Vlasy / Hair (USA, Západní Německo/Muzikál, Komedie, Drama/1979/121) 85%
06.03.2018 19:25
JEDNOU VĚTOU
„Film o době svobody, sexu a marihuany."
OBSAH
Vlasy, jeden z nejvýznamnějších muzikálů druhé poloviny 20. století, zaujal bezpochyby Miloše Formana nejen nabízející se možností natočit výpravný film s choreografickými čísly, moderní hudbou a provokujícími texty, ale především svými přesahy za obvyklé hranice muzikálového žánru. V době svého vzniku byly Vlasy dílem politickým a vyhroceně sociálněkritickým, odsuzujícím válku ve Vietnamu a maloměšťáckou lhostejnost vůči této tragédii. A také dílem romantickým vzýval hippies a všechny formy jejich rebelie proti zbytnělému konzervatismu. Formanovi nečinilo žádné potíže najít si vztah k těmto ryze americkým tématům, vždyť jádrem tam byly problémy, na něž se soustřeďoval ve všech svých českých filmech: generační konflikt, naivní a čistá touha mládí po lásce a svobodě a rovněž protest proti konvencím a předsudkům, které tyto iluze bezcitně ničí. Ondříček měl tentokrát před kamerou daleko různorodější a temperamentnější reprezentanty mládí, než na jaké byl zvyklý doma, a také toho náležitě využil. Snímá je téměř nepřetržitě v akci a dynamickém pohybu, nevšímá si jen řeči tváře, ale celého těla, mladí muži a ženy v jeho podání jsou živelní a draví, strhující svou spontaneitou. Jistě i jeho zásluhou je tento film především nakažlivou oslavou vitality a radosti ze života.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Vlasy si mě získaly od první scény. Spíš bych měl říct od prvního záběru. Treata Williamse jsem zatím viděl jen v několika rolích, a to podstatně odrostlejšího a taky zarostlejšího (Everwood), a to tedy nic extra nepředváděl. Jak můžete od kohokoliv s kým máte takovéhle zkušenosti čekat něco TAKOVÉHO? A pak už to jde ráz na ráz, sled barevných, neskutečně vitálních tanečních čísel a úctyhodných pěveckých výkonů, živé obrazy vpalující se do paměti (obzvlášť katedrála mě dostala), a celý ten střet dvou generací, názorů na svět, ale i životních stylů jedné jediné generace, se najednou zlomí do jedné z nejvíc zdrcujících obžalob války v celé historii. Na Bergerův výraz a můj pocit totálního šílenství systému a obrovské nespravedlnosti při poslední scéně nikdy nezapomenu. Teď a tady je to pro mě čistá stovka. (Gemini) 4*
Tohle je podle mě opravdu špička muzikálové tvorby všech dob. Soundtrack doma poslouchám každou chvíli a ani opakované shlédnutí filmu nebývá na škodu. Výjmečně silný příběh (nejen na muzikál), dobrá choreografie (i když některá místa jsou pojatá trochu "nemuzikálově", patří to ke stylu filmu a má to zase něco jiného do sebe, než klasicky zpracované žánrové filmy), opravdu dobře vybraní herci a neuvěřitelně silný zážitek nejen z konce filmu. Miloš Forman ukazuje, že mu žádný žánr není cizí. (Galadriel) 5*
Už je to hodně dávno co mě kámoš zval na soukromou projekci filmu Vlasy. Bohužel jako lákadlo uvedl : je to o "hipících" a je to "muzikál". Nevím co si o mě myslel, ale tohle mě fakt spíše odpuzuje než láká. Přitom stačilo říci jedno --udělal to Miloš Forman. To je záruka toho že nebudu muset zkouřit, abych film pochopil. Nicméně je jen můj problém, že se mě nelíbí tato hudba a jako "dítě" jsem spíše plevel než květina. Je jen můj problém, že si nedokážu tento film díky tomu vychutnat jako většina z Vás. Film má však v sobě hodně myšlenkové síly a emočních nábojů /zejména konec/ na to aby mě zaujal a donutil repsektovat Vaše vyšší hodnocení. (Enšpígl) 3*
VELKÁ RECENZE
Není snad kultovnějšího muzikálu nad výtvor tří hippies, Jamese Rada, Geromeho Ragniho a Galta MacDermota, z roku 1967 - The Hair (Vlasy). A není snad kultovnějšího filmu než jeho filmový přepis, který po dlouhých deseti letech třenic s autory a majiteli autorských práv v roce 1979 vybojoval Miloš Forman, jenž tak symbolicky uzavřel to, co načal již v roce 1971 ve svém prvním neevropském filmu Taking Off.
Avšak zatímco u většiny Evropanů jsou 60. léta a hnutí květinových dětí, to nejlepší, čeho kdy lidstvo ve své evoluci dosáhlo, v Americe bylo a dodnes je chápáno jako vřed na kráse jinak dokonalé americké společnosti, ve které, v duchu dominantního protestantského myšlení, si své místo najde jen ten, kdo je ochoten tvrdě pracovat. Hippies tak jsou dodnes chápáni jako spolek zfetovaných flákačů, kteří odmítli držet hubu a společný krok. V atmosféře tohoto myšlení, byť lidské ovzduší v New Yorku, kde se Vlasy odehrávají, je o několik řádů svobodnější než ve zbytku Spojených Států, tedy není divu, že první Formanův pokus o interpretaci hippies v kontextu vzájemného nepochopení mezi rodiči a dětmi, Taking Off, skončil v Americe jako propadák a své docenění si našel jen v Evropských zemích. A podobně i Vlasy, byť byly značně zpopularizovány několika tisíci muzikálovými reprízami, prošly bez větší odezvy a jen s minimálním komerčním ziskem.
Vlastní muzikál Vlasy vznikl až na samém údobí tohoto nejkulturnějšího lidského období, kdy se dva herci James Rado a Gerome Ragni, jež žili v tehdejší hippie centru, v newyorské čtvrti East Village, rozhodli myšlenky hnutí květinových dětí převést do muzikálové podoby, jež by byla přijatelná i pro ty, jenž s hnutím hippies příliš nesympatizují. Oba společně vytvořili jednotlivé nesourodé části budoucího muzikálu, kterým hudebník Galt Mac Dermot poté vdechl i život tak, že Vlasy, jež se nejen svým obsahem ale i koncepcí zcela vymykaly ze zaběhlého muzikálového schématu, kdy byl kladen důraz na individualitu jednotlivých postav a protagonistů, s oslavou drog, hovorovou angličtinou, pálením povolávacích rozkazů i americké vlajky či svlékáním herců, se od své premiéry dne 17. října 1967 domovském Veřejném divadle (Public Theatre) uskutečnilo celkem 97 repríz, odkud se dne 29. dubna 1968 přesunulo do Biltmore Theatre na Brodwayi (1873 repríz), od 27. 1968 do Shaftesbureského divadla (Shaftesbury Theatre) v Londýně (1998 repríz) a poté i do celého světa. (V Česku stojí za zmínku snad jen verze uvedená v říjnu 2004 brněnském Městském divadle, jež takřka beze změn zdramatizovala Formanovu filmovou podobu.)
Sám Miloš Forman muzikál poprvé shlédl již v roce 1967 a byl jím natolik uchvácen, že se rozhodl jej převést do filmové podoby, ale narazil na složitý spletenec autorských práv i neochotu původních autorů, jenž Formanovi příliš nevěřili tak, že vlastní natáčení započalo až o celých deset roků později. A jak si byl sám Miloš Forman plně vědom, vlna zájmu o válku ve Vietnamu, pacifismus, sexuální i lidskou svobodu dávno opadla do zapomnění, pročež Forman posunul důraz celého filmu, přes počáteční odpor autorů, do zcela nové roviny, jež graduje v závěru filmu, kdy se Berger ostříhá a je namísto Claudeho Bukowského odvelen do Vietnamu, kde je zabit. Celý film je pak navíc korunován skvělou taneční choreografií Twyly Tharpové, jež se sice zpočátku odmítala práce na filmu zúčastnit, ale nakonec si v něm i zahrála v halucinogenní svatební scéně, i výborným zpěvem s neotřelými hereckými výkony, kdy například Cheryl Barnesová, mladá černošská maminka přijela na výběrový konkurz až z Miami, kde pracovala jako uklízečka v motelu a svou píseň Easy to Be Hard dokonce zazpívala hned napoprvé.
Asi netřeba nijak zdůrazňovat další herecké výkony, byť například Treat Williams musel o svou roli Bergera dlouho bojovat, protože si na ni dělal právo původní autor muzikálu Gerome Ragni, jenž nakonec ustoupil pro svůj již pokročilý věk, který by ubral na věrohodnosti Bergerovy postavy.
Světem sám pro sebe je hudební stránka filmu, pro kterou se ostatně Forman rozhodl celý film natočit. A tak snad jen ve stručnosti, soundtrack z Hair patří mezi má nejposlouchanější alba vůbec…
Z dalších tvůrců, kteří se na Vlasech podíleli, nezanedbatelný podíl zanechal i jeden z nejlepších kameramanů na světě, potažmo vrchní Formanův spolupracovník, jež se podílel na všech jeho nejlepších počinech, Miroslav Ondříček, bez kterého jak Vlasy tak Forman samotný nebyly zdaleka tím, čím se staly - filmovými legendami.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Claude Bukowski odjíždí z Oklahomy do New Yorku, aby mohl za pár dní nastoupit do vojenské služby. Původně má v plánu prohlédnout si památky, jenže v Central Parku potká davy zpívajících hipíků. Se čtyřmi z nich (Bergerem, Jeannie, Hudem a Woofem) se seznámí. Sdělí jim své plány, ale vysmátý Berger ho zatáhne do party, kde se kouří tráva a berou různé drogy, hlavně LSD. V parku také vidí projíždět místní zbohatlíky a jejich dceru Sheillu, do které se na první pohled zamiluje.
Následující den vidí Berger v novinách článek o slavnosti, kterou pořádá Sheillina rodina. Dostanou se tam, ale po Bergerově tanečním a pěveckém představení (písnička I got Life) na stole, na ně majitel zavolá policii. Ve věznici zpívá Woof o krásném pocitu, jaké je to mít co nejdelší vlasy – (hlavní písnička filmu Hair). Z vězení se za pomocí Clauda dostane nejprve Berger, který za pár hodin sežene peníze na zaplacení pokuty i pro ostatní. Poté jdou všichni oslavovat do Central Parku, kde se zpívá, tancuje a samozřejmě fetuje. LSD ale vystačí jenom na Clauda a tak poprvé pozná, jaké je to být na pořádném tripu. Večer se jdou všichni koupat do nedalekého rybníka. Když jsou ve vodě sami Sheilla a Claude, ostatní z party jim vezmou oblečení a naštvaná Sheilla jede domů v taxíku polonahá. Claude se s Bergerem pohádá, protože to je jeho poslední večer a chtěl si ho užít.
Ráno nastoupí do armády. Mezitím co se s ostatními vojáky připravuje a cvičí, Sheilla přečte dopis ostatním od Clauda – je teď v Nevadě a Berger za ním spontánně naplánuje výlet. Jakmile dorazí na místo, nastane první problém. Vojáci mají pohotovost, takže na základnu nikdo nesmí. Sheilla proto svede jednoho vojáka v baru a opilého ho svleče, společně s ostatními mu ukradnou oblečení a auto. Berger se ostříhá a vydává se za vojáka. Nejprve chce Clauda odvézt v kufru na piknik za ostatními, ale protože je každou hodinu počítají, Berger se s ním na jedno odpoledne jednoduše prohodí. Mezitím co si Claude užívá s kamarády, na základně panuje zmatek. Všichni vojáci se mají seřadit, sbalit si všechny věci a připravit se k odletu do Vietnamu. Zmatený a vyděšený Berger si v šoku sbaluje batoh a nakonec se přihlásí pod jménem Bukowski. Těsně poté se Claude vrací na základnu a se zděšením zjišťuje co se stalo, snaží se ještě najít Bergera, ale už je pozdě. Berger s ostatními vojáky odlétá do Vietnamu.
U tisícovek hrobů na Arlingtonském národním hřbitově stojí stará parta, ovšem už bez Bergera. Jeho jméno George Berger (2. října 1945-6. dubna 1968) je vytesáno na kameni před nimi. Všichni zpívají závěrečnou píseň za padlé vojáky Let the Sunshine in.
Ocenění:
Golden Globes
1980 - Nejlepší film - muzikál nebo komedie (nominace)
César Awards
1980 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
DABING
V českém znění: Lumír Olšovský - John Savage (Claude), Vojtěch Hájek - Treat Williams (Berger), René Slováčková - Beverly D'Angelo (Sheila), Hana Ševčíková - Annie Golden (Jeannie), Ernesto Čekan - Dorsey Wright (Hud), Radek Hoppe - Don Dacus (Woof), Jolana Smyčková - Cheryl Barnes (Hudova snoubenka), Pavel Vondra, Bohuslav Kalva, Eva Miláčková, Jan Škvor, Dagmar Čárová, Jiří Hromada, Petr Oliva, Svatopluk Schuller, Jiří Ptáčník, Ludvík Král, Radovan Vaculík, Jan Szymik a další
Překlad: Dana Hrbková
Úprava: Jindřich Vobořil
Produkce: Lucie Haviárová
Zvuk: Petr Kořínek
Režie: Miroslav Walter
Vyrobilo: Studio Bär pro MGM v roce 2009
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 17.07.1997 Bontonfilm
Premiéra USA: 14.3.1979 United Artists
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 6.4.1998 (VHS) Warner Home Video, guild Home-video
Poprvé na DVD: 3.9.2007 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 1 170 761
Tržby celkem - $ 38 000 000
Návštěvnost v ČR 27 029
Náklady (Rozpočet) - $ 11 000 000
„Film o době svobody, sexu a marihuany."
OBSAH
Vlasy, jeden z nejvýznamnějších muzikálů druhé poloviny 20. století, zaujal bezpochyby Miloše Formana nejen nabízející se možností natočit výpravný film s choreografickými čísly, moderní hudbou a provokujícími texty, ale především svými přesahy za obvyklé hranice muzikálového žánru. V době svého vzniku byly Vlasy dílem politickým a vyhroceně sociálněkritickým, odsuzujícím válku ve Vietnamu a maloměšťáckou lhostejnost vůči této tragédii. A také dílem romantickým vzýval hippies a všechny formy jejich rebelie proti zbytnělému konzervatismu. Formanovi nečinilo žádné potíže najít si vztah k těmto ryze americkým tématům, vždyť jádrem tam byly problémy, na něž se soustřeďoval ve všech svých českých filmech: generační konflikt, naivní a čistá touha mládí po lásce a svobodě a rovněž protest proti konvencím a předsudkům, které tyto iluze bezcitně ničí. Ondříček měl tentokrát před kamerou daleko různorodější a temperamentnější reprezentanty mládí, než na jaké byl zvyklý doma, a také toho náležitě využil. Snímá je téměř nepřetržitě v akci a dynamickém pohybu, nevšímá si jen řeči tváře, ale celého těla, mladí muži a ženy v jeho podání jsou živelní a draví, strhující svou spontaneitou. Jistě i jeho zásluhou je tento film především nakažlivou oslavou vitality a radosti ze života.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Vlasy si mě získaly od první scény. Spíš bych měl říct od prvního záběru. Treata Williamse jsem zatím viděl jen v několika rolích, a to podstatně odrostlejšího a taky zarostlejšího (Everwood), a to tedy nic extra nepředváděl. Jak můžete od kohokoliv s kým máte takovéhle zkušenosti čekat něco TAKOVÉHO? A pak už to jde ráz na ráz, sled barevných, neskutečně vitálních tanečních čísel a úctyhodných pěveckých výkonů, živé obrazy vpalující se do paměti (obzvlášť katedrála mě dostala), a celý ten střet dvou generací, názorů na svět, ale i životních stylů jedné jediné generace, se najednou zlomí do jedné z nejvíc zdrcujících obžalob války v celé historii. Na Bergerův výraz a můj pocit totálního šílenství systému a obrovské nespravedlnosti při poslední scéně nikdy nezapomenu. Teď a tady je to pro mě čistá stovka. (Gemini) 4*
Tohle je podle mě opravdu špička muzikálové tvorby všech dob. Soundtrack doma poslouchám každou chvíli a ani opakované shlédnutí filmu nebývá na škodu. Výjmečně silný příběh (nejen na muzikál), dobrá choreografie (i když některá místa jsou pojatá trochu "nemuzikálově", patří to ke stylu filmu a má to zase něco jiného do sebe, než klasicky zpracované žánrové filmy), opravdu dobře vybraní herci a neuvěřitelně silný zážitek nejen z konce filmu. Miloš Forman ukazuje, že mu žádný žánr není cizí. (Galadriel) 5*
Už je to hodně dávno co mě kámoš zval na soukromou projekci filmu Vlasy. Bohužel jako lákadlo uvedl : je to o "hipících" a je to "muzikál". Nevím co si o mě myslel, ale tohle mě fakt spíše odpuzuje než láká. Přitom stačilo říci jedno --udělal to Miloš Forman. To je záruka toho že nebudu muset zkouřit, abych film pochopil. Nicméně je jen můj problém, že se mě nelíbí tato hudba a jako "dítě" jsem spíše plevel než květina. Je jen můj problém, že si nedokážu tento film díky tomu vychutnat jako většina z Vás. Film má však v sobě hodně myšlenkové síly a emočních nábojů /zejména konec/ na to aby mě zaujal a donutil repsektovat Vaše vyšší hodnocení. (Enšpígl) 3*
VELKÁ RECENZE
Není snad kultovnějšího muzikálu nad výtvor tří hippies, Jamese Rada, Geromeho Ragniho a Galta MacDermota, z roku 1967 - The Hair (Vlasy). A není snad kultovnějšího filmu než jeho filmový přepis, který po dlouhých deseti letech třenic s autory a majiteli autorských práv v roce 1979 vybojoval Miloš Forman, jenž tak symbolicky uzavřel to, co načal již v roce 1971 ve svém prvním neevropském filmu Taking Off.
Avšak zatímco u většiny Evropanů jsou 60. léta a hnutí květinových dětí, to nejlepší, čeho kdy lidstvo ve své evoluci dosáhlo, v Americe bylo a dodnes je chápáno jako vřed na kráse jinak dokonalé americké společnosti, ve které, v duchu dominantního protestantského myšlení, si své místo najde jen ten, kdo je ochoten tvrdě pracovat. Hippies tak jsou dodnes chápáni jako spolek zfetovaných flákačů, kteří odmítli držet hubu a společný krok. V atmosféře tohoto myšlení, byť lidské ovzduší v New Yorku, kde se Vlasy odehrávají, je o několik řádů svobodnější než ve zbytku Spojených Států, tedy není divu, že první Formanův pokus o interpretaci hippies v kontextu vzájemného nepochopení mezi rodiči a dětmi, Taking Off, skončil v Americe jako propadák a své docenění si našel jen v Evropských zemích. A podobně i Vlasy, byť byly značně zpopularizovány několika tisíci muzikálovými reprízami, prošly bez větší odezvy a jen s minimálním komerčním ziskem.
Vlastní muzikál Vlasy vznikl až na samém údobí tohoto nejkulturnějšího lidského období, kdy se dva herci James Rado a Gerome Ragni, jež žili v tehdejší hippie centru, v newyorské čtvrti East Village, rozhodli myšlenky hnutí květinových dětí převést do muzikálové podoby, jež by byla přijatelná i pro ty, jenž s hnutím hippies příliš nesympatizují. Oba společně vytvořili jednotlivé nesourodé části budoucího muzikálu, kterým hudebník Galt Mac Dermot poté vdechl i život tak, že Vlasy, jež se nejen svým obsahem ale i koncepcí zcela vymykaly ze zaběhlého muzikálového schématu, kdy byl kladen důraz na individualitu jednotlivých postav a protagonistů, s oslavou drog, hovorovou angličtinou, pálením povolávacích rozkazů i americké vlajky či svlékáním herců, se od své premiéry dne 17. října 1967 domovském Veřejném divadle (Public Theatre) uskutečnilo celkem 97 repríz, odkud se dne 29. dubna 1968 přesunulo do Biltmore Theatre na Brodwayi (1873 repríz), od 27. 1968 do Shaftesbureského divadla (Shaftesbury Theatre) v Londýně (1998 repríz) a poté i do celého světa. (V Česku stojí za zmínku snad jen verze uvedená v říjnu 2004 brněnském Městském divadle, jež takřka beze změn zdramatizovala Formanovu filmovou podobu.)
Sám Miloš Forman muzikál poprvé shlédl již v roce 1967 a byl jím natolik uchvácen, že se rozhodl jej převést do filmové podoby, ale narazil na složitý spletenec autorských práv i neochotu původních autorů, jenž Formanovi příliš nevěřili tak, že vlastní natáčení započalo až o celých deset roků později. A jak si byl sám Miloš Forman plně vědom, vlna zájmu o válku ve Vietnamu, pacifismus, sexuální i lidskou svobodu dávno opadla do zapomnění, pročež Forman posunul důraz celého filmu, přes počáteční odpor autorů, do zcela nové roviny, jež graduje v závěru filmu, kdy se Berger ostříhá a je namísto Claudeho Bukowského odvelen do Vietnamu, kde je zabit. Celý film je pak navíc korunován skvělou taneční choreografií Twyly Tharpové, jež se sice zpočátku odmítala práce na filmu zúčastnit, ale nakonec si v něm i zahrála v halucinogenní svatební scéně, i výborným zpěvem s neotřelými hereckými výkony, kdy například Cheryl Barnesová, mladá černošská maminka přijela na výběrový konkurz až z Miami, kde pracovala jako uklízečka v motelu a svou píseň Easy to Be Hard dokonce zazpívala hned napoprvé.
Asi netřeba nijak zdůrazňovat další herecké výkony, byť například Treat Williams musel o svou roli Bergera dlouho bojovat, protože si na ni dělal právo původní autor muzikálu Gerome Ragni, jenž nakonec ustoupil pro svůj již pokročilý věk, který by ubral na věrohodnosti Bergerovy postavy.
Světem sám pro sebe je hudební stránka filmu, pro kterou se ostatně Forman rozhodl celý film natočit. A tak snad jen ve stručnosti, soundtrack z Hair patří mezi má nejposlouchanější alba vůbec…
Z dalších tvůrců, kteří se na Vlasech podíleli, nezanedbatelný podíl zanechal i jeden z nejlepších kameramanů na světě, potažmo vrchní Formanův spolupracovník, jež se podílel na všech jeho nejlepších počinech, Miroslav Ondříček, bez kterého jak Vlasy tak Forman samotný nebyly zdaleka tím, čím se staly - filmovými legendami.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Claude Bukowski odjíždí z Oklahomy do New Yorku, aby mohl za pár dní nastoupit do vojenské služby. Původně má v plánu prohlédnout si památky, jenže v Central Parku potká davy zpívajících hipíků. Se čtyřmi z nich (Bergerem, Jeannie, Hudem a Woofem) se seznámí. Sdělí jim své plány, ale vysmátý Berger ho zatáhne do party, kde se kouří tráva a berou různé drogy, hlavně LSD. V parku také vidí projíždět místní zbohatlíky a jejich dceru Sheillu, do které se na první pohled zamiluje.
Následující den vidí Berger v novinách článek o slavnosti, kterou pořádá Sheillina rodina. Dostanou se tam, ale po Bergerově tanečním a pěveckém představení (písnička I got Life) na stole, na ně majitel zavolá policii. Ve věznici zpívá Woof o krásném pocitu, jaké je to mít co nejdelší vlasy – (hlavní písnička filmu Hair). Z vězení se za pomocí Clauda dostane nejprve Berger, který za pár hodin sežene peníze na zaplacení pokuty i pro ostatní. Poté jdou všichni oslavovat do Central Parku, kde se zpívá, tancuje a samozřejmě fetuje. LSD ale vystačí jenom na Clauda a tak poprvé pozná, jaké je to být na pořádném tripu. Večer se jdou všichni koupat do nedalekého rybníka. Když jsou ve vodě sami Sheilla a Claude, ostatní z party jim vezmou oblečení a naštvaná Sheilla jede domů v taxíku polonahá. Claude se s Bergerem pohádá, protože to je jeho poslední večer a chtěl si ho užít.
Ráno nastoupí do armády. Mezitím co se s ostatními vojáky připravuje a cvičí, Sheilla přečte dopis ostatním od Clauda – je teď v Nevadě a Berger za ním spontánně naplánuje výlet. Jakmile dorazí na místo, nastane první problém. Vojáci mají pohotovost, takže na základnu nikdo nesmí. Sheilla proto svede jednoho vojáka v baru a opilého ho svleče, společně s ostatními mu ukradnou oblečení a auto. Berger se ostříhá a vydává se za vojáka. Nejprve chce Clauda odvézt v kufru na piknik za ostatními, ale protože je každou hodinu počítají, Berger se s ním na jedno odpoledne jednoduše prohodí. Mezitím co si Claude užívá s kamarády, na základně panuje zmatek. Všichni vojáci se mají seřadit, sbalit si všechny věci a připravit se k odletu do Vietnamu. Zmatený a vyděšený Berger si v šoku sbaluje batoh a nakonec se přihlásí pod jménem Bukowski. Těsně poté se Claude vrací na základnu a se zděšením zjišťuje co se stalo, snaží se ještě najít Bergera, ale už je pozdě. Berger s ostatními vojáky odlétá do Vietnamu.
U tisícovek hrobů na Arlingtonském národním hřbitově stojí stará parta, ovšem už bez Bergera. Jeho jméno George Berger (2. října 1945-6. dubna 1968) je vytesáno na kameni před nimi. Všichni zpívají závěrečnou píseň za padlé vojáky Let the Sunshine in.
Ocenění:
Golden Globes
1980 - Nejlepší film - muzikál nebo komedie (nominace)
César Awards
1980 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
DABING
V českém znění: Lumír Olšovský - John Savage (Claude), Vojtěch Hájek - Treat Williams (Berger), René Slováčková - Beverly D'Angelo (Sheila), Hana Ševčíková - Annie Golden (Jeannie), Ernesto Čekan - Dorsey Wright (Hud), Radek Hoppe - Don Dacus (Woof), Jolana Smyčková - Cheryl Barnes (Hudova snoubenka), Pavel Vondra, Bohuslav Kalva, Eva Miláčková, Jan Škvor, Dagmar Čárová, Jiří Hromada, Petr Oliva, Svatopluk Schuller, Jiří Ptáčník, Ludvík Král, Radovan Vaculík, Jan Szymik a další
Překlad: Dana Hrbková
Úprava: Jindřich Vobořil
Produkce: Lucie Haviárová
Zvuk: Petr Kořínek
Režie: Miroslav Walter
Vyrobilo: Studio Bär pro MGM v roce 2009
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 17.07.1997 Bontonfilm
Premiéra USA: 14.3.1979 United Artists
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 6.4.1998 (VHS) Warner Home Video, guild Home-video
Poprvé na DVD: 3.9.2007 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 1 170 761
Tržby celkem - $ 38 000 000
Návštěvnost v ČR 27 029
Náklady (Rozpočet) - $ 11 000 000
Tvůrci a herci
Miloš Forman (Režie), Michael Butler (Produkce), Lester Persky (Produkce), Galt MacDermot (Hudba), Miroslav Ondrícek (Kamera), Alan Heim (Střih), Lynzee Klingman (Střih), Stanley Warnow (Střih), Howard Feuer (Casting), Jeremy Ritzer (Casting), Stuart Wurtzel (Scénografie), Ann Roth (Kostýmy), Milton C. Burrow (Zvuk), Christopher Newman (Zvuk), Max Henriquez (Masky), Michael Weller (Scénář), John Savage (Herec), Treat Williams (Herec), Beverly D'Angelo (Herec), Annie Golden (Herec), Dorsey Wright (Herec), Richard Bright (Herec), Nicholas Ray (Herec), Charlotte Rae (Herec), Suzanna Love (Herec), Michael Jeter (Herec), Charlayne Woodard (Herec), Laird Stuart (Herec), Melba Moore (Herec), Grand L. Bush (Herec), Don Dacus (Herec), Adrienne King (Herec)
USA, Západní Německo/Muzikál, Komedie, Drama/1979/121
Zajímavost k filmu
- V divadelní verzi je Claude také hippie.
- Don Dacus dostal úlohu Woofa tak, že sprevádzal kamaráta na konkurz k filmu a hneď sa režisérovi zapáčil.
- Úlohu Georga Bergera (Treat Williams) si chcel zahrať priamo jeden z autorov pôvodného muzikálu, bol však pre ňu už trochu starý.
- Hlavnú úlohu Clauda Hoopera Bukowského mal hrať Brad Dourif, s ktorým režisér Forman predtým spolupracoval na filme Prelet nad kukučím hniezdom (1975).
- Zfilmovat muzikál „Hair“ („Vlasy“; 1967) bylo snem Miloše Formana.
- Choreografka Twyla Tharp byla k spolupráci na filmu režisérem přemlouvána několik hodin.
- Píseň „Easy to be Hard“ ve filmu zpívá Cheryl Barnes, uklízečka z motelu v Maine, která na konkurzu všechny okouzlila.
- Film vznikl v roce 1979. Do českých kin se však dostal až v květnu 1989.
- Treat Williams absolvoval kvůli postavě Bergera až mnoho konkurzů, až se jednoho dne naštval a svlékl se do naha, čímž chtěl říci, že již ukázal vše a nemá co víc ukázat, aby ostatní přesvědčil, že právě on se do role hodí nejvíce. A hlavně díky tomu úlohu nakonec získal.
- Nell Carter v tomto filmu debutovala.
- Treat Williams byl za ztvárněnou roli nominován na Zlatý glób jako "Objev roku" v kategorii mužů.
- V divadelní verzi je Claude také hippie.
- Don Dacus dostal úlohu Woofa tak, že sprevádzal kamaráta na konkurz k filmu a hneď sa režisérovi zapáčil.
- Úlohu Georga Bergera (Treat Williams) si chcel zahrať priamo jeden z autorov pôvodného muzikálu, bol však pre ňu už trochu starý.
- Hlavnú úlohu Clauda Hoopera Bukowského mal hrať Brad Dourif, s ktorým režisér Forman predtým spolupracoval na filme Prelet nad kukučím hniezdom (1975).
- Zfilmovat muzikál „Hair“ („Vlasy“; 1967) bylo snem Miloše Formana.
- Choreografka Twyla Tharp byla k spolupráci na filmu režisérem přemlouvána několik hodin.
- Píseň „Easy to be Hard“ ve filmu zpívá Cheryl Barnes, uklízečka z motelu v Maine, která na konkurzu všechny okouzlila.
- Film vznikl v roce 1979. Do českých kin se však dostal až v květnu 1989.
- Treat Williams absolvoval kvůli postavě Bergera až mnoho konkurzů, až se jednoho dne naštval a svlékl se do naha, čímž chtěl říci, že již ukázal vše a nemá co víc ukázat, aby ostatní přesvědčil, že právě on se do role hodí nejvíce. A hlavně díky tomu úlohu nakonec získal.
- Nell Carter v tomto filmu debutovala.
- Treat Williams byl za ztvárněnou roli nominován na Zlatý glób jako "Objev roku" v kategorii mužů.
Odkazy
Hrají:
John Savage, Treat Williams, Beverly D'Angelo, Annie Golden, Dorsey Wright, Don Dacus, Richard Bright, Nicholas Ray, Charlotte Rae, Miles Chapin, Suzanna Love, Michael Jeter, Charlayne Woodard, Laird Stuart, Melba Moore, Grand L. Bush, Adrienne King, Peter Maloney, Fern Tailer, Charles Denny, Herman Meckler, Agness Breen, Ellen Foley, Antonia Rey, Héctor Mercado, Nell Carter, Renn Woods, Chuck Patterson