Věc Počátek / The Thing (2011/99/USA, Kanada/Horor, Sci-Fi, Mysteriózní, Thriller) 61%
04.10.2018 15:20
Zajímavost k filmu
- Nakladatelství Dark Horse vydalo komiks nazvaný „The Thing: The Northman Nightmare“, jehož děj se odehrává v Grónsku roku 1121.
- Tísňové volání, které vysílá mimozemská loď, zní téměř stejně jako nouzový signál z prvního Icara ve sci-fi filmu Sunshine (2007).
- Pracující Kate Lloydová (Mary E. Winstead) poslouchá ve sluchátkách píseň nazvanou „Kdo to teď může být?“ od australské pop-rockové skupiny Men at Work, jež zpívá o unaveném muži, který se necítí dobře a chce zůstat doma o samotě. „Je to člověk,“ ptají se, „co mě odnáší pryč?“ Tato věta mluví za vše.
- Postava Kate Lloydové (Mary E. Winstead) je svou povahou i podobou něčím mezi zástupkyní velitele Ellen Ripleyovou (Sigourney Weaver) z filmu Vetřelec (1979) a zdravotnicí Scarlet Levyovou (Rose Byrne) ze snímku 28 týdnů poté (2007).
- Kate Lloydová (Mary E. Winstead) zkoumá v Kolumbijské univerzitě zmrzlé ostatky přibližně 10letého samce medvěda jeskynního, jenž se narodil před 27 500 lety.
- Norská stanice nese název „Thule“. Toto slovo je řeckého původu a označuje místo někde na „nejvzdálenějším severu“.
- V kuchyni, kde se schová Sam Carter (Joel Edgerton), stojí na polici konzervy s českým nápisem „DŽEM“.
- Herec Joel Edgerton má veselou vzpomínku z natáčení. „Na začátku dubna jsme byli venku a mrzlo,“ vypráví. „Koncem natáčení bylo 30 stupňů Celsia a byli jsme pořád ve stejném oblečení… oblečeni jako bychom byli v Antarktidě. Vyjdete ven a všichni mají na sobě šortky a tílka. Bylo to docela legrační.“
- Onen sníh ve filmu není pravý. Vedoucí výpravy Sean Haworth vysvětluje: „Náš fantastický scénický výtvarník strávil hodně času testováním. Přišel se skvělou metodou výroby umělého sněhu, která zahrnovala hodně rozpuštěného vosku a vytvoření zařízení pro rozstřik vosku ve velkém množství… a hoši od speciálních efektů vytvořili 92 druhů sněhu.“
- Natáčení filmu probíhalo v okolí Portlandu, Stewartu, Toronta, Trentonu a města Whitchurch-Stouffville. Jeden z producentů Eric Newman okomentoval Britskou Kolumbii tak, že vypadá zrovna jako Antarktida.
- Producenti přesvědčili Universal Studios, aby jim bylo umožněno natočit místo remaku prequel, protože měli dojem, že Carpenterova verze (1982) je natolik dokonalá, že její přepracování by bylo zbytečné. Filmu ale zůstal název předchozího snímku, protože se jim nepodařilo vymyslet podtitul, který by patřičně vyzněl.
- Do role Sandera byl původně obsazen Dennis Storhoi. První týden se dokonce zúčastnil natáčení a nafilmoval několik scén, protože byl ale mimo kontrolu a často opilý, byl produkcí vyhozen a nahrazen Ulrichem Thomsenem. Se Storhoiem byla natočena například scéna vstupu do jeskyně, která byla nakonec ve filmu ponechána s tím, že byl jeho obličej digitálně zaměněn za obličej Thomsenův.
- Ve vystřižených scénách je k vidění například: upálení Věci-Karla (Carsten Bjornlund) a Colinova (Jonathan Walker) sebevražda.
- Ve filmu je pochopitelně spousty odkazů na předchozí snímek (1982). Jsou jimi: aljašský malamut utíkající před vrtulníkem Bell 206 JetRanger, dva Norové, bedna s termickými granáty AN-M14, zničená stanice, sekera zaseknutá do dveří, zmrzlý sebevrah, prasklý blok ledu, spálená dvojhlavá mrtvola a mimozemská loď s otevřeným poklopem.
JEDNOU VĚTOU
„Největší objev lidstva může být zároveň i jeho posledním“
OBSAH
Antarktida je pozoruhodný a překrásný kontinent. Ve filmu Věc: Počátek se na něm ale nachází také odlehlá výzkumná stanice, jejíž osazenstvo, tvořené mezinárodním vědeckým týmem, objeví v ledových hlubinách neobyčejné stvoření. Z objevu, který má obrovský vědecký potenciál, se však brzy stává vražedná hrozba. Vědci jsou nuceni čelit narůstající paranoii tváří tvář zcela neznámému tvorovi, který je schopen změnit se v dokonalou kopii jakéhokoliv živého organismu.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Trochu zklamání tenhleten částečně prequel a remake původního Carpenterova majstrštyku, který na svou dobu diváka oslnil a oslovil převratnými speciálními efekty, atmosféra zde spíše podprůměrná, větší napětí tu téměř neexistuje, toť hlavní a zásadní rozdíl mezi oběma verzemi, málo známí a z mého pohledu spíše nesympatičtí herci, filmu taky moc nepřidali na kráse, lekacích a vyloženě strašidelných a děsivých momnetů a efektů tu také bohužel taky moc nebylo, celý příběh byl celkově od začátku až do konce dost předvídatelný, jednoduchý, bez jakékoliv novější invence a fantazie, v jednotlivých částech i dost nesmyslný, s do očí bijícími nedostatky, nakonec tedy skoro žádné překvápko se nekonalo. Ale abych jen nekritizoval, tak některé momenty jako třeba zubní prohlídka, doslova paranoidní vztahy mezi členy výzkumného týmu-kdy nikdo nikomu už nevěří, se docela povedly. Jinak ale rutina, klišé, nuda, předvídatelnost, asi tak by se to dal tento film jednoduše shrnout. Nakonec tedy 2*, poté co se mi film přes noc rozležel v hlavě, kdy jsem byl rozhodnut bezprostředně po premiéře dát 3*, nakonec tak silný to přeci jen zas nebylo, hodnotím nějaké občas slušné zvláštní efekty, a jedinou sympatickou osobu ve filmu, herečku v hlavní roli, inteligentního vědce, bez které by hošíci byli upřímně v prd... Snímky ze '70 a '80 let, však tohle dílo i bez počítačové grafiky, strčí tuhle "věc" hravě do kapsy. Moje v pořadí už 3 čsfďácká projekce, po filmech "Hanna" a "Lovci Hlav" pak zcela určitě nejslabší. Škoda že v tomhle roce už poslední. (Karlos80) 2*
Slušně odvedená práce, která se viditelně originálu nechce rovnat, ale nehodlá dělat ostudu. Určitě se povedla atmosféra, která je plná napětí, i když nevyvolává paranoiu uzavřeného prostoru (a už vůbec ne velké zimy, tam venku za zdmi... já měl dojem, že jsou skoro na kanárech:)). Další odklon vidím především v menším důrazu na postavy, kde kvalitu překonává kvantita, stejně jako staré-dobré efekty jsou nahrazeny těmi počítačovými, které pro mě osobně nemají žádné kouzlo, feeling a vlastně celou tu atmosféru v mých očích docela kazí (místo strachu okatá ukázka, i když s dobrými nápady->viz. prolnutí:)). Chytré detaily (plomby, naušnice) oceňuji, je vidět, že tvůrci zkusili něco nového, ale těch pár dalších chyb a rádoby-efektních momentů (kudy to ta Mary E. propadla do útrob lodi?). Takže úkol splněn, Věc má svůj počátek. Bude mít i konec? (Djkoma) 3*
Některé věci by měly zkrátka zůstat u ledu... Holanďan s těžko zapamatovatelným příjmením snad až příliš snaživě prokazuje striktním dodržováním provázanosti úctu Tesařově věci a sám si tak svazuje vlastní ruce. Možná byla i chyba vydat se cestou o něco větší akčnosti (např. naprosto zbytečná scéna u startující mimozemské bárky) a když se tak nad tím zamyslíte, Věc v časové souslednosti natolik ztrácí životní aktivitu, že v případném sequelu by se už nejspíš jen schovala někam do kouta, kde by v klidu pod plechovkou s hruškovým džemem sešla věkem. O původní atmosféře paranoii a herecké osobnosti typu pána Krkonoš Russella si taky autor mohl jenom nechat zdát a tak jediné, čím snímek z roku 1982 předčil, jsou (pochopitelně) triky, kdy replikace chtivý Předmět vypadá jako něco mezi vetřelcem a Adélou, co si ještě nedala poslední chod dne. Mít však Carpenter ve své době podobné možnosti, platila by pro tento prequel první věta mého komentáře.. Jinak co se týká plombového testu, v domově důchodců mezi skleničkami s protézami by byla americká paleontoložka namydlená - pokud by však nezačala na podlaze zakopávat o titanové kloubní náhrady.. (Gilmour93) 3*
VELKÁ RECENZE
Minulost nás tvrdě naučila, že remakům nemáme věřit. Stačilo jen pár let na to, aby si hororoví fanoušci začali brát osobně všechny ty předělávky klasik z minulosti. Už nám stačili zprznit Pátek třináctého i Noční můru v Elm Street, Halloween s Texaským masakrem motorovou pilou také nedopadly úplně šťastně a desítky nevydařených předělávek/remaků/reimaginací méně známých filmů nebolí jen proto, že je člověk vytěsnil z hlavy, což vzhledem k jejich obvykle minimálním kvalitám nebylo příliš těžké. Moc důvodů fandit novým verzím legendárních děsivých pecek nám filmaři jednoduše nedali.
A nejspíš nikdo neočekával, že to změní právě Věc: Počátek. Vynechme teď dohady o tom, jestli je to remake pecky Johna Carpentera, prequel, předělávka verze z roku 1951, třetí adaptace povídky Johna W. Campbella Jr nebo něco z toho všeho dohromady. Prostě jde to ten film, ve kterém se parta polárníků musí porvat s mimozemským organismem. Věc Johna Carpentera bývá považována za jeden z nejlepších hororů osmdesátých let a bez problémů si u ní zašpiníte trencle i dnes. Nepříjemná atmosféra, vzájemná nedůvěra, slušní herci, paranoia a výtečně udělané a prvotřídně hnusné monstrum zkrátka zabírají pořád. Nová verze od začátku působila jako naprostá zbytečnost, jejímž cílem je vydělat peníze na slavném jménu a naštvat fandy legendy.
Debutující nizozemský režisér Matthijs van Heijningen Jr. však příjemně překvapil. Věc: Počátek sice není dílo, jež by redefinovalo žánr, ovšem ostatním remakům ukazuje záda z docela velké vzdálenosti a při odchodu z kina nejspíš budete mít pocit, že to celé vlastně nebylo vůbec špatné. Horor v osmdesátých letech a v jednadvacátém století samozřejmě vypadá úplně jinak, nová Věc má tedy přímější tah na branku, není příliš komplikovaná a snaží se být spíš lacině efektní než temná a atmosférická. Ovšem pořád to funguje, režisér zvládá lekačky bez nejmenších problémů a pár momentů, při nichž sebou začnete nervózně šít a čekat, odkud na vyděšeného Nora vyskočí třímetrový slizoun, tu také je.
Pochvalu si zaslouží samotné monstrum. V upoutávkách působilo díky nedodělaným trikům lehce nepatřičně, ve výsledku si však van Heijningen Jr. všechno pohlídal. Za těch pětatřicet milionů dolarů vypadají zrůdy hodně dobře a dojde i na pár lahůdek, z nichž se člověku začne zvedat kufr. Režisér zvládá bez problémů i akční scény, které jsou přehledné a je jich docela dost. Navíc má k dispozici Mary Elizabeth Winstead, ta sice není tak cool jako Kurt Russell, ale není problém uvěřit ji vyděšenou vědkyni i drsňačku s plamenometem v módu Ellen Ripleyové. Ne že by tu předváděla nějaké oscarové herectví, avšak rozhodně sem sedne víc než nějaká z těch vysmátých pištících modelek z ostatních remaků.
Jako horor pro jednadvacáté století šlape tedy Věc: Počátek úplně v pohodě. Má sympatickou hrdinku, efektní triky, zábavné lekačky a je i rozverně drsný. Bohužel Carpenterův film nebyl jen o tomhle a ještě větší roli tu hrála atmosféra nedůvěry a strachu. A tady nám to už trošku hapruje. Namísto party charismatických amerických polárníků tu bojuje o život banda nezajímavých Norů. Nikdo je nepředstaví, není čas se s nimi sžít a fandit jim, takže když jim mimozemský humusák žere hlavu, moc to s divákem nezamává. A nefungují bohužel právě ani ty scény, ve kterých na sebe dvě party lidí míří, nervózně řvou a netuší, jestli jim jejich kámoš za chvilku bude zachraňovat život, nebo má v plánu pochutnat si na jejich játrech. Celá pasáž s testováním kdo je a kdo není Věc a vlastně i následná naháněčka po polorozbořené základně trochu dřou. Ale co taky čekat, když člověku v hlavě z nějaké dvanáctky hrdinů utkví akorát hlavní vědkyně, její nadřízený-blb, americký pilot, černoch a chlap, co vypadá jako Rumcajs? Velká škoda, že tohle tvůrci podcenili, přitom stačila jedna dvouminutová scéna, kde by promluvilo pár vedlejších postav a hned to mohlo šlapat lépe.
Ale pořád je Věc: Počátek nadprůměrný kousek. Ta hodina a půl v kině uteče jako voda, párkrát se příjemně leknete, pobavíte se nad designem potvory, užijete si nějaké to efektní násilí a když dostanete chuť, můžete hledat odkazy na Carpentera (najdete jich tu dost). Tenhle remake se nezapíše do kroniky nejlepších hororů všech dob, na rozdíl od ostatních předělávek jsem u něj však neměl pocit, že mě chtějí tvůrci urážet, a nemám problém s tím, pokud se Matthijs van Heijningen Jr. usídlí v Hollywoodu na delší dobu. Řemeslo zvládá a s lepším scénářem by mohl točit trvanlivější věci.
POPIS FILMU
V roce 1982 objeví norský vědecký tým ve složení Edvard (Trond Espen Seim), Jonas (Kristofer Hivju), Olav (Jan Gunnar Roise), Karl (Carsten Bjornlund), Lars (Jorgen Langhelle), Henrik (Jo Adrian Haavind), Colin (Jonathan Lloyd Walker), Peder (Stig Henrik Hoff) a Francouzka Juliette (Kim Bubbsová) pod antarktickým ledem mimozemskou kosmickou loď. Americká paleontoložka Kate Lloydová je přizvána dr. Sanderem Halvorsonem (Ulrich Thomsen) a jeho asistentem Adamem Finchem (Eric Christian Olsen) k výzkumu. Na norskou polární základnu je dopraví helikoptéra řízená Carterem (Joel Edgerton), Derekem (Adewale Akinnuoye-Agbaje) a Griggsem (Paul Braunstein). Když Kate, dr. Halvorson a Adam Finch obhlédnou objevený hvězdolet, jsou informováni, že vědci zároveň nalezli pod ledem tělo mimozemského tvora.
Antarktida.
Tělo je přeneseno na základnu v ledovém bloku. Toho večera, když posádka oslavuje unikátní nález je Derek svědkem osvobození mimozemského návštěvníka z ledu, tvor unikne z budovy. Členové výzkumného týmu po něm začnou pátrat a zjistí, že vetřelec zabil jednoho z Larsových psů. Olav s Henrikem ho spatří, vetřelec pak Henrika zabije. Zbytek týmu rychle přiběhne a stvůru spálí. Pitva vetřelcova těla ukáže, že jeho buňky jsou stále naživu a požírají a imitují ty Henrikovy.
Derek, Carter, Griggs a Olav se chystají odletět helikoptérou, aby přivolali pomoc (rádiové spojení nefunguje). Kate objeví poblíž zkrvavené sprchy zubní plomby. Okamžitě běží ven, aby signalizovala posádce vrtulníku, že má přistát. Během přistávacího manévru se Griggs změní v mimozemskou zrůdu a napadne Olafa. Helikoptéra následně havaruje v nedalekých horách. Když se Kate vrátí ke sprše, zjistí, že krev ze sprchy někdo smyl. Výzkumníci souhlasí s evakuací, ale Lloydová přijde s teorií, podle níž je vetřelec schopen imitovat každého z nich a pravděpodobně to již udělal. Tato její teorie není přijata, ale Juliette jí potají sdělí, že viděla odcházet ze sprchy Colina. Společně hledají klíče od polárních vozidel, aby zabránili ostatním opustit základnu. Juliette se přemění ve Věc a zaútočí na Kate. Ta prchá chodbou pryč, z jedné kajuty nahlédne Karl, kterému se to stane osudné, je pozřen vetřelcem. Přiběhne Lars s plamenometem a zrůdu spálí.
Carter s Derekem se vrátí na pokraji smrti na norskou základnu, ale ostatní odmítají uvěřit, že dokázali přežít havárii a dojít pěšky v zuřící sněhové bouři zpět. Jsou izolováni, dokud Kate nevyvine test, jenž má určit, zda jsou stále lidé. Adam a dr. Halvorson spolupracují na testu, ale ten je někým sabotován. Kate se nevzdá, vymyslí jinou zkoušku. Vezme v potaz fakt, že vetřelec nedokáže imitovat anorganické materiály. S pomocí Larse zkontroluje všem zubní plomby a vyčlení ty, kteří je nemají - Adam, Edvard, dr. Halvorson a Colin. To ještě neznamená, že jsou infikováni, ale ostatní jsou mimo podezření. Lars s Jonasem jdou provést tuto jednoduchou zkoušku na zatím vězněných Američanech - Carterovi a Derekovi, avšak zjistí, že dvojice uprchla. Lars pátrá poblíž jedné z budov a je náhle vtažen dovnitř. Skupina ostatních slyší Cartera a Dereka, jak se dobývají dovnitř. Edvard nařídí Pederovi, aby je spálil, ale Derek má zbraň a několikrát vystřelí, přičemž zabije Pedera a prostřelí palivovou nádrž, která se vznítí. Exploze uvrhne Edvarda do bezvědomí. Je přenesen do ošetřovny, kde se promění ve vetřelce a infikuje Jonase a zabije Dereka. Kate podpálí nakaženého Jonase a Dereka, než se společně s Carterem pustí do pátrání po další Věci. Mezitím je nakažen dr. Halvorson. Kate a Carter se rozdělí, Carter se před Věcí ukryje do kuchyně, Kate ji stačí zlikvidovat, než na něj zaútočí. Oba spatří Halvorsona, jak nasedá do pásového vozidla a vyjíždí do ledového blizardu. Vydají se jej pronásledovat ve zbývajícím vozidle.
Přijíždí k aktivované kosmické lodi. Kate spadne dovnitř vesmírného korábu a je tak oddělena od Cartera. Je napadena vetřelcem, ale dokáže se díky granátům ubránit a dokonce poškodí loď, takže není schopna vzlétnout. Když se Lloydová a Sam Carter vrátí do vozidla, Kate obviní Cartera, že je infikován. Poznala to díky chybějící náušnici a spálí jej.
Následujícího rána přilétá s vrtulníkem na norskou základnu Matias. Colin spáchal sebevraždu v místnosti s rádiem. Lars, jenž přežil útok Věci přikazuje Matiasovi, aby mu ukázal zuby, chce vidět plomby. Z tábora vyběhne Věcí infikovaný pes a prchá pryč. Lars nařizuje pilotovi vzlétnout, aby mohl psa zastřelit.
O PRODUKCI
Historie snímku Věc: Počátek se datuje až do roku 1938, kdy známý spisovatel žánru science fiction John W. Campbell Jr. vydal svou novelu Kdo tam chodí?, děsivý příběh, který popisuje události na výzkumné stanici v Antarktidě poté, co zde výzkumníci v ledu objeví mimozemskou loď. Na motivy Campbellovy novely vytvořili v roce 1951 Howard Hawks a Christian Nyby snímek The Thing From Another World. Tento thriller dále rozvíjel Campbellův příběh o skupinové paranoie a demonstroval jeho paralely s obdobím studené války.
O třicet let později se ke Campbellově knize vrátil John Carpenter a inspiroval se jejím příběhem při psaní scénáře svého filmu Věc. Snímek, který měl na svou dobu převratné speciální efekty, se stal klasikou, která od té doby inspirovala celou generaci fanoušků i režisérů.
V roce 2004 producenti Marc Abraham a Eric Newman uvedli do kin snímek Úsvit mrtvých. Záhy poté se jich zástupci filmové společnosti dotázali, zda by neměli zájem o další projekt. „Nikdo nemá v žánru hororů a filmů s příšerami lepší pověst než Universal,“ vzpomíná na tento prvotní rozhovor Newman. „Zeptali se nás, co bychom říkali Věci. Naše první reakce byla taková, že ten film zkrátka nejde vylepšit, že prostě nikdo nemůže natočit lepší verzi. Nejedná se o film, ke kterému by šel natočit reboot nebo remake.“
Po dlouhém zvažování Abraham a Newman neodolali lákavým možnostem, které tento snímek nabízel, zejména co se týče paranoie a důvěry. „Ten příběh je v každém svém ztělesnění - ať už Carpenterově nebo v původní novele - primárně o paranoie,“ vysvětluje Abraham. „Celý jeho příběh je stále aktuální, protože je ve své podstatě o lidech, kteří se ocitli v těžké situaci a jsou nuceni otestovat svou důvěru v druhé.“
Jakmile se rozhodli, že se do projektu pustí, potřebovali najít způsob, jak celý příběh uchopit a rozvinout to, co už bylo natočeno v minulosti. „Jediným důvodem, proč nás tenhle projekt zaujal, byla možnost zakomponovat ho do Carpenterova světa způsobem, který bude původní dílo respektovat, ale po tvůrčí stránce s ním bude konzistentní,“ vysvětluje Newman. „Vždycky mě zajímal osud oněch Norů, kteří jsou v původním filmu letmo zmíněni.“
Při zvažování specifik nového snímku Abraham ocenil detailní znalosti původního filmu, kterými jeho kolega disponoval. „Eric je skutečným nadšencem a Johna Carpentera velmi respektuje,“ říká. „Má fotografickou paměť, takže původní film znal skutečně do posledního detailu. Jakmile jsme se rozhodli, že nechceme točit remake Věci, přišel s nápadem vyprávět příběh o tom, co se seběhlo, než jsme se v příběhu ocitli u toho běžícího psa z úvodu Carpenterova filmu.“
David Foster, který byl producentem Carpenterova filmu, se na tomto snímku podílí jako vedoucí výroby. „Jedná se o zcela samostatný snímek,“ vyjasňuje situaci jednoznačně. „Tohle není Carpenterova Věc, kterou mám velice rád a John sám by vám řekl, že je to nejlepší film, který kdy natočil. Tenhle film končí tam, kde ten původní začínal. Je pro nás velice důležité, aby fanoušci Věci věděli, že se nebudou znovu dívat na totéž.“
Když byly plány na natočení prequelu Věci oznámeny veřejně, začal se Eric Heisserer aktivně zajímat o možnost napsání scénáře k němu. Jak sám říká: „Když jsem zjistil, že se bude točit, musel jsem po takové příležitosti skočit. Věděl jsem, že pokud přijdu s něčím, s čím bude spokojený můj vnitřní fanoušek, pak to snad dokáže uspokojit i fanoušky ostatní.“
Heisserer přišel na setkání s tvůrci filmu vyzbrojen řadou nápadů na to, jak by film měl vypadat. Chtěl, aby jeho verze působila a vypadala v mnohém jako rozšíření Carpenterovy vize. „Soustředil jsem se bezvýhradně na postavy a příběh. Soustředil jsem se na návaznost a hledal překvapení. Pátral jsem po možnostech, kterými bych film mohl obohatit něčím, co jsme dosud neviděli. Snažil jsem se ze všech sil přijít s něčím nečekaným ve světě, ve kterém už předem známe výsledek.“
Poté tvůrci filmu oslovili režiséra Matthijse van Heijningena s nabídkou na režírování celého snímku a zjistili, že jejich instinktivní volba byla naprosto dokonalá. „Prostě jsme si o tom začali povídat a nebyli jsme schopni přestat,“ vzpomíná Newman. „Bylo to jako rande, které nekončí; než se vzpamatujete, máte po svatbě.“
Van Heijningen, zkušený nizozemský režisér reklamních spotů, filmem Věc: Počátek debutuje na plátnech kin. Abraham připouští, že ho uchvátila van Heijningenova schopnost vyprávět fascinující příběhy. „Tenhle člověk je rozený vypravěč,“ pochvaluje si Abraham. „Takže to zkombinujete s dobrým vizuálním citem. A v jeho komerčních dílech je vidět, že klade velký důraz na postavy a autenticitu. Velice chytře se rozhodoval o tom, co chce dělat a jak. Respektoval přitom originál - znal ho do posledního záběru. Myslím, že přišla jeho chvíle pro natočení celovečerního filmu a tenhle se pro něj hodí naprosto dokonale.“
„Původní film obdivuji, je to jeden z mých nejoblíbenějších,“ prohlašuje van Heijningen. „Pustil jsem se do něj, protože mě fascinoval základní koncept celého projektu. Čas od času jsem se v noci vzbudil a říkal si, co to sakra dělám - samozřejmě, že jsem vnímal tlak, který s tímhle filmem souvisel. Snažil jsem se natočit co největší poctu původnímu snímku, jakou jen bylo možné.“
Tvůrčí tým se snažil na detaily dbát tak pečlivě, že dokonce využil klasický původní soundtrack italského skladatele Enia Morriconeho z původního filmu z roku 1982, aby jím doplnil tvorbu skladatele tohoto snímku, Marca Beltramiho. „Na tom soundtracku je cosi velice strašidelného,“ míní Abraham. „Napětí a paranoia jsou v něm skoro hmatatelné...a my věděli, že mu musíme složit poctu.“
Obsazení snímku Věc: Počátek umožnilo tvůrcům filmu vyvážit nadpřirozené prvky příběhu o monstru s tradičnějšími prvky vyprávění. „Když točíte hororový film, snažíte se divákovi předložit věrohodnou realitu, která neexistuje,“ vysvětluje Newman. „Ještě intenzivněji než u jiných filmů se musíte snažit diváka vtáhnout do filmového světa veškerými prostředky, které máte pod kontrolou. Herecké výkony, práce herců s postavami a scény, které nejsou nadpřirozené, musí být ještě výrazněji zakotveny v realitě. A právě výběrem herců vše začíná.“
Prvním krokem bylo to, že coby hlavní hrdinku filmu zvolili doktorku Kate Lloydovou. „Původní Carpenterův film je velice mužská záležitost,“ svěřuje se Newman. „Z historického hlediska, ať už jde o Rosemary má děťátko nebo Vetřelce nebo Vymítače ďábla, je v podobných filmech často přítomen ženský pohled. Vzhledem k tomu, že se píše rok 1982, se ocitáme ve světě mužů. Kate je hrdinka příběhu a skvěle nás do něj uvádí.“
Do role vědkyně, která se vydá do Antarktidy za neuvěřitelnou šancí posunout výzkum ve svém oboru, byla obsazena Mary Elizabeth Winstead. Ta prohlašuje, že je velkou fanynkou Carpenterova významného filmu a je poctěna tím, že může na plátno přinést další příběh z tohoto světa. „To, že je hlavní hrdinka žena, nás okamžitě odlišuje,“ soudí. „Kate musí být velice inteligentní, mít silnou vůli a být obecně silná postava. Málokdy máte možnost točit film, ve kterém je ženě taková úloha v příběhu svěřena velice realistickým způsobem.“
Situace, ve které se Kate ocitá jako jedna z pouhých dvou žen mezi muži na výzkumné stanici, umožnila Winstead dodat své postavě více úrovní. „Každý vnímá skutečnost, že se na stanici objevila žena, trochu jinak,“ říká. „A ona má rozhodně vlastní názor na to, že je pouze jedna ze dvou žen mezi všemi těmi muži. Tak mezi postavami vzniká zajímavá dynamika.“
Kate naváže pevný vztah s Carterem, jedním ze tří pilotů vrtulníku, který do tábora vozí zásoby a přepravuje osoby. Navzdory zaběhlým zvyklostem se ale tento vztah nikdy nepromění v romantický. „Vztah mezi Kate a Carterem, jeden z klíčových vztahů celého filmu, nebyl nikdy míněn jako milostný příběh. Mnohem více tu šlo o vztah dvou lidí, kteří si navzájem důvěřují.“
Kromě toho, že poskytuje Kate podobně smýšlejícího a důvěryhodného partnera, se také Carter v mnoha ohledech záměrně podobá MacReadymu, postavě, kterou v Carpenterově filmu ztvárnil Kurt Russell. Tím pravým pro tuto roli se ukázal Joel Edgerton. „Joel byl především ideální herec pro tuto roli,“ míní Newman. „Je to skvělý divadelní a filmový herec. Neměli jsme dost času na to, abychom každé z postav poskytli dostatek prostoru, během kterého by se nám mohla lépe představit a my poznali její hrdinskou stránku. Museli jsme obsadit někoho, kdo tak působí automaticky v každé scéně.“
Ačkoliv už ve své kariéře ztvárnil řadu postav, neměl Australan Edgerton dosud čest s rolí, která by se Carterovi podobala. „Nemyslím, že jsem už někdy hrál hrdinskou postavu,“ říká. „Ne tak hrdinskou jako Carter, který je vržen do víru chaosu a bez váhání začne na plné obrátky pracovat na tom, jak všechny zachránit. Docela se mi to líbilo.“
Kate se ve světě věčného ledu ocitne díky geniálnímu vědci doktoru Sanderovi Halvorsonovi, kterého ztvárnil dánský herec Ulrich Thomsen. „Moje postava je povolána do Antarktidy, protože tam v ledu cosi objevili,“ vysvětluje Thomsen. „V kontextu příběhu je Sander padouch, protože právě on do ledu vrtá, aby získal vzorek tkáně toho stvoření a to by neměl dělat. Ale je to vědec a nemůže se dočkat. Stvoření znovu ožije a rozpoutá se šílenství.“
Erich Christian Olsen byl povolán do role Američana Adama Goldmana, Sanderova asistenta, který Kate přesvědčí, aby se do Antarktidy vypravila. „Adam se velice dobře orientuje v politikaření vědeckého světa, pohybuje se mezi lidmi, kteří jsou inteligentnější než on a snaží se, aby byl ve správný čas na správném místě,“ popisuje svou postavu. Olsen film vnímá v kontextu mezilidských vztahů: „Máme v něm sice příšeru, ale mnohem více mě zajímalo, co jsme schopni jeden druhému udělat pod záminkou vlastního přežití.“
„ Věc: Počátek je ale také film o společenské zodpovědnosti těch lidí,“ vysvětluje Newman. „Útěk, jakkoliv by pro mě jako jednotlivce byl nejlepší, není nejlepším řešením z pohledu lidstva. Pokud uteču, pak se ono stvoření teoreticky může dostat pryč a pak je v ohrožení celá planeta.“
Produkce do filmu v rolích výzkumníků a vedlejších postav obsadila celou řadu známých norských herců. Podle Winstead dodávají norské prvky filmu na napětí: „Skutečnost, že jde o norskou základnu, zvyšuje atmosféru paranoie,“ domnívá se. „Když se spolu baví, nevíte, zda se právě nedomlouvají proti vám. Skutečně to navyšuje napětí. Je pozoruhodné ocitnout se v hollywoodském filmu, ve kterém hrají v takové míře roli skandinávské vlivy.“
„Většina postav jsou Norové,“ dodává Edgerton. „Takže tu je přítomna bariéra jazyková i kulturní. Ve filmu, který staví na tématech člověk proti člověku i člověk proti příšeře, to významně prohlubuje atmosféru paranoie.“
Když v roce 1982 přišel do kin původní snímek Věc, byly speciální efekty od průkopníka svého oboru Roba Bottina zcela přelomové. Jeho využití klasických efektů a masek nasadilo laťku na úroveň, která je v oboru dodnes považována za legendární. S ohledem na pokroky v tomto oboru dnes tvůrci filmu stáli před zásadním rozhodnutím: použít pouze počítačovou grafiku nebo uplatnit kombinaci počítačové grafiky a klasických efektů?
Fanoušci žánru a filmu Věc se především obávali toho, že vznikne kompletně počítačový film, alespoň to tvrdí Newman. Ve výsledku bylo ale rozhodování velice snadné. „Měli jsme povinnost film natočit s využitím klasických efektů v takové míře, v jaké to jen bylo možné,“ říká Newman. „Skutečnost je ale taková, že klasické efekty se s počítačovými dají velice dobře kombinovat.“ Taková kombinace skládá poctu Bottinově dílu, ale současně uplatňuje pokroky v oboru efektů.
„V současné době máme prostředky k tomu, abychom veškeré proměny divákovi přímo ukázali pomocí počítačové grafiky,“ říká režisér van Heijningen. „Snažil jsem se najít ideální kombinaci obou prvků. Je třeba natáčet vše podobně, jako to dělal Bottin. Nevidíte vše detailně, ale necháte diváka, aby si příšeru domyslel.“
Členové společnosti Amalgamated Dynamics Inc Tom Woodruff Jr. a Alec Gillis se na tvorbě efektů a triků v nemalé míře podíleli. Abraham vysvětluje, jak klíčové pro tyto odborníky bylo, aby vše vypadalo dokonale. „Pro ně je Carpenterův film něčím jako Lawrencem z Arábie, je to jejich Občan Kane. Ačkoliv ho mají v úctě, všichni toužili po možnosti dokázat, že oni to dokáží také! Od vzniku Carpenterova filmu uběhla spousta času, skoro třicet let. Pro lidi jako Alec a Tom byl tenhle film příležitostí složit poctu snímku, který byl pro jejich život naprosto zásadní. Nemyslím, že by se té práce ujali, kdyby se domnívali, že mu nebudou schopni vytvořit důstojného následovníka.“
„Snažíme se být věrní původnímu filmu, protože se jednalo o tak přelomový snímek,“ říká k tomu Gillis. „Současně se snažíme definovat, co je to stvoření zač, co dokáže, a stejně důležité je také vědět, co naopak nedokáže. Pokud se držíte pravidel a nastavíte je takovým způsobem, že je diváci pochopí a pochopí, jak svět, který sledují, funguje, pak si teprve vše začínáte doopravdy užívat.“
Woodruff s Gillisem souhlasí s režisérem van Heijningenem, že by stvoření mělo být vidět jen letmo a celé jen zřídka. „Tohle je hororový film, u kterého je účelem, aby se něco odehrávalo ve stínech, nemáte nezbytně nutně zájem na tom, aby vše bylo vidět,“ vysvětluje Gillis. „Chtěli jsme překvapení dávkovat pozvolna. A v tom nám výrazně pomohly maskérské a animatronické týmy.“
Režisér také zmiňuje příklad spojení klasických efektů s počítačovou grafikou. „Říkal jsem si, že pokud to stvoření dokáže měnit svou buněčnou strukturu dle libosti - v kterýkoliv okamžik - pak tvoří nové tkáně a ty by měly být průsvitné. Takže vidíte, jak se přeskupují žíly nebo jak se svaly přeuspořádávají do jiné podoby. Je fascinující ten proces sledovat a používat k těmto účelům počítačovou grafiku, zatímco pro rozsáhlejší efekty se stále uchylujeme k tradičním trikům.“
Výtvarník Sean Haworth stál na počátku výroby filmu Věc: Počátek před nelehkým úkolem: musel definovat styl celého filmu na základě Carpenterovy starší verze. „Byla to spousta detektivní práce, zkoumal jsem každý detail,“ popisuje Haworth. „K dispozici byla obrovská spousta stop a vy jste si z nich museli vybrat ty, které jsou důležité a které dávají smysl.“
Haworth četl deníky lidí, kteří žili v Antarktidě, zhlédl řadu dokumentů o tomto tématu a analyzoval bezpočet fotografií, aby s pomocí těchto ingrediencí vytvořil filmu podobu, po které režisér van Heijningen toužil. „Je to norská základna, ale postavy pocházejí z různých koutů světa,“ objasňuje výtvarník. „Každá z nich s sebou přináší něco ze svého světa: rodinné fotografie, osobní předměty, knihy, které čte či hudbu, kterou poslouchá.“ Norští herci pro něj byli také dobrým zdrojem informací. Například mu byli schopni navrhnout norské písničky, které byly v roce 1982 populární a které by si osazenstvo stanice zpívalo.
Většina scén z filmu Věc: Počátek se odehrává na norské výzkumné základně v Antarktidě. Film se natáčel v Britské Kolumbii a také v Torontu a jeho okolí. „Existuje řada míst, kam se všemi těmi lidmi můžete vyrazit, kde nejsou žádné stromy a kde to vypadá jako v Antarktidě...aniž byste skutečně museli do Antarktidy. Skutečnost, že jsme skončili ve městě Stewart v Britské Kolumbii poblíž míst, kde se natáčel původní snímek, není tak docela náhodná.“
Pro vedoucího výroby Davida Fostera byl návrat do světa filmu Věc mírně surreálným zážitkem. „Když jsme natáčeli v Kanadě, ocitl jsem se v době před třiceti lety,“ poznamenává. „Ačkoliv je nyní hlavní hrdinkou filmu žena, její uvědomování, že se musí ujmout velení nad norskou stanicí bylo stejně silné jako v případě MacReadyho na základně americké. Pokud byste nedávali pozor, klidně byste si mohli myslet, že jste se znovu ocitli mezi kulisami původního filmu a chystáte se vydat do ledové pustiny.“
Volbu natáčecí lokace určovaly také další potřeby natáčení, například možnost základnu spálit na popel, čemuž vydatně pomohli ochotní kaskadéři, kteří neměli obavy z plamenometů. Stejně tak byl během natáčení intenzivně využíván lom nedaleko Toronta. Haworth se svým týmem musel vytvořit Antarktidu na kamení a štěrku. Protože počasí neumožňovalo s jistotou předvídat vývoj událostí a Haworth potřeboval pravidelné zásoby sněhu, bylo jediným řešením udržovat vše uměle.
„Začali jsme experimentovat s všemožnými způsoby výroby sněhu, na jaké jsme jen přišli,“ vzpomíná Haworth. „Naši skvělí kolegové strávili spoustu času testováním. Vymysleli skvělý způsob výroby umělého sněhu, který obnášel spoustu roztaveného vosku a potřebu zajistit vybavení, který vosk dokázalo efektivně rozprašovat.“
Edgerton má na natáčení specifickou vzpomínku. „Na začátku dubna jsme natáčeli venku na lokacích a mrzlo,“ popisuje. „Ke konci natáčení bylo kolem třiceti stupňů a my jsme na sobě měli stále stejné kostýmy...byli jsme oblečeni jako v Antarktidě. Vyjdete ven a tam jsou všichni v šortkách a tílkách. Bylo to docela bizarní.“
Ocenění:
The Saturn Awards
2012 - Nejlepší horor/thriller (nominace)
2012 - Alec Gillis, Tom Woodruff Jr. (Nejlepší masky) (nominace)
DABING
1. DABING (DVD)
V českém znění: Jitka Ježková - Mary Elizabeth Winstead (Kate Lloydová), Jakub Saic - Joel Edgerton (Sam Carter), Jiří Schwarz - Ulrich Thomsen (Dr. Sander Halvorson), Marek Libert - Eric Christian Olsen (Adam Finch), Pavel Rímský - Adewale Akinnuoye-Agbaje (Jameson), Bohdan Tůma - Trond Espen Seim (Edvard Wolner), Pavel Šrom - Stig Henrik Hoff (Peder), Miroslava Součková - Kim Bubbs (Juliette), Libor Terš - Jonathan Walker (Colin) + Jo Adrian Haavind (Henrik Larsen), Daniel Rous - Kristofer Hivju (Jonas), Antonín Navrátil - Jan Gunnar Roise (Olav), Zbyšek Horák - Paul Braunstein (Griggs), Jan Vondráček - Carsten Bjornlund (Karl)
Překlad: Stanislav Jelínek
Zvuk: Michal Vašica
Produkce: Leoš Lanči
Dialogy a režie: Antonín Navrátil
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska ve studiu Pro-Time v roce 2012
2. DABING (Prima)
V českém znění: Anna Remková - Mary Elizabeth Winstead (Kate Lloydová), Marek Libert - Joel Edgerton (Sam Carter), Pavel Šrom - Ulrich Thomsen (Dr. Sander Halvorson), Vojtěch Hájek - Eric Christian Olsen (Adam Finch), Ladislav Cigánek - Trond Espen Seim (Edvard Wolner), Filip Švarc - Adewale Akinnuoye-Agbaje (Jameson), Petr Burian - Kristofer Hivju (Jonas), Radek Hoppe - Jonathan Walker (Colin), Pavel Vondra - Jorgen Langhelle (Lars), Martina Kechnerová - Kim Bubbs (Juliette), Petr Gelnar - Stig Henrik Hoff (Peder), Jakub Saic - Paul Braunstein (Griggs), Pavel Vondrák, Oldřich Hajlich, Josef Horák, Karin Rchichev, Daniel Rchichev
Překlad: Štěpán Horák
Dramaturgie: Hana Pernicová
Zvuk: Daniel Němec
Produkce: Filip Brázda
Vedoucí výroby: Marie Přívratská
Vedoucí dramaturg: Daniel Košťál
Šéfproducent: Jaroslav Richtr
Dialogy a režie: Michal Pavlík
Ve studiu Médea Promotion Dabing, člen skupiny Médea Group vyrobila FTV Prima spol. s r.o. v roce 2015
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 8.12.2011 EEAP Film Distr.
Premiéra USA: 14.10.2011 Universal Pictures US
Premiéra Kanada: 14.10.2011
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 14.3.2012 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 14.3.2012 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 944 116
Tržby celkem - $ 31 500 000
Návštěvnost v ČR 7 977
Náklady (Rozpočet) - $ 38 000 000
REMAKE / POKRAČOVÁNÍ FILMU
Věc gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/a0-055/
Horor / Mysteriózní, USA, 1982
Režie: John Carpenter, Hrají: Kurt Russell, Wilford Brimley
Věc: Počátek gastonrolinc.webnode.cz/news/a0-056/
Horor / Sci-Fi, USA / Kanada, 2011
Režie: Matthijs van Heijningen jr., Hrají: Mary Elizabeth Winstead, Joel Edgerton
„Největší objev lidstva může být zároveň i jeho posledním“
OBSAH
Antarktida je pozoruhodný a překrásný kontinent. Ve filmu Věc: Počátek se na něm ale nachází také odlehlá výzkumná stanice, jejíž osazenstvo, tvořené mezinárodním vědeckým týmem, objeví v ledových hlubinách neobyčejné stvoření. Z objevu, který má obrovský vědecký potenciál, se však brzy stává vražedná hrozba. Vědci jsou nuceni čelit narůstající paranoii tváří tvář zcela neznámému tvorovi, který je schopen změnit se v dokonalou kopii jakéhokoliv živého organismu.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Trochu zklamání tenhleten částečně prequel a remake původního Carpenterova majstrštyku, který na svou dobu diváka oslnil a oslovil převratnými speciálními efekty, atmosféra zde spíše podprůměrná, větší napětí tu téměř neexistuje, toť hlavní a zásadní rozdíl mezi oběma verzemi, málo známí a z mého pohledu spíše nesympatičtí herci, filmu taky moc nepřidali na kráse, lekacích a vyloženě strašidelných a děsivých momnetů a efektů tu také bohužel taky moc nebylo, celý příběh byl celkově od začátku až do konce dost předvídatelný, jednoduchý, bez jakékoliv novější invence a fantazie, v jednotlivých částech i dost nesmyslný, s do očí bijícími nedostatky, nakonec tedy skoro žádné překvápko se nekonalo. Ale abych jen nekritizoval, tak některé momenty jako třeba zubní prohlídka, doslova paranoidní vztahy mezi členy výzkumného týmu-kdy nikdo nikomu už nevěří, se docela povedly. Jinak ale rutina, klišé, nuda, předvídatelnost, asi tak by se to dal tento film jednoduše shrnout. Nakonec tedy 2*, poté co se mi film přes noc rozležel v hlavě, kdy jsem byl rozhodnut bezprostředně po premiéře dát 3*, nakonec tak silný to přeci jen zas nebylo, hodnotím nějaké občas slušné zvláštní efekty, a jedinou sympatickou osobu ve filmu, herečku v hlavní roli, inteligentního vědce, bez které by hošíci byli upřímně v prd... Snímky ze '70 a '80 let, však tohle dílo i bez počítačové grafiky, strčí tuhle "věc" hravě do kapsy. Moje v pořadí už 3 čsfďácká projekce, po filmech "Hanna" a "Lovci Hlav" pak zcela určitě nejslabší. Škoda že v tomhle roce už poslední. (Karlos80) 2*
Slušně odvedená práce, která se viditelně originálu nechce rovnat, ale nehodlá dělat ostudu. Určitě se povedla atmosféra, která je plná napětí, i když nevyvolává paranoiu uzavřeného prostoru (a už vůbec ne velké zimy, tam venku za zdmi... já měl dojem, že jsou skoro na kanárech:)). Další odklon vidím především v menším důrazu na postavy, kde kvalitu překonává kvantita, stejně jako staré-dobré efekty jsou nahrazeny těmi počítačovými, které pro mě osobně nemají žádné kouzlo, feeling a vlastně celou tu atmosféru v mých očích docela kazí (místo strachu okatá ukázka, i když s dobrými nápady->viz. prolnutí:)). Chytré detaily (plomby, naušnice) oceňuji, je vidět, že tvůrci zkusili něco nového, ale těch pár dalších chyb a rádoby-efektních momentů (kudy to ta Mary E. propadla do útrob lodi?). Takže úkol splněn, Věc má svůj počátek. Bude mít i konec? (Djkoma) 3*
Některé věci by měly zkrátka zůstat u ledu... Holanďan s těžko zapamatovatelným příjmením snad až příliš snaživě prokazuje striktním dodržováním provázanosti úctu Tesařově věci a sám si tak svazuje vlastní ruce. Možná byla i chyba vydat se cestou o něco větší akčnosti (např. naprosto zbytečná scéna u startující mimozemské bárky) a když se tak nad tím zamyslíte, Věc v časové souslednosti natolik ztrácí životní aktivitu, že v případném sequelu by se už nejspíš jen schovala někam do kouta, kde by v klidu pod plechovkou s hruškovým džemem sešla věkem. O původní atmosféře paranoii a herecké osobnosti typu pána Krkonoš Russella si taky autor mohl jenom nechat zdát a tak jediné, čím snímek z roku 1982 předčil, jsou (pochopitelně) triky, kdy replikace chtivý Předmět vypadá jako něco mezi vetřelcem a Adélou, co si ještě nedala poslední chod dne. Mít však Carpenter ve své době podobné možnosti, platila by pro tento prequel první věta mého komentáře.. Jinak co se týká plombového testu, v domově důchodců mezi skleničkami s protézami by byla americká paleontoložka namydlená - pokud by však nezačala na podlaze zakopávat o titanové kloubní náhrady.. (Gilmour93) 3*
VELKÁ RECENZE
Minulost nás tvrdě naučila, že remakům nemáme věřit. Stačilo jen pár let na to, aby si hororoví fanoušci začali brát osobně všechny ty předělávky klasik z minulosti. Už nám stačili zprznit Pátek třináctého i Noční můru v Elm Street, Halloween s Texaským masakrem motorovou pilou také nedopadly úplně šťastně a desítky nevydařených předělávek/remaků/reimaginací méně známých filmů nebolí jen proto, že je člověk vytěsnil z hlavy, což vzhledem k jejich obvykle minimálním kvalitám nebylo příliš těžké. Moc důvodů fandit novým verzím legendárních děsivých pecek nám filmaři jednoduše nedali.
A nejspíš nikdo neočekával, že to změní právě Věc: Počátek. Vynechme teď dohady o tom, jestli je to remake pecky Johna Carpentera, prequel, předělávka verze z roku 1951, třetí adaptace povídky Johna W. Campbella Jr nebo něco z toho všeho dohromady. Prostě jde to ten film, ve kterém se parta polárníků musí porvat s mimozemským organismem. Věc Johna Carpentera bývá považována za jeden z nejlepších hororů osmdesátých let a bez problémů si u ní zašpiníte trencle i dnes. Nepříjemná atmosféra, vzájemná nedůvěra, slušní herci, paranoia a výtečně udělané a prvotřídně hnusné monstrum zkrátka zabírají pořád. Nová verze od začátku působila jako naprostá zbytečnost, jejímž cílem je vydělat peníze na slavném jménu a naštvat fandy legendy.
Debutující nizozemský režisér Matthijs van Heijningen Jr. však příjemně překvapil. Věc: Počátek sice není dílo, jež by redefinovalo žánr, ovšem ostatním remakům ukazuje záda z docela velké vzdálenosti a při odchodu z kina nejspíš budete mít pocit, že to celé vlastně nebylo vůbec špatné. Horor v osmdesátých letech a v jednadvacátém století samozřejmě vypadá úplně jinak, nová Věc má tedy přímější tah na branku, není příliš komplikovaná a snaží se být spíš lacině efektní než temná a atmosférická. Ovšem pořád to funguje, režisér zvládá lekačky bez nejmenších problémů a pár momentů, při nichž sebou začnete nervózně šít a čekat, odkud na vyděšeného Nora vyskočí třímetrový slizoun, tu také je.
Pochvalu si zaslouží samotné monstrum. V upoutávkách působilo díky nedodělaným trikům lehce nepatřičně, ve výsledku si však van Heijningen Jr. všechno pohlídal. Za těch pětatřicet milionů dolarů vypadají zrůdy hodně dobře a dojde i na pár lahůdek, z nichž se člověku začne zvedat kufr. Režisér zvládá bez problémů i akční scény, které jsou přehledné a je jich docela dost. Navíc má k dispozici Mary Elizabeth Winstead, ta sice není tak cool jako Kurt Russell, ale není problém uvěřit ji vyděšenou vědkyni i drsňačku s plamenometem v módu Ellen Ripleyové. Ne že by tu předváděla nějaké oscarové herectví, avšak rozhodně sem sedne víc než nějaká z těch vysmátých pištících modelek z ostatních remaků.
Jako horor pro jednadvacáté století šlape tedy Věc: Počátek úplně v pohodě. Má sympatickou hrdinku, efektní triky, zábavné lekačky a je i rozverně drsný. Bohužel Carpenterův film nebyl jen o tomhle a ještě větší roli tu hrála atmosféra nedůvěry a strachu. A tady nám to už trošku hapruje. Namísto party charismatických amerických polárníků tu bojuje o život banda nezajímavých Norů. Nikdo je nepředstaví, není čas se s nimi sžít a fandit jim, takže když jim mimozemský humusák žere hlavu, moc to s divákem nezamává. A nefungují bohužel právě ani ty scény, ve kterých na sebe dvě party lidí míří, nervózně řvou a netuší, jestli jim jejich kámoš za chvilku bude zachraňovat život, nebo má v plánu pochutnat si na jejich játrech. Celá pasáž s testováním kdo je a kdo není Věc a vlastně i následná naháněčka po polorozbořené základně trochu dřou. Ale co taky čekat, když člověku v hlavě z nějaké dvanáctky hrdinů utkví akorát hlavní vědkyně, její nadřízený-blb, americký pilot, černoch a chlap, co vypadá jako Rumcajs? Velká škoda, že tohle tvůrci podcenili, přitom stačila jedna dvouminutová scéna, kde by promluvilo pár vedlejších postav a hned to mohlo šlapat lépe.
Ale pořád je Věc: Počátek nadprůměrný kousek. Ta hodina a půl v kině uteče jako voda, párkrát se příjemně leknete, pobavíte se nad designem potvory, užijete si nějaké to efektní násilí a když dostanete chuť, můžete hledat odkazy na Carpentera (najdete jich tu dost). Tenhle remake se nezapíše do kroniky nejlepších hororů všech dob, na rozdíl od ostatních předělávek jsem u něj však neměl pocit, že mě chtějí tvůrci urážet, a nemám problém s tím, pokud se Matthijs van Heijningen Jr. usídlí v Hollywoodu na delší dobu. Řemeslo zvládá a s lepším scénářem by mohl točit trvanlivější věci.
POPIS FILMU
V roce 1982 objeví norský vědecký tým ve složení Edvard (Trond Espen Seim), Jonas (Kristofer Hivju), Olav (Jan Gunnar Roise), Karl (Carsten Bjornlund), Lars (Jorgen Langhelle), Henrik (Jo Adrian Haavind), Colin (Jonathan Lloyd Walker), Peder (Stig Henrik Hoff) a Francouzka Juliette (Kim Bubbsová) pod antarktickým ledem mimozemskou kosmickou loď. Americká paleontoložka Kate Lloydová je přizvána dr. Sanderem Halvorsonem (Ulrich Thomsen) a jeho asistentem Adamem Finchem (Eric Christian Olsen) k výzkumu. Na norskou polární základnu je dopraví helikoptéra řízená Carterem (Joel Edgerton), Derekem (Adewale Akinnuoye-Agbaje) a Griggsem (Paul Braunstein). Když Kate, dr. Halvorson a Adam Finch obhlédnou objevený hvězdolet, jsou informováni, že vědci zároveň nalezli pod ledem tělo mimozemského tvora.
Antarktida.
Tělo je přeneseno na základnu v ledovém bloku. Toho večera, když posádka oslavuje unikátní nález je Derek svědkem osvobození mimozemského návštěvníka z ledu, tvor unikne z budovy. Členové výzkumného týmu po něm začnou pátrat a zjistí, že vetřelec zabil jednoho z Larsových psů. Olav s Henrikem ho spatří, vetřelec pak Henrika zabije. Zbytek týmu rychle přiběhne a stvůru spálí. Pitva vetřelcova těla ukáže, že jeho buňky jsou stále naživu a požírají a imitují ty Henrikovy.
Derek, Carter, Griggs a Olav se chystají odletět helikoptérou, aby přivolali pomoc (rádiové spojení nefunguje). Kate objeví poblíž zkrvavené sprchy zubní plomby. Okamžitě běží ven, aby signalizovala posádce vrtulníku, že má přistát. Během přistávacího manévru se Griggs změní v mimozemskou zrůdu a napadne Olafa. Helikoptéra následně havaruje v nedalekých horách. Když se Kate vrátí ke sprše, zjistí, že krev ze sprchy někdo smyl. Výzkumníci souhlasí s evakuací, ale Lloydová přijde s teorií, podle níž je vetřelec schopen imitovat každého z nich a pravděpodobně to již udělal. Tato její teorie není přijata, ale Juliette jí potají sdělí, že viděla odcházet ze sprchy Colina. Společně hledají klíče od polárních vozidel, aby zabránili ostatním opustit základnu. Juliette se přemění ve Věc a zaútočí na Kate. Ta prchá chodbou pryč, z jedné kajuty nahlédne Karl, kterému se to stane osudné, je pozřen vetřelcem. Přiběhne Lars s plamenometem a zrůdu spálí.
Carter s Derekem se vrátí na pokraji smrti na norskou základnu, ale ostatní odmítají uvěřit, že dokázali přežít havárii a dojít pěšky v zuřící sněhové bouři zpět. Jsou izolováni, dokud Kate nevyvine test, jenž má určit, zda jsou stále lidé. Adam a dr. Halvorson spolupracují na testu, ale ten je někým sabotován. Kate se nevzdá, vymyslí jinou zkoušku. Vezme v potaz fakt, že vetřelec nedokáže imitovat anorganické materiály. S pomocí Larse zkontroluje všem zubní plomby a vyčlení ty, kteří je nemají - Adam, Edvard, dr. Halvorson a Colin. To ještě neznamená, že jsou infikováni, ale ostatní jsou mimo podezření. Lars s Jonasem jdou provést tuto jednoduchou zkoušku na zatím vězněných Američanech - Carterovi a Derekovi, avšak zjistí, že dvojice uprchla. Lars pátrá poblíž jedné z budov a je náhle vtažen dovnitř. Skupina ostatních slyší Cartera a Dereka, jak se dobývají dovnitř. Edvard nařídí Pederovi, aby je spálil, ale Derek má zbraň a několikrát vystřelí, přičemž zabije Pedera a prostřelí palivovou nádrž, která se vznítí. Exploze uvrhne Edvarda do bezvědomí. Je přenesen do ošetřovny, kde se promění ve vetřelce a infikuje Jonase a zabije Dereka. Kate podpálí nakaženého Jonase a Dereka, než se společně s Carterem pustí do pátrání po další Věci. Mezitím je nakažen dr. Halvorson. Kate a Carter se rozdělí, Carter se před Věcí ukryje do kuchyně, Kate ji stačí zlikvidovat, než na něj zaútočí. Oba spatří Halvorsona, jak nasedá do pásového vozidla a vyjíždí do ledového blizardu. Vydají se jej pronásledovat ve zbývajícím vozidle.
Přijíždí k aktivované kosmické lodi. Kate spadne dovnitř vesmírného korábu a je tak oddělena od Cartera. Je napadena vetřelcem, ale dokáže se díky granátům ubránit a dokonce poškodí loď, takže není schopna vzlétnout. Když se Lloydová a Sam Carter vrátí do vozidla, Kate obviní Cartera, že je infikován. Poznala to díky chybějící náušnici a spálí jej.
Následujícího rána přilétá s vrtulníkem na norskou základnu Matias. Colin spáchal sebevraždu v místnosti s rádiem. Lars, jenž přežil útok Věci přikazuje Matiasovi, aby mu ukázal zuby, chce vidět plomby. Z tábora vyběhne Věcí infikovaný pes a prchá pryč. Lars nařizuje pilotovi vzlétnout, aby mohl psa zastřelit.
O PRODUKCI
Historie snímku Věc: Počátek se datuje až do roku 1938, kdy známý spisovatel žánru science fiction John W. Campbell Jr. vydal svou novelu Kdo tam chodí?, děsivý příběh, který popisuje události na výzkumné stanici v Antarktidě poté, co zde výzkumníci v ledu objeví mimozemskou loď. Na motivy Campbellovy novely vytvořili v roce 1951 Howard Hawks a Christian Nyby snímek The Thing From Another World. Tento thriller dále rozvíjel Campbellův příběh o skupinové paranoie a demonstroval jeho paralely s obdobím studené války.
O třicet let později se ke Campbellově knize vrátil John Carpenter a inspiroval se jejím příběhem při psaní scénáře svého filmu Věc. Snímek, který měl na svou dobu převratné speciální efekty, se stal klasikou, která od té doby inspirovala celou generaci fanoušků i režisérů.
V roce 2004 producenti Marc Abraham a Eric Newman uvedli do kin snímek Úsvit mrtvých. Záhy poté se jich zástupci filmové společnosti dotázali, zda by neměli zájem o další projekt. „Nikdo nemá v žánru hororů a filmů s příšerami lepší pověst než Universal,“ vzpomíná na tento prvotní rozhovor Newman. „Zeptali se nás, co bychom říkali Věci. Naše první reakce byla taková, že ten film zkrátka nejde vylepšit, že prostě nikdo nemůže natočit lepší verzi. Nejedná se o film, ke kterému by šel natočit reboot nebo remake.“
Po dlouhém zvažování Abraham a Newman neodolali lákavým možnostem, které tento snímek nabízel, zejména co se týče paranoie a důvěry. „Ten příběh je v každém svém ztělesnění - ať už Carpenterově nebo v původní novele - primárně o paranoie,“ vysvětluje Abraham. „Celý jeho příběh je stále aktuální, protože je ve své podstatě o lidech, kteří se ocitli v těžké situaci a jsou nuceni otestovat svou důvěru v druhé.“
Jakmile se rozhodli, že se do projektu pustí, potřebovali najít způsob, jak celý příběh uchopit a rozvinout to, co už bylo natočeno v minulosti. „Jediným důvodem, proč nás tenhle projekt zaujal, byla možnost zakomponovat ho do Carpenterova světa způsobem, který bude původní dílo respektovat, ale po tvůrčí stránce s ním bude konzistentní,“ vysvětluje Newman. „Vždycky mě zajímal osud oněch Norů, kteří jsou v původním filmu letmo zmíněni.“
Při zvažování specifik nového snímku Abraham ocenil detailní znalosti původního filmu, kterými jeho kolega disponoval. „Eric je skutečným nadšencem a Johna Carpentera velmi respektuje,“ říká. „Má fotografickou paměť, takže původní film znal skutečně do posledního detailu. Jakmile jsme se rozhodli, že nechceme točit remake Věci, přišel s nápadem vyprávět příběh o tom, co se seběhlo, než jsme se v příběhu ocitli u toho běžícího psa z úvodu Carpenterova filmu.“
David Foster, který byl producentem Carpenterova filmu, se na tomto snímku podílí jako vedoucí výroby. „Jedná se o zcela samostatný snímek,“ vyjasňuje situaci jednoznačně. „Tohle není Carpenterova Věc, kterou mám velice rád a John sám by vám řekl, že je to nejlepší film, který kdy natočil. Tenhle film končí tam, kde ten původní začínal. Je pro nás velice důležité, aby fanoušci Věci věděli, že se nebudou znovu dívat na totéž.“
Když byly plány na natočení prequelu Věci oznámeny veřejně, začal se Eric Heisserer aktivně zajímat o možnost napsání scénáře k němu. Jak sám říká: „Když jsem zjistil, že se bude točit, musel jsem po takové příležitosti skočit. Věděl jsem, že pokud přijdu s něčím, s čím bude spokojený můj vnitřní fanoušek, pak to snad dokáže uspokojit i fanoušky ostatní.“
Heisserer přišel na setkání s tvůrci filmu vyzbrojen řadou nápadů na to, jak by film měl vypadat. Chtěl, aby jeho verze působila a vypadala v mnohém jako rozšíření Carpenterovy vize. „Soustředil jsem se bezvýhradně na postavy a příběh. Soustředil jsem se na návaznost a hledal překvapení. Pátral jsem po možnostech, kterými bych film mohl obohatit něčím, co jsme dosud neviděli. Snažil jsem se ze všech sil přijít s něčím nečekaným ve světě, ve kterém už předem známe výsledek.“
Poté tvůrci filmu oslovili režiséra Matthijse van Heijningena s nabídkou na režírování celého snímku a zjistili, že jejich instinktivní volba byla naprosto dokonalá. „Prostě jsme si o tom začali povídat a nebyli jsme schopni přestat,“ vzpomíná Newman. „Bylo to jako rande, které nekončí; než se vzpamatujete, máte po svatbě.“
Van Heijningen, zkušený nizozemský režisér reklamních spotů, filmem Věc: Počátek debutuje na plátnech kin. Abraham připouští, že ho uchvátila van Heijningenova schopnost vyprávět fascinující příběhy. „Tenhle člověk je rozený vypravěč,“ pochvaluje si Abraham. „Takže to zkombinujete s dobrým vizuálním citem. A v jeho komerčních dílech je vidět, že klade velký důraz na postavy a autenticitu. Velice chytře se rozhodoval o tom, co chce dělat a jak. Respektoval přitom originál - znal ho do posledního záběru. Myslím, že přišla jeho chvíle pro natočení celovečerního filmu a tenhle se pro něj hodí naprosto dokonale.“
„Původní film obdivuji, je to jeden z mých nejoblíbenějších,“ prohlašuje van Heijningen. „Pustil jsem se do něj, protože mě fascinoval základní koncept celého projektu. Čas od času jsem se v noci vzbudil a říkal si, co to sakra dělám - samozřejmě, že jsem vnímal tlak, který s tímhle filmem souvisel. Snažil jsem se natočit co největší poctu původnímu snímku, jakou jen bylo možné.“
Tvůrčí tým se snažil na detaily dbát tak pečlivě, že dokonce využil klasický původní soundtrack italského skladatele Enia Morriconeho z původního filmu z roku 1982, aby jím doplnil tvorbu skladatele tohoto snímku, Marca Beltramiho. „Na tom soundtracku je cosi velice strašidelného,“ míní Abraham. „Napětí a paranoia jsou v něm skoro hmatatelné...a my věděli, že mu musíme složit poctu.“
Obsazení snímku Věc: Počátek umožnilo tvůrcům filmu vyvážit nadpřirozené prvky příběhu o monstru s tradičnějšími prvky vyprávění. „Když točíte hororový film, snažíte se divákovi předložit věrohodnou realitu, která neexistuje,“ vysvětluje Newman. „Ještě intenzivněji než u jiných filmů se musíte snažit diváka vtáhnout do filmového světa veškerými prostředky, které máte pod kontrolou. Herecké výkony, práce herců s postavami a scény, které nejsou nadpřirozené, musí být ještě výrazněji zakotveny v realitě. A právě výběrem herců vše začíná.“
Prvním krokem bylo to, že coby hlavní hrdinku filmu zvolili doktorku Kate Lloydovou. „Původní Carpenterův film je velice mužská záležitost,“ svěřuje se Newman. „Z historického hlediska, ať už jde o Rosemary má děťátko nebo Vetřelce nebo Vymítače ďábla, je v podobných filmech často přítomen ženský pohled. Vzhledem k tomu, že se píše rok 1982, se ocitáme ve světě mužů. Kate je hrdinka příběhu a skvěle nás do něj uvádí.“
Do role vědkyně, která se vydá do Antarktidy za neuvěřitelnou šancí posunout výzkum ve svém oboru, byla obsazena Mary Elizabeth Winstead. Ta prohlašuje, že je velkou fanynkou Carpenterova významného filmu a je poctěna tím, že může na plátno přinést další příběh z tohoto světa. „To, že je hlavní hrdinka žena, nás okamžitě odlišuje,“ soudí. „Kate musí být velice inteligentní, mít silnou vůli a být obecně silná postava. Málokdy máte možnost točit film, ve kterém je ženě taková úloha v příběhu svěřena velice realistickým způsobem.“
Situace, ve které se Kate ocitá jako jedna z pouhých dvou žen mezi muži na výzkumné stanici, umožnila Winstead dodat své postavě více úrovní. „Každý vnímá skutečnost, že se na stanici objevila žena, trochu jinak,“ říká. „A ona má rozhodně vlastní názor na to, že je pouze jedna ze dvou žen mezi všemi těmi muži. Tak mezi postavami vzniká zajímavá dynamika.“
Kate naváže pevný vztah s Carterem, jedním ze tří pilotů vrtulníku, který do tábora vozí zásoby a přepravuje osoby. Navzdory zaběhlým zvyklostem se ale tento vztah nikdy nepromění v romantický. „Vztah mezi Kate a Carterem, jeden z klíčových vztahů celého filmu, nebyl nikdy míněn jako milostný příběh. Mnohem více tu šlo o vztah dvou lidí, kteří si navzájem důvěřují.“
Kromě toho, že poskytuje Kate podobně smýšlejícího a důvěryhodného partnera, se také Carter v mnoha ohledech záměrně podobá MacReadymu, postavě, kterou v Carpenterově filmu ztvárnil Kurt Russell. Tím pravým pro tuto roli se ukázal Joel Edgerton. „Joel byl především ideální herec pro tuto roli,“ míní Newman. „Je to skvělý divadelní a filmový herec. Neměli jsme dost času na to, abychom každé z postav poskytli dostatek prostoru, během kterého by se nám mohla lépe představit a my poznali její hrdinskou stránku. Museli jsme obsadit někoho, kdo tak působí automaticky v každé scéně.“
Ačkoliv už ve své kariéře ztvárnil řadu postav, neměl Australan Edgerton dosud čest s rolí, která by se Carterovi podobala. „Nemyslím, že jsem už někdy hrál hrdinskou postavu,“ říká. „Ne tak hrdinskou jako Carter, který je vržen do víru chaosu a bez váhání začne na plné obrátky pracovat na tom, jak všechny zachránit. Docela se mi to líbilo.“
Kate se ve světě věčného ledu ocitne díky geniálnímu vědci doktoru Sanderovi Halvorsonovi, kterého ztvárnil dánský herec Ulrich Thomsen. „Moje postava je povolána do Antarktidy, protože tam v ledu cosi objevili,“ vysvětluje Thomsen. „V kontextu příběhu je Sander padouch, protože právě on do ledu vrtá, aby získal vzorek tkáně toho stvoření a to by neměl dělat. Ale je to vědec a nemůže se dočkat. Stvoření znovu ožije a rozpoutá se šílenství.“
Erich Christian Olsen byl povolán do role Američana Adama Goldmana, Sanderova asistenta, který Kate přesvědčí, aby se do Antarktidy vypravila. „Adam se velice dobře orientuje v politikaření vědeckého světa, pohybuje se mezi lidmi, kteří jsou inteligentnější než on a snaží se, aby byl ve správný čas na správném místě,“ popisuje svou postavu. Olsen film vnímá v kontextu mezilidských vztahů: „Máme v něm sice příšeru, ale mnohem více mě zajímalo, co jsme schopni jeden druhému udělat pod záminkou vlastního přežití.“
„ Věc: Počátek je ale také film o společenské zodpovědnosti těch lidí,“ vysvětluje Newman. „Útěk, jakkoliv by pro mě jako jednotlivce byl nejlepší, není nejlepším řešením z pohledu lidstva. Pokud uteču, pak se ono stvoření teoreticky může dostat pryč a pak je v ohrožení celá planeta.“
Produkce do filmu v rolích výzkumníků a vedlejších postav obsadila celou řadu známých norských herců. Podle Winstead dodávají norské prvky filmu na napětí: „Skutečnost, že jde o norskou základnu, zvyšuje atmosféru paranoie,“ domnívá se. „Když se spolu baví, nevíte, zda se právě nedomlouvají proti vám. Skutečně to navyšuje napětí. Je pozoruhodné ocitnout se v hollywoodském filmu, ve kterém hrají v takové míře roli skandinávské vlivy.“
„Většina postav jsou Norové,“ dodává Edgerton. „Takže tu je přítomna bariéra jazyková i kulturní. Ve filmu, který staví na tématech člověk proti člověku i člověk proti příšeře, to významně prohlubuje atmosféru paranoie.“
Když v roce 1982 přišel do kin původní snímek Věc, byly speciální efekty od průkopníka svého oboru Roba Bottina zcela přelomové. Jeho využití klasických efektů a masek nasadilo laťku na úroveň, která je v oboru dodnes považována za legendární. S ohledem na pokroky v tomto oboru dnes tvůrci filmu stáli před zásadním rozhodnutím: použít pouze počítačovou grafiku nebo uplatnit kombinaci počítačové grafiky a klasických efektů?
Fanoušci žánru a filmu Věc se především obávali toho, že vznikne kompletně počítačový film, alespoň to tvrdí Newman. Ve výsledku bylo ale rozhodování velice snadné. „Měli jsme povinnost film natočit s využitím klasických efektů v takové míře, v jaké to jen bylo možné,“ říká Newman. „Skutečnost je ale taková, že klasické efekty se s počítačovými dají velice dobře kombinovat.“ Taková kombinace skládá poctu Bottinově dílu, ale současně uplatňuje pokroky v oboru efektů.
„V současné době máme prostředky k tomu, abychom veškeré proměny divákovi přímo ukázali pomocí počítačové grafiky,“ říká režisér van Heijningen. „Snažil jsem se najít ideální kombinaci obou prvků. Je třeba natáčet vše podobně, jako to dělal Bottin. Nevidíte vše detailně, ale necháte diváka, aby si příšeru domyslel.“
Členové společnosti Amalgamated Dynamics Inc Tom Woodruff Jr. a Alec Gillis se na tvorbě efektů a triků v nemalé míře podíleli. Abraham vysvětluje, jak klíčové pro tyto odborníky bylo, aby vše vypadalo dokonale. „Pro ně je Carpenterův film něčím jako Lawrencem z Arábie, je to jejich Občan Kane. Ačkoliv ho mají v úctě, všichni toužili po možnosti dokázat, že oni to dokáží také! Od vzniku Carpenterova filmu uběhla spousta času, skoro třicet let. Pro lidi jako Alec a Tom byl tenhle film příležitostí složit poctu snímku, který byl pro jejich život naprosto zásadní. Nemyslím, že by se té práce ujali, kdyby se domnívali, že mu nebudou schopni vytvořit důstojného následovníka.“
„Snažíme se být věrní původnímu filmu, protože se jednalo o tak přelomový snímek,“ říká k tomu Gillis. „Současně se snažíme definovat, co je to stvoření zač, co dokáže, a stejně důležité je také vědět, co naopak nedokáže. Pokud se držíte pravidel a nastavíte je takovým způsobem, že je diváci pochopí a pochopí, jak svět, který sledují, funguje, pak si teprve vše začínáte doopravdy užívat.“
Woodruff s Gillisem souhlasí s režisérem van Heijningenem, že by stvoření mělo být vidět jen letmo a celé jen zřídka. „Tohle je hororový film, u kterého je účelem, aby se něco odehrávalo ve stínech, nemáte nezbytně nutně zájem na tom, aby vše bylo vidět,“ vysvětluje Gillis. „Chtěli jsme překvapení dávkovat pozvolna. A v tom nám výrazně pomohly maskérské a animatronické týmy.“
Režisér také zmiňuje příklad spojení klasických efektů s počítačovou grafikou. „Říkal jsem si, že pokud to stvoření dokáže měnit svou buněčnou strukturu dle libosti - v kterýkoliv okamžik - pak tvoří nové tkáně a ty by měly být průsvitné. Takže vidíte, jak se přeskupují žíly nebo jak se svaly přeuspořádávají do jiné podoby. Je fascinující ten proces sledovat a používat k těmto účelům počítačovou grafiku, zatímco pro rozsáhlejší efekty se stále uchylujeme k tradičním trikům.“
Výtvarník Sean Haworth stál na počátku výroby filmu Věc: Počátek před nelehkým úkolem: musel definovat styl celého filmu na základě Carpenterovy starší verze. „Byla to spousta detektivní práce, zkoumal jsem každý detail,“ popisuje Haworth. „K dispozici byla obrovská spousta stop a vy jste si z nich museli vybrat ty, které jsou důležité a které dávají smysl.“
Haworth četl deníky lidí, kteří žili v Antarktidě, zhlédl řadu dokumentů o tomto tématu a analyzoval bezpočet fotografií, aby s pomocí těchto ingrediencí vytvořil filmu podobu, po které režisér van Heijningen toužil. „Je to norská základna, ale postavy pocházejí z různých koutů světa,“ objasňuje výtvarník. „Každá z nich s sebou přináší něco ze svého světa: rodinné fotografie, osobní předměty, knihy, které čte či hudbu, kterou poslouchá.“ Norští herci pro něj byli také dobrým zdrojem informací. Například mu byli schopni navrhnout norské písničky, které byly v roce 1982 populární a které by si osazenstvo stanice zpívalo.
Většina scén z filmu Věc: Počátek se odehrává na norské výzkumné základně v Antarktidě. Film se natáčel v Britské Kolumbii a také v Torontu a jeho okolí. „Existuje řada míst, kam se všemi těmi lidmi můžete vyrazit, kde nejsou žádné stromy a kde to vypadá jako v Antarktidě...aniž byste skutečně museli do Antarktidy. Skutečnost, že jsme skončili ve městě Stewart v Britské Kolumbii poblíž míst, kde se natáčel původní snímek, není tak docela náhodná.“
Pro vedoucího výroby Davida Fostera byl návrat do světa filmu Věc mírně surreálným zážitkem. „Když jsme natáčeli v Kanadě, ocitl jsem se v době před třiceti lety,“ poznamenává. „Ačkoliv je nyní hlavní hrdinkou filmu žena, její uvědomování, že se musí ujmout velení nad norskou stanicí bylo stejně silné jako v případě MacReadyho na základně americké. Pokud byste nedávali pozor, klidně byste si mohli myslet, že jste se znovu ocitli mezi kulisami původního filmu a chystáte se vydat do ledové pustiny.“
Volbu natáčecí lokace určovaly také další potřeby natáčení, například možnost základnu spálit na popel, čemuž vydatně pomohli ochotní kaskadéři, kteří neměli obavy z plamenometů. Stejně tak byl během natáčení intenzivně využíván lom nedaleko Toronta. Haworth se svým týmem musel vytvořit Antarktidu na kamení a štěrku. Protože počasí neumožňovalo s jistotou předvídat vývoj událostí a Haworth potřeboval pravidelné zásoby sněhu, bylo jediným řešením udržovat vše uměle.
„Začali jsme experimentovat s všemožnými způsoby výroby sněhu, na jaké jsme jen přišli,“ vzpomíná Haworth. „Naši skvělí kolegové strávili spoustu času testováním. Vymysleli skvělý způsob výroby umělého sněhu, který obnášel spoustu roztaveného vosku a potřebu zajistit vybavení, který vosk dokázalo efektivně rozprašovat.“
Edgerton má na natáčení specifickou vzpomínku. „Na začátku dubna jsme natáčeli venku na lokacích a mrzlo,“ popisuje. „Ke konci natáčení bylo kolem třiceti stupňů a my jsme na sobě měli stále stejné kostýmy...byli jsme oblečeni jako v Antarktidě. Vyjdete ven a tam jsou všichni v šortkách a tílkách. Bylo to docela bizarní.“
Ocenění:
The Saturn Awards
2012 - Nejlepší horor/thriller (nominace)
2012 - Alec Gillis, Tom Woodruff Jr. (Nejlepší masky) (nominace)
DABING
1. DABING (DVD)
V českém znění: Jitka Ježková - Mary Elizabeth Winstead (Kate Lloydová), Jakub Saic - Joel Edgerton (Sam Carter), Jiří Schwarz - Ulrich Thomsen (Dr. Sander Halvorson), Marek Libert - Eric Christian Olsen (Adam Finch), Pavel Rímský - Adewale Akinnuoye-Agbaje (Jameson), Bohdan Tůma - Trond Espen Seim (Edvard Wolner), Pavel Šrom - Stig Henrik Hoff (Peder), Miroslava Součková - Kim Bubbs (Juliette), Libor Terš - Jonathan Walker (Colin) + Jo Adrian Haavind (Henrik Larsen), Daniel Rous - Kristofer Hivju (Jonas), Antonín Navrátil - Jan Gunnar Roise (Olav), Zbyšek Horák - Paul Braunstein (Griggs), Jan Vondráček - Carsten Bjornlund (Karl)
Překlad: Stanislav Jelínek
Zvuk: Michal Vašica
Produkce: Leoš Lanči
Dialogy a režie: Antonín Navrátil
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska ve studiu Pro-Time v roce 2012
2. DABING (Prima)
V českém znění: Anna Remková - Mary Elizabeth Winstead (Kate Lloydová), Marek Libert - Joel Edgerton (Sam Carter), Pavel Šrom - Ulrich Thomsen (Dr. Sander Halvorson), Vojtěch Hájek - Eric Christian Olsen (Adam Finch), Ladislav Cigánek - Trond Espen Seim (Edvard Wolner), Filip Švarc - Adewale Akinnuoye-Agbaje (Jameson), Petr Burian - Kristofer Hivju (Jonas), Radek Hoppe - Jonathan Walker (Colin), Pavel Vondra - Jorgen Langhelle (Lars), Martina Kechnerová - Kim Bubbs (Juliette), Petr Gelnar - Stig Henrik Hoff (Peder), Jakub Saic - Paul Braunstein (Griggs), Pavel Vondrák, Oldřich Hajlich, Josef Horák, Karin Rchichev, Daniel Rchichev
Překlad: Štěpán Horák
Dramaturgie: Hana Pernicová
Zvuk: Daniel Němec
Produkce: Filip Brázda
Vedoucí výroby: Marie Přívratská
Vedoucí dramaturg: Daniel Košťál
Šéfproducent: Jaroslav Richtr
Dialogy a režie: Michal Pavlík
Ve studiu Médea Promotion Dabing, člen skupiny Médea Group vyrobila FTV Prima spol. s r.o. v roce 2015
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 8.12.2011 EEAP Film Distr.
Premiéra USA: 14.10.2011 Universal Pictures US
Premiéra Kanada: 14.10.2011
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 14.3.2012 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 14.3.2012 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 944 116
Tržby celkem - $ 31 500 000
Návštěvnost v ČR 7 977
Náklady (Rozpočet) - $ 38 000 000
REMAKE / POKRAČOVÁNÍ FILMU
Věc gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/a0-055/
Horor / Mysteriózní, USA, 1982
Režie: John Carpenter, Hrají: Kurt Russell, Wilford Brimley
Věc: Počátek gastonrolinc.webnode.cz/news/a0-056/
Horor / Sci-Fi, USA / Kanada, 2011
Režie: Matthijs van Heijningen jr., Hrají: Mary Elizabeth Winstead, Joel Edgerton
Tvůrci a herci
Matthijs van Heijningen Jr. (Režie), Marc Abraham (Produkce), Eric Newman (Produkce), Marco Beltrami (Hudba), Michel Abramowicz (Kamera), Julian Clarke (Střih), Peter Boyle (Střih), Denise Chamian (Casting), Angela Demo (Casting), Diane Kerbel (Casting), Sean Haworth (Scénografie), Luis Sequeira (Kostýmy), Elliott Koretz (Zvuk), Scott Hecker (Zvuk), Linda Dowds (Masky), Eric Heisserer (Scénář), John Wood Campbell jr. (povídka) (Předloha), Mary Elizabeth Winstead (Herec), Joel Edgerton (Herec), Ulrich Thomsen (Herec), Eric Christian Olsen (Herec), Adewale Akinnuoye-Agbaje (Herec), Paul Braunstein (Herec), Trond Espen Seim (Herec), Kim Bubbs (Herec), Jorgen Langhelle (Herec), Stig Henrik Hoff (Herec), Kristofer Hivju (Herec), Carsten Bjornlund (Herec), Jan Gunnar Roise (Herec), Jo Adrian Haavind (Herec)
2011/99/USA, Kanada/Horor, Sci-Fi, Mysteriózní, Thriller
- Nakladatelství Dark Horse vydalo komiks nazvaný „The Thing: The Northman Nightmare“, jehož děj se odehrává v Grónsku roku 1121.
- Tísňové volání, které vysílá mimozemská loď, zní téměř stejně jako nouzový signál z prvního Icara ve sci-fi filmu Sunshine (2007).
- Pracující Kate Lloydová (Mary E. Winstead) poslouchá ve sluchátkách píseň nazvanou „Kdo to teď může být?“ od australské pop-rockové skupiny Men at Work, jež zpívá o unaveném muži, který se necítí dobře a chce zůstat doma o samotě. „Je to člověk,“ ptají se, „co mě odnáší pryč?“ Tato věta mluví za vše.
- Postava Kate Lloydové (Mary E. Winstead) je svou povahou i podobou něčím mezi zástupkyní velitele Ellen Ripleyovou (Sigourney Weaver) z filmu Vetřelec (1979) a zdravotnicí Scarlet Levyovou (Rose Byrne) ze snímku 28 týdnů poté (2007).
- Kate Lloydová (Mary E. Winstead) zkoumá v Kolumbijské univerzitě zmrzlé ostatky přibližně 10letého samce medvěda jeskynního, jenž se narodil před 27 500 lety.
- Norská stanice nese název „Thule“. Toto slovo je řeckého původu a označuje místo někde na „nejvzdálenějším severu“.
- V kuchyni, kde se schová Sam Carter (Joel Edgerton), stojí na polici konzervy s českým nápisem „DŽEM“.
- Herec Joel Edgerton má veselou vzpomínku z natáčení. „Na začátku dubna jsme byli venku a mrzlo,“ vypráví. „Koncem natáčení bylo 30 stupňů Celsia a byli jsme pořád ve stejném oblečení… oblečeni jako bychom byli v Antarktidě. Vyjdete ven a všichni mají na sobě šortky a tílka. Bylo to docela legrační.“
- Onen sníh ve filmu není pravý. Vedoucí výpravy Sean Haworth vysvětluje: „Náš fantastický scénický výtvarník strávil hodně času testováním. Přišel se skvělou metodou výroby umělého sněhu, která zahrnovala hodně rozpuštěného vosku a vytvoření zařízení pro rozstřik vosku ve velkém množství… a hoši od speciálních efektů vytvořili 92 druhů sněhu.“
- Natáčení filmu probíhalo v okolí Portlandu, Stewartu, Toronta, Trentonu a města Whitchurch-Stouffville. Jeden z producentů Eric Newman okomentoval Britskou Kolumbii tak, že vypadá zrovna jako Antarktida.
- Producenti přesvědčili Universal Studios, aby jim bylo umožněno natočit místo remaku prequel, protože měli dojem, že Carpenterova verze (1982) je natolik dokonalá, že její přepracování by bylo zbytečné. Filmu ale zůstal název předchozího snímku, protože se jim nepodařilo vymyslet podtitul, který by patřičně vyzněl.
- Do role Sandera byl původně obsazen Dennis Storhoi. První týden se dokonce zúčastnil natáčení a nafilmoval několik scén, protože byl ale mimo kontrolu a často opilý, byl produkcí vyhozen a nahrazen Ulrichem Thomsenem. Se Storhoiem byla natočena například scéna vstupu do jeskyně, která byla nakonec ve filmu ponechána s tím, že byl jeho obličej digitálně zaměněn za obličej Thomsenův.
- Ve vystřižených scénách je k vidění například: upálení Věci-Karla (Carsten Bjornlund) a Colinova (Jonathan Walker) sebevražda.
- Ve filmu je pochopitelně spousty odkazů na předchozí snímek (1982). Jsou jimi: aljašský malamut utíkající před vrtulníkem Bell 206 JetRanger, dva Norové, bedna s termickými granáty AN-M14, zničená stanice, sekera zaseknutá do dveří, zmrzlý sebevrah, prasklý blok ledu, spálená dvojhlavá mrtvola a mimozemská loď s otevřeným poklopem.
Odkazy