Vlk z Wall Street / The Wolf of Wall Street (2013/180/USA/Životopisný, Komedie, Drama, Krimi) 83%
23.03.2018 17:51
JEDNOU VĚTOU
„Víc peněz není nikdy dost“
OBSAH
Film Vlk z Wall Street přináší podívanou z doby, kdy na Wall Street vládla pravidla Divokého Západu. Jen místo pistolníků na koních se tu prohánějí jachty a nahé blondýny a místo prachu nad prérií víří vzduchem bankovky. Někdy dokázal vydělat i 12 milionů dolarů za pouhé tři minuty. A peníze uměl také pěkně roztáčet. V jeho kancelářích běžně defilovala nahá dívčí dechovka, šňupaly se velehory kokainu, pořádaly se závody v házení trpaslíky, opice jezdily na kolečkových bruslích a se svou ženou souložil na matraci ze samých bankovek. Když mu v Londýně na večírku došly drogy, vzbudil svou newyorskou sekretářku, aby mu je poslala soukromým tryskáčem. Po každém velkém mejdanu ale přichází i odpovídající kocovina. Zvlášť, pokud kouzlení s akciemi je více než jen kreativní. FBI vás pak chce zatknout a mnoho dalších se chce pomstít.(Bontonfilm CZ)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Popravdě jsem po shlédnutí filmu tak nějak neměl slov. Tenhle film je naprosto poctivý Scorsese, ale na druhou stranu to není nic, co bych si s radostí zapamatoval. Film je totiž krutým odrazem společnosti, kterou vytvořil kapitalismus. Tudíž prostředí, ve kterém žijeme. A věřte, že se na to nekouká hezky. A to i přesto, že legrace je dost a herecké výkony nemají chybu. I přesto všechno ale Vlka z Wall Street nechci už vidět. Prozřít k realitě je občas bolestivé a já nejsem schopnej takovou realitu znova přijmout. A nejhorší je, že se to vše točí podle skutečných událostí. Nicméně jednu věc musím uznat. Ten člověk, podle nějž se tento příběh natočil, byl neskutečný obchodník. Ale to je asi tak jediné, co v sobě měl. (Malarkey) 4*
Podle mého je sice u Vlka z Wall Street nabíledni srovnání se slavnými opusy Martina Scorseseho Mafiáni (1990) a Casino (1995), ovšem toto srovnání lze následovat nejen v pozitivním definování Vlka z Wall Street jako podobného oběma zmíněným, nýbrž i v negativním definování Vlka z Wall Street jako jim nepodobného. Tato nepodobnost mu pak snad může zajistit pozitivnější přijetí i mimo okruh filmových fanoušků, skrze tuto nepodobnost jej lze kritizovat jako významově problematický, a zároveň se dá skrze tuto nepodobnost hodnotit jako velmi odvážné umělecké dílo. (Douglas) 5*
Co mě překvapilo – a to poměrně negativně – je skutečnost, že Scorsese zaujímá k hlavní postavě neutrální postoj. Jakoby říkal, že dojit z lidí prachy, fetovat a brousit kurvy je vlastně docela fajn. A to je pro mě, jakožto zastydlého idealistu, docela velký problém. Zatím u žádného ze Scorseseho filmů na konci nechyběla nějaká katarze, tady jsem se jí bohužel nedočkal. Uznávám fantastickou filmařinu, která ve mně nejednou dokázala vyvolat úlevný smích, ale jinak vždycky raději dám přednost těm „blbejm pošťákům“, kteří si mohou dovolit akcie pouze za deset pencí, než vychcánkům typu Jordana Belforta a jeho vlčí smečce. Do "komplexní fresky", která by o něčem vypovídala a do něčeho se strefovala, má tahle bezuzdná taškařice hodně daleko. (Lima) 3*
VELKÁ RECENZE
Možná jsem neznaboh, ale Martina Scorseseho už jsem v duchu odepsal. Letec byl v mých očích úmorně nabubřelý, oscarová Skrytá identita jen vychtěným plagiátem Volavky, Prokletý ostrov řemeslným thrillerem prvoplánové dějové konstrukce a Hugo sterilním 3D festivalem s tak bezkrevnými postavami, že by je Travis Bickle musel v zuřivosti okamžitě postřílet. Všechny úvahy o stáří, odcházející síle a unavené mysli ale teď zvládl Scorsese rozbít a jako snůšku nesmyslů mi je vrazit až do krku.
Vlk z Wall Street je totiž virtuózním návratem klasika v tom nejlepším myslitelném světle. Tříhodinová makléřská freska vrací Scorseseho k Mafiánům a Casinu, k epopejím o fascinujících postavách ve fascinujícím světě – i tady se zpříma představí hlavní hrdina, deklaruje svůj sen a popíše schůdky, po nichž k němu šplhá. Tentokrát nepotřebuje společenské uznání, moc nebo kontrolu nad městem a celým jeho byznysem – touží jen po penězích a benefitech z toho vyplývajících. A protože se k nim dere převážně během devadesátých let a z prosklených budov Wall Streetu, nelemují jeho cestu výbuchy násilí a litry krve, ale koks, striptérky, ludy, děvky, chlast a nulové morální zábrany. Mafioso drsňáci mají pauzu, místo nich tu je bezmála komedie o rozjívených vidlácích, co si chtějí užívat svých milionů.
Pátá spolupráce Leonarda DiCapria s Martinem Scorsesem klapla zatím jednoznačně nejlíp, přestože i tady se věk postavy míjí se stářím „božského Lea“. DiCapriova pozice je ve Vlkovi ale naprosto nenahraditelná – nejen že skoro nesleze z plátna, ale jeho proslovy od mikrofonu na velitelském můstku jsou zároveň tmelem i dynamem celé téhle kroniky.
DiCapriův Jordan Belfort je v nich charismatickým šéfem, jenž by pro tvrdou robotu nadchl i flákače z Clerks. Je bezprostředním bavičem, takže i puberťácké hýření plné štětek, koksu a rozházených prachů vyzní v jeho podání jako rozverná juchanda. Je kazatelem, který své ovečky přesvědčí o tom, že každý dolar, který neskončí v jejich kapse, je dolarem ztraceným. Je zuřivým koučem, jenž dokáže od mikrofonu namotivovat i poslední uklízečku v té nejzapadlejší zasedačce. A je i sektářem, který všechny ty duše zmítané mamonem přivede do absolutního skrblíkovského transu.
Jordan Belfort je ale i táta... ne ani tak od své „povinné“ rodiny, ale od svých zaměstnanců, kteří k němu vzhlíží tak, jako děti hltají své vzory. V jeho projevech proto nenajdete pouze podklady pro obžalobu hamižnosti a rozežranosti, nenahrává se tu na prvoplánovou obžalobu kapitalismu a na roztažení wallstreetovského hesla „Greed is good“ přes tři hodiny. V Belfortových slovech se totiž trefně odráží i uvědomělý individualismus, osobní zodpovědnost a touha po splnění vlastního amerického snu, ony nezastupitelné motory kapitalismu, které možná živí zvrhlý a nespravedlivý systém, ždímající z obyčejných lidí peníze, ale samy o sobě jsou vlastně veskrze pozitivní.
Vlk z Wall Street je díky takovým nuancím velmi pestrou a komplexní freskou, která toho řekne mnohem víc než desatero promítání Mooreova O kapitalismu s láskou.
Přitom pořád jde o vrcholně zábavnou, v jistých momentech až strhující epopej o vzletu a pádu, o šílené party, která přišla znenadání a zůstal po ní bolehlav a pochcanej tepich. Tempo filmu je fantastické, všechny epizodky se můžou pochlubit trefným (a obvykle dvojitým až trojitým) vypointováním, řemeslná stránka je excelentní: Všechny ty kamerové průlety nad stoly makléřů a spojovatelů skvostně fungují, takže i když místo drsných postaviček tentokrát sledujeme spíš komiky a násilí nahradila feťácká bezuzdnost nevyzrálých buránků, je cesta do jejich světa naprosto pohlcující.
Jedenasedmdesátiletý režisér se svou dvorní střihačkou Thelmou Schoonmaker přitom zase natrhává ánusy svým mladším kolegům, protože už úvod a další montážní sekvence dorovnávají to nejlepší, co kdy bylo na plátně rozhýbáno.
I při ďábelském tempu ale představuje jednu z nástrah mohutná stopáž. Tři hodiny jsou sakra dlouhé a určitě se dá diskutovat o tom, jestli třeba scéna s dolaďováním detailů smluv s trpaslíky už není příliš doslovným dokladem rozežranosti hrdinů, nebo zdali pravidelné připomínání některých vedlejších postaviček nešlo vyřešit přeci jen úsporněji. Dvacet minut dolů by asi všichni ocenili – a film by měl usnadněnou úlohu ve chvíli, kdy vlastně nemůže přijít s opravdu efektní (krvavou/slzavou/explozivní) katarzí. Utáhnout totiž přes tři hodiny kolos, který může stupňovat svou sílu jen skrze neuvěřitelnou scénu feťáckého amoku, v níž se DiCaprio po letech vrátí do kůže Gilberta Grapea (jasně nejvtipnější pasáž za poslední roky), nebo skrz karambol jachty na rozbouřeném moři, to je pořádná fuška.
Scorsese v ní nicméně obstál takřka dokonale. Jeho novinka je instantní nadžánrovou klasikou, velkorysým filmem, co bezuzdně baví, a přesto toho má hrozně moc co říct.
O FILMU
„Tenhle příběh byl pro mě jako moderní Caligula,“ říká představitel hlavní role a producent, který za realizaci filmu „Vlk z Wall Street“ léta bojoval, Leonardo DiCaprio. DiCaprio sice přirovnává Jordana Belforta ke zhýralému a požitkářskému římskému císaři, ale bezmezná touha Říma po zakázaném v prostředí newyorské burzy plné prodejců z Queens ho i tak ohromila.
Prostředí newyorských finančních banditů, kteří žijí své životy naplno a následky takového života je nezajímají, ho zaujalo. „Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byla Wall Street neuvěřitelně neregulovaná, bylo to tam jako na Divokém západě,“ říká DiCaprio. „Jordan Belfort byl jedním z vlků, kteří využili mezer v systému k tomu, aby vydělali ohromné jmění. Jeho příběh podle mého ztělesňuje specifické období, kdy americké instituce vůbec nefungovaly.“
DiCapria zaujala také Belfortova naprostá upřímnost, s níž mluví o extázi, kterou mu jeho moc poskytovala - peníze proudily natolik volně, že lidé souložili na jejich kupách, dokud veškerá přemrštěnost nezevšedněla. „Jordanova naprostá upřímnost ohledně jeho eskapád je fascinující. Nic neskrývá. Mluví bez obalu. Své touhy po bohatství a svého požitkářství nelituje. Cítil jsem, že je předlohou pro fascinující postavu. A skutečnost, že za to nakonec musel zaplatit, bylo předpokladem skvělého příběhu.“
Než byl Belfort obžalován z podvodu s akciemi a praní špinavých peněz, vedl tak výstřední a nevázaný způsob života, jak si jen málokdo dovede představit - létal vlastním vrtulníkem, řídil šest luxusních aut, jezdil na padesátimetrové jachtě, kterou dříve vlastnila Coco Chanel, utratil 700 tisíc dolarů za hotely a prostitutky a užíval dvacet tablet metakvalonu denně v kombinaci s kokainem a morfiem.
A pak o všechno přišel. Měl spousty volného času na přemýšlení a vylíčil svůj příběh v odhalující knize, v níž krok za krokem popisuje, jak založil v garáži malou makléřskou firmu s levnými akciemi a udělal z ní přední podnik fungující na bázi podvodné techniky „pump and dump“ (kde rychle mluvící makléři vyženou hodnotu akcií do přemrštěných výšek a následně se předražených akcií zbaví, čímž ošidí investory), a pak se kvůli přemíře svého apetytu zřítil na zem. Kniha je napsaná s typickou newyorskou neurvalostí. Vysloužila si chválu kritiků za své závratné tempo a komický nádech, někteří v ní spatřovali mistrovský příběh současného šílenství po penězích, které ovládá USA.
Mnozí v jeho příběhu spatřují příběh finančního gangstera. Zatímco jeho klienti utrpěli katastrofické ztráty, on a jeho přátelé vydělávali velké peníze - a svůj lup si veřejně užívali. Časopis Forbes Belforta v této souvislosti nazval „Robinem Hoodem, který bohatým bere a sobě dává.“
„Je moderním gangsterem,“ říká Joey McFarland z Red Granite Pictures, který tvořil spolu se Scorsesem, DiCapriem, Rizou Azizem a Emmou Kaskoffovou produkční tým. „Není to divoký gangster, jaké známe z ostatních filmů, ale gangster, který objevil na Wall Street způsob, jak manipulovat se systémem, živit svou chamtivost a zneužívat ostatní. Stejně jako byl film ‚Mafiáni‘ příběhem o gangu ze sousedství, tak v případě filmu ‚Vlk z Wall Street‘ je to podobné, jen s tím rozdílem, že tady je tím sousedstvím Wall Street. A gang neždímá místní majitele obchodů, ale miliony obyčejných lidí v soukromí jejich domovů.“
Podle McFarlanda byl příběh pro Martina Scorseseho, jehož filmy spoluvytvářejí dějiny kinematografie, jako dělaný. Obzvlášť ho nadchl režisérův otevřený přístup, zdůrazňující černý humor příběhu.
„Marty natočil film velmi zábavnou formou,“ říká. „Nechybí v něm sex, drogy a peníze, líčí bouřlivou cestu a všechno je to provázeno humorem a spoustou emocí. Martyho styl dělá z filmu událost epických rozměrů. Kdykoliv se dají Marty a Leo dohromady, je to událost, ale v případě tohoto příběhu je to něco speciálního.“
Producentka Emma Tillinger Koskoffová, ředitelka produkce společnosti Sikelia Productions, která spolupracuje se Scorsesem na jeho filmových a televizních projektech, dodává: „Když jsme s Martym poprvé četli scénář, okamžitě nám bylo jasné, že chceme film natočit. Rozsahem se film podobá filmu ‚Casino‘ - příběh je vyprávěn pro Scorseseho typickým přerušovaným tempem. Věděla jsem, že Scorseseho odvážná a nesmlouvavá režie je pro tohle téma ideální.“
DiCaprio to viděl stejně. „Od začátku jsem myslel na Martyho,“ vysvětluje. „Dokáže do temného příběhu vnést realitu, život a humor a to moc režisérů neumí. Nikdy nezapomenu, jak mi Marty řekl, že film ‚Mafiáni‘ je temná komedie - proto jsem ho oslovil.“
Všechny překvapila odvaha, s jakou se Scorsese příběhu zkaženosti chopil. Autor scénáře Terence Winter shrnuje: „Když jsem film poprvé uviděl, spadla mi čelist. Přesně to jsem napsal. A přesto mě překvapilo, nakolik je film šílený, silný a zábavný. Výkony herců, především Lea, byly ohromující. Marty dokáže z textu vytvořit mistrovský kus vizuálního vypravěčství. Výsledkem je tsunami šílenství.“
Pro Maritna Scorseseho byl příběh Jordana Belforta příležitostí dostat se do míst, kam se nikdy dřív jako filmař nepodíval - do nejkomičtějších koutů lidského chování. „Jordanův příběh spadá do americké fascinace vzestupem a pádem - gangsterské tradice,“ říká režisér. S tím rozdílem, že Jordan gangsterskou tradici obrátil naruby. Místo aby se před zákonem schovával, stavěl své nezákonně nabyté jmění na odiv všemi představitelnými i nepředstavitelnými způsoby - v podstatě žadonil o trest, který nakonec přivodil pád jeho malého impéria. Scorsese zároveň viděl v příběhu příležitost zmapovat cyklus finanční extáze, šílenství a katastrofy, který se opakovaně odehrává v americkém hospodářství.
„Jako člověk, kterého zajímá historie, jsem byl ohromený a udivený tím, že ty samé věci se opakují stále dokola,“ říká režisér. „Máte období finančního boomu provázené euforií, kdy se zdá, že všichni zbohatnou a všechno bude skvělé, a pak se najednou všechno rozpadne a vy zjistíte, že bohatla pouze hrstka vyvolených na úkor ostatních. To se stalo na sklonku 19. století. Stalo se to v roce 1929. Stalo se to v roce 1987, v němž se odehrává náš příběh. Stalo se to na konci století, když praskla bublina ‚dot.com‘, a stalo se to znovu v roce 2008. A brzy se to může stát zas.“
Belfort se řadí k postavám, které Scorseseho celou jeho kariéru přitahují - lidí, kteří jsou posedlí ambicemi tím nejpokleslejším způsobem, lidí, kteří podle vlastních měřítek uspěli, ale nemohou uniknout morální beznaději.
„Jordan je člověk, který nevedl ukázkový život, který byl svým způsobem opovrženíhodný,“ říká Scorsese. „Ne protože by chtěl primárně někomu ublížit, ale protože se to naučil od lidí kolem sebe. Lidé jako Jordan nebo Jake LaMotta nebo Tommy, postava Joea Pesciho ve filmu ‚Mafiáni‘, mě vždy přitahovali a zajímali. Lidé se od tohoto typu postav snaží distancovat: ‚To je někdo jiný, ten není jako já.‘ Ale ve skutečnosti cítíme, že to není pravda, že jsme to my. Jste to vy a já, a kdybychom se narodili za jiných okolností, možná bychom nakonec dělali ty samé chyby a volby a věci. Zajímá mě ten aspekt postav, který je běžnou součástí lidské povahy a s nímž se musíme vypořádávat.“
Všechno to podle mínění Scorseseho vynáší do popředí scénář Terence Wintera. Winter je známý především svou prací na seriálu „Rodina Sopránů“, za níž získal cenu Emmy, a seriálu odehrávajícím se v době prohibice „Impérium - Mafie v Atlantic City“, jehož je Scorsese výkonným producentem. V osmdesátých letech pracoval ve finanční firmě Merrill Lynch. Dokázal tedy propojit důvěrnou znalost finančního světa se zálibou v psaní o svodech a nástrahách života na vysoké noze. Práci zahájil přímo u zdroje, několikrát se setkal přímo s Belfortem.
„Jordan byl neuvěřitelně vstřícný,“ vzpomíná Winter. „Kniha podle mého nic nezamlčuje a při osobním setkání byl Belfort ještě sdílnější. Detailně popisoval užívání drog, orgie, vztahy a všechno ostatní. Byl jako otevřená kniha. Následně jsem hovořil s jeho rodiči, s jeho bývalou ženou, s agenty FBI, kteří ho dopadli, s lidmi, kteří pro něj pracovali, i s některými z těch, které podvedl.“
Brzy měl Winter ve své hlavě Belfortův vícerozměrný portrét. „Jordanovo kouzlo, dá-li se to tak říct, spočívá v tom, že je velmi svůdný - je zábavný a bystrý a také dokáže být okouzlujícím způsobem nejistý. A to samé podle mého platí pro ty, kteří pro něj pracovali. Byli to natolik okouzlující lidé, že na moment zapomenete, že okrádali všechny ostatní.“
Pokračuje: „Je zajímavé, že vás to nutí říct: ‚Nebýt Boží milosti, dopadli bychom stejně.‘ Jordan vyrůstal jako obyčejný kluk v Queensu. Jeho rodiče byli účetní. Jediné, co chtěl, bylo vydělat peníze, být úspěšný, jako chceme my všichni, a pak spadl do obří králičí nory. Měl přirozené obchodní nadání, ale pak zkazil systém a on se na něm začal přiživovat. Z mého pohledu je to příběh obyčejného kluka, z něhož se stalo finanční monstrum.“
Toto monstrum si brzy vypěstovalo nadměrnou a neukojitelnou touhu pro všechny hračky a potěchy, které lidstvo zná. „Není to jen příběh o vzestupu a pádu člověka, který kradl peníze na Wall Street. Je to zároveň příběh člověka, jehož život byl plný zvrhlých událostí, které generovala jeho posedlost sexem a drogami. Byl závislý na všem, na čem jen člověk může být,“ říká Winter. „Chtěl stále víc a víc. Víc drog. Víc žen. Větší jachtu. Domovy všude na světě. A zcela se to vymklo jeho kontrole. Ve filmu jsme se pokusili tenhle šílený vzestup a následný pád rekonstruovat.“
Winterovi shledává toto šílené účtování dnes, těsně po globální finanční krizi, která odkryla míru korupce a navždy změnila pohled veřejnosti na Wall Street, nadmíru zajímavým. „V roce 2013, pět let po kolapsu americké ekonomiky, nadále setrvávají ti, kteří jsou za něj zodpovědní, na velmi důležitých pozicích,“ upozorňuje Winter. „Stále se musíme ptát, jestli jsme se vůbec něco naučili.“
DiCaprio byl Winterovým scénářem nadšený. „Terry napsal scénář, který zachytil ty nejšílenější okamžiky Jordanova života a stylisticky je zpracoval pro Martina Scorseseho. Současně mi dal jeden z neúžasnějších dialogů, které jsem jako herec měl možnost říkat. Jsme mu neskonale vděční, že se adaptace ujal, protože dodal postavám hodně nuancí a oživil film způsobem, jakým by to nikdo jiný nedokázal.“
Scorseseho zaujal film „Vlk z Wall Street“ hned po prvním rozhovoru s DiCapriem, ale měl zájem o jediný způsob zpracování - chtěl bez obalu a naplno ukázat úpadek, kterého byl svědkem ve Winterově scénáři a Belfortově knize.
„Abych dosáhl svého cíle, musel jsem mít naprostou svobodu v práci s herci a štábem, což znamenalo, že jsme se všichni rozhodli projít tím od začátku až do konce,“ říká Scorsese. „Je to příběh o bezbožném v protikladu k posvátnému, obscénním v protikladu ke slušnému. A přece to není skandální odhalení. Mám na mysli obscénnost, bezbožnost, je tam všechno. Je to jasné na první pohled. Tvoří to součást kulturní struktury. Myslím, že z toho plyne, že jde o životní styl - jak říkala jedna televizní show, ‚životní styl bohatých a slavných‘ - spočívající v tom, že se vyhýbáte sami sobě nebo se bojíte být sami se sebou sami.“
Tento film je pátou Scorseseho spoluprací s DiCapriem po filmech „Prokletý ostrov“, „Skrytá identita“, „Letec“ a „Gangy New Yorku“ a režisér chtěl tuto spolupráci posunout o krok dál. „Mám velké štěstí, že už čtrnáct let spolupracuji s Leem a že nás zajímají stejné postavy a příběhy. Náš vztah je založen na důvěře a to mi umožňuje víc riskovat - posouvat jeho jako herce a sám sebe jako filmaře. Ano, je o třicet let mladší, ale musím říct, že v posledních letech jsem chytil druhý dech, mám víc energie a inspirace.“
Emma Tillinger Koskoffová s potěšením sledovala, jak se jejich spolupráce vyvíjí novým směrem. „Bylo skvělé pozorovat Leovu přeměnu a růst od začátku až do konce filmu,“ říká. Riskoval na scéně i mimo ní a to znovu potvrzuje, že je nejlepší herec své generace.“
Pro mnohé z ostatních herců to byla první spolupráce se Scorsesem. Režisér z nich byl nadšený. „Máme Jonaha Hilla, který úžasně ztvárnil postavu Donnieho, Cristin Miliotiovou, která hraje Jordanovu první ženu Teresu, objevuje se v pouze několika scénách, ale je v nich pozoruhodná, Kyle Chandlera v roli agenta FBI, který je vynikající především ve scéně, v níž se setká s Jordanem na jeho jachtě, a Margot Robbieovou, která se dokonale zhostila role silné a zábavné Naomi.“
Koskoffová vzpomíná, že Hill neustále Scorseseho přesvědčoval o svém talentu. „Když se Jonah ucházel o roli Donnieho, naprosto Martyho odrovnal. Viděla jsem ho ve filmu ‚Moneyball‘ a věděla jsem, že má velký potenciál nejen jako komediální herec. I když jme to věděli, neustále nás překvapoval šíří svého talentu,“ říká.
Scorsese pokračuje: „Vždy se mi líbila práce Roba Reinera jako herce i jako filmaře a díky filmu „Vlk z Wall Street“, kde hrál Jordanova otce, jsem konečně dostal příležitost s ním pracovat. První spolupráce s Matthewem McConaugheym byla velmi zajímavá zkušenost. Viděl jsem ho ve filmu Jeffa Nicholse ‚Mud‘ a velmi mě zaujal. Ve skutečnosti jsem ho nepoznával. Vypadal, jako by do světa, o kterém film vypráví, patřil. Takže když jsme mluvili o jeho roli, řekl: ‚A co můj přízvuk?‘ Odpověděl jsem: ‚Proč by na Wall Street nemohl být jižanský přízvuk?‘ Mají s Leem krásnou obědovou scénu, v níž Matthew začne dělat pokřik, který si nakonec najde ve filmu své místo. To nám umožnilo zbavit se veškerých omezení ohledně toho, co by mohlo působit absurdně. Je to absurdní všechno.“
Scorsese uzavírá: „Jon Favreau je také vynikající herec a režisér, s nímž se výborně pracovalo, především ve scéně mezi ním, Robem Reinerem a Leem DiCapriem na koňské farmě. Saurelovi, našemu švýcarskému bankéři, dodal Jean Dujardin skvělý smysl pro humor, překračující hranice jazyka, je velmi zábavný a je to zatraceně dobrý herec.“
„Jordan je složitá postava, protože ho chcete mít rádi, ale současně ho nenávidíte za to, co dělá,“ říká producent McFarland. „Tato složitost je pro herce, jako je Leo DiCaprio, velmi vzrušující. Leo je velmi sám o sobě velmi charismatický a postavě Jordana dodal suverénnost, která činí jeho výkon jedinečným. Jordan má hodně vůdcovských kvalit. Naneštěstí využil svou inteligenci a podnikatelského ducha k manipulaci s lidmi. Nakonec ho srazí na zem jeho arogance a životní styl. Je to člověk, který žil jako rocková hvězda, ale nikdy neměl ničeho dost a to zapříčinilo jeho pád.“
DiCaprio měl o roli Belforta zájem od prvního setkání s „Vlkem z Wall Street“. Věděl, že bude muset jít na samou hranu. „Když se pustíte do tohoto typu filmu, stojíte před velkou otázkou, jak budou diváci postavu páchající taková zvěrstva vnímat. Myslím, že to závisí na míře upřímnosti, s níž postavu, jako je Jordan, ztvárníte. To byla jedna z věcí, které mi Marty řekl hned na začátku. Řekl: ‚Moje zkušenost je taková, že když jsi věrný postavě a tomu, kým je, a nezradíš ji, lidé přijmou cokoliv.‘ Toho jsem se držel.“
Pokračuje: „Snažili jsme se nebrat si servítky. Nic nepřikrášlovat. Nedělat postavy líbivými. Vyobrazit věrně jak je, tak neuvěřitelné časy, které během těch několika let, kdy nebyly ničím usměrňováni a neřídili se žádnými pravidly, zažívali. S americkými penězi v rukou divočeli. Ale sledovat, jak se rozkládají a podléhají svému chtíči a chamtivosti, je nadmíru zábavné.“
DiCaprio se na roli poctivě připravoval, ale během zkoušek i při samotném natáčení převládal duch improvizace. „Měli jsme představu, kam chceme, aby scény směřovaly, ale bylo to neuvěřitelně uvolněné,“ vysvětluje. „Bylo to, jako kdyby přišel divadelní spolek a pohrával si s materiálem. Měli jsme scénu, která byla ve scénáři jen jednu stranu dlouhá, a improvizovali jsme hodiny a hodiny. Měli jsme tak vynikající herce, že se mohlo stát cokoliv a častokrát to tak skutečně bylo.“
Řada scén umožnila DiCapriovi proniknout za běžné hranice lidského chování, ale jedna konkrétní metakvalonová jízda vyniká nad ostatní. „Všechno se stane jednoho dne, kdy Jordan zjistí, že FBI odposlouchává jeho dům, Donnie zpacká peněžní transakci a Donnie a Jordan si vezmou velmi silné tablety metakvalonu a vezmou si jich příliš, protože si nevšimnou, že mají zpožděný účinek. Marty vytvořil dokonale šílenou, velmi působivou a místy děsivou scénu, kde jsme s Jonahem oba naprosto zničení. Vzpomínám si, že Jonah se na mě podíval a řekl: ‚To je ta nejšílenější věc, kterou jsem kdy v životě dělal.‘ A to samé platilo i pro mě. Zvrhlo se to v divokou surreální událost v životě těchto dvou maniaků.“
DiCaprio se na jednu stranu vžil do Jordanovy sebedestruktivní extáze, na druhou stranu ho fascinovaly jeho plamenné proslovy před zaměstnanci firmy. „Proslovy byly velmi zajímavé, protože vypadaly skoro jako koncert U2,“ říká. „Byly legendární. Měl před sebou penězi posedlé makléře, kteří toužili zbohatnout za každou cenu, a musel je vyburcovat k boji. Takže musel vystoupit jako rocková hvězda a vyhecovat diváky. Ironií je, že je burcoval k tomu, aby byli co možná nejchamtivější a zneužívali ostatní. Byly to nezapomenutelné scény, protože jsme na nich pečlivě pracovali. Jakmile jsem nastoupil na scénu, to zvíře ve mně ožilo.“
Donnie Azoff je Jordanův partner v obchodu i ve zločinu a především je to lump. Z Jordanova zdánlivě ubohého souseda se stane spoluzakladatelem jeho pololegální makléřské firmy a antivzorem, který pohrdá všemi pravidly. Jonah Hill, nominovaný na Oskara za film „Moneyball“ se chopil role a oddal se komediálnosti, která je její neodmyslitelnou součástí.
„Jonah vnáší do filmu humor,“ říká McFarland. „Je to fantastický herec a zároveň je neuvěřitelně zábavný a způsob, jakým ztvárnil Donnieho, vnáší světlo do celého filmu. Mezi ním a Martym byla neuvěřitelná chemie.“
DiCaprio o Hillově práci na filmu říká: „Jeho přístup byl po celou dobu následující: ‚Chci být tvou pravou rukou. Chci podpořit tebe i Martyho a ukázat podstatu všech postav a své postavy zvlášť.‘ Jeho přístup dodával energii nám všem. Oživil každou scénu, v níž vystupuje. Jeho postava je oslnivá od chvíle, kdy se poprvé objeví, až do hořkého konce.“
Jordanovu druhou ženu Naomi, zářivou trofej, která má brzy dost Jordanových neustálých eskapád, ztvárnila vycházející hvězda, dvaadvacetiletá Australanka Margot Robbieová. Robbieová všeho nechala a ponořila se naplno do života princezny z Queensu. DiCaprio říká: „Hrát dívku z Queensu, když jste z Austrálie, a pochopit svérázný projev a kulturu je nesnadný úkol. Ale Margot pracovala na své roli svědomitě a je v ní neuvěřitelně věrohodná.“
Robbieová říká, že chápe, co Naomi na Jordanovi okouzlilo. „Před začátkem natáčení jsem se setkala s Jordanem osobně, a přestože udělal strašné věci, je na něm něco sympatického. Vypadá jako člověk, který všechno dělá naplno. Pracuje naplno, vydělává peníze naplno a také fetuje naplno. Všechno dělá desetkrát víc naplno než ostatní a to může být vzrušující.“
Přesto se musela zamyslet nad tím, proč žena zůstává se záletnickým, závislým, vychytralým manželem, nezávisle na tom, jak je bohatý a přitažlivý. „Vysvětlila jsem si to tak, že když se potkali, bylo Naomi pouhých dvaadvacet a byla chycena do víru, který Jordana obklopoval. Baví se a pak všechno nabere velmi rychlý spád. Než si to stihne uvědomit, má s ním děti a on je najednou závislý na sexu a na drogách a ona si uvědomí, že tohle není život, který si představovala.“
Hrát Naomi znamenalo skočit rovnýma nohama do blázince večírků, ve kterých si ona i Jordan v době, kdy se seznámili, libovali. „Ve filmu je hodně bláznivých scén, ale všichni chtěli natočit co nejlepší film, takže všechno dělali naplno, jak to jen šlo. Všichni šli s kůží na trh a to vytvořilo skvělou atmosféru,“ říká.
Zvlášť ji bavilo pracovat ve scénách s DiCapriem. „Leo je velmi oddaný své práci,“ říká. „Ať jsem se vydala jakýmkoliv směrem, podpořil mě. Dovolila jsem si víc riskovat, protože i on riskoval.“
Matthew McConaughey dodal roli Marka Hanny osobitost. Herec, který si letos vysloužil pochvalu za role ve filmech „Mud“ a „Klub poslední naděje“, se vydal vlastním směrem. DiCaprio vzpomíná: „Matthew přišel s velmi zajímavým nápadem pro svou postavu. Postava Marka měla nějakou podobu na papíře, ale pak přišel on a vystřihl neuvěřitelně bohatý a barvitý a šílený monolog a opravdu uvedl diváka do prostředí Wall Street té doby. Podařilo se mu do tohoto jediného okamžiku vměstnat všechno šílenství. Rámcově se řídil scénářem, ale ve výsledku je postava z velké části jeho dílem.“
McConaughey také přišel s pokřikem, z něhož se stala hymna firmy Stratton Oakmont. „Začal se bít do hrudi, jako kdyby hrál na bubínek, a já jsem se podíval na Martyho, co on na to. Později jsem to použil pro scénu, kde povolávám své jednotky zpátky do války,“ vysvětluje DiCaprio. „Takže Matthew za tu krátkou dobu, co tu byl, neuvěřitelným způsobem ovlivnil náladu a tón celého filmu.“
Roli agenta FBI, který zkříží Jordanovu vychloubačnou cestu, ztvárnil Kyle Chandler, kterého jsme měli v posledních letech možnost vidět ve filmech „30 minut po půlnoci“, „Argo“ a „The Spectacular Now“.
„Hybnou silou mé role je způsobit Belfortův pád,“ říká Chandler. „Denham je člověk, kterého podle mého těší jít po Jordanovi, protože ho pobuřuje jeho nestydatost.“ Stejně jako ostatní herci, i Chandler si našel ke své postavě vlastní cestu. Zaměřil se na kontrast mezi svým příjmem a příjmy makléřů, které se snaží dostat. „Myslím, že je to velmi zarputilý člověk. Je to džentlmen, který má za to, že by lidé měli hrát podle pravidel a že když nehrají podle pravidel, skončí špatně. Uprostřed veškerého chaosu, úpadku, krásných žen, peněz, podvodů, krádeží a humoru představuje člověka, který je loajální a neústupný. Který však není nablýskaný, jeho auto je plné kelímků od kávy, nosí levnou bundu a na kravatě má hořčici. Miluju hrát chytré postavy, které jsou tak trochu křupani.“
Zlatým hřebem byla pro Chandlera scéna s DiCapriem, v níž agent Denham přijde na Jordanovu jachtu, kde proběhne rozhovor mezi čtyřma očima. DiCaprio o scéně říká: „Je to jedna z nejdůležitějších a nejucelenějších scén ve filmu, protože Jordan si stále myslí, že neexistují žádné následky jeho jednání a že pro něj neplatí žádná pravidla, a je natolik opovážlivý, že se snaží podplatit agenta FBI, ten mu však hodí návnadu, na kterou on se chytne a zpečetí tím svůj úděl. Celé to vzniklo jako improvizace.“
Roli Maxe Belforta ztvárnil Rob Reiner, herec a na Oscara nominovaný filmař, který se neobjevil v celovečerním filmu desetiletí. Příběh ho okamžitě zaujal. „Je to příběh o tom, co mohou s člověkem udělat peníze,“ shrnuje. „V době, kdy jsme se dostali z období plýtvání v ekonomice, které přivodilo finanční kolaps, je velmi zajímavé vidět, co se stane, když absence omezení a regulací umožní lidem zdivočet.“
A pak tu byla příležitost pracovat se Scorsesem. „Marty je vynikající kronikář postav, které jsou fatálně defektní,“ říká. „Jordan je jednou z těchto legendárních postav, které doplatily na své lidské chyby. Marty dokáže vytvořit na natáčení skvělou atmosféru. Má rád, když lidé pokud možno improvizují, a nic nebaví herce tolik jako možnost improvizovat.“
Reiner se vžil do role Maxe, otce, který je svědkem toho, jak jeho syn sklouzává do kriminální činnosti. „Nesnažil se vychovat zločince, ale prostě se to stalo,“ říká Reiner. Milujeme své děti nezávisle na tom, kým jsou. Takže Max miluje Jordana nezávisle na tom, že se dostal na scestí. Současně je hrdý na Jordanův velký úspěch. Není nadšený z toho, že Jordan podvádí svou ženu a chodí za prostitutkami. Nelíbí se mu ani Jordanova rozhazovačnost, ale přesto všechno je na něj hrdý.“
Scorsese se velmi záhy rozhodl oslovit Jeana Dujardina, držitele Oscara za film „The Artist“, který je známý především pro svůj přínos francouzské kinematografii. Scorsese byl nadšený, že herec byl ochotný přijmout menší, ale zásadní roli, a propůjčit jí svůj humor a charisma.
Také DiCaprio byl rád, že Dujardin roli přijal. „Je dalším hercem na dlouhém seznamu herců, kteří dodali filmu neuvěřitelnou energii,“ říká DiCaprio. „Jeho schopnost improvizovat v angličtině nás ohromila. Zvládl všechno, co jsme si na něj já nebo Marty vymysleli. Bylo skvělé s ním natáčet. Pro film se narodil.“
Život v přepychu - Výprava
Výprava filmu „Vlk z Wall Street“ hýří barvami, drzostí a výstředností stejně jako jeho postavy. V případě filmu „Vlk z Wall Street“ to bylo podruhé, co Scorsese použil digitální formát. Dosáhl tím realismu, kontrastujícího s prchlivým světem okázalých fantazií.
Jako hlavního kameramana vybral Scorsese na Oscara nominovaného Rodriga Prieta, který natočil film „Argo“ a je známý především pro svou dlouholetou spolupráci s režisérem Alejandrem Gonzálesem Inárrituem. „Rodrigo je skvělý kameraman a moje zkušenost s ním byla velmi dobrá. Má uvolněný styl, jeho obrazy mají poetický nádech a dokázal zachytit z herců co nejvíce, i když nebyli v centru pozornosti…“
Scorsese také úzce spolupracoval s držitelem ceny Emmy, filmovým architektem Bobem Shawem, který se zaměřil na specifickou zkušenost z devadesátých let - zbohatlíků, kteří ze střední třídy v Queensu přišli do nablýskaného života neotesaného luxusu bez hranic.
„Jordan Belfort byl jedním z těch, kteří přišli na to, že mohou získat klíče od cukrárny, a jakmile je získal, nijak se ve sladkostech neomezoval,“ říká Shaw. „Takže směr, kterým jsme se museli vydat, byl dost šílený.“
Zdálo se, že v té době bylo v Americe v oblasti designu v trendu všechno velké a okázalé. „Bylo to období hospodářského růstu a všichni zjišťovali, že si mohou dovolit to, co dříve nemohli. Populárními se staly přeplácané, rádoby pompézní domy,“ říká Shaw. „Průměrná rozloha domů se najednou zdvojnásobila a nic se nezdálo dostatečné. Jordan tohle všechno symbolizuje.“
Shaw vzpomíná, že se Scorsesem hledali nejlépe odpovídající lokaci pro Jordanův dům, kam se nastěhuje se svou druhou ženou Naomi. „Dům, který jsme nakonec použili, byl ještě výstřednější, než naše původní volba. Vzpomínám si, že jsem se otočil na Martyho, když jsme se snažili najít cestu k východu, a řekl jsem: ‚Možná že to, že jsme se cestou ven ztratili, nám napovídá, že jsme na správném místě.‘“
Co se týče interiéru, zaměřil se Shaw na prvky, které do něj mohla vnést Naomi. „Je to někdo velmi ambiciózní a myslím, že když si ji Jordan vezme, osvojí si i její vkus. Líbí se jí estetika Ralpha Laurena a chce, aby vypadali jako šlechta. Chce, aby dům vypadal jako domy rodin bohatých po generace, takže je plný stylového oprýskaného nábytku.“
Sídlo firmy Stratton Oakmont prošlo pod Shawovýma rukama několika inkarnacemi: od počáteční strohé garáže až po makléřský dům, v němž je všechno možné. „Začínali jako pochybná firma s levnými akciemi, později měli kancelář z osmdesátých let, předtím, než svět upustil od broskvové a modrozelené barvy a luxferek, a pak přešli do kanceláří, které si Jordan vždy přál - kanceláří, které odrážejí výsady, kterých dosáhl, a které jsou takřka satirou na L. F. Rothschilda. Tam začal svou kariéru,“ vysvětluje Shaw.
Podobný vývoj prodělaly i kostýmy postav. Držitelka Oscara, kostýmní návrhářka Sandy Powellová - která spolupracovala se Scorsesem na filmech „Gangy New Yorku“, „Letec“, „Skrytá identita“, „Prokletý ostrov“ a „Hugo a jeho velký objev“ -, říká, že její práce začala při čtení Belfortovy knihy. „Věděla jsem něco málo o tom, co se stalo, ale i tak to bylo šokující čtení,“ vzpomíná. „Pak jsem četla scénář a všechna výstřednost a absurdita mi přišly nepředstavitelné.“
Kostýmy pro ni byly výzvou a cestou do neznáma. „Není to typ scénáře, který bych si normálně vybrala,“ přiznává. „Ale pracovala jsem s Martym na pěti filmech a věděla jsem, že ať už to bude cokoliv, bude to zajímavé, protože to točí on. Ale i tak to byla úplně odlišná zkušenost, protože postavy jsou velmi výstřední. Otázkou bylo: ‚Jak vyjádřit nehoráznost postav nejen jejich chováním, ale i prostřednictvím jejich oblečení?‘“
Podrobně to probírala se Scorsesem. „Marty měl vždy poměrně jasnou představu o tom, jak mají věci vypadat, a o kostýmech toho ví hodně,“ vysvětluje. „Takže jsme jednotlivé postavy probírali hned zpočátku. Průběžně jsem mu ukazovala fotky z kostýmních zkoušek a on říkal: ‚Ano, tohle se mi líbí, ale tohle je trochu příliš.‘“
Pak rozdělila film do tří módních období: „Začínali jsme v osmdesátých letech s ramenními vycpávkami, velkými účesy, plandavým oblečením. Pak jsme přešli do poloviny let devadesátých, kdy se oblečení začalo zužovat a barvy byly tmavší, až se na konci devadesátých let, před Jordanovým pádem, začala nosit černá“ říká.
Powellová říká, že vzhled Belforta a jeho společníků nebyl ani tolik otázkou poslední módy, jako spíš peněz. „Všichni muži se snažili následovat příklad klasického krejčovství Savile Rowa, takže hodně toho bylo velmi konvenční a konzervativní,“ vysvětluje. „S ženami jsem si užila víc zábavy, především s několika křiklavými kousky.“
Obzvlášť ji bavilo oblékat Margot Robbieovou jako Naomi. „Má postavu, kterou je radost oblékat,“ říká. „Je velmi mladá, takže tento styl oblečení byl pro ni nový. Říkala: ‚Bože můj, nemůžu uvěřit, že tohle lidé nosili.‘ A já jsem říkala: ‚Ano, takové věci jsme nosili.‘ Měla na sobě dokonce několik věcí z té doby, které patřily mně.“
Powellová dodává: „Jeden z mých oblíbených kousků je outfit, který má Margot na sobě, když je od hlavy k patě oblečená ve značce Versace se zlatými botami a sakem se zlatými kousky. V tu chvíli jsem ji nazvala ‚Superžena od Versaceho‘.“
Další Scorseseho dlouhodobý spolupracovník, supervizor vizuálních efektů Rob Legato - jehož dovednosti přijdou na řadu, když Jordan přistává s vrtulníkem na zahradě za domem nebo řídí svou obří jachtu do hrůzostrašné bouřky - říká, že během filmu „Vlk z Wall Street“ se atmosféry neustále mění.
„Má opravdu spousty energie, takže všechno je neustále trochu přehnané. Není to úplně tradiční narativ, takže vizuální efekty se musely přizpůsobit specifickému Martyho pojetí,“ vysvětluje Legato. „Pohyby kamery jsou velmi rychlé a akce má velmi rychlý spád. Takže ve všem, co jsem dělal - jako třeba scénu s automobilovou nehodou -, je všechno o něco rychlejší a nezvyklejší. Myslím, že způsob, kterým je film natočen, odráží Jordanovu aroganci, jeho přesvědčení, že může zajít tak daleko, jak chce, aniž by ho chytili.“
Po natáčení se Scorsese odebral do střižny, kde opětovně pracoval s Thelmou Schoonmakerovou, trojnásobnou držitelkou Oscara, s níž spolupracuje čtyřicet let. Na filmové hudbě spolupracoval s trojnásobným držitelem Oscara, skladatelem Howardem Shorem. Na soundtracku k filmu spolupracoval se supervizory hudby Robbiem Robertsonem a Randallem Posterem. Soundtrack obsahuje skladby od Prokofjeva, přes Muddy Waters, až po Ramones.
Když byl film hotový, byl DiCaprio stejně nadšený, jako když se poprvé setkal s Jordanem Belfortem a jeho vzestupem a pádem. Herec a producent shrnuje: „Podlé mého jsou dnešní diváci v jistém ohledu ke spoustě věcí, které vidí na plátně, znecitlivělí. Ale způsob, jakým Marty dovolil štábu a hercům si s příběhem hrát, je natolik vzrušující, že působí úplně odlišně.“
Blue chip („modré žetony“): Akcie velké společnosti, věhlasné svou kvalitou a spolehlivou rentabilitou v dobrých i špatných časech - ty firma Stratton Oakmont prodávala, aby si otevřela cestu k větším investorům.
IPO: Počáteční veřejná nabídka - první akcie vydané novou společností, která zamýšlí expandovat, a současně klasická příležitost dezinformovat veřejnost ohledně jejích financí a potenciálu.
Lemmon: Přezdívka pro nejsilnější zdroj metakvalonu - ve filmu ve formě léku s názvem Quaaludes -, v osmdesátých letech široce zneužívané narkotikum, známé pro své sexuální, relaxační a hypnotické účinky. Ve vysokých dávkách může způsobit delirium a křeče. Farmaceutická společnost Lemmon Pharmaceuticals přestala léčivo vyrábět v osmdesátých letech, až nakonec všechny zásoby vyschly.
Praní špinavých peněz: Metoda, při níž se zdánlivě legitimizuje velký objem peněz pocházející z trestné činnosti.
Penny stocks: Levné, vysoce riskantní akcie, které jsou velmi volně regulované. Jsou velmi náchylné k podvodným technikám na bázi „pump and dump“.
Pump and Dump: Častý finanční podvod, kdy společnost uměle vyžene hodnotu akcií s cílem zvýšit poptávku. Když hodnota akcií vzroste, zbaví se jich a jejich cena se zhroutí. Tato podvodná technika byla klíčovým postupem Jordana Belforta.
Pink Sheets („růžové stránky“): Skutečně růžové stránky, na nichž každý den vycházel výčet cen mimoburzovních (OTC) levných akcií (penny stocks). Tímto termínem se také označují levné prostitutky.
Rathole („krysí díra“): Bílý kůň, využívaný pochybnými investory k nelegálnímu nákupu akcií.
Švýcarské bankovní konto: Švýcarská bankovní konta proslula svou bezpečností a sloužila jako spolehlivá útočiště nelegálním příjmům. V poslední době se však švýcarské banky dostaly pod palbu kvůli finančním skandálům.
Ocenění:
Academy Awards
2014 - Emma Tillinger Koskoff, Joey McFarland, Leonardo DiCaprio, Martin Scorsese (Nejlepší film) (nominace)
2014 - Martin Scorsese (Režie) Academy Awards Academy Awards Academy Awards (nominace)
2014 - Emma Tillinger Koskoff, Joey McFarland, Leonardo DiCaprio, Martin Scorsese (Nejlepší film)
2014 - Martin Scorsese (Režie) (nominace)
2014 - Leonardo DiCaprio (Hlavní herec) (nominace)
2014 - Jonah Hill (Vedlejší herec) (nominace)
2014 - Terence Winter (Adaptovaný scénář) (nominace)
Golden Globes
2014 - Leonardo DiCaprio (Nejlepší herec - komedie nebo muzikál)
2014 - Nejlepší film - muzikál nebo komedie (nominace)
BAFTA
2014 - Martin Scorsese (Nejlepší režie) (nominace)
2014 - Leonardo DiCaprio (Nejlepší herec v hlavní roli) (nominace)
2014 - Terence Winter (Adaptovaný scénář) (nominace)
2014 - Nejlepší střih (nominace)
AACTA International Awards
2014 - Leonardo DiCaprio (Nejlepší herec)Academy Awards
2014 - Emma Tillinger Koskoff, Joey McFarland, Leonardo DiCaprio, Martin Scorsese (Nejlepší film) (nominace)
2014 - Martin Scorsese (Režie) (nominace)
2014 - Leonardo DiCaprio (Hlavní herec) (nominace)
2014 - Jonah Hill (Vedlejší herec) (nominace)
2014 - Terence Winter (Adaptovaný scénář) (nominace)
DABING
1.DABING (Kino, Nova)
V českém znění: Jiří Štěpnička - Michael Douglas (Gordon Gekko), Vladimír Dlouhý - Charlie Sheen (Bud Fox), Helena Friedrichová - Daryl Hannah (Darien Taylor), Zdeněk Ornest - James Karen (Lynch), Pavel Rímský - John Capodice (Dominick), Dalimil Klapka - Martin Sheen (Carl Fox), Rudolf Jelínek - Richard Dysart (Cromwell), Otto Lackovič - Franklin Cover (Dan), Petr Pospíchal - John C. McGinley (Marvin), Jiří Prager - Christopher Burge (aukcionář) + (hlas počítače), Marie Drahokoupilová - Leslie Lyles (Natalie), Jiří Zavřel - Josh Mostel (Ollie), Gustav Bubník - (Lue, vrchní), Zlata Adamovská - Andrea Thompson (Lisa), Monika Žáková - Tamara Tunie (Carolyn), Bedřich Šetena (obchodník), Eduard Cupák - Jeff Beck (investiční bankéř), Jan Skopeček (specialista), Zdeněk Blažek (2.muž), Ljuba Krbová - Sean Young (Kate Gekková), Petr Štěpánek - James Spader (Roger Barnes), Jiří Zahajský - William G. Knight (Duncan Wilmore), Jiří Havel - Yanni Sfinias (Panos), Miriam Kantorková - Sylvia Miles (obchodnice s realitami), Alexej Pyško (Morrisey), Miloslav Mejzlík - Bruce Daniel Diker (mladý právník) + Paul Guilfoyle (Stone Livingston), Bohuslav Kalva - François Giroday, Jack Pruett (Alex, Sam Ruspoli), Daniela Bartáková - Adelle Lutz (Janet + další role), Radka Malá - Lisa Zebro (Gina + další role), Karel Urbánek - Hal Holbrook (Lou Mannheim), Tereza Chudobová - Sean Stone (Rudy Gekko), Valentina Thielová - Millie Perkins (Foxová), Jaroslava Obermaierová - Annie McEnroe (Muffie Livingstonová), Monika Hladová - Cecilia Peck (Candice Rogersová), Jana Altmannová - Ann Talman (Susan), Vladimír Fišer - Pirie MacDonald (televizní analytik), Karel Chromík - Diego Del Vayo (obchodní bankéř), Blanka Lormanová - Astrid De Richemonte (Nicole), Jan Pohan - Terence Stamp (Larry Wildman), Jan Řeřicha - Saul Rubinek (Harold Salt), Marie Marešová (žena + 1.žena), Bohuslav Ličman (další bankéř), Zdeněk Hess (Howard, Stevenson + další role), Ludmila Molínová (telefonistka), Igor Smržík (3.obchodník), Hugo Kaminský (bankéř, 1.muž + další role), Jiří Pleskot (bankéř), Vítězslav Jirsák - Chuck Pfeiffer (Chuckie), Vančurová - Jean De Baer (Toni Carpenterová), Trojan - Frank Adonis (Charlie), Štědrá - Dani Klein (recepční), Sirotek (pikolík), Petr Svárovský (Frank), Jaroslav Horák (reportér), Jaroslav Vágner (sluha), Oskar Gottlieb (robot), Mitevová (2.žena), Inka Šecová, Jan Víšek
Zvuk: Lubomír Zajíc
Střih: Jiřina Skalská
Vedoucí výroby: Renée Lavecká
Režie českého znění: Zdena Klimentová
Vyrobilo: Filmové studio Barrandov Dabing 1989
2.DABING (VHS, DVD, Blu-ray)
V českém znění: Jiří Štěpnička - Michael Douglas (Gordon Gekko), Gustav Bubník - Charlie Sheen (Bud Fox), Zdeněk Mahdal - John C. McGinley, James Spader, William G. Knight (Marvin, Roger Barnes, Duncan Wilmore, více rolí), Marcel Vašinka - Martin Sheen (Carl Fox, více rolí), Karel Richter - Hal Holbrook, Terence Stamp (Lou Mannheim, Sir Larry Wildman, více rolí), Miroslav Saic - James Karen, Richard Dysart (Lynch, Cromwell, více rolí), Jan Šťastný - Saul Rubinek (Harold Salt, více rolí), Jaroslava Obermaierová - Daryl Hannah, Jean De Baer, Sylvia Miles (Darien Taylorová, Toni Carpenterová, obchodnice s realitami, více rolí), Miroslava Součková - Tamara Tunie, Sean Young (Carolyn, Kate Gekkoová, více rolí), Bohdan Tůma (titulky)
Zvuk: Zdeněk Zenger
Produkce: Aleš Nejedlý
Dialogy a režie českého znění: Marie Fronková
Vyrobila: TS Production ve Studiu Interval dabing 1993
3.DABING (Prima)
V českém znění: Jiří Štěpnička - Michael Douglas (Gordon Gekko), Filip Jančík - Charlie Sheen (Bud Fox), Ladislav Mrkvička - Martin Sheen (Carl Fox), Dana Černá - Daryl Hannah (Darien Taylor), Jan Šťastný - John C. McGinley (Marvin), Jan Vlasák - Terence Stamp (Sir Larry Wildman), Filip Švarc - James Spader (Roger Barnes), Pavel Rímský - Hal Holbrook (Lou Mannheim), Jitka Moučková, Lucie Juřičková - Leslie Lyles (Natalie), Pavel Šrom - John Capodice (Dominick), Jakub Saic, Jaromír Meduna - James Karen (Lynch), Ivo Novák - William G. Knight (Duncan Wilmore), Jan Szymik, Bohdan Tůma - Josh Mostel (Ollie), Marek Libert - Paul Guilfoyle (Stone Livingston), Tereza Chudobová - Tamara Tunie (Carolyn), Ivana Milbachová - Sean Young (Kate Gekková), Jaroslava Brousková - Sylvia Miles (obchodnice s realitami), Petr Burian, Martin Stránský - Saul Rubinek (Harold Salt), Karel Richter - Richard Dysart (Cromwell), Jaroslav Kaňkovský - Franklin Cover (Dan), Jiří Kodeš (titulky) a další
Překlad: Vladimír Fuksa
Zvuk: Richard Tomíček
Produkce: Markéta Stegbauerová, Jana Janoušková a Jaroslav Richtr
Dialogy: Nataša Čermínová
Režie českého znění: Jiří Kodeš
Vyrobilo: Studio S Pro Alfa CZ a.s. pro FTV Prima s.r.o. v roce 2006
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 16.1.2014 Bontonfilm
Premiéra USA: 25.12.2013 Paramount Pictures
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 28.5.2014 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 21.5.2014 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 41 640 399
Tržby celkem - $ 392 000 000
Návštěvnost v ČR 300 712
Náklady (Rozpočet) - $ 100 000 000
„Víc peněz není nikdy dost“
OBSAH
Film Vlk z Wall Street přináší podívanou z doby, kdy na Wall Street vládla pravidla Divokého Západu. Jen místo pistolníků na koních se tu prohánějí jachty a nahé blondýny a místo prachu nad prérií víří vzduchem bankovky. Někdy dokázal vydělat i 12 milionů dolarů za pouhé tři minuty. A peníze uměl také pěkně roztáčet. V jeho kancelářích běžně defilovala nahá dívčí dechovka, šňupaly se velehory kokainu, pořádaly se závody v házení trpaslíky, opice jezdily na kolečkových bruslích a se svou ženou souložil na matraci ze samých bankovek. Když mu v Londýně na večírku došly drogy, vzbudil svou newyorskou sekretářku, aby mu je poslala soukromým tryskáčem. Po každém velkém mejdanu ale přichází i odpovídající kocovina. Zvlášť, pokud kouzlení s akciemi je více než jen kreativní. FBI vás pak chce zatknout a mnoho dalších se chce pomstít.(Bontonfilm CZ)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Popravdě jsem po shlédnutí filmu tak nějak neměl slov. Tenhle film je naprosto poctivý Scorsese, ale na druhou stranu to není nic, co bych si s radostí zapamatoval. Film je totiž krutým odrazem společnosti, kterou vytvořil kapitalismus. Tudíž prostředí, ve kterém žijeme. A věřte, že se na to nekouká hezky. A to i přesto, že legrace je dost a herecké výkony nemají chybu. I přesto všechno ale Vlka z Wall Street nechci už vidět. Prozřít k realitě je občas bolestivé a já nejsem schopnej takovou realitu znova přijmout. A nejhorší je, že se to vše točí podle skutečných událostí. Nicméně jednu věc musím uznat. Ten člověk, podle nějž se tento příběh natočil, byl neskutečný obchodník. Ale to je asi tak jediné, co v sobě měl. (Malarkey) 4*
Podle mého je sice u Vlka z Wall Street nabíledni srovnání se slavnými opusy Martina Scorseseho Mafiáni (1990) a Casino (1995), ovšem toto srovnání lze následovat nejen v pozitivním definování Vlka z Wall Street jako podobného oběma zmíněným, nýbrž i v negativním definování Vlka z Wall Street jako jim nepodobného. Tato nepodobnost mu pak snad může zajistit pozitivnější přijetí i mimo okruh filmových fanoušků, skrze tuto nepodobnost jej lze kritizovat jako významově problematický, a zároveň se dá skrze tuto nepodobnost hodnotit jako velmi odvážné umělecké dílo. (Douglas) 5*
Co mě překvapilo – a to poměrně negativně – je skutečnost, že Scorsese zaujímá k hlavní postavě neutrální postoj. Jakoby říkal, že dojit z lidí prachy, fetovat a brousit kurvy je vlastně docela fajn. A to je pro mě, jakožto zastydlého idealistu, docela velký problém. Zatím u žádného ze Scorseseho filmů na konci nechyběla nějaká katarze, tady jsem se jí bohužel nedočkal. Uznávám fantastickou filmařinu, která ve mně nejednou dokázala vyvolat úlevný smích, ale jinak vždycky raději dám přednost těm „blbejm pošťákům“, kteří si mohou dovolit akcie pouze za deset pencí, než vychcánkům typu Jordana Belforta a jeho vlčí smečce. Do "komplexní fresky", která by o něčem vypovídala a do něčeho se strefovala, má tahle bezuzdná taškařice hodně daleko. (Lima) 3*
VELKÁ RECENZE
Možná jsem neznaboh, ale Martina Scorseseho už jsem v duchu odepsal. Letec byl v mých očích úmorně nabubřelý, oscarová Skrytá identita jen vychtěným plagiátem Volavky, Prokletý ostrov řemeslným thrillerem prvoplánové dějové konstrukce a Hugo sterilním 3D festivalem s tak bezkrevnými postavami, že by je Travis Bickle musel v zuřivosti okamžitě postřílet. Všechny úvahy o stáří, odcházející síle a unavené mysli ale teď zvládl Scorsese rozbít a jako snůšku nesmyslů mi je vrazit až do krku.
Vlk z Wall Street je totiž virtuózním návratem klasika v tom nejlepším myslitelném světle. Tříhodinová makléřská freska vrací Scorseseho k Mafiánům a Casinu, k epopejím o fascinujících postavách ve fascinujícím světě – i tady se zpříma představí hlavní hrdina, deklaruje svůj sen a popíše schůdky, po nichž k němu šplhá. Tentokrát nepotřebuje společenské uznání, moc nebo kontrolu nad městem a celým jeho byznysem – touží jen po penězích a benefitech z toho vyplývajících. A protože se k nim dere převážně během devadesátých let a z prosklených budov Wall Streetu, nelemují jeho cestu výbuchy násilí a litry krve, ale koks, striptérky, ludy, děvky, chlast a nulové morální zábrany. Mafioso drsňáci mají pauzu, místo nich tu je bezmála komedie o rozjívených vidlácích, co si chtějí užívat svých milionů.
Pátá spolupráce Leonarda DiCapria s Martinem Scorsesem klapla zatím jednoznačně nejlíp, přestože i tady se věk postavy míjí se stářím „božského Lea“. DiCapriova pozice je ve Vlkovi ale naprosto nenahraditelná – nejen že skoro nesleze z plátna, ale jeho proslovy od mikrofonu na velitelském můstku jsou zároveň tmelem i dynamem celé téhle kroniky.
DiCapriův Jordan Belfort je v nich charismatickým šéfem, jenž by pro tvrdou robotu nadchl i flákače z Clerks. Je bezprostředním bavičem, takže i puberťácké hýření plné štětek, koksu a rozházených prachů vyzní v jeho podání jako rozverná juchanda. Je kazatelem, který své ovečky přesvědčí o tom, že každý dolar, který neskončí v jejich kapse, je dolarem ztraceným. Je zuřivým koučem, jenž dokáže od mikrofonu namotivovat i poslední uklízečku v té nejzapadlejší zasedačce. A je i sektářem, který všechny ty duše zmítané mamonem přivede do absolutního skrblíkovského transu.
Jordan Belfort je ale i táta... ne ani tak od své „povinné“ rodiny, ale od svých zaměstnanců, kteří k němu vzhlíží tak, jako děti hltají své vzory. V jeho projevech proto nenajdete pouze podklady pro obžalobu hamižnosti a rozežranosti, nenahrává se tu na prvoplánovou obžalobu kapitalismu a na roztažení wallstreetovského hesla „Greed is good“ přes tři hodiny. V Belfortových slovech se totiž trefně odráží i uvědomělý individualismus, osobní zodpovědnost a touha po splnění vlastního amerického snu, ony nezastupitelné motory kapitalismu, které možná živí zvrhlý a nespravedlivý systém, ždímající z obyčejných lidí peníze, ale samy o sobě jsou vlastně veskrze pozitivní.
Vlk z Wall Street je díky takovým nuancím velmi pestrou a komplexní freskou, která toho řekne mnohem víc než desatero promítání Mooreova O kapitalismu s láskou.
Přitom pořád jde o vrcholně zábavnou, v jistých momentech až strhující epopej o vzletu a pádu, o šílené party, která přišla znenadání a zůstal po ní bolehlav a pochcanej tepich. Tempo filmu je fantastické, všechny epizodky se můžou pochlubit trefným (a obvykle dvojitým až trojitým) vypointováním, řemeslná stránka je excelentní: Všechny ty kamerové průlety nad stoly makléřů a spojovatelů skvostně fungují, takže i když místo drsných postaviček tentokrát sledujeme spíš komiky a násilí nahradila feťácká bezuzdnost nevyzrálých buránků, je cesta do jejich světa naprosto pohlcující.
Jedenasedmdesátiletý režisér se svou dvorní střihačkou Thelmou Schoonmaker přitom zase natrhává ánusy svým mladším kolegům, protože už úvod a další montážní sekvence dorovnávají to nejlepší, co kdy bylo na plátně rozhýbáno.
I při ďábelském tempu ale představuje jednu z nástrah mohutná stopáž. Tři hodiny jsou sakra dlouhé a určitě se dá diskutovat o tom, jestli třeba scéna s dolaďováním detailů smluv s trpaslíky už není příliš doslovným dokladem rozežranosti hrdinů, nebo zdali pravidelné připomínání některých vedlejších postaviček nešlo vyřešit přeci jen úsporněji. Dvacet minut dolů by asi všichni ocenili – a film by měl usnadněnou úlohu ve chvíli, kdy vlastně nemůže přijít s opravdu efektní (krvavou/slzavou/explozivní) katarzí. Utáhnout totiž přes tři hodiny kolos, který může stupňovat svou sílu jen skrze neuvěřitelnou scénu feťáckého amoku, v níž se DiCaprio po letech vrátí do kůže Gilberta Grapea (jasně nejvtipnější pasáž za poslední roky), nebo skrz karambol jachty na rozbouřeném moři, to je pořádná fuška.
Scorsese v ní nicméně obstál takřka dokonale. Jeho novinka je instantní nadžánrovou klasikou, velkorysým filmem, co bezuzdně baví, a přesto toho má hrozně moc co říct.
O FILMU
„Tenhle příběh byl pro mě jako moderní Caligula,“ říká představitel hlavní role a producent, který za realizaci filmu „Vlk z Wall Street“ léta bojoval, Leonardo DiCaprio. DiCaprio sice přirovnává Jordana Belforta ke zhýralému a požitkářskému římskému císaři, ale bezmezná touha Říma po zakázaném v prostředí newyorské burzy plné prodejců z Queens ho i tak ohromila.
Prostředí newyorských finančních banditů, kteří žijí své životy naplno a následky takového života je nezajímají, ho zaujalo. „Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byla Wall Street neuvěřitelně neregulovaná, bylo to tam jako na Divokém západě,“ říká DiCaprio. „Jordan Belfort byl jedním z vlků, kteří využili mezer v systému k tomu, aby vydělali ohromné jmění. Jeho příběh podle mého ztělesňuje specifické období, kdy americké instituce vůbec nefungovaly.“
DiCapria zaujala také Belfortova naprostá upřímnost, s níž mluví o extázi, kterou mu jeho moc poskytovala - peníze proudily natolik volně, že lidé souložili na jejich kupách, dokud veškerá přemrštěnost nezevšedněla. „Jordanova naprostá upřímnost ohledně jeho eskapád je fascinující. Nic neskrývá. Mluví bez obalu. Své touhy po bohatství a svého požitkářství nelituje. Cítil jsem, že je předlohou pro fascinující postavu. A skutečnost, že za to nakonec musel zaplatit, bylo předpokladem skvělého příběhu.“
Než byl Belfort obžalován z podvodu s akciemi a praní špinavých peněz, vedl tak výstřední a nevázaný způsob života, jak si jen málokdo dovede představit - létal vlastním vrtulníkem, řídil šest luxusních aut, jezdil na padesátimetrové jachtě, kterou dříve vlastnila Coco Chanel, utratil 700 tisíc dolarů za hotely a prostitutky a užíval dvacet tablet metakvalonu denně v kombinaci s kokainem a morfiem.
A pak o všechno přišel. Měl spousty volného času na přemýšlení a vylíčil svůj příběh v odhalující knize, v níž krok za krokem popisuje, jak založil v garáži malou makléřskou firmu s levnými akciemi a udělal z ní přední podnik fungující na bázi podvodné techniky „pump and dump“ (kde rychle mluvící makléři vyženou hodnotu akcií do přemrštěných výšek a následně se předražených akcií zbaví, čímž ošidí investory), a pak se kvůli přemíře svého apetytu zřítil na zem. Kniha je napsaná s typickou newyorskou neurvalostí. Vysloužila si chválu kritiků za své závratné tempo a komický nádech, někteří v ní spatřovali mistrovský příběh současného šílenství po penězích, které ovládá USA.
Mnozí v jeho příběhu spatřují příběh finančního gangstera. Zatímco jeho klienti utrpěli katastrofické ztráty, on a jeho přátelé vydělávali velké peníze - a svůj lup si veřejně užívali. Časopis Forbes Belforta v této souvislosti nazval „Robinem Hoodem, který bohatým bere a sobě dává.“
„Je moderním gangsterem,“ říká Joey McFarland z Red Granite Pictures, který tvořil spolu se Scorsesem, DiCapriem, Rizou Azizem a Emmou Kaskoffovou produkční tým. „Není to divoký gangster, jaké známe z ostatních filmů, ale gangster, který objevil na Wall Street způsob, jak manipulovat se systémem, živit svou chamtivost a zneužívat ostatní. Stejně jako byl film ‚Mafiáni‘ příběhem o gangu ze sousedství, tak v případě filmu ‚Vlk z Wall Street‘ je to podobné, jen s tím rozdílem, že tady je tím sousedstvím Wall Street. A gang neždímá místní majitele obchodů, ale miliony obyčejných lidí v soukromí jejich domovů.“
Podle McFarlanda byl příběh pro Martina Scorseseho, jehož filmy spoluvytvářejí dějiny kinematografie, jako dělaný. Obzvlášť ho nadchl režisérův otevřený přístup, zdůrazňující černý humor příběhu.
„Marty natočil film velmi zábavnou formou,“ říká. „Nechybí v něm sex, drogy a peníze, líčí bouřlivou cestu a všechno je to provázeno humorem a spoustou emocí. Martyho styl dělá z filmu událost epických rozměrů. Kdykoliv se dají Marty a Leo dohromady, je to událost, ale v případě tohoto příběhu je to něco speciálního.“
Producentka Emma Tillinger Koskoffová, ředitelka produkce společnosti Sikelia Productions, která spolupracuje se Scorsesem na jeho filmových a televizních projektech, dodává: „Když jsme s Martym poprvé četli scénář, okamžitě nám bylo jasné, že chceme film natočit. Rozsahem se film podobá filmu ‚Casino‘ - příběh je vyprávěn pro Scorseseho typickým přerušovaným tempem. Věděla jsem, že Scorseseho odvážná a nesmlouvavá režie je pro tohle téma ideální.“
DiCaprio to viděl stejně. „Od začátku jsem myslel na Martyho,“ vysvětluje. „Dokáže do temného příběhu vnést realitu, život a humor a to moc režisérů neumí. Nikdy nezapomenu, jak mi Marty řekl, že film ‚Mafiáni‘ je temná komedie - proto jsem ho oslovil.“
Všechny překvapila odvaha, s jakou se Scorsese příběhu zkaženosti chopil. Autor scénáře Terence Winter shrnuje: „Když jsem film poprvé uviděl, spadla mi čelist. Přesně to jsem napsal. A přesto mě překvapilo, nakolik je film šílený, silný a zábavný. Výkony herců, především Lea, byly ohromující. Marty dokáže z textu vytvořit mistrovský kus vizuálního vypravěčství. Výsledkem je tsunami šílenství.“
Pro Maritna Scorseseho byl příběh Jordana Belforta příležitostí dostat se do míst, kam se nikdy dřív jako filmař nepodíval - do nejkomičtějších koutů lidského chování. „Jordanův příběh spadá do americké fascinace vzestupem a pádem - gangsterské tradice,“ říká režisér. S tím rozdílem, že Jordan gangsterskou tradici obrátil naruby. Místo aby se před zákonem schovával, stavěl své nezákonně nabyté jmění na odiv všemi představitelnými i nepředstavitelnými způsoby - v podstatě žadonil o trest, který nakonec přivodil pád jeho malého impéria. Scorsese zároveň viděl v příběhu příležitost zmapovat cyklus finanční extáze, šílenství a katastrofy, který se opakovaně odehrává v americkém hospodářství.
„Jako člověk, kterého zajímá historie, jsem byl ohromený a udivený tím, že ty samé věci se opakují stále dokola,“ říká režisér. „Máte období finančního boomu provázené euforií, kdy se zdá, že všichni zbohatnou a všechno bude skvělé, a pak se najednou všechno rozpadne a vy zjistíte, že bohatla pouze hrstka vyvolených na úkor ostatních. To se stalo na sklonku 19. století. Stalo se to v roce 1929. Stalo se to v roce 1987, v němž se odehrává náš příběh. Stalo se to na konci století, když praskla bublina ‚dot.com‘, a stalo se to znovu v roce 2008. A brzy se to může stát zas.“
Belfort se řadí k postavám, které Scorseseho celou jeho kariéru přitahují - lidí, kteří jsou posedlí ambicemi tím nejpokleslejším způsobem, lidí, kteří podle vlastních měřítek uspěli, ale nemohou uniknout morální beznaději.
„Jordan je člověk, který nevedl ukázkový život, který byl svým způsobem opovrženíhodný,“ říká Scorsese. „Ne protože by chtěl primárně někomu ublížit, ale protože se to naučil od lidí kolem sebe. Lidé jako Jordan nebo Jake LaMotta nebo Tommy, postava Joea Pesciho ve filmu ‚Mafiáni‘, mě vždy přitahovali a zajímali. Lidé se od tohoto typu postav snaží distancovat: ‚To je někdo jiný, ten není jako já.‘ Ale ve skutečnosti cítíme, že to není pravda, že jsme to my. Jste to vy a já, a kdybychom se narodili za jiných okolností, možná bychom nakonec dělali ty samé chyby a volby a věci. Zajímá mě ten aspekt postav, který je běžnou součástí lidské povahy a s nímž se musíme vypořádávat.“
Všechno to podle mínění Scorseseho vynáší do popředí scénář Terence Wintera. Winter je známý především svou prací na seriálu „Rodina Sopránů“, za níž získal cenu Emmy, a seriálu odehrávajícím se v době prohibice „Impérium - Mafie v Atlantic City“, jehož je Scorsese výkonným producentem. V osmdesátých letech pracoval ve finanční firmě Merrill Lynch. Dokázal tedy propojit důvěrnou znalost finančního světa se zálibou v psaní o svodech a nástrahách života na vysoké noze. Práci zahájil přímo u zdroje, několikrát se setkal přímo s Belfortem.
„Jordan byl neuvěřitelně vstřícný,“ vzpomíná Winter. „Kniha podle mého nic nezamlčuje a při osobním setkání byl Belfort ještě sdílnější. Detailně popisoval užívání drog, orgie, vztahy a všechno ostatní. Byl jako otevřená kniha. Následně jsem hovořil s jeho rodiči, s jeho bývalou ženou, s agenty FBI, kteří ho dopadli, s lidmi, kteří pro něj pracovali, i s některými z těch, které podvedl.“
Brzy měl Winter ve své hlavě Belfortův vícerozměrný portrét. „Jordanovo kouzlo, dá-li se to tak říct, spočívá v tom, že je velmi svůdný - je zábavný a bystrý a také dokáže být okouzlujícím způsobem nejistý. A to samé podle mého platí pro ty, kteří pro něj pracovali. Byli to natolik okouzlující lidé, že na moment zapomenete, že okrádali všechny ostatní.“
Pokračuje: „Je zajímavé, že vás to nutí říct: ‚Nebýt Boží milosti, dopadli bychom stejně.‘ Jordan vyrůstal jako obyčejný kluk v Queensu. Jeho rodiče byli účetní. Jediné, co chtěl, bylo vydělat peníze, být úspěšný, jako chceme my všichni, a pak spadl do obří králičí nory. Měl přirozené obchodní nadání, ale pak zkazil systém a on se na něm začal přiživovat. Z mého pohledu je to příběh obyčejného kluka, z něhož se stalo finanční monstrum.“
Toto monstrum si brzy vypěstovalo nadměrnou a neukojitelnou touhu pro všechny hračky a potěchy, které lidstvo zná. „Není to jen příběh o vzestupu a pádu člověka, který kradl peníze na Wall Street. Je to zároveň příběh člověka, jehož život byl plný zvrhlých událostí, které generovala jeho posedlost sexem a drogami. Byl závislý na všem, na čem jen člověk může být,“ říká Winter. „Chtěl stále víc a víc. Víc drog. Víc žen. Větší jachtu. Domovy všude na světě. A zcela se to vymklo jeho kontrole. Ve filmu jsme se pokusili tenhle šílený vzestup a následný pád rekonstruovat.“
Winterovi shledává toto šílené účtování dnes, těsně po globální finanční krizi, která odkryla míru korupce a navždy změnila pohled veřejnosti na Wall Street, nadmíru zajímavým. „V roce 2013, pět let po kolapsu americké ekonomiky, nadále setrvávají ti, kteří jsou za něj zodpovědní, na velmi důležitých pozicích,“ upozorňuje Winter. „Stále se musíme ptát, jestli jsme se vůbec něco naučili.“
DiCaprio byl Winterovým scénářem nadšený. „Terry napsal scénář, který zachytil ty nejšílenější okamžiky Jordanova života a stylisticky je zpracoval pro Martina Scorseseho. Současně mi dal jeden z neúžasnějších dialogů, které jsem jako herec měl možnost říkat. Jsme mu neskonale vděční, že se adaptace ujal, protože dodal postavám hodně nuancí a oživil film způsobem, jakým by to nikdo jiný nedokázal.“
Scorseseho zaujal film „Vlk z Wall Street“ hned po prvním rozhovoru s DiCapriem, ale měl zájem o jediný způsob zpracování - chtěl bez obalu a naplno ukázat úpadek, kterého byl svědkem ve Winterově scénáři a Belfortově knize.
„Abych dosáhl svého cíle, musel jsem mít naprostou svobodu v práci s herci a štábem, což znamenalo, že jsme se všichni rozhodli projít tím od začátku až do konce,“ říká Scorsese. „Je to příběh o bezbožném v protikladu k posvátnému, obscénním v protikladu ke slušnému. A přece to není skandální odhalení. Mám na mysli obscénnost, bezbožnost, je tam všechno. Je to jasné na první pohled. Tvoří to součást kulturní struktury. Myslím, že z toho plyne, že jde o životní styl - jak říkala jedna televizní show, ‚životní styl bohatých a slavných‘ - spočívající v tom, že se vyhýbáte sami sobě nebo se bojíte být sami se sebou sami.“
Tento film je pátou Scorseseho spoluprací s DiCapriem po filmech „Prokletý ostrov“, „Skrytá identita“, „Letec“ a „Gangy New Yorku“ a režisér chtěl tuto spolupráci posunout o krok dál. „Mám velké štěstí, že už čtrnáct let spolupracuji s Leem a že nás zajímají stejné postavy a příběhy. Náš vztah je založen na důvěře a to mi umožňuje víc riskovat - posouvat jeho jako herce a sám sebe jako filmaře. Ano, je o třicet let mladší, ale musím říct, že v posledních letech jsem chytil druhý dech, mám víc energie a inspirace.“
Emma Tillinger Koskoffová s potěšením sledovala, jak se jejich spolupráce vyvíjí novým směrem. „Bylo skvělé pozorovat Leovu přeměnu a růst od začátku až do konce filmu,“ říká. Riskoval na scéně i mimo ní a to znovu potvrzuje, že je nejlepší herec své generace.“
Pro mnohé z ostatních herců to byla první spolupráce se Scorsesem. Režisér z nich byl nadšený. „Máme Jonaha Hilla, který úžasně ztvárnil postavu Donnieho, Cristin Miliotiovou, která hraje Jordanovu první ženu Teresu, objevuje se v pouze několika scénách, ale je v nich pozoruhodná, Kyle Chandlera v roli agenta FBI, který je vynikající především ve scéně, v níž se setká s Jordanem na jeho jachtě, a Margot Robbieovou, která se dokonale zhostila role silné a zábavné Naomi.“
Koskoffová vzpomíná, že Hill neustále Scorseseho přesvědčoval o svém talentu. „Když se Jonah ucházel o roli Donnieho, naprosto Martyho odrovnal. Viděla jsem ho ve filmu ‚Moneyball‘ a věděla jsem, že má velký potenciál nejen jako komediální herec. I když jme to věděli, neustále nás překvapoval šíří svého talentu,“ říká.
Scorsese pokračuje: „Vždy se mi líbila práce Roba Reinera jako herce i jako filmaře a díky filmu „Vlk z Wall Street“, kde hrál Jordanova otce, jsem konečně dostal příležitost s ním pracovat. První spolupráce s Matthewem McConaugheym byla velmi zajímavá zkušenost. Viděl jsem ho ve filmu Jeffa Nicholse ‚Mud‘ a velmi mě zaujal. Ve skutečnosti jsem ho nepoznával. Vypadal, jako by do světa, o kterém film vypráví, patřil. Takže když jsme mluvili o jeho roli, řekl: ‚A co můj přízvuk?‘ Odpověděl jsem: ‚Proč by na Wall Street nemohl být jižanský přízvuk?‘ Mají s Leem krásnou obědovou scénu, v níž Matthew začne dělat pokřik, který si nakonec najde ve filmu své místo. To nám umožnilo zbavit se veškerých omezení ohledně toho, co by mohlo působit absurdně. Je to absurdní všechno.“
Scorsese uzavírá: „Jon Favreau je také vynikající herec a režisér, s nímž se výborně pracovalo, především ve scéně mezi ním, Robem Reinerem a Leem DiCapriem na koňské farmě. Saurelovi, našemu švýcarskému bankéři, dodal Jean Dujardin skvělý smysl pro humor, překračující hranice jazyka, je velmi zábavný a je to zatraceně dobrý herec.“
„Jordan je složitá postava, protože ho chcete mít rádi, ale současně ho nenávidíte za to, co dělá,“ říká producent McFarland. „Tato složitost je pro herce, jako je Leo DiCaprio, velmi vzrušující. Leo je velmi sám o sobě velmi charismatický a postavě Jordana dodal suverénnost, která činí jeho výkon jedinečným. Jordan má hodně vůdcovských kvalit. Naneštěstí využil svou inteligenci a podnikatelského ducha k manipulaci s lidmi. Nakonec ho srazí na zem jeho arogance a životní styl. Je to člověk, který žil jako rocková hvězda, ale nikdy neměl ničeho dost a to zapříčinilo jeho pád.“
DiCaprio měl o roli Belforta zájem od prvního setkání s „Vlkem z Wall Street“. Věděl, že bude muset jít na samou hranu. „Když se pustíte do tohoto typu filmu, stojíte před velkou otázkou, jak budou diváci postavu páchající taková zvěrstva vnímat. Myslím, že to závisí na míře upřímnosti, s níž postavu, jako je Jordan, ztvárníte. To byla jedna z věcí, které mi Marty řekl hned na začátku. Řekl: ‚Moje zkušenost je taková, že když jsi věrný postavě a tomu, kým je, a nezradíš ji, lidé přijmou cokoliv.‘ Toho jsem se držel.“
Pokračuje: „Snažili jsme se nebrat si servítky. Nic nepřikrášlovat. Nedělat postavy líbivými. Vyobrazit věrně jak je, tak neuvěřitelné časy, které během těch několika let, kdy nebyly ničím usměrňováni a neřídili se žádnými pravidly, zažívali. S americkými penězi v rukou divočeli. Ale sledovat, jak se rozkládají a podléhají svému chtíči a chamtivosti, je nadmíru zábavné.“
DiCaprio se na roli poctivě připravoval, ale během zkoušek i při samotném natáčení převládal duch improvizace. „Měli jsme představu, kam chceme, aby scény směřovaly, ale bylo to neuvěřitelně uvolněné,“ vysvětluje. „Bylo to, jako kdyby přišel divadelní spolek a pohrával si s materiálem. Měli jsme scénu, která byla ve scénáři jen jednu stranu dlouhá, a improvizovali jsme hodiny a hodiny. Měli jsme tak vynikající herce, že se mohlo stát cokoliv a častokrát to tak skutečně bylo.“
Řada scén umožnila DiCapriovi proniknout za běžné hranice lidského chování, ale jedna konkrétní metakvalonová jízda vyniká nad ostatní. „Všechno se stane jednoho dne, kdy Jordan zjistí, že FBI odposlouchává jeho dům, Donnie zpacká peněžní transakci a Donnie a Jordan si vezmou velmi silné tablety metakvalonu a vezmou si jich příliš, protože si nevšimnou, že mají zpožděný účinek. Marty vytvořil dokonale šílenou, velmi působivou a místy děsivou scénu, kde jsme s Jonahem oba naprosto zničení. Vzpomínám si, že Jonah se na mě podíval a řekl: ‚To je ta nejšílenější věc, kterou jsem kdy v životě dělal.‘ A to samé platilo i pro mě. Zvrhlo se to v divokou surreální událost v životě těchto dvou maniaků.“
DiCaprio se na jednu stranu vžil do Jordanovy sebedestruktivní extáze, na druhou stranu ho fascinovaly jeho plamenné proslovy před zaměstnanci firmy. „Proslovy byly velmi zajímavé, protože vypadaly skoro jako koncert U2,“ říká. „Byly legendární. Měl před sebou penězi posedlé makléře, kteří toužili zbohatnout za každou cenu, a musel je vyburcovat k boji. Takže musel vystoupit jako rocková hvězda a vyhecovat diváky. Ironií je, že je burcoval k tomu, aby byli co možná nejchamtivější a zneužívali ostatní. Byly to nezapomenutelné scény, protože jsme na nich pečlivě pracovali. Jakmile jsem nastoupil na scénu, to zvíře ve mně ožilo.“
Donnie Azoff je Jordanův partner v obchodu i ve zločinu a především je to lump. Z Jordanova zdánlivě ubohého souseda se stane spoluzakladatelem jeho pololegální makléřské firmy a antivzorem, který pohrdá všemi pravidly. Jonah Hill, nominovaný na Oskara za film „Moneyball“ se chopil role a oddal se komediálnosti, která je její neodmyslitelnou součástí.
„Jonah vnáší do filmu humor,“ říká McFarland. „Je to fantastický herec a zároveň je neuvěřitelně zábavný a způsob, jakým ztvárnil Donnieho, vnáší světlo do celého filmu. Mezi ním a Martym byla neuvěřitelná chemie.“
DiCaprio o Hillově práci na filmu říká: „Jeho přístup byl po celou dobu následující: ‚Chci být tvou pravou rukou. Chci podpořit tebe i Martyho a ukázat podstatu všech postav a své postavy zvlášť.‘ Jeho přístup dodával energii nám všem. Oživil každou scénu, v níž vystupuje. Jeho postava je oslnivá od chvíle, kdy se poprvé objeví, až do hořkého konce.“
Jordanovu druhou ženu Naomi, zářivou trofej, která má brzy dost Jordanových neustálých eskapád, ztvárnila vycházející hvězda, dvaadvacetiletá Australanka Margot Robbieová. Robbieová všeho nechala a ponořila se naplno do života princezny z Queensu. DiCaprio říká: „Hrát dívku z Queensu, když jste z Austrálie, a pochopit svérázný projev a kulturu je nesnadný úkol. Ale Margot pracovala na své roli svědomitě a je v ní neuvěřitelně věrohodná.“
Robbieová říká, že chápe, co Naomi na Jordanovi okouzlilo. „Před začátkem natáčení jsem se setkala s Jordanem osobně, a přestože udělal strašné věci, je na něm něco sympatického. Vypadá jako člověk, který všechno dělá naplno. Pracuje naplno, vydělává peníze naplno a také fetuje naplno. Všechno dělá desetkrát víc naplno než ostatní a to může být vzrušující.“
Přesto se musela zamyslet nad tím, proč žena zůstává se záletnickým, závislým, vychytralým manželem, nezávisle na tom, jak je bohatý a přitažlivý. „Vysvětlila jsem si to tak, že když se potkali, bylo Naomi pouhých dvaadvacet a byla chycena do víru, který Jordana obklopoval. Baví se a pak všechno nabere velmi rychlý spád. Než si to stihne uvědomit, má s ním děti a on je najednou závislý na sexu a na drogách a ona si uvědomí, že tohle není život, který si představovala.“
Hrát Naomi znamenalo skočit rovnýma nohama do blázince večírků, ve kterých si ona i Jordan v době, kdy se seznámili, libovali. „Ve filmu je hodně bláznivých scén, ale všichni chtěli natočit co nejlepší film, takže všechno dělali naplno, jak to jen šlo. Všichni šli s kůží na trh a to vytvořilo skvělou atmosféru,“ říká.
Zvlášť ji bavilo pracovat ve scénách s DiCapriem. „Leo je velmi oddaný své práci,“ říká. „Ať jsem se vydala jakýmkoliv směrem, podpořil mě. Dovolila jsem si víc riskovat, protože i on riskoval.“
Matthew McConaughey dodal roli Marka Hanny osobitost. Herec, který si letos vysloužil pochvalu za role ve filmech „Mud“ a „Klub poslední naděje“, se vydal vlastním směrem. DiCaprio vzpomíná: „Matthew přišel s velmi zajímavým nápadem pro svou postavu. Postava Marka měla nějakou podobu na papíře, ale pak přišel on a vystřihl neuvěřitelně bohatý a barvitý a šílený monolog a opravdu uvedl diváka do prostředí Wall Street té doby. Podařilo se mu do tohoto jediného okamžiku vměstnat všechno šílenství. Rámcově se řídil scénářem, ale ve výsledku je postava z velké části jeho dílem.“
McConaughey také přišel s pokřikem, z něhož se stala hymna firmy Stratton Oakmont. „Začal se bít do hrudi, jako kdyby hrál na bubínek, a já jsem se podíval na Martyho, co on na to. Později jsem to použil pro scénu, kde povolávám své jednotky zpátky do války,“ vysvětluje DiCaprio. „Takže Matthew za tu krátkou dobu, co tu byl, neuvěřitelným způsobem ovlivnil náladu a tón celého filmu.“
Roli agenta FBI, který zkříží Jordanovu vychloubačnou cestu, ztvárnil Kyle Chandler, kterého jsme měli v posledních letech možnost vidět ve filmech „30 minut po půlnoci“, „Argo“ a „The Spectacular Now“.
„Hybnou silou mé role je způsobit Belfortův pád,“ říká Chandler. „Denham je člověk, kterého podle mého těší jít po Jordanovi, protože ho pobuřuje jeho nestydatost.“ Stejně jako ostatní herci, i Chandler si našel ke své postavě vlastní cestu. Zaměřil se na kontrast mezi svým příjmem a příjmy makléřů, které se snaží dostat. „Myslím, že je to velmi zarputilý člověk. Je to džentlmen, který má za to, že by lidé měli hrát podle pravidel a že když nehrají podle pravidel, skončí špatně. Uprostřed veškerého chaosu, úpadku, krásných žen, peněz, podvodů, krádeží a humoru představuje člověka, který je loajální a neústupný. Který však není nablýskaný, jeho auto je plné kelímků od kávy, nosí levnou bundu a na kravatě má hořčici. Miluju hrát chytré postavy, které jsou tak trochu křupani.“
Zlatým hřebem byla pro Chandlera scéna s DiCapriem, v níž agent Denham přijde na Jordanovu jachtu, kde proběhne rozhovor mezi čtyřma očima. DiCaprio o scéně říká: „Je to jedna z nejdůležitějších a nejucelenějších scén ve filmu, protože Jordan si stále myslí, že neexistují žádné následky jeho jednání a že pro něj neplatí žádná pravidla, a je natolik opovážlivý, že se snaží podplatit agenta FBI, ten mu však hodí návnadu, na kterou on se chytne a zpečetí tím svůj úděl. Celé to vzniklo jako improvizace.“
Roli Maxe Belforta ztvárnil Rob Reiner, herec a na Oscara nominovaný filmař, který se neobjevil v celovečerním filmu desetiletí. Příběh ho okamžitě zaujal. „Je to příběh o tom, co mohou s člověkem udělat peníze,“ shrnuje. „V době, kdy jsme se dostali z období plýtvání v ekonomice, které přivodilo finanční kolaps, je velmi zajímavé vidět, co se stane, když absence omezení a regulací umožní lidem zdivočet.“
A pak tu byla příležitost pracovat se Scorsesem. „Marty je vynikající kronikář postav, které jsou fatálně defektní,“ říká. „Jordan je jednou z těchto legendárních postav, které doplatily na své lidské chyby. Marty dokáže vytvořit na natáčení skvělou atmosféru. Má rád, když lidé pokud možno improvizují, a nic nebaví herce tolik jako možnost improvizovat.“
Reiner se vžil do role Maxe, otce, který je svědkem toho, jak jeho syn sklouzává do kriminální činnosti. „Nesnažil se vychovat zločince, ale prostě se to stalo,“ říká Reiner. Milujeme své děti nezávisle na tom, kým jsou. Takže Max miluje Jordana nezávisle na tom, že se dostal na scestí. Současně je hrdý na Jordanův velký úspěch. Není nadšený z toho, že Jordan podvádí svou ženu a chodí za prostitutkami. Nelíbí se mu ani Jordanova rozhazovačnost, ale přesto všechno je na něj hrdý.“
Scorsese se velmi záhy rozhodl oslovit Jeana Dujardina, držitele Oscara za film „The Artist“, který je známý především pro svůj přínos francouzské kinematografii. Scorsese byl nadšený, že herec byl ochotný přijmout menší, ale zásadní roli, a propůjčit jí svůj humor a charisma.
Také DiCaprio byl rád, že Dujardin roli přijal. „Je dalším hercem na dlouhém seznamu herců, kteří dodali filmu neuvěřitelnou energii,“ říká DiCaprio. „Jeho schopnost improvizovat v angličtině nás ohromila. Zvládl všechno, co jsme si na něj já nebo Marty vymysleli. Bylo skvělé s ním natáčet. Pro film se narodil.“
Život v přepychu - Výprava
Výprava filmu „Vlk z Wall Street“ hýří barvami, drzostí a výstředností stejně jako jeho postavy. V případě filmu „Vlk z Wall Street“ to bylo podruhé, co Scorsese použil digitální formát. Dosáhl tím realismu, kontrastujícího s prchlivým světem okázalých fantazií.
Jako hlavního kameramana vybral Scorsese na Oscara nominovaného Rodriga Prieta, který natočil film „Argo“ a je známý především pro svou dlouholetou spolupráci s režisérem Alejandrem Gonzálesem Inárrituem. „Rodrigo je skvělý kameraman a moje zkušenost s ním byla velmi dobrá. Má uvolněný styl, jeho obrazy mají poetický nádech a dokázal zachytit z herců co nejvíce, i když nebyli v centru pozornosti…“
Scorsese také úzce spolupracoval s držitelem ceny Emmy, filmovým architektem Bobem Shawem, který se zaměřil na specifickou zkušenost z devadesátých let - zbohatlíků, kteří ze střední třídy v Queensu přišli do nablýskaného života neotesaného luxusu bez hranic.
„Jordan Belfort byl jedním z těch, kteří přišli na to, že mohou získat klíče od cukrárny, a jakmile je získal, nijak se ve sladkostech neomezoval,“ říká Shaw. „Takže směr, kterým jsme se museli vydat, byl dost šílený.“
Zdálo se, že v té době bylo v Americe v oblasti designu v trendu všechno velké a okázalé. „Bylo to období hospodářského růstu a všichni zjišťovali, že si mohou dovolit to, co dříve nemohli. Populárními se staly přeplácané, rádoby pompézní domy,“ říká Shaw. „Průměrná rozloha domů se najednou zdvojnásobila a nic se nezdálo dostatečné. Jordan tohle všechno symbolizuje.“
Shaw vzpomíná, že se Scorsesem hledali nejlépe odpovídající lokaci pro Jordanův dům, kam se nastěhuje se svou druhou ženou Naomi. „Dům, který jsme nakonec použili, byl ještě výstřednější, než naše původní volba. Vzpomínám si, že jsem se otočil na Martyho, když jsme se snažili najít cestu k východu, a řekl jsem: ‚Možná že to, že jsme se cestou ven ztratili, nám napovídá, že jsme na správném místě.‘“
Co se týče interiéru, zaměřil se Shaw na prvky, které do něj mohla vnést Naomi. „Je to někdo velmi ambiciózní a myslím, že když si ji Jordan vezme, osvojí si i její vkus. Líbí se jí estetika Ralpha Laurena a chce, aby vypadali jako šlechta. Chce, aby dům vypadal jako domy rodin bohatých po generace, takže je plný stylového oprýskaného nábytku.“
Sídlo firmy Stratton Oakmont prošlo pod Shawovýma rukama několika inkarnacemi: od počáteční strohé garáže až po makléřský dům, v němž je všechno možné. „Začínali jako pochybná firma s levnými akciemi, později měli kancelář z osmdesátých let, předtím, než svět upustil od broskvové a modrozelené barvy a luxferek, a pak přešli do kanceláří, které si Jordan vždy přál - kanceláří, které odrážejí výsady, kterých dosáhl, a které jsou takřka satirou na L. F. Rothschilda. Tam začal svou kariéru,“ vysvětluje Shaw.
Podobný vývoj prodělaly i kostýmy postav. Držitelka Oscara, kostýmní návrhářka Sandy Powellová - která spolupracovala se Scorsesem na filmech „Gangy New Yorku“, „Letec“, „Skrytá identita“, „Prokletý ostrov“ a „Hugo a jeho velký objev“ -, říká, že její práce začala při čtení Belfortovy knihy. „Věděla jsem něco málo o tom, co se stalo, ale i tak to bylo šokující čtení,“ vzpomíná. „Pak jsem četla scénář a všechna výstřednost a absurdita mi přišly nepředstavitelné.“
Kostýmy pro ni byly výzvou a cestou do neznáma. „Není to typ scénáře, který bych si normálně vybrala,“ přiznává. „Ale pracovala jsem s Martym na pěti filmech a věděla jsem, že ať už to bude cokoliv, bude to zajímavé, protože to točí on. Ale i tak to byla úplně odlišná zkušenost, protože postavy jsou velmi výstřední. Otázkou bylo: ‚Jak vyjádřit nehoráznost postav nejen jejich chováním, ale i prostřednictvím jejich oblečení?‘“
Podrobně to probírala se Scorsesem. „Marty měl vždy poměrně jasnou představu o tom, jak mají věci vypadat, a o kostýmech toho ví hodně,“ vysvětluje. „Takže jsme jednotlivé postavy probírali hned zpočátku. Průběžně jsem mu ukazovala fotky z kostýmních zkoušek a on říkal: ‚Ano, tohle se mi líbí, ale tohle je trochu příliš.‘“
Pak rozdělila film do tří módních období: „Začínali jsme v osmdesátých letech s ramenními vycpávkami, velkými účesy, plandavým oblečením. Pak jsme přešli do poloviny let devadesátých, kdy se oblečení začalo zužovat a barvy byly tmavší, až se na konci devadesátých let, před Jordanovým pádem, začala nosit černá“ říká.
Powellová říká, že vzhled Belforta a jeho společníků nebyl ani tolik otázkou poslední módy, jako spíš peněz. „Všichni muži se snažili následovat příklad klasického krejčovství Savile Rowa, takže hodně toho bylo velmi konvenční a konzervativní,“ vysvětluje. „S ženami jsem si užila víc zábavy, především s několika křiklavými kousky.“
Obzvlášť ji bavilo oblékat Margot Robbieovou jako Naomi. „Má postavu, kterou je radost oblékat,“ říká. „Je velmi mladá, takže tento styl oblečení byl pro ni nový. Říkala: ‚Bože můj, nemůžu uvěřit, že tohle lidé nosili.‘ A já jsem říkala: ‚Ano, takové věci jsme nosili.‘ Měla na sobě dokonce několik věcí z té doby, které patřily mně.“
Powellová dodává: „Jeden z mých oblíbených kousků je outfit, který má Margot na sobě, když je od hlavy k patě oblečená ve značce Versace se zlatými botami a sakem se zlatými kousky. V tu chvíli jsem ji nazvala ‚Superžena od Versaceho‘.“
Další Scorseseho dlouhodobý spolupracovník, supervizor vizuálních efektů Rob Legato - jehož dovednosti přijdou na řadu, když Jordan přistává s vrtulníkem na zahradě za domem nebo řídí svou obří jachtu do hrůzostrašné bouřky - říká, že během filmu „Vlk z Wall Street“ se atmosféry neustále mění.
„Má opravdu spousty energie, takže všechno je neustále trochu přehnané. Není to úplně tradiční narativ, takže vizuální efekty se musely přizpůsobit specifickému Martyho pojetí,“ vysvětluje Legato. „Pohyby kamery jsou velmi rychlé a akce má velmi rychlý spád. Takže ve všem, co jsem dělal - jako třeba scénu s automobilovou nehodou -, je všechno o něco rychlejší a nezvyklejší. Myslím, že způsob, kterým je film natočen, odráží Jordanovu aroganci, jeho přesvědčení, že může zajít tak daleko, jak chce, aniž by ho chytili.“
Po natáčení se Scorsese odebral do střižny, kde opětovně pracoval s Thelmou Schoonmakerovou, trojnásobnou držitelkou Oscara, s níž spolupracuje čtyřicet let. Na filmové hudbě spolupracoval s trojnásobným držitelem Oscara, skladatelem Howardem Shorem. Na soundtracku k filmu spolupracoval se supervizory hudby Robbiem Robertsonem a Randallem Posterem. Soundtrack obsahuje skladby od Prokofjeva, přes Muddy Waters, až po Ramones.
Když byl film hotový, byl DiCaprio stejně nadšený, jako když se poprvé setkal s Jordanem Belfortem a jeho vzestupem a pádem. Herec a producent shrnuje: „Podlé mého jsou dnešní diváci v jistém ohledu ke spoustě věcí, které vidí na plátně, znecitlivělí. Ale způsob, jakým Marty dovolil štábu a hercům si s příběhem hrát, je natolik vzrušující, že působí úplně odlišně.“
Blue chip („modré žetony“): Akcie velké společnosti, věhlasné svou kvalitou a spolehlivou rentabilitou v dobrých i špatných časech - ty firma Stratton Oakmont prodávala, aby si otevřela cestu k větším investorům.
IPO: Počáteční veřejná nabídka - první akcie vydané novou společností, která zamýšlí expandovat, a současně klasická příležitost dezinformovat veřejnost ohledně jejích financí a potenciálu.
Lemmon: Přezdívka pro nejsilnější zdroj metakvalonu - ve filmu ve formě léku s názvem Quaaludes -, v osmdesátých letech široce zneužívané narkotikum, známé pro své sexuální, relaxační a hypnotické účinky. Ve vysokých dávkách může způsobit delirium a křeče. Farmaceutická společnost Lemmon Pharmaceuticals přestala léčivo vyrábět v osmdesátých letech, až nakonec všechny zásoby vyschly.
Praní špinavých peněz: Metoda, při níž se zdánlivě legitimizuje velký objem peněz pocházející z trestné činnosti.
Penny stocks: Levné, vysoce riskantní akcie, které jsou velmi volně regulované. Jsou velmi náchylné k podvodným technikám na bázi „pump and dump“.
Pump and Dump: Častý finanční podvod, kdy společnost uměle vyžene hodnotu akcií s cílem zvýšit poptávku. Když hodnota akcií vzroste, zbaví se jich a jejich cena se zhroutí. Tato podvodná technika byla klíčovým postupem Jordana Belforta.
Pink Sheets („růžové stránky“): Skutečně růžové stránky, na nichž každý den vycházel výčet cen mimoburzovních (OTC) levných akcií (penny stocks). Tímto termínem se také označují levné prostitutky.
Rathole („krysí díra“): Bílý kůň, využívaný pochybnými investory k nelegálnímu nákupu akcií.
Švýcarské bankovní konto: Švýcarská bankovní konta proslula svou bezpečností a sloužila jako spolehlivá útočiště nelegálním příjmům. V poslední době se však švýcarské banky dostaly pod palbu kvůli finančním skandálům.
Ocenění:
Academy Awards
2014 - Emma Tillinger Koskoff, Joey McFarland, Leonardo DiCaprio, Martin Scorsese (Nejlepší film) (nominace)
2014 - Martin Scorsese (Režie) Academy Awards Academy Awards Academy Awards (nominace)
2014 - Emma Tillinger Koskoff, Joey McFarland, Leonardo DiCaprio, Martin Scorsese (Nejlepší film)
2014 - Martin Scorsese (Režie) (nominace)
2014 - Leonardo DiCaprio (Hlavní herec) (nominace)
2014 - Jonah Hill (Vedlejší herec) (nominace)
2014 - Terence Winter (Adaptovaný scénář) (nominace)
Golden Globes
2014 - Leonardo DiCaprio (Nejlepší herec - komedie nebo muzikál)
2014 - Nejlepší film - muzikál nebo komedie (nominace)
BAFTA
2014 - Martin Scorsese (Nejlepší režie) (nominace)
2014 - Leonardo DiCaprio (Nejlepší herec v hlavní roli) (nominace)
2014 - Terence Winter (Adaptovaný scénář) (nominace)
2014 - Nejlepší střih (nominace)
AACTA International Awards
2014 - Leonardo DiCaprio (Nejlepší herec)Academy Awards
2014 - Emma Tillinger Koskoff, Joey McFarland, Leonardo DiCaprio, Martin Scorsese (Nejlepší film) (nominace)
2014 - Martin Scorsese (Režie) (nominace)
2014 - Leonardo DiCaprio (Hlavní herec) (nominace)
2014 - Jonah Hill (Vedlejší herec) (nominace)
2014 - Terence Winter (Adaptovaný scénář) (nominace)
DABING
1.DABING (Kino, Nova)
V českém znění: Jiří Štěpnička - Michael Douglas (Gordon Gekko), Vladimír Dlouhý - Charlie Sheen (Bud Fox), Helena Friedrichová - Daryl Hannah (Darien Taylor), Zdeněk Ornest - James Karen (Lynch), Pavel Rímský - John Capodice (Dominick), Dalimil Klapka - Martin Sheen (Carl Fox), Rudolf Jelínek - Richard Dysart (Cromwell), Otto Lackovič - Franklin Cover (Dan), Petr Pospíchal - John C. McGinley (Marvin), Jiří Prager - Christopher Burge (aukcionář) + (hlas počítače), Marie Drahokoupilová - Leslie Lyles (Natalie), Jiří Zavřel - Josh Mostel (Ollie), Gustav Bubník - (Lue, vrchní), Zlata Adamovská - Andrea Thompson (Lisa), Monika Žáková - Tamara Tunie (Carolyn), Bedřich Šetena (obchodník), Eduard Cupák - Jeff Beck (investiční bankéř), Jan Skopeček (specialista), Zdeněk Blažek (2.muž), Ljuba Krbová - Sean Young (Kate Gekková), Petr Štěpánek - James Spader (Roger Barnes), Jiří Zahajský - William G. Knight (Duncan Wilmore), Jiří Havel - Yanni Sfinias (Panos), Miriam Kantorková - Sylvia Miles (obchodnice s realitami), Alexej Pyško (Morrisey), Miloslav Mejzlík - Bruce Daniel Diker (mladý právník) + Paul Guilfoyle (Stone Livingston), Bohuslav Kalva - François Giroday, Jack Pruett (Alex, Sam Ruspoli), Daniela Bartáková - Adelle Lutz (Janet + další role), Radka Malá - Lisa Zebro (Gina + další role), Karel Urbánek - Hal Holbrook (Lou Mannheim), Tereza Chudobová - Sean Stone (Rudy Gekko), Valentina Thielová - Millie Perkins (Foxová), Jaroslava Obermaierová - Annie McEnroe (Muffie Livingstonová), Monika Hladová - Cecilia Peck (Candice Rogersová), Jana Altmannová - Ann Talman (Susan), Vladimír Fišer - Pirie MacDonald (televizní analytik), Karel Chromík - Diego Del Vayo (obchodní bankéř), Blanka Lormanová - Astrid De Richemonte (Nicole), Jan Pohan - Terence Stamp (Larry Wildman), Jan Řeřicha - Saul Rubinek (Harold Salt), Marie Marešová (žena + 1.žena), Bohuslav Ličman (další bankéř), Zdeněk Hess (Howard, Stevenson + další role), Ludmila Molínová (telefonistka), Igor Smržík (3.obchodník), Hugo Kaminský (bankéř, 1.muž + další role), Jiří Pleskot (bankéř), Vítězslav Jirsák - Chuck Pfeiffer (Chuckie), Vančurová - Jean De Baer (Toni Carpenterová), Trojan - Frank Adonis (Charlie), Štědrá - Dani Klein (recepční), Sirotek (pikolík), Petr Svárovský (Frank), Jaroslav Horák (reportér), Jaroslav Vágner (sluha), Oskar Gottlieb (robot), Mitevová (2.žena), Inka Šecová, Jan Víšek
Zvuk: Lubomír Zajíc
Střih: Jiřina Skalská
Vedoucí výroby: Renée Lavecká
Režie českého znění: Zdena Klimentová
Vyrobilo: Filmové studio Barrandov Dabing 1989
2.DABING (VHS, DVD, Blu-ray)
V českém znění: Jiří Štěpnička - Michael Douglas (Gordon Gekko), Gustav Bubník - Charlie Sheen (Bud Fox), Zdeněk Mahdal - John C. McGinley, James Spader, William G. Knight (Marvin, Roger Barnes, Duncan Wilmore, více rolí), Marcel Vašinka - Martin Sheen (Carl Fox, více rolí), Karel Richter - Hal Holbrook, Terence Stamp (Lou Mannheim, Sir Larry Wildman, více rolí), Miroslav Saic - James Karen, Richard Dysart (Lynch, Cromwell, více rolí), Jan Šťastný - Saul Rubinek (Harold Salt, více rolí), Jaroslava Obermaierová - Daryl Hannah, Jean De Baer, Sylvia Miles (Darien Taylorová, Toni Carpenterová, obchodnice s realitami, více rolí), Miroslava Součková - Tamara Tunie, Sean Young (Carolyn, Kate Gekkoová, více rolí), Bohdan Tůma (titulky)
Zvuk: Zdeněk Zenger
Produkce: Aleš Nejedlý
Dialogy a režie českého znění: Marie Fronková
Vyrobila: TS Production ve Studiu Interval dabing 1993
3.DABING (Prima)
V českém znění: Jiří Štěpnička - Michael Douglas (Gordon Gekko), Filip Jančík - Charlie Sheen (Bud Fox), Ladislav Mrkvička - Martin Sheen (Carl Fox), Dana Černá - Daryl Hannah (Darien Taylor), Jan Šťastný - John C. McGinley (Marvin), Jan Vlasák - Terence Stamp (Sir Larry Wildman), Filip Švarc - James Spader (Roger Barnes), Pavel Rímský - Hal Holbrook (Lou Mannheim), Jitka Moučková, Lucie Juřičková - Leslie Lyles (Natalie), Pavel Šrom - John Capodice (Dominick), Jakub Saic, Jaromír Meduna - James Karen (Lynch), Ivo Novák - William G. Knight (Duncan Wilmore), Jan Szymik, Bohdan Tůma - Josh Mostel (Ollie), Marek Libert - Paul Guilfoyle (Stone Livingston), Tereza Chudobová - Tamara Tunie (Carolyn), Ivana Milbachová - Sean Young (Kate Gekková), Jaroslava Brousková - Sylvia Miles (obchodnice s realitami), Petr Burian, Martin Stránský - Saul Rubinek (Harold Salt), Karel Richter - Richard Dysart (Cromwell), Jaroslav Kaňkovský - Franklin Cover (Dan), Jiří Kodeš (titulky) a další
Překlad: Vladimír Fuksa
Zvuk: Richard Tomíček
Produkce: Markéta Stegbauerová, Jana Janoušková a Jaroslav Richtr
Dialogy: Nataša Čermínová
Režie českého znění: Jiří Kodeš
Vyrobilo: Studio S Pro Alfa CZ a.s. pro FTV Prima s.r.o. v roce 2006
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 16.1.2014 Bontonfilm
Premiéra USA: 25.12.2013 Paramount Pictures
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 28.5.2014 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 21.5.2014 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 41 640 399
Tržby celkem - $ 392 000 000
Návštěvnost v ČR 300 712
Náklady (Rozpočet) - $ 100 000 000
Tvůrci a herci
Martin Scorsese (Režie), Riza Aziz (Produkce), Leonardo DiCaprio (Produkce), Joey McFarland (Produkce), Emma Tillinger Koskoff (Produkce), Martin Scorsese (Produkce), Howard Shore, Billy Joel (Hudba), Rodrigo Prieto (Kamera), Thelma Schoonmaker (Střih), Ellen Lewis (Casting), Bob Shaw (Scénografie), Sandy Powell (Kostýmy), Eugene Gearty (Zvuk), Mary Anne Spano (Masky), Terence Winter (Scénář), Jordan Belfort (kniha) (Předloha), Leonardo DiCaprio (Herec), Jonah Hill (Herec), Margot Robbie (Herec), Kyle Chandler (Herec), Jon Bernthal (Herec), Matthew McConaughey (Herec), Jean Dujardin (Herec), Cristin Milioti (Herec), Rob Reiner (Herec), Jon Favreau (Herec), Shea Whigham (Herec), Justin Wheelon (Herec), Aya Cash (Herec), Michael Nathanson (Herec), Ethan Suplee (Herec), Katarina Cas (Herec), Joanna Lumley (Herec), J.C. MacKenzie (Herec), Ashlie Atkinson (Herec), Dan Bittner (Herec), Robert Clohessy (Herec), Christine Ebersole (Herec), P.J. Byrne (Herec), Matthew Rauch (Herec), Rosemary Howard (Herec), Jordan Belfort (Herec), Spike Jonze (Herec), Sandra Nelson (Herec), Bret Shuford (Herec), Nicole Rutigliano (Herec), Jake Hoffman (Herec), Ashley Blankenship (Herec), Ward Horton (Herec), Madison McKinley (Herec), Donnie Keshawarz (Herec), Remy Bennett (Herec), Kenneth Choi (Herec), Stephen Kunken (Herec), Ben Van Bergen (Herec), Henry Zebrowski (Herec), Julian Brand (Herec)
2013/180/USA/Životopisný, Komedie, Drama, Krimi
Zajímavost k filmu
- Margot Robbie přiznala, že v jedné scéně dala omylem daleko větší facku Leonardovi DiCapriovi, než by doopravdy chtěla. Herečka následně přiznala, že se po dotočení této scény bála, aby ji kolega dokonce nezažaloval.
- Při natáčení scény na svatbě, kde Jordan Belfort (Leonardo DiCaprio) tancoval, nebylo potřeba žádného choreografa ani učitele. DiCapriův tanec byla improvizace natočená na místě.
- Ve scéně, kdy jde Jordan Belfort (Leonardo DiCaprio) oznámit svým zaměstnancům odchod z vedení Stratton Oakmont, lze si na zdi ve vitríně všimnout dresu hokejového klubu New York Islanders, který má, stejně jako kdysi Stratton Oakmont, sídlo a zázemí na ostrově Long Island.
- Donnie Azoff (Jonah Hill) pašuje drogy cez kontrolu na letisku tak, že si ich strčí do konečníku. Pre herca to nebolo nič nové, vyskúšal si to už vo filme Dostaň ho tam (2010).
- Na začátku filmu řídí Jordan Belfort (Leonardo DiCaprio) bílé Ferrari model 512 TR.
- Scény na plovoucí jachtě byly ve skutečnosti natáčeny ve studiu. Loď a oceán byly dotvořeny digitálně.
- Okrem New Yorku, kde prebiehala väčšina natáčania, pracovali filmári aj na Bahamách či v Taliansku.
- Ačkoliv není uvedený v titulcích, krátkou roli vedoucího malé makléřské firmy, který Belforta (Leonardo DiCaprio) seznámí s prodejem “Penny Stocks”, si ve filmu zahrál také režisér Spike Jonze.
- Margot Robbie byly ve filmu digitálně prodlouženy nohy. Ač má herečka pouhých 165 cm, ve filmu působí, že je vyšší. Samotná Margot se k tomu vyjádřila a popřela, že by o tom něco věděla. Sama potvrdila, že se jí to nelíbí.
- Obleky, které Belfort (Leonardo DiCaprio) ve filmu nosí, jsou ušity z materiálů belgické značky Scabal.
- První den natáčení se utrhla rukojeť kufříku, který sloužil jako rekvizita, kvůli čemuž Leonarda DiCapria, jenž jej držel v ruce, na place málem přejelo dobové vozidlo.
- Margot Robbie přiznala, že v jedné scéně dala omylem daleko větší facku Leonardovi DiCapriovi, než by doopravdy chtěla. Herečka následně přiznala, že se po dotočení této scény bála, aby ji kolega dokonce nezažaloval.
- Při natáčení scény na svatbě, kde Jordan Belfort (Leonardo DiCaprio) tancoval, nebylo potřeba žádného choreografa ani učitele. DiCapriův tanec byla improvizace natočená na místě.
- Ve scéně, kdy jde Jordan Belfort (Leonardo DiCaprio) oznámit svým zaměstnancům odchod z vedení Stratton Oakmont, lze si na zdi ve vitríně všimnout dresu hokejového klubu New York Islanders, který má, stejně jako kdysi Stratton Oakmont, sídlo a zázemí na ostrově Long Island.
- Donnie Azoff (Jonah Hill) pašuje drogy cez kontrolu na letisku tak, že si ich strčí do konečníku. Pre herca to nebolo nič nové, vyskúšal si to už vo filme Dostaň ho tam (2010).
- Na začátku filmu řídí Jordan Belfort (Leonardo DiCaprio) bílé Ferrari model 512 TR.
- Scény na plovoucí jachtě byly ve skutečnosti natáčeny ve studiu. Loď a oceán byly dotvořeny digitálně.
- Okrem New Yorku, kde prebiehala väčšina natáčania, pracovali filmári aj na Bahamách či v Taliansku.
- Ačkoliv není uvedený v titulcích, krátkou roli vedoucího malé makléřské firmy, který Belforta (Leonardo DiCaprio) seznámí s prodejem “Penny Stocks”, si ve filmu zahrál také režisér Spike Jonze.
- Margot Robbie byly ve filmu digitálně prodlouženy nohy. Ač má herečka pouhých 165 cm, ve filmu působí, že je vyšší. Samotná Margot se k tomu vyjádřila a popřela, že by o tom něco věděla. Sama potvrdila, že se jí to nelíbí.
- Obleky, které Belfort (Leonardo DiCaprio) ve filmu nosí, jsou ušity z materiálů belgické značky Scabal.
- První den natáčení se utrhla rukojeť kufříku, který sloužil jako rekvizita, kvůli čemuž Leonarda DiCapria, jenž jej držel v ruce, na place málem přejelo dobové vozidlo.
Odkazy
Hrají:
Leonardo DiCaprio, Jonah Hill, Margot Robbie, Kyle Chandler, Jon Bernthal, Matthew McConaughey, Jean Dujardin, Cristin Milioti, Rob Reiner, Jon Favreau, Shea Whigham, Justin Wheelon, Aya Cash, Michael Nathanson, Ethan Suplee, Katarina Cas, Joanna Lumley, J.C. MacKenzie, Ashlie Atkinson, Dan Bittner, Robert Clohessy, Christine Ebersole, P.J. Byrne, Matthew Rauch, Rosemary Howard, Jordan Belfort, Spike Jonze, Sandra Nelson, Bret Shuford, Nicole Rutigliano, Jake Hoffman, Ashley Blankenship, Ward Horton, Madison McKinley, Donnie Keshawarz, Remy Bennett, Kenneth Choi, Stephen Kunken, Ben Van Bergen, Henry Zebrowski, Julian Brand, Thomas Middleditch, Danny A. Abeckaser, Maria Di Angelis, Danny Flaherty, Rizwan Manji, Jeremy Bobb, Giselle Eisenberg, Louis Vanaria, José Ramón Rosario, Emily Tremaine, Steve Witting, Catherine Curtin, Michael Izquierdo, David Wenzel, Sharon Jones, Michael Bryan French, Aaron Lazar, Darren Whitfield, Johnathan Tchaikovsky, Stephanie Kurtzuba, Ashley Springer, Welker White, Bo Dietl, Steven Boyer, Armen Garo, Chris Kerson, Madeleine Wade, Victor Verhaeghe, Kelsey Deanne, Bryan Burton, Brian Sacca, Marisa Hunter, Michael Devine, Paul Urcioli