Věčný svit neposkvrněné mysli / Eternal Sunshine of the Spotless Mind (2004/108/USA/Drama, Romantický,Sci-Fi) 85%
16.06.2020 10:53
JEDNOU VĚTOU
„Revoluční likvidace špatných vzpomínek ..."
OBSAH
Život osamělého a nesmělého Joela se od základu změní, když potká excentrickou a temperamentní Clementine. Ta je výstřední ve všech směrech a k bláznivým kouskům stále úspěšněji vyzývá i Joela, jenže je rovněž nevyrovnaná a výbušná a jednoho dne se rozhodne Joela zbavit a začít znovu. Na experimentální klinice se podrobí vymazání paměti, a jelikož pokus dopadne úspěšně, rozhodne se zdrcený Joel pro stejné řešení. Nemá ale štěstí, tentokrát se zákrok vymkne lékaři z rukou a dílo zkázy dokoná jeho asistent, který se místo pečlivého monitorování mozkové činnosti klienta nechá svést k divokým erotickým hrátkám. Režisér umí mistrovsky rozrušovat časoprostorovou kontinuitu a nahrazovat ji asociativním spojováním útržků, jež pocházejí z různých vrstev paměti, a zde se tento princip uplatní při rekonstrukci celého vztahu ústřední dvojice. Odvíjí se pozpátku, k některým zážitkům se film opakovaně vrací, mnohé deformuje v závislosti na Joelových rozjitřených emocích.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Úžasně scénáristicky vybroušený diamant, který je dokonale natočen. Scény v kterých Joel (Jim Carrey) pomalu zapomíná jsou dokonale střiženy a kamera v nich nemá naprsoto žáadnou chybičku!! Herecké obsazení, hlavně božský Jim Carrey a skvělá Kate Winslet , je opravdu výborné a role skvěle trefené. Některé scény jsou skvěle úsměvné a nechybí troška sarkasmu. Podle mě je to jeden z nejlepších filmů minimálně tohoto roku. Taková cesta do hlubin partnerského vztahu a příběh osudové lásky. (Djkoma) 5*
Čtyři věci k filmu. První, naprosto užásný herecký výkony Jima Carreyho a Kate Winslet. Druhá věc, děj, proboha nechat si mazat vzpomínky na nějakou holku -- NIKDY, jen ať je v tý kebuli pořádnej bordel. Poslední dvě věci jsou klučíčí poznatky, takže holky sorry - Kate Winslet má hezký nohy a Kirsten Dunst tam skáče po posteli jenom v kalhotkách. Originální scény umím prostě ocenit, ještě navíc v originálním příběhu. (Enšpígl) 4*
Asi to není nejlepší film do životního období osamělých večerů, kdy jsou vám jedinými společníky skripta, zákony, alkohol a myšlenky na lásku, která je prostě pryč. I když..:) Kaufmanovsky řekněme asi netradiční vyprávění a rekvizity jsou tu jen živnou půdou, základem pro skvělé výkony úplně všech - ovšem např. kvality Toma Wilkinsona se ukážou až skoro na konci filmu, zcela v souladu s pečlivě promyšleným scénáristickým útokem. Kate Winslet je od dob Titanicu čím dál krásnější...a hlavně líp hraje;) Na což se ovšem dost těžko myslí, když vidíte to její nadšení z módy let šedesátých a najednou hrozně moc chcete, aby se vrátila (ta šedesátá léta). A Jim Carrey svými "dětskými" scénkami jen dokazuje svoje herecké umění, stejně jako scénografové a trikaři zase to svoje. Jediný film od Michela Gondryho, který jsem viděl, a už to tak asi i zůstane - ale pochybuju, že to není jeho nejlepší kus. Tuhle nereálnou story o druhé šanci a o tom, co skutečně chceme, beru se vším všudy a dávám 90%. (Gemini) 5*
GOLDIE FILMU
Nejlepší film tohoto tisíciletí? Vzhledem k množství žánrů a směrů jistě neurčitelné, kandidáti ale existují. Jedním z nich může být bezpochyby i romance okořeněná prvky science fiction s dlouhým a jistě tak trochu tajuplným názvem Eternal Sunshine of the Spotless Mind - česky Věčný svit neposkvrněné mysli. Režisér Michel Gondry a scenárista Charlie Kaufman v ní podruhé (slabší Slez ze stromu) spojili síly, aby vytvořili jeden z nejoriginálnějších a nejsilnějších snímků za dlouhou dobu, čímž právem dobyli srdce diváků i uznání kritiků.
V čem spočívá tajemství Věčného svitu? Nejspíš v dokonalém mixu Kaufmanova podivínství (Adaptace, V kůži Johna Malkoviche) a hravosti Michela Gondryho (pozdější Nauka o snech, aktuální Zelený sršeň). Řekl bych, že tito dva se navzájem dostatečně pochopili a vykryli svoje slabiny. Zatímco Kaufman potřebuje někoho, kdo jeho výstřednost zpřístupní (Spike Jonze, ač ho mám rád a jeho kaufmanovky jsem si vždy užil, je sám trochu moc podivín na to, aby dokázal Charlieho opravdu "přiblížit" divákovi), Gondry zase musí mít opravdu pevný scénář, jenž bude silným základem jeho hračičkovství - jeho zbylé filmy, zrovna ona Nauka o snech, ke které si dokonce sám psal scénář, trpí právě nedostatečným dějovým zázemím.
Kombinace silný scénář a režisér, který ho chápe, se jistě vyplatí vždy, ale zrovna pro tyto dva osobité filmaře bývá velmi snadné ztratit se "ve svém" světě. Vybírají si obzvlášť nestravitelné látky a tvoří obzvlášť experimentálním způsobem, často tedy zapomenou na skutečnost, že na výsledek jejich snahy přijdou diváci, budou ho chtít pochopit a něco si z něj odnést. Velký problém potom mají, když se oni sami pustí jak do scénáře, tak i režie, čímž se pohybují na velmi tenkém ledě. Pokusil se o to nejen Gondry, ale i Kaufman v Synekdoše - a všichni víme, že přestože nešlo o katastrofu, už to zkrátka "nebylo ono".
Těžko se věří, že ještě na začátku první dekády třetího tisíciletí stále nacházíme originální příběhy. Kaufman to ale dokáže. Buď napíše něco o krizi scenáristy píšícím scénář o scenáristovi v krizi, nebo namixuje žánry tak, jak by si netroufl nikdo jiný. V tomhle případě sci-fi s křehkou romantikou o lásce, která se zprvu možná zdála silná, ale teď z ní zbývá jen torzo.
Co si člověk v takové chvíli pomyslí? Kéž bych na ní zapomněl! Kéž bych ji nikdy nepotkal! Ve světě Charlieho Kaufmana nemusí zůstat u přání. Za rozumný peníz si můžete svou lásku (nebo třeba i mrtvého domácího mazlíčka, když na to přijde) odstranit z mysli a pokračovat v životě, jako by se nic nestalo. Už za tímto námětem se skrývá velké množství myšlenek, etických otázek a motivů, ale snímek samotný se jim naoko nevěnuje. Nechá je ve vás hlodat, nechá ve vás ty otázky proudit, ale odpovědi nenabídne - primárně proto, že se o nic takového nesnaží.
Věčný svit totiž vypráví o obyčejném chlapíkovi jménem Joel, jenž tento proces právě postupuje, ale najednou si uvědomí, že na své city zapomenout nechce. Je už sice pozdě, proces začal, ale spolu s hrdinou bojujeme o každou další vteřinu. Běháme skrze svět Joelovy mysli, kde se vzpomínky mísí s fantazií, a hledáme zbytky jeho milé Clementine. Postupně se nám pak odhaluje velmi chytrá pointa, která rozhodně nemá být překvapivá a nečekaná, ale naopak přímo a postupně vyplynout, aby se divákovi bez jediné kapky sentimentu zaryla hluboko do srdce.
Další z věcí, na které má Věčný svit neobvyklé štěstí, je výběr osazenstva. Jim Carrey se již několikrát ukázal být skvělým charakterním hercem. Co dokázal s Weirem a Formanem, to zopakoval i pro Gondryho. Jeho výrazná image, kdy divák nedokáže oddělit Carreyho od jeho role, i tentokrát pomáhá přesně ve chvílích, v nichž má. Aniž by ale Jimovi bránila stát se obyčejným, zakřiknutým chlapíkem, který působí přesto svým způsobem jako sympaťák. Carreyho ztracený a životem unuděný Joel proto rozhodně nezapadá do obvyklé škatulky věčného losera, který až teď začne žít. Je to plnohodnotný člověk, jenž v tuto chvíli zažívá krizi - ne nějaká jednorozměrná karikatura trpitele.
Podobně zvládá svou úlohu i Kate Winslet, přestože má navíc tu nevýhodu, že povětšinou hraje pouze vzpomínku - tedy naopak nekompletní bytost, jen její otisk. Clementine proto někdy vyznívá docela zidealizovaně, což krásně kontrastuje s reálnými situacemi, v nichž její aura dokonalosti rychle mizí. A když mluvíme o "dokonalosti", myslím tím "dokonalost" z Joelova pohledu na "vylepšenou", ale stále existující Clementine. Tato role byla pro Kate jistě oříškem a právem za ni získala nominaci na Oscara.
Věčný svit patří mezi ty filmy, které se točí okolo dvou svých hrdinů - další role jsou proto okrajové. Za zmínku přesto stojí Mark Ruffalo i Elijah Wood, ale hlavně Kirsten Dunst, která na malém prostoru předvádí skvělý výkon.
Věčný svit skutečně patří mezi snímky, kdy se sešla skupina velmi schopných lidí a každý z nich ze sebe vydal to nejlepší. Vznikl prakticky kult a to, čemu se říká "instant classic", tedy snímek, který když vidíte, ihned vás napadne, že před sebou máte výjimečné dílo, jež se jednou stane klasikou.
Gondry dodává velkou řadu nápadů, aniž by měl potřebu umělecky přehánět a vyžívat se ve vizuálu. Kaufman tvoří úžasné situace, přestože je mu stále rozumět. Herci dodávají charisma a lidský rozměr.
Stejně kvalitních snímků jako Věčný svit není mnoho, jelikož výsledek se zdá tak křehký a konkrétní, že je až s podivem, že drží pohromadě. Věčný svit je jako dominová show, z nichž tak rádi sledujete videa na youtube. Když se povede, čeká nás jedinečný zážitek, ale stačí jedna chyba, aby se vše sesypalo bez potlesku. Michel Gondry a jeho štáb to zvládli bez zaváhání, za což si zaslouží obdiv.
V.I.M. FILMU
Zbožňuju chvíle, kdy se mi po pár tónech z ústředního hudebního motivu vyrýsují v hlavě oblíbené postavy a nezapomenutelný filmový svět, který jim dovolil poprvé se nadechnout. Tak jako mě „dojímají“ melodie z Tenkrát v Americe, Posledního mohykána a Barryho Lyndona, vibrují ve mě i takty Jona Briona z Věčného svitu. Výtečný soundtrack ovšem sám o sobě neobstojí – a ani nemusí. Věčný svit totiž oslňuje nejen prvotním nápadem, ale i jeho rozplynutím do vrcholně romantické parády, jejíž dopad vás napoprvé zarazí, aby s každým dalším zkouknutím (kdy už nemusíte tápat s spojovat si scenáristické vychytávky) víc a víc těšil přímočarým a extrémně zamilovaným vzkazem.
První procítěnější experiment Charlieho Kaufmana by při tom nebyl ničím bez krále klipařů Michela Gondryho. Jeho formálně jiskrný přístup dokázal výlet do krajiny mozkové vyrovnat na hraně, při níž se můžete bavit Kaufmanovou fantazií i dojímat nad „alternativní“ studií osudového vztahu. Jak víme od Richarda Curtise, skutečná láska překoná všechno: I výmaz paměti.
VELKÁ RECENZE
Pověst doprovázející nejnovější snímek nadějného francouzského režiséra Michela Gondryho, veleslaví námět a scénář do nebe. A je to pravda! Snad každý musí po prvním shlédnutí přiznat, že nic podobného ještě k vidění nebylo. Romantická komedie plná hereckých hvězd s geniální sci-fi zápletkou je prostě něco, na co jsme mnozí čekali věčnost.
Také se říká, že první projekce nestačí a větší zážitek a pochopení přinese až repríza. Má zkušenost je trošku jiná. Pokud do biografu jdeme s matným vědomím, jakou že kulišárnu si pro nás scenáristické trio připravilo, není vůbec nemožné se v mírně retrospektivním vyprávění zorientovat, nejen díky barvě Clementininých vlasů. V tomto ohledu bych se skoro přimlouval, zda neměla být zápletka ještě spletitější s více lidmi zainteresovanými do celého programu vymazávání z paměti. Příběh by pak nemusel být tak komorný. Když to srovnám s některými staršími Československými komediemi, tak zde zkrátka tvůrci nemuseli tak diváka šetřit.
Ale to je opravdu vše, co na tomto filmu váhavě kladu na mínusovou stranu vah. Kromě již vyjmenované fantastické myšlenky (s neméně důsledným vysvětlením principů výkonu, aby i skalní sci-fisté nevyvraceli hned oči vzhůru) a věhlasného osazení, zaujme ještě jeden fakt. Kamera, střihy a bravurně zvládnuté digitální efekty plně korespondují se snovým dějem a přitom působí tak krásně přirozeně a samozřejmě. Jsem rád, že jsme se konečně dočkali smysluplného využití možností, které nám počítačově-triková kinematografie přelomu tisíciletí přinesla.
Joel je šokovaný, keď jedného dňa náhodou zistí, že jeho priateľka Clementine (Kate Winsletová) si nechala vymazať z mysle svoje spomienky na ich spoločný vzťah. V depresii kontaktuje vynálezcu tohto procesu, Dr. Howarda Mierzwiaka, a požiada ho o to isté - aby mu on z jeho spomienok vymazal Clementine. Lenže ako Joelove spomienky postupne miznú, začne znovu objavovať svojou láskou ku Clementine. Joel využije každú časť svojho mozgu, aby proces vymazávania myšlienok zastavil...
Pred niekoľkými rokmi večeral režisér Michel Gondry v Londýne s priateľom, umelcom Pierrom Bismuthom. V tú noc Bismuth navrhol provokatívnu myšlienku - čo ak vám príde poštou oznámenie, že ste bol vymazaný z mysle nejakej osoby, a že s ňou nemáte kontaktovať? Na základe tejto debaty bol neskôr nakrútený film o tom, ako používame spomienky a ako nás ovplyvňujú. „Keď ich stratíme skôr, ako zomrieme, je to tragické,“ hovorí jeden z jeho autorov, Gondry...
Každý po rozchodu alespoň jednou zatouží, aby mu někdo vymazal paměť.. Protože ten, kdo miluje není lhostejný a pokud jedna životní kapitola končí nastupuje bolestivý proces.. Všechny krásné začátky překryje opona soužení a trápení.. Každá životní zkušenost člověka posouvá a mění.. Stávají se zralými po událostech, které jim obohacují život.. Oba z páru se navzájem učí a transformují.. Charlie Kaufman dokázal napsat příběh, ve kterém se každý, kdo někdy lásku ztratil, najde.. Na tomhle filmu miluju krásně zaznamenanou retrospektivu jednoho zdánlivě nesourodého páru.. Zamilují se do sebe právě pro ty rozdíly, které určují jejich povahy a zároveň se pro tyto protiklady začnou na konci jejich příběhu nenávidět.. Film "Věčný svit neposkvrněné mysli" je příběhem druhých šancí a vzájemného obohacování.. Na americké poměry velmi alternativní..
PODROBNÝ POPIS FILMU
Emocionálně vyprahlý Joel Barish (Jim Carrey) a nespoutaně impulsivní svobodomyslná Clementine Kruczynská (Kate Winsletová) spolu – i přes své zcela odlišné charaktery – navážou vztah ve vlaku cestou z Montauku na Long Islandu, neboť jsou k sobě zcela neodolatelně přitahováni.
Vůbec si neuvědomují, že jsou bývalí milenci, kteří spolu dva roky žili a jejich vztah už je minulostí. Po jedné ošklivé hádce si totiž Clementine najala newyorskou firmu Lacuna, Inc., a nechala si vymazat všechny vzpomínky na Joela i jejich vztah. (Slovo "lacuna" znamená mezeru nebo chybějící část, např. lacunární amnézie je mezera v něčí vzpomínce na konkrétní událost). Když to Joel zjistil, byl z toho tak zničený, že se rozhodl tento "výmaz", který firma provádí, když je klient v hlubokém spánku, podstoupit také.
Velká část filmu se odehrává jen v Joelově mysli. V době, kdy jsou jeho vzpomínky vymazávány, Joel vidí sám sebe, jak je cestou proti proudu času přehodnocuje. Když vidí šťastnější období jejich dřívějšího vztahu, snaží se (mimo reálný svět, uzavřený jen ve své mysli) alespoň některé vzpomínky na Clementine a jejich lásku zachránit. Přes všechnu svou snahu o vzpomínky přichází a v poslední, kterou ztrácí, mu Clementine říká: "Sejdeme se v Montauku."
V samostatné, ale související dějové linii se prolínají příběhy pracovníků firmy Lacuna, Inc., kteří, jak se ukazuje, nejsou jen periferními charaktery, ale důležitými postavami děje. Patrick (Elijah Wood), technik Lacuny, si při "skenování mapy" Joelových vzpomínek všiml Clementine a využil získaných vědomostí o jejich intimním vztahu k tomu, aby Clementine svedl. O Mary (Kirsten Dunst), recepční Lacuny, se zase v průběhu filmu dozvíme, že měla poměr se šéfem Lacuny, Dr. Howardem Mierzwiakem (Tom Wilkinson), ale když byl vztah jeho manželkou objeven, nechala si ho na Mierzwiakovo přání vymazat z paměti. Mierzwiak velmi trpí tím, že ho Mary opět svádí a nakonec jí vše řekne. Mary potom pošle všem bývalým klientům Lacuny záznamy jejich vyprávění o vztazích, které si pak nechali vymazat.
Joel i Clementine dostanou tyto záznamy krátce poté, co se (z jejich momentálního hlediska poprvé) seznámili ve vlaku. Jejich první reakcí je šok a zmatek, neboť si nepamatují ani svůj vztah, ani to, že si nechali jeden druhého vymazat z paměti. Nakonec se však rozhodnou začít spolu znovu, i když vědí, že všechny své minulé chyby mohou opakovat.
O PRODUKCI
Před několika lety večeřel režisér Michel Gondry v Londýně s přítelem, umělcem Pierrem Bismuthem. Tu noc Bismuth navrhl provokativní myšlenku - co když vám poštou přijde oznámení, že jste byl vymazán z mysli nějaké osoby a že byste se neměl snažit toho člověka kontaktovat?
V té době Gondry četl scénář Charlieho Kaufmana k filmu Being John Malkovich a snažil se natočit film s tím samým scénáristou. Ve své práci, ať už jde o Gondryho úspěšné videofilmy nebo Kaufmanovy scénáře podle skutečných událostí, se oba snaží přehodnotit běžná hlediska. "Jeho psaní mě inspiruje," říká Gondry. "Brzo jsem měl úplně jiný přístup k tomu, jak film natočit. Začalo to být o vzpomínkách. Jak používáme vzpomínky a jak nás ovlivňují. Když je ztratíme, než zemřeme, je to tragické."
Michel za mnou přišel s tímhle nápadem," Kaufman vzpomíná. "Požádal mě, jestli bych z toho chtěl udělat scénář a řekl: "Chtěl bys to zkusit?" Mám rád Michela a líbily se mi jeho videa." Rozhodli se film pojmenovat Eternal Sunshine of the Spotless Mind - podle citátu z básně Alexandra Popea - film má být směsí romantiky, komedie a citů ...
... ale nejdřív to muselo být napsáno, "což mi trvalo tři roky", připouští Kaufman a vysvětluje, "věděl jsem, že nejdřív musím dokončit svůj původní scénář a pak když jsem se konečně dostal k tomuhle, tak jsem neměl ponětí, jak to napsat ..."
Myslím, že mám logickou mysl, ale nejsem moc pořádný člověk. Moje práce má řád, ale kdybyste viděli mou kancelář... není to o tom, že bych psal od devíti do dvanácti a pak si dám oběd. Mám hodně prostojů."
Produkční Steve Golin (produkoval Being John Malkovich), dodává, že "ti dva se doplňují. Michel má skvělý talent vizualizace. Ale má také velkou duši, kterou lidé s vizuálním viděním světa někdy postrádají. Michel je nesmírně lidský. Charlie je pravděpodobně nejnápaditější autor, s kterým jsem měl možnost pracovat. Vytváří situace a postavy, které dávají smysl, ale jsou velmi neobvyklé - a taky má spoustu vizuálních nápadů."
Produkční Anthony Bregman (který produkoval Human Nature) dodává: "Scénáře Charlieho jsou vždycky plné překvapení a intelektuálně precizní a také velmi emocionální. Michelovu práci charakterizují příběhy uprostřed příběhů, které se navzájem prolínají - takové čínské rébusy. Tento projekt měl od začátku silné rysy obou jeho autorů. Je úžasné pracovat s jejich nevídanými nápady."
Kaufman poznamenává: "Naše počáteční a pak pokračující konverzace byly o míře, s jakou bude kamera zasahovat do osobní skutečnosti. Viděl jsem Michelova videa a některé působí, jako by se odehrávaly v něčí vlastní mysli. Mluvili jsme o fantazii. Říkal jsem si, tak tohle dělá Michel a bude zajímavé, co udělá v tomhle případě. Fantazie tady je taková tichá a docela křehká."
Bregman poznamenává, že jak Gondry, tak Kaufman si oba rádi hrají s omezeními. Rádi se uzavřou do určitých parametrů a pak si hrají v rámci nich. V tomto filmu vytvořili takovou love story naruby.
Když proces vymazávání paměti začne na Joela působit, ten šílený vztah, který prožíval s Clementine, se začíná pomalu odhalovat - ale pozpátku. Nejdříve ty nejčerstvější vzpomínky, které jsou současně nejprchavější. Ale jakmile jsou ty nejbolestivější vzpomínky vymazány, začínají se objevovat začátky, které byly optimistické a něžné - a Joel se znovu zamiluje.
Ačkoliv to může vypadat jako dost neobvyklý způsob, jak vyprávět příběh o lásce, Kaufman vysvětluje, že to vzešlo z potřeby zobrazit něco více realistického: "Myslím, že chci vždycky dělat něco, co popisuje skutečnost, nebo to tak aspoň bylo v mém vlastním životě." Scénárista dodává, že většina obrazů o tom vztahu nemá nic společného s jeho vlastním životem. "Možná mají něco společného se životem lidí, které takové filmy natáčejí, ale ne s mým. Tohle je natočeno bez příkras, ale nechci to řešit jako morální problém."
Kaufman se rozhodl s Michelem o nadcházejícím projektu nemluvit, dokud nedostal první vlnu inspirace. "Je to tak, že nejdřív mě musíte nechat pracovat a pak, když mou práci vidíte, se o tom teprve můžeme bavit. A protože mi to trvalo tak dlouho a měl jsem dokončit ještě jiné věci, bylo to pro Michela dost frustrující."
"Když jsem dokončil tento scénář, uvědomil jsem si tak nějak, že tohle je méně komediální, než cokoliv co jsem napsal před tím."
Bregman si vzpomíná, že když poprvé četl dokončený scénář, "... poslal jsem Charliemu e-mail, že jsem konečně měl možnost číst příběh lásky napsaný tak, jak jsem si vždycky představoval, že by měl být napsán. S vřelostí a citem, začíná to v bodě, kdy dva lidé jsou už svým vztahem unavení. Pak to jde pozpátku, vypráví se, jak se do toho bodu dostali, až na začátek, první jiskru zalíbení. Pak se to vrací zase na konec, takže když se ty postavy dostanou zpátky do svého vztahu, vědí, jak to dopadne. To bylo poprvé, co jsem něco takového viděl v podobě scénáře."
Vidíte, proč se lidi navzájem přitahují, proč se zamilovávají, proč vztah za čas zešedne. Něco z toho je k smíchu a něco z toho je bolestné, vidíte jak křehké a nestabilní vztahy vlastně jsou."
Golin říká: "Je to velmi upřímný film v tom smyslu, že ukazuje, jaké problémy ve vztahu vyvstávají. Lidé se v Joelovi a Clementine poznají - v tom dobrém i zlém."
Gondryho pojetí příběhu jde mnohem dál, než jsou vztahy: "Je to o vzpomínkách. Jak jsme sami svými vzpomínkami, jak naše vzpomínky ovlivňují náš život a jaká tragédie je ztráta vzpomínek."
Pokaždé, když se vzpomínky jedné z postav začnou vytrácet, mělo by to být znát hned ve výkonu herců. Takže já jsem potřeboval herce, kteří byli schopní být vynalézaví - překvapovat a být překvapeni, hned na place. Být flexibilní a přizpůsobit se."
Scénář, který byl jak komediální, tak filozofický, musel nutně zaujmout herce stejně jako filmový průmysl. Ještě dřív než Kaufman tento scénář dokončil, byl už uznávaným scénáristou. Skutečnost, že na scénáři pracoval takovou dobu, jen zvýšila zájem a očekávání lidí kolem. Steve Golin vysvětluje: "Upřímně řečeno, spousta lidí se ke scénáři dostala ještě před tím, než jsme byli připraveni dát ho do oběhu pro casting. Ještě jsme na něm pracovali a byl jen v neoficiální podobě. Ale v Hollywoodu těžko udržíte něco v tajnosti, takže scénář unikl."
O NATÁČENÍ
Wilkinson souhlasí s tím, jak režisérův styl hodnotí jeho kolegové. Všímá si, že "Michel je úplně jiný režisér než všichni, s kterými jsem dosud pracoval. Má docela originální, nezvyklý přístup, ale věříte mu, protože víte, že co dělá, bude fantastické. Nejste zatíženi přílišným zkoušením. A nikdy si nejste zcela jisti, kde bude kamera. Docela často nechává kameru natáčet už hned při prvním zkoušení scény. Což se mi líbilo, protože velmi často, podle mé vlastní zkušenosti, nejlíp hraju už během zkoušení. A pak si říkám, jaká škoda, že kamera neběžela."
"Michel nechá kamery jet, takže můžete udělat dva tři pokusy, aniž byste to museli přerušovat. Nejdřív mě to trochu znervózňovalo, protože si nejste jistí, kam až máte hrát v té dané scéně. Často jsme natáčeli tak dlouho, dokud v kameře nedošel film. Ale když jste si chtěli odpočinout, režisér s tím neměl problém. Pokud jste to chtěli udělat znovu, protože jste třeba měli jiný nápad, Michel to přijal. Takže pracovat s ním bylo jako splněný sen."
Golin uvažuje: "Co mě na téhle práci zajímá, je ten rozdílný způsob, s jakým režiséři přistupují k tvůrčímu procesu. Michel je mnohem uvolněnější. Často se jeho myšlenky rozvíjejí přímo při natáčení. Někteří filmaři bývají velmi svázaní, všechno mají předem promyšlené - nechtějí moc vymýšlet nebo upravovat něco až při natáčení. Kdežto Michel má určitou myšlenku, co bude dělat, když přijde na scénu, ale pak rád nechá ten nápad rozvíjet a rád dává hercům hodně svobody. Pak ten nápad buď nechá rozjet nebo ho stáhne zpátky, podle svých potřeb."
Koncept vymazávání vzpomínek inspiroval tvůrce k mnoha vizuálním nápadům. Bregman má pocit, že "Michelova metoda opravdu funguje, protože umožňuje zobrazovat, co se děje ve vaší mysli, protože paměť taky nefunguje přímočaře. Paměť se skládá z malých útržků, kousků a dojmů. Tady jsou scény a postavy tak nějak propojeny, ve stylu impresionismu. Protože tohle je film o paměti, intuitivní způsob, jakým se události z vaší minulosti propojují, se uskutečňuje v těch scénách."
Bregman uvažuje: "Michelova mysl funguje velmi neobvykle - dokáže používat tu část mozku, ke které většina z nás nemá přístup. Myslím, že když Michel pracuje na záběrech, pracuje na nich tak, že nejdřív vezme scénář, pak zváží, co může udělat, aby ten scénář dostal místo v nějaké vizuální podobě, ale taky tu vizuální stránku naváže na scénář. Když ho vidíte na obědě, jak upřeně kouká na lžíci, je to pravděpodobně proto, že promýšlí, jak lámat světlo a obraz pro záběr, který se bude dělat odpoledne."
Návrhář scény Dan Leigh dodává: "Režiséři musí být samozřejmě vizuálně orientovaní, ale Michel je opravdu vizuálně zaměřený. Všude s sebou bere foťák. Jednou večer u večeře někomu z drinku vzal plátek pomeranče a umístil ho před blesk, jindy fotil svou přítelkyni skrz láhev."
Pouhé vyprávění milostného příběhu, který se odvíjí před, během a poté, co jsou vymazány vzpomínky, samo o sobě představovalo tvůrčí výzvu. Gondry ten film chtěl udělat "co nejrealističtější. I když je ten příběh úplné science fiction, mělo by to být věrohodné," říká režisér.
Gondryho první celovečerní film Human Nature byl mravoučný příběh natočený s uměle vyhlížejícími scénami a prostředím. Pro film Eternal Sunshine of the Spotless Mind se Gondry rozhodl použít zcela opačný přístup. Chtěl, aby "nikdy neměl předem jasnou představu, jak má co vypadat a chtěl být otevřený novým možnostem".
Nakonec byl film natočen s použitím jen mála speciálních efektů a technik a byl nafilmován skoro dokumentárním stylem. Gondry se rozhodl, že použije "syrových efektů, jednoduchých, ale přesto úchvatných". Tento organičtější nebo ruční přístup znamenal použít dovedností oka a rukou kameramana.
Gondrymu tato metoda vyhovovala - sám ji používá celou svou kariéru. Když ho poprvé zaujalo filmování, koupil si 16timilimetrovou kameru, aby si nafilmoval svá témata. Vzpomíná: "Nechtěl jsem dělat něco, k čemu bych potřeboval pomoc druhých, nebo něco, na co si nepřijdu sám. Na základě tohoto samouctví si vyvinul zásadu řešit problémy pomocí invence, což byl princip, v jehož duchu byl natáčen tento poslední film. A co je lepší místo pro natáčení než New York - místo, které filmaře povzbuzuje v tom, aby přemýšleli za chůze? "Skvělé místo k natáčení," prohlašuje Gondry. "Je tam vždycky energie."
"Pro New York jsme se rozhodli na začátku naší tvůrčí práce, abychom filmu dali co nesyrovější atmosféru," říká Bregman. Golin dodává: "New York má atmosféru, kterou bychom nikde jinde nenašli. Aniž byste se museli moc snažit, dostanete úžasnou produkční hodnotu, takovou, jakou nezískáte v L.A. nebo kdekoliv jinde. Taky jsme se snažili najmout lidi, kteří jsou z New Yorku." Jednou z nich je právě uznávaná kameramanka nezávislého filmu, Ellen Kuras.
Ačkoliv spousta filmu není natáčena přímo v centru New Yorku, ale spíš v okolí, energie a atmosféra města byly považovány za cenné devizy. Klíčové scény byly natáčeny v takových místech, jako je ulice Grand Street na Manhattanu, Yonkers, Williamsburg, Grand Central Station. Herci a štáb taky strávili týden v Montauku na Long Islandu, aby natočili scény na pláži.
Natáčení začalo 13. ledna 2003 a skončilo 3. dubna 2003. Golin vzpomíná: "Byla to velká výzva, byly jsme hodně venku přes noc - a to v době, kdy v New Yorku panovala jedna z nejchladnějších zim posledních let . Na druhou stranu New York je to nejfantastičtější město na světě."
Ale Gondrymu ty nepříznivé podmínky připadaly vlastně vhodné, zajímavé. "Ve scénáři byla zmínka o spoustě sněhu. Když jsme vybírali místo, uvědomili jsme si, že umělý sníh by stál spoustu peněz a vypadal nepřirozeně. Tak jsme sníh vyškrtli ze scénáře. Ale jakmile jsme začali natáčet, k našemu překvapení sněžilo a sněžilo. Tak jsme toho využili." Jedna z výhod bylo točit na opravdu zamrzlém jezeře ve státě New York.
Gondry nadšeně dodává: "Kdykoliv byli herci venku a mluvili, z úst jim šla pára, což pomáhá tomu, aby film působil živě a skutečně."
Místo toho, aby se výprava soustředila na svůj vlastní styl a vzhled věcí, dala přednost aktuální podobě prostředí. V předprodukční fázi Gondry, Leigh a členové štábu navštívili různá místa během typického dne. Pláže v Montauku, domy ve Wainscottu, bar v Brooklynu, Madison Square Park, stanici metra na 125. ulici, všechna tato typická newyorská místa si natočili na video. Tyto videoshoty ovlivnily to, jak byly výsledné scény nakonec natočeny, jak by měli vypadat komparsisté a co by na sobě měli mít, což měla na starost návrhářka kostýmů Melissa Toth a její tým.
Leigh a Gondry se sešli s neurochirurgem v nemocnici Mount Sinai, aby promysleli, jak by měla vypadat ta speciální helma. Našli inspiraci v zařízení, které neurochirurgové používají na snímání závažných nádorů na mozku. Fotografie tohoto zařízení byly odevzdány do výtvarného oddělení, potom následovalo prohledávání internetu a výroba malých modelů pro režiséra. Konečný model v životní velikosti má v sobě různé nápady, ale je především založen na tom skutečném neurochirurgickém zařízení.
Každému bylo jasné, že tento příběh není dobré zahltit vizuálními prvky. Na začátku se diskutovalo o tom, jestli by sídlo firmy Lacuna mělo mít takový ten uhlazený, ultramoderní vzhled, ale Leigh poznamenává: "Michel byl první, který řekl, že to nechce. Nechtěl, aby to vypadalo jako nějaká speciální klinika. Tím, že použil běžné zařízení ordinace, dává divákům pocit, že to prostředí znají. Takže když se začnou odehrávat nerealistické věci, působí to víc důvěryhodně."
"To znamená, že sledujete příběh a postavy a neruší vás nějaké podivné zařízení. Z prvního setkání s Michelem si pamatuji, že říkal, že bychom neměli zapomenout, že tento film je především o vztahu dvou lidí - a toho se vždycky pevně držel."
Návrhář scény si vzpomíná, co se stalo na té samé schůzce: "Michel se mě zeptal, jak nejraději pracuji. Řekl jsem, že nejdůležitější pro mě je to, co dělají herci. Nezajímá mě moc výrazná architektura a podobné věci. Snažím se dosáhnout toho, aby všechno, co dělám, přispívalo k vykreslení postav, a aby to hercům pomáhalo v jejich práci. Protože filmy jsou o lidech."
"Michel chtěl, aby ten film byl velmi realistický, aby měl velmi realistickou atmosféru. Dokonce i tam, kde šlo o vzpomínky. To pro něho bylo rozhodující. Čím byl film realističtější, o to úspěšnější byla ta část vzpomínek."
Vrstvení scén, které bylo nutné k vykreslení bludiště Joelových vzpomínek, vyžadovalo vytváření neobvyklých přechodů. Leigh vzpomíná: "Seděli jsme s Michelem dlouhé hodiny a on popisoval přechody, které měl na mysli. Mnoho z nich nebylo ve scénáři, bylo těžké odhadnout, kolik budou stát a nešlo o ateliérové prostředí."
Omezený rozpočet jen pomáhal kreativitě. Leigh říká: "Všechno bylo jednodušší a mnohem zajímavější. Používali jsme opravdu staré filmařské prostředky, především francouzský způsob - nic digitálního. Michel ví hodně o starých technikách, o kterých my ani nevíme, nebo které už byly zapomenuty."
Winslet říká: "Nikdy dřív jsem neviděla to, co dělá Michel - pracuje se světlem, používá skleněné desky. Jsem v záběru a pak najednou zmizím před vašima očima, je to jako kouzlo."
Leigh vysvětluje: "Michel opravdu rozumí světlu a kameře. Umí takových nápadů využít. Proto je tak schopný dělat triky."
Leigh také znal nějaké triky. Vysvětluje: "Dřív jsem pracoval v divadle a vystudoval jsem scénografii Takže znám jevištní triky. Před několika lety jsem navrhoval scénu pro dva kouzelníky a tehdy jsem se naučil, jak fungují iluze."
Tento primitivní přístup, který vyžaduje spoustu kreativity, znamenal také spoustu zábavy pro herce. Kate Winslet, která hrála ve filmu Titanic, říká: "Normálně se digitální efekty přidají mnohem později a stojí ateliéry spoustu peněz. Michel vzal pár kousků papíru, vytvořil něco jako origami a připevnil to ke kameře. Tím dosáhl výjimečných efektů. Bylo skvělé to pozorovat a účastnit se toho."
Winslet se brzo začala zabývat tím, jak její postava vypadá a odkud pochází. Říká: "Ta postava je hodně o tom, jak vypadá, ale mohla jsem si to připravovat jen do jisté míry, protože jsem se nemohla naplno vžít do role, dokud nebyly hotové rukavice, paruka a prsteny. Melissa Toth a já jsme přišly na to, jak ta postava vypadá. Nechtěly jsme to přehnat. Samozřejmě jsme jí mohly dát úplně šílený vzhled. Ale to by nebylo realistické."
Dále Leigh vzpomíná: "Před natáčením jsem s Kate hodně mluvil o Clementine. To patřilo k tomu, aby tu postavu pochopila. Týden před tím, než jsme natáčeli Clementinin byt, se tam Kate přišla sama podívat. Měla vlastní nápady, jak by ten byt měl vypadat. Hned se v něm cítila jako doma. Z alobalu vytvořila pohárek a položila ho na poličku a udělala ještě další podobné maličkosti. Clementine pořád mění barvu vlasů a je jasné, že ona je typem člověka, který je nestálý, takže jsme její byt vymalovali v deseti různých barvách. To by mnoho režisérů nedovolilo, ale Michel mi dal hodně prostoru. Když to viděla Kate, byla nadšená."
"Joelův byt je jednobarevný, téměř celý bílý, docela upravený a trochu nudný. Je takový nezařaditelný, podobně jako pocit, který má Joel sám ze sebe. Hned na začátku měl Jim pár nápadů, co by v tom bytě mělo být. Chtěl tam Groucho Marxe a nějaké výtvarné dílo zobrazující asteroid padající k Zemi. Do bytu přišel až v den natáčení. Prošel se, hodně chválil, sednul si ke kuchyňskému stolu, dal si nějaké malé občerstvení a snědl to přímo na místě. Chtěl se cítit jako doma. Nakreslil také pár obrázků do Joelova deníku a ty byly docela dobré."
Carrey vzpomíná: "Šli jsme hodně do detailu. Hodně jsem kreslil do Joelových knih, zabýval se Joelovými myšlenkami - možná to byly moje vlastní myšlenky. Paul Proch v tom filmu dělal hodně návrhů. Já jsem se vložil do několika věcí a trochu jsem tam roznesl svoje feromony, což přispělo k realističnosti."
Leigh říká: "Michel věděl, jak záběry nakonec sestříhá. Věděl, jak bude fungovat střih, aby se prvky, které potřeboval, propojily tak, aby střihy měly spád. Věděl přesně, jak přechody mezi záběry použije." Proto Gondry úzce spolupracoval se střihačem Valdísem Óskarsdóttirem, který jako veterán experimentálních filmových metod byl připraven pro jakékoliv Gondryho koláže.
Fyzické zmizení Joelových vzpomínek, což bylo vždy ve scénáři, bylo celkem jednoduše vyřešeno tak, že se odstranily dekorace. Leigh vysvětluje: "Muselo být jasné, kdy dochází k mizení věcí. Problém byl, že mi Michel nikdy dopředu neřekl, co bude chtít odnést. Takže jsem si vždycky musel dávat pozor na to, aby v době, kdy byla scéna prázdná, byla přesto vizuálně zajímavá a aby tam pro diváka zůstalo něco z té postavy, i když skoro všechny dekorace byly pryč."
Gondry našel pro film jeden zajímavý zdroj vizuální inspirace. Leigh říká: "Nemyslím si, že Michel se řídil nějakým jiným filmem, ale my - Ellen Kuras, Michel a já jsme studovali film, který byl poškozen špatným skladováním, takže obraz ztratil kvalitu. Tímto způsobem jsme se dostali ke způsobu, jak na plátně vyjádřit mizení vzpomínek."
"Michel je vizuální génius," říká Winslet a dodává: "Má smysl pro záhadu i pro detail. Režiséři, s kterými jsem dříve pracovala, byli buď jednoho nebo druhého typu. On v sobě kombinuje oba dva. Na konci natáčecího dne jsem se ani nedívala, co bude další den, protože jsem věděla, že Michel si stejně něco vymyslí a řekne nám to ráno. Před natáčením jsme měli důkladné zkoušky, takže jsme věděli o postavách všechno potřebné. A potom Michel přišel s vizuálními nápady. Bylo to úžasné a zábavné."
"Gondryho spontaneita se dobře hodila k naturalistické atmosféře, kterou jsme pro film chtěli," říká Golin a dodává: "Měli jsme omezený rozpočet a omezený časový plán. Někdy, když Michel přišel s nápadem, co ten den točit, to byla trochu sázka do loterie. Všichni jsme byli napjatí, protože jsme si uvědomovali, že by se mohlo cokoli kdykoli změnit. Ale tato atmosféra souvisela s tím, čeho chtěl Michel dosáhnout v tom tvůrčím smyslu. My jsme měli za úkol poskytnout Michelovi takové prostředky, které mu měli pomoct dosáhnout toho, o co mu šlo."
Leigh říká: "Myslím, že takový druh práce člověka povzbuzuje a šel bych do toho znovu. Filmy jsou obvykle plánovány tak do detailu, že sotva mají tu pružnost, kterou jsme měli my."
Gondry k tomu dodává: "Štáb velmi dobře reagoval na mé pokyny, které jsem dával na poslední chvíli. Je obtížné něco takového dělat uprostřed natáčení, ale všichni pochopili, že jsme chtěli být spontánní. Snažil jsem se nebýt příliš velkým diktátorem a chtěl jsem dát prostor náhodě. Začali jsme třeba natáčet nějakou scénu, o které jsme si mysleli, že nepůjde nikdy natočit. Postupně se nám podařilo dát to dohromady a to takovým způsobem, který na začátku vypadal naprosto šíleně."
Takže ať už mrzlo a sněžilo nebo pršelo v interiéru nebo měli herci mizet falešnými dveřmi, štáb byl připraven na cokoli, včetně kuchyňského dřezu, v kterém se Jim Carrey a Kate Winslet vykoupali. Jediné, co by mohlo překonat tyhle věci by bylo jít do cirkusu. Jednoho odpoledne při natáčení na Manhattanu si někdo všiml, že slavný cirkus Ringling Bros. and Barnum and Bailey je ve městě a chystá se tu noc uspořádat svůj každoroční půlnoční sloní pochod po 34. ulici. O pár hodin později herci a štáb byli na místě a Joel a Clementine se účastnili pochodu.
Natáčení filmu Eternal Sunshine of the Spotless Mind měl jak preciznost, tak spontánnost cirkusu a všichni si tu jízdu užili.
Postavy a obsazení
• Jim Carrey - Joel Barish
• Kate Winslet - Clementine Kruczynski
• Kirsten Dunst - Mary Svevo
• Mark Ruffalo - Stan Fink
• Elijah Wood - Patrick
• Tom Wilkinson - Dr. Howard Mierzwiak
• Jane Adams - Carrie
• David Cross - Rob
• Deirdre O'Connell - Hollis
• Thomas Jay Ryan - Frank
• Ryan Whitney - Joel Barish ml.
• Josh Flitter - Bully ml.
• Ellen Pompeo - Naomi
Ocenění
Academy Awards
2005 - Charlie Kaufman, Michel Gondry, Pierre Bismuth (Původní scénář)
2005 - Kate Winslet (Hlavní herečka) (nominace)
Golden Globes
2005 - Nejlepší film - muzikál nebo komedie (nominace)
2005 - Kate Winslet (Nejlepší herečka - komedie nebo muzikál) (nominace)
2005 - Jim Carrey (Nejlepší herec - komedie nebo muzikál) (nominace)
2005 - Charlie Kaufman (Nejlepší scénář) (nominace)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
2005 - Charlie Kaufman (Původní scénář)
2005 - Nejlepší střih
2005 - Nejlepší film (nominace)
2005 - Michel Gondry (Nejlepší režie) (nominace)
2005 - Jim Carrey (Nejlepší herec v hlavní roli) (nominace)
2005 - Kate Winslet (Nejlepší herečka v hlavní roli) (nominace)
European Film Awards
2004 - Michel Gondry (Cena pro mimoevropský film) (nominace)
New York Film Critics Circle
2004 - Nejlepší film (nominace)
2004 - Kate Winslet (Nejlepší herečka) (nominace)
2004 - Charlie Kaufman (Nejlepší scénář) (nominace)
Los Angeles Film Critics Association
2004 - Charlie Kaufman (Nejlepší scénář) (nominace)
César du cinéma
2005 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
The Saturn Awards
2006 - Nejlepší speciální DVD vydání (nominace)
2005 - Nejlepší sci-fi
2005 - Michel Gondry (Nejlepší režie) (nominace)
2005 - Charlie Kaufman (Nejlepší scénář) (nominace)
2005 - Jim Carrey (Nejlepší herec) (nominace)
2005 - Kate Winslet (Nejlepší herečka) (nominace)
Robert Awards (Danish Film Awards)
2005 - Michel Gondry (Nejlepší americký film) (nominace)
Critics Choice Awards
2005 - Nejlepší film (nominace)
2005 - Kate Winslet (Nejlepší herečka) (nominace)
2005 - Charlie Kaufman (Nejlepší scenárista) (nominace)
DABING
1. DABING
V českém znění: Bohdan Tůma - Jim Carrey (Joel Barish) + Ryan Whitney (malý Joel), Jitka Ježková - Kate Winslet (Clementine Kruczynski) + Lola Daehler (malá Clementine), Jana Páleníčková - Kirsten Dunst (Mary), Libor Hruška - Mark Ruffalo (Stan), Jan Maxián - Elijah Wood (Patrick), Bedřich Šetena - Tom Wilkinson (Dr. Howard Mierzwiak, titulky), Miroslava Součková - Jane Adams (Carrie) + Deirdre O'Connell (Hollis Mierzwiaková) + Debbon Ayer (Joelova matka), Tomáš Racek - David Cross (Rob) + Thomas Jay Ryan (soused Frank), Zdeněk Mahdal ml. a Mirka Jindřichová
Překlad: Lidmila Hrůzová
Výroba: Josef Petrásek
Produkce: Radka Stupková
Dialogy a režie českého znění: Pavel Beneš
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska pro Hollywood Classic Entertainment v roce 2004
2. DABING
V českém znění: Petr Štěpán - Jim Carrey (Joel Barish), Jana Štvrtecká - Kate Winslet (Clementine Kruczynski), Tomáš Sagher - Mark Ruffalo (Stan), Radka Přibyslavská - Kirsten Dunst (Mary), Bedřich Výtisk - Tom Wilkinson (Dr. Howard Mierzwiak), Filip Stožický, Dita Kaplanová - Debbon Ayer (Joelova matka), Zdeněk Bureš, Petr Jančařík, Zuzana Ščerbová - Jane Adams (Carrie), Vilém Čapek a další.
Překlad: Dušan Glombíček
Dialogy: Dagmar Novotná
Produkce: Eva Stožická
Dramaturgie: Eva Vanková
Režie českého znění: Jindřich Stožický
České znění pro televizi Markíza vyrobila společnost ROD v roce 2007
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 12.8.2004
Premiéra USA: 19.3.2004 Focus Features
Premiéra Velká Británie: 30.4.2004
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 21.02.2005 (VHS) H.C.E., 21.02.2005 (DVD) H.C.E.
Poprvé na VHS: 21.02.2005 H.C.E.
Poprvé na DVD: 31.1.2005 H.C.E.
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 5 930 534
Tržby celkem - $ 72 000 000
Návštěvnost v ČR 61 960
Náklady (Rozpočet) - $ 20 000 000
Zajímavost k filmu
- Rolu Patricka si mal pôvodne zahrať Seth Rogen.
- Před premiérou v ČR kinech proběhla premiéra filmu na Karlovarském IFF 3. července 2004.
- Natáčelo se od 13. ledna do 3. dubna 2003 v New Yorku a New Jersey.
- Celosvětová premiéra proběhla 9. března 2004 v Los Angeles.
- K písni Light And Day byl sestříhán videoklip z filmových záběrů.
- Clementine (Kate Winslet) je díky barvě vlasů přezdívána mandarinka. Ve skutečnosti existuje odrůda mandarinek nazývající se Clementine.
- Jako knihkupectví Barnes and Noble posloužilo knihkupectví Columbia University Bookstore.
- Oražová bunda, kterou Clementine (Kate Winslet) nosí a která na Joela (Jim Carrey) tak zapůsobila, napadla režiséra jako odkaz na knihu "Dívka s pomeranči".
- Americké filmové deníky film hodnotily jako jeden z nejlepších filmů roku 2004 i jako jeden z nejlepších filmů desetiletí.
- Dům, kde žije Clementine (Kate Winslet), se nachází ve Williamsburgu v Brooklynu.
- Děj se odehrává převážně v Rockville Centre, předměstí Long Islandu, dále v Montauku na Long Islandu a v New Yorku.
- Všechny vlakové scény byly natočeny na trasách metra Metro North Railroad, podél New Haven Line a Mount Vernon East. Jako vlakové nádraží posloužilo Rockville Centre station.
- Mazání páměti je stále metodu fiktivní, u myší se již selektivní vzpomínky však vymazat podařilo a předpokládá se, že by se jí dalo používat k léčbě posttraumatického syndromu.
- Všetky kostýmy a parochne Clementine, si Kate Winslet nechala. Neskôr sa vyjadrila, že jej obľúbenou parochňou bola červená, pretože je zábava mať vlasy tejto farby.
- Behom natáčania scény kúpania v umývadle Kate Winslet (Clementine) odpadla. Vtedy zistila že je tehotná a čaká druhé dieťa, syna Joa.
- Počas neplánovanej scény, keď sú Joel a Clementine na ulici pri slonoch, môžeme počuť "Speak to me". Je to hlas reportéra, ktorý sa snažil urobiť interview s Jimom Carreym.
- Kate Winslet má vo filme celkovo 6 odtieňov farby vlasov, vrátane svojej pôvodnej.
- Charlie Kaufman musel strávit jistý čas nad studiem knih o mozku a o tom, jak paměť filtruje vzpomínky, aby přišel na to, jak by mohlo vypadat její vymazání.
- Pro herce bylo obzvláště matoucí, že Gondry odmítal křičet akce‘ a stop‘.
- Jedním z Gondryho přání, bylo vyhnout se používání umělého světla. Místo běžných složitých soustav reflektorů si osvětlovači museli vystačit s běžnými žárovkami, které byli součástí scény.
„Revoluční likvidace špatných vzpomínek ..."
OBSAH
Život osamělého a nesmělého Joela se od základu změní, když potká excentrickou a temperamentní Clementine. Ta je výstřední ve všech směrech a k bláznivým kouskům stále úspěšněji vyzývá i Joela, jenže je rovněž nevyrovnaná a výbušná a jednoho dne se rozhodne Joela zbavit a začít znovu. Na experimentální klinice se podrobí vymazání paměti, a jelikož pokus dopadne úspěšně, rozhodne se zdrcený Joel pro stejné řešení. Nemá ale štěstí, tentokrát se zákrok vymkne lékaři z rukou a dílo zkázy dokoná jeho asistent, který se místo pečlivého monitorování mozkové činnosti klienta nechá svést k divokým erotickým hrátkám. Režisér umí mistrovsky rozrušovat časoprostorovou kontinuitu a nahrazovat ji asociativním spojováním útržků, jež pocházejí z různých vrstev paměti, a zde se tento princip uplatní při rekonstrukci celého vztahu ústřední dvojice. Odvíjí se pozpátku, k některým zážitkům se film opakovaně vrací, mnohé deformuje v závislosti na Joelových rozjitřených emocích.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Úžasně scénáristicky vybroušený diamant, který je dokonale natočen. Scény v kterých Joel (Jim Carrey) pomalu zapomíná jsou dokonale střiženy a kamera v nich nemá naprsoto žáadnou chybičku!! Herecké obsazení, hlavně božský Jim Carrey a skvělá Kate Winslet , je opravdu výborné a role skvěle trefené. Některé scény jsou skvěle úsměvné a nechybí troška sarkasmu. Podle mě je to jeden z nejlepších filmů minimálně tohoto roku. Taková cesta do hlubin partnerského vztahu a příběh osudové lásky. (Djkoma) 5*
Čtyři věci k filmu. První, naprosto užásný herecký výkony Jima Carreyho a Kate Winslet. Druhá věc, děj, proboha nechat si mazat vzpomínky na nějakou holku -- NIKDY, jen ať je v tý kebuli pořádnej bordel. Poslední dvě věci jsou klučíčí poznatky, takže holky sorry - Kate Winslet má hezký nohy a Kirsten Dunst tam skáče po posteli jenom v kalhotkách. Originální scény umím prostě ocenit, ještě navíc v originálním příběhu. (Enšpígl) 4*
Asi to není nejlepší film do životního období osamělých večerů, kdy jsou vám jedinými společníky skripta, zákony, alkohol a myšlenky na lásku, která je prostě pryč. I když..:) Kaufmanovsky řekněme asi netradiční vyprávění a rekvizity jsou tu jen živnou půdou, základem pro skvělé výkony úplně všech - ovšem např. kvality Toma Wilkinsona se ukážou až skoro na konci filmu, zcela v souladu s pečlivě promyšleným scénáristickým útokem. Kate Winslet je od dob Titanicu čím dál krásnější...a hlavně líp hraje;) Na což se ovšem dost těžko myslí, když vidíte to její nadšení z módy let šedesátých a najednou hrozně moc chcete, aby se vrátila (ta šedesátá léta). A Jim Carrey svými "dětskými" scénkami jen dokazuje svoje herecké umění, stejně jako scénografové a trikaři zase to svoje. Jediný film od Michela Gondryho, který jsem viděl, a už to tak asi i zůstane - ale pochybuju, že to není jeho nejlepší kus. Tuhle nereálnou story o druhé šanci a o tom, co skutečně chceme, beru se vším všudy a dávám 90%. (Gemini) 5*
GOLDIE FILMU
Nejlepší film tohoto tisíciletí? Vzhledem k množství žánrů a směrů jistě neurčitelné, kandidáti ale existují. Jedním z nich může být bezpochyby i romance okořeněná prvky science fiction s dlouhým a jistě tak trochu tajuplným názvem Eternal Sunshine of the Spotless Mind - česky Věčný svit neposkvrněné mysli. Režisér Michel Gondry a scenárista Charlie Kaufman v ní podruhé (slabší Slez ze stromu) spojili síly, aby vytvořili jeden z nejoriginálnějších a nejsilnějších snímků za dlouhou dobu, čímž právem dobyli srdce diváků i uznání kritiků.
V čem spočívá tajemství Věčného svitu? Nejspíš v dokonalém mixu Kaufmanova podivínství (Adaptace, V kůži Johna Malkoviche) a hravosti Michela Gondryho (pozdější Nauka o snech, aktuální Zelený sršeň). Řekl bych, že tito dva se navzájem dostatečně pochopili a vykryli svoje slabiny. Zatímco Kaufman potřebuje někoho, kdo jeho výstřednost zpřístupní (Spike Jonze, ač ho mám rád a jeho kaufmanovky jsem si vždy užil, je sám trochu moc podivín na to, aby dokázal Charlieho opravdu "přiblížit" divákovi), Gondry zase musí mít opravdu pevný scénář, jenž bude silným základem jeho hračičkovství - jeho zbylé filmy, zrovna ona Nauka o snech, ke které si dokonce sám psal scénář, trpí právě nedostatečným dějovým zázemím.
Kombinace silný scénář a režisér, který ho chápe, se jistě vyplatí vždy, ale zrovna pro tyto dva osobité filmaře bývá velmi snadné ztratit se "ve svém" světě. Vybírají si obzvlášť nestravitelné látky a tvoří obzvlášť experimentálním způsobem, často tedy zapomenou na skutečnost, že na výsledek jejich snahy přijdou diváci, budou ho chtít pochopit a něco si z něj odnést. Velký problém potom mají, když se oni sami pustí jak do scénáře, tak i režie, čímž se pohybují na velmi tenkém ledě. Pokusil se o to nejen Gondry, ale i Kaufman v Synekdoše - a všichni víme, že přestože nešlo o katastrofu, už to zkrátka "nebylo ono".
Těžko se věří, že ještě na začátku první dekády třetího tisíciletí stále nacházíme originální příběhy. Kaufman to ale dokáže. Buď napíše něco o krizi scenáristy píšícím scénář o scenáristovi v krizi, nebo namixuje žánry tak, jak by si netroufl nikdo jiný. V tomhle případě sci-fi s křehkou romantikou o lásce, která se zprvu možná zdála silná, ale teď z ní zbývá jen torzo.
Co si člověk v takové chvíli pomyslí? Kéž bych na ní zapomněl! Kéž bych ji nikdy nepotkal! Ve světě Charlieho Kaufmana nemusí zůstat u přání. Za rozumný peníz si můžete svou lásku (nebo třeba i mrtvého domácího mazlíčka, když na to přijde) odstranit z mysli a pokračovat v životě, jako by se nic nestalo. Už za tímto námětem se skrývá velké množství myšlenek, etických otázek a motivů, ale snímek samotný se jim naoko nevěnuje. Nechá je ve vás hlodat, nechá ve vás ty otázky proudit, ale odpovědi nenabídne - primárně proto, že se o nic takového nesnaží.
Věčný svit totiž vypráví o obyčejném chlapíkovi jménem Joel, jenž tento proces právě postupuje, ale najednou si uvědomí, že na své city zapomenout nechce. Je už sice pozdě, proces začal, ale spolu s hrdinou bojujeme o každou další vteřinu. Běháme skrze svět Joelovy mysli, kde se vzpomínky mísí s fantazií, a hledáme zbytky jeho milé Clementine. Postupně se nám pak odhaluje velmi chytrá pointa, která rozhodně nemá být překvapivá a nečekaná, ale naopak přímo a postupně vyplynout, aby se divákovi bez jediné kapky sentimentu zaryla hluboko do srdce.
Další z věcí, na které má Věčný svit neobvyklé štěstí, je výběr osazenstva. Jim Carrey se již několikrát ukázal být skvělým charakterním hercem. Co dokázal s Weirem a Formanem, to zopakoval i pro Gondryho. Jeho výrazná image, kdy divák nedokáže oddělit Carreyho od jeho role, i tentokrát pomáhá přesně ve chvílích, v nichž má. Aniž by ale Jimovi bránila stát se obyčejným, zakřiknutým chlapíkem, který působí přesto svým způsobem jako sympaťák. Carreyho ztracený a životem unuděný Joel proto rozhodně nezapadá do obvyklé škatulky věčného losera, který až teď začne žít. Je to plnohodnotný člověk, jenž v tuto chvíli zažívá krizi - ne nějaká jednorozměrná karikatura trpitele.
Podobně zvládá svou úlohu i Kate Winslet, přestože má navíc tu nevýhodu, že povětšinou hraje pouze vzpomínku - tedy naopak nekompletní bytost, jen její otisk. Clementine proto někdy vyznívá docela zidealizovaně, což krásně kontrastuje s reálnými situacemi, v nichž její aura dokonalosti rychle mizí. A když mluvíme o "dokonalosti", myslím tím "dokonalost" z Joelova pohledu na "vylepšenou", ale stále existující Clementine. Tato role byla pro Kate jistě oříškem a právem za ni získala nominaci na Oscara.
Věčný svit patří mezi ty filmy, které se točí okolo dvou svých hrdinů - další role jsou proto okrajové. Za zmínku přesto stojí Mark Ruffalo i Elijah Wood, ale hlavně Kirsten Dunst, která na malém prostoru předvádí skvělý výkon.
Věčný svit skutečně patří mezi snímky, kdy se sešla skupina velmi schopných lidí a každý z nich ze sebe vydal to nejlepší. Vznikl prakticky kult a to, čemu se říká "instant classic", tedy snímek, který když vidíte, ihned vás napadne, že před sebou máte výjimečné dílo, jež se jednou stane klasikou.
Gondry dodává velkou řadu nápadů, aniž by měl potřebu umělecky přehánět a vyžívat se ve vizuálu. Kaufman tvoří úžasné situace, přestože je mu stále rozumět. Herci dodávají charisma a lidský rozměr.
Stejně kvalitních snímků jako Věčný svit není mnoho, jelikož výsledek se zdá tak křehký a konkrétní, že je až s podivem, že drží pohromadě. Věčný svit je jako dominová show, z nichž tak rádi sledujete videa na youtube. Když se povede, čeká nás jedinečný zážitek, ale stačí jedna chyba, aby se vše sesypalo bez potlesku. Michel Gondry a jeho štáb to zvládli bez zaváhání, za což si zaslouží obdiv.
V.I.M. FILMU
Zbožňuju chvíle, kdy se mi po pár tónech z ústředního hudebního motivu vyrýsují v hlavě oblíbené postavy a nezapomenutelný filmový svět, který jim dovolil poprvé se nadechnout. Tak jako mě „dojímají“ melodie z Tenkrát v Americe, Posledního mohykána a Barryho Lyndona, vibrují ve mě i takty Jona Briona z Věčného svitu. Výtečný soundtrack ovšem sám o sobě neobstojí – a ani nemusí. Věčný svit totiž oslňuje nejen prvotním nápadem, ale i jeho rozplynutím do vrcholně romantické parády, jejíž dopad vás napoprvé zarazí, aby s každým dalším zkouknutím (kdy už nemusíte tápat s spojovat si scenáristické vychytávky) víc a víc těšil přímočarým a extrémně zamilovaným vzkazem.
První procítěnější experiment Charlieho Kaufmana by při tom nebyl ničím bez krále klipařů Michela Gondryho. Jeho formálně jiskrný přístup dokázal výlet do krajiny mozkové vyrovnat na hraně, při níž se můžete bavit Kaufmanovou fantazií i dojímat nad „alternativní“ studií osudového vztahu. Jak víme od Richarda Curtise, skutečná láska překoná všechno: I výmaz paměti.
VELKÁ RECENZE
Pověst doprovázející nejnovější snímek nadějného francouzského režiséra Michela Gondryho, veleslaví námět a scénář do nebe. A je to pravda! Snad každý musí po prvním shlédnutí přiznat, že nic podobného ještě k vidění nebylo. Romantická komedie plná hereckých hvězd s geniální sci-fi zápletkou je prostě něco, na co jsme mnozí čekali věčnost.
Také se říká, že první projekce nestačí a větší zážitek a pochopení přinese až repríza. Má zkušenost je trošku jiná. Pokud do biografu jdeme s matným vědomím, jakou že kulišárnu si pro nás scenáristické trio připravilo, není vůbec nemožné se v mírně retrospektivním vyprávění zorientovat, nejen díky barvě Clementininých vlasů. V tomto ohledu bych se skoro přimlouval, zda neměla být zápletka ještě spletitější s více lidmi zainteresovanými do celého programu vymazávání z paměti. Příběh by pak nemusel být tak komorný. Když to srovnám s některými staršími Československými komediemi, tak zde zkrátka tvůrci nemuseli tak diváka šetřit.
Ale to je opravdu vše, co na tomto filmu váhavě kladu na mínusovou stranu vah. Kromě již vyjmenované fantastické myšlenky (s neméně důsledným vysvětlením principů výkonu, aby i skalní sci-fisté nevyvraceli hned oči vzhůru) a věhlasného osazení, zaujme ještě jeden fakt. Kamera, střihy a bravurně zvládnuté digitální efekty plně korespondují se snovým dějem a přitom působí tak krásně přirozeně a samozřejmě. Jsem rád, že jsme se konečně dočkali smysluplného využití možností, které nám počítačově-triková kinematografie přelomu tisíciletí přinesla.
Joel je šokovaný, keď jedného dňa náhodou zistí, že jeho priateľka Clementine (Kate Winsletová) si nechala vymazať z mysle svoje spomienky na ich spoločný vzťah. V depresii kontaktuje vynálezcu tohto procesu, Dr. Howarda Mierzwiaka, a požiada ho o to isté - aby mu on z jeho spomienok vymazal Clementine. Lenže ako Joelove spomienky postupne miznú, začne znovu objavovať svojou láskou ku Clementine. Joel využije každú časť svojho mozgu, aby proces vymazávania myšlienok zastavil...
Pred niekoľkými rokmi večeral režisér Michel Gondry v Londýne s priateľom, umelcom Pierrom Bismuthom. V tú noc Bismuth navrhol provokatívnu myšlienku - čo ak vám príde poštou oznámenie, že ste bol vymazaný z mysle nejakej osoby, a že s ňou nemáte kontaktovať? Na základe tejto debaty bol neskôr nakrútený film o tom, ako používame spomienky a ako nás ovplyvňujú. „Keď ich stratíme skôr, ako zomrieme, je to tragické,“ hovorí jeden z jeho autorov, Gondry...
Každý po rozchodu alespoň jednou zatouží, aby mu někdo vymazal paměť.. Protože ten, kdo miluje není lhostejný a pokud jedna životní kapitola končí nastupuje bolestivý proces.. Všechny krásné začátky překryje opona soužení a trápení.. Každá životní zkušenost člověka posouvá a mění.. Stávají se zralými po událostech, které jim obohacují život.. Oba z páru se navzájem učí a transformují.. Charlie Kaufman dokázal napsat příběh, ve kterém se každý, kdo někdy lásku ztratil, najde.. Na tomhle filmu miluju krásně zaznamenanou retrospektivu jednoho zdánlivě nesourodého páru.. Zamilují se do sebe právě pro ty rozdíly, které určují jejich povahy a zároveň se pro tyto protiklady začnou na konci jejich příběhu nenávidět.. Film "Věčný svit neposkvrněné mysli" je příběhem druhých šancí a vzájemného obohacování.. Na americké poměry velmi alternativní..
PODROBNÝ POPIS FILMU
Emocionálně vyprahlý Joel Barish (Jim Carrey) a nespoutaně impulsivní svobodomyslná Clementine Kruczynská (Kate Winsletová) spolu – i přes své zcela odlišné charaktery – navážou vztah ve vlaku cestou z Montauku na Long Islandu, neboť jsou k sobě zcela neodolatelně přitahováni.
Vůbec si neuvědomují, že jsou bývalí milenci, kteří spolu dva roky žili a jejich vztah už je minulostí. Po jedné ošklivé hádce si totiž Clementine najala newyorskou firmu Lacuna, Inc., a nechala si vymazat všechny vzpomínky na Joela i jejich vztah. (Slovo "lacuna" znamená mezeru nebo chybějící část, např. lacunární amnézie je mezera v něčí vzpomínce na konkrétní událost). Když to Joel zjistil, byl z toho tak zničený, že se rozhodl tento "výmaz", který firma provádí, když je klient v hlubokém spánku, podstoupit také.
Velká část filmu se odehrává jen v Joelově mysli. V době, kdy jsou jeho vzpomínky vymazávány, Joel vidí sám sebe, jak je cestou proti proudu času přehodnocuje. Když vidí šťastnější období jejich dřívějšího vztahu, snaží se (mimo reálný svět, uzavřený jen ve své mysli) alespoň některé vzpomínky na Clementine a jejich lásku zachránit. Přes všechnu svou snahu o vzpomínky přichází a v poslední, kterou ztrácí, mu Clementine říká: "Sejdeme se v Montauku."
V samostatné, ale související dějové linii se prolínají příběhy pracovníků firmy Lacuna, Inc., kteří, jak se ukazuje, nejsou jen periferními charaktery, ale důležitými postavami děje. Patrick (Elijah Wood), technik Lacuny, si při "skenování mapy" Joelových vzpomínek všiml Clementine a využil získaných vědomostí o jejich intimním vztahu k tomu, aby Clementine svedl. O Mary (Kirsten Dunst), recepční Lacuny, se zase v průběhu filmu dozvíme, že měla poměr se šéfem Lacuny, Dr. Howardem Mierzwiakem (Tom Wilkinson), ale když byl vztah jeho manželkou objeven, nechala si ho na Mierzwiakovo přání vymazat z paměti. Mierzwiak velmi trpí tím, že ho Mary opět svádí a nakonec jí vše řekne. Mary potom pošle všem bývalým klientům Lacuny záznamy jejich vyprávění o vztazích, které si pak nechali vymazat.
Joel i Clementine dostanou tyto záznamy krátce poté, co se (z jejich momentálního hlediska poprvé) seznámili ve vlaku. Jejich první reakcí je šok a zmatek, neboť si nepamatují ani svůj vztah, ani to, že si nechali jeden druhého vymazat z paměti. Nakonec se však rozhodnou začít spolu znovu, i když vědí, že všechny své minulé chyby mohou opakovat.
O PRODUKCI
Před několika lety večeřel režisér Michel Gondry v Londýně s přítelem, umělcem Pierrem Bismuthem. Tu noc Bismuth navrhl provokativní myšlenku - co když vám poštou přijde oznámení, že jste byl vymazán z mysli nějaké osoby a že byste se neměl snažit toho člověka kontaktovat?
V té době Gondry četl scénář Charlieho Kaufmana k filmu Being John Malkovich a snažil se natočit film s tím samým scénáristou. Ve své práci, ať už jde o Gondryho úspěšné videofilmy nebo Kaufmanovy scénáře podle skutečných událostí, se oba snaží přehodnotit běžná hlediska. "Jeho psaní mě inspiruje," říká Gondry. "Brzo jsem měl úplně jiný přístup k tomu, jak film natočit. Začalo to být o vzpomínkách. Jak používáme vzpomínky a jak nás ovlivňují. Když je ztratíme, než zemřeme, je to tragické."
Michel za mnou přišel s tímhle nápadem," Kaufman vzpomíná. "Požádal mě, jestli bych z toho chtěl udělat scénář a řekl: "Chtěl bys to zkusit?" Mám rád Michela a líbily se mi jeho videa." Rozhodli se film pojmenovat Eternal Sunshine of the Spotless Mind - podle citátu z básně Alexandra Popea - film má být směsí romantiky, komedie a citů ...
... ale nejdřív to muselo být napsáno, "což mi trvalo tři roky", připouští Kaufman a vysvětluje, "věděl jsem, že nejdřív musím dokončit svůj původní scénář a pak když jsem se konečně dostal k tomuhle, tak jsem neměl ponětí, jak to napsat ..."
Myslím, že mám logickou mysl, ale nejsem moc pořádný člověk. Moje práce má řád, ale kdybyste viděli mou kancelář... není to o tom, že bych psal od devíti do dvanácti a pak si dám oběd. Mám hodně prostojů."
Produkční Steve Golin (produkoval Being John Malkovich), dodává, že "ti dva se doplňují. Michel má skvělý talent vizualizace. Ale má také velkou duši, kterou lidé s vizuálním viděním světa někdy postrádají. Michel je nesmírně lidský. Charlie je pravděpodobně nejnápaditější autor, s kterým jsem měl možnost pracovat. Vytváří situace a postavy, které dávají smysl, ale jsou velmi neobvyklé - a taky má spoustu vizuálních nápadů."
Produkční Anthony Bregman (který produkoval Human Nature) dodává: "Scénáře Charlieho jsou vždycky plné překvapení a intelektuálně precizní a také velmi emocionální. Michelovu práci charakterizují příběhy uprostřed příběhů, které se navzájem prolínají - takové čínské rébusy. Tento projekt měl od začátku silné rysy obou jeho autorů. Je úžasné pracovat s jejich nevídanými nápady."
Kaufman poznamenává: "Naše počáteční a pak pokračující konverzace byly o míře, s jakou bude kamera zasahovat do osobní skutečnosti. Viděl jsem Michelova videa a některé působí, jako by se odehrávaly v něčí vlastní mysli. Mluvili jsme o fantazii. Říkal jsem si, tak tohle dělá Michel a bude zajímavé, co udělá v tomhle případě. Fantazie tady je taková tichá a docela křehká."
Bregman poznamenává, že jak Gondry, tak Kaufman si oba rádi hrají s omezeními. Rádi se uzavřou do určitých parametrů a pak si hrají v rámci nich. V tomto filmu vytvořili takovou love story naruby.
Když proces vymazávání paměti začne na Joela působit, ten šílený vztah, který prožíval s Clementine, se začíná pomalu odhalovat - ale pozpátku. Nejdříve ty nejčerstvější vzpomínky, které jsou současně nejprchavější. Ale jakmile jsou ty nejbolestivější vzpomínky vymazány, začínají se objevovat začátky, které byly optimistické a něžné - a Joel se znovu zamiluje.
Ačkoliv to může vypadat jako dost neobvyklý způsob, jak vyprávět příběh o lásce, Kaufman vysvětluje, že to vzešlo z potřeby zobrazit něco více realistického: "Myslím, že chci vždycky dělat něco, co popisuje skutečnost, nebo to tak aspoň bylo v mém vlastním životě." Scénárista dodává, že většina obrazů o tom vztahu nemá nic společného s jeho vlastním životem. "Možná mají něco společného se životem lidí, které takové filmy natáčejí, ale ne s mým. Tohle je natočeno bez příkras, ale nechci to řešit jako morální problém."
Kaufman se rozhodl s Michelem o nadcházejícím projektu nemluvit, dokud nedostal první vlnu inspirace. "Je to tak, že nejdřív mě musíte nechat pracovat a pak, když mou práci vidíte, se o tom teprve můžeme bavit. A protože mi to trvalo tak dlouho a měl jsem dokončit ještě jiné věci, bylo to pro Michela dost frustrující."
"Když jsem dokončil tento scénář, uvědomil jsem si tak nějak, že tohle je méně komediální, než cokoliv co jsem napsal před tím."
Bregman si vzpomíná, že když poprvé četl dokončený scénář, "... poslal jsem Charliemu e-mail, že jsem konečně měl možnost číst příběh lásky napsaný tak, jak jsem si vždycky představoval, že by měl být napsán. S vřelostí a citem, začíná to v bodě, kdy dva lidé jsou už svým vztahem unavení. Pak to jde pozpátku, vypráví se, jak se do toho bodu dostali, až na začátek, první jiskru zalíbení. Pak se to vrací zase na konec, takže když se ty postavy dostanou zpátky do svého vztahu, vědí, jak to dopadne. To bylo poprvé, co jsem něco takového viděl v podobě scénáře."
Vidíte, proč se lidi navzájem přitahují, proč se zamilovávají, proč vztah za čas zešedne. Něco z toho je k smíchu a něco z toho je bolestné, vidíte jak křehké a nestabilní vztahy vlastně jsou."
Golin říká: "Je to velmi upřímný film v tom smyslu, že ukazuje, jaké problémy ve vztahu vyvstávají. Lidé se v Joelovi a Clementine poznají - v tom dobrém i zlém."
Gondryho pojetí příběhu jde mnohem dál, než jsou vztahy: "Je to o vzpomínkách. Jak jsme sami svými vzpomínkami, jak naše vzpomínky ovlivňují náš život a jaká tragédie je ztráta vzpomínek."
Pokaždé, když se vzpomínky jedné z postav začnou vytrácet, mělo by to být znát hned ve výkonu herců. Takže já jsem potřeboval herce, kteří byli schopní být vynalézaví - překvapovat a být překvapeni, hned na place. Být flexibilní a přizpůsobit se."
Scénář, který byl jak komediální, tak filozofický, musel nutně zaujmout herce stejně jako filmový průmysl. Ještě dřív než Kaufman tento scénář dokončil, byl už uznávaným scénáristou. Skutečnost, že na scénáři pracoval takovou dobu, jen zvýšila zájem a očekávání lidí kolem. Steve Golin vysvětluje: "Upřímně řečeno, spousta lidí se ke scénáři dostala ještě před tím, než jsme byli připraveni dát ho do oběhu pro casting. Ještě jsme na něm pracovali a byl jen v neoficiální podobě. Ale v Hollywoodu těžko udržíte něco v tajnosti, takže scénář unikl."
O NATÁČENÍ
Wilkinson souhlasí s tím, jak režisérův styl hodnotí jeho kolegové. Všímá si, že "Michel je úplně jiný režisér než všichni, s kterými jsem dosud pracoval. Má docela originální, nezvyklý přístup, ale věříte mu, protože víte, že co dělá, bude fantastické. Nejste zatíženi přílišným zkoušením. A nikdy si nejste zcela jisti, kde bude kamera. Docela často nechává kameru natáčet už hned při prvním zkoušení scény. Což se mi líbilo, protože velmi často, podle mé vlastní zkušenosti, nejlíp hraju už během zkoušení. A pak si říkám, jaká škoda, že kamera neběžela."
"Michel nechá kamery jet, takže můžete udělat dva tři pokusy, aniž byste to museli přerušovat. Nejdřív mě to trochu znervózňovalo, protože si nejste jistí, kam až máte hrát v té dané scéně. Často jsme natáčeli tak dlouho, dokud v kameře nedošel film. Ale když jste si chtěli odpočinout, režisér s tím neměl problém. Pokud jste to chtěli udělat znovu, protože jste třeba měli jiný nápad, Michel to přijal. Takže pracovat s ním bylo jako splněný sen."
Golin uvažuje: "Co mě na téhle práci zajímá, je ten rozdílný způsob, s jakým režiséři přistupují k tvůrčímu procesu. Michel je mnohem uvolněnější. Často se jeho myšlenky rozvíjejí přímo při natáčení. Někteří filmaři bývají velmi svázaní, všechno mají předem promyšlené - nechtějí moc vymýšlet nebo upravovat něco až při natáčení. Kdežto Michel má určitou myšlenku, co bude dělat, když přijde na scénu, ale pak rád nechá ten nápad rozvíjet a rád dává hercům hodně svobody. Pak ten nápad buď nechá rozjet nebo ho stáhne zpátky, podle svých potřeb."
Koncept vymazávání vzpomínek inspiroval tvůrce k mnoha vizuálním nápadům. Bregman má pocit, že "Michelova metoda opravdu funguje, protože umožňuje zobrazovat, co se děje ve vaší mysli, protože paměť taky nefunguje přímočaře. Paměť se skládá z malých útržků, kousků a dojmů. Tady jsou scény a postavy tak nějak propojeny, ve stylu impresionismu. Protože tohle je film o paměti, intuitivní způsob, jakým se události z vaší minulosti propojují, se uskutečňuje v těch scénách."
Bregman uvažuje: "Michelova mysl funguje velmi neobvykle - dokáže používat tu část mozku, ke které většina z nás nemá přístup. Myslím, že když Michel pracuje na záběrech, pracuje na nich tak, že nejdřív vezme scénář, pak zváží, co může udělat, aby ten scénář dostal místo v nějaké vizuální podobě, ale taky tu vizuální stránku naváže na scénář. Když ho vidíte na obědě, jak upřeně kouká na lžíci, je to pravděpodobně proto, že promýšlí, jak lámat světlo a obraz pro záběr, který se bude dělat odpoledne."
Návrhář scény Dan Leigh dodává: "Režiséři musí být samozřejmě vizuálně orientovaní, ale Michel je opravdu vizuálně zaměřený. Všude s sebou bere foťák. Jednou večer u večeře někomu z drinku vzal plátek pomeranče a umístil ho před blesk, jindy fotil svou přítelkyni skrz láhev."
Pouhé vyprávění milostného příběhu, který se odvíjí před, během a poté, co jsou vymazány vzpomínky, samo o sobě představovalo tvůrčí výzvu. Gondry ten film chtěl udělat "co nejrealističtější. I když je ten příběh úplné science fiction, mělo by to být věrohodné," říká režisér.
Gondryho první celovečerní film Human Nature byl mravoučný příběh natočený s uměle vyhlížejícími scénami a prostředím. Pro film Eternal Sunshine of the Spotless Mind se Gondry rozhodl použít zcela opačný přístup. Chtěl, aby "nikdy neměl předem jasnou představu, jak má co vypadat a chtěl být otevřený novým možnostem".
Nakonec byl film natočen s použitím jen mála speciálních efektů a technik a byl nafilmován skoro dokumentárním stylem. Gondry se rozhodl, že použije "syrových efektů, jednoduchých, ale přesto úchvatných". Tento organičtější nebo ruční přístup znamenal použít dovedností oka a rukou kameramana.
Gondrymu tato metoda vyhovovala - sám ji používá celou svou kariéru. Když ho poprvé zaujalo filmování, koupil si 16timilimetrovou kameru, aby si nafilmoval svá témata. Vzpomíná: "Nechtěl jsem dělat něco, k čemu bych potřeboval pomoc druhých, nebo něco, na co si nepřijdu sám. Na základě tohoto samouctví si vyvinul zásadu řešit problémy pomocí invence, což byl princip, v jehož duchu byl natáčen tento poslední film. A co je lepší místo pro natáčení než New York - místo, které filmaře povzbuzuje v tom, aby přemýšleli za chůze? "Skvělé místo k natáčení," prohlašuje Gondry. "Je tam vždycky energie."
"Pro New York jsme se rozhodli na začátku naší tvůrčí práce, abychom filmu dali co nesyrovější atmosféru," říká Bregman. Golin dodává: "New York má atmosféru, kterou bychom nikde jinde nenašli. Aniž byste se museli moc snažit, dostanete úžasnou produkční hodnotu, takovou, jakou nezískáte v L.A. nebo kdekoliv jinde. Taky jsme se snažili najmout lidi, kteří jsou z New Yorku." Jednou z nich je právě uznávaná kameramanka nezávislého filmu, Ellen Kuras.
Ačkoliv spousta filmu není natáčena přímo v centru New Yorku, ale spíš v okolí, energie a atmosféra města byly považovány za cenné devizy. Klíčové scény byly natáčeny v takových místech, jako je ulice Grand Street na Manhattanu, Yonkers, Williamsburg, Grand Central Station. Herci a štáb taky strávili týden v Montauku na Long Islandu, aby natočili scény na pláži.
Natáčení začalo 13. ledna 2003 a skončilo 3. dubna 2003. Golin vzpomíná: "Byla to velká výzva, byly jsme hodně venku přes noc - a to v době, kdy v New Yorku panovala jedna z nejchladnějších zim posledních let . Na druhou stranu New York je to nejfantastičtější město na světě."
Ale Gondrymu ty nepříznivé podmínky připadaly vlastně vhodné, zajímavé. "Ve scénáři byla zmínka o spoustě sněhu. Když jsme vybírali místo, uvědomili jsme si, že umělý sníh by stál spoustu peněz a vypadal nepřirozeně. Tak jsme sníh vyškrtli ze scénáře. Ale jakmile jsme začali natáčet, k našemu překvapení sněžilo a sněžilo. Tak jsme toho využili." Jedna z výhod bylo točit na opravdu zamrzlém jezeře ve státě New York.
Gondry nadšeně dodává: "Kdykoliv byli herci venku a mluvili, z úst jim šla pára, což pomáhá tomu, aby film působil živě a skutečně."
Místo toho, aby se výprava soustředila na svůj vlastní styl a vzhled věcí, dala přednost aktuální podobě prostředí. V předprodukční fázi Gondry, Leigh a členové štábu navštívili různá místa během typického dne. Pláže v Montauku, domy ve Wainscottu, bar v Brooklynu, Madison Square Park, stanici metra na 125. ulici, všechna tato typická newyorská místa si natočili na video. Tyto videoshoty ovlivnily to, jak byly výsledné scény nakonec natočeny, jak by měli vypadat komparsisté a co by na sobě měli mít, což měla na starost návrhářka kostýmů Melissa Toth a její tým.
Leigh a Gondry se sešli s neurochirurgem v nemocnici Mount Sinai, aby promysleli, jak by měla vypadat ta speciální helma. Našli inspiraci v zařízení, které neurochirurgové používají na snímání závažných nádorů na mozku. Fotografie tohoto zařízení byly odevzdány do výtvarného oddělení, potom následovalo prohledávání internetu a výroba malých modelů pro režiséra. Konečný model v životní velikosti má v sobě různé nápady, ale je především založen na tom skutečném neurochirurgickém zařízení.
Každému bylo jasné, že tento příběh není dobré zahltit vizuálními prvky. Na začátku se diskutovalo o tom, jestli by sídlo firmy Lacuna mělo mít takový ten uhlazený, ultramoderní vzhled, ale Leigh poznamenává: "Michel byl první, který řekl, že to nechce. Nechtěl, aby to vypadalo jako nějaká speciální klinika. Tím, že použil běžné zařízení ordinace, dává divákům pocit, že to prostředí znají. Takže když se začnou odehrávat nerealistické věci, působí to víc důvěryhodně."
"To znamená, že sledujete příběh a postavy a neruší vás nějaké podivné zařízení. Z prvního setkání s Michelem si pamatuji, že říkal, že bychom neměli zapomenout, že tento film je především o vztahu dvou lidí - a toho se vždycky pevně držel."
Návrhář scény si vzpomíná, co se stalo na té samé schůzce: "Michel se mě zeptal, jak nejraději pracuji. Řekl jsem, že nejdůležitější pro mě je to, co dělají herci. Nezajímá mě moc výrazná architektura a podobné věci. Snažím se dosáhnout toho, aby všechno, co dělám, přispívalo k vykreslení postav, a aby to hercům pomáhalo v jejich práci. Protože filmy jsou o lidech."
"Michel chtěl, aby ten film byl velmi realistický, aby měl velmi realistickou atmosféru. Dokonce i tam, kde šlo o vzpomínky. To pro něho bylo rozhodující. Čím byl film realističtější, o to úspěšnější byla ta část vzpomínek."
Vrstvení scén, které bylo nutné k vykreslení bludiště Joelových vzpomínek, vyžadovalo vytváření neobvyklých přechodů. Leigh vzpomíná: "Seděli jsme s Michelem dlouhé hodiny a on popisoval přechody, které měl na mysli. Mnoho z nich nebylo ve scénáři, bylo těžké odhadnout, kolik budou stát a nešlo o ateliérové prostředí."
Omezený rozpočet jen pomáhal kreativitě. Leigh říká: "Všechno bylo jednodušší a mnohem zajímavější. Používali jsme opravdu staré filmařské prostředky, především francouzský způsob - nic digitálního. Michel ví hodně o starých technikách, o kterých my ani nevíme, nebo které už byly zapomenuty."
Winslet říká: "Nikdy dřív jsem neviděla to, co dělá Michel - pracuje se světlem, používá skleněné desky. Jsem v záběru a pak najednou zmizím před vašima očima, je to jako kouzlo."
Leigh vysvětluje: "Michel opravdu rozumí světlu a kameře. Umí takových nápadů využít. Proto je tak schopný dělat triky."
Leigh také znal nějaké triky. Vysvětluje: "Dřív jsem pracoval v divadle a vystudoval jsem scénografii Takže znám jevištní triky. Před několika lety jsem navrhoval scénu pro dva kouzelníky a tehdy jsem se naučil, jak fungují iluze."
Tento primitivní přístup, který vyžaduje spoustu kreativity, znamenal také spoustu zábavy pro herce. Kate Winslet, která hrála ve filmu Titanic, říká: "Normálně se digitální efekty přidají mnohem později a stojí ateliéry spoustu peněz. Michel vzal pár kousků papíru, vytvořil něco jako origami a připevnil to ke kameře. Tím dosáhl výjimečných efektů. Bylo skvělé to pozorovat a účastnit se toho."
Winslet se brzo začala zabývat tím, jak její postava vypadá a odkud pochází. Říká: "Ta postava je hodně o tom, jak vypadá, ale mohla jsem si to připravovat jen do jisté míry, protože jsem se nemohla naplno vžít do role, dokud nebyly hotové rukavice, paruka a prsteny. Melissa Toth a já jsme přišly na to, jak ta postava vypadá. Nechtěly jsme to přehnat. Samozřejmě jsme jí mohly dát úplně šílený vzhled. Ale to by nebylo realistické."
Dále Leigh vzpomíná: "Před natáčením jsem s Kate hodně mluvil o Clementine. To patřilo k tomu, aby tu postavu pochopila. Týden před tím, než jsme natáčeli Clementinin byt, se tam Kate přišla sama podívat. Měla vlastní nápady, jak by ten byt měl vypadat. Hned se v něm cítila jako doma. Z alobalu vytvořila pohárek a položila ho na poličku a udělala ještě další podobné maličkosti. Clementine pořád mění barvu vlasů a je jasné, že ona je typem člověka, který je nestálý, takže jsme její byt vymalovali v deseti různých barvách. To by mnoho režisérů nedovolilo, ale Michel mi dal hodně prostoru. Když to viděla Kate, byla nadšená."
"Joelův byt je jednobarevný, téměř celý bílý, docela upravený a trochu nudný. Je takový nezařaditelný, podobně jako pocit, který má Joel sám ze sebe. Hned na začátku měl Jim pár nápadů, co by v tom bytě mělo být. Chtěl tam Groucho Marxe a nějaké výtvarné dílo zobrazující asteroid padající k Zemi. Do bytu přišel až v den natáčení. Prošel se, hodně chválil, sednul si ke kuchyňskému stolu, dal si nějaké malé občerstvení a snědl to přímo na místě. Chtěl se cítit jako doma. Nakreslil také pár obrázků do Joelova deníku a ty byly docela dobré."
Carrey vzpomíná: "Šli jsme hodně do detailu. Hodně jsem kreslil do Joelových knih, zabýval se Joelovými myšlenkami - možná to byly moje vlastní myšlenky. Paul Proch v tom filmu dělal hodně návrhů. Já jsem se vložil do několika věcí a trochu jsem tam roznesl svoje feromony, což přispělo k realističnosti."
Leigh říká: "Michel věděl, jak záběry nakonec sestříhá. Věděl, jak bude fungovat střih, aby se prvky, které potřeboval, propojily tak, aby střihy měly spád. Věděl přesně, jak přechody mezi záběry použije." Proto Gondry úzce spolupracoval se střihačem Valdísem Óskarsdóttirem, který jako veterán experimentálních filmových metod byl připraven pro jakékoliv Gondryho koláže.
Fyzické zmizení Joelových vzpomínek, což bylo vždy ve scénáři, bylo celkem jednoduše vyřešeno tak, že se odstranily dekorace. Leigh vysvětluje: "Muselo být jasné, kdy dochází k mizení věcí. Problém byl, že mi Michel nikdy dopředu neřekl, co bude chtít odnést. Takže jsem si vždycky musel dávat pozor na to, aby v době, kdy byla scéna prázdná, byla přesto vizuálně zajímavá a aby tam pro diváka zůstalo něco z té postavy, i když skoro všechny dekorace byly pryč."
Gondry našel pro film jeden zajímavý zdroj vizuální inspirace. Leigh říká: "Nemyslím si, že Michel se řídil nějakým jiným filmem, ale my - Ellen Kuras, Michel a já jsme studovali film, který byl poškozen špatným skladováním, takže obraz ztratil kvalitu. Tímto způsobem jsme se dostali ke způsobu, jak na plátně vyjádřit mizení vzpomínek."
"Michel je vizuální génius," říká Winslet a dodává: "Má smysl pro záhadu i pro detail. Režiséři, s kterými jsem dříve pracovala, byli buď jednoho nebo druhého typu. On v sobě kombinuje oba dva. Na konci natáčecího dne jsem se ani nedívala, co bude další den, protože jsem věděla, že Michel si stejně něco vymyslí a řekne nám to ráno. Před natáčením jsme měli důkladné zkoušky, takže jsme věděli o postavách všechno potřebné. A potom Michel přišel s vizuálními nápady. Bylo to úžasné a zábavné."
"Gondryho spontaneita se dobře hodila k naturalistické atmosféře, kterou jsme pro film chtěli," říká Golin a dodává: "Měli jsme omezený rozpočet a omezený časový plán. Někdy, když Michel přišel s nápadem, co ten den točit, to byla trochu sázka do loterie. Všichni jsme byli napjatí, protože jsme si uvědomovali, že by se mohlo cokoli kdykoli změnit. Ale tato atmosféra souvisela s tím, čeho chtěl Michel dosáhnout v tom tvůrčím smyslu. My jsme měli za úkol poskytnout Michelovi takové prostředky, které mu měli pomoct dosáhnout toho, o co mu šlo."
Leigh říká: "Myslím, že takový druh práce člověka povzbuzuje a šel bych do toho znovu. Filmy jsou obvykle plánovány tak do detailu, že sotva mají tu pružnost, kterou jsme měli my."
Gondry k tomu dodává: "Štáb velmi dobře reagoval na mé pokyny, které jsem dával na poslední chvíli. Je obtížné něco takového dělat uprostřed natáčení, ale všichni pochopili, že jsme chtěli být spontánní. Snažil jsem se nebýt příliš velkým diktátorem a chtěl jsem dát prostor náhodě. Začali jsme třeba natáčet nějakou scénu, o které jsme si mysleli, že nepůjde nikdy natočit. Postupně se nám podařilo dát to dohromady a to takovým způsobem, který na začátku vypadal naprosto šíleně."
Takže ať už mrzlo a sněžilo nebo pršelo v interiéru nebo měli herci mizet falešnými dveřmi, štáb byl připraven na cokoli, včetně kuchyňského dřezu, v kterém se Jim Carrey a Kate Winslet vykoupali. Jediné, co by mohlo překonat tyhle věci by bylo jít do cirkusu. Jednoho odpoledne při natáčení na Manhattanu si někdo všiml, že slavný cirkus Ringling Bros. and Barnum and Bailey je ve městě a chystá se tu noc uspořádat svůj každoroční půlnoční sloní pochod po 34. ulici. O pár hodin později herci a štáb byli na místě a Joel a Clementine se účastnili pochodu.
Natáčení filmu Eternal Sunshine of the Spotless Mind měl jak preciznost, tak spontánnost cirkusu a všichni si tu jízdu užili.
Postavy a obsazení
• Jim Carrey - Joel Barish
• Kate Winslet - Clementine Kruczynski
• Kirsten Dunst - Mary Svevo
• Mark Ruffalo - Stan Fink
• Elijah Wood - Patrick
• Tom Wilkinson - Dr. Howard Mierzwiak
• Jane Adams - Carrie
• David Cross - Rob
• Deirdre O'Connell - Hollis
• Thomas Jay Ryan - Frank
• Ryan Whitney - Joel Barish ml.
• Josh Flitter - Bully ml.
• Ellen Pompeo - Naomi
Ocenění
Academy Awards
2005 - Charlie Kaufman, Michel Gondry, Pierre Bismuth (Původní scénář)
2005 - Kate Winslet (Hlavní herečka) (nominace)
Golden Globes
2005 - Nejlepší film - muzikál nebo komedie (nominace)
2005 - Kate Winslet (Nejlepší herečka - komedie nebo muzikál) (nominace)
2005 - Jim Carrey (Nejlepší herec - komedie nebo muzikál) (nominace)
2005 - Charlie Kaufman (Nejlepší scénář) (nominace)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
2005 - Charlie Kaufman (Původní scénář)
2005 - Nejlepší střih
2005 - Nejlepší film (nominace)
2005 - Michel Gondry (Nejlepší režie) (nominace)
2005 - Jim Carrey (Nejlepší herec v hlavní roli) (nominace)
2005 - Kate Winslet (Nejlepší herečka v hlavní roli) (nominace)
European Film Awards
2004 - Michel Gondry (Cena pro mimoevropský film) (nominace)
New York Film Critics Circle
2004 - Nejlepší film (nominace)
2004 - Kate Winslet (Nejlepší herečka) (nominace)
2004 - Charlie Kaufman (Nejlepší scénář) (nominace)
Los Angeles Film Critics Association
2004 - Charlie Kaufman (Nejlepší scénář) (nominace)
César du cinéma
2005 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
The Saturn Awards
2006 - Nejlepší speciální DVD vydání (nominace)
2005 - Nejlepší sci-fi
2005 - Michel Gondry (Nejlepší režie) (nominace)
2005 - Charlie Kaufman (Nejlepší scénář) (nominace)
2005 - Jim Carrey (Nejlepší herec) (nominace)
2005 - Kate Winslet (Nejlepší herečka) (nominace)
Robert Awards (Danish Film Awards)
2005 - Michel Gondry (Nejlepší americký film) (nominace)
Critics Choice Awards
2005 - Nejlepší film (nominace)
2005 - Kate Winslet (Nejlepší herečka) (nominace)
2005 - Charlie Kaufman (Nejlepší scenárista) (nominace)
DABING
1. DABING
V českém znění: Bohdan Tůma - Jim Carrey (Joel Barish) + Ryan Whitney (malý Joel), Jitka Ježková - Kate Winslet (Clementine Kruczynski) + Lola Daehler (malá Clementine), Jana Páleníčková - Kirsten Dunst (Mary), Libor Hruška - Mark Ruffalo (Stan), Jan Maxián - Elijah Wood (Patrick), Bedřich Šetena - Tom Wilkinson (Dr. Howard Mierzwiak, titulky), Miroslava Součková - Jane Adams (Carrie) + Deirdre O'Connell (Hollis Mierzwiaková) + Debbon Ayer (Joelova matka), Tomáš Racek - David Cross (Rob) + Thomas Jay Ryan (soused Frank), Zdeněk Mahdal ml. a Mirka Jindřichová
Překlad: Lidmila Hrůzová
Výroba: Josef Petrásek
Produkce: Radka Stupková
Dialogy a režie českého znění: Pavel Beneš
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska pro Hollywood Classic Entertainment v roce 2004
2. DABING
V českém znění: Petr Štěpán - Jim Carrey (Joel Barish), Jana Štvrtecká - Kate Winslet (Clementine Kruczynski), Tomáš Sagher - Mark Ruffalo (Stan), Radka Přibyslavská - Kirsten Dunst (Mary), Bedřich Výtisk - Tom Wilkinson (Dr. Howard Mierzwiak), Filip Stožický, Dita Kaplanová - Debbon Ayer (Joelova matka), Zdeněk Bureš, Petr Jančařík, Zuzana Ščerbová - Jane Adams (Carrie), Vilém Čapek a další.
Překlad: Dušan Glombíček
Dialogy: Dagmar Novotná
Produkce: Eva Stožická
Dramaturgie: Eva Vanková
Režie českého znění: Jindřich Stožický
České znění pro televizi Markíza vyrobila společnost ROD v roce 2007
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 12.8.2004
Premiéra USA: 19.3.2004 Focus Features
Premiéra Velká Británie: 30.4.2004
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 21.02.2005 (VHS) H.C.E., 21.02.2005 (DVD) H.C.E.
Poprvé na VHS: 21.02.2005 H.C.E.
Poprvé na DVD: 31.1.2005 H.C.E.
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 5 930 534
Tržby celkem - $ 72 000 000
Návštěvnost v ČR 61 960
Náklady (Rozpočet) - $ 20 000 000
Tvůrci a herci
Michel Gondry (Režie), Anthony Bregman (Produkce), Steve Golin (Produkce), Jon Brion (Hudba), Ellen Kuras (Kamera), Valdís Óskarsdóttir (Střih), Jeanne McCarthy (Casting), Dan Leigh (Scénografie), Melissa Toth (Kostýmy), Philip Stockton (Zvuk), Kyra Panchenko (Masky), Charlie Kaufman (Scénář), Jim Carrey (Herec), Kate Winslet (Herec), Kirsten Dunst (Herec), Tom Wilkinson (Herec), Mark Ruffalo (Herec), Elijah Wood (Herec), Ryan Whitney (Herec), Debbon Ayer (Herec), Thomas Jay Ryan (Herec), Jane Adams (Herec), Paulie Litt (Herec), Josh Flitter (Herec), David Cross (Herec), Deirdre O'Connell (Herec)
2004/108/USA/Drama, Romantický,Sci-Fi
- Rolu Patricka si mal pôvodne zahrať Seth Rogen.
- Před premiérou v ČR kinech proběhla premiéra filmu na Karlovarském IFF 3. července 2004.
- Natáčelo se od 13. ledna do 3. dubna 2003 v New Yorku a New Jersey.
- Celosvětová premiéra proběhla 9. března 2004 v Los Angeles.
- K písni Light And Day byl sestříhán videoklip z filmových záběrů.
- Clementine (Kate Winslet) je díky barvě vlasů přezdívána mandarinka. Ve skutečnosti existuje odrůda mandarinek nazývající se Clementine.
- Jako knihkupectví Barnes and Noble posloužilo knihkupectví Columbia University Bookstore.
- Oražová bunda, kterou Clementine (Kate Winslet) nosí a která na Joela (Jim Carrey) tak zapůsobila, napadla režiséra jako odkaz na knihu "Dívka s pomeranči".
- Americké filmové deníky film hodnotily jako jeden z nejlepších filmů roku 2004 i jako jeden z nejlepších filmů desetiletí.
- Dům, kde žije Clementine (Kate Winslet), se nachází ve Williamsburgu v Brooklynu.
- Děj se odehrává převážně v Rockville Centre, předměstí Long Islandu, dále v Montauku na Long Islandu a v New Yorku.
- Všechny vlakové scény byly natočeny na trasách metra Metro North Railroad, podél New Haven Line a Mount Vernon East. Jako vlakové nádraží posloužilo Rockville Centre station.
- Mazání páměti je stále metodu fiktivní, u myší se již selektivní vzpomínky však vymazat podařilo a předpokládá se, že by se jí dalo používat k léčbě posttraumatického syndromu.
- Všetky kostýmy a parochne Clementine, si Kate Winslet nechala. Neskôr sa vyjadrila, že jej obľúbenou parochňou bola červená, pretože je zábava mať vlasy tejto farby.
- Behom natáčania scény kúpania v umývadle Kate Winslet (Clementine) odpadla. Vtedy zistila že je tehotná a čaká druhé dieťa, syna Joa.
- Počas neplánovanej scény, keď sú Joel a Clementine na ulici pri slonoch, môžeme počuť "Speak to me". Je to hlas reportéra, ktorý sa snažil urobiť interview s Jimom Carreym.
- Kate Winslet má vo filme celkovo 6 odtieňov farby vlasov, vrátane svojej pôvodnej.
- Charlie Kaufman musel strávit jistý čas nad studiem knih o mozku a o tom, jak paměť filtruje vzpomínky, aby přišel na to, jak by mohlo vypadat její vymazání.
- Pro herce bylo obzvláště matoucí, že Gondry odmítal křičet akce‘ a stop‘.
- Jedním z Gondryho přání, bylo vyhnout se používání umělého světla. Místo běžných složitých soustav reflektorů si osvětlovači museli vystačit s běžnými žárovkami, které byli součástí scény.
Odkazy