Veřejní nepřátelé / Enemies (2009/140/USA/Krimi, Drama, Životopisný, Historický) 73%
13.03.2018 09:57
JEDNOU VĚTOU
„Filmové zpracování sklonku života populárního lupiče a vraha Johna Dillingera. Tento muž je dodnes v Americe stejně proslulý jako gangster Al Capone."
OBSAH
Přestože se tenhle příběh odehrál před bezmála osmdesáti lety, je až nebezpečně aktuální. Vypráví o muži, který měl obrovské sympatie veřejnosti, navzdory tomu, že páchal ty největší zločiny. Podle státních institucí vykrádal banky. Podle lidí trestal ty, kdo zavinili hospodářskou krizi. John Dillinger má v Americe podobnou pověst jako Václav Babinský u nás. Jeho život a dílo byly tak neuvěřitelné, že se staly živnou půdou pro spousty mýtů, které se na ně nabalily tak pevně, že pravdu od fikce už těžko někdo rozezná. Režisér Michael Mann (Nelítostný souboj, Miami Vice) se naštěstí místo hledání pravdy v kupce polopravd a legend soustředil na natočení drsného a živočišného kriminálního thrilleru svým specifickým rukopisem, který charakterizuje pečlivé budování postav a postupná gradace příběhu, který obvykle končívá v působivě natočeném dešti kulek. Michael Mann má ve zvyku pracovat s těmi nejlepšími, a proto si do role Johna Dillingera vybral asi nejpopulárnějšího herce současnosti Johnnyho Deppa, jeho životní lásku obsadil držitelkou Oscara Marion Cotillard (Edith Piaf) a postavu Dillingerovy nemesis, agenta FBI Melvina Purvise hraje tvář z největších kasovních trháků poslední doby Christian Bale (Temný rytíř, Terminátor 4). Veřejní nepřátelé jsou atraktivní i množstvím rovin, mezi kterými se jejich příběh pohybuje. Úspěšné tažení Dillingerovy bandy americkými bankami a postupně se utahující policejní smyčka na hrdlech jejích členů sice dominuje, ale vedle toho sledujete i Dillingerův intimní příběh, který je skoro stejně zajímavý jako jeho zločinecké eskapády, nebo válku o veřejné mínění, již lupič úspěšně svádí s etablující se FBI, která chce na jeho dopadení postavit smysl své existence. V přepadených bankách se choval jako jeho oblíbení filmoví hrdinové. K cizím penězům se navíc obvykle nedostával hrubým násilím, ale díky originálním nápadům realizovaným s neobvyklou drzostí. Z policejních pastí unikal zázrakem, a když už sklaply, nepředstavovaly pro něj problém ani mříže vězeňské cely.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tak pro začátek. Jsem milovník Ameriky 30-40. let. Nemám rád digitální kamera v rukou Manna a už vůbec spojení digitálu s gangsterským Chicagem roku 1933. To bylo před trailerem. Po filmu však otáčím. Digitál mi tolik nevadil, i když rychlejší pohyby (nebo scény s výrazným světlem) působily uměle (problém je spíše v kameře, která je hodně "u hrdiny"). Mann to celé vzal do pevných rukou a pohrál si s tématem a výsledek mě opravdu dostal. Minimálně ve třech scénách, jsem byl napnutý jako struna a byl jsem pohlcen Mannovou geniální technickou stránkou (o zvucích zbraní ani mluvit nebudu) a atmosférou doby. Především v závěru, si ze mě pan režisér udělal "otroka" a já ten závěr doslova prodýchal s postavami... Bohužel pro film, tohle není druhý Heat, ale film o Dillingerovi. Žádní dva vyrovnaní hrdinové na obou stranách barikády, ale od první chvíle čistě jízda na špatné straně, kterou divák bude zbožňovat (a chvílemi samotného Dillingera scénárista přehání, ale já mu to stejně "žral"). Kromě samotného děje potěšilo i historické zapojení např. J.E. Hoovera (o jeho budoucnosti ve spojení s FBI nemusím doufám mluvit). Kdyby nebylo o maličko slabší druhé části a zbytečných digitálních efektů (na konci filmu) určitě bych se pětihvězdičkového hodnocení nebál. Ve výsledku žádných pochyb o kvalitách Manna a jeho příjemné digitálním zpestření letošní sezony. Více takových filmů! (Djkoma) 4*
Když jsem se posedmé během prostřední hodiny filmu podíval na hodinky ("To uběhlo jen deset minut? To není možný!"), pochopil jsem proč američtí recenzenti tolikrát použili tak vágní přívlastek, jakým je slovo nudný. Dvě hodiny dvacet se už dlouho nezdály být tak monstrózní, přepálené a hlavně zbytečné a upřímně si moc nedokážu vybavit, co se mezi úvodem a závěrem dělo kromě toho, že poldové se připravovali na zásah, pak si malinko zastříleli, zatímco lupiči vybrali jednu banku, popili a pak si též malinko zastříleli... ten film je vlastně hrozně plochý, jak suchý dobový záznam, v němž opravdu žije jen ústřední milostný páreček (samozřejmě skvěle zahraný). Paralely s Nelítostným soubojem jsou spíš vymodlené ze strany některých diváků, i kvůli tomu, že když Purvis nese Dillingerovu lásku, je to jeden z mála výraznějších a "stimulujících" momentů. Jenže o opakování svého opusu se Mann ani nepokouší, Bale a Depp se míjí - a i kdyby se pokoušel, Veřejní nepřátelé by padli poražení na hlavu. A digitální kamera? Zdaleka ne takový průšvih jak jsem se bál, dokonce i zpomalovačky na HDčku fungují! Ale v příšeří a v noci to opravdu připomíná spíš domácí video nebo televizní seriál (český) a ne film za miliardu a půl. Černý puntík přidávám za hudební vykrádačku Temného rytíře během lesní honičky. (Cival) 3*
Mann pokračuje tam, kde v Miami Vice skončil – v syrové a nepřikrášlené filmařině, v níž prim hraje ostrý zvuk a naturalistický obraz digitální kamery. Opět si báječně vypomáhá hudbou, která dodává sekvencím spád a atmosféru. Bohužel záměr udělat Heat model 30. léta ztroskotal na scénáři a Christianu Baleovi. Nevím, kdo za to může víc, ale Deppův lump hraje první housle a uhlazený muž zákona absolutně nedokáže vzdorovat jakoukoli problematičností či dvojakostí. John Dillinger jede velké sólo a Michael Mann se jeho šviháckým a gentlemanským naturelem klaní všem knírkatým gangsterským melodramatům z minulosti. Funguje to skvěle, včetně závěru. Jistou hloubku do filmu vnáší motiv Dillingera jako posledního zástupce galantních lupičů, které válcuje nenápadná mafiánská šmelina. Dvě a půl hodiny mě Veřejní nepřátelé vydrželi bavit, protože Deppovi a Cotillardové to sekne a Mann se umí ponořit přímo do středu dění. To magické něco tady ale chybí – v tomto případě dráždivé napětí mezi zákonem a zločinem, dobrem a zlem. Dillinger a Purvis jsou oba až příliš jednoznační, než aby dokázali vytvořit tak explozivní dvojičku jako Hanna a McAuley. (Marigold) 4*
VELKÁ RECENZE
Už samo zvučné jméno Michael Mann může napovídat, že jeho nositel nejspíš bude kluk jako buk. A kdo jeho práci zná, ví, že má často co do činení s muži, jimž testosteron zurčí z každého póru, v pokročilejších fázích děje pak z každého průstřelu. Pokud snad náhodou nevíte která bije, vězte, že jde o pána, který má na svědomí například Miami Vice (seriál i pozdější film), Posledního Mohykána, Nelítostný souboj či Collateral. V tomto kontextu zní pohled do života legendárního lapky Johna Dillingera jako naprosto ideální kombinace.
Však se Mann také o zlatou gangsterskou éru (čti začátek třicátých let) zajímal už dlouhou dobu a na nejrůznější způsoby. Projekt, který se mu nakonec podařilo dotáhnout do konečné fáze, vychází z faktografické knihy Bryana Burrougha, jež se zdaleka nezabývala jen Dillingerem, ale téměř všemi “velikány” oné doby. Mnoho se jich tu ostatně ve větším či menším rozsahu objeví. Pro zajímavost si všimněte hlavně nenápadného (byť z dějového hlediska nakonec docela důležitého) Franka Nittiho, o kterém je tu řečeno, že “vypadá jako krejčí”. Což je nejspíš nejpřesnější filmové vykreslení chlapíka, jež byl blízkým poskokem Ala Caponea, přičemž ho v minulosti scenáristé používali až bizarním způsobem. Například to byl ten veleslizoun (Billy Drago), který v Neúplatných perforoval Seana Conneryho a na závěr byl Kevinem Costnerem metnut ze střechy.
Tak přesně takové konstrukce ve Veřejných nepřátelích neuvidíme. Mann je proslulý svými puntíčkářskými rešeršemi a až obsesivním smyslem pro detail, takže jedním z velikých potěšení, které jeho film skýtá je, že si můžeme být jisti, že většina toho, co sledujeme, odpovídá historické realitě. (I když určité konstrukce tu samozřejmě jsou. Například časové rozmístění konkrétních událostí, životnost určitých kumpánů, nebo epilog se zašeptanou větou.) Včetně toho, že když to bylo jen trochu možné, natáčelo se na místech, kde se se příslušné věci doopravdy odehrály. Jistě nemalé procento rozpočtu bylo napřeno ve prospěch demodernizace příslušných kousků Chicaga a přilehlých řádišť. Mann a spol. šli až tak daleko, že (bacha, bude malý pseudo-spoiler!) filmový Dillinger umírá na přesně stejném decimetru chodníku jako Dillinger opravdový.
Co tomuto neodvratnému závěru předchází? Rozhodně ne klasický životopis. Nevidíme žádné klišoidní pitomůstky na téma Dillingerova dětství a dospívání, či případně vnitřního zjizvení, seznamujeme se s ním až v dospělé životní fázi, kdy se rozhodne zúročit znalosti, nabyté od kamarádů při dlouhém pobytu ve vězení. Konkrétně se za mřížemi vzdělal v oboru bankovních loupeží... a každý, kdo za tehdejších časů hospodářské krize kopal do zádě bankéřské neřády, měl okamžitě obyčejný, chudobou trpící lid na své straně. A tak se zloděj a zabiják Dillinger stal v očích veřejnosti v podstatě hrdinou.
Je to ostatně klasický model, podobně to tehdy zafungovalo I pro Bonnii a Clydea, kteří nebyli ničím jiným než primitivními ksindlíky, ovšem díky patřičné sociální konstelaci nabrali parametrů téměř jánošíkovských. A není žádná náhoda, že když (volně) podle jejich příběhu v roce 1967 natočil Arthur Penn dávno už klasický film, společnost žila válkou ve Vietnamu a přestárlý studiový systém prožíval svůj přerod v takzvaný Nový Hollywood (symbolizovaný kromě B+C třeba Absolventem nebo Bezstarostnou jízdou). Tedy více či méně - spíš více - antiestablishmentovými rebeliemi. Bude tudíž zajímavé sledovat případné debaty kinofilské obce na téma Veřejných nepřátel a jejich místa ve světě, poznamenaném hospodářskou krizí současnou.
Ale ještě na chvíli zpět k příběhu dne. Mannův Dillinger v podání Johnnyho Deppa není žádný rozjívený gangster. Spíš posmutnělý fatalista, odevzdaně kráčející vstříc čemukoli, co mu život přinese (takový rub kapitána Jacka, chtělo by se říct). Přestože rozhodně nemá sebevražedné sklony, ani nehodlá odejít bez boje, jako by podvědomě tušil, že mnoho času mu nezbývá. A jeho vztah s lepou polofrancouzkou Billie (Marion Cotillardová) je o to rychlejší a intenzivnější. Zároveň s jejich dějovou linkou sledujeme I konání agenta FBI Melvina Purvise (cílevědomě, leč ve výsledku jen diskutabilně funkčně odtažitý Christian Bale), který dostal od šéfa tehdy ještě mladé agentury J. Edgara Hoovera příkaz Veřejného nepřítele číslo jedna za každou cenu zlikvidovat. (Úchyl Hoover – ve filmu věrohodně šmrncuprostý Billy Crudup - by si mimochodem zasloužil vlastní film, pokud možno v režii někoho jako jsou David Cronenberg nebo Tim Burton). Bylo by ale omylem předpokládat, že jde o nějaký druhý Nelítostný souboj. Purvis je jednoznačně vedlejší postavou a dominantou zůstává Dillinger.
A teď k tomu nejkontroverznějšímu, k tomu, nad čím potenciální divák podezřele vraští čelo už od časů prvního traileru. Mann si v poslední době oblíbil natáčení na video, což výtečně fungovalo v Collateral (kde to jednak prokládal klasickým filmovým materiálem a druhak to souznělo s atmosférokresbou jedné pekelné noci, během níž se úderná historka odehrávala) a o něco hůře v Miami Vice. Ve Veřejných nepřátelích mu to prochází tak napůl. Není sebemenšího problému tam, kde s digitálem zachází tak, jako s normálním filmem (nebo to snad doopravdy JE normální film?), tj. má jej na stativu, na jeřábu nebo na kolejnicích. Místy se dokonce daří dosáhnout efektu, po kterém Mann evidentně pásl. Tedy dojmu bezprostřední reality a divákova vtažení do dávno zmizelého světa. Jenže když pan kameraman vezne svůj nástroj do ruky a začne jím mávat, klepat a vrtět, výsledkem je cosi jako opravdu bizarní domácí video ze 30. let, hladící proti srsti veškeré naše vizuální instinkty. Je to zajímavý experiment, ale nedá se říct, že úplně vyšel.
Veřejní nepřátelé mají většinu plusů a mínusů, kterými se Mannovy filmy obvykle vyznačují. Jsou velmi zajímaví technicky i faktograficky a srší spoustou fascinujících detailů, ale zároveň často působí chladně až odtažitě. Ovšem v sezóně která zatím nabídla vydařených kousků pomálu, patří bezesporu k tomu nejlepšímu.
P.S.: Všechny ctěné čtenáře, disponující náboženskými sklony si dovolím poprosit alespoň o krátkou modlitbu za to, aby svůj příští film Míša Mann nenatočil na telefon.
O NATÁČENÍ
I přes nespočet knih, esejů, písní a filmů o nelehké éře Velké hospodářské krize, nepřestal být Michael Mann touto turbulentní dobou fascinován. Na obtížné časy se podíval skrz život zločince, který se stal symbolem své generace. Na začátku třicátých let, kdy většina Američanů bezmocně přihlížela, jak se jejich celoživotní úspory proměnily v prach a oni se rázem ocitli bez práce a bez příjmů, našli obyčejní, životem zkoušení občané hrdinu v muži, který vykrádal banky, jež zavinily ekonomický kolaps, a nedával spát vládním institucím, které neuměly svým občanům pomoci. Národní hrdina se jmenoval John Herbert Dillinger.
Mann, který kdysi napsal scénář o jiném zločinci téže doby - proslulém vlakovém a bankovním lupiči Alvinovi Karpisovi - vysvětluje Dillingerův vliv: “Dillinger, pravděpodobně nejlepší bankovní lupič v americké historii, dokázal unikat jen 13 měsíců. Byl propuštěn v květnu 1933 a už 22. července 1934 byl mrtvý. Dillinger nebyl jen tak propuštěn z vězení, on jednoduše vybuchnul do celé země. A všechno chtěl hned, jak si usmyslel.” “Tím, jak útočil na banky a přechytračoval úřady, se pro lidi sužované Depresí stal mluvčím. Stal se oslavovaným zločincem, hrdinou národa.”
Ačkoliv žádný časový úsek ze života Dillingera nebo jeho protivníka Purvise nelze považovat za obyčejný, filmaři se při vymýšlení filmu zaměřili na úzce datovanou dobu. “Zajímalo nás 14 konkrétních měsíců Dillingerova života,” říká producent Kevin Misher. “Mezi Johnem Dillingerem, jedním z nejznámějších Američanů 20. století, Melvinem Purvisem, nedoceněným tajným policistou a J. Edgarem Hooverem, titánem amerických dějin, existovala souvislost. Tito tři spolu tančili tanec síly a smrti.”
Brzy po svém propuštění v lednu 1934 se Dillinger jako uragán pustil do řádění v bankách na středním Západu, které přilákalo horlivý zájem celého národa, především ale J. Edgara Hoovera a jeho úřadu pro vyšetřování.
Na Dillingera nasadil mladého, přímočarého agenta jménem Melvin Purvis, jehož osoba později inspirovala kreslíře Chestera Goulda pro komiksovou postavu Dicka Tracyho. Ale Dillinger a jeho muži byli mazanější než celá FBI, která dříve dokázala lapit takové gangstery jako byl Pretty Boy Floyd.
Dillingerův gang neustále zlepšoval své techniky. Léta (popravdě často neprávem) strávená v kriminále, nejnovější zbraně, rozkouskovaný veřejný bezpečnostní systém, nejmodernější auta typu Ford V8 a schopnost vycítit veřejné sympatie pro vykrádání bank, to vše využívali ve svůj prospěch.
Zatímco gangsteři byli ve své práci téměř neporazitelní, málokdo, kdo viděl zprávy z jejich zatčení, pochyboval, že někdo jim do náruče policajtů pomohl. Zločinci znovu a znovu zahanbovali úřady a unikali z téměř nemožných situací, v září 1933 a v březnu 1934 z vězení v Indianě nebo z obklíčeného hotelu v severním Wisconsinu v dubnu 1934. Zatímco policisté nikdy neváhali použít násilí, kavalírský Dillinger rozdával ukradené peníze zpět občanům a dával si pozor, aby neklel před ženami, které držel jako rukojmí.
Když se mluví o právu a bezpráví, režisér Mann si je dobře vědom, že pravda je složitější než fikce. Přesto byl Dillinger a jeho příběh tou pravou inspirací, kterou hledal pro svůj příští projekt. “Jejich rychlost a moderní technologie je dělaly téměř nepolapitelnými,” říká. “To se odehrávalo v době, kdy po Dillingerovi šla celá FBI, krytá zákony, sjednocená do celonárodní instituce, vybavená super moderními technologiemi a důvěrnými informacemi. Agenti dělali to, co je pro ně dnes obyčejná rutina, ale co v tehdejší době bylo přelomové.”
Nejenže musel šéf FBI Hoover obhajovat vznik svého úřadu před americkým Kongresem, ale musel při tom sledovat, jak se z Dillingera stává národní hrdina a z jeho vycvičených, zkušených mužů paňáci pro smích. Mnozí jeho kolegové ho považovali za nezkušeného a jeho praktikám nedůvěřovali. Hoover i Purvis cítili vzrůstající tlak, a proto si na pomoc přizvali speciálního agenta Charlese Winsteada a jeho dva kolegy.
Dillinger před muži zákona zdárně unikal, cestoval po Státech s přítelkyní Billie Frechette, utrácel závratné sumy peněz a potřásal si rukou s elitou Floridy. Štěstí se na něj přestalo smát 22. června 1934 v Chicagu. Když vyšel z kina, policejní složky pod vedením agenta Purvise a za nemalé pomoci zrádkyně známé jako “Lady v červeném” (chicagská madam Anna Sage) ho navždy zastavili sérií kulek. Jeho legenda tím ještě zesílila.
Zničení fanoušci si smáčeli papírové kapesníčky v tratolišti jeho krve, aby na něj měli alespoň nějakou vzpomínku. Zástupy dychtivců stáli ve frontě, aby viděli jeho mrtvé tělo. Od náhodných kolemjdoucích po zkušené policisty, všichni chtěli mít nějakou památku.
Ocenění za dopadení Dillingera si lvím podílem odnesl jeho hlavní protivník, Melvin Purvis. A nikdo nebyl jeho vyznamenáním víc znechucený než jeho šéf J. Edgar Hoover. Producent Misher pokračuje: “Dillinger byl tak známý, že když byl zabit, z Purvise se okamžitě stal “Ten, co zastřelil Johna Dillingera”, ačkoliv to samozřejmě nebyl on, kdo střílel. Výsledkem bylo, že Hoover neunesl slávu a uznání, které se Purvisovi dostalo a vyhodil ho od FBI.”
Nyní, o tři čtvrtě století později je obraz Johna Dillingera, legendárního zločince, skládán znovu dohromady. Od jeho typického úšklebku přes způsob, jakým objímal své obdivovatele po status jednoho z nejznámějších obyvatel Chicaga, tím vším Dillinger zůstává legendou. A nikdo nemohl být jeho osobou více fascinován než muž, který vyrostl necelých 200 kilometrů od míst, kde Dillinger strávil dětství (Moresville, Indiana): herec Johnny Depp.
Casting
Když režisér Mann přemýšlel, komu svěří hlavní postavu, obrátil se na herce známého tím, že se do své role naprosto ponoří. “Svého” muže našel v Johnnym Deppovi.
“Někde hluboko v sobě je Johnny tvrďák,” chválí si Mann. “Když jsme o Dillingerovi začali mluvit, říkal, že ho ta postava zajímá už dlouho, a že mu připomíná pár lidí z jeho minulosti. Nějak jsem vycítil, že v sobě Dillingera má. Každý v sobě máme temné stránky, ale dokázat na ně sáhnout a odrýt je...to vyžaduje kuráž.”
Depp vysvětluje svůj dlouhodobý zájem o tohoto gangstera: “Vtipné je, že jako dítě jsem dlouhou dobu byl Johnem Dillingerem fascinovaný. Nebyl pro to žádný speciální důvod, ale nějak mě prostě uchvátil. Když se na to dívám zpětně, skutečným důvodem, proč mě celý jeho život zajímá, byla jeho povaha. Byl to skutečný chlap...navíc v době, kdy muži byli muži. Byl tím, kým byl, v dobrém či zlém, ale bez jakýchkoliv kompromisů v čemkoliv.”
Pro režiséra Manna bylo největší výzvou zachycení dobové atmosféry. “…chtěl jsem oživit rok 1933. To znamenalo nejen ukázat, jak věci vypadaly, ale především, jak lidé mysleli. Jak se v té době muži chovali k ženám. Jak bývalí vězni přemýšleli o životě. Co znamenaly materiální hodnoty pro hladové a zklamané. Jak vypadalo zoufalství na ulicích.”
Depp měl při přípravách na roli možnost vyzkoušet si Dillingerovo skutečné oblečení, ohmatat si jeho zbraně i si prohlídnout jeho osobní věci. “Hodně jsem toho o něm přečetl, ale stejně nejvíc mi dal instinkt a porozumění Dillingerovi jako člověku,” říká Depp. “Měl jsem k němu vztah, jako kdyby byl můj příbuzný. Cítil jsem, že je ze stejného těsta. Hodně mi připomínal mého pradědečka. Choval se jako člověk bez přetvářky, který žil v době, kdy být chlapem něco znamenalo.”
Depp pokračuje: “Myslím, že Dillinger věděl, co dělá. Našel v sobě klid a byl smířený s faktem, že to nebude dlouhá cesta..., ale že i přesto bude stát za to.” Christian Bale byl potěšený, že může hrát agenta Purvise, velmi propracovanou postavu, která, ač se to na první pohled nezdá, v sobě svádí velký vnitřní boj. Zlatý hoch prožívájící strmý růst u FBI, si - pokud chce Dillingera skutečně chytit - najednou musí ušpinit ruce. “Tisk ho vynášel do nebes a pro mnohé se stal hrdinou, ale já si myslím, že měl velký problém s drsnými praktikami, které prosazoval úřad a především jeho šéf Hoover,” uvažuje Bale. “Mám pocit, že když Purvis Dillingera dostal, žádné zadostiučinění necítil. Purvis musel ze svých zásad hodně slevit a udělat hodně vnitřních kompromisů, takže když Dillingera konečně chytil, ptal se sám sebe, kdo vlastně prohrál.”
Stejně jako Depp i Bale se na svoje role důkladně připravuje. Kvůli Veřejným nepřátelům podnikl s Michaelem Mannem studijní výpravu do ústředí FBI ve Virginii a strávil nějaký čas s Purvisovým skutečným synem. Jelikož neexistuje žádný záznam hlasu agenta Purvise (zemřel v roce 1960), Bale se inspiroval hlasem a přízvukem jeho syna. Když Purvisův syn navštívil natáčení (točila se scéna v kině Biograph, kde byl Dillinger zastřelen), říkal, že to pro něj byl mimořádný zážitek, protože měl pocit, že jeho otec opět na chvíli ožil.
Režisér Mann strávil hodně času studiem postavy Billie Frechette, která byla Dillingerovou životní láskou. Tato mladá, ambiciózní dívka z malého města pracovala jako šatnářka v klubu Steuben. Zajímavé bylo i její dětství, měla indiánské kořeny, což z ní dělalo outsidera nižší třídy.”
Do role byla obsazena Marion Cotillard, francouzská herečka, která získala Oscara za ztvárnění Edith Piaf ve stejnojmenném filmu. V rámci přípravy trávila čas s ženami a přítelkyněmi gangsterů, striptérkami a barmankami, aby vyslechla příběhy těch, které neohroženě stály po boku svých drsných mužů. “Režisér chtěl, abych porozuměla pocitům ženy zločince, která neví, co přinese další den,” vysvětluje Cotillard.
Její postava má francouzské a indiánské kořeny, proto herečka trénovala správný přízvuk. Mimo jiné navštívila i indiánskou rezervaci Menominee, kde se setkala se vzdálenými potomky své postavy. Jejím údělem byla velmi dojatá: “Když žijete vášní a prožíváte takovou lásku, ani vás nenapadne vzít nohy na ramena a utéct před nebezpečím, které vám život s gangsterem nutně přináší.”
Do vedlejších rolí byli obsazeni výborní herci z celého světa. Hlavní Dillingerovy parťáky ztvárnili Australané David Wenham a Jason Clarke, hrající Harryho “Pete” Pierponta a Johna “Red” Hamiltona. Britský herec Stephen Graham hraje neblaze proslulého psychopata Baby Face Nelsona.
Dillingerovy nejbližší spolupracovníky hrají Američané Stephen Dorff jako nenapravitelný komik a bezcitný zabiják Homer Van Meter, John Ortiz jako král podsvětí Phil D’Andrea, Giovanni Ribisi jako vlakový lupič Alvin Karpis, Channing Tatum jako trefně nazvaný Pretty Boy Floyd (hezký hoch Floyd), Christian Stolte jako tichý zabiják Charles Makley a Spencer Garrett jako pravá ruka Baby Face Nelsona - Tommy Carroll.
Na straně zločinců dále stojí John Michael Bolger jako zkorumpovaný chicagský policista Martin Zarkovich, Bill Camp jako současník Al Caponeho Frank “The Enforcer” Nitti, Domenick Lombardozzi jako Nittiho nohsled Gilbert Catena, Peter Gerety jako jako obhájce chicagského podsvětí Louis Piquett, Branka Katic jako Madam Anna Sage, v Dillingerově příběhu známá jako zrádkyně “Lady v červeném” a Leelle Sobieski jako jedna z jejích “dívek” Polly Hamilton.
Na druhé straně zákona stojí Billy Crudup jako ambiciózní mladík v čele nové FBI - J. Edgar Hoover, Rory Cochrane jako dobrý kamarád a kolega Melvina Purvise Carter Baum, Stephen Lang jako agent ze Západu Charles Winstead, Matt Craven a Don Frye jako agenti Gerry Campbell a Clarence Hurt, Shawn Hatosy jako agent FBI Medala, John Hoogenakker jako agent Clegg, David Warshofsky jako vězeňský strážce Baker a Emilie DE Ravin jako rukojmí v bance Anna Patzke.
Design a kamera Veřejných nepřátel
Jak již bylo řečeno, největší výzvou pro Michaela Manna bylo přenesení Ameriky 21. století do éry 30. let 20. století. Kreativní tým měl co dělat, neboť natáčení vyžadovalo 114 různých scén. Kromě toho Mann trval na tom, aby se natáčelo v co nejvíce skutečných lokacích. Tudíž stejně jako po středním Západě cestoval Dillinger, stejně se přesouvala celá produkce.
Milovník historie a scénárista/režisér v jedné osobě vysvětluje na příkladu, jak bylo pro gangstery jednoduché unikat před zákonem. “Policie státu Indiana měla pro celé území jen 27 mužů. Vymahatelnost práva byla na nízké úrovni, jeho představitelé byli mizerně placeni, což mělo za následek mimo jiné jejich nezájem o dění v okolních státech. Když jste byli parta lupičů, mohli jste přepadnout banku v Indianě, překročit hranice do Illinois, kde jste rázem byli svobodní a nevinní. Neexistovalo mezistátní vymáhání zákonů ani žádná federální policie.”
Některá místa, která Dillinger skutečně navštívil, existují - i když v různé podobě - dodnes. Produkce měla štěstí, že mohla natáčet na třech nejdůležitějších: vězení Lake County v Crown Point ve státě Indiana; hotel Little Bohemia v Manitowish Waters ve Wisconsinu a kino Biograph na Lincoln Avenue v Chicagu ve státě Illinois.
Jedna z Dillingerových nejznámějších fotografií byla pořízena právě ve vězění Lake County. Je na ní zachycen Dillinger, jak se přátelsky opírá o oblastního prokurátora Roberta Estilala. Tato fotka zničila Estilalovu slibnou, politickou kariéru.
Horský hotel Little Bohemia dnes funguje jako restaurace, takže filmařům dalo trochu práce upravit ho do původní podoby. “Natáčeli jsme v pokoji, kde Dillinger doopravdy bydlel,” vysvětluje Mann. “Asi si dokážete představit, že to mělo svoje kouzlo, vidět Johnnyho Deppa ležet v posteli, ve které spal náš hrdina.”
Dillingerův gang z hotelu uprchl, což se stalo černou událostí v dějinách FBI. Hotel má dodnes vzpomínky na tento slavný útěk, vidíte díry po kulkách ve zdech, zlomené okenní rámy a dokonce pár zavazadel, které tam lupiči nechali.
Filmařům při natáčení radila skutečná asistentka agenta Melvina Purvise - dnes dvaadevadesátiletá Doris Rogers Lockermanová. Vzpomíná, že Dillingerovi muži byli mladí, nebojácní střelci, kteří měli nad agenty FBI fyzickou převahu. Ale policisté byli odborně vycvičeni, měli výbornou fyzičku, jen prostě nebyli tak odolní jako Dillingerův gang.
Nejznámější z opravdových lokací je kino Biograph. Ze skutečných míst prošla ulice, na které kino leží, největší změnou. Z původně chudé oblasti se stala zmodernizovaná čtvrť střední třídy. Ale kombinace dobových aut, výkladních skříní a dlažebních kostek dočasně vrátila ulici vzhled a atmosféru osudového večera, 22. června 1934, kdy byl John Dillinger zrazen “Lady v červeném” a následně zastřelen Purvisovými muži.
Nikdo nebyl nečekaným vývojem událostí víc zaskočen než Dillinger sám. Ačkoliv věděl, že jeho svoboda nebude věčná, nenapadlo ho, že zemře tak brzy. Režisér Mann vysvětluje Dillingerovu jistotu, s jakou se objevoval na veřejnosti: “Jeho přirozené charisma a pochopení pro situaci ostatních mu přinesly popularitu. Mohl se objevovat mezi lidmi a ti, i když ho poznali, ho neudali. Dokud se v jeho blízkosti neobjevila “Lady v červeném”.
Nejprve ale trochu informací pro vysvětlení. Anna Sage pocházela z východní Evropy, v Chicagu provozovala hotel a měla problémy s imigračním oddělením. Aby se vyhnula vyhoštění, dala tip Purvisovi, kdy přesně půjde Dillinger do kina (na gangsterský film Manhattan Melodrama s Clarkem Gablem a Myrnou Loy v hlavních rolích). Osudový večer se zapsala do historie jako “Lady v červeném”. Ironií je, že na sobě měla šaty oranžové, které ale v umělém osvětlení vypadaly jako červené. Její přezdívka je dodnes spojovaná s pletichářskou ženou.
Ve chvíli, kdy Dillinger vyšel z kina (z jedné strany po boku s tehdejší přítelkyní Polly Hamilton, z druhé s Annou Sage), Purvis si na znamení zapálil cigaretu. Dillinger okamžitě pochopil, že je něco špatně, vytáhl zbraň, ale už bylo pozdě. Zasáhly ho tři kulky a na místě byl mrtvý.
Další lokace se nacházely v městech státu Wisconsin, jmenujme např. Columbus, Milwaukee, Madison, Darlington nebo Oshkosh. Filmový architekt vysvětluje: “Dillinger často přepadával banky v malých městech, takže jsme potřebovaly malá místa, která se ještě nemodernizovala a kde nejsou velké supermarkety, které je těžké schovat. Například Columbus má krásné, historické centrum a nám se tam podařilo zastavit čas.” Během svého řádění Dillinger často navštěvoval Chicago, proto se velká část filmu natáčela přímo tam.
Důležitou roli při natáčení sehrála sama FBI. Její experti byli neustále po ruce, aby dohlíželi na korektnost scén týkajících se úřadu a radili hercům, jak např. správně používat zbraně. I zkušení Johnny Depp a Christian Bale, kteří měli střeleckou průpravu z předchozích filmů, byli překvapeni, že střelecké techniky 30. let byly velmi odlišné. Odborník FBI na zbraně vysvětluje: “Když jste v té době používali ruční zbraň, stříleli jste jen jednou rukou. Nikoho ani nenapadlo, aby použil obě ruce. Až kolem roku 1940 se přišlo s myšlenkou, že pomocí dvou rukou má střelec stabilnější základnu. I střelecký postoj byl jiný, mnohem otevřenější. To vše se změnilo až s dalšími roky.”
Manévrování se zbraněmi bylo také náročnější, samopaly s ohromnými zásobníky vážily až 50 kilo. Představte si, že ujíždíte z banky, kterou jste právě vykradli, jste vykloněni z okénka rychle jedoucího auta, jednou rukou střílíte z takovéto zbraně a ještě při tom vypadáte jako elegantní džentlmen...
Účesy & Make-up
Pomocné týmy vizážistů, kostymérů a designérů byly pro Mannovo natáčení mimořádně důležité, neboť režisér chtěl podtrhnout kontrast mezi dobou - více než desetiletím, které Dillinger strávil v šedivém vězení a novou etapou, která ho čekala po propuštění a která byla plná života a barev. Johnny Dillinger chtěl všechno. A chtěl to hned.
“Ve srovnání s tím odkud Dillinger přišel, bylo všechno kolem tak povznášející,” vysvětluje Michael Mann. “Pobyt ve vězení byl velmi tuhý a strážci velmi brutální. Být najednou ve třiatřiceti venku a mít oblečení a auta a všechno. Dillinger si užíval života plnými doušky, tak proč by se staral o to, co bude zítra?”
Účesy & Make-up a kostýmy
Kvůli propadajícímu se hospodářství byly v 30. letech účesy spíše záležitostí potřeby než módy. Lidé se nechávali stříhat venku v Central Parku, za pět centů je oholili i ostříhali. Muži jen chtěli zkrátit vlasy, nasadit si klobouk a odejít. Knírky a vousy nebyly v módě.” Přesto Depp při ztvárnění hlavní postavy příležitostně knírek a pozměněné účesy využíval.
Ženské účesy byly samozřejmě složitější, naštěstí zůstalo dochováno dostatek fotografií skutečné Billie Frechette, aby se mohli kadeřníci a kosmetičky inspirovat. Jelikož Billie byla “jen” šatnářka, byla nalíčena tak, aby nevypadala příliš nóbl. Co ale bylo ve 30. letech pro všechny ženy stejné, byly pečlivě nalakované nehty, domalované obočí a výrazně nalíčené rty. Rudá barva byla hit, ale způsobila, že líbání vyšlo tak trochu z módy. Rtěnky byly drahé a ženy nechtěly, aby si líčení brzy slíbaly. Dillingerova touha po životě, která mu byla upírána ve vězení, se projevila i v jeho stylu oblékání. Chtěl nákladné, prvotřídní obleky.
Mezi nejlepší záběry filmu patří dobové automobily. Filmaři prohledali střední Západ a našli 20 prvotřídních “bouráků” a kolem 1500 dalších aut, které byly použity v pozadí.
DABING
1.DABING (DVD)
V českém znění: Filip Čáp - Johnny Depp (John Dillinger), Jan Vondráček - Christian Bale (Melvin Purvis), Miriam Chytilová - Marion Cotillard (Billie Frechetteová), Bohdan Tůma - Jason Clarke (John 'Zrzek' Hamilton), Svatopluk Schuller - Rory Cochrane (agent Carter Baum), Jakub Saic - Billy Crudup (J. Edgar Hoover), Libor Terš - Stephen Dorff (Homer Van Meter), Ladislav Županič - Stephen Lang (Charles Winstead), Zdeněk Mahdal - John Ortiz (Phil D'Andrea), Martin Sobotka - Giovanni Ribisi (Alvin Karpis), Antonín Navrátil - David Wenham (Pete Pierpont), René Slováčková - Emilie de Ravin (Anna Patzkeová) + Leelee Sobieski (Polly Hamiltonová), Petr Svoboda - James Russo (Walter Dietrich), Petr Rychlý - Christian Stolte (Charles Makley), Radana Herrmannová - Branka Katić (Anna Sageová) + Lili Taylor (šerif Lillian Holleyová), Otto Rošetzký - Spencer Garrett (Tommy Carroll), Jiří Knot, Jan Maxián, Zbyšek Pantůček, Bohuslav Kalva, Pavel Vondra, Roman Hajlich, Viktorie Taberyová
Překlad: Vladimír Fuksa
Zvuk: David Pavlíček
Produkce: Leoš Lanči
Dialogy a režie: Zdeněk Gawlik
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska 2009
2.DABING (Prima)
V českém znění: Saša Rašilov - Johnny Depp (John Dillinger), David Novotný - Christian Bale (Melvin Purvis), Jiří Plachý - Stephen Lang (Charles Winstead), Tereza Chudobová - Marion Cotillard (Billie Frechetteová), Jan Šťastný - Jason Clarke (John 'Zrzek' Hamilton), Michal Holán - Rory Cochrane (agent Carter Baum), Martin Stránský - Billy Crudup (J. Edgar Hoover), Jakub Saic - Stephen Dorff (Homer Van Meter), Marek Libert - John Ortiz (Phil D'Andrea), Jan Dolanský - Giovanni Ribisi (Alvin Karpis), Marek Holý - Stephen Graham (Hezoun Nelson) + Domenick Lombardozzi (Gilbert Catena), Stanislava Jachnická - Laura Atwood (Matka tří dětí) + + Branka Katic (Anna Sageová), Jaroslav Kaňkovský - Ed Bruce (senátor McKellar) + John Lister (soudce Murray), Martin Zahálka - John Michael Bolger (seržant Zarkovich), René Slováčková - Lili Taylor (šerif Lillian Holleyová) + Rebecca Spence (Doris Rogersová), Bohdan Tůma - David Wenham (Pete Pierpont), Jitka Moučková - Leelee Sobieski (Polly Hamiltonová) + Emilie de Ravin (Anna Patzkeová), Jaromír Meduna, Libor Hruška, Ondřej Brzobohatý, Otmar Brancuzský, Oldřich Hajlich, Zdeněk Hruška, Pavel Šrom, Radek Vaculík, Jan Szymik, Pavel Soukup a další.
Překlad: Vladimír Fuksa
Dialogy: Monika Macků
Zvuk: Jaroslav Kosán
Produkce: Zdena Sirotková, Jana Janoušková
Vedoucí dramaturg: Olga Potužáková
Šéfproducent: Jaroslav Richtr
Režie českého znění: Jiří Kodeš
Vyrobila: FTV Prima, spol. s r.o. ve studiu S Pro Alfa CZ a.s. 2012
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 9.7.2009 Bontonfilm
Premiéra USA: 1.07.2009 Universal Pictures US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 23.11.2009 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 23.11.2009 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 23.11.2009 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 7 357 329
Tržby celkem - $ 214 104 620
Návštěvnost v ČR 63 663
Náklady (Rozpočet) - $ 80 000 000
„Filmové zpracování sklonku života populárního lupiče a vraha Johna Dillingera. Tento muž je dodnes v Americe stejně proslulý jako gangster Al Capone."
OBSAH
Přestože se tenhle příběh odehrál před bezmála osmdesáti lety, je až nebezpečně aktuální. Vypráví o muži, který měl obrovské sympatie veřejnosti, navzdory tomu, že páchal ty největší zločiny. Podle státních institucí vykrádal banky. Podle lidí trestal ty, kdo zavinili hospodářskou krizi. John Dillinger má v Americe podobnou pověst jako Václav Babinský u nás. Jeho život a dílo byly tak neuvěřitelné, že se staly živnou půdou pro spousty mýtů, které se na ně nabalily tak pevně, že pravdu od fikce už těžko někdo rozezná. Režisér Michael Mann (Nelítostný souboj, Miami Vice) se naštěstí místo hledání pravdy v kupce polopravd a legend soustředil na natočení drsného a živočišného kriminálního thrilleru svým specifickým rukopisem, který charakterizuje pečlivé budování postav a postupná gradace příběhu, který obvykle končívá v působivě natočeném dešti kulek. Michael Mann má ve zvyku pracovat s těmi nejlepšími, a proto si do role Johna Dillingera vybral asi nejpopulárnějšího herce současnosti Johnnyho Deppa, jeho životní lásku obsadil držitelkou Oscara Marion Cotillard (Edith Piaf) a postavu Dillingerovy nemesis, agenta FBI Melvina Purvise hraje tvář z největších kasovních trháků poslední doby Christian Bale (Temný rytíř, Terminátor 4). Veřejní nepřátelé jsou atraktivní i množstvím rovin, mezi kterými se jejich příběh pohybuje. Úspěšné tažení Dillingerovy bandy americkými bankami a postupně se utahující policejní smyčka na hrdlech jejích členů sice dominuje, ale vedle toho sledujete i Dillingerův intimní příběh, který je skoro stejně zajímavý jako jeho zločinecké eskapády, nebo válku o veřejné mínění, již lupič úspěšně svádí s etablující se FBI, která chce na jeho dopadení postavit smysl své existence. V přepadených bankách se choval jako jeho oblíbení filmoví hrdinové. K cizím penězům se navíc obvykle nedostával hrubým násilím, ale díky originálním nápadům realizovaným s neobvyklou drzostí. Z policejních pastí unikal zázrakem, a když už sklaply, nepředstavovaly pro něj problém ani mříže vězeňské cely.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tak pro začátek. Jsem milovník Ameriky 30-40. let. Nemám rád digitální kamera v rukou Manna a už vůbec spojení digitálu s gangsterským Chicagem roku 1933. To bylo před trailerem. Po filmu však otáčím. Digitál mi tolik nevadil, i když rychlejší pohyby (nebo scény s výrazným světlem) působily uměle (problém je spíše v kameře, která je hodně "u hrdiny"). Mann to celé vzal do pevných rukou a pohrál si s tématem a výsledek mě opravdu dostal. Minimálně ve třech scénách, jsem byl napnutý jako struna a byl jsem pohlcen Mannovou geniální technickou stránkou (o zvucích zbraní ani mluvit nebudu) a atmosférou doby. Především v závěru, si ze mě pan režisér udělal "otroka" a já ten závěr doslova prodýchal s postavami... Bohužel pro film, tohle není druhý Heat, ale film o Dillingerovi. Žádní dva vyrovnaní hrdinové na obou stranách barikády, ale od první chvíle čistě jízda na špatné straně, kterou divák bude zbožňovat (a chvílemi samotného Dillingera scénárista přehání, ale já mu to stejně "žral"). Kromě samotného děje potěšilo i historické zapojení např. J.E. Hoovera (o jeho budoucnosti ve spojení s FBI nemusím doufám mluvit). Kdyby nebylo o maličko slabší druhé části a zbytečných digitálních efektů (na konci filmu) určitě bych se pětihvězdičkového hodnocení nebál. Ve výsledku žádných pochyb o kvalitách Manna a jeho příjemné digitálním zpestření letošní sezony. Více takových filmů! (Djkoma) 4*
Když jsem se posedmé během prostřední hodiny filmu podíval na hodinky ("To uběhlo jen deset minut? To není možný!"), pochopil jsem proč američtí recenzenti tolikrát použili tak vágní přívlastek, jakým je slovo nudný. Dvě hodiny dvacet se už dlouho nezdály být tak monstrózní, přepálené a hlavně zbytečné a upřímně si moc nedokážu vybavit, co se mezi úvodem a závěrem dělo kromě toho, že poldové se připravovali na zásah, pak si malinko zastříleli, zatímco lupiči vybrali jednu banku, popili a pak si též malinko zastříleli... ten film je vlastně hrozně plochý, jak suchý dobový záznam, v němž opravdu žije jen ústřední milostný páreček (samozřejmě skvěle zahraný). Paralely s Nelítostným soubojem jsou spíš vymodlené ze strany některých diváků, i kvůli tomu, že když Purvis nese Dillingerovu lásku, je to jeden z mála výraznějších a "stimulujících" momentů. Jenže o opakování svého opusu se Mann ani nepokouší, Bale a Depp se míjí - a i kdyby se pokoušel, Veřejní nepřátelé by padli poražení na hlavu. A digitální kamera? Zdaleka ne takový průšvih jak jsem se bál, dokonce i zpomalovačky na HDčku fungují! Ale v příšeří a v noci to opravdu připomíná spíš domácí video nebo televizní seriál (český) a ne film za miliardu a půl. Černý puntík přidávám za hudební vykrádačku Temného rytíře během lesní honičky. (Cival) 3*
Mann pokračuje tam, kde v Miami Vice skončil – v syrové a nepřikrášlené filmařině, v níž prim hraje ostrý zvuk a naturalistický obraz digitální kamery. Opět si báječně vypomáhá hudbou, která dodává sekvencím spád a atmosféru. Bohužel záměr udělat Heat model 30. léta ztroskotal na scénáři a Christianu Baleovi. Nevím, kdo za to může víc, ale Deppův lump hraje první housle a uhlazený muž zákona absolutně nedokáže vzdorovat jakoukoli problematičností či dvojakostí. John Dillinger jede velké sólo a Michael Mann se jeho šviháckým a gentlemanským naturelem klaní všem knírkatým gangsterským melodramatům z minulosti. Funguje to skvěle, včetně závěru. Jistou hloubku do filmu vnáší motiv Dillingera jako posledního zástupce galantních lupičů, které válcuje nenápadná mafiánská šmelina. Dvě a půl hodiny mě Veřejní nepřátelé vydrželi bavit, protože Deppovi a Cotillardové to sekne a Mann se umí ponořit přímo do středu dění. To magické něco tady ale chybí – v tomto případě dráždivé napětí mezi zákonem a zločinem, dobrem a zlem. Dillinger a Purvis jsou oba až příliš jednoznační, než aby dokázali vytvořit tak explozivní dvojičku jako Hanna a McAuley. (Marigold) 4*
VELKÁ RECENZE
Už samo zvučné jméno Michael Mann může napovídat, že jeho nositel nejspíš bude kluk jako buk. A kdo jeho práci zná, ví, že má často co do činení s muži, jimž testosteron zurčí z každého póru, v pokročilejších fázích děje pak z každého průstřelu. Pokud snad náhodou nevíte která bije, vězte, že jde o pána, který má na svědomí například Miami Vice (seriál i pozdější film), Posledního Mohykána, Nelítostný souboj či Collateral. V tomto kontextu zní pohled do života legendárního lapky Johna Dillingera jako naprosto ideální kombinace.
Však se Mann také o zlatou gangsterskou éru (čti začátek třicátých let) zajímal už dlouhou dobu a na nejrůznější způsoby. Projekt, který se mu nakonec podařilo dotáhnout do konečné fáze, vychází z faktografické knihy Bryana Burrougha, jež se zdaleka nezabývala jen Dillingerem, ale téměř všemi “velikány” oné doby. Mnoho se jich tu ostatně ve větším či menším rozsahu objeví. Pro zajímavost si všimněte hlavně nenápadného (byť z dějového hlediska nakonec docela důležitého) Franka Nittiho, o kterém je tu řečeno, že “vypadá jako krejčí”. Což je nejspíš nejpřesnější filmové vykreslení chlapíka, jež byl blízkým poskokem Ala Caponea, přičemž ho v minulosti scenáristé používali až bizarním způsobem. Například to byl ten veleslizoun (Billy Drago), který v Neúplatných perforoval Seana Conneryho a na závěr byl Kevinem Costnerem metnut ze střechy.
Tak přesně takové konstrukce ve Veřejných nepřátelích neuvidíme. Mann je proslulý svými puntíčkářskými rešeršemi a až obsesivním smyslem pro detail, takže jedním z velikých potěšení, které jeho film skýtá je, že si můžeme být jisti, že většina toho, co sledujeme, odpovídá historické realitě. (I když určité konstrukce tu samozřejmě jsou. Například časové rozmístění konkrétních událostí, životnost určitých kumpánů, nebo epilog se zašeptanou větou.) Včetně toho, že když to bylo jen trochu možné, natáčelo se na místech, kde se se příslušné věci doopravdy odehrály. Jistě nemalé procento rozpočtu bylo napřeno ve prospěch demodernizace příslušných kousků Chicaga a přilehlých řádišť. Mann a spol. šli až tak daleko, že (bacha, bude malý pseudo-spoiler!) filmový Dillinger umírá na přesně stejném decimetru chodníku jako Dillinger opravdový.
Co tomuto neodvratnému závěru předchází? Rozhodně ne klasický životopis. Nevidíme žádné klišoidní pitomůstky na téma Dillingerova dětství a dospívání, či případně vnitřního zjizvení, seznamujeme se s ním až v dospělé životní fázi, kdy se rozhodne zúročit znalosti, nabyté od kamarádů při dlouhém pobytu ve vězení. Konkrétně se za mřížemi vzdělal v oboru bankovních loupeží... a každý, kdo za tehdejších časů hospodářské krize kopal do zádě bankéřské neřády, měl okamžitě obyčejný, chudobou trpící lid na své straně. A tak se zloděj a zabiják Dillinger stal v očích veřejnosti v podstatě hrdinou.
Je to ostatně klasický model, podobně to tehdy zafungovalo I pro Bonnii a Clydea, kteří nebyli ničím jiným než primitivními ksindlíky, ovšem díky patřičné sociální konstelaci nabrali parametrů téměř jánošíkovských. A není žádná náhoda, že když (volně) podle jejich příběhu v roce 1967 natočil Arthur Penn dávno už klasický film, společnost žila válkou ve Vietnamu a přestárlý studiový systém prožíval svůj přerod v takzvaný Nový Hollywood (symbolizovaný kromě B+C třeba Absolventem nebo Bezstarostnou jízdou). Tedy více či méně - spíš více - antiestablishmentovými rebeliemi. Bude tudíž zajímavé sledovat případné debaty kinofilské obce na téma Veřejných nepřátel a jejich místa ve světě, poznamenaném hospodářskou krizí současnou.
Ale ještě na chvíli zpět k příběhu dne. Mannův Dillinger v podání Johnnyho Deppa není žádný rozjívený gangster. Spíš posmutnělý fatalista, odevzdaně kráčející vstříc čemukoli, co mu život přinese (takový rub kapitána Jacka, chtělo by se říct). Přestože rozhodně nemá sebevražedné sklony, ani nehodlá odejít bez boje, jako by podvědomě tušil, že mnoho času mu nezbývá. A jeho vztah s lepou polofrancouzkou Billie (Marion Cotillardová) je o to rychlejší a intenzivnější. Zároveň s jejich dějovou linkou sledujeme I konání agenta FBI Melvina Purvise (cílevědomě, leč ve výsledku jen diskutabilně funkčně odtažitý Christian Bale), který dostal od šéfa tehdy ještě mladé agentury J. Edgara Hoovera příkaz Veřejného nepřítele číslo jedna za každou cenu zlikvidovat. (Úchyl Hoover – ve filmu věrohodně šmrncuprostý Billy Crudup - by si mimochodem zasloužil vlastní film, pokud možno v režii někoho jako jsou David Cronenberg nebo Tim Burton). Bylo by ale omylem předpokládat, že jde o nějaký druhý Nelítostný souboj. Purvis je jednoznačně vedlejší postavou a dominantou zůstává Dillinger.
A teď k tomu nejkontroverznějšímu, k tomu, nad čím potenciální divák podezřele vraští čelo už od časů prvního traileru. Mann si v poslední době oblíbil natáčení na video, což výtečně fungovalo v Collateral (kde to jednak prokládal klasickým filmovým materiálem a druhak to souznělo s atmosférokresbou jedné pekelné noci, během níž se úderná historka odehrávala) a o něco hůře v Miami Vice. Ve Veřejných nepřátelích mu to prochází tak napůl. Není sebemenšího problému tam, kde s digitálem zachází tak, jako s normálním filmem (nebo to snad doopravdy JE normální film?), tj. má jej na stativu, na jeřábu nebo na kolejnicích. Místy se dokonce daří dosáhnout efektu, po kterém Mann evidentně pásl. Tedy dojmu bezprostřední reality a divákova vtažení do dávno zmizelého světa. Jenže když pan kameraman vezne svůj nástroj do ruky a začne jím mávat, klepat a vrtět, výsledkem je cosi jako opravdu bizarní domácí video ze 30. let, hladící proti srsti veškeré naše vizuální instinkty. Je to zajímavý experiment, ale nedá se říct, že úplně vyšel.
Veřejní nepřátelé mají většinu plusů a mínusů, kterými se Mannovy filmy obvykle vyznačují. Jsou velmi zajímaví technicky i faktograficky a srší spoustou fascinujících detailů, ale zároveň často působí chladně až odtažitě. Ovšem v sezóně která zatím nabídla vydařených kousků pomálu, patří bezesporu k tomu nejlepšímu.
P.S.: Všechny ctěné čtenáře, disponující náboženskými sklony si dovolím poprosit alespoň o krátkou modlitbu za to, aby svůj příští film Míša Mann nenatočil na telefon.
O NATÁČENÍ
I přes nespočet knih, esejů, písní a filmů o nelehké éře Velké hospodářské krize, nepřestal být Michael Mann touto turbulentní dobou fascinován. Na obtížné časy se podíval skrz život zločince, který se stal symbolem své generace. Na začátku třicátých let, kdy většina Američanů bezmocně přihlížela, jak se jejich celoživotní úspory proměnily v prach a oni se rázem ocitli bez práce a bez příjmů, našli obyčejní, životem zkoušení občané hrdinu v muži, který vykrádal banky, jež zavinily ekonomický kolaps, a nedával spát vládním institucím, které neuměly svým občanům pomoci. Národní hrdina se jmenoval John Herbert Dillinger.
Mann, který kdysi napsal scénář o jiném zločinci téže doby - proslulém vlakovém a bankovním lupiči Alvinovi Karpisovi - vysvětluje Dillingerův vliv: “Dillinger, pravděpodobně nejlepší bankovní lupič v americké historii, dokázal unikat jen 13 měsíců. Byl propuštěn v květnu 1933 a už 22. července 1934 byl mrtvý. Dillinger nebyl jen tak propuštěn z vězení, on jednoduše vybuchnul do celé země. A všechno chtěl hned, jak si usmyslel.” “Tím, jak útočil na banky a přechytračoval úřady, se pro lidi sužované Depresí stal mluvčím. Stal se oslavovaným zločincem, hrdinou národa.”
Ačkoliv žádný časový úsek ze života Dillingera nebo jeho protivníka Purvise nelze považovat za obyčejný, filmaři se při vymýšlení filmu zaměřili na úzce datovanou dobu. “Zajímalo nás 14 konkrétních měsíců Dillingerova života,” říká producent Kevin Misher. “Mezi Johnem Dillingerem, jedním z nejznámějších Američanů 20. století, Melvinem Purvisem, nedoceněným tajným policistou a J. Edgarem Hooverem, titánem amerických dějin, existovala souvislost. Tito tři spolu tančili tanec síly a smrti.”
Brzy po svém propuštění v lednu 1934 se Dillinger jako uragán pustil do řádění v bankách na středním Západu, které přilákalo horlivý zájem celého národa, především ale J. Edgara Hoovera a jeho úřadu pro vyšetřování.
Na Dillingera nasadil mladého, přímočarého agenta jménem Melvin Purvis, jehož osoba později inspirovala kreslíře Chestera Goulda pro komiksovou postavu Dicka Tracyho. Ale Dillinger a jeho muži byli mazanější než celá FBI, která dříve dokázala lapit takové gangstery jako byl Pretty Boy Floyd.
Dillingerův gang neustále zlepšoval své techniky. Léta (popravdě často neprávem) strávená v kriminále, nejnovější zbraně, rozkouskovaný veřejný bezpečnostní systém, nejmodernější auta typu Ford V8 a schopnost vycítit veřejné sympatie pro vykrádání bank, to vše využívali ve svůj prospěch.
Zatímco gangsteři byli ve své práci téměř neporazitelní, málokdo, kdo viděl zprávy z jejich zatčení, pochyboval, že někdo jim do náruče policajtů pomohl. Zločinci znovu a znovu zahanbovali úřady a unikali z téměř nemožných situací, v září 1933 a v březnu 1934 z vězení v Indianě nebo z obklíčeného hotelu v severním Wisconsinu v dubnu 1934. Zatímco policisté nikdy neváhali použít násilí, kavalírský Dillinger rozdával ukradené peníze zpět občanům a dával si pozor, aby neklel před ženami, které držel jako rukojmí.
Když se mluví o právu a bezpráví, režisér Mann si je dobře vědom, že pravda je složitější než fikce. Přesto byl Dillinger a jeho příběh tou pravou inspirací, kterou hledal pro svůj příští projekt. “Jejich rychlost a moderní technologie je dělaly téměř nepolapitelnými,” říká. “To se odehrávalo v době, kdy po Dillingerovi šla celá FBI, krytá zákony, sjednocená do celonárodní instituce, vybavená super moderními technologiemi a důvěrnými informacemi. Agenti dělali to, co je pro ně dnes obyčejná rutina, ale co v tehdejší době bylo přelomové.”
Nejenže musel šéf FBI Hoover obhajovat vznik svého úřadu před americkým Kongresem, ale musel při tom sledovat, jak se z Dillingera stává národní hrdina a z jeho vycvičených, zkušených mužů paňáci pro smích. Mnozí jeho kolegové ho považovali za nezkušeného a jeho praktikám nedůvěřovali. Hoover i Purvis cítili vzrůstající tlak, a proto si na pomoc přizvali speciálního agenta Charlese Winsteada a jeho dva kolegy.
Dillinger před muži zákona zdárně unikal, cestoval po Státech s přítelkyní Billie Frechette, utrácel závratné sumy peněz a potřásal si rukou s elitou Floridy. Štěstí se na něj přestalo smát 22. června 1934 v Chicagu. Když vyšel z kina, policejní složky pod vedením agenta Purvise a za nemalé pomoci zrádkyně známé jako “Lady v červeném” (chicagská madam Anna Sage) ho navždy zastavili sérií kulek. Jeho legenda tím ještě zesílila.
Zničení fanoušci si smáčeli papírové kapesníčky v tratolišti jeho krve, aby na něj měli alespoň nějakou vzpomínku. Zástupy dychtivců stáli ve frontě, aby viděli jeho mrtvé tělo. Od náhodných kolemjdoucích po zkušené policisty, všichni chtěli mít nějakou památku.
Ocenění za dopadení Dillingera si lvím podílem odnesl jeho hlavní protivník, Melvin Purvis. A nikdo nebyl jeho vyznamenáním víc znechucený než jeho šéf J. Edgar Hoover. Producent Misher pokračuje: “Dillinger byl tak známý, že když byl zabit, z Purvise se okamžitě stal “Ten, co zastřelil Johna Dillingera”, ačkoliv to samozřejmě nebyl on, kdo střílel. Výsledkem bylo, že Hoover neunesl slávu a uznání, které se Purvisovi dostalo a vyhodil ho od FBI.”
Nyní, o tři čtvrtě století později je obraz Johna Dillingera, legendárního zločince, skládán znovu dohromady. Od jeho typického úšklebku přes způsob, jakým objímal své obdivovatele po status jednoho z nejznámějších obyvatel Chicaga, tím vším Dillinger zůstává legendou. A nikdo nemohl být jeho osobou více fascinován než muž, který vyrostl necelých 200 kilometrů od míst, kde Dillinger strávil dětství (Moresville, Indiana): herec Johnny Depp.
Casting
Když režisér Mann přemýšlel, komu svěří hlavní postavu, obrátil se na herce známého tím, že se do své role naprosto ponoří. “Svého” muže našel v Johnnym Deppovi.
“Někde hluboko v sobě je Johnny tvrďák,” chválí si Mann. “Když jsme o Dillingerovi začali mluvit, říkal, že ho ta postava zajímá už dlouho, a že mu připomíná pár lidí z jeho minulosti. Nějak jsem vycítil, že v sobě Dillingera má. Každý v sobě máme temné stránky, ale dokázat na ně sáhnout a odrýt je...to vyžaduje kuráž.”
Depp vysvětluje svůj dlouhodobý zájem o tohoto gangstera: “Vtipné je, že jako dítě jsem dlouhou dobu byl Johnem Dillingerem fascinovaný. Nebyl pro to žádný speciální důvod, ale nějak mě prostě uchvátil. Když se na to dívám zpětně, skutečným důvodem, proč mě celý jeho život zajímá, byla jeho povaha. Byl to skutečný chlap...navíc v době, kdy muži byli muži. Byl tím, kým byl, v dobrém či zlém, ale bez jakýchkoliv kompromisů v čemkoliv.”
Pro režiséra Manna bylo největší výzvou zachycení dobové atmosféry. “…chtěl jsem oživit rok 1933. To znamenalo nejen ukázat, jak věci vypadaly, ale především, jak lidé mysleli. Jak se v té době muži chovali k ženám. Jak bývalí vězni přemýšleli o životě. Co znamenaly materiální hodnoty pro hladové a zklamané. Jak vypadalo zoufalství na ulicích.”
Depp měl při přípravách na roli možnost vyzkoušet si Dillingerovo skutečné oblečení, ohmatat si jeho zbraně i si prohlídnout jeho osobní věci. “Hodně jsem toho o něm přečetl, ale stejně nejvíc mi dal instinkt a porozumění Dillingerovi jako člověku,” říká Depp. “Měl jsem k němu vztah, jako kdyby byl můj příbuzný. Cítil jsem, že je ze stejného těsta. Hodně mi připomínal mého pradědečka. Choval se jako člověk bez přetvářky, který žil v době, kdy být chlapem něco znamenalo.”
Depp pokračuje: “Myslím, že Dillinger věděl, co dělá. Našel v sobě klid a byl smířený s faktem, že to nebude dlouhá cesta..., ale že i přesto bude stát za to.” Christian Bale byl potěšený, že může hrát agenta Purvise, velmi propracovanou postavu, která, ač se to na první pohled nezdá, v sobě svádí velký vnitřní boj. Zlatý hoch prožívájící strmý růst u FBI, si - pokud chce Dillingera skutečně chytit - najednou musí ušpinit ruce. “Tisk ho vynášel do nebes a pro mnohé se stal hrdinou, ale já si myslím, že měl velký problém s drsnými praktikami, které prosazoval úřad a především jeho šéf Hoover,” uvažuje Bale. “Mám pocit, že když Purvis Dillingera dostal, žádné zadostiučinění necítil. Purvis musel ze svých zásad hodně slevit a udělat hodně vnitřních kompromisů, takže když Dillingera konečně chytil, ptal se sám sebe, kdo vlastně prohrál.”
Stejně jako Depp i Bale se na svoje role důkladně připravuje. Kvůli Veřejným nepřátelům podnikl s Michaelem Mannem studijní výpravu do ústředí FBI ve Virginii a strávil nějaký čas s Purvisovým skutečným synem. Jelikož neexistuje žádný záznam hlasu agenta Purvise (zemřel v roce 1960), Bale se inspiroval hlasem a přízvukem jeho syna. Když Purvisův syn navštívil natáčení (točila se scéna v kině Biograph, kde byl Dillinger zastřelen), říkal, že to pro něj byl mimořádný zážitek, protože měl pocit, že jeho otec opět na chvíli ožil.
Režisér Mann strávil hodně času studiem postavy Billie Frechette, která byla Dillingerovou životní láskou. Tato mladá, ambiciózní dívka z malého města pracovala jako šatnářka v klubu Steuben. Zajímavé bylo i její dětství, měla indiánské kořeny, což z ní dělalo outsidera nižší třídy.”
Do role byla obsazena Marion Cotillard, francouzská herečka, která získala Oscara za ztvárnění Edith Piaf ve stejnojmenném filmu. V rámci přípravy trávila čas s ženami a přítelkyněmi gangsterů, striptérkami a barmankami, aby vyslechla příběhy těch, které neohroženě stály po boku svých drsných mužů. “Režisér chtěl, abych porozuměla pocitům ženy zločince, která neví, co přinese další den,” vysvětluje Cotillard.
Její postava má francouzské a indiánské kořeny, proto herečka trénovala správný přízvuk. Mimo jiné navštívila i indiánskou rezervaci Menominee, kde se setkala se vzdálenými potomky své postavy. Jejím údělem byla velmi dojatá: “Když žijete vášní a prožíváte takovou lásku, ani vás nenapadne vzít nohy na ramena a utéct před nebezpečím, které vám život s gangsterem nutně přináší.”
Do vedlejších rolí byli obsazeni výborní herci z celého světa. Hlavní Dillingerovy parťáky ztvárnili Australané David Wenham a Jason Clarke, hrající Harryho “Pete” Pierponta a Johna “Red” Hamiltona. Britský herec Stephen Graham hraje neblaze proslulého psychopata Baby Face Nelsona.
Dillingerovy nejbližší spolupracovníky hrají Američané Stephen Dorff jako nenapravitelný komik a bezcitný zabiják Homer Van Meter, John Ortiz jako král podsvětí Phil D’Andrea, Giovanni Ribisi jako vlakový lupič Alvin Karpis, Channing Tatum jako trefně nazvaný Pretty Boy Floyd (hezký hoch Floyd), Christian Stolte jako tichý zabiják Charles Makley a Spencer Garrett jako pravá ruka Baby Face Nelsona - Tommy Carroll.
Na straně zločinců dále stojí John Michael Bolger jako zkorumpovaný chicagský policista Martin Zarkovich, Bill Camp jako současník Al Caponeho Frank “The Enforcer” Nitti, Domenick Lombardozzi jako Nittiho nohsled Gilbert Catena, Peter Gerety jako jako obhájce chicagského podsvětí Louis Piquett, Branka Katic jako Madam Anna Sage, v Dillingerově příběhu známá jako zrádkyně “Lady v červeném” a Leelle Sobieski jako jedna z jejích “dívek” Polly Hamilton.
Na druhé straně zákona stojí Billy Crudup jako ambiciózní mladík v čele nové FBI - J. Edgar Hoover, Rory Cochrane jako dobrý kamarád a kolega Melvina Purvise Carter Baum, Stephen Lang jako agent ze Západu Charles Winstead, Matt Craven a Don Frye jako agenti Gerry Campbell a Clarence Hurt, Shawn Hatosy jako agent FBI Medala, John Hoogenakker jako agent Clegg, David Warshofsky jako vězeňský strážce Baker a Emilie DE Ravin jako rukojmí v bance Anna Patzke.
Design a kamera Veřejných nepřátel
Jak již bylo řečeno, největší výzvou pro Michaela Manna bylo přenesení Ameriky 21. století do éry 30. let 20. století. Kreativní tým měl co dělat, neboť natáčení vyžadovalo 114 různých scén. Kromě toho Mann trval na tom, aby se natáčelo v co nejvíce skutečných lokacích. Tudíž stejně jako po středním Západě cestoval Dillinger, stejně se přesouvala celá produkce.
Milovník historie a scénárista/režisér v jedné osobě vysvětluje na příkladu, jak bylo pro gangstery jednoduché unikat před zákonem. “Policie státu Indiana měla pro celé území jen 27 mužů. Vymahatelnost práva byla na nízké úrovni, jeho představitelé byli mizerně placeni, což mělo za následek mimo jiné jejich nezájem o dění v okolních státech. Když jste byli parta lupičů, mohli jste přepadnout banku v Indianě, překročit hranice do Illinois, kde jste rázem byli svobodní a nevinní. Neexistovalo mezistátní vymáhání zákonů ani žádná federální policie.”
Některá místa, která Dillinger skutečně navštívil, existují - i když v různé podobě - dodnes. Produkce měla štěstí, že mohla natáčet na třech nejdůležitějších: vězení Lake County v Crown Point ve státě Indiana; hotel Little Bohemia v Manitowish Waters ve Wisconsinu a kino Biograph na Lincoln Avenue v Chicagu ve státě Illinois.
Jedna z Dillingerových nejznámějších fotografií byla pořízena právě ve vězění Lake County. Je na ní zachycen Dillinger, jak se přátelsky opírá o oblastního prokurátora Roberta Estilala. Tato fotka zničila Estilalovu slibnou, politickou kariéru.
Horský hotel Little Bohemia dnes funguje jako restaurace, takže filmařům dalo trochu práce upravit ho do původní podoby. “Natáčeli jsme v pokoji, kde Dillinger doopravdy bydlel,” vysvětluje Mann. “Asi si dokážete představit, že to mělo svoje kouzlo, vidět Johnnyho Deppa ležet v posteli, ve které spal náš hrdina.”
Dillingerův gang z hotelu uprchl, což se stalo černou událostí v dějinách FBI. Hotel má dodnes vzpomínky na tento slavný útěk, vidíte díry po kulkách ve zdech, zlomené okenní rámy a dokonce pár zavazadel, které tam lupiči nechali.
Filmařům při natáčení radila skutečná asistentka agenta Melvina Purvise - dnes dvaadevadesátiletá Doris Rogers Lockermanová. Vzpomíná, že Dillingerovi muži byli mladí, nebojácní střelci, kteří měli nad agenty FBI fyzickou převahu. Ale policisté byli odborně vycvičeni, měli výbornou fyzičku, jen prostě nebyli tak odolní jako Dillingerův gang.
Nejznámější z opravdových lokací je kino Biograph. Ze skutečných míst prošla ulice, na které kino leží, největší změnou. Z původně chudé oblasti se stala zmodernizovaná čtvrť střední třídy. Ale kombinace dobových aut, výkladních skříní a dlažebních kostek dočasně vrátila ulici vzhled a atmosféru osudového večera, 22. června 1934, kdy byl John Dillinger zrazen “Lady v červeném” a následně zastřelen Purvisovými muži.
Nikdo nebyl nečekaným vývojem událostí víc zaskočen než Dillinger sám. Ačkoliv věděl, že jeho svoboda nebude věčná, nenapadlo ho, že zemře tak brzy. Režisér Mann vysvětluje Dillingerovu jistotu, s jakou se objevoval na veřejnosti: “Jeho přirozené charisma a pochopení pro situaci ostatních mu přinesly popularitu. Mohl se objevovat mezi lidmi a ti, i když ho poznali, ho neudali. Dokud se v jeho blízkosti neobjevila “Lady v červeném”.
Nejprve ale trochu informací pro vysvětlení. Anna Sage pocházela z východní Evropy, v Chicagu provozovala hotel a měla problémy s imigračním oddělením. Aby se vyhnula vyhoštění, dala tip Purvisovi, kdy přesně půjde Dillinger do kina (na gangsterský film Manhattan Melodrama s Clarkem Gablem a Myrnou Loy v hlavních rolích). Osudový večer se zapsala do historie jako “Lady v červeném”. Ironií je, že na sobě měla šaty oranžové, které ale v umělém osvětlení vypadaly jako červené. Její přezdívka je dodnes spojovaná s pletichářskou ženou.
Ve chvíli, kdy Dillinger vyšel z kina (z jedné strany po boku s tehdejší přítelkyní Polly Hamilton, z druhé s Annou Sage), Purvis si na znamení zapálil cigaretu. Dillinger okamžitě pochopil, že je něco špatně, vytáhl zbraň, ale už bylo pozdě. Zasáhly ho tři kulky a na místě byl mrtvý.
Další lokace se nacházely v městech státu Wisconsin, jmenujme např. Columbus, Milwaukee, Madison, Darlington nebo Oshkosh. Filmový architekt vysvětluje: “Dillinger často přepadával banky v malých městech, takže jsme potřebovaly malá místa, která se ještě nemodernizovala a kde nejsou velké supermarkety, které je těžké schovat. Například Columbus má krásné, historické centrum a nám se tam podařilo zastavit čas.” Během svého řádění Dillinger často navštěvoval Chicago, proto se velká část filmu natáčela přímo tam.
Důležitou roli při natáčení sehrála sama FBI. Její experti byli neustále po ruce, aby dohlíželi na korektnost scén týkajících se úřadu a radili hercům, jak např. správně používat zbraně. I zkušení Johnny Depp a Christian Bale, kteří měli střeleckou průpravu z předchozích filmů, byli překvapeni, že střelecké techniky 30. let byly velmi odlišné. Odborník FBI na zbraně vysvětluje: “Když jste v té době používali ruční zbraň, stříleli jste jen jednou rukou. Nikoho ani nenapadlo, aby použil obě ruce. Až kolem roku 1940 se přišlo s myšlenkou, že pomocí dvou rukou má střelec stabilnější základnu. I střelecký postoj byl jiný, mnohem otevřenější. To vše se změnilo až s dalšími roky.”
Manévrování se zbraněmi bylo také náročnější, samopaly s ohromnými zásobníky vážily až 50 kilo. Představte si, že ujíždíte z banky, kterou jste právě vykradli, jste vykloněni z okénka rychle jedoucího auta, jednou rukou střílíte z takovéto zbraně a ještě při tom vypadáte jako elegantní džentlmen...
Účesy & Make-up
Pomocné týmy vizážistů, kostymérů a designérů byly pro Mannovo natáčení mimořádně důležité, neboť režisér chtěl podtrhnout kontrast mezi dobou - více než desetiletím, které Dillinger strávil v šedivém vězení a novou etapou, která ho čekala po propuštění a která byla plná života a barev. Johnny Dillinger chtěl všechno. A chtěl to hned.
“Ve srovnání s tím odkud Dillinger přišel, bylo všechno kolem tak povznášející,” vysvětluje Michael Mann. “Pobyt ve vězení byl velmi tuhý a strážci velmi brutální. Být najednou ve třiatřiceti venku a mít oblečení a auta a všechno. Dillinger si užíval života plnými doušky, tak proč by se staral o to, co bude zítra?”
Účesy & Make-up a kostýmy
Kvůli propadajícímu se hospodářství byly v 30. letech účesy spíše záležitostí potřeby než módy. Lidé se nechávali stříhat venku v Central Parku, za pět centů je oholili i ostříhali. Muži jen chtěli zkrátit vlasy, nasadit si klobouk a odejít. Knírky a vousy nebyly v módě.” Přesto Depp při ztvárnění hlavní postavy příležitostně knírek a pozměněné účesy využíval.
Ženské účesy byly samozřejmě složitější, naštěstí zůstalo dochováno dostatek fotografií skutečné Billie Frechette, aby se mohli kadeřníci a kosmetičky inspirovat. Jelikož Billie byla “jen” šatnářka, byla nalíčena tak, aby nevypadala příliš nóbl. Co ale bylo ve 30. letech pro všechny ženy stejné, byly pečlivě nalakované nehty, domalované obočí a výrazně nalíčené rty. Rudá barva byla hit, ale způsobila, že líbání vyšlo tak trochu z módy. Rtěnky byly drahé a ženy nechtěly, aby si líčení brzy slíbaly. Dillingerova touha po životě, která mu byla upírána ve vězení, se projevila i v jeho stylu oblékání. Chtěl nákladné, prvotřídní obleky.
Mezi nejlepší záběry filmu patří dobové automobily. Filmaři prohledali střední Západ a našli 20 prvotřídních “bouráků” a kolem 1500 dalších aut, které byly použity v pozadí.
DABING
1.DABING (DVD)
V českém znění: Filip Čáp - Johnny Depp (John Dillinger), Jan Vondráček - Christian Bale (Melvin Purvis), Miriam Chytilová - Marion Cotillard (Billie Frechetteová), Bohdan Tůma - Jason Clarke (John 'Zrzek' Hamilton), Svatopluk Schuller - Rory Cochrane (agent Carter Baum), Jakub Saic - Billy Crudup (J. Edgar Hoover), Libor Terš - Stephen Dorff (Homer Van Meter), Ladislav Županič - Stephen Lang (Charles Winstead), Zdeněk Mahdal - John Ortiz (Phil D'Andrea), Martin Sobotka - Giovanni Ribisi (Alvin Karpis), Antonín Navrátil - David Wenham (Pete Pierpont), René Slováčková - Emilie de Ravin (Anna Patzkeová) + Leelee Sobieski (Polly Hamiltonová), Petr Svoboda - James Russo (Walter Dietrich), Petr Rychlý - Christian Stolte (Charles Makley), Radana Herrmannová - Branka Katić (Anna Sageová) + Lili Taylor (šerif Lillian Holleyová), Otto Rošetzký - Spencer Garrett (Tommy Carroll), Jiří Knot, Jan Maxián, Zbyšek Pantůček, Bohuslav Kalva, Pavel Vondra, Roman Hajlich, Viktorie Taberyová
Překlad: Vladimír Fuksa
Zvuk: David Pavlíček
Produkce: Leoš Lanči
Dialogy a režie: Zdeněk Gawlik
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska 2009
2.DABING (Prima)
V českém znění: Saša Rašilov - Johnny Depp (John Dillinger), David Novotný - Christian Bale (Melvin Purvis), Jiří Plachý - Stephen Lang (Charles Winstead), Tereza Chudobová - Marion Cotillard (Billie Frechetteová), Jan Šťastný - Jason Clarke (John 'Zrzek' Hamilton), Michal Holán - Rory Cochrane (agent Carter Baum), Martin Stránský - Billy Crudup (J. Edgar Hoover), Jakub Saic - Stephen Dorff (Homer Van Meter), Marek Libert - John Ortiz (Phil D'Andrea), Jan Dolanský - Giovanni Ribisi (Alvin Karpis), Marek Holý - Stephen Graham (Hezoun Nelson) + Domenick Lombardozzi (Gilbert Catena), Stanislava Jachnická - Laura Atwood (Matka tří dětí) + + Branka Katic (Anna Sageová), Jaroslav Kaňkovský - Ed Bruce (senátor McKellar) + John Lister (soudce Murray), Martin Zahálka - John Michael Bolger (seržant Zarkovich), René Slováčková - Lili Taylor (šerif Lillian Holleyová) + Rebecca Spence (Doris Rogersová), Bohdan Tůma - David Wenham (Pete Pierpont), Jitka Moučková - Leelee Sobieski (Polly Hamiltonová) + Emilie de Ravin (Anna Patzkeová), Jaromír Meduna, Libor Hruška, Ondřej Brzobohatý, Otmar Brancuzský, Oldřich Hajlich, Zdeněk Hruška, Pavel Šrom, Radek Vaculík, Jan Szymik, Pavel Soukup a další.
Překlad: Vladimír Fuksa
Dialogy: Monika Macků
Zvuk: Jaroslav Kosán
Produkce: Zdena Sirotková, Jana Janoušková
Vedoucí dramaturg: Olga Potužáková
Šéfproducent: Jaroslav Richtr
Režie českého znění: Jiří Kodeš
Vyrobila: FTV Prima, spol. s r.o. ve studiu S Pro Alfa CZ a.s. 2012
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 9.7.2009 Bontonfilm
Premiéra USA: 1.07.2009 Universal Pictures US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 23.11.2009 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 23.11.2009 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 23.11.2009 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 7 357 329
Tržby celkem - $ 214 104 620
Návštěvnost v ČR 63 663
Náklady (Rozpočet) - $ 80 000 000
Tvůrci a herci
Michael Mann (Režie), Kevin Misher (Produkce), Michael Mann (Produkce), Elliot Goldenthal (Hudba), Dante Spinotti (Kamera), Jeffrey Ford (Střih), Paul Rubell (Střih), Avy Kaufman (Casting), Bonnie Timmermann (Casting), Nathan Crowley (Scénografie), Colleen Atwood (Kostýmy), Laurent Kossayan (Zvuk), Jeremy Peirson (Zvuk), Karen McDonald (Masky), Ronan Bennett (Scénář), Michael Mann (Scénář), Ann Biderman (Scénář), Johnny Depp (Herec), Christian Bale (Herec), Marion Cotillard (Herec), Billy Crudup (Herec), Jason Clarke (Herec), Rory Cochrane (Herec), David Wenham (Herec), Giovanni Ribisi (Herec), Stephen Lang (Herec), Leelee Sobieski (Herec), Stephen Dorff (Herec), Lili Taylor (Herec), Shawn Hatosy (Herec), John Ortiz (Herec), Channing Tatum (Herec), Stephen Graham (Herec), Matt Craven (Herec), James Russo (Herec), Branka Katić (Herec), Emilie de Ravin (Herec), Christian Stolte (Herec), Geoffrey Cantor (Herec), Chandler Williams (Herec), Michael Bentt (Herec), Laurence Mason (Herec), Peter Gerety (Herec), Carey Mulligan (Herec), Domenick Lombardozzi (Herec), Don Harvey (Herec), Bill Camp (Herec), Casey Siemaszko (Herec), Shanyn Leigh (Herec), Bill Stoneking (Herec), David Warshofsky (Herec), Jordan Lawson (Herec), Joel Fry (Herec), Don Frye (Herec), Kurt Naebig (Herec), Spencer Garrett (Herec), Rebecca Spence (Herec)
2009/140/USA/Krimi, Drama, Životopisný, Historický
Zajímavost k filmu
- Dialog mezi Dillingerovým (Johnny Depp) právníkem Louise Piquettem (Peter Gerety), soudcem Williamem Murrayem (John Lister), státním zástupcem Robertem Estillem (Alan Wilder) a sherriffem Lilian Holley (Lili Taylor) o odstranění Dillingerových pout jsou slovo od slova identické se skutečným dialogem.
- Ve scéně, kdy Baby Face Nelson (Stephen Graham) zabije Cartera Bauma (Rory Cochrane), Nelson opravdu řekl: "I know you sons of bitches wear vests, so I'm gonna hit you high and low!" v překladu "Vy svině máte vesty, tak to dostaneš nahoru i dolů".
- Při natáčení ztratil řidič kontrolu nad Fordem z roku 1933 poté, co narazil do kusu ledu. Johnny Depp skočil autu do cesty a se zbraní v ruce řval na kompars, na který se auto řítilo, aby utekli.
- Johnny Depp daroval svůj klobouk dvanáctiletému chlapci, který se ho při natáčení zeptal, jestli by mu jej nedal.
- Ve filmu mají John Dillingerr (Johnny Depp) a Melvin Purvis (Christian Bale) krátký rozhovor, zatímco je Dillinger ve vězení. Ve skutečnosti spolu nikdy nemluvili, ani se k sobě nedostali tak blízko. Až při Dillingerrově smrti si byli "tváří v tvář".
- Veřejní nepřátelé byl první vysokorozpočtový film s premiérou v Chicagu. Na premiéře bylo k vidění mnoho historických vozů.
- Deppův dědeček a nevlastní otec byly na "špatné straně zákona" a Johnny z nich tak mohl čerpat inspiraci pro svůj výkon.
Jeho nevlastní otec Robert Palmer byl vězněn v Statesvillském vězení ve státě Illinois, kde se točila část filmu.
- Smrt Johna Dillingera (Johnny Depp) se natáčela na stejném místě, kde se ve skutečnosti stala.
- Dům, ve kterém se John Dillinger (Johnny Depp) po poslední loupeži skrývá, je skutečný dům v Little Bohemia Lodge v Manitowish Waters ve státě Wisconsin, kde se událost doopravdy odehrála. Nábojnice z roku 1934, které zůstaly po přestřelce, lze ještě v okolních lesích najít . Točilo se i v místnosti, kde pobýval skutečný John Dillinger.
- Při útěku po bankovní loupeži byl použit původní Studebaker z roku 1932, který byl použit jako Dillingerův únikový vůz i ve skutečnosti po bankovní loupeži v Greencastle ve státu Indiana. Vůz byl zapůjčen z nedalekého automobilového muzea.
- Ve filmu se objeví několik podomácku upravených zbraní, které jsou přesnými replikami upravených zbraní skutečného Dillingerova gangu. Jsou to například Colt Government Model 38.Super upravený zbrojařem Hymanem S. Lehmanem na tzv. "Machine pistol" nebo lehký kulomet Winchester Model 1907 s přidaným předpažbím z Thompsonova samopalu, který používal Homer Van Meter.
- John Dillinger ve skutečnosti nebyl dobrý střelec. Zastřelil pouze jednoho člověka a to ještě k tomu náhodou.
- Skutečný Melvin Purvis rok po smrti Johna Dillingera odešel z FBI a roku 1960 zemřel vlastní rukou.
- Dopravní letadlo, které se ve filmu objevuje, je Ford Trimotor, jež bylo vyráběno od roku 1925 a vzniklo na 199 kusů.
- Chata, ve které se Johnny Depp (John Dillinger) schovává, je opravdová chata, ve které se schovával i skutečný John Dillinger.
- Jde už o čtvrtý film, kde Johnny Depp hraje postavu, která existovala. Byly to snímky Ed Wood (1994, postava Eda Wooda), Krycí jméno Donnie Brasco (1997, Joseph D. Piston alias Donnie), Kokain (2001, George Jung) a teď ztvárnil Johna Dillingera.
- Jak leželo tělo Dillingera na chodníku, mnozí přihlížející si v jeho krvi namočili kapesníky, na památku.
- Je pravda, že Dillinger si rád při správné příležitosti fotil policisty a často navštěvoval bary v Chicagu, ale nikdy nešel na policejní stanici, jak je tomu ve filmu.
- Anna Sage dostala za udání Dillingera 5.000 dolarů a za 21 měsíců byla deportována zpět do Rumunska.
- Stejně jako v předchozích Mannových filmech (Collateral, Miami Vice), i zde se první titulky a název filmu objeví až na konci.
- Dialog mezi Dillingerovým (Johnny Depp) právníkem Louise Piquettem (Peter Gerety), soudcem Williamem Murrayem (John Lister), státním zástupcem Robertem Estillem (Alan Wilder) a sherriffem Lilian Holley (Lili Taylor) o odstranění Dillingerových pout jsou slovo od slova identické se skutečným dialogem.
- Ve scéně, kdy Baby Face Nelson (Stephen Graham) zabije Cartera Bauma (Rory Cochrane), Nelson opravdu řekl: "I know you sons of bitches wear vests, so I'm gonna hit you high and low!" v překladu "Vy svině máte vesty, tak to dostaneš nahoru i dolů".
- Při natáčení ztratil řidič kontrolu nad Fordem z roku 1933 poté, co narazil do kusu ledu. Johnny Depp skočil autu do cesty a se zbraní v ruce řval na kompars, na který se auto řítilo, aby utekli.
- Johnny Depp daroval svůj klobouk dvanáctiletému chlapci, který se ho při natáčení zeptal, jestli by mu jej nedal.
- Ve filmu mají John Dillingerr (Johnny Depp) a Melvin Purvis (Christian Bale) krátký rozhovor, zatímco je Dillinger ve vězení. Ve skutečnosti spolu nikdy nemluvili, ani se k sobě nedostali tak blízko. Až při Dillingerrově smrti si byli "tváří v tvář".
- Veřejní nepřátelé byl první vysokorozpočtový film s premiérou v Chicagu. Na premiéře bylo k vidění mnoho historických vozů.
- Deppův dědeček a nevlastní otec byly na "špatné straně zákona" a Johnny z nich tak mohl čerpat inspiraci pro svůj výkon.
Jeho nevlastní otec Robert Palmer byl vězněn v Statesvillském vězení ve státě Illinois, kde se točila část filmu.
- Smrt Johna Dillingera (Johnny Depp) se natáčela na stejném místě, kde se ve skutečnosti stala.
- Dům, ve kterém se John Dillinger (Johnny Depp) po poslední loupeži skrývá, je skutečný dům v Little Bohemia Lodge v Manitowish Waters ve státě Wisconsin, kde se událost doopravdy odehrála. Nábojnice z roku 1934, které zůstaly po přestřelce, lze ještě v okolních lesích najít . Točilo se i v místnosti, kde pobýval skutečný John Dillinger.
- Při útěku po bankovní loupeži byl použit původní Studebaker z roku 1932, který byl použit jako Dillingerův únikový vůz i ve skutečnosti po bankovní loupeži v Greencastle ve státu Indiana. Vůz byl zapůjčen z nedalekého automobilového muzea.
- Ve filmu se objeví několik podomácku upravených zbraní, které jsou přesnými replikami upravených zbraní skutečného Dillingerova gangu. Jsou to například Colt Government Model 38.Super upravený zbrojařem Hymanem S. Lehmanem na tzv. "Machine pistol" nebo lehký kulomet Winchester Model 1907 s přidaným předpažbím z Thompsonova samopalu, který používal Homer Van Meter.
- John Dillinger ve skutečnosti nebyl dobrý střelec. Zastřelil pouze jednoho člověka a to ještě k tomu náhodou.
- Skutečný Melvin Purvis rok po smrti Johna Dillingera odešel z FBI a roku 1960 zemřel vlastní rukou.
- Dopravní letadlo, které se ve filmu objevuje, je Ford Trimotor, jež bylo vyráběno od roku 1925 a vzniklo na 199 kusů.
- Chata, ve které se Johnny Depp (John Dillinger) schovává, je opravdová chata, ve které se schovával i skutečný John Dillinger.
- Jde už o čtvrtý film, kde Johnny Depp hraje postavu, která existovala. Byly to snímky Ed Wood (1994, postava Eda Wooda), Krycí jméno Donnie Brasco (1997, Joseph D. Piston alias Donnie), Kokain (2001, George Jung) a teď ztvárnil Johna Dillingera.
- Jak leželo tělo Dillingera na chodníku, mnozí přihlížející si v jeho krvi namočili kapesníky, na památku.
- Je pravda, že Dillinger si rád při správné příležitosti fotil policisty a často navštěvoval bary v Chicagu, ale nikdy nešel na policejní stanici, jak je tomu ve filmu.
- Anna Sage dostala za udání Dillingera 5.000 dolarů a za 21 měsíců byla deportována zpět do Rumunska.
- Stejně jako v předchozích Mannových filmech (Collateral, Miami Vice), i zde se první titulky a název filmu objeví až na konci.
Odkazy
Hrají:
Johnny Depp, Christian Bale, Marion Cotillard, Billy Crudup, Jason Clarke, Rory Cochrane, David Wenham, Giovanni Ribisi, Stephen Lang, Leelee Sobieski, Stephen Dorff, Lili Taylor, Shawn Hatosy, John Ortiz, Channing Tatum, Stephen Graham, Matt Craven, James Russo, Branka Katič, Emilie de Ravin, Christian Stolte, Geoffrey Cantor, Chandler Williams, Michael Bentt, Laurence Mason, Peter Gerety, Carey Mulligan, Domenick Lombardozzi, Don Harvey, Bill Camp, Casey Siemaszko, Shanyn Leigh, Bill Stoneking, David Warshofsky, Jordan Lawson, Joel Fry, Don Frye, Kurt Naebig, Spencer Garrett, Rebecca Spence, Guy Van Swearingen, Richard Short, Ross Heran, Gareth Saxe, Alan Wilder, Russ Panzarella, Roger Welp, Randy Ryan, John Lister, Michael Sassone, Robert Patrick Stern, Keith Kupferer, John Hoogenakker, Ewan Bourne