Hobit: Šmakova dračí poušť / The Hobbit: The Desolation of Smaug (2013/161/USA, Nový Zéland/Dobrodružný, Fantasy) 80%

JEDNOU VĚTOU
„Za hranicí temnoty... za hranicí zkázy... leží to největší nebezpečí."

OBSAH
Hobit: Šmakova dračí poušť líčí další dobrodružství hobita Bilbo Pytlíka na jeho společné pouti s čarodějem Gandalfem a třinácti trpaslíky vedenými Thorinem Pavézou. Vydali se na výpravnou cestu, jejímž cílem je získat zpět Osamělou horu a ztracené království trpaslíků Erebor. Poté, co přežili začátek své neočekávané cesty, pokračuje tato společnost směrem na Východ a cestou potkává kožoměnce Medděda a v lese Mirkwood plném nástrah se střetává s houfem obřích Pavouků. Když se jim podaří uniknout ze zajetí nebezpečných lesních elfů, pokračují trpaslíci k Jezernímu městu a nakonec k samotné Osamělé hoře, kde musí čelit největšímu nebezpečí v podobě Šmaka -  nejstrašlivější nestvůry, která prověří nejen jejich odvahu, ale i pevnost jejich přátelství a smysluplnost celé pouti.(Warner Bros. CZ)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
No jasně, že jsem šel na Hobita do kina. Hned den po premiéře, vždyť to musí bejt. To, že jsem ráno málem nevstal do práce, protože film měl tři hodiny a do toho se mi zamíchaly reklamy s ukázkami na půl hodiny a stejně tak v půlce filmu 15ti minutová přestávka, ať vezme čert. Ale pořád musím říct, že jsem si to užil tak, jako se mně to už hooodně dlouho nestalo. První Hobit byl takovej nemastnej a neslanej. Peter si hodinu a půl pohrával s Roklinkou a než se něco rozjelo, byl vlastně konec. Druhej díl má ale koule. Je plný akce, která ne a ne skončit. Někdy jsem si vzpomněl i na druhý díl Pána Prstenů, kde se vlastně většina filmu odehrála v bitvě o Helmův Žleb. Musím ale uznat, že některé scény Peter připravil fakt geniálně, že jim nešlo nic vytknout. Taková scéna v sudech bude jednou pojmem, která bude mladý režiséry učit toho, jak některé scény ve filmech natočit dynamicky. Tak vtipnou, zároveň akční a efektivní scénu jsem neviděl a nevím, jestli ještě někdy uvidím. Do toho to boží prostředí, boží postavy, kde každá má svůj smysl (taky proč by ne, když Hobit bude mít něco přes devět hodin, jako celek) a především Středozemě! Ta Středozemě, do které se vracím pokaždé, kdy mě moje fantazie přestává fungovat. Byla to krása, neuvěřitelný zážitek. A jsem rád za to, že se kolikrát u tohoto filmu řeší, zdali by se elfka vůbec měla bavit s trpaslíkem a jestli by se s ním vůbec měla nebo mohla skamarádit. To je totiž podstata všech fantasy světů, a když se najde někdo, kdo má chuť tohle řešit, tak nelze dodat nic jiného, než že ten svět opravdu existuje mezi námi. Má takové kouzlo, že nevím, jestli ten rok vůbec budu schopný počkat. Skončilo to totiž tak náhle, že ani týden po tom jsem se z toho ještě pořádně nevzpamatoval. (Malarkey) 5*

Já musím začít něčím, čím jsem tady snad ještě nikdy nezačal a čím by se asi ani komentář k filmu začínat neměl, ale já si prostě nemůžu pomoct a musím se prostě z toho vypsat hned. Je to hudba. Howard Shore vytvořil tak krásný soundtrack, který je jako když přijdete na hrad plný tajemství, fantazie, dobrodružství a vy k ceně lístku na tenhle hrad dostanete toho nejlepšího průvodce na světě, přesně takhle tady na mně působí je hudba pana Shora. Pokud jde o film, tak já doslova obdivuju Peterovo umění vyprávět obrazem. Peterovu schopnost vyvolat smích, pocit strachu, nechat vyniknout nádherné exteriéry Nového Zélandu, navodit atmosféru strachu, ale i naděje, bez jediného dialogu považuju za naprosto geniální. Šmakova dračí poušť v sobě nemá velkolepé bitvy, ale o to víc vynikne akční útěk trpaslíků z elfího království , takhle zábavně hravou akci jsme už dlouho neviděl. Trošku zamrzí větší množství elfích dialogů, které miluju, protože to nejsou jsou to tuctový knižně scénaristický kecy, maj v sobě mnoho krásy a síly. Naopak jsem docela rád, že Gandalf zde nemá tolik prostoru. Nic proti němu , kdyby u nás kandidoval na prezidenta, tak ho okamžitě volím, ale já bych s nim prostě nikam neputoval, ten jeho kukuč typu „já vím víc než ty“ by mně po chvíli asi pěkně sral, nevím sice jak to cítí Bilbo, nebo dřív třeba Aragon, ale já bych si v jeho přítomnosti připadal jak absolvent zvláštní školy. Musím však ocenit že právě Gandalfův výstup má v sobě nejvíc temnoty. A o co šetří Šmakova dračí poušť na emocích ve svým příběhu, o to víc je dává do obrazu a hudby. (Enšpígl) 5*

Jestliže první díl byl jednou dlouhou expozicí, pokračování se na jednu stranu nemusí zdržovat představováním hlavních hrdinů a objasňováním jejich motivací, na stranu druhou je příběhově neohraničené. Živější a lépe zacílené (byť opět epizodické) vyprávění postrádá uspokojivé završení. Namísto toho, aby ve finále došlo k rozuzlení alespoň některé z dějových linií, končí Šmakova dračí poušť pouze další komplikací. Šmak působí jako epizoda epického fantasy seriálu nebo jako RPG, kterou ovšem hraje někdo jiný, kdo rozhodně nehodlá přeskakovat žádné cutscenes. Stejně jako ve hrách na hrdiny před sebou máme partu dobrodruhů, kteří díky střetům se stále silnějšími nepřáteli získávají nové zkušenosti, aby ve finále mohli stanout tváří tvář závěrečnému bossovi (kterého samozřejmě nelze zabít v tradičním souboji). Zpětně vzniká dojem, že hlavním cílem vyprávění byla po celou dobu právě konfrontace s drakem, neboť k ničemu jinému ve filmu de facto nedojde. Akční sekvence jsou sice opět dlouhé a nikdy ne tak přehledné jako cokoliv od Spielberga (jehož Tintina jízda na divoké vodě chvílemi připomíná), ale ne samoúčelné. Slouží k rozvíjení charakterů již známých postav (z Bilba se stává větší hrdina i větší závislák na prstenu), k uvádění postav (staro)nových (Legolas, Tauriel), případně k demonstraci odvahy malých, vykořeněných a zdánlivě bezmocných národů postavit se velkému nepříteli, což pro Tolkiena myslím byl, vzhledem k době vzniku knih, důležitý motiv. Výrazně videoherní je také výtvarné řešení Středozemě, tvořené tentokrát kromě autentické novozélandské krajiny ve větší míře CGI animacemi. Knižní ilustrace by to byly úchvatné a dokázal bych si je prohlížet desítky minut, ale v kombinaci s živými postavami působí prostředí uměle. Nemluvě o skřetech, zřejmě přímo okopírovaných z akčních rubaček typu God of War (samozřejmost, s jakou jsou skřetím bojovníkům utínány hlavy, by videohernímu původu odpovídala). Postavy, které hrdinové na své pouti potkávají, z větší části slouží jen k tomu, aby dobrodruhům sdělily cennou informaci, případně poskytly azyl nebo výzbroj. Například Medděd se sice s vysokou pravděpodobností příště zapojí do Bitvy pěti armád, ale v samotné Šmakově poušti je s ním naloženo dost účelově. Kdežto starosta Jezerního města, docilující prosperity za cenu nesvobody svých občanů, vyznívá pouze jako pochybná snaha aktualizovat vyprávění narážkami na současnou zkorumpovanost politiky. Nutno uznat, že přítomnost jiných postav, kterým byla v Neočekávané cestě věnována zdánlivě nadbytečná pozornost, Jackson dokázal ve Šmakovi obhájit (Azog, Radagast). Podobně vysvitne, proč jsme se museli dozvědět, že Bilbo je dobrý v hádankách (objevení klíčové dírky). Oslaben byl motiv ztraceného domova, jehož nositeli už jsou víceméně pouze trpaslíci, nikoli Bilbo, nově posedlý hlavně svým prstenem. Domníval jsem se, že právě kvůli možnosti využívat kontrastu mezi hobitovým dřívějším pohodlím a jeho nynější nepohodou, jsme prvních 40 minut Neočekávané cesty trávili v Hobitíně. Klíčovým motivem se stal egocentrismus celých národů (elfové) i jednotlivců (Thorin) a chamtivost, jejímž zosobněním je Šmak, zdaleka nejlépe napsaná figura celého filmu. Šmakova dračí poušť nabírá obrátky s tím, jak se lineární vyprávění větví do dvou, posléze do tří dějových linií. Poslední akt je díky podobně dynamický jako rozmáchlé akční sekvence u Nolana (i když Jackson mezi jednotlivými akcemi stříhá s větší rozvahou) a zároveň emocionálně vtahující, neboť minimálně u Tauriel nevíme, jaký osud ji čeká (ač coby elfka nemůže zemřít). Zmnožení finálních konfrontací se zlem stvrzuje Jacksonovo pojetí Hobita nikoli jako dobrodružství jednoho hrdiny, ale jako tzv. „ensemble piece“. Akční týmovce, ve které jsou důležité zejména schopnosti jednotlivých postav a jejich přínos pro splnění mise/misí (viz ukázková spolupráce Bilba a trpaslíků ve finále), je pak těžké vyčítat emocionální chlad a lhostejnost vůči jednotlivým postavám. Každopádně mne to netěší už z toho důvod, že mnozí ze zúčastněných by si zasloužili samostatný film. Z hlediska vyprávěcí uspokojivosti nemá oboustranně otevřený (tj. bez začátku i bez konce) Šmak daleko k tomu, aby byl filmem na draka. Díky logisticky bezchybnému dávkování nových postav a měnění prostředí sice nedopustí, aby naše pozornost polevila, ale jako autonomní příběh neobstojí. Stále jde pouze o příslib velkých události a kompaktnější podívané. Šmak lépe než bodrá Neočekávaná cesta navozuje dojem, že „cosi“ hrozivého už visí ve vzduchu. Zároveň ale nemá tolik materiálu k odvyprávění, a byť navenek působí jako živá akční jízda, ve skutečnosti, paradoxně, většinu času jen přešlapuje na místě. 75%  (Matty) 4*

VELKÁ RECENZE
Není to tam. Tentokrát to tam fakt není. Už první Hobit mnohým, u nás v redakci především Civalovi, naznačil, že tenhle návrat do Středozemě nejspíš úplně potřeba nebyl. Na druhou stranu spousta dnešních dvacátníků a čerstvých třicátníků na Pánovi prstenů v kinech doslova vyrostla a je jasné, že i tentokrát to bude hit. Značka zkrátka pořád funguje. Bohužel s filmem je to malinko horší.
Zatímco Pán prstenů bojoval s obsáhlostí knižní trilogie, kterou musel Jackson narvat do tří filmů a bylo kvůli tomu potřeba osekat některé dějové linie, zbavit se populárních postav a šlápnout na plyn, Hobit má jiný problém. Poměrně útlá knížka je spíš klasická jednoduchá pohádka, v níž sympaťák Bilbo a parta trpaslíků jdou k hoře zabít draka. Nějakou hloubku, extra komplikované charaktery nebo velkolepost tu budete hledat marně. Jeden tříhodinový film nebo dva klasické stominutové kousky by z toho umotat nějak šly, ale trilogie, jejíž každý díl má skoro sto osmdesát minut, to je fakt moc. První Hobit pouze přesunul partu z Kraje přes Morii k lesu a i ti největší fandové jednoduše musí přiznat, že to fakt šlo vyřešit rychleji.
V případě dvojky se samotné putování zkrátilo a závěrečnou část filmu tvoří konečně střet se Šmakem, ale přesto se musím ptát – proč jsme do hajzlu na něco takového museli čekat pět hodin? Ze spousty scén je evidentní, že Jackson jednoduše nevěděl, co má dělat, a tak natahuje a natahuje, až začne regulérně nudit. Spousta charakterů se tu objeví, jen aby něco řekla a aby si tvůrci mohli odškrtnout další minutu. Gandalfův výlet spojený s hledáním bubáka bude mít evidentně dohru ve trojce, ovšem tady působí jako něco, co ve filmu musí být jen proto, aby si McKellen zasloužil svůj šek a mohl se projet na poníkovi. Nevidím jediný důvod, proč je druhý Hobit tak dlouhý, někdo možná podotkne, že jsou tu super kostýmy, výprava a tak podobně, z čímž nemohu nesouhlasit, ale popáté už to doopravdy nevyrazí dech, jako když Frodo poprvé navštívil roklinku. Zkrátit o hodinu a bude to fajn!
Přepálená délka a nuda extra zamrzí tváří v tvář faktu, že když dojde na akci, Jackson předvádí úžasnou podívanou. Pravda, dost často mu ji kazí vyloženě odfláknuté triky a občas televizní kulisy, ale jízda trpaslíků po rozbouřené řece, kdy se v sudech vyhýbají skaliskům a zároveň jim jde po krku komando skřetů, je jednoduše boží. Každou vteřinu se tu objeví něco nečekaného, ať už úsměvně zakončená likvidace protivníků s pomocí samotného sudu, efektní a i překvapivě drsné krájení nepřátel i chytré vtipy spojené s likvidací padouchů. V akci je Jackson ve svém živlu. Potvrzuje to i u skvělého finále, u něhož se musí malinko vypnout mozek a moc nepřemýšlet, protože trpaslíci se přesouvají po obrovské jeskyni podezřele rychle, ale i tady se režisérovi povedlo zkombinovat humor, nápady i efektní a velkolepou destrukci všeho, k čemu se Šmak dostane.
Ovšem právě díky tomu je vidět, že problém Hobita tkví i v tom, že jde v podstatě o obyčejnou jednoduchou pohádku. Jackson se musí (nebo chce, to je vlastně jedno) pokusit oslovit co nejširší publikum, takže spousta scén obsahuje veselé žeretíky a vykutálené vtípky, za které byste někomu nejradši omlátili hlavu o zeď. Když se Hobit půl hodiny tváří jako seriózní dobrodružná podívaná a pak na scénu napochoduje Stephen Fry se svým rádoby legračně prohnilým podržtažkou, nadšení z nedávno skončené dech beroucí akční jízdy jde do háje. Jasně, Pán prstenů je taky víceméně film pro všechny, ale humor, akci, napětí a případně i milostná vzplanutí hrdinů se v něm povedlo zkombinovat MNOHEM přirozeněji. Navíc upřímně – koho dojme chlap měnící se v medvěda nebo zamrzlé město na vodě, když jsme viděli armádu chodících stromů a bitvu o Minas Tirith?
Pořád jsou na tom vidět peníze, celá pasáž se Šmakem je strhující, akční scény skvělé a pokus o romantickou linii mezi dvěma hrdiny minimálně roztomilý, ale podstatná část druhého Hobita jednoduše působí naprosto zbytečně a – proč to neříct – oproti Pánovi prstenů vlastně i dost lacině. To mi došlo ve scéně, kdy hrdinové odjíždí z města na jezeře k Osamělé hoře a s nadšením je povzbuzuje asi sto lidí. I obyčejný Hobitín na začátku Společenstva byl větší, atraktivnější, živější a zábavnější. Druhý Hobit není voser, jen jde zkrátka o prostřední část devítihodinového prequelu k Pánovi prstenů o tom, jak jde parta hrdinů zabít draka. A i když se to zabíjení povedlo, zbytek bych vlastně docela klidně oželel.
P. S..: Rád bych každému, kdo se chystá psát něco do diskuse o tom, jak jsme to sepsuli, nerozumíme tomu a jsme idioti, připomněl, že 6/10 na desítkové hodnotící škále pořád patří do té "chválící" poloviny.

PODROBNÝ POPIS FILMU
Rok po začátku výpravy na Erebor se Bilbo Pytlík, Gandalf Šedý a Thorin Pavéza s družinou 12 trpaslíků schovávají v horách před Azogem Znesvětitelem a jeho skřetí skupinou na vlcích. Bilbo při obhlídce ale zahlédne obrovského medvěda, kterého považuje za další potenciální hrozbu. Gandalf všem vysvětlí, že se jedná o kožoměnce jménem Medděd. Družina potřebuje najít přes noc útočiště, kde by se ukryli před skřety, a tak vtrhnou do domu poblíž. Ten patří Meddědovi, který je na noc přichýlí a odplaší skřety. Hory prý obýval jeho národ, než je Azog vyhladil. Dá jim poníky a sdělí Gandalfovi, že skřeti z Morie uzavřeli spojenectví s černokněžníkem Nekromantem v Dol Gulduru. Přijdou k Temnému Hvozdu, kde se s nimi Gandalf rozloučí a vydá se do Vysokých skal (zde se nachází hrobka devíti prstenových přízraků). Trpaslíci však kvůli otrávenému vzduchu zabloudí a jsou zajati a málem snědeni obřími pavouky. Vysvobodí je Bilbo, kterému se podaří zachránit se, s pomocí lesních elfů pod vedením prince Legolase a velitelky Tauriel. Ti sice pozabíjí pavouky, trpaslíky však zajmou a odvedou před krále Thranduila, který chce s Thorinem uzavřít dohodu. Nabídne mu, že ho i s družinou pustí výměnou za část z bohatství, které se v jeho království nachází. Ten ale na jeho dohodu nepřistoupí a délka jejich pobytu je stanovena k jednomu století. Bilbo se za pomoci prstenu zneviditelní a vysvobodí je. Když elfové zjistí, že uprchli, snaží se je rychle zastavit. Na zámek elfů však v tu chvíli zaútočí skupina skřetů pod vedením Azogova syna Bolga, který Kiliho střelí Morgulským šípem. V další scéně se mezitím Gandalf střetne s Radagastem u Vysokých skal. Zde ležící hrobky devíti Nazgulů jsou otevřené. Gandalf konečně složí skládačku. Zjistí, že Sauron je zpět a upírá zrak k Osamělé hoře. Musí opustit své přátele a s Radagastem se vydají do Dol Gulduru. Trpaslíci uniknou k jezeru, které nyní leží mezi nimi a Osamělou horou. Potkají Barda Lučištníka, který je za úplatek propašuje do města. Zbraně, které jim dá, se jim, bohužel, nelíbí, tak vykradou zbrojnici, zraněný Kili ale zbraně neunese a prozradí je. Jsou tedy zatčeni strážemi a předvedeni před starostu. Thorin i přes Bardovo varování přesvědčí lidi, aby jim dovolili vstoupit do hory a on jim za to slíbí část z pokladu. Ráno se výprava vydá k hoře a kvůli časové tísni (Durinův den, jediná možnost, kdy je možné vstoupit to hory, je už skoro na místě) musí na místě nechat Bofura a Kiliho, protože ten je ještě pořád zraněn. Fili a Óin s nimi zůstanou. U vyhlídky, kde na skupinu měl čekat Gandalf, nikdo není a Thorin na něj nemíní čekat. V jezerním městě Kilimu začíná působit Morgulský jed. Jdou pro pomoc k Bardovi. Objeví se však Bolg se skupinou skřetů, který má za úkol zabít Thorina. Byli ale sledováni Legolasem a Tauriel a začne boj. Tauriel zachrání Kiliho kouzelnou bylinou a on jí vyzná lásku. Bolg se vydá na vrrkovi na sever Mlžných hor. Legolas si vezme koně a vyrazí za ním. Thorin s ostatními najde tajné dveře po pár neúspěšných pokusech, dostanou se do hory a Bilbo má za úkol získat od draka cíl výpravy – zářivý drahokam Arcikam. Gandalf pošle Radagasta za bílou radou a jde do pevnosti sám. Zde jej napadne Azog a jeho skřeti. Gandalf uvidí v podzemí celou armádu skřetů a vrrků. V pevnosti najde i Thorinova otce Thráina II., o kterém si už myslel, že je dávno mrtev. Chtějí z pevnosti utéct, ale narazí na Nekromanta. Ten jej porazí a odhalí svoji podobu. Nekromant je skutečně Sauron. Gandalf je uvězněn a sleduje pochod obrovské skřetí armády (pod Azogovým velením) k Osamělé hoře. Bilbo vejde do síní plných zlata a pokladů. Najde a vezme Arcikam, ale omylem vzbudí obrovského Šmaka. Ten jej sleduje, vyslýchá a Bilbo se mu lichotkami snaží utéct. Najde Thorina, kterého postupně začína přepadat chamtivost, stejně jako jeho předky; zajímá ho jen Arcikam, ne však Bilbův život. Trpaslíci Šmaka nalákají do obrovské síně, za jeho pomoci (ohnivým dechem) rozžeraví zlato, které roztaje a to pak něj vylijou. Drak ale přežije a chce pomstu. Vyletí z hory a letí zničit jezerní město.

O PRODUKCI
„Hobit: Neočekávaná cesta“, první z filmové trilogie „Hobit“, který byl do kin uveden koncem roku 2012 a sklidil celosvětový úspěch v hodnotě miliardy dolarů, inspiroval fanoušky všech generací a oživil zájem o nadčasové mistrovské dílo J. R. R. Tolkiena, podle kterého je trilogie natočena.
„Tolkienův svět je nesmírně bohatý.“, říká držitel Oscara režisér Peter Jackson. „Je to téměř jako otočit stránku historického románu a vrátit se do toho světa v nové kapitole a setkat se s novými postavami a tvory a přijít na místa, na která jste se dříve nedostali.“.
Při adaptaci Hobita do tří samostatných filmů si Jackson a scénáristky Fran Walsh a Philippa Boyens, spolu s Guillermem del Toro, uvědomili, že nemají svázané ruce a nemusí příběh knižní předlohy ani zhutňovat ani z něj nic vynechávat a navíc mohou zahrnout i materiál ze 125 stran dodatků, které Tolkien připojil na konec Pána prstenů. Těmito rozsáhlými poznámkami o prostředí a politickém uspořádání Středozemě v Hobitově době Tolkien poskytl důležité pojítko mezi cestou Bilbo Pytlíka a bojem o Středozemí vylíčeném v Pánu prstenů.
Pro filmové tvůrce, kteří před deseti lety přenesli toto třísvazkové dílo na plátna kin v trilogii „Pán prstenů“, znamenala trilogie „Hobit“ neodolatelnou příležitost vydat se vlastní cestou: podrobně prozkoumat nevyřčená i detailně popsaná tajemství a nebezpečí z dodatků i Hobita a zároveň zachovat vyznění díla napsaného především pro mladé lidi.
„Při tvorbě těchto filmů jsme stáli před úkolem, jak věrně zachovat ducha knižní předlohy a zároveň filmům dodat specifickou atmosféru a styl ‚Pána prstenů‘, přičemž jsme si tato rozdílná vyznění velmi dobře uvědomovali.“, poznamenává scénáristka a producentka Fran Walsh. „Hobit je mnohem rozpustilejší kniha, ale ve druhé polovině románu se objevují některá vážnější a ponuřejší témata, která Tolkien podrobněji rozvedl ve své pozdější trilogii - podstata moci a odvahy, chamtivosti a obětavosti. Tak nám přišlo přirozené, že druhý film bude trochu ponuřejší.“
Protože 15 hlavních postav se představilo již v prvním filmu, Jackson a jeho spolupracovníci mohli do druhého filmu zahrnout to, co Jackson nazývá „dech beroucí spád“ knihy. „Můžete se do příběhu ponořit přímo z místa, kde skončil první film, takže žádné dlouhé uvedení není třeba.“, říká. „Zároveň jsme ve druhém filmu chtěli prohloubit konflikt a vystavit naše hrdiny větším obtížím. Chtěl jsem, aby to bylo trochu jako thriller, kdy události nabývají na intenzitě a v sázce je toho víc. A právě proto je pro mě ten film tak strhující - je to pokračování příběhu, ale člověka to zavede do zcela nového světa. Vydáme se na nová místa, potkáme nové lidi a samozřejmě uvidíme Tolkienův kultovní moment Bilbova střetu s drakem.“
Název filmu naznačuje ničení a zkázu po rychlém a brutálním útoku draka Šmaka na království trpaslíků Erebor, spadem zamořenou oblast spálené země, města v troskách a zoufalé lidi. „Draci milují zlato a tento konkrétní krutý a nenasytný drak se jmenoval Šmak.“, vysvětluje Philippa Boyens, v týmu scénáristů vyhlášená „fanynka na Tolkiena“. „Nečekaně napadl trpaslíky a kromě království Erebor zničil i město Dol ležící na úpatí Osamělé hory. Zkáza, ke které toho dne došlo, byla tak velká, že doslova zničila zemi na míle daleko a toto území se stalo známým jako Šmakova poušť.“
Poté, kdy Howard Shore složil nezapomenutelnou hudbu k trilogii „Pán prstenů“, včetně Oscarem oceněné hudby k poslednímu filmu, jeho hudební výprava do Středozemě pokračuje v trilogii „Hobit“. Jeho hudba sleduje myšlenky a emoce postav a zvýrazňuje každý krok jejich dobrodružství, od jejich děsuplné odysey napříč Lesní říší, přes nebezpečí číhající v Jezerním městě, až po Osamělou horu, kde se - podle vlastních slov - „těším, až vás seznámím se Šmakem. Ve filmu je použito mnoho nových melodií a ústředních motivů, zejména nové skladby pro Šmaka, ale například také pro Jezerní město, Mirkwood a Lesní říši.“
„Hudba Howarda Shorea obohacuje naši představivost a daleko překračuje hranice pouhého propojení s obrazem, je to naprosto jedinečný zvuk.“, říká Jackson. „Ve skutečnosti vytvořil vlastní epický hudební svět.“
Shore, o kterém Jackson mluví jako o „16. členu svého Týmu“, dodává: „Nejdříve odvedu spoustu práce při komponování motivů a potom nechám působit Peterovy vizuály. Moje inspirace ale vždy začíná u knihy a scénáře. Tolkienova slova stále používám jako vodítka. Chci propojit hudbu s jeho myšlenkami, které hluboko ve mně rezonují, a já je chci vyjádřit hudbou.“
Vedle skládání hudby k filmu Shore spolupracoval s Philippou Boyens a Fran Walsh i na jeho sborových částech a jako zdroj inspirace pro jejich provedení, zabarvení a tón použil Tolkienův jazyk. Philippa Boyens k tomu dodává: „Ty zvuky, to je naprosto nezaměnitelný Tolkien. Právě Howard se v hlavní míře zasloužil o tak velkou autentičnost tohoto světa.“ Stejně jako v prvním filmu nahrál sborové party londýnský chorálový sbor London Voices vedený dirigentem Terry Edwardsem.
Zatímco Shore komponoval ve svém domově v newyorském Tuxedo Parku, Jackson mohl pracovat na postprodukčním plánu filmu a zúčastnit se studiových nahrávek ve Wellingtonu, kde renomovaný orchestrátor Conrad Pope dirigoval novozélandský symfonický orchestr. „Hrozně se mi líbí, jak jeho hudba zní.“, dodává. „Je současně tematická i velkolepá, a přitom se ubírá vlastní charakteristickou cestou. Zcela zřetelně evokuje všechny postavy, které člověk vidí na plátně.“
Shore dodává: „Společně s Peterem jsme podrobně probírali použití hudby v každé scéně, včetně toho, čeho chceme dosáhnout a jak má působit na diváky. Během produkce průběžně spolupracujeme a dolaďujeme jednotlivé momenty každé scény, dokud nejsou správně vyvážené.“
Jackson již v minulosti spolupracoval s novozélandským symfonickým orchestrem na filmu „Pán prstenů: Společenstvo Prstenu“, pro který nahrál krátkou sekvenci, a ve svém novém filmu mu chtěl dát víc prostoru. „Jsem nadšen, že jsme jim konečně mohli umožnit nahrát celou hudbu.“, říká. „Při poslechu slyšíte nadšení a radost každého člena tohoto skvělého orchestru. Ta hudba jde od srdce.“
Na hudebním albu k filmu je zařazena i původní píseň „I See Fire“, kterou pro film napsal fenomenální 22letý britský zpěvák a skladatel Ed Sheeran, nominovaný na Cenu Grammy a držitel několika platinových desek. „Ed Sheeran je jeden z největších fanoušků našich filmů, jakého jsem kdy potkal; a náhodou je i brilantní zpěvák a skladatel.“, říká Jackson. „Když jsem Edovi zavolal do Londýna, druhý den už seděl v letadle a tahle písnička je jeho bezprostřední reakcí na film. Je to perfektní.“
Sheeran byl ze spolupráce nadšený a říká k tomu: „Kromě toho, že Peter patří k mým oblíbeným režisérům mých oblíbených filmů, Hobit byla vůbec první kniha, kterou jsem jako dítě četl, takže skládat hudbu k tomuto filmu pro mě hodně znamená.“
Hudba k filmu se nahrávala ve 100 let staré wellingtonské radnici. Na přeměnu historické stavby na hudební pódium najal Jackson zvukaře ze studia Abbey Road Petera Cobbina, který si s sebou přivezl na Nový Zéland mikrofony ze studia své společnosti. Jackson ihned poznal výhody těchto 60 let starých uhlíkových mikrofonů. Režisér poznamenává: „Pete ty mikrofony strategicky rozmístil tak, aby kromě nahrávání hudebních nástrojů bylo možné nahrávat i zvuk tohoto krásného místa - a podařilo se mu zachytit zvuk přenášený stoletými trámy, odraz a prostorovou plnost hudby.“
3D prezentace znamenala pro Cobbina zajímavou změnu. „Peter chtěl, aby hudba obklopovala celý sál, takže jsem musel trochu experimentovat, aby hudba byla v souladu s celkovým pojetím ozvučení filmu.“, říká.
Samotní zvukaři si ve druhém dílu trilogie museli poradit se zvukovými projevy řady nových postav a tvorů, včetně obřích Pavouků, kožoměnce Medděda, Orků mluvících černou řečí, Necromancera a draka Šmaka. „Peter ve všech případech naprosto jasně věděl, co chce.“, popisuje Boyens. „Má hudební sluch a chce, aby i ty nejfantastičtější bytosti zněly skutečně a originálně. V některých případech se zvuk také přizpůsobuje výkonu původního herce.“
Semanick má zjevně největší radost ze scény s Gandalfem a Thorinem na začátku filmu. „Těsně se k sobě nakloní a okolní zvuky tichnou, zatímco hudba vás přenese k potřebě zloděje Thorina pomoct s návratem jeho lidí zpátky domů.“, říká Semanick. „Je to přesně ten přechod, který vám oznámí ‚Tak jdeme na to! Vydáme se za dalším dobrodružstvím!‘“
Zážitek z návratu do příběhu Bilba, Gandalfa a roty trpaslíků nebyl o nic méně výpravou také pro Jacksona a jeho tým herců, umělců a tvůrců a doufejme, říká Jackson, i pro diváky. „Když vám lidé od 8 do 80 let řeknou, jak moc se jim líbil první film a že se už nemohou dočkat, co se bude odehrávat příště, tak je to inspirující i zavazující.“, odpovídá Jackson. „Laťka byla nastavena a diváci chtějí až do samého konce dál stupňovat vzrušení, napětí a dobrodružství. Byla to skvělá zábava opět vstoupit do tohoto světa a vzít na tu neuvěřitelnou výpravu s sebou i diváky.“

Ocenění:
Academy Awards
2014 - Mix zvuku (nominace)
2014 - Střih zvuku (nominace)
2014 - Vizuální efekty (nominace)

BAFTA
2014 - Masky (nominace)
2014 - Vizuální efekty (nominace)

Florida Film Critics Circle Awards (nominace)
2013 - Nejlepší vizuální efekty (nominace)

DABING
V českém znění: Jan Dolanský - Martin Freeman (Bilbo Pytlík), Petr Pelzer - Ian McKellen (Gandalf), David Suchařípa - Richard Armitage (Thorin Pavéza), Aleš Procházka - Benedict Cumberbatch (drak Šmak), Oldřich Vlach - Ken Stott (Balin), Tomáš Karger - Graham McTavish (Dvalin), Michal Holán - Aidan Turner (Kili), Vojtěch Hájek - Dean O'Gorman (Fili), Libor Bouček - James Nesbitt (Bofur), Tomáš Borůvka - Peter Hambleton (Gloin), Bohuslav Kalva - John Callen (Oin), Petr Neskusil - Adam Brown (Ori), Jiří Hromada - Mark Hadlow (Dori), Ladislav Cigánek - Jed Brophy (Nori), Milan Slepička - Stephen Hunter (Bombur), Petr Lněnička - Luke Evans (Bard lučištník), Michal Jagelka - Orlando Bloom (Legolas), Andrea Elsnerová - Evangeline Lilly (Tauriel), Lumír Olšovský - Lee Pace (král Thraindul), Jiří Schwarz - Stephen Fry (starosta), Miloš Vávra - Mikael Persbrandt (Medděd), Václav Knop - Sylvester McCoy (Radagast), Simona Postlerová - Cate Blanchett (Galadriel), Bohdan Tůma - Ryan Gage (Alfrid), Daniel Krejčík - John Bell (Bain), Anna Nemčoková - Mary Nesbitt (Tilda), Terezie Taberyová - Peggy Nesbitt (Sigrid), Miroslava Pleštilová - Sarah Peirse (Hilda Bianca), Radek Kuchař - Nick Blake (Percy), Jaroslav Kaňkovský - Ben Mitchell (Narzug), Roman Hájek - Robin Kerr (Elros), Petr Gelnar - Craig Hall (Galion), Nikola Votočková - Katie Jackson (Betsy Butterburová), Pavel Tesař - Mark Mitchinson (Braga), Miroslav Saic - Tim Gordon (obchodník se starožitnostmi), Jan Szymik - Brian Sergent (pavouk), Bedřich Šetena - Michael Mizrahi (Thrain), Martina Bucková, Tomáš Hospodský, Petr Hrach, Kateřina Langerová, Martin Svejštil
Překlad: Tomáš Vrba
Produkce: Evelyna Vrbová
Zvuk: Filip Mošner
Mix zvuku: DeLane Lea Studios
Dialogy a režie: Petr Sitár
Vyrobilo studio LS Productions - 2013

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 12.12.2013 Warner Bros. CZ
Premiéra USA: 13.12.2013 Warner Bros. US
Premiéra Nový Zéland: 12.12.2013 Warner Bros.
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 9.4.2014 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 9.4.2014 Magic Box

Tržby v ČR - Kč 95 132 547
Tržby celkem - $ 958 400 000
Návštěvnost v ČR 616 907
Náklady (Rozpočet) - $ 250 000 000

 

FILMY V SÉRII
Pán prstenů: Společenstvo Prstenu gastonrolinc.webnode.cz/news/a077/
Fantasy / Dobrodružný, USA / Nový Zéland, 2001
Režie: Peter Jackson, Hrají: Elijah Wood, Ian McKellen

Pán prstenů: Dvě věže gastonrolinc.webnode.cz/news/a076/
Fantasy / Dobrodružný, USA / Nový Zéland, 2002
Režie: Peter Jackson, Hrají: Elijah Wood, Ian McKellen

Pán prstenů: Návrat krále gastonrolinc.webnode.cz/news/a075/
Fantasy / Dobrodružný, USA / Nový Zéland, 2003
Režie: Peter Jackson, Hrají: Elijah Wood, Noel Appleby

Hobit: Neočekávaná cesta gastonrolinc.webnode.cz/news/a074/
Dobrodružný / Fantasy, USA / Nový Zéland, 2012
Režie: Peter Jackson, Hrají: Martin Freeman, Ian McKellen

Hobit: Šmakova dračí poušť gastonrolinc.webnode.cz/news/a078/
Dobrodružný / Fantasy, USA / Nový Zéland, 2013
Režie: Peter Jackson, Hrají: Martin Freeman, Ian McKellen

Hobit: Bitva pěti armád gastonrolinc.webnode.cz/news/a079/
Dobrodružný / Fantasy, USA / Nový Zéland, 2014
Režie: Peter Jackson, Hrají: Martin Freeman, Ian McKellen

 

Tvůrci a herci

Peter Jackson (Režie), Carolynne Cunningham (Produkce), Peter Jackson (Produkce), Zane Weiner (Produkce), Fran Walsh (Produkce), Howard Shore (Hudba), Andrew Lesnie (Kamera), Jabez Olssen (Střih), Victoria Burrows (Casting), Amy Hubbard (Casting), John Hubbard (Casting), Liz Mullane (Casting), Miranda Rivers (Casting), Dan Hennah (Scénografie), Ann Maskrey (Kostýmy), Bob Buck (Kostýmy), Richard Taylor (Kostýmy), Gary Summers (Zvuk), Brent Burge (Zvuk), Tony Johnson (Zvuk), Chris Ward (Zvuk), Peter 'Swords' King (Masky), Tami Lane (Masky), Rick Findlater (Masky), Fran Walsh (Scénář), Philippa Boyens (Scénář), Peter Jackson (Scénář), Guillermo del Toro (Scénář), John Ronald Reuel Tolkien (kniha) (Předloha), Martin Freeman (Herec), Ian McKellen (Herec), Benedict Cumberbatch (Herec), Luke Evans (Herec), Orlando Bloom (Herec), Evangeline Lilly (Herec), Richard Armitage (Herec), Graham McTavish (Herec), James Nesbitt (Herec), Ken Stott (Herec), John Callen (Herec), Cate Blanchett (Herec), Manu Bennett (Herec), Lee Pace (Herec), Aidan Turner (Herec), Stephen Fry (Herec), William Kircher (Herec), Dean O'Gorman (Herec), Mark Hadlow (Herec), Jeffrey Thomas (Herec), Stephen Hunter (Herec), Peter Hambleton (Herec), Kiran Shah (Herec), Adam Brown (Herec), Jed Brophy (Herec), Sylvester McCoy (Herec), Peter Jackson (Herec), John Bell (Herec), Ryan Gage (Herec), Mikael Persbrandt (Herec), Lawrence Makoare (Herec), Stephen Colbert (Herec)

 

2013/161/USA, Nový Zéland/Dobrodružný, Fantasy