Prohnilí / Le Ripoux (1984/107/Francie/Komedie, Krimi) 85%

JEDNOU VĚTOU
„Svérázné praktiky jednoho pařížského policisty."

OBSAH
K nejúspěšnějším komediím francouzského režiséra Clauda Zidiho patří jeho film z roku 1984 Prohnilí. Byl odměněn nejen bouřlivým diváckým ohlasem, ale ocenila jej i kritika, a navíc se může pochlubit hned 3 Césary - za nejlepší film, režii a střih. Filmu dominuje nejen herecký výkon Philippa Noireta, ale také ulice a uličky, atmosféra pařížského Montmartru přeplněného všemi barvami pleti, drobnými přestupky proti zákonu i skutečnými zločiny. Ve svém rajonu si policista René vybudoval za dlouhá léta služby dokonalý systém, jak "vycházet" se svými ovečkami i se svým platem. Jednoho dne však dostane mladého partnera, který se ohání zákonem a policejní etikou na každém kroku. René nechce ponechat nic náhodě a snaží se mladého policistu přivést na "správnou" cestu všemi možnými prostředky.(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Polda má být čestný, vzdělaný a do roztrhání těla chránící spravedlnost - třeba jako Francois. Jenže taky může postrádat jakýkoli zájem o policejní práci a přesto být zábavný - třeba jako René. Název filmu dává tušit, kdo koho svede z jeho cesty, ale to není důležité. Podstatný je ten svět, kde detektiv nechává prchat pachatele a přesto se mu do kapsy vejde jakkoli velké všimné. Důležité je nenechat statisticky bujet zločin, trošku si přilepšit k výplatě a hlavně se u toho řádně bavit. Dokázal to René a pro mě to také nebyl problém, i když obvykle mám pro padouchy připravené jen hluboce lidské pohlazení telefonním seznamem po palici. (Jara.Cimrman.jr) 4*

Na CSFD jsem registrovaný víc jak 5 let. Za tu dobu jsem profil filmu Prohnilí navštívil snad stokrát a pokaždý jsem hrozně moc chtěl napsat, jak moc tenhle film miluju, ale vždy to dopadlo stejně. Ubíhala minuta po minutě a já ze sebe nedostal ani slovo přitom mám v hlavě snad každou scénu, každej dialog i každý gesto, ale copak sem můžu dát jako komentář fotku svý krásný a chytrý hlavy ? No a postupně jsem vždy začal přemýšlet co sem vlastně napíšu a jak to sem vlastně napíšu a pak jsem se vždycky zarazil a říkal si, tohle je upřimnost ? Takhle se píše od srdce ? "Ne, to radši nepiš nic." odpověděl hlavě můj pocit a já to zase zabalil. Až teď, po včerejšku mě došlo jak je to snadné. Vlastně se stačí jen podělit o pocity, které zažívám už od roku 1984. Ty pocity jsou už 25 let pokaždé stejné. Je to jako, když se konečně dočkám polibku od holky, po který toužím už delší dobu. Na ten pocit nikdy žádnej kluk přece nemůže zapomenout a stejně tak nikdy nezapomenu na dva okouzlující sympťáky s policejní plackou a rošťáckým výrazem ve tváři, na oprýskaný baráky pařížského Montmartru a jeho svérazné obyvatele, na vlak který přiváží na pařížské nádraží nadšeného zajíce Thierry Lhermitteho, jako nového kolegu starého protřelého mazáka Philippa Noireta, na jejich první setkání, na všechny ty finty, fórky, sázky na koně, večeře v ruské restauraci, vtipné dialogy, romantické chvilky, na vznikající přátelství dvou skutečných chlapů. A na ten překrásný konec? Tak na něj budu vzpomínat snad i v hrobě. A po tomhle všem najednou začne hrát geniální hudba Francise Laie, vynoří se závěrečné titulky a já mám strašnou chuť žít - tomu se říká pocit absolutního štěstí. (Enšpígl) 5*

Ať si každý kecá co chce, ale bez těhlech klasických francouzských komedií by nebyl svět tak krásný, jak ve skutečnosti je a Prohnilí patří mezi tu velkou várku francouzských komedií, které patří mezi elitu, a které nikdy nezklamou a když bude život jakýkoliv, tyhle filmy ho vždycky minimálně o trošek zpříjemní. (Malarkey) 5*

V.I.M. FILMU
Co spojuje jména Pierre Richard, Louis de Funes, Jean Paul Belmondo, Gérard Depardieu, Daniel Auteuil, Philippe Noiret a veleslavnou kapelu Les Charlots? Kupodivu pouze jeden člověk. Sluší se říci, že jen málokterý režisér má to štěstí, že za svou profesní dráhu stačí oběhat všechny důležité herce své éry a natočit s nimi jejich téměř nejslavnější filmy. Claude Zidi ale dostal takové privilegium a vedle Francise Vebera (s jen o trochu chudší kariérou) se jaksi samozřejmě zařadil do čela francouzské komediální školy. Snad právě proto překvapil sérií o Prohnilých, která není plna ztřeštěných eskapád, zato nabízí tunu špinavých praktik protřelého policejního mazáka a jeho čerstvého naivního parťáka.
Zidi vyobrazuje starou policejní školu přesně tak, jak to umí jenom Francouzi. Ulice pařížského Montmartru jsou přehlídkou rozličných národností, menšin i všeho toho povalečského póvlu, který dokresluje kolorit města, kde to poctivec daleko nedotáhne. Stručně řečeno směsice, v níž umí kličkovat jen veterán schopný číst ulice stejně dobře jako ranní noviny. A Philippe Noiret dozajista je takovým detektivem, který ví, co se kde šustne, kdy je potřeba si na zločince trochu došlápnout a kdy lepší mu kořist ukrást a nechat ho jít. Žijí se svým parťákem ze dne na den a do jejich rajónu si nikdo nedovolí vstoupit. Tenhle způsob policejní práce nenajdete v předpisech ani zákonech. Platí tu jen zákon silnějšího, drzejšího a toho, kdo má pistoli.
Prohnilí jsou plni kontrastů zavádějících zajímavé pohledy na to, co je a co není správné. Je lepší vycházet se svými „ovečkami“ a pouštět na ně hrůzu nebo je poctivě zavřít, aby druhý den přišly nové a dělaly to samé? Je úplatek zločin, pokud přispěje k veřejnému pořádku? Generační střet a odlišný přístup k práci (univerzita versus ulice) ukazuje, že každá metoda má své proti a nikdo neurčí, co je a není správné. Ne v komunitě vyvrhelů a přístavních povalečů, kde si musíte hlídat záda, jinak to okamžitě schytáte. Philippe Noiret a jeho René je takový novopečený rada Vacátko, který se jen přizpůsobil době, ale jeho metody „výuky“ stále směřují ke staré škole „zločinci a jejich hodný táta“. Jen je, pravda, mnohem víc odrzlý a nebojí se přilepšit si k platu těžce neoficiálními cestami.
V takových chvílích vás napadne, že ať se Zidi pustí do čehokoliv, humor tam mít musí. Zfetovaný nadřízený je dokonalým ústřelem, za který by se nemusela stydět žádná pořádná komedie. A v Prohnilých takovým letmým naznačením, že režisér dokáže kočírovat kteroukoliv složku svého filmu a nic nedělá jen tak, aby se někomu zavděčil, natož aby si tím film jen tak z minuty na minutu zkazil. Film o nelehkém partnerství a věčném přátelství, které se zrodilo z nutnosti přežít, je jedním z režisérových vrcholů a typicky sympatickým řemeslem, na které se podíváte kdykoliv, když zrovna běží v televizi. A vydržíte až do konce. Zatímco dvojka už víceméně pouze úspěšně opakuje původní šablonu a trojka je skoro rodinnou komedií, původní Prohnilí bravurně ilustrují, že ve Francii točí ty nejlepší policejní filmy.

VELKÁ RECENZE
René Boisrond je policejním inspektorem v 18. pařížském obvodu. Žije s bývalou prostitutkou Simonou a svůj malý plat si přilepšuje úplatky od zdejších živnostníků, spekulantů a malých zlodějů, za což kryje jejich drobné podvody. Jednou se rozhodnou se svým kolegou Pierrotem okrást pasáka, ale jsou pronásledováni policií a Pierrot skončí ve vězení.
René dostane k zaučení nováčka. François Lesbuche je mladý inspektor, který přijíždí do Paříže, aby udělal zkoušky a stal se policejním komisařem. Je abstinent, neprovozuje hazard a odmítá jakoukoliv formu korupce. S Reném se proto dostávají neustále do sporů. René se ho snaží získat pro svou filozofii, bere ho na hipodrom, aby ho naučil sázet na koně. Vysvětluje mu své pojetí spravedlnosti. Nakonec na něj nasadí prostitutku Natašu, do které se François zamiluje. Aby získal finance na její nákladný život, přece jen přistoupí na Reného styl.
Jednou dostanou na komisařství za úkol sledovat překupníka s drogami Camouna. Když má však dojít k předání větší zásilky drog, akci převezme speciální protidrogové oddělení. François vymyslí plán, jak se zmocnit miliónu dolarů, které mají být zaplaceny za drogy, ale René je proti. Po Françoisově nátlaku nakonec souhlasí. Plán ale vyjde jen zčásti. Okradou Camouna, ten je však pronásleduje. François s penězi pro jistotu uprchne a René vyláká překupníka a jeho lidi k sobě domů a zachrání se jedině tak, že dům zapálí. Při následujícím soudním přelíčení tvrdí, že peníze shořely. Je odsouzen na dva roky do vězení ale po jejich uplynutí na něj před věznicí čeká kromě Reného přítelkyně Simony také François s Natašou.
Prohnilí (originální francouzský název Les Ripoux) je francouzská filmová komedie z roku 1984, kterou režíroval Claude Zidi podle vlastního scénáře.
Film pojednává o potížích dvou kamarádů, úplatných policistů. Film ukazuje Paříž v neobvyklém prostředí malých ulic, průchodů, poblíž stanice metra Barbes – Rochechouart apod. Snímek se odehrává v pařížské čtvrti Montmartre a ve filmu je také vidět její dominantu, baziliku Sacré-Cour nebo Hipodrom Vincennes, nacházející se v dvanáctém pařížském obvodu.
Film získal v roce 1985 dvě filmové ceny César. Díky diváckému úspěchu byla později natočena ještě dvě pokračování Prohnilí proti prohnilým (1989) a Superprohnilí (2003).

Ocenění:
César Awards
1985 - Nejlepší film
1985 - Claude Zidi (Nejlepší režie)
1985 - Nejlepší střih
1985 - Philippe Noiret (Nejlepší herec) (nominace)
1985 - Claude Zidi (Nejlepší původní scénář) (nominace)

DABING
V českém znění: Milan Mach - Philippe Noiret (René), Petr Pospíchal - Thierry Lhermitte (François), Jaroslava Adamová - Régine (Simona), Ilja Prachař - Julien Guiomar (komisař Bloret), Gabriela Osvaldová - Grace De Capitani (Nataša), Oldřich Vlach - Pierre Frag (Pierot), Alois Švehlík - Claude Brosset (Vidal), Dalimil Klapka - Albert Simono (Leblanc), Jiří Zahajský - Bernard Bijaoui (Camoun), Radan Rusev - Cheik Doukouré (Marabut), Karel Heřmánek - Jacques Frantz (Franck), Otto Lackovič - René Morard (majitel bistra), Miroslav Masopust - Michel Cremardes (kapsář), Jiří Prager - Abbes Zahmani (drogový dealer), Ladislav Županič - Tickey Holgado (Alphonse), Stanislav Bruder - Jocelyn Canoen (autodopravce), Václav Kaňkovský - Guy Kerner (předseda soudu), Ladislav Kazda - Jacques Ciron (majitel restaurace), Zdeněk Jelínek - Jean Lanier (prefekt), Michal Pavlata - Jacques Santi (policista) + (komentátor na dostizích), Jana Šedová - Louise Chevalier (starší paní), Milan Sandhaus - Gérard Couderc (řezník), Eva Kubíková - Régine Teyssot (matka s kočárkem), Bořík Procházka - Pascal Martin-Granel (vězeň s rozpisem na dostihy), Václav Knop - Julien Bukowski (řidič kukavozu), Otakar Brousek ml. - Kamel Cherif (Abdel), Jan Novotný (překupník aut), Václav Stýblo (vrchní v ruské restauraci), Josef Carda (policejní vysílačka), Karel Chromík (plešoun), Milan Livora (Abdelův věřitel), Raoul Schránil, Jiří Zavřel, Bohuslav Kalva, Zdeněk Blažek, Gustav Bubník, Jiří Havel a další...
Zvuk: Ing. Jaromír Svoboda
Střih: Zdena Antonyová
Vedoucí výroby: Vladimír Kubík
Dialogy a režie č. znění: Zdenek Sirový
Vyrobilo: Filmové studio Barrandov Dabing, r. 1987

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: -
Premiéra Francie: 19.9.1984
Premiéra USA: 3.3.1985
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 6.2.2009 Levné knihy
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)

FILMY V SÉRII
Prohnilí gastonrolinc.webnode.cz/news/a0189/
Komedie / Krimi, Francie, 1984
Režie: Claude Zidi, Hrají: Philippe Noiret, Thierry Lhermitte

Prohnilí proti prohnilým gastonrolinc.webnode.cz/news/a0190/
Akční / Komedie, Francie, 1990
Režie: Claude Zidi, Hrají: Philippe Noiret, Thierry Lhermitte

Super prohnilí gastonrolinc.webnode.cz/news/super-prohnili-ripoux-3-2003-104-francie-komedie-74/
Komedie, Francie, 2003
Režie: Claude Zidi, Hrají: Philippe Noiret, Thierry Lhermitte

SOUNDTRACK
Nevyšel

 

Tvůrci a herci

Claude Zidi (Režie), Claude Zidi (Produkce), Francis Lai (Hudba), Jean-Jacques Tarbes (Kamera), Nicole Saunier (Střih), - (Casting), - (Scénografie), Olga Pelletier (Kostýmy), Sophie Chiabaut (Zvuk), - (Masky), Claude Zidi (Scénář), Philippe Noiret (Herec), Thierry Lhermitte (Herec), Julien Guiomar (Herec), Hélene Hily (Herec), Claude Brosset (Herec), Jacques Santi (Herec), Ticky Holgado (Herec), Abbes Zahmani (Herec), Henri Attal (Herec), François Cadet (Herec), Pierre Frag (Herec), Jean-Claude Bouillaud (Herec), Cheik Doukouré (Herec), Jacques Ciron (Herec), Simon Michaël (Herec), Michel Crémades (Herec), Marius Yelolo (Herec), Jacques Frantz (Herec)