Hobit: Neočekávaná cesta / The Hobbit: An Unexpected Journey (2012/169/USA, Nový Zéland/Dobrodružný, Fantasy) 81%

JEDNOU VĚTOU
„Hobit Bilbo Pytlík se ocitne na dobrodružné výpravě. Cílem cesty je znovu si nárokovat ztracené trpasličí království Erebor."

OBSAH
Film sleduje cestu hlavní postavy Bilbo Pytlíka, který se ocitne na dobrodružné výpravě. Cílem cesty je si znovu nárokovat ztracené trpasličí království Erebor. Bilba nečekaně osloví čaroděj Gandalf Šedý, díky kterému se ocitne ve společnosti  třinácti trpaslíků v čele s legendárním bojovníkem Thorinem. Cesta do divočiny vede přes tajemné země, kde se to hemží zlobry, skřety a kouzelníky. Ačkoliv cíl jejich výpravy - Osamělá hora, leží na Východě, musí projít nejdříve jeskynním systémem, kde Bilbo potká někoho, kdo mu navždy změní život…Gluma.Skromný Bilbo Pytlík pak sám s Glumem na břehu podzemního jezera objeví nejen hloubku lstivosti a odvahy, která překvapí i jeho samotného, ale také získá do svého vlastnictví Glumův prsten „miláška“, který má nečekané a užitečné možnosti... Jednoduchý zlatý prsten je spojen s osudem celé Středozemě takovým způsobem, jaký Bilbo nemůže zatím ani tušit.(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
S Hobitem to je jako s počasím. Když je horko, lidé nadávají, že je horko. Když je zima, lidé naopak nadávají, že je zima. U ´Pána prstenů´ diváctvo mrmlalo, že Jackson mnohé vypustil a upravil si ho k obrazu svému, u ´Hobita´ se nadává zas v opačném gardu – že je adaptace příliš doslovná a důsledná v citaci Tolkienovy knihy. Lidé prostě nevědí co chtějí, nikomu se nezavděčíš a já se tomuto stádovitému myšlení směju. Takže….připadal vám Jacksonův ´King Kong´ přeplácaný, ale stejně jste ho měli rádi, protože jste obdivovali perfektní filmařské řemeslo a imaginaci tvůrců? Nebo jinak – zůstala ve vás aspoň malinká duše dítěte, které si rádo hraje a rádo žasne? Pak si ´Hobita´ zaručeně oblíbíte. Je to jako přijít na dlouho vyhlíženou párty mezi staré známe a cítit se s nimi v pohodě. A navíc vás Jackson zahltí tolika audiovizuálními vjemy, že si budete připadat jak při konzumaci tuzemáku z likérky Drak. Nudu a negativismus nechte kverulantům a Spáčilový s její obšlehnutou kompilací zahraničních recenzí. A vy ostatní – šup lembas do hlavy a vzhůru do kina! Jackson pořád umí a duch Středozemě stále žije! (Lima) 5*

Na Hobita jsem si vyčkal ďůlek, pak mi unikl v kině a já si musel počkat na chvíli, až se objeví u mě doma na DVD. Sledoval jsem každé video z natáčení, co si Peter Jackson připravil a nechal mě navnadit snad nejvíc, jak to jenom tvůrce filmu může udělat. Vstup do světa Středozemě je pro mě pokaždé nezapomenutelný zážitek a stejně tak jsem čekal i od tohoto filmu. Trošku jsem se ale celou tu dobu bál jedné věci. Nedokázal jsem za boha pochopit, proč bude mít ta tenounká knížečka tři tříhodinové filmy. Tak nějak jsem se bál průseru a tak nějak jsem přemýšlel, jestli to udělá alespoň tou formou, že když už to natáhne, tak každá scéna bude mít ve filmu smysl a mě prostě bude bavit v tom světě být a společně to všechno s Bilbem prožít. Jasný, on do toho natáhl víc příběhů než jenom ten o Bilbovi, ale stejně to dopadlo přesně tak, jak jsem se bál. Plno scén naprosto zbytečných, začátek jsem měl problém vysloveně skousnout. Trvalo to hrozně dlouho, přišlo mi, jak kdyby se v půlce filmu nedělo skoro nic a až pak začala ta obrovská cesta za záchranou trpasličího světa. To by ale tak nějak mohl být ten jediný problém. Zbytek je naprostá klasika. Krásný příběh, skvělé postavy, zaplaťpánbůh stejní herci, někdy i příjemné překvapení po deseti letech vidět ty samé herce no a k tomu úžasná atmosféra krásného, tajuplného, ale mnohdy i nehostinného světa a samozřejmě skvělá hudba, která by od Howarda Shoreho nemohla ani být jiná. Ve výsledku jsem s filmem takřka maximálně spokojený, ale být to kratší o neuvěřitelně se táhnoucí začátek, dal bych pět hvězd. Takhle to s plným počtem nebude, bohužel. (Malarkey) 4*

Jackson se vrací k milovanému světu a postavám, Novému Zélandu, dlouhým přeletům kamery, (skoro identické) dunivé hudbě Howarda Shorea... Hobit je tak z principu pro všechny fanoušky typický návrat domů, kdy si člověk užívá i přes rozvláčeněné tempo a výraznější pohádkovost celý příběh do poslední minuty. Co na tom, že ta osudovost Frodova putování tu není, stejně jako to, že pohádkovost jde ruku v ruce s trochou té morbidity (když se to tak vezme, tak v té pohádce umře tolik zlých potvor tolika různými úmrtími...). Zažívání deja vu (motýli, Roklinka, Galadriel,...) se tady stává jen třešničkou na dortu. Mě osobně Hobit připomíná lucasovu E1 (prequel, nový začátek ságy, který může změnit vnímání "původní" trilogie, deja vú, ...), ale současně výrazně něco nového (poučení z vlastních chyb, rozšíření nápadů, fantastický Martin Freeman). Tady nelze mluvit o zklamání, je to neuvěřitelně dobře odvedený kus filmařiny, která je chvilkami megalomanská a dává navědomí, že tohle putování je teprve první třetinou. Jen tajně doufám, že toho Šmaka s mincemi ještě doladí, protože ta pohádkovost by tak šíleně počítačová být nemusela... PS: jediná škoda je té prázdnoty po filmu, jako návštěva pěkné, jako trvalka v srdci těžko obstojí... PSS: nečekal bych, že Galadriel bude mít tak krátké nehty...na takovou sličnou dámu. (Djkoma) 4*

VELKÁ RECENZE
Studio MGM je na tom bídně. Poté, co se sotva vylízalo z bankrotové bídy, jejíž řešení odložilo natáčení Hobita (nebo bondovek) o dlouhé roky, se teď potřebuje pořádně nažrat. Proto je potřeba natáčet filmy s agentem 007 co nejrychleji, natáhnout Hobita na trilogii a dokopat do kin prémiovou kvalitu (a když nezabere 3D, vypochodujeme s HFR). Je tedy třeba vidět jistou rovnováhu mezi autorskou chamtivostí Petera Jacksona, která nedovolí nechat jediný záběr na podlaze střižny, a chamtivostí producentskou, která velí vydělávat prachy. Hodně prachů. Jak moc se však tyhle zákulisní šachy promítají do nejočekávanější filmové události sklonku letošního roku?
Předem se přiznám, že na rozdíl od Potterů a LOTRů jsem Hobita četl (resp. naposlouchal ve formě audiobooku) předem. Je to pro mě celkem raritní zkušenost, protože knihy, které čtu mají v sobě buď humorné fejetony, chytré trivia seznamy nebo obrázky s prsatými superhrdinkami a explodujícími planetami. Tak či onak jsem šel vlastně na hybrid - první ze tří filmů, který těží rovným dílem útlou předlohu, další Tolkienovy zápisky a fantazii scenáristů. Jackson šachuje s postavami a událostmi, takže se děj jednoduché pohádky prohýbá pod v knize neexistujícími akčními scénami, dialogy (Saruman a Radagast mají ve filmu překvapivě dost prostoru) a vlastně i flashbacky, jimiž se komentuje kontext i historické ukotvení jednotlivých událostí.
Nejen pro ty, kdo zapomněli, nebo neumí používat Wikipedii. Jackson si nořením do starých známých scén a postav usnadňuje práci. Navíc tasí obvyklé triky - kamerové obíhačky, pompézní motivy, dechberoucí výpravu. Těžko ho lze obvinit z hraní na jistotu, prostě jen oprašuje řemeslo, které Hollywood posledních deset let zkoušel marně napodobit. Někteří kolegové při pohledu na děj Hobita rádi použijí Bilbovu hlášku "Cítím se divně, jako kousek másla namazaný na příliš velký krajíc", ale Jackson se generováním dalších a dalších přídavků snaží mezeru mezi dospělým Pánem prstenů a pohádkovým Hobitem zmenšovat. Někdy to působí křečovitě, třeba v případě rokování v Roklince, kdy snad filmaři stáli za kamerou se stopkami a tiše prosili herce, ať používají co nejvíc příslovců… každá vteřina je tu dobrá, dokonce i ta Galadriel se ke Gandalfovi otáčí tak pomalu, že sundáte 3D brýle, protože nevěříte vlastním očím.
Jindy Jackson okatě vrazí do několika minut několik milionů, třeba když se začnou zničehonic boxovat skály, po kterých naše výprava štráduje. Vaše zadnice ale nikdy nepozná středověk, protože už dávno nesedí v multiplexu, ale ve Středozemi. Tohle kouzlo buď funguje nebo ne. V druhém případě vás nespasí ani vynikající herci a místo klasické lotroviny budete řešit detaily ve stylu tenisek ve Společenstvu prstenů.
Možná bychom mohli alespoň trochu nastínit děj. Mladý Hobit se setkává se starým čarodějem a partou divných existencí, které hodlají vyrazit na dalekou výpravu, na níž číhají mnohá nebezpečenství. Staví se v Roklince, pobijí pár skřetů a začnou si všímat něčeho velmi, velmi temného. Hobit pak během odloučení od hlavní skupiny potká tvora, který si říká Glum. Je vám to hodně povědomé? Můžete si dělat legraci z Tolkiena nebo z Jacksona, ale začátek Pána prstenů a Hobit mají velmi, velmi podobnou stavbu. V obou případech je děj rámovaný hobitíma očima, ale zatímco Frodo je jen malým hrdinou v soukolí dějin, Bilbo je - jak už název napovídá - hlavním hybatelem. Martin Freeman je naštěstí mnohem charismatičtější než věčně vykulený Elijah Wood, takže se nemusíme bát, že by jeden herec neunesl na bedrech tak velký příběh. Navíc je vždy jištěn nějakou velkou kapacitou, ať už jde o Gandalfa, vynikajícího Gluma nebo (v závěru) draka Šmaka. V prvním filmu se ale hodně chodí. Obíhačky kolem majestátných hor jsou zaměnitelné, jen ti lidičkové jsou trochu menšího vzrůstu.
Je samozřejmě příliš jednoduché se prvoplánově rochnit v nostalgii, která se dostaví s prvním hrábnutím do orchestru a záběrem na stále stejně vyfintěnou Roklinku. Moje nadšení z Hobita ale nestojí na oprašování hezkých vzpomínek. Přepálené podivínství Radagasta, zaměnitelní trpaslíci (trčí jenom Thorin, který ale jako trpaslík vůbec nevypadá…) a digitálně uspíšená produkce jsou jen rýmičkami na jinak zdravém vyprávění. A ano, Hobit místy hodně spoléhá na CGI, hlavně v podzemní bitvě se skřety, ale úroveň triků je konzistentnější než v Pánovi prstenů. Jackson navíc předvádí neprůstřelné řemeslo a při pohledu na Bledého skřeta máte pocit, že by z fleku natočil adaptaci God of War, a všichni by rázem hledali čelisti ze suterénu.
K jeho smůle se musí poměřovat s Pánem prstenů - rozmáchlejší látkou se zajímavějšími hrdiny a podstatně vypiplanějšími osudy. Látkou, která už je obalena desetiletím "prověřené kvality". Navázat na tuhle niť není vůbec snadné a tancovat mezi kompromitovanou předlohou a kompromitovanými představami fanoušků podle not hladových producentů ještě obtížnější. I v téhle ambicemi a odbočkami zbytnělé verzi ale Jackson ctí zásady dobrého vypravění. Což je o tolik cennější, o kolik víc se na ně v současném Hollywood šlape. Moje spokojenost v tomhle případě není hnána naplněním fandovských vizí nebo kvóty useknutých hlav, ale prostě tím, že i mírně nadprůměrnou historku lze odvyprávět ve velkém stylu. Vypravěč je důležitější než příběh. A Jackson ani po několika nedávných klopýtnutích neztratil nic ze svého umu.
Když se Bilbo poprvé setká se svým mečem, zákeřným Glumem nebo osudným Prstenem, není to jen o rutinním odškrtávání políček s povinnými zvraty, není to o počtu fandovských orgasmů. V každém jednotlivém okamžiku je cítit jistá ruka vypravěče. Je to kouzlo, ze kterého někteří vyrostli. Jiní kvůli němu vyrůst odmítají. Důležité je, že pořád funguje.
P.S.: Názory dalších členů redakce najdete v prvních dojmech.

PODROBNÝ POPIS FILMU
Příběh začíná ve stejný den jako film Pán prstenů: Společenstvo Prstenu. Hobit Bilbo Pytlík začíná psát knihu o výpravě za znovunárokováním trpasličího království Erebor, kterého se před 60 lety zúčastnil. V Ereboru vládl král Thrór a ekonomika zde velice prosperovala, ale do království vtrhl drak Šmak a vyhnal odtamtud trpaslíky. Teprve po mnoha letech se Thrórův vnuk Thorin Pavéza rozhodl Erebor získat zpět.
Čaroděj Gandalf Šedý nabídne Bilbovi účast v Thorinově výpravě k Ereboru. Bilbo se nakonec po dlouhém přemlouvání rozhodne připojit. Stane se tedy součástí skupiny 13 trpaslíků a jednoho čaroděje. Výprava se vydává z Hobitína směrem na východ. Brzy se ukáže, že trpaslíky sleduje skupina proradného bledého skřeta Azoga, který se chce Thorinovi pomstít za useknutou ruku v bitvě v Morijských dolech. Jednou v noci jsou trpaslíci i Bilbo zajati zlobry, kteří je chtějí sníst, ale díky Bilbově lstivosti se podaří zlobry zdržovat až do ranního světla, jehož působením zlobři zkamení a trpaslíci jsou zachráněni. Výprava najde ve zlobří jeskyni vzácné meče Glamdring a Orkrist, které byly v 1. věku vykovány elfy z Gondolinu.
Náhle se z lesa na svých sáňkách taženými králiky přižene čaroděj Radagast Hnědý, neboť si potřebuje promluvit s Gandalfem o nebezpečí v podobě pevnosti Dol Guldur na jihu lesa Temný hvozd. Radagast do Dol Gulduru vstoupil a nejen že tam spatřil jeden Prstenový přízrak a získal jeho meč, ale také se tam setkal se samotným obávaným Nekromantem, o němž se mnoho moudrých domnívá, že by mohl být samotným temným pánem Sauronem.
Trpaslíky začali pronásledovat skřeti na vrrcích, ale s pomocí elfů a Radagasta se jim podaří uniknout do pevnosti Roklinka. V Roklince se také setká Bílá rada, jejímiž členy jsou čaroděj Gandalf Šedý, elf Elrond, elfka Galadriel a čaroděj Saruman Bílý. Rada hovoří o nebezpečí v podobě Dol Gulduru, ale Saruman jej popírá. Návrat Saurona a objevení jeho Prstenu moci není podle něj možné.
Výprava pokračuje dále na východ do Mlžných hor. Zde trpaslíci padnou do zajetí skřetů a ti je odvedou ke svému králi, Velkému skřetovi, ale Bilbo zůstane na svobodě, protože se od nich na čas vzdálil. Bilbo spadl dolů a zde se setkal s tvorem Glumem. Dali si navzájem hádanky a pokud Glum neuhádne jeho hádanku, vyvede ho pryč a pokud ji neuhádne Bilbo, slupne ho Glum jako malinu. Bilbo vyhrál pomoci lsti a a sebral mu kouzelný prsten, který změnil život nejen jemu, ale i celé jeho rodině. Trpaslíkům se mezitím podaří za pomocí Gandalfa uniknout ze spárů skřetů a nakonec se společně s Bilbem setkají na východní straně Mlžných hor.
Výpravu však pronásleduje skupina Azogových skřetů, a tak trpaslíkům nezbude nic jiného, než se schovat na stromy. Nakonec jsou za velmi dramatických okolností zachráněni Gandalfem přivolanými orly. Ti je odnesou do bezpečí na Skalbal, který vytvořil Medděd.

O NATÁČENÍ
Dne 21. září 1937 J. R. R. Tolkien vydal knihu pro děti nazvanou: Hobit: Cesta tam a zase zpátky. Od jejího prvního vydání se knihy prodalo více než 100 milionů výtisků a byla přeložena do zhruba 50 jazyků. Během 75 let od jejího prvního vydání se nestalo, že by nebyla vydávána znovu a znovu.
Hobit, jak se začalo knize říkat, je dítětem představivosti uctívaného autora, básníka, univerzitního profesora a filologa a současně knihou, kterou čtou rodiče dětem před spaním. Jde ale také o příběh plný autorovy lásky k přírodě a k pohádkám, příběh reflektující jeho zkušenosti z války a jeho smysl pro spřízněnost s  pokorou duše, která nakonec zvítězí navzdory nepřekonatelným nesnázím
Příběh Bilba Pytlíka, který je vytržen ze své pohodlné hobití nory a vržen do úžasného a nebezpečného dobrodružství po boku čaroděje Gandalfa Šedého a 13 trpaslíků, hltaly generace čtenářů jakožto literární obřad. Bilbův příběh je ozvěnou touhy po dobrodružství, popisuje čest a loajalitu, zabývá se touhou po domově a je prodchnut tichou odvahou toho nejméně pravděpodobného hrdiny. Kniha zároveň představuje komplexní civilizace a magické krajiny Středozemě - vrstevnatého a hlubokého světa, jehož důkladným popisem Tolkien následně stráví celý svůj život - které budou mít obrovský kulturní vliv po celém světě.
Přestože kniha již inspirovala k různým druhům zpracování, počínaje divadlem přes komiksy až po videohry, Hobit nikdy nebyla zcela zpracován pro filmové plátno, a to až doteď. Ve světě současného filmu je přitom jen jeden tvůrce, který už dokázal svou touhu a nadšení do převádění tohoto mistrovského díla na velké plátno. Je to režisér, jemuž se už jednou podařilo famózně přenést svět Středozemě na filmové plátno.
Před více než deseti lety se režisér Peter Jackson vydal na dlouhou cestu, jejímž výsledkem byla dechberoucí filmová adaptace Tolkienova pozdějšího díla do trilogie „Pán prstenů“, tří filmů, které si získaly své vlastní nezaměnitelné místo v dějinách kultury. Každý z filmů byl obrovským komerčním úspěchem a současně měl i pozitivní ohlas u kritiků a získal spousty cen, což nakonec vyvrcholilo třetím filmem „Pán prstenů: Návrat krále“, který získal 11 Oscarů?, včetně Oscara za nejlepší film, nejlepší režii a nejlepší scénář.
Tolkien nejprve napsal Hobita a až potom třídílný opus Pán prstenů, avšak režisér Jackson postupoval opačně. Nejdříve natočil filmovou trilogii „Pán prstenů“, a teď se vrátil zpátky v čase a v celkem třech filmech natočil počátek příběhu, odehrávající se o 60 let dříve. Prvním dílem nové filmové trilogie je „Hobit: Neočekávaná cesta“.
„Když jsme natočili ‘Pána prstenů’, byl jsem si naprosto jistý, že něco takového se dělá jednou za život,“ říká režisér Peter Jackson. „Byla to úžasná a velmi zvláštní doba, nicméně když jsme trilogii dokončili, nikdo z nás si nemyslel, že bychom se ke světům Středozemě ještě někdy vraceli. Zkušenost s tvorbou trilogie Hobita nicméně byla pro nás stejně úžasná. Takže teď můžu s klidem říct, že jsem už dvakrát zažil něco, co člověk normálně zažívá za život jen jednou.“
Přestože Jackson byl součástí příprav projektu od samého počátku, rozhodl se ujmout pozice režiséra filmů až později, a to přesně tehdy, když se ponořil do příprav scénáře společně se svými dlouholetými spolupracovníky Fran Walsh, Philippou Boyens a Guillermem del Torem. Jackson se nechal plně vtáhnout do pečlivě pletené nitě příběhů i do emocionálních bojů vyprávěných v knize a přetvořil je ve filmy, jejichž rozsah, hloubka i kvalita je zcela srovnatelná s trilogií „Pán prstenů“.
„Hobit má z mého pohledu dech beroucí tempo proto, že ho Tolkien psal jako příběh pro své děti i pro všechny děti na světě,“ poznamenává Peter Jackson. Ta kniha je jako nikdy nekončící vlákno příběhů a jednotlivých událostí. Je o něco vtipnější než Pán prstenů, její postavy jsou o něco barvitější, ale i v ní najdeme prvky chamtivosti a šílenství, vyprávění o navždy ztracené nevinnosti a popis shromažďování sil, které nakonec přímo povedou k událostem, zobrazeným v Pánu prstenů. Tady to vlastně všechno začíná.“
Cílem filmařů tvořících film „Hobit: Neočekávaná cesta“ bylo vytvořit příběh vibrujícího, tělesného života, plného tajemství a vznešenosti, humoru a temnoty, jakož i intimních lidských citů, které příběhům vetkl jejich autor. Scénáristka a producentka Fran Walsh k tomu říká: „Na Hobita jsme se vždycky dívali spíše jako na takovou pozlacenou pohádku. Když se ale dostanete až na konec románu, tak zjistíte, že se tam Tolkien ocitl přesně na místě, kde nastoupil epickou cestu psaní Pána prstenů. Je to něco jako přestupní stanice do temných časů. Čest, vůdcovství a moc - ona velká témata dominující v Pánu prstenů - se v Hobitovi teprve probouzejí.“
Protože tvůrci chtěli, aby se tato změna odrážela i ve scénáři, rozhodli se Jackson, Walsh a Boyens, že nebudou adaptovat Hobita jenom tak, jak vyšel jako kniha. Mnoho lidí totiž neví, že sám Tolkien se rozhodl příběh rozvíjet dál, což nakonec vyústilo v celkem 125 stran dodatečných poznámek, které Tolkien připojil na konec Pána prstenů. „Hobit byl první kniha, ve které Tolkien představil světu úžasnou mytologii světa Středozemě,“ říká Philippa Boyens, uznávaná tolkienovská kouzelnice a členka scénáristického týmu. „Je tam spousta konfliktů, vztahů a událostí, které jsou v knize naznačeny, ale nikoli výslovně popsány. No a tak když se Tolkien rozhodl napsat ke knize dodatek, který nakonec přerostl v Pána prstenů, tak také trochu předělal některé události obklopující Hobita, protože získal silný pocit, že v téhle malé dětské knize jsou zaseta semena mnohem větší legendy.“
Díky tomuto úžasnému zdroji získali tvůrci dostatečnou svobodu k vytváření světa a k vyprávění jeho příběhů. Současně se ale cítili jako pastýři práce, kterou milovali, a i když se přitom někdy ponořili do temnějších tónů příběhu, vždycky si dávali pozor, aby se nedostali do rozporu s celkovým duchem knihy. „Hobit byl prakticky Tolkienovým celoživotním dílem,“ říká Jackson. „Spousta nápadů rozvíjejících příběh - zejména pokud jde o prostředí a politiku dané doby - je součástí dodatků ke konečnému vydání Pána prstenů. Bylo nám jasné, že můžeme příběh rozšířit a současně ho zachovat jako Hobita tak, jak ho všichni znají a milují. No a přesně to jsme udělali, a použili jsme k tomu Tolkienovy poznámky jako náčrt. Přišlo mi fascinující, že příběh s relativně nevinným začátkem se nakonec stane eposem.“
Tvůrci také chtěli, aby se diváci plně stali součástí Středozemě. Jackson zde poprvé použil digitální kamery zaznamenávající akci ve 3D ze zcela mimořádných 48 snímcích za vteřinu (fps), a film tedy bude uveden kromě standardních formátů též ve formátu High Frame Rate 3D (HFR 3D). „Chtěli jsme, aby ‘Hobití‘ trilogie byla vizuálním zážitkem, který ještě o hodně překoná ‘Pána prstenů’,“ říká režisér Jackson. „Formát 3D před deseti lety nebyl součástí hlavního proudu filmové tvorby v rozsahu, v jakém je její součástí dnes. My jsme navíc film natáčeli ve formátu 48 fps, což je první případ celovečerního filmu natáčeného v tomto formátu High Frame Rate.“
Jacksonovi se navíc podařilo dát znovu dohromady herce, kteří hráli už v „Pánovi prstenů“, včetně Iana McKellena v roli čaroděje Gandalfa Šedého, Cate Blanchett v roli elfské královny Galadriel, Hugo Weavinga v roli elfského lorda Elronda a Andyho Serkise v roli Gluma. Příběh také uvádějí a uzavírají Elijah Wood v roli Froda Pytlíka a Ian Holm v roli starého Bilba Pytlíka, který vypráví své velké dobrodružství předtím, než opustí Dno pytle. V hlavních rolích se pak ve filmu představí Martin Freeman jako Bilbo Pytlík, hlavní hobití postava příběhu, a Richard Armitage jako trpasličí bojovník Thorin Pavéza.
Tým filmařů se společně pustil do nového dobrodružství - natáčení celkem tří filmů tvořících filmovou trilogii, která začíná Hobitem žijícím v noře v zemi na počátku neuvěřitelné a poměrně neočekávané cesty.
Šedesát let předtím, než se jeho synovec Frodo vydá na jeho velkou a děsivou cestu, žije Bilbo Pytlík spokojený a mírumilovný život v jeho útulném domě jménem Dno pytle v trhovém městečku zvaném Hobitín. Stejně jako ostatní jeho druhu, i Bilbo miluje svůj domov a ví jen velmi málo o světě mimo Kraj, s výjimkou informací posbíraných z jeho drahocenných knih a map.
Pro ústřední roli Hobita měli filmaři od samého počátku v hlavách jediného herce, a to Martina Freemana, herce dlouhodobě oceňovaného za jeho neúnavný humor a lidskost, které dokáže vdechnout svým rolím jak komediálním, tak i dramatickým. „Martin má úžasný dar být současně zranitelný a tvrdý a silný,“ popisuje Boyens. „Umí být současně legrační i dojemný. Právě tyhle jeho kvality z něj pro nás dělají ideálního Bilba Pytlíka. Byli jsme si jistí, že Martin dokáže diváky vtáhnout na jeho mimořádnou cestu.“
Ze skupiny všech různých trpaslíků, čarodějů, elfů a zlobrů tvořících jednotlivé skupiny postav filmu je Bilbo hrdinou, se kterým se diváci asi nejvíce dokážou ztotožnit. Režisér Jackson to potvrzuje: „Bilbo je docela obyčejný a v situacích, kterým čelí, reaguje tak, jak by reagovala většina z nás. Když se Bilbo setká se zlobrem, tak nesahá automaticky po meči a nebojuje, nýbrž se vyděsí. A právě v tomhle aspektu je Martin naprosto neuvěřitelný. Nemusí totiž nic předstírat; působí naprosto reálně a autenticky. O hobitech jsem vždycky měl pocit, že jsou tak trochu jako Angličané; popíjejí si svůj čaj a nohy si dávají ke krbu. Martin je přitom podle mě člověk, který má k hobitům nejblíže ze všech lidí, které jsem kdy poznal,“ dodává režisér s úsměvem.
Po rozhodnutí, že Freeman musí být Bilbo, Jackson dokonce předělal natáčecí plán tak, aby herci vytvořil přestávku, ve které bude moci opustit Nový Zéland a odcestovat do Spojeného království, kde hraje Watsona v televizním seriálu „Sherlock“. „Když jsem dostal nabídku hrát Bilba, tak mi to vyrazilo dech a zároveň mě to moc potěšilo, protože tu roli jsem opravdu chtěl a věděl jsem, že taková nabídka se nebude opakovat,“ vzpomíná Freeman. „Viděl jsem, že mi coby Bilbovi naprosto důvěřují. Měli pocit, že dokážu svým postavám vtělit obavy, ale s humorem,“ říká herec.
Freeman popisuje Bilba jako „docela soběstačného, ale také sebeuspokojení podléhajícího vzdělaného muže, který ovšem nikdy necestoval po světě. Zaujaly mě na něm jeho určitá plachost a pochybovačnost plynoucí z toho, že jeho svět je omezen hranicemi Hobitína a cokoli za nimi je tak trochu děsivé.“
Jenže Bilbův pohodový život je narušen příjezdem čaroděje Gandalfa Šedého, který má pro nic netušícího Hobita ambiciózní plány. Moudrého, intuice plného a občas nezbedného čaroděje ve filmu opět ztvárnil Ian McKellen. Mezi jeho nesčetnými rolemi na divadelních pódiích a ve filmech je snad neslavnější rolí jeho ztělesnění Gandalfa ve všech jeho podobách v trilogii „Pán prstenů“.
„Jakmile vidíte Iana McKellena v jeho kostýmu, s vousy a kloboukem, je to prostě Gandalf,“ říká Jackson.„ Jeho postava je zvláštní směsicí filmového hrdiny a kulturní ikony.“ Přestože slavný herec měl určité pochybnosti o zopakování jeho role, nakonec neodolal možnosti znovu si obléci šaty, vousy a klobouk Gandalfa. „Zahrát si tuhle postavu znovu sice možná nebylo tak lákavé jako nová role, a byl to také velký závazek. Nakonec jsem se ale nedokázal smířit s představou, že by Gandalfa měl hrát někdo jiný,“ říká Ian McKellen. „Během let jsem taky od spousty fanoušků slyšel, že by byli naštvaní, kdybych Gandalfa nehrál. No a nakonec jsem se do myšlenky návratu a strávení času s těmi skvělými lidmi nadchl.“
Gandalf se rozhodl provázet a radit trpasličímu vládci Thorovi Pavézovi na jeho misi do pustiny obklopující Osamělou horu ve snaze získat zpět Erebor, ztracené království a vlast jeho kmene, které bylo před dávnými časy napadeno a dobyto drakem Šmakem. „Gandalf má zjevně rád trpaslíky, nebo je přinejmenším obdivuje,“ říká Ian McKellen. „A protože je starý - je mu více než 6.000 let - dokáže dát současnou situaci do kontextu nedávné i dávné historie a udělat závěr o tom, že je jim třeba pomoci.“
A Gandalf viděl Bilba jako klíčovou část skládačky - jako tajnou zbraň ve chvíli, kdy dosáhnou Erebor. „Gandalf, který radí trpaslíkům ohledně strategie a taktiky, si myslí, že potřebuje zloděje,“ vysvětluje Peter Jackson. „Někoho, kdo se dokáže dostat do Ereboru přímo pod nosem draka. A Gandalfovi se líbí myšlenka, že by to byl hobit, protože pach hobita drak nezná. A tak chce, aby tím zlodějem byl Bilbo.“
To je ale pro Bilba naprostá novinka, protože Bilbo v celém svém životě nikdy nic neukradl. Jenže Gandalf se s Bilbem setkal už jako s dítětem a je přesvědčen o tom, že je to ten pravý hobit pro tenhle úkol. „Gandalf podle mě spoléhá na Bilba proto, že si ho pamatuje jako divokého kluka, který byl pro každou špatnost,“ říká McKellen. „Jenže ke svému překvapení zjistí, že ten chytrý chlapec se usadil a žije tak trochu samolibý život. Nicméně i tak Gandalf Bilba podezírá, že někde uvnitř v něm dříme duch dobrodružství.“
Ještě předtím, než Bilbo zjistí, co se vlastně děje, se jeho malá útulná hobití nora začne plnit jedním divokým trpaslíkem za druhým. Nakonec se ve dveřích objeví jejich vůdce - legendární trpasličí bojovník Thorin Pavéza, kterého hraje Richard Armitage. Thorin je přímý následovník Durinovy linie trpasličích králů Středozemě. Je také následovníkem trůnu Ereboru a současně i svědkem zničení tohoto království strašným útokem Šmaka, po kterém přišel o otce Thráina a o děda Thróra.
„Thorin zdědil po svém otci touhu po pomstě, po získání toho, co mu patřilo a po návratu svého lidu do království Erebor,“ říká Armitage. „No a tohle břemeno musí nést docela sám. Thráin se snažil o to samé před mnoha sty lety a zmizel. Thorin má pocit, že to musí zkusit teď anebo nikdy. Je to jako doutnající žhavý popel. Má v sobě potenciál zažehnout velký oheň, ale pokud to neudělá hned, tak vyhasne.“
„Zajímavé je, že Thráinovo jméno v překladu znamená ‘ten, kdo touží’, zatímco Thorinovo jméno znamená ‘ten, kdo vzdoruje’. Thráin byl ten, kdo toužil, ale cíle nedosáhl. Thorin je zase ten, kdo se pokusí cíle dosáhnout.“
„Thorin je mimořádně vznešená postava,“ říká Fran Walsh. „Jeho příběh je tragický a dojemný. Bojuje za svůj lid, který přišel o svoji vlast a putoval světem po mnoho let. Jeho příběh je o Ereboru a jeho snu o návratu do této vlasti.“
Pohledný, královský a na trpaslíka i vysoký, Thorin je statečný a respektovaný vůdce. Namísto shromáždění armády se mu ale podařilo dát dohromady pouze 12 trpaslíků. „Thorin má v sobě neustále pochybnosti, jestli je dost dobrým vůdcem, což ho neustále sráží k zemi,“ říká Armitage. „Stejné pocity jsem zažíval i já jako herec. Chvílemi jsem měl pocit, že se pohybuji na velmi tenkém ledě. Co mě nicméně vždycky uklidnilo, bylo, že Peter má při jeho práci celý film v hlavě, díky čemuž mají všichni pocit, že jsou v dobrých rukách. Moji postavu znal lépe než já a jeho jemné vedení mě naplňovalo jistotou.“
Význam Thorinovy cesty znamenal, že obsazení jeho postavy bylo obzvlášť důležité. „Thorin je vůdce skupiny trpaslíků, a tak jsme potřebovali někoho, kdo představuje sílu a autoritu,“ říká Peter Jackson. A právě tyto kvality se podařilo Richardovi perfektně zachytit v jeho ztvárnění Thorina. Ve skutečném životě je to tichý člověk, ale jakmile si obuje boty Thorina Pavézy, stane se z něj jasný vůdce skupiny.“A ta skupina je skupina s velkým s.
Film „Hobit: Neočekávaná cesta“ má celkem 15 hlavních hrdinů - Bilba, Gandalfa a společenstvo trpaslíků - což byla pro tvůrce z hlediska vyprávění příběhu poměrně výzva. Jackson k tomu říká: „Trpaslíci hrají v příběhu poměrně zásadní roli, a tak pro nás bylo důležité vytvořit rozličné postavy s různými povahami a obsadit je silnými herci. A to se nakonec i podařilo; vytvořili jsme soubor krásných postav tvořících Společenstvo trpaslíků.“
Thorinovi nejbližší jsou bratři Balin a Dwalin, Thorinovi přímí příbuzní v linii Durina. Jemný, diplomatický a moudrý Balin, kterého hraje Ken Scott, je jedním z Thorinových nejdůvěrnějších rádců. A přestože je loajální, Scott o něm říká: „Balin je tak trochu proti nápadu snažit se dobít zpět Erebor. Myslí si, že by to prostě měli nechat být. No a pokud už by trpaslíci měli své životy svěřit do něčích rukou, byl by Bilbo ten poslední. Stačí se na něj totiž podívat a řeknete si, že zrovna on je tímhle nemůže dokázat provést. Jenže on si sice pomalu, ale s jistotou dokáže získat jejich respekt.“
Oba bratři zažili válku, a i když Balin se k ní staví trochu s odporem, jeho bratr Dwalin, ztvárněný Grahamem McTavishem, je pro všema deseti. Jako silný bojovník - vysoký, svalnatý, potetovaný a nebojácný - Dwalin naprosto důvěřuje ve Thorinovo vůdcovství a je ochoten za něj položit život. „Dwalin je válečník každým coulem,“ říká McTavish. „Nemá žádné iluze o tom, jaký ten boj bude. Je to prakticky sebevražedná mise a on moc dobře ví, že ne všem členům skupiny tohle došlo. Dwalin přitom není zrovna ten typ, který by svým spolubojovníkům vyprávěl vtipy nebo pohádky u ohně. On má své sekery a má je pěkně nabroušené.“
Na opačné straně spektra jsou Thorinovi synovci Fili a Kili, které hrají Dean O’Gorman a Aidan Turner. Jsou příliš mladí na to, aby zažili velké trpasličí bitvy, a tak moc nevědí, do čeho vlastně jdou. „Oni jsou ti nedisciplinovaní,“ říká O’Gorman. „Fili hledání ztraceného království chápe jako své vrozené právo, jako důležitou součást své životní cesty. A taky mu to zní jako vysněné klukovské dobrodružství. Na začátku je do věci mladicky nadšený, nicméně s postupem příběhu mu začne docházet, o jak vážnou věc jde.“
„Fili a Kili poměrně krutě vystřízliví ve chvíli, kdy dorazí do Dna pytle a dovědí se, v jaké společnosti na cestu vyrazí,“ říká Turner. „Oba si mysleli, že budou součástí hvězdného týmu, a místo toho se rozhlédnou okolo stolu a uvidí bandu tuláků. Je tam jeden chlap se sekerou zaťatou v hlavě, několik těžkých opilců, několik staříků, zloděj, který okradl vlastní matku, a jeden hobit,“ směje se Turner. „Ale Fili a Kili se i nad tímhle dokážou pobavit.“
Na rozdíl od Filiho a Kiliho, kteří jsou Durinovy královské krve, bratři Bofur a Bombur a jejich bratranec Bifur, ztvárnění ve filmu Jamesem Nesbittem, Stephenem Hunterem a Williamem Kircherem, pocházejí ze starobylého rodu horníků a kovářů.
Bofur nesdílí Balinovy obavy, Dwalinovo tygří oko nebo Filiho a Kiliho nadšení. „Bofurův hlavní motiv je mnohem jednodušší než u ostatních trpaslíků,“ vysvětluje Nesbitt. „Podle mého názoru ho až tak nezajímá vznešený boj o znovuzískání ztracené vlasti. Myslím, že prostě chce zažít jen nějakou legraci a něco zajímavého. Je to optimistický trpaslík. K životu má poměrně dobrý přístup. Bofur je směsice drsné, upřímné i starostlivé povahy,“ konstatuje herec.
Bifur ze Společenstva vybočuje tím, že má do čela zaseknuté zrezlé zbytky skřetí sekery. Bifur má dlouhé vlasy a divoké oči a je to silný a nepředvídatelný bojovník, který komunikuje gesty rukou, vrčením a příležitostně používá i starobylý a tajný jazyk Khuzdul, kterému rozumějí pouze trpaslíci. „Měl zranění hlavy, a tak dokáže mluvit jen starým jazykem trpaslíků,“ říká Kircher. A tak mu bohužel nikdo nerozumí, a to dokonce ani jeho kolegové trpaslíci. Jediný, kdo Bifuruvi rozumí, je Gandalf, který starobylý jazyk trpaslíků ovládá.
Bombur se pro změnu dobře vyzná v jídle, a tak není divu, že jeho hlavní zájem a vášeň je vaření a jídlo. „Bombur je ze všech trpaslíků největší, i když není tak vysoký jako Thorin nebo Dwalin,“ říká Hunter. „Nač chodit kolem horké kaše - je to prostě tlustý trpaslík. On, Bofur a Bifur jsou docela drsní chlápci. Někdy se dokonce pustí i do sebe.“
Bratři Oin a Glóin patří mezi starší účastníky výpravy. Oba patří mezi severní trpaslíky, jsou to vzdálení bratranci Thorina Pavézy a jsou mimořádně loajální ke svému kmeni. Oin, který je z bratrů ten starší, je léčitel a tak trochu vizionář, jehož vidiny vlastně celou skupinu pošlou na cestu. „Oina napadlo, že když ptáci začali létat a když se havrani vrací do Ereboru, tak by mohla být u konce i Šmakova hrozivá vláda,“ vysvětluje Callen.
Glóin je zase „účetní“ výpravy, který pečlivě hlídá veškeré výdaje. Je to také milující člen rodiny. Jeho manželka je vyhlášená kráska s nádherným vousem, a jeho syn - který je v té době ještě dítě - je Gimli, který se o 60 let později přidá ke „Společenstvu prstenu“. „Skalní fanoušci si té podoby určitě všimnou,“ říká Hambleton. „Glóinova sekera je rozhodně spojena s Gimliho příběhem už jen tím, že je předávána z otce na syna. A stejně jako později jeho syn, i Glóin je pro věc velmi odhodlaný.“
Tři bratři Dori, Nori a Ori, které hrají Mark Hadlow, Jed Brophy a Adam Brown, jsou vzdálení příbuzní Thorina Pavézy po matčině straně, nicméně každý z nich měl jiného otce a každý z nich má docela odlišnou povahu.
Dori je ze tří bratrů ten nejstarší. Je tak trochu jako kvočna, zejména pokud jde o ochranu jeho nejmladšího bratra Oriho před vlivem prostředního z bratrů Noriho, no a tak má taky trochu tendence si hrát na šéfa. Hadlow vysvětluje: „Dori se snáží své dva bratry neustále kontrolovat. Má pocit, že se o členy své rodiny musí neustále starat. Tihle trpaslíci jsou každý z jiného klanu, a tak jsou vůči ostatním nejdříve trochu podezíraví. Během filmu se ale mezi nimi vytvoří velmi silné pouto.“
Nori rozhodně není svým dvěma bratrům ani trochu podobný. Domov opustil už jako mladý a žil díky své výřečnosti a vynalézavosti mnoho let sám až do doby, než se zase vrátil ke svému kmeni. Žádná pěkná nebo užitečná věc, která není důkladně připevněná, přitom neunikne jeho šikovným a rychlým prstům. Je pěkně mazaný, občas dokáže bodnout do zad a je tak trochu zloděj,“ popisuje svého hrdinu Brophy. „Je to milý kluk, ale určitě by žádný trpaslík nechtěl, aby se stal manželem jeho dcery.“
Ori je naprostým opakem svého bratra. Má sladkou povahu, je úplně nevinný a jeho hlavní činnost je psaní zápisků o výpravě. „Ori podle mě je dost netypický trpaslík,“ říká o své postavě Brown, pro kterého jde o debut na filmovém plátně. „Je mladý a naivní, je to vlastně nejmladší člen skupiny. Chce ale dokázat své schopnosti nejen svým bratrům, kteří mají tendenci se o něj pořád starat, ale hlavně sobě a také Thorinovi. Chce se prostě stát součástí živé legendy.“
Během dlouhé společné cesty s trpaslíky Bilbo začne plně chápat jejich naléhavou potřebu vrátit se do jejich vlasti Ereboru. „Bilbo během svého dobrodružství pořád myslí na Dno pytle, které je jeho domovem a kam patří,“ vysvětluje Boyens. „Moc se tam chce vrátit, a tato jeho touha mu dodává obrovskou sílu. No a právě zásluhou tohoto vnitřního spojení s jeho vlastním domovem Bilbo pochopí, co ztratili tito trpaslíci - že přišli o onen pocit někam patřit. A právě to a nic jiného mu pomůže chápat, kdo ti trpaslíci vlastně jsou.“
Přestože jednotliví trpaslíci mají různé přízvuky i osobní styly, tvoří také jeden celek s mnoha společnými rysy. „Trpaslíky můžete klidně přirovnat ke skupině pracovníků oceláren a dolů, kteří na jedné straně pracují tvrdě, jsou noblesní a mají vysokou pracovní morálku a na druhé straně nemají problém si sednout do hospody a vypít si tam pár piv jako kdokoli jiný,“ vysvětluje režisér Jackson. „Také mají všichni velký smysl pro humor a jsou to výborní bojovníci. Jsou v pozitivním smyslu slova drsní. Na boj se skřety jsou ideální.“
Poté, co trpaslíci vpadnou do Bilbova domova, během hostiny vyjedí celou jeho spižírnu a hody zakončí obrovskou bitkou s jídlem, Bilbo brzy začne chápat, co po něm vlastně Gandalf a Thorin chtějí: že se k nim má připojit a vydat se s nimi na dlouhou a nebezpečnou cestu, na jejímž konci čeká smrtící drak Šmak. „Bilbo rozhodně není žádný bojovník,“ říká Freeman. „Neumí zacházet s mečem a v životě neseděl na koni, což je na první pohled vidět z toho, jak drží uzdu. A přesto po něm Gandalf chce, aby opustil Hobitín a vydal se na cestu s touhle bandou hrubiánů, což je myšlenka na první pohled docela šílená. Bilbo je zvyklý na svůj klidný stereotypní život, který mu plně vyhovuje, a oni po něm najednou chtějí, aby se vydal v nebezpečí fyzické újmy na výpravu, ze které se ani nemusí vrátit. A tak každého napadne otázka, proč se s nimi vlastně vydá na cestu? Je to proto, že moc dobře ví, že taková příležitost se už nikdy nebude opakovat.“
Gandalf přinesl klíč a starou mapu, které by jim mohly pomoci najít tajný vchod do Osamělé hory, kde se nachází podzemní království Erebor. Jenže společenstvo trpaslíků potřebuje ještě jednoho odborníka, aby svůj úkol mohli dotáhnout do konce. Ta mapa je totiž zašifrovaná, a Gandalf ví jen o jediné bytosti, která jí dokáže rozluštit.
Když Společenstvo opustí Kraj na hřbetech poníků, zastaví se v Obřím lese, kde si chtějí odpočinout, ale vzápětí je přepadnou a téměř zaživa upečou tři velcí hladoví zlobři William, Bert a Tom, které diváci naposledy viděli jako sochy v „Pánovi prstenů“. „Tohle je poprvé, kdy Bilbo na své cestě pocítí naprostý a děsivý strach, který otestuje jeho odvahu,“ říká režisér Jackson. „Tenhle zážitek do značné míry vymezí další Bilbovu pozici v jeho vztahu k trpaslíkům.“
Výprava se vzápětí setká se starým kolegou Gandalfa, čarodějem Radagastem Hnědým, kterého ztvárnil divadelní herec a představitel doktora Who Sylvester McCoy. Excentrický, trochu zapomětlivý a jednoduše rozrušitelný Radagast je Istari, neboli čaroděj ze Středozemě, jeden z pěti, mezi které také patří Gandalf Šedý a Saruman Bílý. Jenže Radagast se na rozdíl od ostatních čarodějů před delší dobou stáhl ze společnosti a začal žít osamělý život na jihozápadním okraji Velkého zeleného hvozdu ve svém polorozpadlém domě jménem Rhosgobel. Radagastovými novými přáteli se stala divoká zvířata a ptáci žijící v lese a Radagast sám se pohybuje na saních tažených obrovskými krysami. McCoy svého hrdinu chápe jako jeden z projevů Tolkienovy obavy o zachování Země. „Z mého pohledu je Radagast hodně podobný svatému Františkovi z Assisi,“ říká McCoy.
Boyens k tomu říká: „Radagasta už moc nezajímají příběhy lidí Středozemě, elfů, trpaslíků nebo hobitů. Pro něj je mnohem důležitější spokojenost zvířat, stromů a přírody. A právě díky jeho spojení s přírodou bude Radagast první, kdo zaregistruje narůstající zlo ve Velkém zeleném hvozdu, který se brzy stane známým jako Temný hvozd. Právě Radagast si uvědomí, že po letech míru a prosperity se do Středozemě možná navrací prastaré hrůzy.“
„Středozemě se začíná otřásat a dunět,“ říká McKellen. „Zdá se, že věci se začínají měnit, a to rozhodně ne k lepšímu. Síly se dávají do pohybu, a Gandalf se snaží odhalit, jaké síly to jsou. Právě to ho zavede k Radagastovi, který jako první pozoruje příznaky změn. Je ale zapotřebí právě Gandalfovy inteligence a smyslu pro celek, aby bylo možné dát si dohromady větší obrázek o tom, co se vlastně děje.“ Radagastova důvěra je klíčovým pojítkem pro Gandalfa, který se pustí do odhalování tajemství zahrnujícího prastarou opuštěnou pevnost Dol Guldur. „O téhle části příběhu se sice Tolkien zmiňoval, ale nikdy jí nenapsal,“ poznamenává Walsh. „Vždycky jsme se chtěli pustit do Gandalfova příběhu v Dol Guldur, a jsem si jistý, že hodně fanoušků se právě na vyprávění tohoto příběhu moc těší.“
Možná přítomnost zlého čaroděje jménem Nekromant v Dol Guldur dodává Gandalfově části cesty na významu. Další novinkou pak je i výskyt hejna znetvořených monstrózních skřetů pronásledujících Společenstvo na hřbetech vlkům podobným smrtících vrkků. Po odražení útoku těchto zuřivých a mocných nestvůr se Společenstvo uchýlí do elfské pevnosti jménem Roklinka, malebné oázy ukryté v hlubokém údolí řeky. Tam nicméně naši hrdinové nejsou příliš vítáni.
A tenhle pocit je vzájemný. „Ta animozita má svůj původ už v Ereboru,“ vysvětluje Armitage. „Elfové toužili po tom, co měli trpaslíci. A když drak zaútočil na trpaslíky, tak elfové nic neudělali. Nechali trpaslíky shořet, což jim Thorin nikdy nezapomene.“
Trpaslíci jsou nakonec v Roklince přijati, a to na příkaz Elronda, elfského lorda, kterého stejně jako v trilogii „Pán prstenů“ opět ztvárnil Hugo Weaving. Elrond je ale ohledně moudrosti Thorinovy výpravy a role Gandalfa v ní skeptický. „Mezi Elrondem a Gandalfem existuje silný vzájemný respekt,“ vysvětluje Hugo Weaving. „Jenže Gandalf ochranou Thorina a trpaslíků dělá něco, co Elrond neschvaluje. Elrond má pocit, že pokud se vydají do Osamělé hory a probudí Šmaka, tak dají negativní věci jenom více do pohybu. Jenže Gandalf svými kroky sleduje i jiné cíle, což je sám o sobě další problém, se kterým je zapotřebí se vyrovnat.“
Gandalfovým hlavním důvodem pro návštěvu Roklinky je jeho podezření týkající se Dol Gulduru, o kterém chce informovat Bílou radu, jejímiž členy jsou sám Gandalf, Saruman a dále Vznešení elfové Elrond a Galadriel, kterou opět hraje Cate Blanchett. „Bílá rada je v poznámkách Tolkiena zmiňována jako součást rozšířeného světa Středozemě,“ vysvětluje Peter Jackson. „Jsou to v podstatě strážci Středozemě, kteří mají dávat pozor na jakýkoli náznak nebezpečí. Bílá rada tak pro nás byla v podstatě zlatý důl, protože díky ní jsme mohli do filmu dostat postavy známé už z předchozí trilogie a popsat onen úžasný příběh z Dol Guldur.“
Hugo Weaving vysvětluje, že Bílá rada „dlouhodobě usiluje o svět plný míru, ale zároveň si je vědoma toho, že existují síly, které mohou svět znovu uvrhnout v plameny a ohrozit jejich způsob života.“ Pro Weavinga znamenal návrat k jeho staré roli také příležitost znovu pracovat se starými přáteli. „Bylo to moc příjemné vrátit se a vidět kolem sebe tvůrce i herce, které jsme neviděli mnoho let.“
„Tolik lidí, kteří se podíleli na první trilogii, se do projektu zapojilo znova,“ dodává Cate Blanchett, která znovu ztvárnila nádhernou a moudrou bílou paní z Lothlorien. „Po trilogii ‘Pán prstenů’ jsem naprosto neočekávala, že bude ještě něco následovat; moje role v ní navíc byla poměrně malá. Jakmile jsem ale zjistila, že Peter, Fran a Philippa začali připravovat filmy o ‘Hobitovi’, stal se ze mě tak trochu lovec informací. Nevěděla jsem, jestli Galadriel v nových filmech bude nebo ne, ale doufala jsem, že ano. No a když jsem zjistila, že bude, byla jsem štěstím bez sebe.“
Galadriel je mocnou členkou Bílé rady a silným spojencem Gandalfa. Sama Cate Blanchett o své postavě říká, že je jen „malou skládačkou v puzzle. „Odhadovala jsem, že naše část příběhu - to, že Gandalf a Galadriel vycítí, že je někde něco špatného - bude zvláštním způsobem předtuchou budoucnosti. Jenže Bílá rada to prostě neuvidí. A právě na Gandalfovi a Galadriel je šlechetné a hrdinské to, že budou připraveni společně pohledět do očí budoucnosti. Právě to dělá z Gandalfa nejkrásnějšího hrdinu - jeho odvaha se navzdory převládajícímu názoru vydat do temnoty, do které není nikdo jiný připraven se pustit.“
Cate Blanchett i Ian McKellen byli oba naprosto nadšení z možnosti znovu pracovat společně a oživit ono zvláštní spojenectví mezi jejich postavami. „Mezi Galadriel a Gandalfem je silné citové pouto, které má svůj původ nejen ve scénáři, ale i v hercích samotných,“ říká s úsměvem Ian McKellen. „Je založeno na jejich vzájemné důvěře a obdivu. Myslím si dokonce, že by se bez nadsázky dalo použít i slovo láska. Jejich vztah byl až vznešeně intimní.“
„Milovat Iana není nic těžkého. No a stejně jako naši hrdinové: tak snad v příštím životě,“ směje se Cate Blanchett. Posledním členem Bílé rady je Saruman Bílý, její vůdce a nejmocnější a nejuctívanější Istari. Sarumana ve filmu opět stejně jako ve trilogii ‘Pán prstenů’ ztvárnil legendární Christopher Lee. „Příběh se odehrává 60 let před ‘Pánem prstenů’, takže já hraji původního Sarumana Bílého, onoho vznešeného a jemného pána všech čarodějů, který se ještě nezměnil v onu nebezpečnou postavu, kterou se později stane,“ vysvětluje Christopher Lee.
Lee, který je celoživotním fanouškem Tolkiena - se kterým se kdysi slavně setkal v jedné oxfordské hospodě - byl také nadšen z možnosti vrátit se k Jacksonově inkarnaci Středozemě. „Měl jsem pocit, jako kdybych prošel strojem času,“ říká herec. „Bylo to něco mimořádného. A navíc jsme se místo pohybu dopředu vrátili v čase zpátky.“
Stejně jako Elrond i Saruman hodnotí snahu trpaslíků jako hrozbu dlouho panujícímu míru, a není ochoten naslouchat Gandalfovým varováním před projevy shromažďujících se sil temnoty. „Saruman si myslí, že by to Gandalf měl vědět lépe,“ říká Lee. „Nad touhle jeho snahou pomoci trpaslíkům není ochoten přivřít oko. Kdyby bývali přišli za ním, tak by jim ušetřil zklamání.“
Jenže Gandalfovo rozhodnutí pomoci trpaslíkům i přes ony příkré a snad až katastrofické vyhlídky naráží na jedno z hlavních témat pod povrchem příběhu. Boyens k tomu říká: „Galadriel položí Gandalfovi jednu otázku, a jeho odpověď je odrazem myšlenky, která byla pro Tolkiena klíčová a která se jako niť vine celým příběhem. Podstatou té myšlenky je to, že dobrota obyčejných lidí a jednoduchost dobrého skutku a upřímného projevu vřelosti jsou pevným základem těch největších hrdinských činů.“

Ocenění:
Academy Awards
2013 - Dan Hennah (Výprava) (nominace)
2013 - Makeup (nominace)
2013 - Vizuální efekty (nominace)

BAFTA
2013 - Zvuk (nominace)
2013 - Masky (nominace)
2013 - Vizuální efekty (nominace)

DABING
V českém znění: Jan Dolanský - Martin Freeman (Bilbo Pytlík), Petr Pelzer - Ian McKellen (Gandalf), David Suchařípa - Richard Armitage (Thorin Pavéza), Martin Zahálka - Andy Serkis (Glum), Oldřich Vlach - Ken Stott (Balin), Tomáš Karger - Graham McTavish (Dvalin), Michal Holán - Aidan Turner (Kili), Vojtěch Hájek - Dean O'Gorman (Fili), Libor Bouček - James Nesbitt (Bofur), Tomáš Borůvka - Peter Hambleton (Gloin), Bohuslav Kalva - John Callen (Oin), Petr Neskusil - Adam Brown (Ori), Jiří Hromada - Mark Hadlow (Dori), Ladislav Cigánek - Jed Brophy (Nori), Vladimír Kudla - William Kircher (Bifur), Milan Slepička - Stephen Hunter (Bombur) + Jeffrey Thomas (král Thror), Vladimír Brabec - Ian Holm (starý Bilbo Pytlík), Jan Maxián - Elijah Wood (Frodo Pytlík), Vladislav Beneš - Hugo Weaving (Elrond), Simona Postlerová - Cate Blanchett (Galadriel), Pavel Rímský - Christopher Lee (Saruman), Václav Knop - Sylvester McCoy (Radagast), Karel Gult - Barry Humphries (král skřetů), Marcel Vašinka - William Kircher (zlobr Tom), Petr Oliva - Mark Hadlow (zlobr Berta), Zdeněk Maryška - John Callen (zlobr Vilda), Marek Libert - Bret McKenzie (Lindir), Zbyšek Horák - Timothy Bartlett (starosta Škarohlíd) + Stephen Ure (Grinnah), Tomáš Hospodský, Petr Hrach, Kateřina Langerová, Anna Nemčoková, Martin Svejštil
Zpívají: David Suchařípa - Richard Armitage (Thorin Pavéza), Michal Holán - Aidan Turner (Kili), Vojtěch Hájek - Dean O'Gorman (Fili), Oldřich Vlach - Ken Stott (Balin), Libor Bouček - James Nesbitt (Bofur), Karel Gult - Barry Humphries (král skřetů), Jaromír Holub, Roman Vocel, David Holý, Radek Seidl
Překlad: Tomáš Vrba
Texty písní: Pavel Cmíral
Produkce: Evelyna Vrbová
Zvuk: Filip Mošner
Výsledný mix: DeLane Lea Studios
Hudební režie: Ondřej Izdný
Dialogy a režie: Petr Sitár
Vyrobilo studio LS Productions - 2012

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 13.12.2012 Warner Bros. CZ
Premiéra USA: 14.12.2012 Warner Bros. US
Premiéra Nový Zéland: 13.12.2012 Warner Bros.
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 10.4.2013 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 10.4.2013 Magic Box

Tržby v ČR - Kč 93 368 943
Tržby celkem - $ 1 017 003 568
Návštěvnost v ČR 662 317
Náklady (Rozpočet) - $ 250 000 000

 

FILMY V SÉRII
Pán prstenů: Společenstvo Prstenu gastonrolinc.webnode.cz/news/a077/
Fantasy / Dobrodružný, USA / Nový Zéland, 2001
Režie: Peter Jackson, Hrají: Elijah Wood, Ian McKellen

Pán prstenů: Dvě věže gastonrolinc.webnode.cz/news/a076/
Fantasy / Dobrodružný, USA / Nový Zéland, 2002
Režie: Peter Jackson, Hrají: Elijah Wood, Ian McKellen

Pán prstenů: Návrat krále gastonrolinc.webnode.cz/news/a075/
Fantasy / Dobrodružný, USA / Nový Zéland, 2003
Režie: Peter Jackson, Hrají: Elijah Wood, Noel Appleby

Hobit: Neočekávaná cesta gastonrolinc.webnode.cz/news/a074/
Dobrodružný / Fantasy, USA / Nový Zéland, 2012
Režie: Peter Jackson, Hrají: Martin Freeman, Ian McKellen

Hobit: Šmakova dračí poušť gastonrolinc.webnode.cz/news/a078/
Dobrodružný / Fantasy, USA / Nový Zéland, 2013
Režie: Peter Jackson, Hrají: Martin Freeman, Ian McKellen

Hobit: Bitva pěti armád gastonrolinc.webnode.cz/news/a079/
Dobrodružný / Fantasy, USA / Nový Zéland, 2014
Režie: Peter Jackson, Hrají: Martin Freeman, Ian McKellen

Tvůrci a herci

Peter Jackson (Režie), Carolynne Cunningham (Produkce), Peter Jackson (Produkce), Zane Weiner (Produkce), Fran Walsh (Produkce), Howard Shore (Hudba), Andrew Lesnie (Kamera), Jabez Olssen (Střih), Scot Boland (Casting), Victoria Burrows (Casting), Liz Mullane (Casting), Miranda Rivers (Casting), Dan Hennah (Scénografie), Ann Maskrey (Kostýmy), Bob Buck (Kostýmy), Richard Taylor (Kostýmy), Gary Summers (Zvuk), Paul Massey (Zvuk), Brent Burge (Zvuk), Tony Johnson (Zvuk), Bob Buck (Masky), Ann Maskrey (Masky), Richard Taylor (Masky), Tami Lane (Masky), Peter 'Swords' King (Masky), Fran Walsh (Scénář), Philippa Boyens (Scénář), Peter Jackson (Scénář), Guillermo del Toro (Scénář), John Ronald Reuel Tolkien (kniha) (Předloha), Martin Freeman (Herec), Ian McKellen (Herec), Richard Armitage (Herec), Ken Stott (Herec), Graham McTavish (Herec), William Kircher (Herec), James Nesbitt (Herec), Stephen Hunter (Herec), Dean O'Gorman (Herec), Aidan Turner (Herec), John Callen (Herec), Peter Hambleton (Herec), Jed Brophy (Herec), Mark Hadlow (Herec), Adam Brown (Herec), Ian Holm (Herec), Elijah Wood (Herec), Hugo Weaving (Herec), Cate Blanchett (Herec), Christopher Lee (Herec), Andy Serkis (Herec), Sylvester McCoy (Herec), Jeffrey Thomas (Herec), Lee Pace (Herec), Conan Stevens (Herec), Manu Bennett (Herec), Benedict Cumberbatch (Herec), Renee Cataldo (Herec)