Hvězdy nám nepřály / The Fault in Our Stars (2014/126/USA/Romantický, Drama) 77%

JEDNOU VĚTOU
„Nejvtipnější smutná lovestory."

OBSAH
Hazel a Gus jsou dva výjimeční teenageři, které spojuje kousavý humor, pohrdání konvencemi a především láska, co s nimi cloumá. Jejich vztah je o to neobvyklejší, že se seznámili a zamilovali během setkávání na sezeních podpůrné skupiny pro boj s rakovinou. Hazel Grace Lancasterové (Shailene Woodley) je šestnáct let. Má ráda (a zároveň toleruje) své někdy až příliš starostlivé rodiče a právě se zakoukala do mladíka jménem Gus Waters (Ansel Elgort), který se na oplátku zamiloval do ní. Jak se sbližují, Hazel a Gus společně prožívají své obavy vyplývající z jejich zdravotních problémů a zároveň sdílí lásku ke knihám, včetně Hazelina oblíbeného románu Císařský neduh. Mnohokrát se marně snažila spojit s autorem knihy, samotářským Peterem Van Houtenem (Willem Dafoe). Když se Gusovi podaří Van Houtena zkontaktovat, spisovatel je oba nečekaně pozve do Amsterdamu. Gus je rozhodnutý vzít Hazel na cestu, aby našla odpovědi na všechny otázky, které kdy ke knize měla. Ale odpovědi, které hledá, nepřichází od Petera Van Houtena. Přichází z velkého dobrodružství, které Hazel zažije s někým, koho se nebojí milovat a kdo jim oběma dal něco, co Hazel nazývá „Malou věčností – nekonečnem mezi sečtenými dny."(CinemArt CZ)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Hvězdy jsou v rámci melodramatického subžánru „sick flick“ tak uspokojivé, jak jen film o umírajících teenagerech může být. Vymýšlení konců jako jeden z hlavních prostředků „osmyslování“ naší existence zde bylo chytře povýšeno na leitmotiv vyprávění, které je od úvodních slov předkládáno jako vyprávění o vyprávění (resp. o vymýšlení příběhů). Touha po uzavřeném vyprávění a kontrole nad vlastním příběhem je u Hazel zesílena její nemocí. (V režisérském sestřihu je proměna Hazel ze subjektu vyprávění ve vyprávějící subjekt výraznější díky scéně v sanitce, kde si kvůli Gusovi vymyslí pokračování básně.) Protagonistka je motivována podobnou potřebou, kterou my jakožto diváci uspokojujeme sledováním smyšlených příběhů. Vzhledem k tomu, že naše životy se uzavřou bez toho, abychom k tomu mohli cokoli dodat, fungují fikční vyprávění jako trenažéry smiřující nás s vlastní smrtelností. Nejvýrazněji pak z tohoto napětí mezi strachem z konce a potřebou dát onomu konci jasnější tvar, těží melodramata. Hvězdy se nespokojují s bezmocí v zásadě dobrých (nebo k nápravě svolných) postav tváří tvář smrtelné chorobě, a snaží se popsanou vlastnost melodramat reflektovat na více rovinách. Je pravda, že film nese veškeré znaky midcultu (parazitování na závažných tématech, audiovizuální líbivost, balení banálních myšlenek do nevěrohodných, důležitě působících proslovů, postavy bez vnitřku), přesto za užití prostých vyprávěcích prostředků dosahují silnějšího emocionálního efektu než zástupy podobných filmů. Hlavní zásluhy patří věrohodným mladým hercům a scénáři dost prohnanému, abyste mu uvěřili, že je nad klišé hollywoodských dojáků vlastně povznesen (ačkoli je ve skutečnosti ždímá do poslední slzy). Za důmyslnost, s jakou se nás záblesky černého humoru a náznaky neochoty hrát dle zavedených žánrových pravidel snaží přesvědčit, že nejsou tuctovým melodramatem, jsem se Hvězdami nakonec rád nechal dojmout. Možná měknu. Možná jen ještě nejsem takový cynik (a šovinista), abych z principu odmítnul dobře vymyšlený „ženský“ film. (Matty) 4*

Na tenhle film jsem se s přítelkyní připravoval dlouho. Ono není od věci připravit kapesníky a nervy na film, který vypráví příběh lidí, u kterých už předem víte, co je čeká. A není to nic hezkého. O to více jsem byl překvapený, jak přirozeně a hezky byl film vyprávěn. Stejně tak mám i rád, když Amíci jedou na výlet do Evropy a tak jsem si užil i tuto část filmu. Závěr je sice právě na ty nervy, depresi a tak dále, ale co také od takového filmu můžete čekat jiného. Naštěstí mi na závěr tohoto filmu nebylo zase takové smutno, jak jsem se bál a tak si myslím, že tuhle část film zvládl na sto procent. (Matty) 3*

Škoda toho natahovaného konce, protože jinak jsem se do toho zabořil na plno. Příběh kličkuje mezi usměvem a slzama a až do konce jsem neměl pocit, že by to bylo nějakou násilnou formou. Svůj velký podíl na tom určitě měla Shailene s Anselem, jejichž herecký výkony jsou ozdobou filmu a dodávaj příběhu na přirozenosti. Nemůžu se však ubránit pocitu, že Gus měl mlčet a všechno mělo jít na diváka v několika posledních minutách, to by byla teprve ta správná emotivní pecka. Film bych určitě nedoporučil lidem, kterým rakovina vzala někoho blízkýho, protože si myslím, že si neprožijou filmovej příběh, ale zopakujou si svou vnitřní bolest. (Enšpígl) 3*

VELKÁ RECENZE
Filmy, ve kterých někdo umírá na rakovinu/leukémii/jinou zákeřnou nemoc se málokdy obejdou bez houfu dojemných scén, u kterých si slabší povahy vypláčou oči. Je to celkem logické, i prvoplánové dojáky se ale dají natočit dobře a špatně. Kam patří Hvězdy nám nepřály? Ačkoliv samozřejmě nebudou chybět opačné názory, subžánr "umírám - brečte" právě získal dalšího silného zástupce.
Pár let staré 50/50 sice nastavilo laťku zatraceně vysoko a druhý film Joshe Boonea (skvělá dramedie Stuck in Love) na ni nedoskočil. Jinak tu ale máme podobně břitký počin, který hodně těží z toho, že se s oblibou směje smrti přímo do ksichtu. Nebo se o to alespoň vytrvale snaží, což je o to obdivuhodnější, že jde o love story dvou velice sympatických teenagerů.
Na jedné straně máme Hazel v podání vycházející hvězdy Shailene Woodley. Obyčejná holka s neobyčejně krutou rakovinou měla být dávno po smrti, má tudíž dost věcí na háku a nijak se nežene do vztahových peripetií. Dobře totiž ví, že by mohla přestat dýchat zrovna ve chvíli, kdy začne mít naplno pro co žít. Na druhé straně pak stojí Gus s tváří energického Ansela Elgorta, který už má rakovinu za sebou, trvale se na něm ale podepsala. Jeho přístup k životu naopak ctí motto Carpe Diem a jediná věc, která ho děsí, je nežít na sto dvacet procent.
Tihle dva se samozřejmě setkají, padnou si do oka... znáte to. Film ale budování jejich vztahu koření spoustou cynického humoru, rozhodně tedy nečekejte sérii magických momentů a zadumaných pohledů. Ty jsou omezeny na minimum, na pořadu dne je spíš klasicky zábavné dobývání dívčího srdéčka, jež má v podání cílevědomého Guse všechnu potřebnou osobitost, šmrnc a navíc i drobnou dávku nefalšované úchylnosti. Boone při něm tlačí na pilu jen velmi opatrně. A velmi rychle tak docílí kýženého efektu, abyste si oba jeho hrdiny nenávratně oblíbili.
Adaptace bestselleru (jak jinak!) Johna Greenea vás tedy má po pár desítkách minut pevně v hrsti a dávkuje emoce i humor přesně tak, aby naplno těžila svůj potenciál. Ať už se Hazel s Gusem baví doma, na louce nebo na dalekém výletě, nechcete se od nich odtrhnout a zajímá vás každé další dobrodružství, které prožijí. Přimknutí je zkrátka maximální, až skoro zapomenete, že kdesi v pozadí tikají velké hodiny, jejichž ručičky zastaví jen lidská oběť.
S přibývajícím časem je tedy pro hlavní hrdiny stále těžší udržet si dobrou náladu. A spolu s nimi se začnete slzám poddávat i vy (ano, výjimky jsou povoleny), ačkoliv dobře víte, že na vás bylo políčeno už od začátku. Fungují tedy Hvězdy stejně efektivně i závěrečných desítkách minut? Fňukání z vás vymámí naprosto oprávněně. Bohužel tu ale začne stagnovat scénář (potažmo knižní předloha), který začne relativně lehkonohý film stahovat do míst, kterým se tak dlouho vyhýbal.
Hrdinům zkrátka dochází humor daleko rychleji, než byste doufali. Hlavně se ale začnou vršit rozloučení, proslovy a supervážné dialogy, protože se autor očividně nechal svými hrdiny zaháčkovat tak důkladně, že sám přestal znát míru. Film tak trpí několikanásobným dojezdem, který vytáhne stopáž lehce nad dvě hodiny. Což je vzhledem k jeho zásadně plačkoidnímu finále jednoduše příliš a trochu to podrývá veškeré snahy o "rakovinový" film s neoblomným nadhledem.
Hvězdy nám nepřály ale i tak obstojí jako osobitá sonda do života teenagerů, kteří den za dnem řeší daleko závažnější věci než obyčejný smrtelník. Jde o bezprostřední, náramně zábavnou i opravdu dojemnou podívanou, která by měla vzít nejednu diváckou duši na řádně emocionální horskou dráhu. Pokud tedy v kinech hledáte oblíbenou kombinaci slz a smíchu, právě jste ji našli.

O FILMU
Hazel Grace Lancasterové je šestnáct let. Má ráda (a zároveň toleruje) své někdy, až příliš starostlivé, rodiče a zakoukala se do mladíka jménem Gus Waters, který se zdá být stejně tak zamilovaný do ní. Jak se sbližují, Hazel a Gus společně prožívají své obavy vyplývající z jejich zdravotních problémů a zároveň sdílí lásku ke knihám, včetně Hazelina oblíbeného románu Císařský neduh. Mnohokrát se snažila s autorem knihy, samotářským Peterem Van Houtenem, spojit, ale marně. Když se Gusovi podaří Van Houtena zkontaktovat prostřednictvím autorovy asistentky, Van Houten je oba nečekaně pozve do Amsterdamu. Gus je rozhodnutý vzít Hazel na cestu, aby našla odpovědi na všechny otázky, které kdy ke knize měla.
Ale odpovědi, které hledá, nepřichází od Petera Van Houtena. Přichází z velkého dobrodružství, které Hazel zažije s někým, koho se nebojí milovat a kdo jim oběma dal něco, co Hazel nazývá „malá věčnost - nekonečno mezi spočítanými dny.“
Román Johna Greena Hvězdy nám nepřály byl publikován 10. 1. 2012 a udržel se na prvním místě žebříčku bestsellerů New York Times. Green se začal věnovat psaní románu Hvězdy nám nepřály v roce 2000, poté, co pracoval v dětské nemocnici. Vysvětluje: „Chtěl jsem napsat příběh o mladých lidech podobným těm, s nimiž jsem se setkal v nemocnici, vtipným, plným života. Byla s nimi skvělá zábava.“
„Zároveň jsem chtěl, aby byl román Hvězdy nám nepřály milostným příběhem. Dlouhou dobu mi však nebylo jasné, jaký druh milostného příběhu by to měl být,“ pokračuje. „Po mnoha letech hledání mých postav jsem našel Hazel a Guse. Mají velmi rozdílné pohledy na to, co představuje dobře prožitý život, stejně jako odlišné pohledy na svět. Ale dají se dohromady díky lásce jednoho k druhému a díky lásce ke knihám.“
Greenovo přátelství s mladou ženou jménem Esther Earlová, které román Hvězdy nám nepřály věnoval, určil Greenovi potřebný směr k odvyprávění příběhu. I když Esther není předlohou pro žádnou z postav v knize, Green podotýká: „Naše přátelství a její radost ze života byla obrovskou inspirací.“ V roce 2006 byla Esther diagnostikována metastázami papilárního karcinomu štítné žlázy. Esther Earlová podlehla nemoci v roce 2010 ve věku 16ti let.
Ještě předtím, než byl román vydán, ozval se Hollywood. Ale Green nebyl ochotný prodat ke knize filmová práva. „Cítil jsem, že příběh byl tak osobní a mně blízký, nedokázal jsem si představit, že by se proměnil ve film.“
Producent Wyck Godfrey si byl vědom autorova postoje. Poté, co produkovali mimořádně úspěšnou sérii Stmívání podle knih Stephenie Meyerové, Godfrey a Marty Bowen (jeho partner z produkční společnosti Temple Hill Entertainment) se stali mistry na rozpoznání literatury, která byla ideální pro zfilmování. „Hledali jsme, co by oslovilo další vlnu mladých čtenářů, kteří chtěli něco velmi opravdového. Román Hvězdy nám nepřály posouvá beletrii pro mládež na další úroveň.“
Godfrey oslovil prezidentku Fox 2000 Pictures Elizabeth Gablerovou a společně se postarali o rychlé zajištění filmových práv. „Spojili jsme se telefonicky s Johnem a přesvědčili ho, že jsme ti praví, kteří dokáží knihu zadaptovat,“ vzpomíná Godfrey. Jejich společná láska k fotbalu pomohla dohodu uzavřít. „Přiznal jsem se, že jsem velkým fanouškem Liverpoolu a shodou okolností John taky,“ dodává producent.
Sbližování díky sportu stranou. Setkání s Godfreym a s Isaacem Klausnerem (výkonným producentem filmu a ředitelem společnosti Temple Hill Entertainment), během kterého vyjádřili svůj závazek zůstat věrní tématům knihy a jejím postavám, Greena přesvědčilo, že byli těmi pravými lidmi, kteří příběh dokáží převést na filmové plátno.
„Jednou z věcí, kterou mi Wyck během těchto setkání řekl, bylo, ‘Ty jsi nenapsal knihu o rakovině a my o ní film točit nebudeme,’“ vzpomíná Green. „Wyck nechtěl, aby byl film sentimentální nebo, aby nás učil být vděčnými za každý den. Chtěl, aby byl film syrovou a vzrušující oslavou života. A to je přesně to, co jsem hledal.“
„Chtěl jsem, aby byl film zábavný a diváci po jeho zhlédnutí odcházeli z kina a cítili se povzneseně. Měl to být film, který by zachytil myšlenku, že i krátký život může být dobrý a bohatý. Wyck a Isaac v tyto věci věřili také.“
Scénáristé Scott Neustadter & Michael H. Weber (dva z nesčetných fanoušků románu) byli rádi, že se mohli přidat k filmovému týmu a převést Greenův román na filmové plátno. „Bylo štěstí, že jsme se do projektu zapojili dříve, než se kniha stala světovou senzací,“ vysvětluje Neustadter. „Když jsme si ji přečetli, těsně před jejím publikováním, zamilovali jsme se do ní. Od té doby jsou reakce na knihu fantastické - doufáme, že diváci přijmou film stejně.“
„Naším cílem bylo zachovat z knihy co možná nejvíce, ale zároveň se ujistit, že film bude zvláštním filmovým zážitkem,“ dodává Weber. „U většiny adaptací je největší výzvou ztvárnit vnitřní hlas knihy. John Green si přečetl naši první verzi scénáře a poslal nám nejbáječnější email vyjadřující podporu. Při práci s autorem jeho kalibru pro nás hodně znamená, když schválí naši adaptaci.“
Rozhodnutí, pověřit Joshe Boona režií filmu, bylo jednoduché. Godfrey byl fanouškem Boonova filmu Stuck in Love a sledoval jeho vznik od chvíle, kdy si k němu přečetl scénář. Ve filmu hrál Greg Kinnear, Jennifer Connollyová a Lily Collinsová, ale jak říká Godfrey: „Je to především o postavě dospívajícího syna,“ v podání Nata Wolffa, který má jednu z hlavních rolí i ve filmu Hvězdy nám nepřály.
„Je to tak trochu autobiografický příběh. Sledujete tohoto kluka, jak dospívá a to způsobem, který je vtipný, emotivní a přesto se nikdy nepodbízí,“ vysvětluje Godfrey. „Bylo to velmi reálné.“ Boonovo filmové pojetí románu Hvězdy nám nepřály bylo jistě ambiciózní. Své pojetí představil studiu a producentům následovně: „Tento příběh je ‘Titanic’ a rakovina je ledovcem, do kterého nakonec narazíme. Tento film nemůže být o ledovci; musí být o milostném příběhu. Muselo to mít opravdové a výjimečné momenty.“
John Green se pravidelně objevoval na natáčení a podle Boona byl autorův přínos neocenitelný. „John byl úžasný, když nám pomáhal ověřovat, zda něco fungovalo či ne,“ říká režisér. „Je to nejen skvělý spisovatel, ale také skvělý divák.“
Shailene Woodleyová přijala roli Hazel Grace Lancasterové. Mladá hvězda snímků Divergence a Děti moje říká, že Hvězdy nám nepřály v ní provždy zanechají trvalý dojem. „Byla to opravdu jedna z největších poct mého života, že jsem mohla být součástí tohoto projektu. Film i román se zabývají nejsilnějšími a univerzálními tématy. Příběh mě naučil, že všechno je pomíjivé a nic není zaručeno, že jakkoliv dlouhý nebo krátký život žijete, jsou to krátké okamžiky, které mají největší význam.“
„Tak moc jsem po této roli toužila, že jsem poslala Johnu Greenovi dlouhý e-mail o tom, jak moc jsem si jeho knihu oblíbila, a že roli Hazel musím hrát právě já,“ pokračuje Woodleyová. „Takže jsem si sedla se studiovými manažery a producenty a řekla: „Budu produkční asistentkou nebo komparsistkou, jen mě prosím, prosím, dovolte být součástí tohoto projektu!“
Naštěstí pro Woodleyovou a filmaře získala herečka roli z velké části díky, jak říká Boone, svému velkolepému výkonu během konkurzu. „Pro tuto roli jsme na konkurz pozvali téměř 150 hereček a já osobně jsem viděl asi 50 z nich. Během deseti nebo patnácti vteřin, co se Shailene zúčastnila čtení, jsem věděl, že je Hazel. Držela v ruce scénář a její oči do stránek jen zlehka nahlížely. Shailene má neuvěřitelné, výrazné zelené oči a dokázala je tak dobře využít. Byla citově otevřená a dokázala vyjádřit tolik nuancí a jemností. Nevím, jak to dělá; je to jako určitý druh magie.“
Názory Woodleyové na příběh, témata a postavy, odráží názory jejího režiséra a producentů. „Hvězdy nám nepřály je milostný příběh o dvou teenagerech s rakovinou, ale není to o rakovině,“ vysvětluje. „Byla jsem tak hluboce dojatá Hazel a Gusem, kteří jsou schopni vidět věci, které mi nikdy neuvidíme, protože jsme příliš zaujatí pouze svými životy.“
Woodleyová tvrdě pracovala na tom, aby zachytila mnoho odstínů a složitostí postavy Hazel. „Shailene Hazel hluboce chápe,“ říká Green. „Podává syrový, upřímný a naprosto nenucený výkon. Jsem jí tak vděčný za to, co s touto postavou dokázala udělat.“ „Hazel je docela sarkastický člověk s šibeničním smyslem pro humor,“ pokračuje autor. „Je za všech okolností velmi milující dívka, hluboce znepokojená tím, jak její nemoc působí na lidi v jejím okolí, zejména na rodiče. Nechce být tím, co Hazel nazývá ‘granát’ - jehož smrt způsobuje bolest a zkázu. Myslím, že je vegetariánkou, která řekne ‘Chci minimalizovat ztráty.’ Disponuje nedoceněným druhem hrdinství.“
Kromě ztvárnění mnoha z kvalit postavy Hazel byla Woodleyová pověřena, aby zahrála i její fyzická omezení. Tím hlavním z nich je její potřeba být napojena na kanylu - flexibilní trubičku připojenou k nádrži s kyslíkem. Zde byl pro Woodleyovou důležitý průzkum. „Setkala jsem se s mnoha lidmi, kteří byli připojeni na kyslík, a jeden z nich mi řekl, že to je jako dýchat brčkem,“ komentuje.
Objektem Hazeliny náklonnosti je Gus, kterého ztvárnil Ansel Elgort. Je to někdo, kdo věří ve velká, hrdinská gesta. Je drzý a tvrdý, ale má také výjimečnou inteligenci. Podle Johna Greena přitažlivost mezi Hazel a Gusem vyplývá ze skutečnosti, že oba disponují podobným důvtipem a inteligencí. „V románu Philipa Rotha Lidská skvrna je postava, která říká ‘Potěšení nepramení z toho někoho vlastnit. Potěšení je, když je váš protějšek s vámi v jedné místnosti.’ Myslím, že Hazel nepatří k těm, kteří by kolem sebe měli mnoho ctitelů, až když potká Guse, tak si uvědomí, ‘Oh, ten kluk se mnou chce trávit čas.’ „Gus je na tom podobně. Uvědomuje si, že je pro ženy přitažlivý, ale nikdy předtím se nesetkal s někým jako Hazel.“
Gus je komplikovaná postava: je to bývalá středoškolská basketbalová hvězda a jeho nejoblíbenější kniha - dokud se nepotká s Hazel - vznikla podle videohry. Zároveň to je intelektuál, který rád přednáší dlouhé, přemýšlivé monology.
Ansel Elgort se s Woodleyovou již setkal - jako její bratr - ve snímku Divergence. Woodleyová konstatuje, že toto předchozí spojení bylo: „Požehnáním pro naši spolupráci v případě filmu Hvězdy nám nepřály, protože jsme už jeden druhého znali a dobře jsme si před kamerou rozuměli, takže bylo snadné spojit se znovu v rolích Hazel a Guse. Ansel je jako můj bratr; je tak zvídavý a všechno v něm vzbuzuje nadšení.“
„V milostných příbězích jde o vzájemnou přitažlivost,“ dodává Wyck Godfrey. „Shailene dominovala mnoha hercům, které jsme jí vybrali, protože ona má takovou zastrašující sílu osobnosti. Ale pak přišel Ansel a měl charisma, nadšení a energii, kterou Shailene usadil, což je přesně to, co chcete, aby ve své roli pocítila.“
Pro Elgorta byl Gus přesně tou rolí, jakou hledal. Stejně jako mnoho ostatních i on byl fanouškem románu. „Především, kniha je plná krásných nápadů, které vás přimějí přemýšlet o životě a lásce,“ poznamenává.
Elgort přisuzuje zásluhu Woodleyové za to, že mu byla zdrojem síly, když se pustil do své zatím nejnáročnější role. „V tomto filmu se naskytly momenty, které pro mě byly těžší, než kterékoliv jiné v mé kariéře. Mít Shailene po svém boku můj úkol v mnohém zjednodušilo.“
Gusovým nejlepším přítelem je Isaac, který se stejně jako Gus a Hazel léčí s rakovinou, ale odmítá se jí nechat zlomit. Ale na rozdíl od Guse a Hazel, Isaacův milostný život vzal obrat k horšímu. Nat Wolff, který hraje Isaaca, vysvětluje: „Isaac je normální člověk, který prochází těžkou životní situací. Rakovina ho připravila o zrak na jednom oku a chystá se mu vzít i to druhé. Ale Isaac dělá dojem, že jeho největším problémem je jeho sexy přítelkyně, která mu dala kopačky.“
„Isaac tráví velkou část příběhu vzpamatováním se z rozchodu, i když ve skutečnosti tušíte, že je naštvaný, protože přichází o svůj zrak a vyrovnává se s tím přemýšlením o dívce, která ho pustila k vodě.“
Během přípravy pro tuto roli Wolff strávil nějaký čas rozhovory s pacienty s rakovinou, z nichž jeden procházel situací podobnou Isaacově. „Potkal jsem chlapíka jménem Ethan, který oslepl v osmnácti a jeho přítelkyně se s ním ve stejnou dobu rozešla,“ říká Wolff. „Neměl jí to za zlé; myslel si, že je pro kohokoliv opravdu těžké pochopit, čím prochází pacient s rakovinou. Bylo pro ni a pro některé z jeho dalších přátel těžké snažit se s ním komunikovat.“
Kromě Hazelina přátelství s Gusem a Isaacem je její svět velmi malý. Vzhledem k omezení, které ni klade její nemoc, Hazel tráví většinu svého času s rodiči, Frannie, kterou hraje Laura Dernová a Michaelem v podání Sama Trammella.
„Frannie a Michael jsou dobří rodiče, kteří milují svou dceru a velmi dobře se o ni starají,“ říká Green. „Ale potýkají se s realitou její nemoci. Občas to z nich dělá tak trochu ‘vrtulníkové’ rodiče, kteří se vznášejí nad svou dcerou.“
„Ale zároveň Hazelina nemoc Frannie a Michaelovi umožňuje, aby dávali Hazel větší svobodu, než by většina rodičů dala svým dospívajícím dcerám,“ pokračuje. „Nedělají si starosti s maličkostmi, kterých se ostatní rodiče obávají, jako kluci, se kterými jejich dcery chodí, protože v jejich životě existují mnohem větší problémy. Takže to přispívá k zajímavé dynamice mezi Hazel a jejími rodiči.“
Laura Dernová cítila silné spojení se svou filmovou dcerou. „Když jsem se s Shailene setkala, bylo to jako být s rodinou, což je vzácné,“ říká Dernová. „Něco ve stylu psaní Johna Greena a v Shailenině osobnosti z nás udělalo spřízněné duše. Stejně jako Hazel a Frannie, Shailene a já jsme posedlé jíst zdravě a ujišťovat se, že v našem okolí nejsou žádné toxiny. To naplňuje naše postavy a naše přátelství.“
Sam Trammell také ocenil spojení mezi rodiči a jejich dcerou. „Hazel je téměř stejně velkou pečovatelkou o své rodiče, jako jsou oni její,“ říká. „Jedna z věcí, která mě na příběhu zasáhla, bylo, že se Hazel především obavá o lidi, kterým bude jednou chybět, až zemře, zejména o své rodiče. Nejvíce ji znepokojuje, jak její nemoc ovlivňuje ostatní, a já si myslím, že je to krásný postoj.“
Na Oscara nominovaný herec Willem Dafoe přijal stěžejní roli záhadného autora Petera Van Houtena, jehož kniha Císařský neduh je pro Hazel a Guse naprosto zásadní. Godfrey popisuje roli jako „Čaroděje ze země Oz“, protože: „Hazel a Gus se vydají na cestu tohoto čaroděje poznat, a když se před nimi otevřou dveře, objeví se někdo, kdo je děsivý, zlomený, zastrašující a přesto nakonec strhující, svým vlastním způsobem okouzlující. Jsme tak šťastní, že Willem proměnil Van Houtena v opravdu silnou postavu.“
Green souhlasí s tím, že se: „Willem objevil v mnoha z mých nejoblíbenějších filmů v posledních 25ti letech, ale nikdy jsem ho neviděl v roli někoho jako je Van Houten. Bylo to, jako vidět Petera Van Houtena přijít k životu, což je zároveň děsivá i úžasná věc.“
Dafoe říká, že ho na knize a scénáři nejvíce přitahovala jeho dovedně provedená směsice komedie a dramatu: „Což je velmi obtížné vybalancovat. Je to dojemné, realistické a obratně se to vyhýbá uplakanosti a tomu být příliš sentimentální.“ Popisuje Van Houtena jako: „Autora, který napsal knihu, kterou jsou Hazel a Gus posedlí. Je to samotář, který se přestěhoval do Amsterdamu a od té doby nenapsal další román. Císařský neduh je velmi úspěšný a Van Houten má obrovskou skupinu příznivců, ale je od všeho odříznutý. Později zjistíte, že tato kniha pro něj byla velmi osobní a pochopíte, proč není nejmilejším člověkem na světě.“
U všech postav bylo zásadní, aby každý aspekt jejich života působil věrohodně. Wyck Godfrey poznamenává: „John Green řekl, že rád píše knihy o teenagerech, protože nejsou ještě cyničtí. V některých ohledech žijí naplno a neskrývaně, dosud nebyli otráveni a je to pro ně krásný čas. Dospívající jsou impulzivní, řeknou a udělají cokoliv. Jednou z nejvíc fascinujících věcí na Gusovi, Hazel a Isaacovi je, že jejich nemoc na tom všem nic nezměnila.“
Naléhání filmařů na věrohodnost vedlo k jejich návštěvě podpůrné skupiny pro léčbu rakoviny. „Když jsme se s Joshem Boonem setkali s herci, první věc, kterou jsme si řekli, byla, že musíme předat tuto zkušenost a situaci upřímným způsobem,“ vysvětluje Godfrey. „Jediný způsob, jak to udělat, je trávit čas s mladými lidmi, kteří jsou pacienty a setkat se s lékaři, kteří se o ně starají, stejně jako s rodiči, kteří to všechno s nimi prožívají. Když jsme se dostali na naši lokaci v Pittsburghu, oslovili jsme nemocnice a onkologická centra a požádali je, aby nám s tím pomohli.“
Spojili jsme se s několika pacienty, kteří buď procházeli léčbou nebo remisí a mnozí z nich se stali cennou součástí vzniku tohoto filmu. Nakonec se objevili i ve filmových scénách, které se odehrávají v podpůrné skupině. „Tito mladí lidé byli pro film nesmírně důležití, nejen proto, že propůjčili svůj talent a objeví se ve filmu, ale také proto, že nám všem dali příležitost mluvit o jejich zkušenostech,“ říká Green. „V rámci průzkumu jsme začali s otázkami jako ‘Pověz mi, jaké to je, když …’ a skončili jsme povídáním o filmech, autech, holkách a všem možném. Byla to radost, jen tak s nimi trávit čas.“
Před a během filmování byla Greenova kniha „prubířským kamenem“ pro každého, kdo se zapojil do realizace snímku Hvězdy nám nepřály. „Na této knížce se mi nejvíce líbí,“ říká Godfrey, „že když ji odložíte, zanechá ve vás pocit ‘Každý z nás by měl zaútočit na život s energií, jakou mají Hazel a Gus.’ Hazel, Gus a Isaac v podstatě prožívají mnoho stejných věcí, které zažili celé generace teenagerů.“
Shailene Woodleyová dodává: „Je mi ctí, že jsem mohla přivést na filmové plátno jednu z nejsilnějších románových postav, s jakou jsem se kdy setkala. Film Hvězdy nám nepřály změnil můj pohled na každé nadechnutí.“

DABING
V českém znění: Irena Máchová - Shailene Woodley (Hazel), Vojtěch Hájek - Ansel Elgort (Gus), Ivana Andrlová - Laura Dern (Frannie), Ivan Jiřík - Sam Trammell (Michael), Petr Pospíchal - Willem Dafoe (Van Houten), Petr Neskusil - Nat Wolff (Isaac) & Jordan Drexel (Sid), Vlasta Žehrová - Milica Govich (Augustova matka) & Ana Dela Cruz (Dr. Maria), Petra Hobzová - Lotte Verbeek (Lidewij), Ivo Hrbáč - Mike Birbiglia (terapeut Patrick), Roman Hájek - David Whalen (Augustův otec), Kristýna Valová - Emily Peachey (Monica) & Alexis Hodges (Angela) & Apurva Padubidri (recepční v restauraci) & Carole Weyers (hlas Anne Frankové), Miroslava Součková - Carly Otte (Alisa) & Emily Bach (Moničina matka) & Bethany Leo (hlas Beth), Martin Kubačák - John Green (Jackiin otec), Klára Nováková - Sophie Guest (Jackie, holčička na letišti), Petr Gelnar - Jean Brassard (číšník), Bohuslav Kalva - Tim Hartman (farář)
Překlad: Zdeněk Hofmann
Dialogy a režie: Petr Pospíchal
Vyrobilo: Barrandov Studio a.s. v roce 2014

Premiéra ČR: 5.6.2014 CinemArt
Premiéra USA: 16.5.2014 (Seattle International Film Festival)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé v TV: 17.5.2015 HBO
Poprvé na DVD: 8.10.2014 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)

Tržby v ČR - Kč 5 004 828
Tržby celkem - $ 307 166 834
Návštěvnost v ČR 39 981
Náklady (Rozpočet) - $ 12 000 000

FILMY NA SPOLEČNÉM DVD
Charlieho malá tajemství gastonrolinc.webnode.cz/news/a0-015/
Drama / Romantický, USA, 2012
Režie: Stephen Chbosky, Hrají: Logan Lerman, Emma Watson

Hvězdy nám nepřály gastonrolinc.webnode.cz/news/a0-016/
Romantický / Drama, USA, 2014
Režie: Josh Boone, Hrají: Shailene Woodley, Ansel Elgort

 

Tvůrci a herci

Josh Boone (Režie), Wyck Godfrey (Produkce), Marty Bowen (Produkce), Nate Walcott (Hudba), Mike Mogis (Hudba), Ben Richardson (Kamera), Robb Sullivan (Střih), Ronna Kress (Casting), Molly Hughes (Scénografie), Mary Claire Hannan (Kostýmy), Donald Sylvester (Zvbuk), Leendert van Nimwegen (Masky), Scott Neustadter (Scénář), Michael H. Weber (Scénář), John Green (Scénář), John Green (kniha) (Předloha), Shailene Woodley (Herec), Ansel Elgort (Herec), Willem Dafoe (Herec), Laura Dern (Herec), Nat Wolff (Herec), Lotte Verbeek (Herec), Sam Trammell (Herec), Mike Birbiglia (Herec), Maurice Nathan Weert (Herec), Emily Peachey (Herec), John Green (Herec), Jim Pirri (Herec), Carole Weyers (Herec), Johanna McGinley (Herec), Mark Falvo (Herec), Allegra Carpenter (Herec), Jean Brassard (Herec), David Whalen (Herec)

 

2014/126/USA/Romantický, Drama