Východní přísliby / Eastern Promises (2007/100/Velká Británie, Kanada, USA/Drama, Krimi, Mysteriózní, Thriller) 81%

JEDNOU VĚTOU
„Každý hřích zanechá svou stopu“

OBSAH
Nový thriller Davida Cronenberga (eXistenZ, Moucha, Dějiny násilí) nás přivádí do prostředí ruských zločineckých klanů v Londýně. Hlavním hrdinou je rus jménem Nikolaj Lužin, který pracuje pro jednu velmi "významnou" mafiánskou rodinu. Jeho největší předností je rychlost a chladnokrevnost. Neváhá porušit zákon, použít násilí nebo dokonce zabít. Situace se změní ve chvíli, kdy porodní asistentka Anna (Naomi Watts) objeví deník ruské dívky, která zemřela při porodu a Anna se rozhodne pátrat v její minulosti. Film byl oceněn hlavní cenou na Torontském mezinárodním filmovém festivalu 2007 a získal tři nominace na "Zlatý globus", v kategorii - nejlepší film, nejlepší herec a nejlepší instrumentální hudba.(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
David Cronenberg stárne a moudří. Točí filmy, které jsou pro větší publikum než jehož dříve natočené snímky. Je to rozhodně dobře, protože Dějiny násilí jsou kvalitní podívaná a Eastern promise rozhodně ještě lepší. Opět je zde Viggo Mortensen, který podle mě předvádí oscarový výkon, v roli řidiče syna významné osobnosti ruské mafie. Hned vedle něj je krásná Naomi Watts , která jako by mládla a v každém dalším snímku je krásnější a krásnější. Celé obsazení je naprosto skvělé, bez jediné chybičky trefené, včetně Vincenta Cassela, který mě osobně velmi překvapil. David Cronenberg pečlivě buduje atmosféru a v některých okamžicích dá vzpomenout na svou "krvavou a úchylnou" minulost. je to jedině dobře, protože takovéhle scény dodávají snímku realističnost a trochu té brutality. Je jisté, že všechny okouzlí Viggo Mortensen, který předvádí neskutečný výkon a například jeho hlas prošel obrovskou změnou. Jediná nevýhoda tohoto snímku je jeho průhlednost. Po půl hodině, možná dřív, je vám všechno až do konce jasné a to je opravdu u tak kvalitního a skvěle obsazeného snímku smutné. Přesto je Eastern promise skvělý snímek, který nikomu nesmí uniknout, protože je horkým kandidátem minimálně na nějakou oscarovou nominaci. (Djkoma) 4*

Trošičku víc přitlačit na "kmotrovskou" pilu. Jít až na doraz ohledně vztahů a zákonů mezi vory a ubrat takový ty cancy kolem toho mimina tak je to pět pěticípovek jak vyšitejch. Musím však s radostí konstatovat, že tím mé výčitky končí. Hned na začátku mě profackovala z plátna slečna brutalita a od té doby co jsem byl vtažen do zdánlivě normální restaurace, kde malčiky gavarit parusky jsem hltal záběr po záběru. V té restauraci bych měl strach si objednat třeba jenom ten blbej boršč, protože bych se bál, že když si hlasitěji usrknu, bude se za chvíli v boršči koupat moje hlava, tak parádně nám Cronenberg přiblížil atmosféru. Házení mrtvoly do Temže bylo natočený tak skvěle, že nepochybuji o nové disciplíně na olympiádě. Navíc tato disciplína nám jde skvěle a tréninky se sudama na Orlické přehradě vzbuzuje nadějí, že se ohledně medailí nemusíme spoléhat jen na to zda přijedou hokejisti z NHL. S čeho jsem byl taky slušně odvařenej byli ty kerky, no ty vole, to byla radost,tomu já říkám tetování a ne ty módní sračky na kůži kdejaký celebrity, dychtící po image drsňáka - rebela. Tuším, že Viggo měl na zádech kérku chrámu Vasila Blaženého, no úžasně inspirativní, já si na záda nechám vytetovat naši poslaneckou sněmovnu, tím naženu hrůzu skutečně každýmu ! Scéna v sauně, kde všichni spatříme Aragonovu prdelku a bůhví co tam holky ještě vypozorují je lahůdková, ne kvůli adamitovi Viggovi, ale kvůli naprosto přirozeně brutálně natočení bitce, opravdu jestli budu v sauně a někdo tam promluví rusky,tak vystřelím pryč jak motorová myš. Dialogy je krása poslouchat a čas od času se v nich objeví neskutečně vtipnej drahokam. No a na závěr jsem si nechal herce, kurva u koho začít ? Tak jo, gentlemansky začnu u Naomi Watts, krásná ona je o tom žádná, kdyby mě zavolala a slušně mě poprosila tak bych se s ní klidně vyspal, ale herecky své mužské kolegy nevzala, postrádal jsem tam větší souznění s postavou - 4.místo. Vincent Cassel - moc se mi líbí umí a i tady válel jak nejdražší váleček na těsto, ale nepřidal nic víc - 3.místo. Armin Mueller-Stahl - Jooo tak to bylo něco, to byl uragán dokonalého herectví ta jeho laskává tvář a ty jeho vlídné slova budily větší strach než slibovaná Topolánkova ekonomická reforma. Měl v podstatě jedinou smůlu a ta měla jméno Viggo Mortensen -2.místo. Tamtadadá herecký vítěz filmu je Viggo Mortensen - neskutečnej, prostě on je vor, on je rus, on je drsnej, on je trvdej a to jenom stojí, to se jenom koukne a stejně jsem věděl, že bych ho nikdy nechtěl potkat. Herecká tsunami co zde předvedl musí smést každýho diváka. Viggo velmi silně zabouchal na dveře mé herecké TOP. S východními přísliby máme v Čechách své špatné zkušenosti, ale pokud by se mě někdo zeptal po skončení filmu jaké přísliby jsou nejlepší, neváhal bych ani chvilku a řekl bych "No přece ty východní." P.S. POMO děkuji za titulek během závěrečných titulků u filmu, abych nezapomněl film ohodnotit na csfd.cz, málem bych totiž ba to zapomněl. (Enšpígl) 4*

Dokonale zvládnuté "drama z podsvětí", kterému vévodí vynikající výkony ústředního mužského tria, brilantní kamera, a hudba, kterou si Howard Shore bude moci ve své tvorbě zařadit mezi nejlépe souznějící s filmovými obrazy, a hlavně atmosférou celých Východních Příslibů. Ty jsou velmi kompaktním (až komorním) filmem s v zásadě poměrně prostým dějem, poměrně naturalistickou "estetikou", a s tím související poměrně štědrou dávkou starého dobrého ultranásilí. Které se navíc děje bez honiček či přestřelek, a dokonce zcela bez střelných zbraní. Zato pěsti (a lokty, kolena a tak) a nože (a kleště, břitvy a tak) se tu užívají když ne hojně, tak rozhodně výrazně, a taky patřičně úderně. Vedle rudé barvy krve (a interiéru Semjonovy poctivé ruské restaurace) je tu nejdůležitější barva "tetovací". Viggo Mortensen si dělal domácí úkoly poctivě, a hlavně díky němu si do sytosti užijete symboliky tetování "ruských" mafiánů, respektive vorů. To jsou takoví ti chlapíci jako Andranik Soghojan, co "řeší problémy" (jako hrozící válka gangů), a když už jsou zadrženi a obviněni, tak si v klidu nějaký čas posedí ve vazbě (třeba v Brně, kam si každý týden nechají dovézt nový kvalitní oblek - to jsem si nevymyslel), pak jsou z ní v Praze (kam je "pro jistotu" doprovází neobvykle početná eskorta) "nějak" propuštěni, a v poklidu odcházejí na letadlo do Soči, odkud budou vydáni - mám-li citovat velitele ostrahy výkonu trestu - leda tak na poštovních známkách;) Ale zpět k filmu - pokud by si nějaká žánrovka zasloužila pokračování, tak je to rozhodně tahle. Vzhledem k roku výroby je to už dost nepravděpodobné, ale kdo ví, třeba Vladimir Vladimirovič pozve Davida Cronenberga do Moskvy, a natočí tam spolu hezky šťavnatou epopej o báječných hoších z FSB;) Každopádně kvůli Mortensenovi skoro lituju, že vzniklo Až Na Krev - nebýt Day-Lewisovy kreace v onom "budovatelském snímku", Oscar by Nikolaje Lužina neminul. 80% (Gemini) 4*

VELKÁ RECENZE
Asi v každé recenzi Východních příslibů se začne od Dějin násilí. Od filmu, v němž se kanadský pošuk David Cronenberg přestal zabývat obsesemi a přešel na pole hutných thrillerů, v nichž jsou obyčejní lidé zatáhnuti do násilného světa (uvidíme jestli zůstane jen u dvou filmů). Už trailer tyhle souvislosti přenesl z roviny „tušených podobností“ do praxe - asi nikomu proto neunikne, že se v obou vyskytuje lepá blondýnka, mafie a ostrý Viggo Mortensen. Že Východní přísliby v podstatě kráčí ve šlépějích Cronenbergova předchozího díla ...
Což je jenom dobře. Napodruhé už ani nepřekvapí, jak vnějškově učesané filmy dokáže Cronenberg natáčet - aniž by z nich zmizela vášeň, aniž by se vytratilo maso, aniž by se ty tři explicitní násilné detaily změnily v lacinou pózu, která má v poslední chvíli zabránit sterilitě. Východní přísliby sice nezpracovávají tak atraktivní téma, nevyrukují v poslední čvrthodině s fanfarónsky přehrávajícím záporákem a odpustí si i vyhrocené scény, v nichž se obyčejný otec definitivně mění ve vraždícího terminátora. Zato jsou mnohem kompaktnější, nádherně plynou a váš drahocenný čas vám pár sekund před závěrečnými titulky vyúčtují do posledního haléře.
Po příběhové stránce se toho přitom vlastně moc nestane. Nedočkáme se okázalého propadání blondýnky Anny do světa mafie, kdovíjak efektně se to nemele ani mezi samotnými gansgtery. Přesto to v blízkosti několika přesně vykreslených postav vibruje dost na to, aby bezdějovost nemohla být chápána jako mezera. I rozestavování figurek na hracím plánu je v podání Cronenberga gurmánským požitkem. Je zajímavé, že to, co třeba Sam Mendes představí v Road to Perdition jako výchozí situaci, je pro Cronenberga materiálem na víc jak hodinu stopáže. Nestoudně podmanivou hodinu.  V mafiánském klanu se sice projevují všechny známé mafiánské archetypy, zároveň jsou ale postavy šrafovány s takovou elegancí, že je člověk plně vtažen i do poznávání gangsterského bosse nebo jeho slabošského syna. Nejsou to nijak nové typy - bláznů, pohůnků, latentních homosexuálů a milých dědoušků jsme v gangsterkách poznali už mnoho - ve Východních příslibech jsou ale postavy mnohem rajcovnější, opředeny dostatkem vlastního tajemství a životnosti, tak aby jste se jim chtěli dostat na kobylku.
Kapitolou pro sebe sama je pak Mortensenův Nikolai, jemuž bych osobně okamžitě vlepil nějakou hodně blyštivou sošku. Po jednorozměrných postavách z Dokonalé vraždy, Pána prstenů nebo Kapitána Alatriste prožívá Viggo Mortensen pod Cronenbergovým patronátem herecké nanebevzetí. Hodně za něj sice udělá make-up, tuhá atmosféra, akurátní kamera Cronebergova věčného spolupracovníka Petera Suschitzkyho (v jehož hledáčku jsou kulisy ruské mafie přesně tak temné a „lehce nevkusné“, jak si je představujete), ale stačí, aby se Mortensen opřel o levou nohu a vyklonil hlavu na stranu, a z londýnských uliček vyjde postava až hříšně přitažlivá. Mortensen je schopen působit na plátně drsně, nekompromisně, vydobýt si respekt jen jednou jedinou větou, ale vyzařuje i takřka aristokratickou noblesu, která je stejně tak fascinující jako hrůzná. Zároveň se (i bez konkrétních náznaků) obaluje mystériem, které nás ještě bude pořádně zajímat. V té postavě je prostě všechno, veškeré vnitřní kouzlo, které lze stejně suverénně přenést i na úroveň filmu samotného.
S Východními přísliby jsem měl v podstatě jen dva problémy. Křehká blondýnka Anna v podání Naomi Watts, která při své „dívčí“ nevinnosti snad ani nepůsobí jako žena, se celou dobu chová neuvěřitelně naivně až hloupoučce. Nemusíme se přít o to, že touha být matkou zbavuje některé ženy svéprávnosti a že Cronenberg - jsa si toho vědom - jen využívá téhle pudové výbavy k další konfrontaci čisté blonďaté duše s nelítostným světem mafie. Ale přestylizování ženského elementu nakonec pomáhá i k pochopení toho, proč je Anna schopna prohlédnout Nikolaiovu drsňáckou krustu, poznat ho zevnitř a přimknout k němu (když by to žádný rozumně uvažující člověk neudělal ani s atomovkou u hlavy). I druhá výtka je relativní - a vejde se do slova „Ještě!“, které po skončení utrousila moje přítelkyně. Východní přísliby utečou strašně rychle, člověk chce víc, což ještě umocní (chvályhodná) Cronenbergova snaha vyhnout se doslovnému konci. Půlhodina až hodina navíc by filmu jenom prospěly, protože Cronenberg vypráví s takovou virtuozitou, že ani 100 minut člověka pně nezasytí. Nevím, jestli je dobře bažit po pokračování a odcházet z kina nenaplněn ... osobně mám ale rád ty komplexní kinematografické zážitky, které vás naplní až po horní rysku. Východní přísliby řekly všechno, co bylo potřeba - navíc takřka mistrovsky - pro pevné zaklínění do paměti by ale měly ještě pár minut přidat.
Nová cronebergovka každopádně přináší koncentrované potěšení, které má namířeno do zlatého fondu. Uvidíte v něm lepší bitku naháče než v Beowulfovi, potkáte holiče, který podřezává svoje hosty, aniž byste museli čekat na Sweeneyho Todda, a dočkáte se i jednoho z nejpamětihodnějších momentů, co kdy spatřily světlo promítaček (ano, hypeuji), v nichž si Mortensen vystačil jen se svým čelem a jemným dotykem rtů. Většině diváků bude k maximální spokojenosti něco chybět, já se přiznám, že po dlouhém půstu jsou Východní přísliby druhým filmem po Americkém gangsterovi, který vítám s velkým nadšením. Pro svou subtilnost a celistvost jsou navíc Východní přísliby mému srdci ještě bližší - garantuju vám, že i když zcela nepodlehnete jeho milostným vyznáním a docela roztomilému „prorodinnému“ vyznění, zklamáni z něj odcházet nebudete.

O PRODUKCI
Východní přísliby se dostaly na plátno díky jedinečné tvůrčí spolupráci mezi kanadským režisérem, britským scenáristou a především díky hlavnímu představiteli, který je schopen ztvárnit složitou postavu. Před historickým setkáním režiséra Davida Cronenberga a herce Viggo Mortensena na jednom z nejobdivovanějších filmů roku 2005, „Dějiny násilí“, hledal scénárista Steve Knight látku pro pokračování námětu svého prvního celovečerního filmu „Špína Londýna“. Knight věděl, že chce nadále psát o zajímavém tématu, o lidech a místech v Londýně, kteří jsou často přehlíženi.
Knight dostal původně zakázku na scénář k hodinovému televiznímu filmu o obchodu s lidmi z východní Evropy. Zužitkoval toto téma jako výchozí polohu a v příběhu se spíše zaobírá lidmi, kteří z tohoto obchodu profitují. Touto zločineckou komunitou je existující organizace „Vory v zakoně“. Brzy bylo zjevné, že nový scénář si žádá zpracování v dlouhometrážním snímku.
Knight využil svých kontaktů v Londýně a New Yorku k tomu, aby poznal zločince v obou městech, a obrátil se i na londýnskou policii, úřad pro ruské přistěhovalce v londýnském West Endu a na americkou FBI. „Obchod s lidmi představuje ve Velké Británii obrovský byznys,“ prozrazuje Paul Webster, producent filmu. „Podle policejních statistik se mu věnují zejména zločinci původem z východní Evropy.“
Knight doznává: „Realita je tak neuvěřitelná a šílená, že jsem ji ve scénáři musel zjemnit. K zotročení běžně dochází a ulicích předměstí. Není vidět, ale přesto k němu dochází všude kolem. Byl jsem obdobně překvapený tím, jak lidé z různých východních států - Ruska, Číny a Turecka - vždy pracují vlastní metodou a vytvářejí si vzájemné vazby. Policie do takového podsvětí jen stěží proniká, ale tyto skupiny, které v Londýně existují, si v podstatě samy zajišťují pořádek, protože si nechtějí příliš znepřátelit vlastní okolí. Předlohou pro postavu Semjona byl žijící majitel restaurace v New Yorku. Postava Anny byla vytvořena na počest ošetřovatelky, která asistovala u porodu mého nejstaršího syna ve Whittingtonově nemocnici v Londýně - tu jsme později použili pro exteriér nemocnice ve filmu.“
Knight dále vypráví: „Použil jsem postavu Anny také k tomu, abych mohl vzít obyčejného Londýňana a uvést jej do tohoto skrytého prostředí. Tyto dva světy se často nepotkávají ani nestřetávají, takže jsem si vymyslel nečekaný porod císařským řezem a v napínavém kontextu jsem svedl dohromady porodní asistentku a zotročenou čtrnáctiletou dívku.“
Při uvedení scénáře na filmové plátno spojili síly producenti a produkční společnosti z Velké Británie, Kanady a USA. Webster k tomu poznamenává: „Steve vypráví pochopitelné napínavé příběhy a spojuje v nich exotické prvky se známým prostředím. Když jsem v roce 2004 četl scénář poprvé, pochopil jsem, že je určený pro široké publikum, má tempo, náboj a lze pro něj sehnat herce. Potřebovali jsme jen vynikajícího režiséra, a toho jsme nakonec získali.“
Cronenberg vzpomíná: „Při četbě mne scénář okamžitě vtáhnul do intenzivního miniaturního světa londýnské kriminální subkultury. Steve Knight svým způsobem znovu objevil kriminální film, protože scénář využívá všechny poutavé prvky tohoto žánru a na druhé straně je zároveň poutavě mění a obrací naruby. Tento snímek nemá charakter retrofi lmu, spíš je velmi moderní a napínavý. Také jsem si všiml, že se zde nabízí vynikající studie postav - zejména Nikolaje - a že chci těmto postavám vdechnout život.“
Cronenberg tedy začal pracovat se scenáristou. Knight na to vzpomíná takto: „Byl to ukázkový vztah mezi scenáristou a režisérem. David měl velice jasnou představu, tak jsme absolvovali jen krátkou schůzku a pak jsem udělal práci, na které jsme se shodli jako na nezbytné.“
Producent Robert Lantos, ředitel torontského filmového studia Serendipity Point Pictures, spolupracoval s režisérem Cronenbergem na dvou jeho předchozích snímcích. „David má jedinečný a kouzelný dar. Na plátně vytváří fascinující, hypnotickou realitu. Spolupráci s ním si člověk pamatuje a vždy jej obohatí. Na prvním místě ve mně vzbudilo zájem Davidovo nadšení pro Východní přísliby. Stevův silný a dobře načasovaný scénář s Davidovým mistrovským umem vytvořily neodolatelnou kombinaci.“ Lantos tedy vstoupil do hry a film se stal britskokanadskou koprodukcí, která se točila v exteriérech ve Velké Británii a postprodukovala v Kanadě.

O OBSAZENÍ
Viggo Mortensen
Obsazení hlavní role pěšáka zločinecké organizace „Vory v zakoně“ Nikolaje Lužina, bylo velice jednoduché, protože režisér uvažoval pouze o jediném herci. Cronenberg vysvětluje: „Když jsem spolupracoval s Viggo Mortensenem na Dějinách násilí, všiml jsem si, že vypadá trochu jako Rus nebo nějaký jiný Slovan, i když je z poloviny Dán. Po zkušenostech s Dějinami násilí jsem s ním chtěl proto znovu navázat spolupráci. Při čtení scénáře mi ihned vytanul na mysli. Mortensen je vynikající herec, ještě lepší, než si lidé uvědomují, a ve Východních příslibech to je nepochybně patrné.
Jeho postava je tentokrát velmi precizní, kontrolovaná a maximálně opatrná. Nikolaj na první pohled vypadá jako gangster, má však v sobě i určitou jemnost, takže je tvrdý i křehký zároveň.“
„Když se s Nikolajem setkáváme poprvé, jako by byl v nitru odumřelý,“ dodává Knight. „Žije ve světě násilí, takže i sám má násilnou povahu. Na druhou stranu je také svým způsobem laskavý a Annu to překvapí.“
Mortensen vysvětluje: „Nikolaj je muž s mnoha tajemstvími. Do Londýna přišel z Uralu, který v podstatě tvoří jakýsi geografický předěl několik časových pásem na východ od Moskvy, na okraji sibiřských plání. Hodně toho viděl, a protože má úzký vztah s Kirilem, bývá při akcích klanu v první linii.“
Při přípravě na roli Mortensen strávil několik týdnů v Rusku, kde mimo jiné navštívil právě Ural. Ponořil se do ruské kultury, sledoval ruské filmy a televizní pořady, znovu si pročítal knihy například od Vladimira Nabokova, poslouchal autentické nahrávky a ověřoval si znalosti ruštiny, kterou se před cestou učil. Studoval rovněž otázku problematiku obchodu s lidmi a prostředí gangů, které v oblasti Uralu působí.
Knight vypráví: „Mortensen prostě zmizel a celý se do tohoto prostředí ponořil, strávil určitý čas mezi Rusy s velmi špatnou pověstí. Jeho text jsem sice napsal já, ale tělo i srdce má Nikolaj od Mortensena.“
V průběhu natáčení měl Mortensen u sebe předměty, které si přivezl z Ruska, například růženec z roztavených plastových zapalovačů vyrobený ve vězení. Vyzdobil si karavan reprodukcemi ruských ikon, a stvořil si tak atmosféru, která mu pomáhala zahrát postavu autenticky.
Cronenberg líčí: „Na tuto roli se Mortensen naučil docela dobře rusky. Nikolajovi propůjčuje sílu, humor i důvtip, vnáší je do každého záběru, a celou dobu přitom mluví s ruským přízvukem, takže má jiný témbr než v ostatních fi lmech. Od základů se změnil. V Dějinách násilí hrál vlastně dvě postavy a v jeho ztvárnění Nikolaje jsem si nevšiml stopy ani jedné z nich.“
Webster poznamenává: „V porovnání s jinými herci, je Viggo Mortensen naprosto jedinečný, protože má smysl pro detail. Jeho příprava probíhala měsíce, před začátkem natáčení. Mortensen je herec jako žádný jiný a dává fi lmu herecký cit i mistrovství.“
Mortensen k tomu říká: „Jestliže můžu přemýšlet o tom, co jsem viděl, když jsem navštívil místo, odkud postava pochází, dodává to záběru kus reality. Když budu hrát přesvědčivě, pomůže to snad i ostatním hercům.“
Naomi Wattsová
Produkce potřebovala k Mortensenovi herečku obdobného formátu. Nalezla ji v osobě Naomi Watts. Cronenberg prozrazuje: „Naomi Watts se mezi herci těší obrovské úctě, všichni o ní říkají, že je fantastická herečka - a že se s ní také výborně spolupracuje. Obojí se potvrdilo. Režíruje se neuvěřitelně snadno, protože všechno okamžitě pochopí na nejniternější úrovni. Určitě musí hodně pracovat sama se sebou, ale já jsem si toho nikdy nevšiml. Vždy přišla na scénu a hrála správně hned napoprvé. Vnímá věci v souvislostech a chápe vnitřní život postavy. Naomi Watts je samozřejmě velmi hezká a krása je pro ni jako herečku velice cenná. Není exoticky krásná, aby nemohla hrát obyčejnou ženu. Může zahrát obyčejného člověka, a přitom zazářit.
Anna je velmi zranitelná a v životě ji potkala ztráta, která ji stále trápí. Při hledání původu mladé ženy, významu jejích zápisků a budoucího osudu osiřelého dítěte se začíná obracet k ruské polovině svých kořenů - její zesnulý otec kdysi emigroval do Anglie. Protože žije neveselým středostavovským životem, pohlcuje ji napínavá existence ruských přistěhovalců v Londýně. Nikolaje se bojí, ale přesto touží zažít trochu nebezpečí. Naomi Watts umí půvabně zachycovat všechny změny a výkyvy, kterými Anna prochází.“
Naomi Watts s Cronenbergem již dlouho toužila spolupracovat a považuje Knightův scénář za úchvatné čtení, opravdu dobrý thriller a okno do světa, který lidé dosud příliš nevídali. Anna v sobě delší dobu popírá ruskou kulturu a na začátku snímku právě prožívá smutné období. Schovává se za prací a nechce se jí trávit moc času mezi blízkými, protože jí jen připomínají nepříjemnou minulost. Naomi Watts se však líbí, že Anna stále ráda riskuje a začíná znovu žít díky seznámení s Nikolajem. Je ale čím dál jasnější, že pronikla do drsného prostředí, s nímž se sama nedokáže vyrovnat, a musí vyhledat pomoc příbuzných.
Webster podotýká: „Annina pouť ve jménu Tatiany, dítěte i sebe samé, dává příběhu emocionální pozadí. Naomi Watts postavě předává empatii a neústupnou tvrdost, takže člověk cítí, jak se vymaňuje z depresí, a zároveň si uvědomuje její odhodlání nepoddat se strachu.“
Vzhledem k propojení produkce a místa natáčení se Naomi Watts připravovala na roli ve Whittingtonově nemocnici v Londýně. Viděla zde porod císařským řezem a sledovala budoucí matky a asistentky, které jim pomáhaly při porodních bolestech. Naomi Watts k tomu říká: „Byla jsem u velmi silných okamžiků v životě jiného člověka. Bylo to přirozené, nádherné, pohádkové. Porodní asistentky vykonávají naprosto mimořádnou práci, která vyžaduje velkou porci důvěry.“
Hlavní představitelka se dokonce naučila jezdit na motocyklu ruské provenience. Komentuje to se smíchem: „Můj železný oř vážil tak dvě stě kilogramů a málem dvakrát tolik lidí mi dělalo publikum. Brázdila jsem londýnské ulice, až jsem se tomu zdráhala uvěřit. Nakonec se mi to ale zalíbilo a se zadostiučiněním konstatuji, že si jízdu na motorce teď mohu napsat do životopisu.
„Nikdy jsem se také neupsala žádnému filmu, aniž jsem si předtím alespoň promluvila s režisérem a vyslechla si jeho představu, ale u Východních příslibů jsem to udělala. S Davidem jsme měli naplánovanou schůzku, ale nakonec se uskutečnila až po mém příjezdu do Londýna. Je to sice dost neobvyklé, ovšem protože šlo právě o Davida, nebyl důvod k nervozitě, a David mi pak na schůzce dodal sebedůvěru.“¨
Vincent Cassel
Prchlivého Kirila ztvárnil francouzský herec Vincent Cassel. Cronenberg vysvětluje: „Představujte si Kirila jako syna Saddáma Husajna. Má velkou moc, je povrchní a pohybuje se v obrovské nejistotě - to je hrozně nebezpečné spojení. Na rozdíl od Nikolaje představuje Kiril vznětlivou a temperamentní osobnost, takže spolu velice kontrastují.“
Knight dodává: „Kiril je jako dynamit. Dokáže být agresivní i něžný. Díky obrovské energii a zápalu je sympatický, i přes všechny své činy.“ Cronenberg k tomu říká: „Když je člověk dost starý, může pracovat s lidmi, které obdivuje a s kterými chce pracovat. S Casselem jsem už osobně spolupracoval na jiných projektech, a když jsem četl scénář, vytanul mi na mysli. Potvrdilo se, že je fantastický a že dokáže na plátno beze zbytku přenést divokost, rozpor, nespoutanost a zoufalství, které Steve tak dokonale popisuje.
Cassel ve filmu naprosto precizně a kontrolovaně sděluje vnější a vnitřní chaos a pracuje se s ním báječně. Věděl jsem, že díky atraktivitě a silnému výkonu ve filmu se s Mortensenem budou dobře doplňovat.“
Cassel měl sice velkou chuť s Cronenbergem a Mortensenem spolupracovat, ale zároveň říká: „Nechtělo se mi hrát dalšího zločince. Zjistil jsem však, že tahle postava má více rovin. Kiril je oběť velmi těžkého dětství. Ano, je agresivní a nebezpečný, ale zároveň je jeho postava velmi dojemná, protože Kiril nezná nic jiného než „rodinný podnik“ a velmi nevrlého otce. Vztah mezi Kirilem a Nikolajem má hodně tváří a k nim patří také žárlivost. Pro mne byla největším oříškem práce na tom, abych měl věrohodný ruský přízvuk a abych vůbec mluvil věrohodně rusky, o což jsem se velmi snažil.“
Webster žasne: „Je neobyčejné pozorovat Cassela, jak se mění z padoucha na ukňourané děcko přísného otce. Hraje mimořádně dobře a odhaluje Kirilovu smutnou tvář. Kdykoli se na plátně objeví jeho otec, z Kirila se stává kluk, zejména díky nenuceně autoritativnímu vystupování Armina Muellera-Stahla.“
Cassel poznamenává: „Spolupráce s Davidem je příjemná. Protože znám jeho filmografi i, byl jsem si jistý, že to s herci bude umět. Samozřejmě to s nimi umí. Mají hodně volnosti, ale Cronenberg přitom naprosto přesně dodržuje scénář. Ve správné chvíli řekne ten správný vtip, ale zároveň je to jednoznačně on, kdo má na place poslední slovo.“
Armin Mueller-Stahl
Pro Muellera-Stahla jsou Východní přísliby první velká filmová role po několika letech. „Armina pozoruji už mnoho roků - má fantastický hlas a fantastickou tvář,“ říká Cronenberg. „Na jeho vzhledu je vidět celá jeho životní zkušenost - nucený odchod z Východního Německa. Ještě než jsem jej poznal osobně, všiml jsem si, že je neskutečně milý, ale má i nesmírnou autoritu, z které může jít zároveň strach. Přesně to bylo pro roli Semjona potřeba, protože na začátku tohoto filmu všichni vypadají jinak než jací ve skutečnosti jsou.
Armin se chopil nejen role, ale přijal i těžký úkol hovořit anglicky s ruským přízvukem, což je pro Němce složité. Ale zhostil se jej se ctí, nebo´ na správném akcentu pracoval s jazykovými poradci stejně jako herci, kteří byli o polovinu mladší.“
Mueller-Stahl přemítá: „Tento příběh je černý jako noc. Semjon je velice krutý člověk a svět je takových lidí plný. Semjonovo zlo není vidět, ale dřímá hluboko v jeho nitru. „Vory v zákoně“ jsou skrytí, protože je nelze poznat. Je ale velmi důležité ukazovat obě stránky těchto stvůr. Semjon má silný sentimentální vztah ke své vnučce a stejný vztah má i k ruské hudbě. Ztvárnění zločineckého bosse ve fi lmu má určitou tradici, tak snad se mi podařilo jej zahrát po svém. Při natáčení je režisér Cronenberg přátelský a také se soustředí na příběh a na to, co se má v záběru odehrát. Když jsem se s ním poprvé setkal, řekl jsem si: To je tak milý člověk - a točí tak strašidelné filmy.“
Sinéad Cusack
S původem irskou herečkou Sinéad Cusack se Cronenberg potkal v minulosti již vícekrát, nebo´ ve dvou filmech režíroval jejího manžela Jeremy Ironse (v „Příliš dokonalé podobě“ a „M. Butterfly“). Východní přísliby konečně daly Cronenbergovi příležitost nabídnout jí roli. Sinéad Cusack o tom říká: „Byla jsem v sedmém nebi, že mohu spolupracovat s Davidem Cronenbergem. Všechny jeho filmy mají mnoho vrstev a nálad. Scénář se mi zdál vyzrálý, postavy velmi dobře vykreslené a všichni, kdo dnes čtou noviny, velmi dobře vědí, oč se jedná, když se řekne obchod s lidmi z Ruska.“
Cronenberg se svěřuje: „Nechtěl jsem, aby Anninu matku hrála stařenka. Potřeboval jsem, aby to také byla atraktivní žena plná života, tak jak ve scénáři doporučoval Steve. Ony dvě ženy, které spolu žijí ve stínu dvojnásobné tragédie - smrti Annina ruského otce a smrti jejího dítěte - tvoří dohromady malou rodinu nabitou emocemi, zvláště pak tehdy, když se k nim přidá hrdý ruský strýc Stěpan.“
Jerzy Skolimowski
Strýce Stěpana hraje režisér Jerzy Skolimowski, který se již dlouho těší Cronenbergovu obdivu. Cronenberg říká: „Ohromily mě fi lmy, které Jerzy natočil v 60. letech minulého století jako součást polské nové vlny. Při preprodukci jsem si vzpomněl, jak Jerzy hrál agenta KGB ve filmu „Bílé noci“ (1985) a že tuto úlohu ztvárnil úžasně. Dali jsme si v Londýně schůzku a já jsem byl nadšený, když mou nabídku na účast ve Východních příslibech přijal. Nakonec jsme zajistili zajímavé a povětšinou evropské herecké obsazení. Pro mě to bylo obzvlášť vzrušující, protože postavy, o kterých točím filmy, většinou z Evropy nepocházejí. Byl to úplně nový tým.“
Lantos líčí: „Bylo pro mne ohromným potěšením spolupodílet se na filmu s tak talentovanými herci. a režisérem. Bez ohledu na to, kolikrát jsem tento snímek zhlédl, najdou se v něm záběry, kde mě jejich výkon unáší.“ Lantos dodává: „Navíc david vždy pracuje podle natáčecího plánu, vždy se vejde do rozpočtu a vždy udělá to, co řekne - a udělá to nadmíru dobře. Práce s Cronenbergem jde sama od sebe.“ Skolimowski se připojuje: „David je sebevědomý a nedává to znát a zároveň při natáčení vytváří harmonickou atmosféru. Všechno jde hladce a hezky zčerstva. Tak by mělo natáčení vypadat, ovšem moje filmování tak bohužel nevyhlíží.“

Ocenění:
Academy Awards
2008 - Viggo Mortensen (Hlavní herec) (nominace)

Golden Globes
2008 - Nejlepší film - drama (nominace)
2008 - Viggo Mortensen (Nejlepší herec - drama) (nominace)
2008 - Howard Shore (Nejlepší hudba) (nominace)

BAFTA
2008 - Viggo Mortensen (Nejlepší herec v hlavní roli) (nominace)
2008 - Výjimečný britský film (nominace)

Toronto IFF
2007 - David Cronenberg (Cena diváků pro nejlepší film)

San Sebastián IFF
2007 - David Cronenberg (Zlatá mušle pro nejlepší film) (nominace)

New York Film Critics Circle
2007 - Viggo Mortensen (Nejlepší herec) (nominace)

César Awards
2008 - Nejlepší zahraniční film (nominace)

British Independent Film Awards
2007 - Viggo Mortensen (Nejlepší herec)
2007 - Nejlepší britský nezávislý film (nominace)
2007 - David Cronenberg (Nejlepší režisér) (nominace)
2007 - Armin Mueller-Stahl (Nejlepší vedlejší herec či herečka) (nominace)
2007 - Steven Knight (Nejlepší scénář) (nominace)

DABING
V českém znění: Jan Šťastný - Viggo Mortensen (Nikolai), Pavel Šrom - Vincent Cassel (Kirill), Anna Remková - Naomi Watts (Anna), Jiří Plachý - Armin Mueller-Stahl (Semyon), Vlasta Peterková, Oldřich Vlach - Mina E. Mina (Azim), Bohuslav Kalva - Jerzy Skolimowski (Stepan), Eliška Nezvalová, Vojtěch Hájek, Dalimil Klapka, Karel Gult, Libor Terš, Marek Holý, Lukáš Jurek, Tomáš Karger, Stanislav Lehký, Zuzana Mixová, Radka Přibyslavská, Pavel Tesař, David Štěpán a další
Produkce: Ivana Prejdová, Veronika Dvořáková
Zvuk: Tomáš Říha
Překlad: Rosana Murcott
Dialogy: Radka Přibyslavská
Režie: Vladimír Žďánský
Vyrobilo: Barrandov studio dabing pro Barrandov TV Studio a. s. 2009

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.1.2008 Blue Sky Film
Premiéra USA: 14.9.2007 Focus Features
Premiéra Velká Británie: 17.10.2007 (London Film Festival)
Premiéra Kanda: 14.09.2007 Odeon Films
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 22.7.2010 Blue Sky Film
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)

Tržby v ČR - Kč 2 429 250
Tržby celkem - $ 56 100 000
Návštěvnost v ČR 22 270
Náklady (Rozpočet) - $ 50 000 000

 

Tvůrci a herci

David Cronenberg (Režie), Paul Webster (Produkce), Robert Lantos (Produkce), Howard Shore (Hudba), Peter Suschitzky (Kamera), Ronald Sanders (Střih), Deirdre Bowen (Casting), Nina Gold (Casting), Carol Spier (Scénografie), Denise Cronenberg (Kostýmy), (Zvuk), Christine Blundell (Masky), Steven Knight (Scénář), Josef Altin (Herec), Naomi Watts (Herec), Viggo Mortensen (Herec), Vincent Cassel (Herec), Armin Mueller-Stahl (Herec), Sinéad Cusack (Herec), Jerzy Skolimowski (Herec), Olegar Fedoro (Herec), Tamer Hassan (Herec), Michael Sarne (Herec), Donald Sumpter (Herec), Raza Jaffrey (Herec), Tereza Srbová (Herec), Tatiana Maslany (Herec), Sarah-Jeanne Labrosse (Herec), Mia Soteriou (Herec), Elisa Lasowski (Herec), Radosław Kaim (Herec), Rebecca Reid (Herec), Rhodri Miles (Herec), Alice Henley (Herec), Lalita Ahmed (Herec), Badi Uzzaman (Herec), Chris Wilson (Herec), Tony Cook (Herec), Dona Croll (Herec)

 

2007/100/Velká Británie, Kanada, USA/Drama, Krimi, Mysteriózní, Thriller