V písku - Příslib svobody / Under sandet (2015/101/Dánsko, Velká Británie, USA/Válečný, Historický, Drama) 83%
07.03.2018 13:08
JEDNOU VĚTOU
„Na konci druhé světové války přinutí dánská armáda německé zajatce, spíše chlapce než muže, splnit nebezpečný úkol - zneškodnit a odstranit pozemní miny z dánského pobřeží."
OBSAH
Na konci druhé světové války přinutí dánská armáda německé zajatce, kteří jsou skoro ještě dětmi, splnit nebezpečný úkol – zneškodnit a odstranit nášlapné miny z dánského pobřeží. Chlapci bez potřebných znalostí i nezbytných technických pomůcek velmi rychle pochopí, že pro ně válka ještě zdaleka neskončila. Snímek "V písku - Příslib svobody", inspirovaný skutečnými událostmi, odhaluje neznámý příběh jednoho tragického okamžiku dánské historie.(Cinemax)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Po Boji další dánské drama o válce pokračující i mimo bojiště. Schopnost pohlédnout na komplexní situaci z více perspektiv a zneklidňující morální ambivalenci Lindholmova filmu ale nečekejte. Prim dostalo hledisko Němců. Mladé německé vojáky poznáváme rovnou jako vystresované kluky, kteří chtějí přežít a vrátit se domů za svými matkami. Film je vykresluje jako nevinné oběti, které musí čelit brutalitě spojeneckých oficírů, z nichž v sobě alespoň jeden, charakterizovaný tím, že (zpočátku) nenávidí Němce (ale má rád svého psa), dokáže – pro vyvážení sil – najít trochu lidskosti. Opomenuta nezůstala žádný z nabízejících se konfliktů mezi představenými subsvěty a mikrosvěty (Němci proti seržantovi, Němci mezi sebou, seržant proti svým nadřízeným) a přítomna je většina motivů, které byste po letmém obeznámení s námětem očekávali (nelidské zacházení, bratrské pouto, otcovská figura, dítě v ohrožení). Horší je to s jejich propojeností. Vyprávění vrší emocionálně silné okamžiky, které nám nedovolují poznat postavy „v klidu“, mimo krajní situace, při nichž jde o život nebo o nervy. Prvek překvapení v jinak předvídatelném filmu zajišťuje skutečnost, že smrtící výbuch je otázkou jediného špatného pohybu, čehož Zandvliet náležitě využívá, byť ke konci už je poněkud předvídatelný. I bez přemíry sentimentu a zveličování Under sandet příliš prozrazuje snahu natočit dojemné humanistické drama, které osloví mezinárodní publikum a utvrdí vás v přesvědčení, že války jsou zlo a někdo by je měl plošně zakázat. Tolik potřebné složitější otázky, na něž jednoznačné odpovědi neexistují, film oproti Boji neklade. (Matty) 3*
Válečné filmy stále dokáží svým příběhem překvapit. Jedním takovým překvapením je třeba právě Under sandat. Příběh z Dánska po tom, co se stalo, když skončila druhá světová válka. To, že Němci budou demontovat protipěchotní miny na dánských plážích mě nenapadlo stejně tak, jako jsem nevěřil, že si k těm německým patnáctiletým klukům udělám nějaký vztah. Oboje se podařilo a pro mě se díky tomu tento film stal velkým filmovým zážitkem. Plus jsem si zapsal za čepec, že Roland Moller mě má v dalších filmech dost zajímat. (Malarkey) 5*
Výborně napsané drama, které klade velmi nepříjemné otázky ohledně morálky, zodpovědnosti, viny a trestu. Je těsně po druhé světové válce a dánské pobřeží je zamořené obrovským množstvím min. Nikomu se při jejich likvidaci nechce riskovat nejhorší a logickým důsledkem je povolání válečných zajatců. Voják pověřený dozorem nad jednotkou nemá nejmenší důvod být k Němcům shovívavý, vlastně jim léta ponížení a strádání chce vrátit i s úroky. Jenže na Jutském poloostrově se na sklonku války nevyskytovali zkušení váleční veteráni, bojeschopné muže hroutící se německá říše potřebovala na kritických úsecích fronty. Voják ke svému překvapení zjistí, že dostal na starost skupinu mladých kluků ve vojenských uniformách. Odhodlání srazit zajatce na kolena a zdeptat je dostává první trhlinu. Viník války a poražená strana jsou jasné, ale jak velký má být trest a kdo přesně má vinu splácet, už tak jasné není. Under sandet je film, který zlidšťuje protivníka tím, že ukazuje jeho tvář. Stojí v opozici proti starověkému oko za oko, zub za zub. V téže době, kdy se příběh odehrává, řešily evropské země problém kolaborace a menšin tvořených příslušníky poražených národů. Tam, kde se od počátku dařilo tlumit vášně a spoutat snahu o odvetu a kde dovedli říct stop morální otrlosti, dopadli nakonec daleko líp a odolali nástrahám politického radikalismu. Na druhou stranu je dobré nahlížet na události a problémy ze všech stran a pro pochopení pohnutek dozorce si dovolím doporučit ke zhlédnutí třeba Pianistu, Jdi a dívej se nebo Saulova syna. Celkový dojem: 95 %. (gudaulin) 5*
VELKÁ RECENZE
Dánský koprodukční snímek Under Sandet (zde v USA v distribuci pod dvojsmyslným Land of Mine) vypráví o skupině velmi mladých německých vojáků, kteří byli během druhé světové války zajati v Dánsku a po skončení války tam byli nuceni pracovat na čištění tamních zaminovaných pláží. Od německých min různého druhu.
Skupina je tvořena ze 14 teenagerů, z nichž většina vypadá tak na 15-16 let, a samozřejmě o to víc je vám jich líto poté, co (záhy po začátku filmu) začnou postupně vylétávat do vzduchu. Díky nedostatečnému vyškolení a příliš drsnému zacházení, kterého se jim od Dánů dostalo.
Celý snímek je vlastně jen sledování toho, jak se tahle parta nedobrovolných zajatců snaží: a) splnit úkol, kterým je vyčištění pláže od cca 45 tisíc nevybuchlých min a b) přežít to přes fakt, že k takovému úkolu nebyli dostatečně vyškoleni, nedostávají najíst a je s nimi nakládáno jako s otroky. Kterým se pro zábavu občas někdo ještě přijde vymočit (či hůř) do obličeje. Ale to, co snímek povyšuje nad obyčejné "pity bomb porn" je, jak se dánskému režisérovi Martinovi Zandvlietovi (který si k filmu napsal sám i scénář) povedlo bez schématické nucené představovačky postav vykreslit jednotlivé osobnosti různých chlapců a odlišit je od sebe, aby je divák snadno rozeznal. A to ačkoliv to všechno byli Árijci v uniformách. Nemůžu to nesrovnat s včerejším King Kongem, který práve v tomhle zklamal, a to přesto, že se nám tam postavy úmyslně představovaly pomocí otřepaných frází ilustrujících, jak měl kdo z nich těžké dětství. Tady nic takového neproběhlo a přesto bylo víc jasné, kdo má jakou osobnost a proč.
Skupině Němců velí dánský seržant, kterého hrál člověk s dost zajímavým dosavadním životním osudem. Roland Moller. Pětačtyřicetileý Dán, co si čtyři a půl roku odseděl ve vězení za násilnou trestnou činnost. Když někdy po třicítce vylezl z kriminálu, řekl si, že zkusí pro změnu něco jiného, než mlátit lidi, a dal se na autorskou tvorbu. Nejprve psal písně, pak se dostal k filmu. Kde několik prvních let dostával role samých násilných a poněkud jednorozměrných kriminálníků a až právě Under Sandet pro něj znamenalo změnu. Jeho seržant se sice hned během prvních minut filmu představí také jako brutální mlátička, ale postupně odkrývá více vrstev té postavy a do jisté míry je nosníkem celého příbehu právě on.
Land of Mine byl jeden z pětice filmů letos nominovaných na Oskara pro zahraniční snímek. Myslím, že po právu. Film je to zajímavý, sdělný, edukativní, dobře zahraný a navíc krásně vypadající. Točilo se na autentických lokalitách v Dánsku (Oksbollejren a Verde) a při natáčení štáb dokonce našel jednu opravdovou nevybouchlou minu. Btw, když jel Roland Moller do USA na Oskary, byl zadržen imigračními uředníky, kteří se díky jeho záznamu v trestním rejstříku nejspíš báli, že bude chtít v USA páchat terorismus, a nechtělo se jim věřit, že je to herec, který skutečně jen jede do LA na prestižní ceremoniál.
Zaujalo mě jednak to, že Němci měli k tomu, kde pokládali miny, skutečně tak detailní mapy (i když právě na plážích postupem času miny díky záplavám a moři měnily umístění), a druhak to, že za válečný zločin postup Dánů považují pouze (převážně) historikové. Po válce bylo pod názvem "MinnenKomando Danemark" nasazeno cca 2 tisíce Němců na odklízení půldruhého miliónu min a přežilo to něco málo přes polovinu. Tady je o těchto akcích zajímavý článek.
Někteří kritici filmu vyčítají příliš jednoduché útočení na city. Během snímku totiž postupně umírají děti, které předtím hladoví, jsou bité a držené v zamčené kůlně v hrozných podmínkách. Jenže to, co probíhá na obrazovce, se tématicky dost blíží pravdě, ačkoliv konkrétně tato skupina a její osud jsou smyšlené. Nicméně v takových podmínkách mi fakt, že se teenager upne k myšce, kterou si uloví, nebo jiný poté, co mu mina utrhne obě ruce, volá mámu, nepřipadá jako nic proti ničemu. Režisér je i zdatný střihač a zejména na začátku filmu je napětí a dávkovaní prvních mrtvých opravdu šikovné - a divák je udržován v kontinuálním stresu pěkně dlouhou dobu.
Co se mi na filmu nelíbilo? Nebudu tomu vyčítat historické nesrovnalosti, protože film ani sám netvrdí, že je true story. Ano, vedoucí oddílu by asi nebyl Dán, ale Němec, nebo Brit, a ten oddíl by v realitě nebyl složen ze samých takhle mladých teenagerů a mnoho skutečných prisoners of war, kteří byli na takovou práci v Dánsku nasazeni, byli specialisté, co s tím měli zkušenost. Ale film spíš než historicky akurátní příběh vypráví o dehumanizaci jednotlivců díky institutu kolektivní viny. Úvodní řežba mi připadala příliš brutální a tím i účelová, nicméně v kontextu té scény je to asi v pořádku. Zhruba od půlky (jakmile člověk přišel na to, jak to režisér píše a stříhá) se dalo předvídat, kdy přijde smrt, tzn. malinko se snížilo napětí. Ale na druhou stranu, možná se mi právě díky tomu jako divákovi na chvíli trochu ulevilo.
Co se mi na filmu líbilo? Dialogy. Bylo to skvěle napsané. Herecké výkony všech byly také na jedničku (proč v ČR nemáme takové dětské herce? Čím to je??!). Využití dvojčat a sourozeneckého pouta k ilustraci jednoho z nejdojemnějších momentů filmu, který v mých očí nebyl kýčem, ale v té chvíli už zcela pochopitelným úkonem. Kamera a výprava. Vlastně po většinu filmu člověk kouká jen na písek a vodu, což výborně poukazuje na bezútěšnost té situace. Ale paradoxně zároveň to ve mně i vzbudilo touhu se do Dánska na ta místa podívat.
Pro koho film je? Pro lidi, co mají rádi filmy související s druhou světovou. Pro ty, kteří rádi poslouchají němčinu. Dialogy nejsou příliš komplikované, takže se i mně povedlo velké části filmu rozumět. Pro ty, kterým nevadí se dívat na postupně a dost brutálně umírající děti. A pro ty, co se doma před návštěvou kina nejdřív dobře najedli, ale zároveň nemají slabý žaludek, aby v sále nepoblili před sebou sedícího diváka v momentě, kdy na plátně poprvé bude delší záběr na něčí utrženou končetinu.
Ocenění:
Academy Awards
2017 - Martin Zandvliet (Zahraniční film) (nominace)
Toronto IFF
2015 - Martin Zandvliet (Zvláštní cena pro filmy od tvůrců se zvučným jménem a výrazným stylem) (nominace)
Tokyo IFF
2015 - Louis Hofmann, Roland Moller (Nejlepší herec)
2015 - Martin Zandvliet (Velká cena Tokia) (nominace)
European Film Awards
2016 - Camilla Hjelm Knudsen (Nejlepší kamera - Cena Carlo di Palma)
2016 - Stefanie Bieker (Nejlepší kostýmy)
2016 - Nejlepší masky
DABING
V českém znění: Martin Zahálka - Roland Moller (Carl), Jan Cina - Louis Hofmann (Sebastian), Robert Hájek - Joel Basman (Helmut), Libor Bouček - Mikkel Boe Folsgaard (Ebbe), Petr Neskusil - Oskar Bökelmann (Ludwig), David Štěpán - Emil Belton (Ernst), Ondřej Havel - August Carter (Rudolf), Jan Battěk - Levin Henning (Albert), Pavel Dytrt - Aaron Koszuta (Gustav), Tomáš Materna - Leon Seidel (Wilhelm), Radek Škvor, Robin Pařík, Milada Vaňkátová, Jiří Krejčí, Jiří Valšuba, Kristýna Valová, Matěj Havelka, Martin Velda
Překlad: Marta Bartošková
Zvuk: Michal Beringer
Produkce: Petr Skarke
Dialogy a režie: Martin Velda
Pro HBO vyrobila Společnost SDI Media v roce 2017
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: -
Premiéra Dánsko: 3.12.2015 Nordisk Film Den
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - $ 3 164 333
Náklady (Rozpočet) - DKK 35 500 000
„Na konci druhé světové války přinutí dánská armáda německé zajatce, spíše chlapce než muže, splnit nebezpečný úkol - zneškodnit a odstranit pozemní miny z dánského pobřeží."
OBSAH
Na konci druhé světové války přinutí dánská armáda německé zajatce, kteří jsou skoro ještě dětmi, splnit nebezpečný úkol – zneškodnit a odstranit nášlapné miny z dánského pobřeží. Chlapci bez potřebných znalostí i nezbytných technických pomůcek velmi rychle pochopí, že pro ně válka ještě zdaleka neskončila. Snímek "V písku - Příslib svobody", inspirovaný skutečnými událostmi, odhaluje neznámý příběh jednoho tragického okamžiku dánské historie.(Cinemax)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Po Boji další dánské drama o válce pokračující i mimo bojiště. Schopnost pohlédnout na komplexní situaci z více perspektiv a zneklidňující morální ambivalenci Lindholmova filmu ale nečekejte. Prim dostalo hledisko Němců. Mladé německé vojáky poznáváme rovnou jako vystresované kluky, kteří chtějí přežít a vrátit se domů za svými matkami. Film je vykresluje jako nevinné oběti, které musí čelit brutalitě spojeneckých oficírů, z nichž v sobě alespoň jeden, charakterizovaný tím, že (zpočátku) nenávidí Němce (ale má rád svého psa), dokáže – pro vyvážení sil – najít trochu lidskosti. Opomenuta nezůstala žádný z nabízejících se konfliktů mezi představenými subsvěty a mikrosvěty (Němci proti seržantovi, Němci mezi sebou, seržant proti svým nadřízeným) a přítomna je většina motivů, které byste po letmém obeznámení s námětem očekávali (nelidské zacházení, bratrské pouto, otcovská figura, dítě v ohrožení). Horší je to s jejich propojeností. Vyprávění vrší emocionálně silné okamžiky, které nám nedovolují poznat postavy „v klidu“, mimo krajní situace, při nichž jde o život nebo o nervy. Prvek překvapení v jinak předvídatelném filmu zajišťuje skutečnost, že smrtící výbuch je otázkou jediného špatného pohybu, čehož Zandvliet náležitě využívá, byť ke konci už je poněkud předvídatelný. I bez přemíry sentimentu a zveličování Under sandet příliš prozrazuje snahu natočit dojemné humanistické drama, které osloví mezinárodní publikum a utvrdí vás v přesvědčení, že války jsou zlo a někdo by je měl plošně zakázat. Tolik potřebné složitější otázky, na něž jednoznačné odpovědi neexistují, film oproti Boji neklade. (Matty) 3*
Válečné filmy stále dokáží svým příběhem překvapit. Jedním takovým překvapením je třeba právě Under sandat. Příběh z Dánska po tom, co se stalo, když skončila druhá světová válka. To, že Němci budou demontovat protipěchotní miny na dánských plážích mě nenapadlo stejně tak, jako jsem nevěřil, že si k těm německým patnáctiletým klukům udělám nějaký vztah. Oboje se podařilo a pro mě se díky tomu tento film stal velkým filmovým zážitkem. Plus jsem si zapsal za čepec, že Roland Moller mě má v dalších filmech dost zajímat. (Malarkey) 5*
Výborně napsané drama, které klade velmi nepříjemné otázky ohledně morálky, zodpovědnosti, viny a trestu. Je těsně po druhé světové válce a dánské pobřeží je zamořené obrovským množstvím min. Nikomu se při jejich likvidaci nechce riskovat nejhorší a logickým důsledkem je povolání válečných zajatců. Voják pověřený dozorem nad jednotkou nemá nejmenší důvod být k Němcům shovívavý, vlastně jim léta ponížení a strádání chce vrátit i s úroky. Jenže na Jutském poloostrově se na sklonku války nevyskytovali zkušení váleční veteráni, bojeschopné muže hroutící se německá říše potřebovala na kritických úsecích fronty. Voják ke svému překvapení zjistí, že dostal na starost skupinu mladých kluků ve vojenských uniformách. Odhodlání srazit zajatce na kolena a zdeptat je dostává první trhlinu. Viník války a poražená strana jsou jasné, ale jak velký má být trest a kdo přesně má vinu splácet, už tak jasné není. Under sandet je film, který zlidšťuje protivníka tím, že ukazuje jeho tvář. Stojí v opozici proti starověkému oko za oko, zub za zub. V téže době, kdy se příběh odehrává, řešily evropské země problém kolaborace a menšin tvořených příslušníky poražených národů. Tam, kde se od počátku dařilo tlumit vášně a spoutat snahu o odvetu a kde dovedli říct stop morální otrlosti, dopadli nakonec daleko líp a odolali nástrahám politického radikalismu. Na druhou stranu je dobré nahlížet na události a problémy ze všech stran a pro pochopení pohnutek dozorce si dovolím doporučit ke zhlédnutí třeba Pianistu, Jdi a dívej se nebo Saulova syna. Celkový dojem: 95 %. (gudaulin) 5*
VELKÁ RECENZE
Dánský koprodukční snímek Under Sandet (zde v USA v distribuci pod dvojsmyslným Land of Mine) vypráví o skupině velmi mladých německých vojáků, kteří byli během druhé světové války zajati v Dánsku a po skončení války tam byli nuceni pracovat na čištění tamních zaminovaných pláží. Od německých min různého druhu.
Skupina je tvořena ze 14 teenagerů, z nichž většina vypadá tak na 15-16 let, a samozřejmě o to víc je vám jich líto poté, co (záhy po začátku filmu) začnou postupně vylétávat do vzduchu. Díky nedostatečnému vyškolení a příliš drsnému zacházení, kterého se jim od Dánů dostalo.
Celý snímek je vlastně jen sledování toho, jak se tahle parta nedobrovolných zajatců snaží: a) splnit úkol, kterým je vyčištění pláže od cca 45 tisíc nevybuchlých min a b) přežít to přes fakt, že k takovému úkolu nebyli dostatečně vyškoleni, nedostávají najíst a je s nimi nakládáno jako s otroky. Kterým se pro zábavu občas někdo ještě přijde vymočit (či hůř) do obličeje. Ale to, co snímek povyšuje nad obyčejné "pity bomb porn" je, jak se dánskému režisérovi Martinovi Zandvlietovi (který si k filmu napsal sám i scénář) povedlo bez schématické nucené představovačky postav vykreslit jednotlivé osobnosti různých chlapců a odlišit je od sebe, aby je divák snadno rozeznal. A to ačkoliv to všechno byli Árijci v uniformách. Nemůžu to nesrovnat s včerejším King Kongem, který práve v tomhle zklamal, a to přesto, že se nám tam postavy úmyslně představovaly pomocí otřepaných frází ilustrujících, jak měl kdo z nich těžké dětství. Tady nic takového neproběhlo a přesto bylo víc jasné, kdo má jakou osobnost a proč.
Skupině Němců velí dánský seržant, kterého hrál člověk s dost zajímavým dosavadním životním osudem. Roland Moller. Pětačtyřicetileý Dán, co si čtyři a půl roku odseděl ve vězení za násilnou trestnou činnost. Když někdy po třicítce vylezl z kriminálu, řekl si, že zkusí pro změnu něco jiného, než mlátit lidi, a dal se na autorskou tvorbu. Nejprve psal písně, pak se dostal k filmu. Kde několik prvních let dostával role samých násilných a poněkud jednorozměrných kriminálníků a až právě Under Sandet pro něj znamenalo změnu. Jeho seržant se sice hned během prvních minut filmu představí také jako brutální mlátička, ale postupně odkrývá více vrstev té postavy a do jisté míry je nosníkem celého příbehu právě on.
Land of Mine byl jeden z pětice filmů letos nominovaných na Oskara pro zahraniční snímek. Myslím, že po právu. Film je to zajímavý, sdělný, edukativní, dobře zahraný a navíc krásně vypadající. Točilo se na autentických lokalitách v Dánsku (Oksbollejren a Verde) a při natáčení štáb dokonce našel jednu opravdovou nevybouchlou minu. Btw, když jel Roland Moller do USA na Oskary, byl zadržen imigračními uředníky, kteří se díky jeho záznamu v trestním rejstříku nejspíš báli, že bude chtít v USA páchat terorismus, a nechtělo se jim věřit, že je to herec, který skutečně jen jede do LA na prestižní ceremoniál.
Zaujalo mě jednak to, že Němci měli k tomu, kde pokládali miny, skutečně tak detailní mapy (i když právě na plážích postupem času miny díky záplavám a moři měnily umístění), a druhak to, že za válečný zločin postup Dánů považují pouze (převážně) historikové. Po válce bylo pod názvem "MinnenKomando Danemark" nasazeno cca 2 tisíce Němců na odklízení půldruhého miliónu min a přežilo to něco málo přes polovinu. Tady je o těchto akcích zajímavý článek.
Někteří kritici filmu vyčítají příliš jednoduché útočení na city. Během snímku totiž postupně umírají děti, které předtím hladoví, jsou bité a držené v zamčené kůlně v hrozných podmínkách. Jenže to, co probíhá na obrazovce, se tématicky dost blíží pravdě, ačkoliv konkrétně tato skupina a její osud jsou smyšlené. Nicméně v takových podmínkách mi fakt, že se teenager upne k myšce, kterou si uloví, nebo jiný poté, co mu mina utrhne obě ruce, volá mámu, nepřipadá jako nic proti ničemu. Režisér je i zdatný střihač a zejména na začátku filmu je napětí a dávkovaní prvních mrtvých opravdu šikovné - a divák je udržován v kontinuálním stresu pěkně dlouhou dobu.
Co se mi na filmu nelíbilo? Nebudu tomu vyčítat historické nesrovnalosti, protože film ani sám netvrdí, že je true story. Ano, vedoucí oddílu by asi nebyl Dán, ale Němec, nebo Brit, a ten oddíl by v realitě nebyl složen ze samých takhle mladých teenagerů a mnoho skutečných prisoners of war, kteří byli na takovou práci v Dánsku nasazeni, byli specialisté, co s tím měli zkušenost. Ale film spíš než historicky akurátní příběh vypráví o dehumanizaci jednotlivců díky institutu kolektivní viny. Úvodní řežba mi připadala příliš brutální a tím i účelová, nicméně v kontextu té scény je to asi v pořádku. Zhruba od půlky (jakmile člověk přišel na to, jak to režisér píše a stříhá) se dalo předvídat, kdy přijde smrt, tzn. malinko se snížilo napětí. Ale na druhou stranu, možná se mi právě díky tomu jako divákovi na chvíli trochu ulevilo.
Co se mi na filmu líbilo? Dialogy. Bylo to skvěle napsané. Herecké výkony všech byly také na jedničku (proč v ČR nemáme takové dětské herce? Čím to je??!). Využití dvojčat a sourozeneckého pouta k ilustraci jednoho z nejdojemnějších momentů filmu, který v mých očí nebyl kýčem, ale v té chvíli už zcela pochopitelným úkonem. Kamera a výprava. Vlastně po většinu filmu člověk kouká jen na písek a vodu, což výborně poukazuje na bezútěšnost té situace. Ale paradoxně zároveň to ve mně i vzbudilo touhu se do Dánska na ta místa podívat.
Pro koho film je? Pro lidi, co mají rádi filmy související s druhou světovou. Pro ty, kteří rádi poslouchají němčinu. Dialogy nejsou příliš komplikované, takže se i mně povedlo velké části filmu rozumět. Pro ty, kterým nevadí se dívat na postupně a dost brutálně umírající děti. A pro ty, co se doma před návštěvou kina nejdřív dobře najedli, ale zároveň nemají slabý žaludek, aby v sále nepoblili před sebou sedícího diváka v momentě, kdy na plátně poprvé bude delší záběr na něčí utrženou končetinu.
Ocenění:
Academy Awards
2017 - Martin Zandvliet (Zahraniční film) (nominace)
Toronto IFF
2015 - Martin Zandvliet (Zvláštní cena pro filmy od tvůrců se zvučným jménem a výrazným stylem) (nominace)
Tokyo IFF
2015 - Louis Hofmann, Roland Moller (Nejlepší herec)
2015 - Martin Zandvliet (Velká cena Tokia) (nominace)
European Film Awards
2016 - Camilla Hjelm Knudsen (Nejlepší kamera - Cena Carlo di Palma)
2016 - Stefanie Bieker (Nejlepší kostýmy)
2016 - Nejlepší masky
DABING
V českém znění: Martin Zahálka - Roland Moller (Carl), Jan Cina - Louis Hofmann (Sebastian), Robert Hájek - Joel Basman (Helmut), Libor Bouček - Mikkel Boe Folsgaard (Ebbe), Petr Neskusil - Oskar Bökelmann (Ludwig), David Štěpán - Emil Belton (Ernst), Ondřej Havel - August Carter (Rudolf), Jan Battěk - Levin Henning (Albert), Pavel Dytrt - Aaron Koszuta (Gustav), Tomáš Materna - Leon Seidel (Wilhelm), Radek Škvor, Robin Pařík, Milada Vaňkátová, Jiří Krejčí, Jiří Valšuba, Kristýna Valová, Matěj Havelka, Martin Velda
Překlad: Marta Bartošková
Zvuk: Michal Beringer
Produkce: Petr Skarke
Dialogy a režie: Martin Velda
Pro HBO vyrobila Společnost SDI Media v roce 2017
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: -
Premiéra Dánsko: 3.12.2015 Nordisk Film Den
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - $ 3 164 333
Náklady (Rozpočet) - DKK 35 500 000
Tvůrci a herci
Martin Zandvliet (Režie), Malte Grunert (Produkce), Mikael Chr. Rieks (Produkce), Sune Martin (Hudba), Camilla Hjelm Knudsen (Kamera), Per Sandholt (Střih), Molly Marlene Stensgaard (Střih), Simone Bär (Casting), Gitte Malling (Scénografie), Stefanie Bieker (Kostýmy), Claudia Maria Braun (Kostýmy), Rasmus Winther Jensen (Zvuk), Paulin Pospischil (Masky), Mike Reinecke (Masky), Sonia Salazar-Zivoder (Masky), Martin Zandvliet (Scénář), Roland Moller (Herec), Louis Hofmann (Herec), Joel Basman (Herec), Mikkel Boe Folsgaard (Herec), Laura Bro (Herec), Zoe Zandvliet (Herec), Mads Riisom (Herec), Oskar Bökelmann (Herec), Emil Belton (Herec), Oskar Belton (Herec), Leon Seidel (Herec), Karl Alexander Seidel (Herec), Maximilian Beck (Herec), August Carter (Herec), Tim Bülow (Herec), Alexander Rasch (Herec), Julius Kochinke (Herec), Aaron Koszuta (Herec), Levin Henning (Herec), Michael Asmussen (Herec), Magnus Bruun (Herec), Mette Lysdahl (Herec), Johnny Melville (Herec), Anthony Straeger (Herec), Kim Winther (Herec)
2015/101/Dánsko, Velká Británie, USA/Válečný, Historický, Drama
Zajímavost k filmu
- Oficiální vyslanec dánské kinematografie na 89th Academy Awards. Film byl nakonec nominován na cenu Nejlepší cizojazyčný film.
- Použití německých dětí po druhé světové válce k odminovávacím pracem historici prohlásili za nejhorší případ válečných zločinů dánského státu.
- Ve filmu je dánský seržant Rasmussen n (Roland Moller) v čele odminovávacích prací. Ve skutečnosti je řídila britská armáda, ale s německými důstojníky ve vedení každého týmu.
- Film byl natáčen na historicky autentických místech, mimo jiné v Oksbollejren a oblastí v Varde.
- Více než 2000 německých vojáků bylo nuceno v Dánsku odstraňovat miny a téměř polovina z nich přišla o život nebo o končetiny.
- Seržant Carl Rasmussen (Roland Moller) má pistoli Bergmann-Bayard M1910/21 a jezdí vozem Willys MB. Ve filmu se objevují protipěchotní miny S-Mine 35 a Stockmine M43 a protitankové miny Tellermine 42.
- Oficiální vyslanec dánské kinematografie na 89th Academy Awards. Film byl nakonec nominován na cenu Nejlepší cizojazyčný film.
- Použití německých dětí po druhé světové válce k odminovávacím pracem historici prohlásili za nejhorší případ válečných zločinů dánského státu.
- Ve filmu je dánský seržant Rasmussen n (Roland Moller) v čele odminovávacích prací. Ve skutečnosti je řídila britská armáda, ale s německými důstojníky ve vedení každého týmu.
- Film byl natáčen na historicky autentických místech, mimo jiné v Oksbollejren a oblastí v Varde.
- Více než 2000 německých vojáků bylo nuceno v Dánsku odstraňovat miny a téměř polovina z nich přišla o život nebo o končetiny.
- Seržant Carl Rasmussen (Roland Moller) má pistoli Bergmann-Bayard M1910/21 a jezdí vozem Willys MB. Ve filmu se objevují protipěchotní miny S-Mine 35 a Stockmine M43 a protitankové miny Tellermine 42.
Odkazy
Hrají:
Roland Møller, Louis Hofmann, Joel Basman, Mikkel Boe Følsgaard, Laura Bro, Zoe Zandvliet, Mads Riisom, Oskar Bökelmann, Emil Belton, Oskar Belton, Leon Seidel, Karl Alexander Seidel, Maximilian Beck, August Carter, Tim Bülow, Alexander Rasch, Julius Kochinke, Aaron Koszuta, Levin Henning, Michael Asmussen, Magnus Bruun, Mette Lysdahl, Johnny Melville, Anthony Straeger, Kim Winther