Mulholland Drive / Mulholland Dr. (2001/147/USA, Francie/Mysteriózní, Thriller, Drama, Romantický) 82%
11.09.2024 19:43
JEDNOU VĚTOU
„Příběh lásky a osamění z města, kde se sny mění v noční můru.“
OBSAH
Uprostřed noci na pusté losangeleské ulici Mulholland Drive se schyluje k vraždě. Do luxusního cadillacu však narazí vůz řízený opilými mladíky dřív, než stačí muž ve večerním obleku zastřelit elegantní tmavovlásku. Muži v autě zemřou, otřesená žena bloudí nočními ulicemi. Plavovláska Betty Elmsová, která právě přijela z rodného kanadského zapadákova Deep River do Hollywoodu, vyděšenou oběť ráno najde v zamčeném bytě poblíž Sunset Boulevardu, který jí na čas přenechala tetička Ruth. Neznámá, která si podle plakátu na film Gilda začne říkat Rita, ztratila paměť - a Betty se rozhodne pomoci jí pátrat po minulosti plné temných stínů. Zároveň se pokouší realizovat svůj sen stát se herečkou.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Dosti psychologický film i na moje poměry. Atmosféra je naprosto skvělá to se nedá Lynchovi upřít, že on tu atmosféru umí. Možná mi nesedl Lynchuv styl vyprávění filmu nebo nejsem na tyto filmy stavěný, ale ten příběh mi moc nesedl. Jako plno lidí jsem z příběhu nepochopil ani zbla, ale přesto se na něj docela dobře koukalo. Kromě atmosféry bych chtěl ještě vyzdvihnout Naomi Watts a Lauru Harring, které hráli ve filmu nádherně, ale to je tak vše. (Malarkey) 3*
David Lynch se vrací jedním ze svých nejsilnějších snímků na filmové plátno. Svou snahu o navázání na seriálové kvality Twin peaks by rozhodně uspěl, ale díky producentům byl nucený svůj seriál o "snech a iluzích Hollywoodu" přestříhat na jeden film a chvílemi je to možná znát, avšak ani na okamžik atmosféra nepovoluje a nedokážete se dostat ze spárů toho mysteriózního klenotu doby. Herecké osobnosti ať známé či neznámé jsou v režii Lynche úchvatnými postavami, které divák sleduje bez jediného pohybu svého křehkého těla. Jako divák bych měl poděkovat za objevení Naomi Watts, která je úchvatná a hraje jako nikdy(ani předtím ani potom:)). Vše je uhrančivé, pohlcující a maximálně tajemné, takže i temné rohy kinosálu musí závidět Lynchův nekonečný talent na vytváření neskutečných, ale dech beroucích scén. (Djkoma) 5*
Pokud se nechcete cítit jako nechápající blbci, doporučuji vám tento film zastavit alespoň půlhodiny před koncem. Do té chvíle je příběh o dvou dívkách, „kradení“ identit a úchylnosti Hollywoodu jakž takž srozumitelný. Jenže v závěru dojde k montypythonovskému zvratu par excellence. S jediným rozdílem, nikdo zde neřekne: „A nyní něco úplně jiného“ . Tak by to byla přinejhorším sranda. Takto jsem zůstal dokonale dezorientován. Možná to byla samoúčelná režisérova hříčka zaručující, že se o Mulhollandu bude mluvit, možná to mělo skrytý – pro masivní část světové populace – význam, dávající smysl. Asi i proto, že je to exkluzivní „lynchovina“ jsem celé dvě a půl hodiny napjatě čekal a vlastně přímo toužil se dozvědět, co se z toho vyklube. A ono nic nepřišlo. Nebo mě to minulo. Nedočkáte se žádné pointy, kvůli které by mělo smysl dívat se na celý velmi atmosférický a velmi mysteriózně-bizarní film znovu. Obsah tajemné modré krabičky si budete muset domyslet sami. Co už si však domýšlet muset nebudete, je tvar poprsí (čím dál zajímavější) Naomi Watts. Nejsnadnější je přirovnat Mulholland Dr. ke dvěma filmům v jednom. Ke dvěma filmům, které spojují pouze hlavní herečky a žánrová nezařaditelnost. Možná to byly morbidní komedie. Ale smál se jenom Lynch. 80% (Matty) 4*
VELKÁ RECENZE
Leitmotivem nového filmu Davida Lynche je spící ženské tělo, což otevírá cestu k interpretaci následujícího dění jako snu. Snový princip ostatně u Lynche vždy převažoval nad "realisticky" rozvíjeným vyprávěním: podřizuje se mu už řazení surreálných obrazů v režisérově celovečerní prvotině MAZACÍ HLAVA (Eraserhead, 1978). Situace je však nyní mnohem komplikovanější, než byla třeba ve SLONÍM MUŽI (The Elephant Man, 1980) nebo v DUNĚ (Dune, 1984), kde jsme sledovali sny zjevně vložené do děje a poukazující ke konkrétní snící osobě. Už v MODRÉM SAMETU (Blue Velvet, 1986) lze celou "noční" část vnímat jako představu odvíjející se v Jeffreyho hlavě, což ovšem nájezd kamery do a posléze opět z hrdinova ucha implikuje až příliš okázale. Vše je sice téměř beze zbytku vysvětlitelné prostřednictvím psychoanalýzy, avšak onu tak zjevně snovou část obklopuje "realita" natolik cukrová, že bychom se měli střežit chápat ji jako jistotu jakýmkoli způsobem "snu" nadřazenou.
Lynch natáčí svébytné psychologické filmy, což je označení, které sluší zvláště jeho posledním dílům lépe než nálepky mainstreamových žánrů (thriller, krimi, love story). Prostupování kategorií vnitřní-vnější či skutečnost-sen (také ve smyslu představa či vzpomínka - včetně "vzpomínek" v podobě popkulturních konotací) je tu ovšem tak těsné, že přestává s obvyklým chápáním psychologického filmu korespondovat. Pojetí psychologie tu totiž souvisí - spíš než s kinematografií - s abstraktím malířstvím, jemuž se ostatně Lynch věnoval výrazně dřív než filmu. Se svou podezřívavostí vůči povrchu věcí a s vědomím, že nikdy nedokážeme proniknout dost hluboko, abychom mohli poznat a pochopit jejich tajemství, se Lynch chápe filmu jako nástroje nepříliš vhodného k "realistickému" zobrazování lineárních dějů podřízených kauzálnímu nexu. Stáváme se svědky prohlubování určitých obrazů, případně jejich vrstvení či obsesivního posunutého kopírování, přičemž způsob, jakým Lynch příběh vnímá, dobře přibližuje jeho "konstantní" comics The Angriest Dog in the World (Nejvzteklejší pes na světě). Tam režisér vpisoval z kontextu vytržené (pseudo) filosofické sentence do bublin linoucích se z okna domu. Na čtyřech stejných obrázcích, lišících se jen tím, že na třech vládne den a na posledním noc, vidíme protagonistu uvázaného u boudy a - jak praví neměnný úvodní text - "tak vzteklého, že se každým okamžikem blíží stavu rigor mortis". (Všimněme si, že nehybnost může být projevem "dynamického" stavu maximální zuřivosti.)
Zatím poslední Lynchův film, MULHOLLAND DRIVE (za nějž získal po právu Cenu za nejlepší režii na loňském MFF v Cannes), je v tomto smyslu především formálním pokračováním LOST HIGHWAY (1997), kde se ostatně tato losangeleská ulice objevuje ve scéně o dodržování dopravních předpisů. Připusťme interpretaci, že v LOST HIGHWAY je druhá věta "psychogenní fugy" (legitimní lékařský termín) sledováním pokusu hudebníka Freda Madisona uniknout do vysněného světa před faktem, že ze žárlivosti zavraždil svou manželku. Přechod ze "skutečné" identity do "vymyšlené" Lynch popisuje prostřednictvím překvapivé scény informující o hrdinově změněném fyzickém statutu podobně stroze jako úvodní věta Kafkovy Proměny o Řehořově procitnutí ve hmyzí podobě: dozorci místo Madisona nacházejí v cele jiného muže - automechanika Petea, kterého však musejí propustit, protože proti němu soud nemůže vznést žádné obvinění. Madisona a Petea hrají velmi odlišní herci (Billa Pullmana vystřídá Balthazar Getty), v Peteově příběhu však osudovou ženu Alici představuje opět Patricia Arquetteová stylizovaná jen do podoby jiné hollywoodské ikony (tmavovláska/blondýnka). I v představách tedy Pete naráží na tutéž "nesprávnou" osobu, a výsledek tak nemůže být jiný než tragický...
Taková dvojakost charakterů je možná součástí malířského vnímání reality, jež stále zřetelněji nevede odněkud někam: spíš trvá tady a teď jako struktura provokativně nezávislá na pomíjivé přítomnosti diváka, který kolem ní prochází jako kolem obrazů visících na zdi (viz též v MODRÉM SAMETU padoucha Franka Boothe coby horší "já" naivně šlechetného Jeffreyho a ženy kolem - andělskou Sandy a temně pudovou Dorothy - jako extrémní ztělesnění jeho touhy; v incestním dramatu TWIN PEAKS z roku 1992 je to dvojice otec Palmer/zloduch Bob a v LOST HIGHWAY dvojjediný pan Eddy/Dick Laurent). O tom, že Lynch už dnes publikum jistým způsobem zohledňuje, i když patrně jen proto, že je zábavnější ho mást než ignorovat, svědčí právě MULHOLLAND DRIVE: nabízí totiž příběhový model, který není - na rozdíl od LOST HIGHWAY - definitivně řešitelný. Portrét ležícího ženského těla je tu ovšem stejně výmluvným konstantním obrazem, jakým byla v LOST HIGHWAY závěrečná scéna honičky.
Ve vyprávění následujícím po záběru na spící ženu sledujeme rychle se komplikující vyprávění. To záměrně matoucím způsobem sugeruje - v protikladu k očekávanému subjektivnímu úhlu pohledu "spící vypravěčky" - objektivistický pohled na skutečnost, střídá hrdiny a prostředí: exponuje pokus o zabití tmavovlásky (Laura Elena Harringová) v autě na Mulholland Drive i to, jak žena nachází útočiště v zamčeném (!) bytě, jejž své neteři Betty Elmsové (Naomi Wattsová) přenechala její tetička Ruth. Betty, která do Hollywoodu právě přijela z rodného zapadákova Deep River, aby se stala filmovou hvězdou, pomáhá tmavovlásce (jež si v inspiraci plakátem na GILDU začne podle hlavní představitelky říkat Rita) najít ztracenou paměť a zároveň pracuje na své herecké kariéře. Navenek pronikneme i do zákulisních machinací vedení mediální společnosti Ryan Entertainment, která nutí režiséra Adama Keshera obsadit do jeho chystaného filmu Příběh Sylvie Northové jakousi Camillu Rhodesovou. Jistoty nám nepřidá ani scéna, v níž u snídaně v restauraci Winkies' jistý velmi vyděšený muž líčí svůj dvojitý zlý sen, v němž figuruje jakýsi zloduch za zdí... Tato pomyslná snová část končí variací na úvodní obraz: podivný Kovboj budí ženu ležící v posteli, jejíž stav zjevně osciluje mezi spánkem a smrtí. Pak rychle zjišťujeme, že blondýnka, již jsme si zvykli nazývat Betty, se ve skutečnosti jmenuje Diane Selwynová (což je jméno, na něž jsme už v předchozím "snu" narazili). Zdá se, že Diane (pracující po marném pokusu prorazit u filmu jako servírka ve Winkies') si najala zabijáka, aby odstranil její milenku Camillu Rhodesovou, která jí přebrala roli i Adama Keshera. Diane pak nedokáže snést výčitky svědomí a zastřelí se.
Ani tato "pravděpodobnější" interpretace osudů těla ležícího na posteli ovšem není nejspíš úplně správná. Pomyslná první část by mohla být volnou obdobou druhé věty v LOST HIGHWAY a tedy popisem hnutí vyšinuté mysli zkoušející uniknout výčitkám svědomí. Možná i zde se touha po úniku zvrhla jen v novou noční můru, "probuzení" však nepřináší jednoznačné vysvětlení, protože v něm vyplouvají na povrch další, ještě intenzivnější snové prvky (například okamžik, kdy Camilla vede Diane vzhůru k Adamově vile křovinami nad Mulholland Drive). To nás pak může dovést k nápadu, zda druhá část není jen dalším, zoufalejším "snem" - možná až Lynchovou variací na jeho oblíbený SUNSET BLVD, (1950). To, že Lynch na Wilderovu sarkastickou komedii z hollywoodské továrny na sny myslel, naznačuje i okamžik, kdy bloudící žena v úvodu slavný Sunset Boulevard přechází, aby nalezla útočiště v bytě v postranní ulici. Pomyslná druhá část MULHOLLAND DRIVE může být klidně i "vyprávěním mrtvé ženy": podobně jako je spánek pokračováním, a tedy součástí bdělého stavu, smrt nutně nemusí být u Lynche (mimochodem dlouhodobě fascinovaného stavy rozkladu) koncem existence živé hmoty. Diane/Betty ve stadiu rigor mortis tak může být ve stavu "dynamické nehybnosti" podobně jako comicsový pes či Madison/Pete, který je "nehybný" dokonce i na útěku, protože ze ztracené dálnice svého osudu nemůže uniknout.
Pokud tetička Ruth v druhé verzi zemřela a v první "odjela natáčet do Kanady", odkud zároveň přijela i Betty, může Kanada prostě jen představovat synonymum nebytí (a zároveň reprezentovat stav postavy před a po vyprávění). Diane tedy odjela do Kanady, a protože delší pobyt zde zjevně způsobuje rozklad těla i mysli, není vůbec divu, že chvílemi sledujeme i značně "rozložené" subjektivní vyprávění.
Hrdince a toku její mysli na soudržnosti nijak nepřidá ani to, že vyprávění je situováno do rozkladného prostředí Hollywoodu. Příběh MULHOLLAND DRIVE má pádný důvod být vykolejen z pravidel standardní filmové logiky, chronologie i psychologie: vždyť se odehrává ve "městě snů", které se může stát světem nočních můr nejen pro každou naivní blondýnku z Deep River, ale i pro leckterého nezávislého filmového umělce typu Lynche (nebo možná Adama Keshera). Hrdinka se stává obětí světa prefabrikovaných iluzí natoli, že i její pomsta úspěšnější konkurentce se obrací nesprávným směrem - pokud se ovšem vůbec realizovala, o čemž nemáme (podobně jako o vině Franka Madisona) vlastně žádný hmatatelný důkaz! (Zdá se, že Betty a Ritta v bytě v Sierra Bonita společně nahlédly do některého z dosud uzamčených pokojů budoucnosti - ale čí budoucnosti vlastně? Budeme-li důslední, tělo, jež nalezly, nemusí nutně patřit "jen" Betty/Diane!)
Diane by se každopádně měla pokusit spíš než sebe či Camillu "zastřelit Hollywood", který ženy typizuje na naivní hloupé blondýny a zrzavé "mrchy", jež se ovšem sobě navzájem matoucně podobají. Zaměnitelnou identitou jsou tak v MULHOLLAND DRIVE opatřeny nejen předměty, jako je klíč, kabelka nebo popelník, ale i zvuky (playback na hereckém konkursu a v baru Silencio), události (výměna bytu) a samozřejmě osoby (blond paruka mění Ritu v Betty). Není proto divu, že tajemná modrá krabice, od níž tak dlouho schází klíč, nakonec neobsahuje žádné vodítko k záhadě, ale černočernou tmu, do níž se propadneme jako do nebytí.
U Lynche - autora vychutnávajícího (podobně jako Alfred Hitchcock) ikonografii ženského vzhledu - jistě není náhoda, že vedle Naomi Wattsové (Betty/Diane) se ve vyprávění mihnou další dvě "podobné" herečky - Melissa Georgeová (která v prvním snu hraje Camillu Rhodesovou a pak anonymní blondýnku líbající na večírku Ritu/Camillu) a Melissa Criderová (jako servírka Diane a servírka Betty). Z nezbadatelných hlubin se na povrch filmového plátna nevynořuje jen příliš mnoho servírek, ale i příliš mnoho adeptek na hlavní roli v Adamově hudebním retrofilmu. Na konkursu vystřídá neznámou tmavovlásku Camilla Rhodesová (v podání Melissy Georgeové), čemuž přihlíží Betty, která se však hereckých zkoušek nezúčastní, protože má schůzku s Ritou (která je však zároveň přece Camillou). Protože Kesher využívá playback, nejsou pro tento hudební film zřejmě důležité pěvecké kvality uchazeček, ale jen to, jak vypadjí (a právě zde se musí Adam spokoji s vnucenou hvězdou!)
K dvojité struktuře vyprávění patří i to, že Kesherův film líčí typickou hollywoodskou cestu ke slávě á la ZRODILA SE HVĚZDA (A Star Is Born), zatímco Lynchův sleduje tutéž story poplatnou americkému snu, ale jakoby po (neexistujícím) rubu Möbiovy pásky. V prvním Lynchově filmu s opravdovou ženskou hrdinkou (nepočítáme-li - opět "mrtvou"! - Lauru Palmerovou z TWIN PEAKS) je tak režisér Kesher - postava s identitou shodnou v obou příbězích - personou nejen vysloveně směšnou, ale nejspíš i lehce autobiografickou (kariéra samotného Lynche zahrnuje řadu projektů zmarněných "vnějšími" okolnostmi, i MULHOLLAND DRIVE se málem stal jedním z nich, když ho v podobě seriálového pilotu odmítla společnost ABC). I Když je Adam trapný a jeho projekt možná komerční, téma ohrožení vnější mnipulací je tu pojato smrtelně vážně. Ženy totiž ve městě snů ztrácejí svá těla, ale muži především své duše (takže o nějaký "ženský film" vlastně ani moc nejde, že?).
MULHOLLAND DRIVE je hloubkovým průzkumem pocitu ohrožení, jež je naprosto spolehlivé jen ve své nevypočitatelnosti - podobně jako ta bizarní autonehoda na počátku filmu, která komorně a elegantně naplánovanou vraždu změní ve velkolepě hrůznou hromadnou bouračku. Z ní vyvázne jedině plánovaná oběť, zbavená ovšem vzpomínek - jež možná nejsou potřebné k bytí v obrazu, který si svou paměť teprve vytváří.
Pokud u Davida Lynche hrdina podniká nějakou cestu, pak jeho přesun v prostoru je odrazem jeho vnitřního směřování. Titulní hrdina PŘÍBĚHU ALVINA STRAIGHTA (The Straight Story, 1999), oslnivého eseje o stárnutí těla a neměnnosti ducha, je ovšem patrně jediným lynchovským protagonistou, který kdy - protože pomalu a nikoli na útěku - dojel skutečně tam, kam chtěl a kam měl. Nejen protagonisté ZBĚSILOSTI V SRDCI či LOST HIGHWAY, ale i Lynchovi nejnovější chodci křižující hollywoodské ulice prchají nikam a nesmyslnost jejich usilování zdůrazňuje těkavá rychlost jejich pohybů.
Ocitli jsme se v "nereálném" světě, který svou existenci založil na demonstracích vlastní nepravděpodobnosti. V prostoru naší mysli mezi Mulholland Drive a Sunset Boulevardem neustále dochází ke zběsilým bouračkám, ale ty rozhodně nemohou přispět k objasnění skutečných pravidel silničního provozu, kterými bychom se mohli řídit, aby naše auto (nebo identita) nepřišly k úrazu.
Zůstat ležet v posteli a snít film je proto možná nejlepší způsob, jak se přiblížit tajemství našeho bytí mezi dvěma pobyty v Kanadě, odkud přicházíme a kam směřujeme.
O FILMU
Důležitou roli v navzájem propletených příbězích obou žen hraje režisér Adam Kesher přeobsazující zrovna hlavní ženskou roli ve svém příštím hitu Příběh Sylvie Northové, ale i byteček v Sierra Bonita, kam se uchylují dívky, které v hollywoodském světě snů zabloudily na své cestě ke slávě. Nesmíme ovšem zapomenout ani na herečku jménem Camilla Rhodesová, filmového bosse jménem Roque, který s lidmi zachází jako s bezmocnými loutkami, a na jeho mafiánské pohůnky - bratry Castiglianeovy. Svou roli hraje i zlověstný sen, který v restauraci Winkie's na Sunset Boulevardu vypráví velice vyděšený muž jménem Dan... a také podivný noční podnik s názvem Klub Ticha, kabelka s pětadvaceti tisíci dolary a modrá krabice neznámého obsahu, od níž dost dlouho schází ten správný klíč.
Mulholland Drive patřil dlouhou dobu k nerealizovaným projektům Davida Lynche. V roce 1999 režisér podle svého scénáře natočil za 8 milionů dolarů dvouhodinový pilotní snímek pro televizní společnost ABC, která se však myšlenky plánovaného televizního seriálu vzdala. S využitím dalších 7 milionů od francouzské společnosti CanalPlus David Lynch materiál znovu sestříhal a upravil tak, aby v podobě celovečerního filmu vyhovoval jeho původním představám. Vznikl tak umělecky nekompromisní tvar, který formálně upomíná na Lynchův celovečerní debut Eraserhead (Mazací hlava) a který nabízí fascinující procházku světem režisérových obsedantních nočních můr.
V příběhu vystavěném na principech snu si autor pohrává s tím, co si obvykle představujeme pod logikou vyprávění, tradiční chronologií, totožností filmových postav i neměnnou podobou předmětů ve filmovém příběhu. Divák si teprve postupně skládá "skutečný" příběh filmu, který se výrazně liší od "vnějšího" příběhu, který sleduje. Stejně jako v Lost Highway totiž sledujeme cesty vyšinuté mysli, která po naplnění jistého definitivního činu zkouší výčitkám svědomí uniknout do svých představ. Možná, že touha po úniku z reality se ovšem i podruhé zvrhne jen v další zlý sen o lásce k nesprávné osobě....
David Lynch v Mulholland Drive poprvé otevřeně vypráví o absurdním světě jménem Hollywood, kde hraje důležitou roli závist, kariérismus a zákulisní manipulace. Postavu režiséra Adama Keshera, do jehož práce začnou brutálně zasahovat autoritativní síly zvnějšku, můžeme chápat jako skrytě autobiografickou. Také Lynch musí za uskutečnění svých projektů bojovat - ovšem právě film Mulholland Drive je navzdory svému pesimistickému ladění důkazem toho, že nejen zlé, ale i příjemné sny se někdy plní.
Postavy a obsazení
• Naomi Watts - Betty Elmsová / Diane Selwynová
• Laura Harring - Rita
• Dan Hedaya - Vincenzo Castigliane
• Brent Briscoe - detektiv Neal Domgaard
• Robert Forster - detektiv Harry McKnight
• Lee Grant - Louise Bonner
• Scott Coffey - Wilkins
Ocenění
Academy Awards
2002 - David Lynch (Nejlepší režie) (nominace)
Independent Spirit Awards
2002 - Peter Deming (Nejlepší kamera)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
2002 - Nejlepší střih
2002 - Angelo Badalamenti (Nejlepší hudba)
César Awards
2002 - Nejlepší zahraniční film
Golden Globes
2002 - Nejlepší film - drama (nominace)
2002 - David Lynch (Nejlepší režie) (nominace)
2002 - David Lynch (Nejlepší scénář) (nominace)
2002 - Angelo Badalamenti (Nejlepší hudba) (nominace)
Critics Choice Awards
2002 - Nejlepší film (nominace)
Los Angeles Film Critics Association Awards
2001 - David Lynch (Nejlepší režisér)
2001 - Nejlepší film (nominace)
2001 - Naomi Watts (Nejlepší herečka) (nominace)
New York Film Critics Circle Awards
2001 - Nejlepší film
2001 - David Lynch (Nejlepší režisér) (nominace)
2001 - Naomi Watts (Nejlepší herečka) (nominace)
2001 - Peter Deming (Nejlepší kamera) (nominace)
The Saturn Awards
2002 - Nejlepší akční/dobrodružný/thriller film (nominace)
2002 - David Lynch (Nejlepší režie) (nominace)
2002 - Naomi Watts (Nejlepší herečka) (nominace)
2002 - Angelo Badalamenti (Nejlepší hudba) (nominace)
Cannes Film Festival
2001 - David Lynch (Nejlepší režie)
2001 - David Lynch (Zlatá palma) (nominace)
DABING
V českém znění: Dana Černá - Naomi Watts (Betty / Diane), Jitka Moučková - Laura Harring (Rita / Camilla), Jaroslava Obermaierová - Ann Miller (Catherine), David Novotný - Justin Theroux (Adam Kesher), Petra Hanžlíková - Katharine Towne (Cynthia), Jana Altmannová - Lee Grant (Louise), Bohdan Tůma - Billy Ray Cyrus (Gene), Mark Pellegrino (Joe Messing), Marek Libert - Patrick Fischler (Dan), Otto Rošetzký, Jiří Valšuba, Jan Hanžlík, Karel Chromík, Jiří Havel, Zdeněk Maryška - Robert Forster (Harry McKnight + titulky).
Překlad: Petra Martincová
Zvuk: Jiří Peřina
Produkce: Milan Soták
Dialogy: Veronika Kernová
Režie: Hana Krtičková
Vyrobila: Saga Tv s.r.o. 2002
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 28.2.2002 Artcam Films
19.5.2022 Pannonia Ent.
Premiéra Francie: 16.5.2001 (Cannes Film Festival)
10.05.2017 Tamasa Distribution
8.12.2021 Tamasa Distribution
Premiéra USA: 19.10.2001 Universal Pictures US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.12.2002 Hollywood Classic Entertainment (DVD)
Poprvé na DVD: 16.9.2002 Hollywood Classic Entertainment
Poprvé na Blu-ray: 14.3.2012 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 4 469 037
Tržby celkem - $ 20 300 000
Návštěvnost v ČR 46 935
Náklady (Rozpočet) - $ 15 000 000
„Příběh lásky a osamění z města, kde se sny mění v noční můru.“
OBSAH
Uprostřed noci na pusté losangeleské ulici Mulholland Drive se schyluje k vraždě. Do luxusního cadillacu však narazí vůz řízený opilými mladíky dřív, než stačí muž ve večerním obleku zastřelit elegantní tmavovlásku. Muži v autě zemřou, otřesená žena bloudí nočními ulicemi. Plavovláska Betty Elmsová, která právě přijela z rodného kanadského zapadákova Deep River do Hollywoodu, vyděšenou oběť ráno najde v zamčeném bytě poblíž Sunset Boulevardu, který jí na čas přenechala tetička Ruth. Neznámá, která si podle plakátu na film Gilda začne říkat Rita, ztratila paměť - a Betty se rozhodne pomoci jí pátrat po minulosti plné temných stínů. Zároveň se pokouší realizovat svůj sen stát se herečkou.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Dosti psychologický film i na moje poměry. Atmosféra je naprosto skvělá to se nedá Lynchovi upřít, že on tu atmosféru umí. Možná mi nesedl Lynchuv styl vyprávění filmu nebo nejsem na tyto filmy stavěný, ale ten příběh mi moc nesedl. Jako plno lidí jsem z příběhu nepochopil ani zbla, ale přesto se na něj docela dobře koukalo. Kromě atmosféry bych chtěl ještě vyzdvihnout Naomi Watts a Lauru Harring, které hráli ve filmu nádherně, ale to je tak vše. (Malarkey) 3*
David Lynch se vrací jedním ze svých nejsilnějších snímků na filmové plátno. Svou snahu o navázání na seriálové kvality Twin peaks by rozhodně uspěl, ale díky producentům byl nucený svůj seriál o "snech a iluzích Hollywoodu" přestříhat na jeden film a chvílemi je to možná znát, avšak ani na okamžik atmosféra nepovoluje a nedokážete se dostat ze spárů toho mysteriózního klenotu doby. Herecké osobnosti ať známé či neznámé jsou v režii Lynche úchvatnými postavami, které divák sleduje bez jediného pohybu svého křehkého těla. Jako divák bych měl poděkovat za objevení Naomi Watts, která je úchvatná a hraje jako nikdy(ani předtím ani potom:)). Vše je uhrančivé, pohlcující a maximálně tajemné, takže i temné rohy kinosálu musí závidět Lynchův nekonečný talent na vytváření neskutečných, ale dech beroucích scén. (Djkoma) 5*
Pokud se nechcete cítit jako nechápající blbci, doporučuji vám tento film zastavit alespoň půlhodiny před koncem. Do té chvíle je příběh o dvou dívkách, „kradení“ identit a úchylnosti Hollywoodu jakž takž srozumitelný. Jenže v závěru dojde k montypythonovskému zvratu par excellence. S jediným rozdílem, nikdo zde neřekne: „A nyní něco úplně jiného“ . Tak by to byla přinejhorším sranda. Takto jsem zůstal dokonale dezorientován. Možná to byla samoúčelná režisérova hříčka zaručující, že se o Mulhollandu bude mluvit, možná to mělo skrytý – pro masivní část světové populace – význam, dávající smysl. Asi i proto, že je to exkluzivní „lynchovina“ jsem celé dvě a půl hodiny napjatě čekal a vlastně přímo toužil se dozvědět, co se z toho vyklube. A ono nic nepřišlo. Nebo mě to minulo. Nedočkáte se žádné pointy, kvůli které by mělo smysl dívat se na celý velmi atmosférický a velmi mysteriózně-bizarní film znovu. Obsah tajemné modré krabičky si budete muset domyslet sami. Co už si však domýšlet muset nebudete, je tvar poprsí (čím dál zajímavější) Naomi Watts. Nejsnadnější je přirovnat Mulholland Dr. ke dvěma filmům v jednom. Ke dvěma filmům, které spojují pouze hlavní herečky a žánrová nezařaditelnost. Možná to byly morbidní komedie. Ale smál se jenom Lynch. 80% (Matty) 4*
VELKÁ RECENZE
Leitmotivem nového filmu Davida Lynche je spící ženské tělo, což otevírá cestu k interpretaci následujícího dění jako snu. Snový princip ostatně u Lynche vždy převažoval nad "realisticky" rozvíjeným vyprávěním: podřizuje se mu už řazení surreálných obrazů v režisérově celovečerní prvotině MAZACÍ HLAVA (Eraserhead, 1978). Situace je však nyní mnohem komplikovanější, než byla třeba ve SLONÍM MUŽI (The Elephant Man, 1980) nebo v DUNĚ (Dune, 1984), kde jsme sledovali sny zjevně vložené do děje a poukazující ke konkrétní snící osobě. Už v MODRÉM SAMETU (Blue Velvet, 1986) lze celou "noční" část vnímat jako představu odvíjející se v Jeffreyho hlavě, což ovšem nájezd kamery do a posléze opět z hrdinova ucha implikuje až příliš okázale. Vše je sice téměř beze zbytku vysvětlitelné prostřednictvím psychoanalýzy, avšak onu tak zjevně snovou část obklopuje "realita" natolik cukrová, že bychom se měli střežit chápat ji jako jistotu jakýmkoli způsobem "snu" nadřazenou.
Lynch natáčí svébytné psychologické filmy, což je označení, které sluší zvláště jeho posledním dílům lépe než nálepky mainstreamových žánrů (thriller, krimi, love story). Prostupování kategorií vnitřní-vnější či skutečnost-sen (také ve smyslu představa či vzpomínka - včetně "vzpomínek" v podobě popkulturních konotací) je tu ovšem tak těsné, že přestává s obvyklým chápáním psychologického filmu korespondovat. Pojetí psychologie tu totiž souvisí - spíš než s kinematografií - s abstraktím malířstvím, jemuž se ostatně Lynch věnoval výrazně dřív než filmu. Se svou podezřívavostí vůči povrchu věcí a s vědomím, že nikdy nedokážeme proniknout dost hluboko, abychom mohli poznat a pochopit jejich tajemství, se Lynch chápe filmu jako nástroje nepříliš vhodného k "realistickému" zobrazování lineárních dějů podřízených kauzálnímu nexu. Stáváme se svědky prohlubování určitých obrazů, případně jejich vrstvení či obsesivního posunutého kopírování, přičemž způsob, jakým Lynch příběh vnímá, dobře přibližuje jeho "konstantní" comics The Angriest Dog in the World (Nejvzteklejší pes na světě). Tam režisér vpisoval z kontextu vytržené (pseudo) filosofické sentence do bublin linoucích se z okna domu. Na čtyřech stejných obrázcích, lišících se jen tím, že na třech vládne den a na posledním noc, vidíme protagonistu uvázaného u boudy a - jak praví neměnný úvodní text - "tak vzteklého, že se každým okamžikem blíží stavu rigor mortis". (Všimněme si, že nehybnost může být projevem "dynamického" stavu maximální zuřivosti.)
Zatím poslední Lynchův film, MULHOLLAND DRIVE (za nějž získal po právu Cenu za nejlepší režii na loňském MFF v Cannes), je v tomto smyslu především formálním pokračováním LOST HIGHWAY (1997), kde se ostatně tato losangeleská ulice objevuje ve scéně o dodržování dopravních předpisů. Připusťme interpretaci, že v LOST HIGHWAY je druhá věta "psychogenní fugy" (legitimní lékařský termín) sledováním pokusu hudebníka Freda Madisona uniknout do vysněného světa před faktem, že ze žárlivosti zavraždil svou manželku. Přechod ze "skutečné" identity do "vymyšlené" Lynch popisuje prostřednictvím překvapivé scény informující o hrdinově změněném fyzickém statutu podobně stroze jako úvodní věta Kafkovy Proměny o Řehořově procitnutí ve hmyzí podobě: dozorci místo Madisona nacházejí v cele jiného muže - automechanika Petea, kterého však musejí propustit, protože proti němu soud nemůže vznést žádné obvinění. Madisona a Petea hrají velmi odlišní herci (Billa Pullmana vystřídá Balthazar Getty), v Peteově příběhu však osudovou ženu Alici představuje opět Patricia Arquetteová stylizovaná jen do podoby jiné hollywoodské ikony (tmavovláska/blondýnka). I v představách tedy Pete naráží na tutéž "nesprávnou" osobu, a výsledek tak nemůže být jiný než tragický...
Taková dvojakost charakterů je možná součástí malířského vnímání reality, jež stále zřetelněji nevede odněkud někam: spíš trvá tady a teď jako struktura provokativně nezávislá na pomíjivé přítomnosti diváka, který kolem ní prochází jako kolem obrazů visících na zdi (viz též v MODRÉM SAMETU padoucha Franka Boothe coby horší "já" naivně šlechetného Jeffreyho a ženy kolem - andělskou Sandy a temně pudovou Dorothy - jako extrémní ztělesnění jeho touhy; v incestním dramatu TWIN PEAKS z roku 1992 je to dvojice otec Palmer/zloduch Bob a v LOST HIGHWAY dvojjediný pan Eddy/Dick Laurent). O tom, že Lynch už dnes publikum jistým způsobem zohledňuje, i když patrně jen proto, že je zábavnější ho mást než ignorovat, svědčí právě MULHOLLAND DRIVE: nabízí totiž příběhový model, který není - na rozdíl od LOST HIGHWAY - definitivně řešitelný. Portrét ležícího ženského těla je tu ovšem stejně výmluvným konstantním obrazem, jakým byla v LOST HIGHWAY závěrečná scéna honičky.
Ve vyprávění následujícím po záběru na spící ženu sledujeme rychle se komplikující vyprávění. To záměrně matoucím způsobem sugeruje - v protikladu k očekávanému subjektivnímu úhlu pohledu "spící vypravěčky" - objektivistický pohled na skutečnost, střídá hrdiny a prostředí: exponuje pokus o zabití tmavovlásky (Laura Elena Harringová) v autě na Mulholland Drive i to, jak žena nachází útočiště v zamčeném (!) bytě, jejž své neteři Betty Elmsové (Naomi Wattsová) přenechala její tetička Ruth. Betty, která do Hollywoodu právě přijela z rodného zapadákova Deep River, aby se stala filmovou hvězdou, pomáhá tmavovlásce (jež si v inspiraci plakátem na GILDU začne podle hlavní představitelky říkat Rita) najít ztracenou paměť a zároveň pracuje na své herecké kariéře. Navenek pronikneme i do zákulisních machinací vedení mediální společnosti Ryan Entertainment, která nutí režiséra Adama Keshera obsadit do jeho chystaného filmu Příběh Sylvie Northové jakousi Camillu Rhodesovou. Jistoty nám nepřidá ani scéna, v níž u snídaně v restauraci Winkies' jistý velmi vyděšený muž líčí svůj dvojitý zlý sen, v němž figuruje jakýsi zloduch za zdí... Tato pomyslná snová část končí variací na úvodní obraz: podivný Kovboj budí ženu ležící v posteli, jejíž stav zjevně osciluje mezi spánkem a smrtí. Pak rychle zjišťujeme, že blondýnka, již jsme si zvykli nazývat Betty, se ve skutečnosti jmenuje Diane Selwynová (což je jméno, na něž jsme už v předchozím "snu" narazili). Zdá se, že Diane (pracující po marném pokusu prorazit u filmu jako servírka ve Winkies') si najala zabijáka, aby odstranil její milenku Camillu Rhodesovou, která jí přebrala roli i Adama Keshera. Diane pak nedokáže snést výčitky svědomí a zastřelí se.
Ani tato "pravděpodobnější" interpretace osudů těla ležícího na posteli ovšem není nejspíš úplně správná. Pomyslná první část by mohla být volnou obdobou druhé věty v LOST HIGHWAY a tedy popisem hnutí vyšinuté mysli zkoušející uniknout výčitkám svědomí. Možná i zde se touha po úniku zvrhla jen v novou noční můru, "probuzení" však nepřináší jednoznačné vysvětlení, protože v něm vyplouvají na povrch další, ještě intenzivnější snové prvky (například okamžik, kdy Camilla vede Diane vzhůru k Adamově vile křovinami nad Mulholland Drive). To nás pak může dovést k nápadu, zda druhá část není jen dalším, zoufalejším "snem" - možná až Lynchovou variací na jeho oblíbený SUNSET BLVD, (1950). To, že Lynch na Wilderovu sarkastickou komedii z hollywoodské továrny na sny myslel, naznačuje i okamžik, kdy bloudící žena v úvodu slavný Sunset Boulevard přechází, aby nalezla útočiště v bytě v postranní ulici. Pomyslná druhá část MULHOLLAND DRIVE může být klidně i "vyprávěním mrtvé ženy": podobně jako je spánek pokračováním, a tedy součástí bdělého stavu, smrt nutně nemusí být u Lynche (mimochodem dlouhodobě fascinovaného stavy rozkladu) koncem existence živé hmoty. Diane/Betty ve stadiu rigor mortis tak může být ve stavu "dynamické nehybnosti" podobně jako comicsový pes či Madison/Pete, který je "nehybný" dokonce i na útěku, protože ze ztracené dálnice svého osudu nemůže uniknout.
Pokud tetička Ruth v druhé verzi zemřela a v první "odjela natáčet do Kanady", odkud zároveň přijela i Betty, může Kanada prostě jen představovat synonymum nebytí (a zároveň reprezentovat stav postavy před a po vyprávění). Diane tedy odjela do Kanady, a protože delší pobyt zde zjevně způsobuje rozklad těla i mysli, není vůbec divu, že chvílemi sledujeme i značně "rozložené" subjektivní vyprávění.
Hrdince a toku její mysli na soudržnosti nijak nepřidá ani to, že vyprávění je situováno do rozkladného prostředí Hollywoodu. Příběh MULHOLLAND DRIVE má pádný důvod být vykolejen z pravidel standardní filmové logiky, chronologie i psychologie: vždyť se odehrává ve "městě snů", které se může stát světem nočních můr nejen pro každou naivní blondýnku z Deep River, ale i pro leckterého nezávislého filmového umělce typu Lynche (nebo možná Adama Keshera). Hrdinka se stává obětí světa prefabrikovaných iluzí natoli, že i její pomsta úspěšnější konkurentce se obrací nesprávným směrem - pokud se ovšem vůbec realizovala, o čemž nemáme (podobně jako o vině Franka Madisona) vlastně žádný hmatatelný důkaz! (Zdá se, že Betty a Ritta v bytě v Sierra Bonita společně nahlédly do některého z dosud uzamčených pokojů budoucnosti - ale čí budoucnosti vlastně? Budeme-li důslední, tělo, jež nalezly, nemusí nutně patřit "jen" Betty/Diane!)
Diane by se každopádně měla pokusit spíš než sebe či Camillu "zastřelit Hollywood", který ženy typizuje na naivní hloupé blondýny a zrzavé "mrchy", jež se ovšem sobě navzájem matoucně podobají. Zaměnitelnou identitou jsou tak v MULHOLLAND DRIVE opatřeny nejen předměty, jako je klíč, kabelka nebo popelník, ale i zvuky (playback na hereckém konkursu a v baru Silencio), události (výměna bytu) a samozřejmě osoby (blond paruka mění Ritu v Betty). Není proto divu, že tajemná modrá krabice, od níž tak dlouho schází klíč, nakonec neobsahuje žádné vodítko k záhadě, ale černočernou tmu, do níž se propadneme jako do nebytí.
U Lynche - autora vychutnávajícího (podobně jako Alfred Hitchcock) ikonografii ženského vzhledu - jistě není náhoda, že vedle Naomi Wattsové (Betty/Diane) se ve vyprávění mihnou další dvě "podobné" herečky - Melissa Georgeová (která v prvním snu hraje Camillu Rhodesovou a pak anonymní blondýnku líbající na večírku Ritu/Camillu) a Melissa Criderová (jako servírka Diane a servírka Betty). Z nezbadatelných hlubin se na povrch filmového plátna nevynořuje jen příliš mnoho servírek, ale i příliš mnoho adeptek na hlavní roli v Adamově hudebním retrofilmu. Na konkursu vystřídá neznámou tmavovlásku Camilla Rhodesová (v podání Melissy Georgeové), čemuž přihlíží Betty, která se však hereckých zkoušek nezúčastní, protože má schůzku s Ritou (která je však zároveň přece Camillou). Protože Kesher využívá playback, nejsou pro tento hudební film zřejmě důležité pěvecké kvality uchazeček, ale jen to, jak vypadjí (a právě zde se musí Adam spokoji s vnucenou hvězdou!)
K dvojité struktuře vyprávění patří i to, že Kesherův film líčí typickou hollywoodskou cestu ke slávě á la ZRODILA SE HVĚZDA (A Star Is Born), zatímco Lynchův sleduje tutéž story poplatnou americkému snu, ale jakoby po (neexistujícím) rubu Möbiovy pásky. V prvním Lynchově filmu s opravdovou ženskou hrdinkou (nepočítáme-li - opět "mrtvou"! - Lauru Palmerovou z TWIN PEAKS) je tak režisér Kesher - postava s identitou shodnou v obou příbězích - personou nejen vysloveně směšnou, ale nejspíš i lehce autobiografickou (kariéra samotného Lynche zahrnuje řadu projektů zmarněných "vnějšími" okolnostmi, i MULHOLLAND DRIVE se málem stal jedním z nich, když ho v podobě seriálového pilotu odmítla společnost ABC). I Když je Adam trapný a jeho projekt možná komerční, téma ohrožení vnější mnipulací je tu pojato smrtelně vážně. Ženy totiž ve městě snů ztrácejí svá těla, ale muži především své duše (takže o nějaký "ženský film" vlastně ani moc nejde, že?).
MULHOLLAND DRIVE je hloubkovým průzkumem pocitu ohrožení, jež je naprosto spolehlivé jen ve své nevypočitatelnosti - podobně jako ta bizarní autonehoda na počátku filmu, která komorně a elegantně naplánovanou vraždu změní ve velkolepě hrůznou hromadnou bouračku. Z ní vyvázne jedině plánovaná oběť, zbavená ovšem vzpomínek - jež možná nejsou potřebné k bytí v obrazu, který si svou paměť teprve vytváří.
Pokud u Davida Lynche hrdina podniká nějakou cestu, pak jeho přesun v prostoru je odrazem jeho vnitřního směřování. Titulní hrdina PŘÍBĚHU ALVINA STRAIGHTA (The Straight Story, 1999), oslnivého eseje o stárnutí těla a neměnnosti ducha, je ovšem patrně jediným lynchovským protagonistou, který kdy - protože pomalu a nikoli na útěku - dojel skutečně tam, kam chtěl a kam měl. Nejen protagonisté ZBĚSILOSTI V SRDCI či LOST HIGHWAY, ale i Lynchovi nejnovější chodci křižující hollywoodské ulice prchají nikam a nesmyslnost jejich usilování zdůrazňuje těkavá rychlost jejich pohybů.
Ocitli jsme se v "nereálném" světě, který svou existenci založil na demonstracích vlastní nepravděpodobnosti. V prostoru naší mysli mezi Mulholland Drive a Sunset Boulevardem neustále dochází ke zběsilým bouračkám, ale ty rozhodně nemohou přispět k objasnění skutečných pravidel silničního provozu, kterými bychom se mohli řídit, aby naše auto (nebo identita) nepřišly k úrazu.
Zůstat ležet v posteli a snít film je proto možná nejlepší způsob, jak se přiblížit tajemství našeho bytí mezi dvěma pobyty v Kanadě, odkud přicházíme a kam směřujeme.
O FILMU
Důležitou roli v navzájem propletených příbězích obou žen hraje režisér Adam Kesher přeobsazující zrovna hlavní ženskou roli ve svém příštím hitu Příběh Sylvie Northové, ale i byteček v Sierra Bonita, kam se uchylují dívky, které v hollywoodském světě snů zabloudily na své cestě ke slávě. Nesmíme ovšem zapomenout ani na herečku jménem Camilla Rhodesová, filmového bosse jménem Roque, který s lidmi zachází jako s bezmocnými loutkami, a na jeho mafiánské pohůnky - bratry Castiglianeovy. Svou roli hraje i zlověstný sen, který v restauraci Winkie's na Sunset Boulevardu vypráví velice vyděšený muž jménem Dan... a také podivný noční podnik s názvem Klub Ticha, kabelka s pětadvaceti tisíci dolary a modrá krabice neznámého obsahu, od níž dost dlouho schází ten správný klíč.
Mulholland Drive patřil dlouhou dobu k nerealizovaným projektům Davida Lynche. V roce 1999 režisér podle svého scénáře natočil za 8 milionů dolarů dvouhodinový pilotní snímek pro televizní společnost ABC, která se však myšlenky plánovaného televizního seriálu vzdala. S využitím dalších 7 milionů od francouzské společnosti CanalPlus David Lynch materiál znovu sestříhal a upravil tak, aby v podobě celovečerního filmu vyhovoval jeho původním představám. Vznikl tak umělecky nekompromisní tvar, který formálně upomíná na Lynchův celovečerní debut Eraserhead (Mazací hlava) a který nabízí fascinující procházku světem režisérových obsedantních nočních můr.
V příběhu vystavěném na principech snu si autor pohrává s tím, co si obvykle představujeme pod logikou vyprávění, tradiční chronologií, totožností filmových postav i neměnnou podobou předmětů ve filmovém příběhu. Divák si teprve postupně skládá "skutečný" příběh filmu, který se výrazně liší od "vnějšího" příběhu, který sleduje. Stejně jako v Lost Highway totiž sledujeme cesty vyšinuté mysli, která po naplnění jistého definitivního činu zkouší výčitkám svědomí uniknout do svých představ. Možná, že touha po úniku z reality se ovšem i podruhé zvrhne jen v další zlý sen o lásce k nesprávné osobě....
David Lynch v Mulholland Drive poprvé otevřeně vypráví o absurdním světě jménem Hollywood, kde hraje důležitou roli závist, kariérismus a zákulisní manipulace. Postavu režiséra Adama Keshera, do jehož práce začnou brutálně zasahovat autoritativní síly zvnějšku, můžeme chápat jako skrytě autobiografickou. Také Lynch musí za uskutečnění svých projektů bojovat - ovšem právě film Mulholland Drive je navzdory svému pesimistickému ladění důkazem toho, že nejen zlé, ale i příjemné sny se někdy plní.
Postavy a obsazení
• Naomi Watts - Betty Elmsová / Diane Selwynová
• Laura Harring - Rita
• Dan Hedaya - Vincenzo Castigliane
• Brent Briscoe - detektiv Neal Domgaard
• Robert Forster - detektiv Harry McKnight
• Lee Grant - Louise Bonner
• Scott Coffey - Wilkins
Ocenění
Academy Awards
2002 - David Lynch (Nejlepší režie) (nominace)
Independent Spirit Awards
2002 - Peter Deming (Nejlepší kamera)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
2002 - Nejlepší střih
2002 - Angelo Badalamenti (Nejlepší hudba)
César Awards
2002 - Nejlepší zahraniční film
Golden Globes
2002 - Nejlepší film - drama (nominace)
2002 - David Lynch (Nejlepší režie) (nominace)
2002 - David Lynch (Nejlepší scénář) (nominace)
2002 - Angelo Badalamenti (Nejlepší hudba) (nominace)
Critics Choice Awards
2002 - Nejlepší film (nominace)
Los Angeles Film Critics Association Awards
2001 - David Lynch (Nejlepší režisér)
2001 - Nejlepší film (nominace)
2001 - Naomi Watts (Nejlepší herečka) (nominace)
New York Film Critics Circle Awards
2001 - Nejlepší film
2001 - David Lynch (Nejlepší režisér) (nominace)
2001 - Naomi Watts (Nejlepší herečka) (nominace)
2001 - Peter Deming (Nejlepší kamera) (nominace)
The Saturn Awards
2002 - Nejlepší akční/dobrodružný/thriller film (nominace)
2002 - David Lynch (Nejlepší režie) (nominace)
2002 - Naomi Watts (Nejlepší herečka) (nominace)
2002 - Angelo Badalamenti (Nejlepší hudba) (nominace)
Cannes Film Festival
2001 - David Lynch (Nejlepší režie)
2001 - David Lynch (Zlatá palma) (nominace)
DABING
V českém znění: Dana Černá - Naomi Watts (Betty / Diane), Jitka Moučková - Laura Harring (Rita / Camilla), Jaroslava Obermaierová - Ann Miller (Catherine), David Novotný - Justin Theroux (Adam Kesher), Petra Hanžlíková - Katharine Towne (Cynthia), Jana Altmannová - Lee Grant (Louise), Bohdan Tůma - Billy Ray Cyrus (Gene), Mark Pellegrino (Joe Messing), Marek Libert - Patrick Fischler (Dan), Otto Rošetzký, Jiří Valšuba, Jan Hanžlík, Karel Chromík, Jiří Havel, Zdeněk Maryška - Robert Forster (Harry McKnight + titulky).
Překlad: Petra Martincová
Zvuk: Jiří Peřina
Produkce: Milan Soták
Dialogy: Veronika Kernová
Režie: Hana Krtičková
Vyrobila: Saga Tv s.r.o. 2002
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 28.2.2002 Artcam Films
19.5.2022 Pannonia Ent.
Premiéra Francie: 16.5.2001 (Cannes Film Festival)
10.05.2017 Tamasa Distribution
8.12.2021 Tamasa Distribution
Premiéra USA: 19.10.2001 Universal Pictures US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.12.2002 Hollywood Classic Entertainment (DVD)
Poprvé na DVD: 16.9.2002 Hollywood Classic Entertainment
Poprvé na Blu-ray: 14.3.2012 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 4 469 037
Tržby celkem - $ 20 300 000
Návštěvnost v ČR 46 935
Náklady (Rozpočet) - $ 15 000 000
Tvůrci a herci
David Lynch (Režie), Alain Sarde (Produkce), Mary Sweeney (Produkce), Neal Edelstein (Produkce), Michael Polaire (Produkce), Angelo Badalamenti (Hudba), Peter Deming (Kamera), Mary Sweeney (Střih), Johanna Ray (Casting), Jack Fisk (Scénografie), Peter Jamison (Scénografie), Barbara Haberecht (Scénografie), Amy Stofsky (Kostýmy), Patrick Giraudi (Zvuk), Ronald Eng (Zvuk), Howard Berger (Masky), Greg Nicotero (Masky), David Lynch (Scénář), Naomi Watts (Herec), Laura Harring (Herec), Ann Miller (Herec), Dan Hedaya (Herec), Justin Theroux (Herec), Brent Briscoe (Herec), Robert Forster (Herec), Katharine Towne (Herec), Lee Grant (Herec), Scott Coffey (Herec), Billy Ray Cyrus (Herec), Chad Everett (Herec), James Karen (Herec), Lori Heuring (Herec), Angelo Badalamenti (Herec), Michael Des Barres (Herec), Missy Crider (Herec), Jeanne Bates (Herec), Dan Birnbaum (Herec), Michael J. Anderson (Herec), Melissa George (Herec), Mark Pellegrino (Herec), Rena Riffel (Herec), Michele Hicks (Herec), Tony Longo (Herec), Elizabeth Lackey (Herec), Richard Green (Herec), Desi Singh (Herec), Patrick Fischler (Herec), William Ostrander (Herec), Michael Fairman (Herec), Mo Gallini (Herec), Wayne Grace (Herec), Geno Silva (Herec), Rita Taggart (Herec), Bonnie Aarons (Herec), Phoebe Augustine (Herec), Monty Montgomery (Herec), Tad Horino (Herec), Vincent Castellanos (Herec), Blake Lindsley (Herec), Marcus Graham (Herec), Johanna Stein (Herec), Thea Samuels (Herec)
2001/147/USA, Francie/Mysteriózní, Thriller, Drama, Romantický
Zajímavost k filmu
- Název filmu pochází z názvu ulice v Los Angeles, která vede od Hollywood Freeway, u které se nacházejí Universal Studios Hollywood, až k Motion Picture and TV Fund Hospital v Calabassas.
- Snímek získal od Národní společnosti filmových kritiků v roce 2001 cenu pro nejlepší film. Stejná asociace pak udělila Naomi Watts (Betty/Diane) cenu pro nejlepší herečku.
- Angelo Badalamenti nahrál většinu hudby s Pražským symfonickým orchestrem.
- Pro Ann Miller (Coco) šlo o poslední film v životě.
- Během scény v dobytčí ohradě nemá pasák krav žádné obočí, které by bylo bráno jako rušivé zjevení.
- Když Adam Kesher (Justin Theroux) rozbije golfovou holí čelní sklo producentova automobilu, jedná se o narážku na podobný incident, ve kterém v roce 1994 figuroval Jack Nicholson. Vynesla mu přezdívku Mulholland Man.
- Francouzský časopis Cahiers du Cinéma zařadil film mezi deset nejlepších snímků roku 2001.
- Na silnici, kde Laura Harring zkoušela svou roli Camilly/Rity, skutečně měla malou dopravní nehodu.
- Angelo Badalamenti, který skládal hudbu k filmu, se objeví na začátku filmu, jako úředník popíjející espreso.
- Film je dedikován Jennifer Syme, mladé herečce, jejíž příběh je překvapivě podobný Betty (Naomi Watts). Ve skutečnosti zemřela když byla valná většina filmu již natočena.
- Naomi Watts (Betty/Diane), Melissa George (Camilla Rhodes) a Elizabeth Lackey (Carol) se setkaly již v australském seriálu Domov v zálive (1988).
- Betty (Naomi Watts) tvrdí, že pochází z Deep River v Ontariu. To je jméno bytů v Lynchově filmu Modrý samet (1986).
- Když jdou Rita (Laura Harring) a Betty (Naomi Watts) jdou do bytu Sierra Bonita, jméno vedle je L. J. DeRosa, což je jméno členky štábu: Laura J. DeRosa.
- Limuzína, která přepravuje Ritu/Camillu Rhodes (Laura Harring) má poznávací značku 2GAT123. Stejná kalifornská značka se objevila také ve filmech Policajt v Beverly Hills 2 (1987), Příběh z Los Angeles (1991), Traffic - nadvláda gangů (2000), S.W.A.T. - Jednotka rychlého nasazení (2003), Go (1999) a Šílená / Krásný (2001). Také v seriálu Dva a půl chlapa (od r. 2003).
- Původně šlo o pilotní díl seriálu pro společnost ABC, natočený v roce 1999 s rozpočtem 8 milionů dolarů. Stanice se však myšlenky na seriál vzdala. Nové scény - celkem asi 40 minut - byly natočeny o rok později, s rozpočtem 7 milionů, poskytnutých francouzskou společnosti Canal Plus. David Lynch materiál znovu sestříhal a upravil (například tak, aby měl uzavřený konec).
- Film je prošpikován odkazy na některé z Lynchových oblíbených filmů. Motiv zašlého hollywoodského pozlátka připomíná Sunset Boulevard (1950), námětem znovuvytvoření identity (a proměnou brunety v blondýnu) se cituje Vertigo (1958) a splynutí dvou ženských duší zase známe z Persony (1966).
- Snímek získal od Národní společnosti filmových kritiků v roce 2001 cenu pro nejlepší film. Stejná asociace pak udělila Naomi Watts (Betty/Diane) cenu pro nejlepší herečku.
- Angelo Badalamenti nahrál většinu hudby s Pražským symfonickým orchestrem.
- Pro Ann Miller (Coco) šlo o poslední film v životě.
- Během scény v dobytčí ohradě nemá pasák krav žádné obočí, které by bylo bráno jako rušivé zjevení.
- Když Adam Kesher (Justin Theroux) rozbije golfovou holí čelní sklo producentova automobilu, jedná se o narážku na podobný incident, ve kterém v roce 1994 figuroval Jack Nicholson. Vynesla mu přezdívku Mulholland Man.
- Francouzský časopis Cahiers du Cinéma zařadil film mezi deset nejlepších snímků roku 2001.
- Na silnici, kde Laura Harring zkoušela svou roli Camilly/Rity, skutečně měla malou dopravní nehodu.
- Angelo Badalamenti, který skládal hudbu k filmu, se objeví na začátku filmu, jako úředník popíjející espreso.
- Film je dedikován Jennifer Syme, mladé herečce, jejíž příběh je překvapivě podobný Betty (Naomi Watts). Ve skutečnosti zemřela když byla valná většina filmu již natočena.
- Naomi Watts (Betty/Diane), Melissa George (Camilla Rhodes) a Elizabeth Lackey (Carol) se setkaly již v australském seriálu Domov v zálive (1988).
- Betty (Naomi Watts) tvrdí, že pochází z Deep River v Ontariu. To je jméno bytů v Lynchově filmu Modrý samet (1986).
- Když jdou Rita (Laura Harring) a Betty (Naomi Watts) jdou do bytu Sierra Bonita, jméno vedle je L. J. DeRosa, což je jméno členky štábu: Laura J. DeRosa.
- Limuzína, která přepravuje Ritu/Camillu Rhodes (Laura Harring) má poznávací značku 2GAT123. Stejná kalifornská značka se objevila také ve filmech Policajt v Beverly Hills 2 (1987), Příběh z Los Angeles (1991), Traffic - nadvláda gangů (2000), S.W.A.T. - Jednotka rychlého nasazení (2003), Go (1999) a Šílená / Krásný (2001). Také v seriálu Dva a půl chlapa (od r. 2003).
- Původně šlo o pilotní díl seriálu pro společnost ABC, natočený v roce 1999 s rozpočtem 8 milionů dolarů. Stanice se však myšlenky na seriál vzdala. Nové scény - celkem asi 40 minut - byly natočeny o rok později, s rozpočtem 7 milionů, poskytnutých francouzskou společnosti Canal Plus. David Lynch materiál znovu sestříhal a upravil (například tak, aby měl uzavřený konec).
- Film je prošpikován odkazy na některé z Lynchových oblíbených filmů. Motiv zašlého hollywoodského pozlátka připomíná Sunset Boulevard (1950), námětem znovuvytvoření identity (a proměnou brunety v blondýnu) se cituje Vertigo (1958) a splynutí dvou ženských duší zase známe z Persony (1966).
Odkazy