Zvrácený / Irréversible (2002/97/Francie/Drama, Krimi, Thriller) 66%
15.09.2021 08:54
JEDNOU VĚTOU
„Když to neuděláš, nejde to vrátit.“
OBSAH
Mladá a krásná Alex je v opuštěném podchodu znásilněna a bezcitně zbita neznámým mužem. Její impulzivní a nezávislý manžel Marcus a jejich společný a zdrženlivý přítel Pierre se pak rozhodnou vzít spravedlnost do svých rukou... (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Prý jeden z těch filmů, který bude korzovat na hranici snesitelnosti ve světové kinematografii. Oceňuji u něj především hudební stránku, se kterou si Thomas Bengalter z Daft Punk opět vysloveně vyhrál. Oceňuji nápad přijít s takovým příběhem od konce. Zbytek je ale čiré umění a já nevím, proč by se mi to mělo líbit.
(Malarkey) 4*
Gaspar Noé se rozhodl, že řekne o naší společnosti věci, o kterých se ví, ale neříkají se. Míra násilí v jeho podobě naprosto převrací vše, co jsem, kdy viděli(resp. neviděl, protože mi to nikdo neukázal). Scéna se znásilněním si nebere servítky naprosto s ničím ani s žaludkem diváka. Pro někoho to bude hodně velké sousto, ale pokud vydrží scénu v gay clubu a toto znásilnění již ho prakticky nic drastického nečeká ( pokud si nemyslíte, že drogy neexistují...). Krásná Monika Bellucci v tomto filmu dostává celkem slušnou nakládačku a její manžel Vincent Cassel na tom taky není o moc lépe. Celý tento krutý film o světě, hnusu v něm, štětkách, homosexuálech, drogách, lidech a pomstě je experimentálně odvíjen pozadu. Noé si netroufnul na styl jiných režiséru, kdy je film poskládán nechronologicky ( Alejandro González Inárritu ). Výsledek je zvláštní. Nepadne každému, ale někdo v něm uvidí opravdu úžasné dílo. Dokonalá, živá, volně poletující kamera spojená s ponurou hudbou vytváří neuvěřitelně silnou atmosféru, která silně připomíná pobyt v tranzu nebo okamžiky pod vlivem omamných látek. Celkově film, který by měl vidět každý, kdo má silný žaludek(upřímně nepřišli mi scény až tak hnusné... už jde asi o zvyk ) a odvahu zkusit něco nového, co zkouší riskovat a poskakovat na velmi tenkém ledě diváckého vkusu. Pan režisér má hodně rád agresivitu, doufám, že se brzy s něčím opět zajímavým ukáže. (Djkoma) 5*
Hovno vyskočí ze záchodové mísy a nacpe se s palčivou bolestí do rekta. Chvilku srovnatelnou s věčností si tam pobude, načež se začne nepříjemně tlačit střevy směrem k žaludku a jeho leptajícím šťávám. A až přejde pocit na zvracení, namíří si to jícnem přímo do úst v podobě sladkého sousta, co po vyndání ještě rozverně svádí chutě svou lahodnou vůní.. Toť struktura Noého experimentální provokace, v níž kamera na střídačku bezcitně stojí, rotuje, nebo létá na oběžné dráze Kubrickova odkazu. Subjektivně zneklidňující, s dokonalým výběrem hudby a stovkami podnětů k zamyšlení se nad příčinou, důsledkem a časem, co všechno zničí. Všechno, bez výjimek.. Nejhorší na tom je, že to hovno ani nebylo tvoje, Roupe. Vyhrál jsi.. (Goilmour93) 5*
VELKÁ RECENZE
Připravte si sáčky na zvracení, film začíná. A začíná koncem – závěrečnými titulky odvíjejícími se pozpátku, stejně jako zbytek Irréversible (nezvratitelný, což je pravý opak českého distribučního názvu). Nejdříve vidíme... co vlastně vidíme? Potemnělou ulici snímanou nalitým kameramanem, hledajícím ve všeobjímající temnotě nějaký světlý záchytný bod? Hmm, a pak postaršího, obézního nahého bělocha vedoucího dialog s mužem s amputovanou nohou. O jeden návrat do minulosti dále jsme svědky rozmašírování hlavy jednoho ze „zákazníků“ gay klubu Rectum, z něhož vám po zběžném kamerovém průletu zaručeně udělá šoufl. Kdo to byl a čím si tak brutální smrt zasloužil? Skutečně si ji zasloužil?
Pro odpovědi bude potřeba podívat se ještě hloub do minulosti této nešťastné noci. Irréversible není kriminální hádankou á la Memento, není to ani samoúčelná provokace, je to film do jisté míry experimentální, ale nikoliv obsahem, jelikož banální historka slouží pouze hře s emocemi diváků. Gaspar Noé se nebojí ukázat nám možnosti filmového média až do těch nejextrémnějších mezí. Víc než v jiných filmech si zde uvědomujeme, že hlavním vypravěčem je kamera. Zprvu zmatená, chaotická a vyhýbající se detailům tváří, postupně se uklidňující a více se soustřeďující na zachycení výrazů obličejů. Zvláštní kapitolou je pak osmiminutová scéna znásilnění, kdy se kamera nemá k jakémukoliv pohybu a jenom nečinně přihlíží onomu hrůznému výjevu.
Rovněž zajímavá je několikerá rotace o 360 stupňů vnášející i do zdánlivě idylické scény z parku zvláštní nejistotu. Mnohoznačnou práci s časem pak nejlépe charakterizuje rotace kolem nehybného bodu na začátku a na konci filmu (tedy na konci a na začátku děje), která symbolizuje běžící hodinovou ručičku. Byl jsem odhodlán nenechat se tímto filmem znepokojit a jednoduše jej „strávit“, jenže to není tak jednoduché a nejspíš ani možné. Nejde ani tolik o fyzickou nevolnost ze dvou scén explicitního násilí, jako spíš o náš postoj vůči třem hlavním postavám. Když jsou ve druhé polovině filmu šťastní, zatímco my víme co je čeká, nemůžeme se radovat s nimi, nemůžeme sdílet jejich intimní chvilky jako pouhé intimní chvilky, protože hrůzy budoucnosti visí ve vzduchu, my to víme, oni nikoliv. Víme sice co je čeká, ale na druhou stranu nevíme, jak skončí. Je poslední scéna Alexiinym snem a tudíž předzvěstí šťastné minulosti (viz. její kniha An experiment with time)?
Někoho bude nejspíš zajímat pouze ona technická rovina díla, kdy absentuje byť jediný klasický střih a jednotlivé scény jsou propojeny množstvím nepostřehnutelných švů, takže výsledek připomíná jedinou časovou linii, jediný nepřetržitý záběr tvořící kolem filmu realistickou clonu natolik silnou, že se vám ještě dlouho po zhlédnutí nebude chtít vycházet po setmění do nočních ulic. Noé jako režisér i jako kameraman předvedl práci hodnou obdivu. Když ne pro její znepokojivost či pro její originalitu, pak určitě pro její precizní provedení. Nasnímat téměř sto minut nesestříhaných hereckých výstupů o délce obvykle přesahující deset minut tak, aniž by divák poznal byť jen lehké zaškobrtnutí, to chce hodně trpělivosti. Herci měli pochopitelně velký prostor k improvizaci (například celá scéna znásilnění), takže nějaký ten pozměněný dialog (ač pochybuji, že existoval pevný scénář) nemusel nikoho znepokojovat, ale přesto Noého čtyřnásobný výkon (kamera, režie, scénář, střih) ovlivnil výslednou podobu Irréversible jednoznačně nejvíc. 80% (Matty)
Ocenění:
Cannes IFF
2002 - Gaspar Noé (Zlatá palma) (nominace)
DABING
V českém znění: David Novotný – Vincent Cassel (Marcus), Petra Hanžlíková – Monica Bellucci (Alex), Ladislav Cigánek - Albert Dupontel (Pierre), Ludvík Král, Martin Zahálka, Veronika Bandyová, Václav Mareš, Miroslava Součková, Tomáš Racek, Eva Miláčková, Tereza Chudobová, Zdeněk Mahdal (titulky), a další.
Překlad: Jana Glombíčková
Zvuk: Tomáš Čisárik
Dialogy a režie českého znění: Veronika Veselá
Vyrobila: pro Hollywood Classic Tvůrčí skupina Josefa Petráska, 2004
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 13.11.2003
Premiéra Francie: 26.8.2020 Carlotta Films
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.5.2004 (VHS) H.C.E., 26.05.2004 (DVD) H.C.E.
Poprvé na DVD: 10.5.2004 H.C.E.
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - EU 5 800 000
Náklady (Rozpočet) - EU 4 600 000
„Když to neuděláš, nejde to vrátit.“
OBSAH
Mladá a krásná Alex je v opuštěném podchodu znásilněna a bezcitně zbita neznámým mužem. Její impulzivní a nezávislý manžel Marcus a jejich společný a zdrženlivý přítel Pierre se pak rozhodnou vzít spravedlnost do svých rukou... (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Prý jeden z těch filmů, který bude korzovat na hranici snesitelnosti ve světové kinematografii. Oceňuji u něj především hudební stránku, se kterou si Thomas Bengalter z Daft Punk opět vysloveně vyhrál. Oceňuji nápad přijít s takovým příběhem od konce. Zbytek je ale čiré umění a já nevím, proč by se mi to mělo líbit.
(Malarkey) 4*
Gaspar Noé se rozhodl, že řekne o naší společnosti věci, o kterých se ví, ale neříkají se. Míra násilí v jeho podobě naprosto převrací vše, co jsem, kdy viděli(resp. neviděl, protože mi to nikdo neukázal). Scéna se znásilněním si nebere servítky naprosto s ničím ani s žaludkem diváka. Pro někoho to bude hodně velké sousto, ale pokud vydrží scénu v gay clubu a toto znásilnění již ho prakticky nic drastického nečeká ( pokud si nemyslíte, že drogy neexistují...). Krásná Monika Bellucci v tomto filmu dostává celkem slušnou nakládačku a její manžel Vincent Cassel na tom taky není o moc lépe. Celý tento krutý film o světě, hnusu v něm, štětkách, homosexuálech, drogách, lidech a pomstě je experimentálně odvíjen pozadu. Noé si netroufnul na styl jiných režiséru, kdy je film poskládán nechronologicky ( Alejandro González Inárritu ). Výsledek je zvláštní. Nepadne každému, ale někdo v něm uvidí opravdu úžasné dílo. Dokonalá, živá, volně poletující kamera spojená s ponurou hudbou vytváří neuvěřitelně silnou atmosféru, která silně připomíná pobyt v tranzu nebo okamžiky pod vlivem omamných látek. Celkově film, který by měl vidět každý, kdo má silný žaludek(upřímně nepřišli mi scény až tak hnusné... už jde asi o zvyk ) a odvahu zkusit něco nového, co zkouší riskovat a poskakovat na velmi tenkém ledě diváckého vkusu. Pan režisér má hodně rád agresivitu, doufám, že se brzy s něčím opět zajímavým ukáže. (Djkoma) 5*
Hovno vyskočí ze záchodové mísy a nacpe se s palčivou bolestí do rekta. Chvilku srovnatelnou s věčností si tam pobude, načež se začne nepříjemně tlačit střevy směrem k žaludku a jeho leptajícím šťávám. A až přejde pocit na zvracení, namíří si to jícnem přímo do úst v podobě sladkého sousta, co po vyndání ještě rozverně svádí chutě svou lahodnou vůní.. Toť struktura Noého experimentální provokace, v níž kamera na střídačku bezcitně stojí, rotuje, nebo létá na oběžné dráze Kubrickova odkazu. Subjektivně zneklidňující, s dokonalým výběrem hudby a stovkami podnětů k zamyšlení se nad příčinou, důsledkem a časem, co všechno zničí. Všechno, bez výjimek.. Nejhorší na tom je, že to hovno ani nebylo tvoje, Roupe. Vyhrál jsi.. (Goilmour93) 5*
VELKÁ RECENZE
Připravte si sáčky na zvracení, film začíná. A začíná koncem – závěrečnými titulky odvíjejícími se pozpátku, stejně jako zbytek Irréversible (nezvratitelný, což je pravý opak českého distribučního názvu). Nejdříve vidíme... co vlastně vidíme? Potemnělou ulici snímanou nalitým kameramanem, hledajícím ve všeobjímající temnotě nějaký světlý záchytný bod? Hmm, a pak postaršího, obézního nahého bělocha vedoucího dialog s mužem s amputovanou nohou. O jeden návrat do minulosti dále jsme svědky rozmašírování hlavy jednoho ze „zákazníků“ gay klubu Rectum, z něhož vám po zběžném kamerovém průletu zaručeně udělá šoufl. Kdo to byl a čím si tak brutální smrt zasloužil? Skutečně si ji zasloužil?
Pro odpovědi bude potřeba podívat se ještě hloub do minulosti této nešťastné noci. Irréversible není kriminální hádankou á la Memento, není to ani samoúčelná provokace, je to film do jisté míry experimentální, ale nikoliv obsahem, jelikož banální historka slouží pouze hře s emocemi diváků. Gaspar Noé se nebojí ukázat nám možnosti filmového média až do těch nejextrémnějších mezí. Víc než v jiných filmech si zde uvědomujeme, že hlavním vypravěčem je kamera. Zprvu zmatená, chaotická a vyhýbající se detailům tváří, postupně se uklidňující a více se soustřeďující na zachycení výrazů obličejů. Zvláštní kapitolou je pak osmiminutová scéna znásilnění, kdy se kamera nemá k jakémukoliv pohybu a jenom nečinně přihlíží onomu hrůznému výjevu.
Rovněž zajímavá je několikerá rotace o 360 stupňů vnášející i do zdánlivě idylické scény z parku zvláštní nejistotu. Mnohoznačnou práci s časem pak nejlépe charakterizuje rotace kolem nehybného bodu na začátku a na konci filmu (tedy na konci a na začátku děje), která symbolizuje běžící hodinovou ručičku. Byl jsem odhodlán nenechat se tímto filmem znepokojit a jednoduše jej „strávit“, jenže to není tak jednoduché a nejspíš ani možné. Nejde ani tolik o fyzickou nevolnost ze dvou scén explicitního násilí, jako spíš o náš postoj vůči třem hlavním postavám. Když jsou ve druhé polovině filmu šťastní, zatímco my víme co je čeká, nemůžeme se radovat s nimi, nemůžeme sdílet jejich intimní chvilky jako pouhé intimní chvilky, protože hrůzy budoucnosti visí ve vzduchu, my to víme, oni nikoliv. Víme sice co je čeká, ale na druhou stranu nevíme, jak skončí. Je poslední scéna Alexiinym snem a tudíž předzvěstí šťastné minulosti (viz. její kniha An experiment with time)?
Někoho bude nejspíš zajímat pouze ona technická rovina díla, kdy absentuje byť jediný klasický střih a jednotlivé scény jsou propojeny množstvím nepostřehnutelných švů, takže výsledek připomíná jedinou časovou linii, jediný nepřetržitý záběr tvořící kolem filmu realistickou clonu natolik silnou, že se vám ještě dlouho po zhlédnutí nebude chtít vycházet po setmění do nočních ulic. Noé jako režisér i jako kameraman předvedl práci hodnou obdivu. Když ne pro její znepokojivost či pro její originalitu, pak určitě pro její precizní provedení. Nasnímat téměř sto minut nesestříhaných hereckých výstupů o délce obvykle přesahující deset minut tak, aniž by divák poznal byť jen lehké zaškobrtnutí, to chce hodně trpělivosti. Herci měli pochopitelně velký prostor k improvizaci (například celá scéna znásilnění), takže nějaký ten pozměněný dialog (ač pochybuji, že existoval pevný scénář) nemusel nikoho znepokojovat, ale přesto Noého čtyřnásobný výkon (kamera, režie, scénář, střih) ovlivnil výslednou podobu Irréversible jednoznačně nejvíc. 80% (Matty)
Ocenění:
Cannes IFF
2002 - Gaspar Noé (Zlatá palma) (nominace)
DABING
V českém znění: David Novotný – Vincent Cassel (Marcus), Petra Hanžlíková – Monica Bellucci (Alex), Ladislav Cigánek - Albert Dupontel (Pierre), Ludvík Král, Martin Zahálka, Veronika Bandyová, Václav Mareš, Miroslava Součková, Tomáš Racek, Eva Miláčková, Tereza Chudobová, Zdeněk Mahdal (titulky), a další.
Překlad: Jana Glombíčková
Zvuk: Tomáš Čisárik
Dialogy a režie českého znění: Veronika Veselá
Vyrobila: pro Hollywood Classic Tvůrčí skupina Josefa Petráska, 2004
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 13.11.2003
Premiéra Francie: 26.8.2020 Carlotta Films
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.5.2004 (VHS) H.C.E., 26.05.2004 (DVD) H.C.E.
Poprvé na DVD: 10.5.2004 H.C.E.
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - EU 5 800 000
Náklady (Rozpočet) - EU 4 600 000
Tvůrci a herci
Gaspar Noé (Režie), Gaspar Noé (Produkce), Christophe Rossignon (Produkce), Thomas Bangalter (Hudba), Benoît Debie (Kamera), Gaspar Noé (Kamera), Gaspar Noé (Střih), Jacques Grant (Casting), Alain Juteau (Scénografie), Laure Culkovic (Kostýmy), Jean-Luc Audy (Zvuk), Cyril Holtz (Zvuk), - (Masky), Gaspar Noé (Scénář), Monica Bellucci (Herec), Vincent Cassel (Herec), Albert Dupontel (Herec), Jo Prestia (Herec), Philippe Nahon (Herec), Gaspar Noé (Herec), Fatima Adoum (Herec), Isabelle Giami (Herec), Stéphane Drouot (Herec), Eric Moreau (Herec), Jean-Louis Costes (Herec), Michel Gondoin (Herec)
2002/97/Francie/Drama, Krimi, Thriller
Zajímavost k filmu
- Překlad „Irreversible“ není „Zvrácený“, ale „Nezvratný“, což vystihuje podstatu děje. Bohužel český distributor se při překladu řídil hlavně explicitními scénami.
- Gaspar Noé se strukturou vyprávění pozpátku inspiroval u filmu Memento (2000).
- Jelikož Gaspar Noé stál i přímo za kamerou jako operátor ruční kamery, proti únavě si stejně jako ostatní členové štábu pomáhal kokainem.
- V úvodu filmu při průjezdu kamery klubem Rectum můžete na moment zahlédnout masturbujícího samotného režiséra, Gaspara Noého, který se rozhodl tímto krokem ukázat, že není homofobní vůči homosexuálům, jelikož Dario Argento ho varoval, že jej gay komunita odsoudí stejně jako Williama Friedkina za Na lovu (1980).
- Při světové premiéře v soutěži na festivalu v Cannes v roce 2002 snímek způsobil masivní skandál. Diváci bučeli, údajně více než 250 z nich ze sálu odešlo, těm, v nichž dění na plátně vyvolalo nevolnost, musela být poskytována první pomoc. Vzápětí se dostavil také obdiv kritiků k brilantní formě filmu nebo obvinění jeho autora z homofobie.
- V úvodu výrok "čas všechno zničí" obstará "řezník" (Philippe Nahon) z Noého předchozího filmu Seul contre tous (1998), který zde dokončuje vyprávění o svém zmršeném životě, započaté už filmem Carne (1991).
- Film začíná i končí výrokem "čas všechno zničí"
- Během scény na párty se Marcus (Vincent Cassel) v legraci představuje jedné z přítomných dívek nejprve jako Vincent. Křestní jeho představitele je skutečně Vincent.
- Naturalistická scéna znásilnění v podchodu trvá devět minut a byla natočena bez jediného střihu zcela statickou kamerou.
- Část filmu použila česká skupina Elektrick Mann v jedné z jejich písniček s poněkud expresivním názvem "Jak's ji šukal'.
- Ve scéně znásilnění se na okamžik objeví v pozadí silueta člověka. Tento komparzista byl natočen zvlášť a poté postprodukčně přidán do záběru.
- Nad postelí v domu Alex a Marcuse je na stěně plakát k filmu 2001: Vesmírná odysea (1968).
- Prvních 30 minut filmu běží na pozadí zvuk o nízké frekvenci 28Hz, což je podobný ruch jako při zemětřesení. U lidí vyvolává nevolnosti a závratě, což je také důvod toho, že během oné části filmu lidé v místech jako Cannes nebo San Sebastian odcházeli z kinosálu. Toho prý tvůrci také chtěli docílit.
- Hodně dialogů bylo improvizovaných. Při scéně znásilnění byl požadavek na herce jen takový, aby nepřekročili 20 minut stopáže.
- Monica Bellucci a Jo Prestia scénu znásilnění dokončili šestkrát během dvou nocí. Bellucci prohlásila, že první pokus byl pro ni nejlehčí, protože později už se více obávala toho, co přijde, a musela si dát pozor, aby to na jejím herectví nebylo znát.
- V poslední scéně si Alex čte knihu "An Experiment With Time" ("Pokus s časem").
- Penis, viditelný na konci scény znásilnění, byl přidán digitálně.
- Rozmlácený obličej v klubové rvačce a krev na obličeji Bellucci při znásilnění jsou digitální.
- Francouzská verze DVD má na obalu napsáno hrdé prohlášení, že při premiéře v Cannes odešlo 200 diváků z 2400.
- Na dverách od toalety v dome Alex (Monica Bellucci) a Marcusa (Vincent Cassel) je plagát od Marvelu Out Of The Holocaust... A Hero!
- Překlad „Irreversible“ není „Zvrácený“, ale „Nezvratný“, což vystihuje podstatu děje. Bohužel český distributor se při překladu řídil hlavně explicitními scénami.
- Gaspar Noé se strukturou vyprávění pozpátku inspiroval u filmu Memento (2000).
- Jelikož Gaspar Noé stál i přímo za kamerou jako operátor ruční kamery, proti únavě si stejně jako ostatní členové štábu pomáhal kokainem.
- V úvodu filmu při průjezdu kamery klubem Rectum můžete na moment zahlédnout masturbujícího samotného režiséra, Gaspara Noého, který se rozhodl tímto krokem ukázat, že není homofobní vůči homosexuálům, jelikož Dario Argento ho varoval, že jej gay komunita odsoudí stejně jako Williama Friedkina za Na lovu (1980).
- Při světové premiéře v soutěži na festivalu v Cannes v roce 2002 snímek způsobil masivní skandál. Diváci bučeli, údajně více než 250 z nich ze sálu odešlo, těm, v nichž dění na plátně vyvolalo nevolnost, musela být poskytována první pomoc. Vzápětí se dostavil také obdiv kritiků k brilantní formě filmu nebo obvinění jeho autora z homofobie.
- V úvodu výrok "čas všechno zničí" obstará "řezník" (Philippe Nahon) z Noého předchozího filmu Seul contre tous (1998), který zde dokončuje vyprávění o svém zmršeném životě, započaté už filmem Carne (1991).
- Film začíná i končí výrokem "čas všechno zničí"
- Během scény na párty se Marcus (Vincent Cassel) v legraci představuje jedné z přítomných dívek nejprve jako Vincent. Křestní jeho představitele je skutečně Vincent.
- Naturalistická scéna znásilnění v podchodu trvá devět minut a byla natočena bez jediného střihu zcela statickou kamerou.
- Část filmu použila česká skupina Elektrick Mann v jedné z jejich písniček s poněkud expresivním názvem "Jak's ji šukal'.
- Ve scéně znásilnění se na okamžik objeví v pozadí silueta člověka. Tento komparzista byl natočen zvlášť a poté postprodukčně přidán do záběru.
- Nad postelí v domu Alex a Marcuse je na stěně plakát k filmu 2001: Vesmírná odysea (1968).
- Prvních 30 minut filmu běží na pozadí zvuk o nízké frekvenci 28Hz, což je podobný ruch jako při zemětřesení. U lidí vyvolává nevolnosti a závratě, což je také důvod toho, že během oné části filmu lidé v místech jako Cannes nebo San Sebastian odcházeli z kinosálu. Toho prý tvůrci také chtěli docílit.
- Hodně dialogů bylo improvizovaných. Při scéně znásilnění byl požadavek na herce jen takový, aby nepřekročili 20 minut stopáže.
- Monica Bellucci a Jo Prestia scénu znásilnění dokončili šestkrát během dvou nocí. Bellucci prohlásila, že první pokus byl pro ni nejlehčí, protože později už se více obávala toho, co přijde, a musela si dát pozor, aby to na jejím herectví nebylo znát.
- V poslední scéně si Alex čte knihu "An Experiment With Time" ("Pokus s časem").
- Penis, viditelný na konci scény znásilnění, byl přidán digitálně.
- Rozmlácený obličej v klubové rvačce a krev na obličeji Bellucci při znásilnění jsou digitální.
- Francouzská verze DVD má na obalu napsáno hrdé prohlášení, že při premiéře v Cannes odešlo 200 diváků z 2400.
- Na dverách od toalety v dome Alex (Monica Bellucci) a Marcusa (Vincent Cassel) je plagát od Marvelu Out Of The Holocaust... A Hero!
Odkazy
Hrají:
Monica Bellucci, Vincent Cassel, Albert Dupontel, Jo Prestia, Philippe Nahon, Gaspar Noé, Fatima Adoum, Isabelle Giami, Stéphane Drouot, Eric Moreau, Jean-Louis Costes, Michel Gondoin