Psycho / Psycho (1960/109/USA/Horor, Mysteriózní, Thriller) 88%
26.02.2019 09:31
JEDNOU VĚTOU
„Kdo vraždí v malém motýlku? Legendární americký horor, který je nejslavnějším a možná nejzdařilejším filmem slavného Alfreda Hitchcocka."
OBSAH
Anthony Perkins jako duševně nemocný Norman Bates. Jeho starý ponurý dům slouží jako příležitostný motel a rozhodně není místem klidného odpočinku. O tom se přesvědčí i Marion Craneová (Janet Leigh). Soukromý detektiv (Martin Balsam) a Marionina sestra (Vera Miles) se vydávají po stopách zmizelé mladé Marion. Smrtelné napětí stoupá, až nakonec vyústí ve strašný a nevyhnutelný závěr.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Alfred Hitchcock a jeho nejslavnější film, nejslavnější scéna, nejslavnější nůž, nejslavnější černá krev, nejslavnější díra do sprchy a nejslavnější sprchová plachta. To celé oblepeno v jedné z nejslavnějších atmosfér hororů šedesátých let vůbec. Psycho je prostě klasika. U mě to sice na plný počet nevyhraje, ale vždycky to bude klasika. Klasika daleko lepší jak Závrať a cokoliv jiného. V tomhle případě určitě jo. Protože kdo jiný si dovolí zabít hlavní roli, která se ve filmu více jak polovinu času prochází a pak najednou kuch a kamera se okamžitě stočí na někoho jiného. No jen tak někdo rozhodně ne. Mistr hororů ale na to ve všech ohledech měl právo pokaždé, kdy takovéto filmy točil. (Malarkey) 4*
Asi na mě dopadl syndrom slavných film, které jsou profláklé víc, než by bylo potřeba. Psycho určitě představuje nejvyšší stupeň filmařské umění, ale i takové se dá (a musí) hodnotit pouze jako film. Pro mě osobně je působivější závěrečná scéna v suterénu domě než slavná a často vykrádaná scéna v koupelně. Krom toho Anthony Perkins tady nechal kus sebe, protože jeho výkon se dá těžko na jakékoliv škále ohodnotit. Stejně tak atmosféra a filmařské umění je vysoko nad konkurencí, ale pověstná třešnička na dortu se u mě nedostavila. Možná mi tu chybělo to neustále "děšení" domu nebo čehokoliv jiného, ale pro mě tu byla "pouze" velmi kvalitní a hutná atmosféra, ale strach až na cca dva okamžiky nikde... (Djkoma) 4*
Jak z nijak zvlášť výjimečné knihy stvořit film, jenž se stane ikonou nejen svého žánru? Stačí drobná maličkost - být génius jakým byl Alfred Hitchcock - být tentýž perfekcionistický poděs s obrazovou imaginací rovnou té Mozartově hudební. Čert vem scénu ve sprše, to byl šokující trhák ve své době, dnes dobrý jen k tomu, abychom se mohli kořit odvaze velkého pana A - mě nejvíc dostalo bezzvučné otevření dveří předtím...a potom záběr v ložnici se zrcadlem...to je skutečně (skutečné) Psycho, to čarování s atmosférou a diváka vtahujícími záběry, to je ta pravá nadčasová hodnota tohoto dítěte roku 1960. Hlavní neměnnou devizou filmu je dokonale precizní Anthony Perkins, ten tichý Batesův chlapec, který svým výrazem dokázal přesně vyjádřit svou postavu a oklamat každého, kdo neznal příběh toho zastrčeného motelu a jeho majitelů. On a jenom on coby nástroj v rukách Režiséra sehrává jeden z nejpůsobivějších koncertů v dějinách filmu. Psycho je zcela po zásluze klasikou, ale jeho kvality jsou dnes někde jinde, než tomu bylo tehdy. Je otázka, jak to vlastně ve skutečnosti je...zda bychom to vnímali jinak, kdybychom mohli vidět to premiérové Hitchcockovo Psycho - to, jehož konec není jedním z nejveřejnějších tajemství, ale nevídaným šokem. To, jehož hudební úvod nám brnká na nervy, ale my ještě nevíme, kde číhá to hlasitě vyřvávané nebezpečí. Myslím, že takovému Psychu bych dal plné hodnocení...takhle ale nemůžu jinak než hodnotit jako zlatou klasiku, která má svou duši, ale která tu moji tak trochu míjí. 80% (Gemini) 4*
GOLDIE FILM
Když napětí, tak thriller. Když thriller, tak Hitchcock. Když Hitchcock, tak Psycho. Jeden z pozdních opusů slavného thrillerového tvůrce (ne hororového, Hitchcock natočil za svou kariéru jediný horor - Ptáky) byl zároveň jeho pokusem, zda na začátku šedesátých let může vydělat nízkorozpočtový černobílý film bez hlavního hrdiny. A pokus to byl vskutku úspěšný, protože Psycho změnilo tvář svého žánru k nepoznání.
Co tento pokus i dnes tak krásně drží pohromadě, jsou Hitchcockovo hračičkovství a preciznost, s níž vždy ke své práci přistupoval. Nejen technického rázu (hra s kamerou), ale i symbolika a slovní narážky, kterých si málokdy všimnete napoprvé. Bohatost snímku překvapí stejně jako vyprávění samotné. Hitchcock nám nejprve drze představí ženu, kterou považujeme za hlavní hrdinku, jejíž krádež peněz a úprk před zákonem vydává za hlavní dějovou linii. Navodí atmosféru štvance na útěku, ovšem jen proto, aby byla ona hrdinka i se svými problémy umlčena jejím nečekaným zavražděním. Když si tedy myslíme, že budeme sledovat pátrání soukromého detektiva po oněch penězích, je zavražděn i on. To už nám začíná být ale jasné, že protagonistou filmu bude jeden motýlek nedaleko silnice, kde žije stará žena a její syn.
Ani dnes se s podobně "chaotickým" vyprávěním a pro děj naprosto zásadními zvraty poházenými po celé stopáži moc nesetkáváme, mnohem častěji sledujeme od začátku do konce jednu postavu, kterak se snaží vyřešit svůj jeden problém a na konci je vše dvacetkrát převráceno, aby jsme získali pocit zadostiučinění. I proto Psycho stále funguje jako milá změna, která prakticky nemá konkurenci. Hororový podžánr vyvražďovaček si z Psycha totiž vzal jen běsnícího vraha, nikoli ale atmosféru a budování děje; thrillery se pak podobným tématům snaživě vyhýbají (a remake samotného Psycha z devadesátých let jasně dokazuje proč). Něco takového se zkrátka podaří jen jednou a jen někomu, kdo moc dobře ví, co dělá.
Tomu odpovídá i typově přesné obsazení. Nevinná žena, která je svým zločinem zdrcena stejně jako její rodina, mladík viditelně trpící pod útlakem své matky i všichni další. Hitchcock se netajil tím, že herci jsou pro film co dobytek pro farmu - jsou potřeba, musíme se o ně dobře starat, ale rozhodně si nebudou klást podmínky. Jeho nekompromisní přístup ke štábu a jeho důraz na to, aby každá postava byla přesně ve své roli, je na Psychu krásně vidět.
Neplatí klasické sledování postav a naše strachování se o ně. Hrdinové, pokud jim tak vůbec můžeme vzhledem k jejich "štafetovému běhu" říkat, jsou pouze loutkami v celistvé hře. Pro takový stav se zdá Hichcockův přístup k hercům jako rekvizitám jako stvořený a možná i proto, že nenechal nikoho vyniknout, stojí za tou neopakovatelnou působivostí.
Abyste Psycho ocenili, musíte si znovu uvědomit, že nejde o horor! Je to zcela zásadní, protože ten film rozhodně nemá děsit tak, jak děsí horory! Ani v době svého vzniku nešlo o explicitně násilnou podívanou, u které by lidé omdlévali a utíkali ze sálů, jak si dnes někteří mylně myslí a od Psycha čekají něco, co jim nemůže a vlastně se ani nesnaží dát. Sám jsem byl svědkem jedné přednášky na téma vývoj hororu, kdy přednášející tvrdil, že: "Psycho už dnes rozhodně nefunguje." Jako důkaz měla postačit minutová ukázka - slavná scéna ve sprše. Jistě není třeba podotknout, že i skutečný horor by podobným vytržením s kontextu na děsivosti ztratil, co teprve thriller.
Psycho nemá děsit. Má bavit. Hitchcock netočil umění (i když je za něj jeho dílo dnes již právem pokládáno), ale zábavu. Jeho primárním cílem bylo diváka zaujmout a pobavit. A protože byl rozhodně skvělým filmařem, dařilo se mu to. A daří se mu tak dodnes. Psycho je skutečně i přes auru, která ho obklopuje a která zcela neodpovídá realitě snímku (podobně jako v případě prvního Ramba), pro většinu diváků milým překvapením. Poměrně chytrý film s nečekanou pointou, u kterého se sice můžete občas leknout, ale hlavně nebudete litovat, že jste mu onen čas věnovali.
VELKÁ RECENZE
Psychologický thriller Psycho (1960) byl již zpočátku zamýšlen jako malý film, zbavený „okázalosti“, které dosahovala většina předchozích děl Alfreda Hitchcocka. Režisér koupil práva na román Roberta Blocha údajně kvůli slavné vraždě ve sprše, která ho uchvátila svou nenadálostí a veskrze nemotivovanou brutalitou. Vznikl tak film s velmi nízkým rozpočtem, natočený na černobílý materiál, navíc s podporou malého štábu a prakticky neznámými herci. Právě absence velkých hollywoodských hvězd byla rozhodující ve vztahu k divákovu vnímání příběhu a jeho postavám.
Psycho je snímek, který si velmi důmyslně a nevybíravě pohrává s publikem, relativizuje a pootáčí určité konvence žánru a způsoby vyprávění, což lze nejlépe vysledovat právě na vztahu obecenstva k postavám filmu. Pozorovatel totiž neustále přenáší sympatie od jedné postavy ke druhé. Zprvu se veškerá pozornost upírá na Marion a její zdlouhavý útěk s penězi, které ukradla, aby zajistila budoucnost sobě a svému milenci. Po její brutálně vraždě divák začíná soucítit s plachým majitelem motelu Normanem Batesem, aby ho však v závěru „zavrhnul“ a soustředil se na dvojici (Lila a Sam), která se pokouší vypátrat zmizelou Marion a odhalit tak celou pravdu.
Hitchcockova radost ze hry jde však ještě dál, takže záměrně vnáší do příběhu řadu falešných stop a náznaků, které v podstatě nemají těsnější vztah k ústřední premise filmu. Tvůrce pracuje s většinou těchto atributů již od samého začátku a natolik důsledně, aby byl dějový zvrat v polovině snímku zcela nepředvídatelný. Hned v úvodů divák získává – formou titulků – informace o místu děje (Phoenix, Arizona, pátek, 11. prosince, 14:43). V knize Rozhovory Hitchcock – Truffaut režisér popisuje, že tyto údaje v podstatě posloužily k tomu, aby divák zaregistroval a uvědomil si, že oba dva mladí lidé, kteří se objevují v expozici, jsou milenci a pouze v tuto hodinu si mohou užívat vzájemné přítomnosti. Tyto informace však báječně vycházejí vstříc i režisérově touze a potřebě záměrně zmást a přivádět na falešné stopy – divák přikládá titulkům určitý význam, který se nakonec jeví jako vcelku irelevantní. Nejvíce matoucí a pozornost odvádějící linií zůstává motiv ukradených peněz. Divák proniká do příběhu o Marioninu „útěku za svobodou“, takže náhlý zvrat a přenesení důrazu na jiný aspekt vyprávění je opravdu nečekaný.
Ačkoliv bývá Psycho velmi často vykládáno z pozice freudovské psychoanalýzy nebo jako příkladné dílo, které staví na neobvyklých vyprávěcích postupech, zůstává mistrný thriller neustále oslavován jakožto vrchol ryzí filmařiny. Hitchcock se koneckonců jen pramálo zajímal o umělecké či významové přesahy a pojal svůj film jako čisté napětí a strach. K tomuto cíli mu posloužily hlavně nejrozličnější filmové postupy, jejichž důmyslnost je obdivuhodná i dnes. „Jsem na Psycho hrdý právě proto, že tento film patří nám filmařům. Způsob, jakým byl tento příběh vyprávěn, přivedl diváky k tomu, že reagovali emocionálně.“
Psycho je po formální stránce velmi sevřené, chtělo by se říci až jednotvárné. Je to dáno nejen kvalitami černobílého materiálu, ale i hudebním doprovodem Bernarda Herrmanna, který vytvořil jakousi hudební analogii k monochromatickému obrazu a celý soundtrack sestavil výhradně ze smyčcových nástrojů. Právě zvuk smyčcového orchestru je patrně nejcharakterističtějším znakem celého filmu, zároveň i signifikantem vražedného běsnění. Ostře řezavé smyčce ve sprchové scéně hudebně evokují způsob zabití, tzn. ubodání nožem, pomalé „vzdechy“ smyčců v závěru sekvence pak pro změnu odkazují k pocitu pomalu umírající Marion. Emocionální a velmi syrová scéna měla původně zůstat němá, ale skladatel pro ni tajně složil doprovod, který režisér posléze s nadšením použil.
Přesnou práci s technickými prostředky filmu považuje Hitchcock za jeden z důvodů, proč je Psycho natolik působivé a vyzařuje z něj tak intenzivní pocit napětí a hrůzy. Hitchcockovu záměru přispívá nejen práce s hudbou a zvukovou plochou, ale i práce kamery, zejména pak ostře kontrastní obraz a motivy „řezu“ – pravidelné linky dominující dílčím kompozicím (úvodní titulky, rolety v oknech, které zajímavým způsobem člení prostor apod.). Hitchcockovou zásadou je, aby divák věřil tomu, co vidí a slyší, ale zároveň si nechává dostatek prostoru pro to, aby mohl s předkládaným obrazem různě manipulovat – od stropu snímaný záběr, v němž vidíme Batese, kterak snáší svou matku do sklepa. Hitchcock diváka sice klame, ale neodepírá mu možnost vidět veškeré dění, spatřit přímo tělo Batesovy matky. Specifický úhel pohledu však neodhaluje vše a dialog navíc zastírá i zbylé pochybnosti, které mělo obecenstvo ohledně existence této postavy.
Hitchcockův odvážný, takřka experimentální film v sobě doslova koncentruje znepokojivost, obnažuje do té doby povětšinou tabuizované obsese a šokuje abnormalitou, jež se ukrývá v nitru ústředních postav. Zároveň zůstává filmařským unikátem, který poukazuje na Hitchcockovu bystrost a režijní invenci.
Ocenění:
Academy Awards
1961 - Alfred Hitchcock (Režie) (nominace)
1961 - Janet Leigh (Vedlejší herečka) (nominace)
1961 - John L. Russell (Černobílá kamera) (nominace)
1961 - Výprava - černobílý film (nominace)
Golden Globes
1961 - Janet Leigh (Nejlepší herečka ve vedlejší roli)
DABING
V českém znění: Michal Pavlata - Anthony Perkins (Norman Bates), Taťjana Medvecká - Vera Miles (Lila Craneová), Alexej Pyško - John Gavin (Sam Loomis), Sabina Laurinová - Janet Leigh (Marion Craneová), Zdeněk Hess - Martin Balsam (detektiv Milton Arbogast), Alena Vránová - Virginia Gregg, Paul Jasmin, Jeanette Nolan (hlas Normy Batesové) + Lurene Tuttle (paní Chambersová), Jan Pohan - John McIntire (šerif Al Chambers), Oldřich Vlach - Simon Oakland (Dr. Fred Richman), Karel Richter - Vaughn Taylor (George Lowery), Otto Lackovič - Frank Albertson (Tom Cassidy), Dana Černá - Pat Hitchcock (Caroline), Miloš Vávra - Mort Mills (dálniční policista) + Pat McCaffrie (policejní dozorce), Vladimír Kudla - John Anderson (California Charlie) + George Eldredge (policejní náčelník James Mitchell) + Sam Flint (okresní šerif), Renáta Doleželová - Helen Wallace (zákaznice v železářství) a Radovan Vaculík - Frank Killmond (Bob Summerfield + titulky)
Překlad: Zdeněk Hofmann
Zvuk: Karel Jaroš
Výroba: Marcel Bauer
Dialogy a režie českého znění: Václav Vorlíček
Vyrobila: ČNTS Nova 1997
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 15.1.2009 AČFK
Premiéra USA: 8.9.1960 Paramount Pictures
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 2.11.2004 Bontonfilm
Poprvé na DVD: 1.11.2004 Universal
Poprvé na Blu-ray: 6.12.2010 Bontonfilm
Tržby celkem - $ 50 000 000
Náklady (Rozpočet) - $ 806 947
FILMY V SÉRII
Psycho gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/a0-0245/
Horor / Mysteriózní, USA, 1960
Režie: Alfred Hitchcock, Hrají: Anthony Perkins, Vera Miles
Psycho II gastonrolinc.webnode.cz/news/psycho-ii-psycho-ii-1983-113-usa-horor-mysteriozni-thriller-63/
Horor / Mysteriózní, USA, 1983
Režie: Richard Franklin, Hrají: Anthony Perkins, Vera Miles
Psycho 3 gastonrolinc.webnode.cz/news/psycho-iii-psycho-iii-1086-93-usa-krimi-horor-mysteriozni-thriller-50/
Krimi / Horor, USA, 1986
Režie: Anthony Perkins, Hrají: Anthony Perkins, Diana Scarwid
Psycho (Originál) gastonrolinc.webnode.cz/news/a198/
Horor / Mysteriózní, USA, 1998
Režie: Gus Van Sant, Hrají: Vince Vaughn, Anne Heche
1960/109/USA/Horor, Mysteriózní, Thriller
Zajímavost k filmu
„Kdo vraždí v malém motýlku? Legendární americký horor, který je nejslavnějším a možná nejzdařilejším filmem slavného Alfreda Hitchcocka."
OBSAH
Anthony Perkins jako duševně nemocný Norman Bates. Jeho starý ponurý dům slouží jako příležitostný motel a rozhodně není místem klidného odpočinku. O tom se přesvědčí i Marion Craneová (Janet Leigh). Soukromý detektiv (Martin Balsam) a Marionina sestra (Vera Miles) se vydávají po stopách zmizelé mladé Marion. Smrtelné napětí stoupá, až nakonec vyústí ve strašný a nevyhnutelný závěr.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Alfred Hitchcock a jeho nejslavnější film, nejslavnější scéna, nejslavnější nůž, nejslavnější černá krev, nejslavnější díra do sprchy a nejslavnější sprchová plachta. To celé oblepeno v jedné z nejslavnějších atmosfér hororů šedesátých let vůbec. Psycho je prostě klasika. U mě to sice na plný počet nevyhraje, ale vždycky to bude klasika. Klasika daleko lepší jak Závrať a cokoliv jiného. V tomhle případě určitě jo. Protože kdo jiný si dovolí zabít hlavní roli, která se ve filmu více jak polovinu času prochází a pak najednou kuch a kamera se okamžitě stočí na někoho jiného. No jen tak někdo rozhodně ne. Mistr hororů ale na to ve všech ohledech měl právo pokaždé, kdy takovéto filmy točil. (Malarkey) 4*
Asi na mě dopadl syndrom slavných film, které jsou profláklé víc, než by bylo potřeba. Psycho určitě představuje nejvyšší stupeň filmařské umění, ale i takové se dá (a musí) hodnotit pouze jako film. Pro mě osobně je působivější závěrečná scéna v suterénu domě než slavná a často vykrádaná scéna v koupelně. Krom toho Anthony Perkins tady nechal kus sebe, protože jeho výkon se dá těžko na jakékoliv škále ohodnotit. Stejně tak atmosféra a filmařské umění je vysoko nad konkurencí, ale pověstná třešnička na dortu se u mě nedostavila. Možná mi tu chybělo to neustále "děšení" domu nebo čehokoliv jiného, ale pro mě tu byla "pouze" velmi kvalitní a hutná atmosféra, ale strach až na cca dva okamžiky nikde... (Djkoma) 4*
Jak z nijak zvlášť výjimečné knihy stvořit film, jenž se stane ikonou nejen svého žánru? Stačí drobná maličkost - být génius jakým byl Alfred Hitchcock - být tentýž perfekcionistický poděs s obrazovou imaginací rovnou té Mozartově hudební. Čert vem scénu ve sprše, to byl šokující trhák ve své době, dnes dobrý jen k tomu, abychom se mohli kořit odvaze velkého pana A - mě nejvíc dostalo bezzvučné otevření dveří předtím...a potom záběr v ložnici se zrcadlem...to je skutečně (skutečné) Psycho, to čarování s atmosférou a diváka vtahujícími záběry, to je ta pravá nadčasová hodnota tohoto dítěte roku 1960. Hlavní neměnnou devizou filmu je dokonale precizní Anthony Perkins, ten tichý Batesův chlapec, který svým výrazem dokázal přesně vyjádřit svou postavu a oklamat každého, kdo neznal příběh toho zastrčeného motelu a jeho majitelů. On a jenom on coby nástroj v rukách Režiséra sehrává jeden z nejpůsobivějších koncertů v dějinách filmu. Psycho je zcela po zásluze klasikou, ale jeho kvality jsou dnes někde jinde, než tomu bylo tehdy. Je otázka, jak to vlastně ve skutečnosti je...zda bychom to vnímali jinak, kdybychom mohli vidět to premiérové Hitchcockovo Psycho - to, jehož konec není jedním z nejveřejnějších tajemství, ale nevídaným šokem. To, jehož hudební úvod nám brnká na nervy, ale my ještě nevíme, kde číhá to hlasitě vyřvávané nebezpečí. Myslím, že takovému Psychu bych dal plné hodnocení...takhle ale nemůžu jinak než hodnotit jako zlatou klasiku, která má svou duši, ale která tu moji tak trochu míjí. 80% (Gemini) 4*
GOLDIE FILM
Když napětí, tak thriller. Když thriller, tak Hitchcock. Když Hitchcock, tak Psycho. Jeden z pozdních opusů slavného thrillerového tvůrce (ne hororového, Hitchcock natočil za svou kariéru jediný horor - Ptáky) byl zároveň jeho pokusem, zda na začátku šedesátých let může vydělat nízkorozpočtový černobílý film bez hlavního hrdiny. A pokus to byl vskutku úspěšný, protože Psycho změnilo tvář svého žánru k nepoznání.
Co tento pokus i dnes tak krásně drží pohromadě, jsou Hitchcockovo hračičkovství a preciznost, s níž vždy ke své práci přistupoval. Nejen technického rázu (hra s kamerou), ale i symbolika a slovní narážky, kterých si málokdy všimnete napoprvé. Bohatost snímku překvapí stejně jako vyprávění samotné. Hitchcock nám nejprve drze představí ženu, kterou považujeme za hlavní hrdinku, jejíž krádež peněz a úprk před zákonem vydává za hlavní dějovou linii. Navodí atmosféru štvance na útěku, ovšem jen proto, aby byla ona hrdinka i se svými problémy umlčena jejím nečekaným zavražděním. Když si tedy myslíme, že budeme sledovat pátrání soukromého detektiva po oněch penězích, je zavražděn i on. To už nám začíná být ale jasné, že protagonistou filmu bude jeden motýlek nedaleko silnice, kde žije stará žena a její syn.
Ani dnes se s podobně "chaotickým" vyprávěním a pro děj naprosto zásadními zvraty poházenými po celé stopáži moc nesetkáváme, mnohem častěji sledujeme od začátku do konce jednu postavu, kterak se snaží vyřešit svůj jeden problém a na konci je vše dvacetkrát převráceno, aby jsme získali pocit zadostiučinění. I proto Psycho stále funguje jako milá změna, která prakticky nemá konkurenci. Hororový podžánr vyvražďovaček si z Psycha totiž vzal jen běsnícího vraha, nikoli ale atmosféru a budování děje; thrillery se pak podobným tématům snaživě vyhýbají (a remake samotného Psycha z devadesátých let jasně dokazuje proč). Něco takového se zkrátka podaří jen jednou a jen někomu, kdo moc dobře ví, co dělá.
Tomu odpovídá i typově přesné obsazení. Nevinná žena, která je svým zločinem zdrcena stejně jako její rodina, mladík viditelně trpící pod útlakem své matky i všichni další. Hitchcock se netajil tím, že herci jsou pro film co dobytek pro farmu - jsou potřeba, musíme se o ně dobře starat, ale rozhodně si nebudou klást podmínky. Jeho nekompromisní přístup ke štábu a jeho důraz na to, aby každá postava byla přesně ve své roli, je na Psychu krásně vidět.
Neplatí klasické sledování postav a naše strachování se o ně. Hrdinové, pokud jim tak vůbec můžeme vzhledem k jejich "štafetovému běhu" říkat, jsou pouze loutkami v celistvé hře. Pro takový stav se zdá Hichcockův přístup k hercům jako rekvizitám jako stvořený a možná i proto, že nenechal nikoho vyniknout, stojí za tou neopakovatelnou působivostí.
Abyste Psycho ocenili, musíte si znovu uvědomit, že nejde o horor! Je to zcela zásadní, protože ten film rozhodně nemá děsit tak, jak děsí horory! Ani v době svého vzniku nešlo o explicitně násilnou podívanou, u které by lidé omdlévali a utíkali ze sálů, jak si dnes někteří mylně myslí a od Psycha čekají něco, co jim nemůže a vlastně se ani nesnaží dát. Sám jsem byl svědkem jedné přednášky na téma vývoj hororu, kdy přednášející tvrdil, že: "Psycho už dnes rozhodně nefunguje." Jako důkaz měla postačit minutová ukázka - slavná scéna ve sprše. Jistě není třeba podotknout, že i skutečný horor by podobným vytržením s kontextu na děsivosti ztratil, co teprve thriller.
Psycho nemá děsit. Má bavit. Hitchcock netočil umění (i když je za něj jeho dílo dnes již právem pokládáno), ale zábavu. Jeho primárním cílem bylo diváka zaujmout a pobavit. A protože byl rozhodně skvělým filmařem, dařilo se mu to. A daří se mu tak dodnes. Psycho je skutečně i přes auru, která ho obklopuje a která zcela neodpovídá realitě snímku (podobně jako v případě prvního Ramba), pro většinu diváků milým překvapením. Poměrně chytrý film s nečekanou pointou, u kterého se sice můžete občas leknout, ale hlavně nebudete litovat, že jste mu onen čas věnovali.
VELKÁ RECENZE
Psychologický thriller Psycho (1960) byl již zpočátku zamýšlen jako malý film, zbavený „okázalosti“, které dosahovala většina předchozích děl Alfreda Hitchcocka. Režisér koupil práva na román Roberta Blocha údajně kvůli slavné vraždě ve sprše, která ho uchvátila svou nenadálostí a veskrze nemotivovanou brutalitou. Vznikl tak film s velmi nízkým rozpočtem, natočený na černobílý materiál, navíc s podporou malého štábu a prakticky neznámými herci. Právě absence velkých hollywoodských hvězd byla rozhodující ve vztahu k divákovu vnímání příběhu a jeho postavám.
Psycho je snímek, který si velmi důmyslně a nevybíravě pohrává s publikem, relativizuje a pootáčí určité konvence žánru a způsoby vyprávění, což lze nejlépe vysledovat právě na vztahu obecenstva k postavám filmu. Pozorovatel totiž neustále přenáší sympatie od jedné postavy ke druhé. Zprvu se veškerá pozornost upírá na Marion a její zdlouhavý útěk s penězi, které ukradla, aby zajistila budoucnost sobě a svému milenci. Po její brutálně vraždě divák začíná soucítit s plachým majitelem motelu Normanem Batesem, aby ho však v závěru „zavrhnul“ a soustředil se na dvojici (Lila a Sam), která se pokouší vypátrat zmizelou Marion a odhalit tak celou pravdu.
Hitchcockova radost ze hry jde však ještě dál, takže záměrně vnáší do příběhu řadu falešných stop a náznaků, které v podstatě nemají těsnější vztah k ústřední premise filmu. Tvůrce pracuje s většinou těchto atributů již od samého začátku a natolik důsledně, aby byl dějový zvrat v polovině snímku zcela nepředvídatelný. Hned v úvodů divák získává – formou titulků – informace o místu děje (Phoenix, Arizona, pátek, 11. prosince, 14:43). V knize Rozhovory Hitchcock – Truffaut režisér popisuje, že tyto údaje v podstatě posloužily k tomu, aby divák zaregistroval a uvědomil si, že oba dva mladí lidé, kteří se objevují v expozici, jsou milenci a pouze v tuto hodinu si mohou užívat vzájemné přítomnosti. Tyto informace však báječně vycházejí vstříc i režisérově touze a potřebě záměrně zmást a přivádět na falešné stopy – divák přikládá titulkům určitý význam, který se nakonec jeví jako vcelku irelevantní. Nejvíce matoucí a pozornost odvádějící linií zůstává motiv ukradených peněz. Divák proniká do příběhu o Marioninu „útěku za svobodou“, takže náhlý zvrat a přenesení důrazu na jiný aspekt vyprávění je opravdu nečekaný.
Ačkoliv bývá Psycho velmi často vykládáno z pozice freudovské psychoanalýzy nebo jako příkladné dílo, které staví na neobvyklých vyprávěcích postupech, zůstává mistrný thriller neustále oslavován jakožto vrchol ryzí filmařiny. Hitchcock se koneckonců jen pramálo zajímal o umělecké či významové přesahy a pojal svůj film jako čisté napětí a strach. K tomuto cíli mu posloužily hlavně nejrozličnější filmové postupy, jejichž důmyslnost je obdivuhodná i dnes. „Jsem na Psycho hrdý právě proto, že tento film patří nám filmařům. Způsob, jakým byl tento příběh vyprávěn, přivedl diváky k tomu, že reagovali emocionálně.“
Psycho je po formální stránce velmi sevřené, chtělo by se říci až jednotvárné. Je to dáno nejen kvalitami černobílého materiálu, ale i hudebním doprovodem Bernarda Herrmanna, který vytvořil jakousi hudební analogii k monochromatickému obrazu a celý soundtrack sestavil výhradně ze smyčcových nástrojů. Právě zvuk smyčcového orchestru je patrně nejcharakterističtějším znakem celého filmu, zároveň i signifikantem vražedného běsnění. Ostře řezavé smyčce ve sprchové scéně hudebně evokují způsob zabití, tzn. ubodání nožem, pomalé „vzdechy“ smyčců v závěru sekvence pak pro změnu odkazují k pocitu pomalu umírající Marion. Emocionální a velmi syrová scéna měla původně zůstat němá, ale skladatel pro ni tajně složil doprovod, který režisér posléze s nadšením použil.
Přesnou práci s technickými prostředky filmu považuje Hitchcock za jeden z důvodů, proč je Psycho natolik působivé a vyzařuje z něj tak intenzivní pocit napětí a hrůzy. Hitchcockovu záměru přispívá nejen práce s hudbou a zvukovou plochou, ale i práce kamery, zejména pak ostře kontrastní obraz a motivy „řezu“ – pravidelné linky dominující dílčím kompozicím (úvodní titulky, rolety v oknech, které zajímavým způsobem člení prostor apod.). Hitchcockovou zásadou je, aby divák věřil tomu, co vidí a slyší, ale zároveň si nechává dostatek prostoru pro to, aby mohl s předkládaným obrazem různě manipulovat – od stropu snímaný záběr, v němž vidíme Batese, kterak snáší svou matku do sklepa. Hitchcock diváka sice klame, ale neodepírá mu možnost vidět veškeré dění, spatřit přímo tělo Batesovy matky. Specifický úhel pohledu však neodhaluje vše a dialog navíc zastírá i zbylé pochybnosti, které mělo obecenstvo ohledně existence této postavy.
Hitchcockův odvážný, takřka experimentální film v sobě doslova koncentruje znepokojivost, obnažuje do té doby povětšinou tabuizované obsese a šokuje abnormalitou, jež se ukrývá v nitru ústředních postav. Zároveň zůstává filmařským unikátem, který poukazuje na Hitchcockovu bystrost a režijní invenci.
Ocenění:
Academy Awards
1961 - Alfred Hitchcock (Režie) (nominace)
1961 - Janet Leigh (Vedlejší herečka) (nominace)
1961 - John L. Russell (Černobílá kamera) (nominace)
1961 - Výprava - černobílý film (nominace)
Golden Globes
1961 - Janet Leigh (Nejlepší herečka ve vedlejší roli)
DABING
V českém znění: Michal Pavlata - Anthony Perkins (Norman Bates), Taťjana Medvecká - Vera Miles (Lila Craneová), Alexej Pyško - John Gavin (Sam Loomis), Sabina Laurinová - Janet Leigh (Marion Craneová), Zdeněk Hess - Martin Balsam (detektiv Milton Arbogast), Alena Vránová - Virginia Gregg, Paul Jasmin, Jeanette Nolan (hlas Normy Batesové) + Lurene Tuttle (paní Chambersová), Jan Pohan - John McIntire (šerif Al Chambers), Oldřich Vlach - Simon Oakland (Dr. Fred Richman), Karel Richter - Vaughn Taylor (George Lowery), Otto Lackovič - Frank Albertson (Tom Cassidy), Dana Černá - Pat Hitchcock (Caroline), Miloš Vávra - Mort Mills (dálniční policista) + Pat McCaffrie (policejní dozorce), Vladimír Kudla - John Anderson (California Charlie) + George Eldredge (policejní náčelník James Mitchell) + Sam Flint (okresní šerif), Renáta Doleželová - Helen Wallace (zákaznice v železářství) a Radovan Vaculík - Frank Killmond (Bob Summerfield + titulky)
Překlad: Zdeněk Hofmann
Zvuk: Karel Jaroš
Výroba: Marcel Bauer
Dialogy a režie českého znění: Václav Vorlíček
Vyrobila: ČNTS Nova 1997
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 15.1.2009 AČFK
Premiéra USA: 8.9.1960 Paramount Pictures
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 2.11.2004 Bontonfilm
Poprvé na DVD: 1.11.2004 Universal
Poprvé na Blu-ray: 6.12.2010 Bontonfilm
Tržby celkem - $ 50 000 000
Náklady (Rozpočet) - $ 806 947
FILMY V SÉRII
Psycho gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/a0-0245/
Horor / Mysteriózní, USA, 1960
Režie: Alfred Hitchcock, Hrají: Anthony Perkins, Vera Miles
Psycho II gastonrolinc.webnode.cz/news/psycho-ii-psycho-ii-1983-113-usa-horor-mysteriozni-thriller-63/
Horor / Mysteriózní, USA, 1983
Režie: Richard Franklin, Hrají: Anthony Perkins, Vera Miles
Psycho 3 gastonrolinc.webnode.cz/news/psycho-iii-psycho-iii-1086-93-usa-krimi-horor-mysteriozni-thriller-50/
Krimi / Horor, USA, 1986
Režie: Anthony Perkins, Hrají: Anthony Perkins, Diana Scarwid
Psycho (Originál) gastonrolinc.webnode.cz/news/a198/
Horor / Mysteriózní, USA, 1998
Režie: Gus Van Sant, Hrají: Vince Vaughn, Anne Heche
Tvůrci a herci
Alfred Hitchcock (Režie), Alfred Hitchcock (Produkce), Bernard Herrmann (Hudba), John L. Russell (Kamera), George Tomasini (Střih), Jere Henshaw (Casting), - (Scénografie), Rita Riggs (Kostýmy), Waldon O. Watson (Zvuk), Jack Barron (Masky), Joseph Stefano (Scénář), Robert Bloch (kniha) (Předloha), Anthony Perkins (Herec), Vera Miles (Herec), John Gavin (Herec), Janet Leigh (Herec), Martin Balsam (Herec), John McIntire (Herec), Simon Oakland (Herec), Frank Albertson (Herec), Patricia Hitchcock (Herec), Vaughn Taylor (Herec), Lurene Tuttle (Herec), John Anderson (Herec), Mort Mills (Herec), Alfred Hitchcock (Herec), Jeanette Nolan (Herec), Virginia Gregg (Herec), Ted Knight (Herec), Sam Flint (Herec), George Eldredge (Herec), Francis De Sales (Herec), Hans Moebus (Herec), Don Ross (Herec), Pat McCaffrie (Herec)
- Celosvětová premiéra proběhla 16. června 1960 v New Yorku.
- Walt Disney vyhodil v 60. letech Alfreda Hitchcocka z Disneylandu, protože natočil Psycho.
- Filosof Slavoj Žižek tvrdí, že postava Normana (Anthony Perkins) zachycuje všechny tři složky osobnosti, a to právě jako patra domu. V prvním patře, kde žije jeho matka, je jeho superego, v přízemí jeho ego a ve sklepě jeho id.
- Hlas paní Batesové byl vytvořen v postprodukci pečlivým mixem tří hlasů - hereček Virginia Gregg a Jeanette Nolan a Perkinsova přítele, amerického umělce a fotografa Paula Jasmina. Monolog paní Batesové v závěru filmu namluvila sama Virginia Gregg.
- Pracovní název filmu byl Wimpy.
- Film bol nakrútený podľa rovnomenného románu Roberta Blocha. Ten dielo publikoval v roku 1959 a predal vydavateľské práva spoločnosti Simon & Schuster. Po zdanení a ďalších poplatkoch dostal za svoj román 5000 amerických dolárov. Skoro si ale uvedomil, že obsahom zmluvy nebol žiadny zisk, pokiaľ vydavateľ predá k dielu filmové práva. V tej dobe už ho vlastnil Alfred Hitchcock. Bol to vôbec jeho najziskovejší film jeho kariéry, vyniesol mu cez 15 miliónov amerických dolárov.
- Pri uvádzaní filmu v roku 1960 nastavil Alfred Hitchcock veľmi prísne pravidlá pre vstup do kina. Nikto totiž nemohol prísť neskoro. Keď sa tak stalo, divák musel trčať za zatvorenými dverami. Hitchcock tvrdil, že divák si môže film vychutnať jedine od začiatku. Premiéry filmov boli starostlivo naplánované len v štyroch kinách amerických veľkomiest - New Yorku, Chicagu, Bostonu a Filadelfii. Prísne pravidlá platili nekompromisne aj pre amerického prezidenta.
- Povestná scéna vraždy zo sprchy sa nakrúcala celkom sedem dní, a to od 17. do 23. novembra 1959. Bola nakrútená celkom zo 77 uhlov a je v nej 50 strihov.
- O nakrúcaní filmu existuje kniha, ktorú napísal Stephen Rebello 30 rokov po premiére, nazýva sa "Alfred Hitchcock and the Making of Psycho" a detailne v nej popísal celý proces od zakúpenia práv až po prvú projekciu. Autor prešiel všetky dostupné archívy, Hitchcockove osobné zdroje a vyspovedal každého člena štábu, ktorý do roku 1990 ešte žil.
- Bates Motel v skutočnosti neexistuje, motel aj dom nad ním bol vytvorený v štúdiu, pričom dom bol inšpirovaný maľbou Edwarda Hoppera "The House by the Railroad".
- Studio Universal si nechalo vytvořit přesnou repliku domu jako atrakci. Nalézt ji je možné v Orlandu.
- Anthony Perkins byl v osobním životě velmi podobný jeho postavě Normana Batese. Měl tak silný vztah s jeho matkou, že si přál smrt svého otce, stejně jako Norman.
- Podobnou scénu, kdy Marion (Janet Leigh) vidí na přechodu přecházet svého šéfa, použil Quentin Tarantino ve svém snímku Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994).
- Tehdejší cenzorský kodex nepovoloval, aby bylo ve filmu zobrazen nůž, bodající do ženského masa. Hitchcock cenzory přesvědčil o tom, že se bude jednat pouze o iluzi tvořenou ze záběrů z mnoha úhlů.
- Scenárista Joseph Stefano byl na svou pozici vybrán také díky jeho problémům s matkou.
- Alfred Hitchcock během natáčení upevnil vztah se svou manželkou Almou Reville.
- Jeden z důvodů, proč Hitchcock rozhodl, že film natočí, byla na tehdejší dobu až příliš velká ''nezvyklost''.
- Cenzoři odmítali povolit do filmu scénu se splachující toaletou. Hitchcock je přemluvil, protože tvrdil, že je pro film nezbytná.
- Do úlohy Marion Crane boli zvažované Grace Kelly a Deborah Kerr.
- Film mal byť pôvodne čierna komédia.
- Walt Disney vyhodil v 60. letech Alfreda Hitchcocka z Disneylandu, protože natočil Psycho.
- Filosof Slavoj Žižek tvrdí, že postava Normana (Anthony Perkins) zachycuje všechny tři složky osobnosti, a to právě jako patra domu. V prvním patře, kde žije jeho matka, je jeho superego, v přízemí jeho ego a ve sklepě jeho id.
- Hlas paní Batesové byl vytvořen v postprodukci pečlivým mixem tří hlasů - hereček Virginia Gregg a Jeanette Nolan a Perkinsova přítele, amerického umělce a fotografa Paula Jasmina. Monolog paní Batesové v závěru filmu namluvila sama Virginia Gregg.
- Pracovní název filmu byl Wimpy.
- Film bol nakrútený podľa rovnomenného románu Roberta Blocha. Ten dielo publikoval v roku 1959 a predal vydavateľské práva spoločnosti Simon & Schuster. Po zdanení a ďalších poplatkoch dostal za svoj román 5000 amerických dolárov. Skoro si ale uvedomil, že obsahom zmluvy nebol žiadny zisk, pokiaľ vydavateľ predá k dielu filmové práva. V tej dobe už ho vlastnil Alfred Hitchcock. Bol to vôbec jeho najziskovejší film jeho kariéry, vyniesol mu cez 15 miliónov amerických dolárov.
- Pri uvádzaní filmu v roku 1960 nastavil Alfred Hitchcock veľmi prísne pravidlá pre vstup do kina. Nikto totiž nemohol prísť neskoro. Keď sa tak stalo, divák musel trčať za zatvorenými dverami. Hitchcock tvrdil, že divák si môže film vychutnať jedine od začiatku. Premiéry filmov boli starostlivo naplánované len v štyroch kinách amerických veľkomiest - New Yorku, Chicagu, Bostonu a Filadelfii. Prísne pravidlá platili nekompromisne aj pre amerického prezidenta.
- Povestná scéna vraždy zo sprchy sa nakrúcala celkom sedem dní, a to od 17. do 23. novembra 1959. Bola nakrútená celkom zo 77 uhlov a je v nej 50 strihov.
- O nakrúcaní filmu existuje kniha, ktorú napísal Stephen Rebello 30 rokov po premiére, nazýva sa "Alfred Hitchcock and the Making of Psycho" a detailne v nej popísal celý proces od zakúpenia práv až po prvú projekciu. Autor prešiel všetky dostupné archívy, Hitchcockove osobné zdroje a vyspovedal každého člena štábu, ktorý do roku 1990 ešte žil.
- Bates Motel v skutočnosti neexistuje, motel aj dom nad ním bol vytvorený v štúdiu, pričom dom bol inšpirovaný maľbou Edwarda Hoppera "The House by the Railroad".
- Studio Universal si nechalo vytvořit přesnou repliku domu jako atrakci. Nalézt ji je možné v Orlandu.
- Anthony Perkins byl v osobním životě velmi podobný jeho postavě Normana Batese. Měl tak silný vztah s jeho matkou, že si přál smrt svého otce, stejně jako Norman.
- Podobnou scénu, kdy Marion (Janet Leigh) vidí na přechodu přecházet svého šéfa, použil Quentin Tarantino ve svém snímku Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994).
- Tehdejší cenzorský kodex nepovoloval, aby bylo ve filmu zobrazen nůž, bodající do ženského masa. Hitchcock cenzory přesvědčil o tom, že se bude jednat pouze o iluzi tvořenou ze záběrů z mnoha úhlů.
- Scenárista Joseph Stefano byl na svou pozici vybrán také díky jeho problémům s matkou.
- Alfred Hitchcock během natáčení upevnil vztah se svou manželkou Almou Reville.
- Jeden z důvodů, proč Hitchcock rozhodl, že film natočí, byla na tehdejší dobu až příliš velká ''nezvyklost''.
- Cenzoři odmítali povolit do filmu scénu se splachující toaletou. Hitchcock je přemluvil, protože tvrdil, že je pro film nezbytná.
- Do úlohy Marion Crane boli zvažované Grace Kelly a Deborah Kerr.
- Film mal byť pôvodne čierna komédia.
Odkazy
Hrají:
Anthony Perkins, Vera Miles, John Gavin, Janet Leigh, Martin Balsam, John McIntire, Simon Oakland, Frank Albertson, Patricia Hitchcock, Vaughn Taylor, Lurene Tuttle, John Anderson, Mort Mills, Alfred Hitchcock, Jeanette Nolan, Virginia Gregg, Ted Knight, Sam Flint, George Eldredge, Francis De Sales, Hans Moebus, Don Ross, Pat McCaffrie