Purpurové řeky / Le Rivieres pourpres (2000/102/Francie/Krimi, Mysteriózní, Thriller) 77%

JEDNOU VĚTOU
„Dvojice policistů souběžně vyšetřuje dva případy a odhalí děsivé propojení.“

OBSAH
Poklidné městečko v údolí francouzských Alp vzruší nález zavražděného muže, jehož tělo je bestiálně zohaveno a zavěšeno na vysoké skále. Z Paříže přijíždí komisař Pierre Niemans (Jean Reno) pověřený vyšetřováním zločinu. Souběžně pátrá po vrahovi místní policista Max Kerkerian (Vincent Cassel). Když je objeveno v ledovcové jeskyni tělo další umučené oběti, začíná být zřejmé, že zločiny spojuje tajemná minulost. Třetí vražda na sebe nenechá dlouho čekat. Kdosi s policií hraje nebezpečnou hru na kočku a na myš. Jakou roli v ní hraje autonehoda, při které před deseti lety zahynula před zraky své matky malá dívka? Nitky podezření se postupem vyšetřování sbíhají k místní vlivné univerzitě, která po celé generace ovlivňuje život lidí v izolovaném alpském údolí. Překvapivé odhalení identity vraždícího maniaka málem stojí oba policisty život...(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Románová prvotina Jeana Christopha Grangé nedopadla coby film vůbec špatně. Výborné obsazení, dobrá práce kamery, tísnivá atmosféra evokující v divákovi ty "nejlepší" dojmy z Fincherova Sedm, kterému se celkem vyrovnává i co do nechutnosti spáchaných zločinů (a těmi nemyslím jen ty vraždy). Nicméně jsou tu jisté vady na kráse...třeba Casselova "vandammeovská" vložka:) Btw konec je opravdu...weird...lepší slovo mě nenapadá. Právě kvůli němu nemůžu v žádném případě dát víc než 80% - a upřímně řečeno, uvažoval jsem, jestli nedat míň. (Gemini) 4*

První hodina je naprosto skvělá, doslova nabitá hustou atmosférou. Obě zdánlivě nesouvisející vyšetřování, vedená nezávisle na sobě Vincentem Casselem a Jeanem Renem, jsou dostatečně napínavá, aby udržela diváka vtaženého do děje. Zmíněné hvězdy také podávají výborný výkon, takže celých prvních 60 minut bych zhodnotil 5 hvězdičkami. Ale... V závěrečné cca půlhodině se jaksi tvůrcům vypařila invence a začali kombinovat a kombinovat, až překombinovali. Vyvrcholení celého filmu je pak natolik tristní, že by se člověku chtělo až brečet nad promarněnou šancí. Nicméně se neodvážím dát filmu méně než 4 hvězdičky, jelikož se přes všechny zápory jedná o jeden z nejlepších francouzských thrillerů. (Radyo) 4*

Mysteriózních thrillerů je hodně, ale opravdu hodně málo. Ale zdá se mi, že Francie má dost solidní podklad na to, aby v něm některý takový mohl vzniknout. Purpurové řeky jsou přísným příkladem onoho dokonalého thrilleru, který atmosféru nechá krájet na extra malinké kostičky a nakonec vyvrcholí v relativně rozumné vysvětlení, což se od takových filmů čeká, ale většinou nedodrží, tak jako u dvojky řek. Jednička je jedinečná prostě v tom, že je první a taky jedna z mála těch, které za to stojí. Výborné herecké výkony, slušný spád, zajímavý průběh, vstup do historie. Nic mu nechybí a věřím, že si vždy najde místečko v mé hlavě, pokaždé si vzpomenu na slovo: mysteriózní, protože po shlédnutí už na nic jiného ani nedám dopustit. Purpurové řeky jsou a vždy budou tou nejlepší kriminálkou s historickým a drastickým podkladem, které mám tak rád, a které jsou filmařsky dosti bídné. Vyjma tohoto filmu. --- Na nic nešahej. - No jo. A dejchat můžu? (Malarkey) 5*

VELKÁ RECENZE
 Když jsem „Purpurové řeky“ viděl poprvé – asi to nebude moc dlouho od chvíle, kdy se objevily v kině – doslova mě ohromily. Je to takový ten typ chytrého thrilleru, kdy celou dobu netušíte, kdo je vrahem, až se v závěru všechno dá dohromady a vy si uvědomíte, jak bylo všechno propracované a jak to celou dobu vedlo až k tomu finálnímu odhalení. Spousta stop, spousta náznaků, ale až se závěrečným odhalením dá všechno opravdu smysl. Jako kdyby „Purpurové řeky“ trochu navazovaly na film Mlčení jehňátek a zároveň na vypointovaný „Šestý smysl“.
„Purpurové řeky“ ale předznamenávají další trend, respektive příchod a mezinárodní oblibu v severských detektivkách a thrillerech, protože v současnosti je možné hledat určité spojitosti mezi „Purpurovými řekami“ a snímkem „Muži, kteří nenávidí ženy“ anebo stejně pojmenovanou knihou. Koneckonců, i „Purpurové řeky“ byly prvně knihou, která byla autorem samotným ve spolupráci s režisérem a filmově všestrannou osobností Matthieu Kassovitzem zpracována do scénáře.
Zápletka je poměrně dobrá a komplexně zpracovaná. Pierre Niemans, policejní legenda, se dostává do údolí Alp, kde bylo nalezeno znetvořené tělo. Jak se ukáže, znetvoření má svůj hlubší smysl. Nebylo čistě náhodné. Ne, že by to bylo pro příběh v konečném důsledku až tak zásadní, ale na efekt to funguje. Inspektor před sebou má vraha, který nechává stopy, vraha, který chce být odhalen. Svůj vlastní případ o zneuctění hrobu pak řeší, asi 200 km daleko, i Max Kerkerian, kterého jeho pátrání však zavede právě k Niemansovi a nezdá se, že by se mělo jednat o náhodu.
„Purpurové řeky“ se vydaly cestou poměrně naturalistického ztvárnění mrtvých těl, násilí samo o sobě zde až tak naturalistické není, respektive ho není tolik, i když rvačka v hangáru je drsná. Snímek se tváří celkem komorně, ale v závěru už chce být velkolepý. Výbuchy hollywoodského stylu jsou nahrazeny... ale tak podívejte se sami. Nebudu spoilerovat zase tak moc.
Líbí se mi, jak snímek funguje. Zápletka je chytrá a drží vás v napětí, jsou zde šokující scény, scény, které vás skutečně mohou vyděsit. Neimansův strach z psů je zajímavým kořením a dělá z detektiva přece jen lidskou legendu s chybami. Co film kazí, to je trochu uspěchaný závěr, který moc sázel na pointu, u které si asi někteří diváci řeknou: „Opravdu? Už zase takové rozřešení?“ Nemusí to sednout každému, ale snímek do finále působí správně, tak dobře, napínavě, jak by měl.

PODROBNÝ ŮPOPIS FILMU
Z Paříže přijíždí do odlehlé alpské oblasti slavný specialista komisař Pierre Niemans, aby pomohl místním policistům při vyšetřování podivné brutální vraždy. Její obětí se stal Rémy Caillois, odborný asistent zdejší památné univerzity. Jeho zohavené tělo našla mladá horolezkyně Fanny Ferreirová na nepřístupném místě vysoko na skále. Niemans zjistí, že byl muž před smrtí podroben krutému mučení, že má po těle řezné rány, odborně amputované ruce a vyříznuté oči. Při seznamování s prostředím se od místních četníků dozví, že univerzita je velmi stará a její rektor nejmocnějším mužem v okolí, který prakticky ovládá nejen univerzitu, ale také přilehlé městečko. Navštíví bývalého univerzitního profesora, od kterého získá řadu dalších důležitých a svým způsobem šokujících informací o životě v údolí a na univerzitě. O dvě stě kilometrů dál, v podhorském městečku Sarcaz je mladý policista Max Kerkerian pověřen vyšetřováním vandalského činu, při kterém kdosi zhanobil hrob desetileté Judith, kterou v roce 1982 zabil na dálnici kamion. Současně policista vyšetřuje také podivné vloupání do místní školy. Zjistí, že se tu ztratily materiály týkající se právě Judith.
Niemans provázející Fanny, která otevřeně pohrdá univerzitou i policisty, objeví v ledové jeskyni další mrtvé znetvořené tělo. Je to lékař místní porodnice Philipp Sertys, který je podle vyšetřování Maxe hlavní podezřelý ze zhanobení Judithina hrobu. Oba policisté se náhodou setkají v jeho bytě. Společně pokračují v dalším pátrání a společně také objeví další zmučené tělo, které patří místnímu očnímu lékaři. Vrah je ještě v domě, ale přes snahu obou policistů jim uteče. Další vyšetřování přinese překvapivé zjištění. Podle daktyloskopů byla vrahem údajně mrtvá Judith. Další pátrání je přivede ke Cailloisově k nedokončené rigorózní práci o vytvoření dokonalého člověka. Ve chvíli, kdy se před nimi začne vynořovat možné pozadí zločinů, pokusí se je na dálnici zabít těžký kamion. Policisté se s vypětím všech sil ubrání a útočníka zabijí. Ukáže se, že jím byl rektorův syn. Max vzápětí vysloví své podezření nejen pokud jde o totožnost vraha, ale také motiv jeho činů. Potvrdí se jejich podezření?

O NATÁČENÍ
Román Purpurové řeky, dnes třicetiletého spisovatele Jeana-Christopha Grangého vyšel v lednu roku 1998 a ve Francii měl doslova fenomenální úspěch. Každý den se prodalo několik tisíc výtisků. Souběžně s tímto úspěchem se začali nakladateli Albinu Michelovi ozývat filmaři s žádostí o odkoupení práv. Nejvyšší nabídka přišla od producenta Alaina Goldmana. V jeho prospěch hovořilo i to, že jeho představy o adaptaci se shodovaly s autorovým názorem, souhlasil, aby Grangé pracoval na scénáři a dal mu volnou ruku. Přitom ale už v tomto stadiu měl jasno, že by režisérem měl být mladý, ale velmi úspěšný režisér Mathieu Kassovitz. Ten si knihu přečetl počátkem roku 1999 a přijal nabídku, že bude podle ní natáčet film. Během následujícího léta pracovali Grangé s Kassovitzem na scénáři. Některé scény však režisér dotvářel ještě při natáčení, aby získaly větší spontaneitu. Oba autoři si při práci nezvykle porozuměli a sám Grangé pro film měnil pořadí událostí a vyřazoval některé postavy, což je pro autora - spisovatele dost neobvyklé. "Nemám s tím problém, " vysvětluje Grangé. "Adaptace románu je samostatné dobrodružství. S knihou to má jen málo společného. Film je jeden a půl hodiny dlouhý příběh, který musí být jasný a dynamický a účinkovat sám o sobě. Už jsem pár scénářů napsal a vím, že musí být jednodušší než kniha. Zároveň respektuji názor režiséra. Měl jsem pocit jakoby jsme si s Mathieuem předávali štafetu."
Jednou ze základních změn oproti knize byla postava druhého policisty. Původní osoba - Karim, který je Arab s výraznými rysy, se proměnil v Maxe, kterého hraje Vincent Cassel, který má typicky evropský, jemnější výraz. Jak spisovatel říká, věří, že fyzické detaily nebyly hlavní prostředkem, jak Karima charakterizovat. Tato postava měla v sobě především znak určitého rebelství. Stává se policistou především proto, aby unikl svému osudu a aby pokračoval v životě v nebezpečí.
Producent Alain Goldman "skromně" přiznává, že pro práci na filmu Purpurové řeky, se podařilo dohromady sestavit skutečný "dream team". Goldman říká: " Někdy prostě nemáte dost štěstí, abyste na palubu dostali každého, koho chcete. Já jsem to štěstí měl. Pro producenta je to báječná věc, když se mu podaří uskutečnit to, co je pro budoucí film nejlepší možností." I přesto, že není příznivcem toho, aby se autor literární předlohy podílel na scénáři, svěřil tuto práci spisovateli Jaenu-Christophemu Grangému, který působil i jako novinář pro řadu tiskových agentur, je autorem dobrodružných a vědeckých materiálů, které publikoval ve francouzském i zahraničním tisku. Jako scenárista spolupracoval se známými francouzskými režiséry Alainem Berbérianem nebo Regisem Vargierem. "Způsob, jakým je ta kniha napsána, mě přesvědčil, že její autor je i dobrým scenáristou. Když ji čtete pozorně, zjistíte, že je doslova nabitá dialogem, je vystavěna pomocí rovnováhy mezi dvěma příběhy, má zvláštní rytmus. Není to tradiční román a to se netýká jen příběhu. Kostra knihy Jeana- Christopha vytvořila základ, který mohl být přenesen do scénáře."
Všichni zúčastění se shodují na tom, že pro hlavní postavu-komisaře Niémanse byl už od literární předlohy doslova předurčen herec Jean Reno. "Nechci, aby mé postavy připomínaly nějaké herce. Niémans je člověk, do nějž jsem vložil hodně ze sebe, pro mě je skutečný. Přesto, pokud byste se mne již tehdy zeptali, kdo by ho měl hrát, řekl bych: Jean Reno. Jsou si podobní nejen fyzicky, ale i tím, jak si podmaňují své okolí. Oba pod tvrdým zjevem skrývají něco velice lidského," říká Jean-Christophe Grangé. "Že bychom si byli podobní? Nevím, protože se na sebe nedívám, " poznamenává Jean Reno. " Je jednodušší dívat se na druhé než na sebe sama. Četl jsem knihu Puprurové řeky, myslím, že je báječná. A je o policistech, kteří jsou ale víc lidmi než policajty a to je na tom to zajímavé. Nedávno jsem o tom mluvil se svými dvěma přáteli, kteří se jako policisté pohybují velmi blízko slavným osobnostem. Hovořili jsme o tom, že někteří policisté jsou víc policajti než lidi a z toho mohou pramenit chyby. Ale Niémans takový není."
Příběh Purpurových řek je situován na tajemné místo ukryté kdesi v Alpách. Proto i natáčení v horách kladlo vysoké nároky na štáb, na herce i na techniku. Závěrečná scéna se filmovala v nadmořské výšce přes 3000 metrů. Někteří členové štábu omdlévali. Protože slunce zapadalo brzy, mohlo se točil jen tři hodiny. Navíc přístroje v třicetistupňovém mrazu zatuhovaly, film praskal, takže se některé scény musely měnit, protože technika je prostě nezvládla. Veškeré přístroje včetně jeřábů se dopravovaly do hor vrtulníkem. Tvrdé zkoušce režisér vystavil také herce. Jean Reno a Nadia Fares sestupovali do čtyřicetimetrových trhlin na ledovci. "Trvá roky, než se naučíte lézt," vzpomíná na výcvik Jean Reno. " S námi naštěstí pracovali horští vůdci ze Chamonix, kteří jsou zvyklí na všechno. Nejen, že nás naučili výjimečné věci, ale naučili nás i skromnosti. Jste-li pečlivým a poslušným žákem, můžete rychle zvládnout některé věci, které by vás jinak učili v dlouhém výcviku." Reno říká, že stejně náročné byly noční automobilové honičky, ale Vincent Kassel si odnesl i nepříjemnou vzpomínku na scénu napadení skinheady, když mu jeden z nich zlomil nos a on byl 15 dní mimo natáčení. Nadia Fares se připravovala se specialisty šest měsíců a přiznává, že nejtěžší nebyl trénink sám o sobě, i když předtím o horolezectví netušila zhola nic, ale obtížné bylo zvládnout hrát ve vysokých nadmořských výškách, kde je řídký vzduch a její srdce často bušilo mnohonásobně rychleji než obvykle a pociťovala nedostatek kyslíku. "To, co je jednoduché, je nudné," namítá producent Alain Goldman na to, že film obsahuje mnoho nebezpečných scén, jejichž natáčení bylo na vrcholu obtížnosti. "Pro producenta je skvělá věc být konfrontován se situacemi, které jsou nové. Myslím, že jsem natočili první akční thriller v opravdu francouzském stylu. Dosáhli jsme americké výkonnosti, ale image tohoto snímku je typicky francouzská. Jsem přesvědčen, že jsem udělali film, jaký ve Francii ještě nikdy nebyl." V průběhu letošního roku by měl Goldman produkovat další snímek pro Grangého románu.

Ocenění:
San Sebastián IFF
2000 - Mathieu Kassovitz (Zlatá mušle pro nejlepší film) (nominace)

César Awards
2001 - Mathieu Kassovitz (Nejlepší režie) (nominace)
2001 - Bruno Coulais (Nejlepší hudba) (nominace)
2001 - Nejlepší zvuk (nominace)
2001 - Thierry Arbogast (Nejlepší kamera) (nominace)
2001 - Nejlepší střih (nominace)

DABING
V českém znění: Jiří Plachý – Jean Reno (Pierre Niemans), Libor Terš – Vincent Cassel (Max Kerkerian), Tereza Chudobová – Nadia Farés (Fanny Ferreirová), Jiří Prager - Karim Belkharda (kapitán Dahmane), Pavel Vondra - François Levantal (soudní lékař), Otto Rošetzký - Tonio Descanvelle (policista ze Sarzacu #1), Roman Hájek - Olivier Rousset (policista ze Sarzacu #2), Zdeněk Dolanský - Philippe Nahon (muž z dálniční služby), Bohuslav Kalva - Jean-Pierre Cassel (dr. Bernard Chernezé), Marek Libert - Christophe Bernard (Skinhead #1), Petr Pospíchal - Didier Flamand (rektor), Miroslav Středa - Nicolas Koretzky (počítačový technik), Marcela Kyselová - Nadia Fares (Judith Héraultová), Bohdan Tůma - Laurent Lafitte, Nicky Naude (rektorův syn, Skinhead #2), Petra Jindrová - Francine Bergé (ředitelka školy), Alena Procházková - Dominique Sanda (sestra Andrée), Radka Malá - Francoise Loreau (jeptiška), Jan Hanžlík - Robert Gendreu (hrobník), Milan Bouška, Radek Hoppe, Luděk Čtvrtlík.

Spolupracovali: Barbora Wildová, Jana Kovaříková
Produkce: Milena Čapková
Překlad: Helena Pešková
Zvuk: Miloš Sommer, Oldřich Wajsar
Úprava a režie českého znění: Karolína Průšová
Vyrobily: ABZ - Divize Bontonfilms 2001

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 3.5.2001 Falcon
Premiéra USA: 13.7.2001
Premiéra Francie: 27.9.2000 Gaumont Distribution
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.12.2001 (VHS) Bonton Home Entertainment
Poprvé na DVD: 1.12.2001 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)

Tržby v ČR - Kč 7 347 657
Tržby celkem - $ 60 000 000
Návštěvnost v ČR 73 264
Náklady (Rozpočet) - $ 14 000 000

REMAKE / POKRAČOVÁNÍ FILMU
Purpurové řeky gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/a0-029/
Krimi / Mysteriózní, Francie, 2000
Režie: Mathieu Kassovitz, Hrají: Jean Reno, Vincent Cassel

Purpurové řeky 2: Andělé apokalypsy (Originál) gastonrolinc.webnode.cz/news/a0-030/
Thriller / Krimi, Francie / Itálie, 2004
Režie: Olivier Dahan, Hrají: Jean Reno, Benoît Magimel

 

Tvůrci a herci

Mathieu Kassovitz (Režie), Alain Goldman (Produkce), Bruno Coulais (Hudba), Thierry Arbogast (Kamera), Maryline Monthieux (Střih), Pierre-Jacques Bénichou (Casting), Thierry Flamand (Scénografie), Sandrine Follet (Kostýmy), Julie Mauduech (Kostýmy), Vincent Tulli (Zvuk), Nathalie Tissier (Masky), Jean-Christophe Grangé (Scénář), Mathieu Kassovitz (Scénář), Jean-Christophe Grangé (kniha) (Předloha), Jean Reno (Herec), Vincent Cassel (Herec), Nadia Fares (Herec), Dominique Sanda (Herec), Jean-Pierre Cassel (Herec), Didier Flamand (Herec), François Levantal (Herec), Francine Bergé (Herec), Philippe Nahon (Herec), Laurent Lafitte (Herec), Dominique Bettenfeld (Herec), Nicky Naudé (Herec), Françoise Loreau (Herec), Christophe Rossignon (Herec), Karim Belkhadra (Herec), Tonio Descanvelle (Herec)

 

2000/102/Francie/Krimi, Mysteriózní, Thriller