepředvádí. Všechny uvedené scény přesto fungují. Vše se bude do jisté míry odvíjet od vaší nálady a ochoty akceptovat lehkou debilitu hlavního hrdiny, velkou naivitu jeho slov a vysokou nepravděpodobnost chování ostatních postav („a teď dám výpověď, abych udělal tatíkovi radost“). Až mě překvapilo, že jsem s tím neměl problém, a jak rychle kecací část odsejpala. Pak pochopitelně následuje nějaký ten trénink a nějaký ten zápas, obojí zrežírováno mnohem dynamičtěji než předchozí utápění se ve vzpomínkách a přesto na něj plynule navazující. Právě z několikaminutového tréninkového sestřihu s klasickým rockyovským hudebním motivem „Gonna Fly Now“ pro jeho silný retro nádech příjemným způsobem mrazilo. Finální zápas, se kterým stojí a padá každý díl Rockyho, potěšil vyváženosti realističnosti (skoro bych uvěřil, že šlo o sestřih skutečného mače) a efektnosti (černobílý obraz s červenou krví je cool). Věřím, že Stallone to cítil podobně jako Rocky, jako starý unavený chlápek, který si potřeboval vyřešit poslední věc (no dobře, ještě ten Rambo, ale pak už snad zasloužený důchod). Sebral všechny síly a vypotil ze sebe výkon dávající s úctou vzpomenout na tolik proklamované staré dobré časy. I s šesti křížky na krku mě dokázal nabít energií a inspirovat ke koupi boxovacího pytle. 75%  (Matty) 4*

Hrdinovi který, byl na vrcholu a později jeho kvalita upadla do propadliště dějin byla díky Slyovi udělena pocta nejvyššího charakteru. Příběh o muži, který rád vzpomíná na staré časy a dalo by se říci, že mu to opravdu chybí se naskytne příležitost si naposled zabojovat. Ze začátku se děj vcelku vleče, ale dunivý a význačný hlas Slye nepřestane nudit, k tomu dialogy jsou dobře napsané a dávají Rockymu velký prostor. Později v druhé půlce se to slušně rozjede a závěrečný grandiózní a také poslední boj před Vašimi zraky započne a že to bude stát zato. Ze začátku se každý šestého dílu bál jaké bylo nakonec překvapení, že se z toho stalo tento příjemně nostalgický příběh o muži, který si v životě něco dokázal a věděl o tom a tak mohu potvrdit jen toto : Fighters fight (bojovníci bojují) (Malarkey) 5*

VELKÁ RECENZE
Vrátil se. O šestnáct let starší, bez milované Adrian i v pětce vzpomínaného Damoklova meče v podobě poškození mozku. Ještě před pár měsíci byste Slyův nápad na další boxerský sequel odsoudili jako blekotání stárnoucího akčního hrdiny. Pak se ale objevila první ukázka. "Teď už se nesměje nikdo", jak vzkáže Rockymu jeho syn uprostřed posledního zápasu jeho života. Rocky došel na konec cesty a dokázal to se vztyčenou hlavou.
Tahle recenze se nebude snažit být nějaká přehnaně neutrální a já nebudu zapírat, že mám Rockyho rád. Vyrůstal jsem s ním a byl jsem v první řadě na každém z jeho zápasů. Ať už šlo o dva vyrovnané souboje s Apollo Creedem, těžkou krizi s Clubberem nebo nejtěžší zápas vůbec - souboj amerického Davida a ruského Goliáše ve čtvrtém díle. I tu všemi okopávanou pětku jsem se nakonec naučil mít rád. Stallone se v ní pokusil o něco, k čemu autorsky dozrál až teď. Chtěl zachytit stárnoucího boxera, který touží po troše uznání a zaslouženém klidu. Tenkrát se to nepovedlo hned z několika různých důvodů. Je na čase to zkusit podruhé a tentokrát to pro jistotu vzít do vlastních rukou.
A tak se Stallone vrací k režii, psaní a osvědčené herecké poloze. Rocky 6 už není jen příběhem o underdogovi - chcípákovi, kterého každý odepsal. Film sám o sobě se staví do téhle pozice a doufá, že ho diváci vezmou na milost. Možná nemám takovou duši jako Rocky, abych v útulku lovil chundelaté trosky (v té scéně dostal ten underdog podtext trochu zbytečné doslovnosti) a rozhodně Rockymu nedávám bonusové hvězdičky za zásluhy. Musí si to vyboxovat tak jako dřív. Jenže... co když v tomhle filmu o box vůbec nejde?
Po deseti minutách v kině to ostatně pochopíte sami. Šestý Rocky je celovečerní loučení s veteránem filmového boxu. S tím na kterého všichni nadávali, protože ve skutečnosti jeho styl neměl se skutečným boxem nic moc společného, ale stejně si ho nakonec zamilovali, protože Sly byl ke své "ukňučené" poloze nebezpečně účinný a Rocky filmy byly jako stavebnice - něco tě naštvalo? Zajdi si do tělocvičny, dostaň ze sebe maximum, pochop svoje tělo i svojí duši a nakonec triumfuj. Kdo by se nenechal uhranout tou kouzelnou formulkou? Funguje to i pošesté, ale musíte být stejně jako Rocky připraveni snést pár ran osudu.
Jak to myslím? V tomhle filmu jsou největším nepřítelem hrdinovy vzpomínky a pocity, nikoliv jeho protivník v ringu. Toho v prvních dvou třetinách uvidíte jen sporadicky a i po samotném zápase vám zůstane v hlavě zafixovaný jako tuctový černoch (Antonio Tarver je vynikající boxer, ale v podstatě na to ani nevypadá - žádný Herkules jako Mr. T ve třetím díle, žádná černá verze Arnieho jako Carl Weathers v jedničce a dvojce... ránu byste od něj ale určitě dostat nechtěli ;). Ale zapomeňte na něj. Zapomeňte i na finální zápas, který je sice progresivně točen na digitál (Sly chtěl zprostředkovat divákům skutečný boxerský zápas) a vyšperkován černobílými záběry ala Sin City (se zvýrazněnými klíčovými barvami), ale tak nějak nesedí do zbytku filmu. Jak vizuálně, tak duševně.
Zbláznil jsem se? Nikoliv. Síla šestého Rockyho je, věřte nevěřte, v tom jak Sly celou hodinu před vstupem do ringu bloumá po městě a loví vzpomínky, šíří moudra a nakonec potkává nové lidi a oprašuje ty staré. Někomu to může připadat jako hrozně málo a pokud nemáte nakoukanou celou sérii, zřejmě vás nespasí ani tklivý soundtrack v pozadí a Slyovy promluvy o tom, jak musí vypustit to zvíře, které v něm třímá (je to ozvěna z Ramba 3, ale nekažme si to). Scénář má svoje silné okamžiky a vůbec se při tom neohlíží na původní princip Rockyho stavebnice - vrcholem filmu je Rockyho rozhovor s vlastním synem, který se odehraje na opuštěné ulici a ve kterém je tolik mouder, že byste je mohli přehazovat lopatou. Stallone těží svojí hereckou škatulku do dna a stejně jako v prvním Rambovi nebo Rockym dokazuje, že pokud se pohybuje na území, které dobře zná, dokáže diváka strhnout na svojí stranu.
Po téhle scéně následuje tréninková koláž a samotný zápas. Ano, tuna dalších zapamatování hodných hlášek, řada zajímavých okamžiků a tradiční "Rocky" atmosféry, ale už nic co by se vyrovnalo té takřka filozofické pouti Rockyho duší, zakončené několika vypjatými okamžiky, které ho zavály zpátky do ringu. Tenhle film není o tom JAK se vrátit. Jde tu o to PROČ se vracet. A to je cenná lekce ve všech ohledech. Proti Slyovi stáli všichni - naštvaní fanoušci, kteří už Rockyho dávno pohřbili, recenzenti, kteří si dělali legraci z jeho věku a touhy po penězích, dokonce i producenti, kteří mu odmítali dát solidní finanční prostředky. Nikdo zkrátka neviděl důvod, proč Rockyho znovu křísit. Sly ten důvod měl a v tomhle filmu vám to vysvětlí hezky z očí do očí. Kdo řekne, že to bylo zbytečné, ten možná nevidí pod povrch celé věci.
Přiznávám, že se teď bojím, že Rambo 4 zbagatelizuje cokoliv, co jsem naznačil v téhle recenzi, ale do té doby si budu Slye i šestého Rockyho hodně cenit. Není to zázračný kus filmařiny a má svoje chyby, ale je to rozloučení s legendou a zároveň důkaz toho, že když hodně chcete, nejsou žádná vrátka zavřená ani v pokročilém věku. Ať už jde o vrata do diváckých duší, hollywoodských kasiček nebo kinosálů. Milujeme outsidery, ale být outsider sám o sobě nestačí. Musíte dokázat, že je ve vás mnohem víc a musíte se na chvíli stát hrdinou. Díky tomuhle filmu se Sly alespoň na půl druhé hodiny tím hrdinou opět stal. Přál bych to většině akčních ikon z 80. let, ale tak nějak tuším, že tohle bude čestná výjimka. O to si jí cením víc.
p.s. Zahoďte předsudky a zajděte si do kina. Pokud nebudete čekat remake čtvrtého dílu a znáte Rockyho minulost, možná vám to dá víc, než jste ochotní si připustit.

PODROBNÝ POPIS FILMU
Rocky Balboa žije životem vdovce již přes 3 roky. Jeho syn Robert má dost práce se sebou a tak se Rocky stará o svou restauraci Adriana, kde po večerech vypráví hostům historky z ringů. Každý rok s Pauliem navštěvují místa, ve kterých něco zažili s Adrianou. Rocky na to rád vzpomíná, Paulie ne.
Jednoho dne zhlédne počítačovou simulaci zápasu mezi ním v nejlepší formě a úřadujícím šampiónem těžké váhy, Masonem Dixnem. Podle simulace by Italský hřebec nad současným mistrem vyhrál. Rocky nesledoval zápas sám a lidé se začínají ozývat, že Mason Dixon by Rockyho nikdy neporazil a někteří dokonce tvrdí, že by to nezvládl ani proti současnému Balboovi.
Mason Dixon o tom nechce ani slyšet. Rockyho považuje za svůj vzor boxera a ví, že 20 let je v kariéře více než únosné. Rocky sám přesto zažádá o boxerskou licenci, kterou mu komise nejprve nechce vydat, ale nakonec souhlasí. Je dojednán zápas, který se má nést v duchu exhibice. Rocky sám neví, jak to může dopadnout, protože věk dělá své.
Přesto se ještě jednou pouští do tréninku. Se svým trenérem se shodnou, že nemá smysl si, v jeho věku, hrát na rychlost, práci nohou apod. a dohodnou se na strategii klasického silového boxu. Mezitím se také zlepšuje i vztah Rockyho s jeho synem, který otce podporuje.
Během jednoho večera potkává Rocky v baru číšnici, ve které poznává Mariane. Mladou dívku ze sousedství, kterou kdysi zahnal domů, aby se netahala s pouličními existencemi. Rozhodne se jí doprovodit domů a Mariane ho následně podporuje v přípravách na zápas.
Mason Dixon ještě před zápasem říká Rockymu, že to bere jako exhibici a nechce mu nic udělat, ale pokud Rocky udělá něco jemu, opře se do toho naplno. Dixon sice zápasit nechce, ale nebaví jej ani neustále snášet kritiku, že bojuje pouze proti slabým soupeřům a boxera 80. let by nikdy neporazil.
Když zápas začne, Dixon několikrát Rockyho uzemní tak, že sám navrhuje přerušení zápasu. V druhém kole se ale nečekaně Rockymu daří udeřit Dixona a patrně mu zlomí ruku. Následně Balboa zasype Dixona údery a když končí druhé kolo, celé hlediště vytuší, že zde nemusí jít jenom o srandu, ale může se stát, že Balboa po 20 letech porazí šampióna. I členové obou týmů už tuší, že z bojovníků nebudou pouze symbolicky otírat pot, ale i krev.
Odbíhají další a další kola se střídavým výsledkem. Při desátém, posledním kole Dixon Rockymu říká „Si starej blázen“ a Balboa na to reaguje „Taky budeš“. Dixon sráží Rockyho a doufá, že už zůstane na kolenou, ale Rocky se opět zvedá a vrací údery. V závěru kola jsou oba vyčerpáni a s gongem padají do sebe. Rocky děkuje Dixonovi a ten naopak jemu za zápas.
Oficiálně je vyhlášen vítěz Mason Dixon, ale to je Rocky už u východu z arény a za silného skandování publika odchází neporažen.

O FILMU
Před třiceti lety byl mužem bez budoucnosti, který se živil prací pro druhořadého lichváře. Když mu štěstí přihrálo možnost postavit se do boxerského ringu s úřadujícím šampiónem těžké váhy Apollem Creedem, jeho šance na vítězství byla jedna ku milionu. Jediné, co chtěl, bylo bojovat až do konce. Jeho odvaha a nezdolnost v životě i v ringu inspirovala miliony lidí.
Každá sláva však jednou pomine a Rocky Balboa, který byl kdysi italským hřebcem, nyní tráví večery vyprávěním starých historek stálým návštěvníkům své restaurace Adrian’s, pojmenované po jeho ženě, z jejíž předčasné smrti je ještě stále zlomený. Jeho syn s ním nechce trávit čas, protože je příliš zaměstnán svým vlastním životem. Čas a rány osudu Rockyho pokořily, otupily jeho pěsti a vzaly mu všechno kromě jeho starých historek, ale uvnitř je pořád stejný. Ve svém srdci je pořád bojovníkem.
Úřadujícím šampiónem těžké váhy je nyní Mason “The Line” Dixon, který vyniká pouze tím, jak jednoduše se mu podařilo titul získat. Vzhledem k tomu, že se mu nikdy nepostavil do cesty rovnocenný protivník a on tak nemusel nikdy nic zásadního dokázat, je Dixon fanoušky boxu považován za člověka, kterého nečeká žádná zářivá budoucnost. Avšak pouze do okamžiku, kdy jej počítačová simulace přirovná k Rockymu Balboovi v jeho nejlepší formě. Kdo by vyhrál, kdyby se tihle dva postavili proti sobě v ringu? Dixon se svými vypilovanými údery a prací nohou nebo Rocky se svou vášní a silnými direkty?
Zní to jako vtip. Ale pro Rockyho, který je téměř dvakrát tak starší jako jeho oponent, je možnost zápasu s Dixonem druhou šancí, kterou nemusel nikdy dostat - šancí, jak dokázat sobě i všem lidem, které má rád, že zatímco tělo stárne, plamen v srdci plápolá stále silněji.
Když byl v roce 1976 uveden do kin původní film Rocky, stal se mezinárodním fenoménem a nesmrtelnou klasikou. Nečekaný hit se v silné konkurenci velkorozpočtových titulů probojoval do oscarového klání a byl nominován na 10 Cen Akademie, přičemž proměnil nominace v kategoriích nejlepší film, nejlepší režie a nejlepší střih, v nichž soutěžil s filmy jako Taxikář či Network. Sám Stallone, který zarytě trval na tom, že v případě realizace filmu musí být obsazen do jeho hlavní role, byl nominován hned dvakrát - za nejlepší herecký výkon a nejlepší scénář.
Díky čtyřem pokračováním se této filmové sérii podařilo získat nové generace fanoušků. „Myslím, že lidé, kteří nám byli po celou tu dobu oporou a zůstali sérii věrní, budou se závěrečnou kapitolou Rockyho životního příběhu spokojeni. Myslím si, že jsme příběh uzavřeli důstojným způsobem.“
Hlavní příčinou toho, proč lidem film tak imponoval, byla podle Stalloneho skutečnost, že spousta diváků se v jeho hlavním hrdinovi zhlédla. A po třiceti letech od uvedení prvního filmu chtěl napsat příběh, který by základní myšlenku filmu - že všechno je možné, pokud v to dostatečně věříte - předal nové generaci diváků.
„Snaha vzchopit se a zkusit co nejvíce využít své životní šance je poměrně univerzálním snem,“ říká scénárista, režisér a představitel titulní role. „Nemusíte slavit absolutní úspěch, ale aspoň jste tu šanci nenechali plavat. Myslím si, že spousta lidí je nejvíce frustrovaná z toho, že ji nikdy nedostali.“
„Rocky nikdy nepřestal Sylvesterovi kolovat v žilách,“ říká producent William Chartoff. „Byla to pro něj rozdělaná věc, stejně jako pro ty zástupy fanoušků po celém světě. Přestože je Rocky Balboa opravdu poslední kapitolou, v mnoha ohledech má ze všech pokračování nejblíže k originálu.“
„První díl byl malý film napsaný jako mistrovské dílo,“ říká Burt Young, který stejně jako ve všech předchozích dílech ztvárnil Rockyho nejlepšího přítele a švagra Paulieho. „Devadesát osm stran pouliční prózy. Nebyla tam žádná vata. A bylo to velmi romantické. Spousta lidí dodnes nedocenila, jak úžasně romantický film to byl. A dokázal člověka skvěle vyburcovat. Byl to asi nejlepší scénář, jaký jsem kdy četl.“
Na začátku tohoto filmu se titulní hrdina ocitá v podobné situaci jako v prvním dílu. „Je zpátky na začátku - úplně sám, akorát už není tak naivní,“ říká Stallone. Ztratil však jedinou záchrannou síť a oporu, kterou ve světě plném nástrah měl - svou milovanou Adrian, která předčasně zemřela na rakovinu. „Když vám život vezme to, co vám bylo nejdražší, vaše nejlepší léta jsou podle všeho za vámi a zůstal jste úplně sám, říkáte si: ‚Co teď budu dělat?‘“ vysvětluje Stallone. „Měl veškerou slávu, kterou si kdy přál, ale jeho žena umřela a syn má vlastní život. Všechno, co pro něj symbolizovalo splněný sen, je pryč a on zůstal sám.“
„Rocky cítí hroznou bolest a zlost a neví, jak se toho zbavit,“ říká Burt Young. „O tom tenhle film je. O tom, jak jeho postavy stojí v prázdných místnostech a snaží se je nějak vyplnit.“
Rocky pravidelně navštěvuje Adrianin hrob, ke kterému chodí při svých pravidelných procházkách po místech, která pro něj něco znamenala. „Vchod a výklad obchodu se zvířaty jsou zatlučeny prkny. Kluziště zchátralo. On tam ale stojí mezi těmi cihlami a sutinami a v myšlenkách se stále prohrání po ledě s Adrien, dokud jej Paulie neprobudí zpět do reality,“ říká Stallone.
Jeho snaha spojit se se synem Robertem zůstává neopětovaná. „Syn byl tím posledním, co jej spojovalo s Adrian, ale jejich vztah je velice chatrný,“ vysvětluje Stallone. „Má stejný problém jako ostatní děti, které žijí ve stínu svého otce. Nemůže se svým otcem soupeřit, což by ani neměl. Rozhodl se žít, oblékat, chovat a dělat všechno ostatní přesně opačně než jeho otec.“
Herečka Geraldine Hughes, scénáristka a hlavní hvězda uznávané divadelní hry Belfast Blues, byla Stallonem vybrána do role „malé Marie“, která však už dávno vyrostla a nyní je svobodná matka, žijící na obzvláště drsné ulici v jižní Filadelfii. V prvním filmu jsme se s ní setkali v humorné scéně, kdy ji Rocky ochrání před pouličními delikventy a dovede ji domů, za což si od Marie nakonec vyslouží poznámku „Trhni si, blbče!“
Hughes podotýká, že přestože Rocky naváže s Marií jakýsi provizorní vztah, je pro něj příliš brzy na to, aby opadla jeho láska k Adrian. „Adrian i Talia Shire, která ji ztvárnila, jsou naprosto nenahraditelné,“ říká Hughes. „I v tomto filmu zůstává zásadní hybnou silou Rockyho života.“
V Marii však Rocky nalezne ten lidský kontakt, který tak zoufale potřebuje. „Marie a Rocky mají ve filmu krásný vztah,“ říká herečka, „ale není v ničem romantický. Jsou ve svých životech úplně osamocení. Marie si připadá neviditelná, Rocky se za ní přijde podívat a ona se pozvolna stává součástí jeho nového dobrodružství.“
Když proti sobě počítačový program stanice ESPN postaví v simulovanému boxerskému zápasu úřadujícího mistra těžké váhy Masona “The Line” Dixona a dvojnásobného šampióna Rockyho Balbou, v Rockyho životě dojde ke změně.
Simulovaný zápas a jeho kuriózní výsledek jej přiměje k tomu, aby si znovu vyřídil boxerskou licenci. „Rocky zahlédne tu simulaci a najednou se mu rozsvítí,“ vysvětluje Stallone. „Řekne si: ‚Vida, tak přece jen můžu dělat něco, co mám rád. A raději to budu dělat blbě než mít špatný pocit, že se o to ani nepokouším.‘ Jeho úsilí však spustí vlnu rozhořčení a ponižujících posměšků, které plynou ze stereotypních předsudků souvisejících s věkem. Dokonce i jeho vlastní syn říká, že jim oběma dělá ostudu.“
V roli Masona Dixona si Stallone představoval skutečného úřadujícího šampióna polotěžké váhy, kterým byl v té době Antonio Tarver. „Pokud je to naposledy, proč to nezakončit opravdovým zápasníkem - někým, kdo se nemusí spoléhat na magii choreografie? Antonio umí bojovat a na natáčení přišel se spoustou zkušeností ze skutečného ringu.“
Dixon vyhrál všechny zápasy, ale u lidí, kteří by za běžných okolností byli jeho fanoušky, se setkává pouze s neúctou a posměchem. Jeho promotéři uspořádají brainstorming, kde se snaží najít způsob, jak tuto situaci spolehlivě obrátit. A napadne je nalákat zpátky do ringu Rockyho.
Přestože se Rocky zdráhá na nabídku přistoupit a vystavit se tak nebezpečí, že dostane nakládačku a bude veřejně ponížen, Marie mu připomíná, že zatímco pro jeho soupeře může jít o pouhou snahu blýsknout se před veřejností, u něj tomu tak nutně být nemusí.
„Říká mu: ‚Ty bojuješ sám se sebou‘,“ dodává Stallone. „Mason je mnohem lepší boxer, ale postrádá jednu věc: nikdy nebyl na dně. Nikdy se o sebe nemusel postarat sám, protože ho ostatní nikdy nenechali klesnout. A tou posledním místem, kde byste čekali, že vás někdo stáhne ke dnu a přinutí vás tak dokázat něco výjimečného nebo zaznamenat definitivní životní prohru, je ring, ve kterém proti vám stojí 58letý chlap.“
Pro Rockyho je to souboj o všechno, co ve svém životě miloval - o Adrian, o Roberta, o Marii a jejího syna Stepse, o Paulieho - a o každého, kdo kdy jeho snu věřil. „Nesmíte poslouchat nic jiného než své srdce,“ říká Stallone.
Pro herce byl návrat k příběhu italského hřebce možností, jak seznámit novou generaci diváků s myšlenkou, že pokud chcete něco opravdu hodně, nemůže vás na cestě za vaším snem nikdo zastavit. „Jasně, člověk musí být trochu realistický,“ říká herec. „Pokud je něco fyzicky nemožné, tak se vám to pochopitelně nepovede, ale pokud je vaše víra, že se vám to může splnit, dostatečně silná, dokážete mnohem více, než si lidé myslí. Záleží jen na tom, jak moc se tomu dokážete odevzdat, a na tom, jak jste věrní lidem okolo, které máte rádi.“
Stallone chtěl zachytit Rockyho svět v jeho skutečné a drsné podobě, nikoliv v přikrášlené hollywoodské verzi, proto se se štábem vydal přímo do Filadelfie (některé scény vznikly také v Las Vegas a Los Angeles). „Řekl si: tohle bude tak realistické, jak je to jen možné,“ vzpomíná koproducent Guy Reidel. „Ani jedno políčko filmu nevzniklo ve studiu. Všechno bylo natočeno ve skutečném prostředí, což s sebou samozřejmě přinášelo spoustu překážek.“
Omezené zdroje a pouhých pět natáčecích týdnů Stalloneho přimělo k tomu, aby přešel na střídmý a nijak nestrojený styl natáčení, který byl podle něj v naprostém souladu s povahou filmu. „Žádné kolejnice, žádné jeřáby, žádné komplikované záběry, spousta práce s handheld kamerou,“ popisuje Stallone.
„Snažil jsem se ve stylu záběrů zachytit povahu jednotlivých postav. Některé scény jsou frenetické a vnitřně rozrušující. Když natáčím Dixona, jsou záběry velmi světlé, optimistické a sterilní, nepoužívám žádné dramatické osvětlení. Chtěl jsem ukázat, že jeho život je bez barev, stínů a atmosféry - až do toho osudného souboje,“ říká kameraman Clark Mathis.
Vůbec nejnáročnější část celého natáčení, monumentální boxerský souboj mezi Rockym a Masonem, se filmaři rozhodli z praktických důvodů zařadit na samotný začátek. Stallone právě dokončil tvrdý výcvikový režim a byl ve skvělé formě, což se - vzhledem k náročnosti režijní a herecké úlohy, díky nimž neměl na cvičení čas - během samotného natáčení muselo nutně zhoršovat. Právě proto musely být tyto sekvence natočeny jako první.
Plánovaný termín první klapky se začal nebezpečně blížit a produkce se pustila do hledání boxerské arény, kde by mohli velkolepý zápas natočit. Všechny vyhlédnuté arény však měly nabitý program a žádná neměla kapacity na to, aby do něj vměstnala ještě filmovou produkci. Stallone však věděl, že HBO má v plánu natáčet v Las Vegas jeden prestižní zápas mezi Bernardem Hopkinsem a Germainem Taylorem, a vzhledem k tomu, že je srdcem nezávislý filmař, jej ihned napadlo se této příležitosti chopit a využít davu, který by pomocí komparzistů dávali dohromady jen stěží. Zápas se měl konat dva týdny před plánovaným začátkem natáčení, čímž se ale nenechal vyvést z míry a zkrátka termín první klapky posunul.
Poté se ponořil do obsazování rolí. „Nechtěl jsem, aby se to na plátně hemžilo lidmi, které znáte z desítek jiných filmů,“ vysvětluje režisér. „Když použijete známé tváře, uberete filmu na realističnosti.“
Tarver se v rámci přípravy na svou roli, která vyžadovala, aby přibral deset kilo, musel naučit do jisté míry potlačit přirozené bojové techniky, ke kterým byl po celou svou kariéru veden. „V jeho stylu rozhodně nebyl problém,“ říká koproducent Guy Reidel. „Má na kontě více než 30 knokautů. Musel však dokonale ovládnout choreografii každého úderu, aby jím podtrhnul vyznění toho či onoho momentu.“
Stalloneho zkušenost s natáčením předchozích dílů produkci výrazně usnadnila, a to jak pro herce, tak pro filmový štáb - detailně jim vysvětlil, kdo v konkrétních okamžicích souboje vyhrává, jak je na tom Rocky v tom či onom momentu s fyzickými a duševními silami a podobně. „Každá sekunda má mít nějaké emocionální vyznění, které muselo korespondovat s tím, co se na plátně děje,“ říká Tarver. „To je to, co vdechlo jejich souboji život.“
„Natáčeli jsme během skutečného zápasu, během skutečného vážení, na skutečné tiskové konferenci,“ říká Stallone. „Natáčeli jsme to, co v rámci přípravy souboje organizovala HBO, a pak jsme běželi na scénu, abychom se mohli věnovat našemu vlastnímu utkání. Bylo to opravdu hodně náročné.“
Když přišla řada na vážení, Stallone poprvé všem předvedl výsledky svého intenzivního tréninku. „Všechny to úplně ohromilo,“ vzpomíná Winkler. „Byl v absolutně dokonalé formě. Vypadal úžasně. V tom okamžiku jsem věděl, že pokud budeme dobře dělat svou práci, film bude určitě fungovat.“
Při natáčení prvního Rockyho v roce 1976 Stallone se vší silou boxoval do skutečného mraženého masa. Ani v tomto filmu se nechtěl vzdálit od reality - nechtěl, aby zápasy vypadaly jako simulované a využívaly klasických úhlů a klišé. Proto s choreografy a Antoniem Tarverem pracoval na tom, aby působily co nejvíce autenticky. „Nejtěžší bylo přimět Antonia k tomu, aby jeho rány skutečně dopadly na mé tělo, aby mě opravdu praštil, protože to pro něj nebylo příjemné. Ale nakonec to šlo,“ podotýká Stallone. „Nesnažil se mě zabít. Jeho rány bolely, ale nebyly to knokauty,“ dodává se smíchem.
Aby zápasu dodali na autenticitě, najali si producenti skutečné komentátory Jima Lampleyho, Larryho Merchanta a Maxe Kellermana, kteří ve filmu hrají sami sebe. Totéž se týká uvaděče Michaela Buffera. Ve filmu se mihne také Mike Tyson.
Nejvíce vzrušující okamžik pro všechny zúčastněné však přišel ve chvíli, kdy HBO produkci umožnila využít davu sportovních fanoušků, kteří se přišli podívat na zápas Hopkinse proti Taylorovi. Rocky před nimi vešel do nacpané arény, prošel uličkou a pod dohledem šesti kamer vstoupil do ringu. Když zvedl ruce, 14 000 lidí začalo skandovat jeho jméno s nadšením, které by se jim u placeného komparzu nikdy nepodařilo vzbudit.
„Křičeli hlasitěji než při samotném zápasu,“ vzpomíná Chartoff. „Byl to nejlepší moment celé show. Člověk se nedokázal ubránit pořádnému mrazení v zádech,“ dodává Winkler.
Později se produkce vydala do proslulého Rockyho teritoria - Filadelfie. Jejich cílem bylo navštívit všechna zásadní místa, kde vznikal původní film - obchod se zvířaty, kostel, kluziště a podobně. Většina z nich naštěstí stále existovala.
Na natáčení se přišla podívat spousta diváků včetně legendy amerického fotbalu a kandidáta na guvernéra Lynna Swanna a bývalého šampióna polotěžké váhy Matthewa Saida Muhammada. Zvláště pozoruhodný byl ve Filadelfii i Las Vegas vysoký počet lidí z celé Ameriky i Evropy, kteří tvrdili, že do města přijeli speciálně kvůli tomu, aby viděli Rockyho.
Kultovní scéna, v níž Rocky běží po schodech filadelfského Muzea umění, si i po třiceti letech od svého vzniku uchovala výjimečnou působivost. Je to nejznámější a nejoblíbenější okamžik z celé série. Neuplyne snad jediný den, možná ani hodina, kdy by se po schodech muzea neproběhl stejným způsobem některý z turistů či místních lidí - s rukama nataženýma k nebi a za doprovodu známého hudebního motivu, který jim zní v hlavě.
V posledním pokračování se tato scéna má odehrávat ve sněhové vánici. Když ale filmový štáb dorazil na místo, nesněžilo téměř vůbec. Přálo jim však štěstí - nebe se znenadání otevřelo a produkce se kvapně dala do pohybu.
„Začal jsem s Punchym vybíhat ty schody a když jsme byli hotovi, najednou to přestalo,“ vzpomíná Stallone. „Ten poslední výběh se odehrál během totální sněhové průtrže mračen, která se přesně kryla s dobou, kterou jsme potřebovali na natočení scény. Bylo to pro mě velmi emotivní. Hlavou se mi honilo: ‚Jakmile ten film sestříháme, je po všem.‘ Byla to taková třicetiletá životní etapa - všechno, co jsem v životě měl, všechno, co jsem dokázal a za něco stálo, je hotovo. Díval jsem se na město, slunce zapadalo a já jsem si říkal: ‚Ale aspoň jsi to dokázal. Dostal ses až sem. A teď to končí, tady, uprostřed sněhové vánice na schodech ve Filadelfii. Perfektní. Díky, Bože.‘ A pak bylo po všem.“

DABING
V českém znění: Pavel Rímský – Sylvester Stallone (Rocky Balboa), Martin Písařík – Milo Ventimiglia (Robert Balboa Jr.), Vladimír Fišer – Burt Young (Paulie), Libor Bouček – Antonio Tarver (Mason Dixon), Simona Vrbická - Geraldine Hughes (Marie), Bohuslav Kalva - Henry G. Sanders (Martin), René Přibil, Miroslav Hanuš, Petros Alexandridis, Michal Pavlata, Milan Bouška, Luděk Čtvrtlík, Lukáš Jurek, Dalimil Klapka, Stanislav Lehký, Václav Rašilov, Jan Szymik, Petra Hanžlíková, Jan Vágner (titulky)
Překlad: Jiří Lexa
Zvuk: Michal Beringer
Produkce: Petr Skarke
Dialogy a režie českého znění: Vladimír Žďánský
Vyrobilo: SDI Sun Studio 2007

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 1.3.2007 Bontonfilm
Premiéra USA: 20.12.2006 Metro-Goldwyn-Mayer
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 25.6.2007 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 21.11.2012 Bontonfilm

Tržby v ČR - Kč 3 160 212
Tržby celkem - $ 85 450 189
Návštěvnost v ČR 30 400
Náklady (Rozpočet) - $ 24 000 000

Režie: Michael B. Jordan, Hrají: Michael B. Jordan, Tessa Thompson

 

Tvůrci a herci

Sylvester Stallone (Režie), William Chartoff (Produkce), Kevin King Templeton (Produkce), Charles Winkler (Produkce), David Winkler (Produkce), Bill Conti (Hudba), Clark Mathis (Kamera), Sean Albertson (Střih), Sheila Jaffe (Casting), Franco-Giacomo Carbone (Scénografie), Gretchen Patch (Kostýmy), Sylvester Stallone (Scénář), Sylvester Stallone (Herec), Tony Burton (Herec), Talia Shire (Herec), Milo Ventimiglia (Herec), Burt Young (Herec), Antonio Tarver (Herec), Geraldine Hughes (Herec), Pedro Lovell (Herec), Frank Stallone (Herec), Mike Tyson (Herec), Michael Ahl (Herec), Dean Mauro (Herec), Ben Bachelder (Herec), David Gere (Herec), Simon P. Edwards (Herec)

 

2006/97/USA/Sportovní, Drama, Akční, Romantický