V jako Vendeta / V for Vendetta (2005/132/USA, Německo, Velká Británie/Akční, Sci-Fi, Thriller) 80%
13.03.2018 09:51
JEDNOU VĚTOU
„Svoboda navždy!“
OBSAH
Futuristický snímek V jako Vendeta je zasazen do totalitní Británie a vypráví příběh jemné mladé dívky Evey, která je maskovaným mužem jménem V zachráněna ze situace, kdy jí šlo o život. Tento mistr boje a klamu je neobyčejně charismatický a snaží se podnítit ostatní spoluobčany, aby se vzbouřili proti tyranii a útlaku. Spolu s tím, jak Evey odkrývá tajemství původu V, objevuje mnohé pravdy i o sobě, a stává se jeho spojencem v uskutečnění plánu vnést do společnosti plné násilí a korupce opět svobodu a spravedlnost.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Měl bych počkat až na den, kdy odložím čerstvě přečtený comics, ale nějak to nejde. Musím si zkrátka říct svoje, i když o spoustě souvislostí vím houby. Proto se ptám: "Alane Moore, co ti to přelítlo přes nos?" Někdo kdo se blahosklonně usmívá nad Ligou Výjimečných se distancuje od tohohle díla? Jak říkám, možná budu po přečtení originálu mluvit jinak, ale zrovna teď to cítím tak, že stvořitel tohle dítě zatracuje zcela neprávem. Výborný příběh, skvělí herci, atmosféra, hudba, všechno na svém místě a ready to go. 1984 tak trochu jinak, výpověď nebo varování, skvělý film. (Gemini) 4*
Film je nejslabší ve svém akčním začátku a konci, všechno mezitím je překvapivě duchaplné vyprávění plné úvah na téma boje jedince proti diktatuře, jeho práva být odlišný a neuniformní (zajímavé přiblížení osudu lesbické ženy, asi nejemocionálnější část filmu) a jeho ochoty podřídit svůj život boji proti zlu a totalitě i za cenu ztráty vlastního života. Ano, myšlenkově podnětné, ale v konečném důsledku poněkud rozporuplné, opravdu si totiž nemyslím, že vyhazování historických budov do vzduchu po vzoru teroristických frakcí je tím správným a efektivním krokem v boji proti státnímu zřízení. Akční scény nic moc, jejich nedostatek ve filmu byl v mých očích spíš plusem. Hlavním problémem filmu je nepřesvědčivé vyobrazení totality. Při něm je sice zřejmá narážka na všemocnost médií a jejich schopnost manipulovat davem, ale chyběla mi tu ta orwellovská beznaděj, tíživost života v totalitním systému. I proto byl celkový emocionální dopad filmu na mojí osobu poněkud mizivý. Na tohle téma příště raději sáhnu po Radfordově 1984, Truffautově Fahrenheitu, či Kachyňově Uchu. (Lima) 3*
O slabších 4* rozhodl Hugo Weaving, který hraje skrz plastový obličej geniálně a jeho hlas je božský. Divím se, že ho nikdo ještě nezaměstnal na dabing traileru. S jeho dábelským voicem by se z průměrného traileru mohl stát hodně dábelská jízda. Perfektní hra s jazykem, kterou je hlavní postava V-eho charakteristická je až obdivuhodná. Režie je slušná, ale film lehce zadrhává v tempu. Hodně reklamy udělala filmu holohlavá Natalie Portman, která je až zbytečně zbavena vlasů. Totalitní společnost podobná vládě z 1984 je bohužel vykreslena pouze postavou hlavního councila. Ano, podrobnější vykreslenost tu chybí a je to velká škoda. Další věc co mě mrzela jsou výbuchy. Když něco vybuchne proč musí vyletět ohňostroj, který vytvoří velké V?Možná je to comicsové(což mi nepřijde), ale působí to nepřirozeně a ve filmu to nefunguje. Počítal někdo ty akční scény? Já ne, ale odhad 2-3 je podle mě více než naivní. Trailer byl prošpikován akcí a V-em, ale film je jiný. Idealistický a naivní obraz světa(resp. jen jednoho města). Remember remember the 5 of november... (Djkoma) 5*
VELKÁ RECENZE
Bratři Wachowští se vracejí. Poté, co kontroverzně rozlouskli rovnici Matrixu, ustoupili galantně do pozadí a v roli scénáristů připravili filmovou předělávku velmi nevšedního komiksu Alana Moora „V for Vendetta“. Režijní stoličku projektu okupuje jistý James Mc Teigue, první asistent režie „Matrixu Reloaded“ i „Revolutions“ čili nabízí se otázka, zda přínos Wachowských skončil u scénáře a produkce, či zda se spektakulární bratři v triku nezapojili i do samotné tvorby. Jsou tu indície, které by je usvědčovaly, leč spekulace zanechme v teple domova a vydejme se do světa futuristické Anglie, kde železnou rukou vládne neonacistická vláda Adama Sutlera, obyvatelstvo je sledováno, odposloucháváno a zpracováváno oficiálním televizním kanálem, který hlásá svoje pseudo-pravdy z povinných a uniformně stejných obrazovek...
Připomíná vám to orwellovskou utopii? Ovšem, kulisy jsou napůl opsané z 1984, ono lépe a sugestivněji to asi udělat nelze. Jsou to však jen kulisy a ještě malý detail – John Hurt v roli Adama Sutlera. Tedy herec, který ztvárnil Winstona Smithe Radfordově předělávce Orwellova románu. Roztomilý detail (díky Dalasovi za upozornění). Namísto pasivní rezistence však Vendetta přichází s mstitelem, jehož duše je zvláštní míšeninou superhrdiny a rošťáckých romantických rebelantů z černobílých filmů, kteří skryti pod maskou bojují proti zvůli mocných. V v podání Hugo Weavinga je od počátku hnacím motorem filmu, nevadí absence (i tak) kamenné tváře Australana, překvapí výborná práce s dosud poněkud strnulým a stereotypním hlasem. V je nádherný hrdina. Má v sobě styl, šarm, poezii i temné stránky. Díky němu je úvod filmu nádherné concerto, které od úvodního pianissima přechází do crescenda, doprovázeného překrásnými básnickými obraty a jemnou poetikou. Něco, na co v komiksácích nejsme až tak zvyklí. Četné odkazy k Edmondu Dantesovi jsou jen jednou z možných cest. Hrdina, který se obklopuje romantickými artefakty starého světa, bojuje zásadně gentlemansky chladnu ocelí a má v sobě rytířskou dvornost, přitom za sebou má temnou minulost pokusného subjektu a před sebou cestu dlážděnou mrtvými. Prolnutí starých dobrodružáků a postmoderního komiksu. Velmi sexy.
Vykreslení utopického světa je na počátku velmi přesvědčivé, atmosféra tíží, ale poněkud udivuje rozevlátost reálií, které oscilují od scenérií jako vystřižených z Jacka Rozparovače až po moderní londýnské panoráma, světlý velín TV stanice a stříbrného detektivního Rovera... Nic z toho ale mistrovské eéntré nezabrzdí, Mc Teigue nasadí dračí tempo, děj se bleskově odvíjí, myšlenky o revoltě ala Guy Fawkes padají na úrodnou půdu a celá historka zdá se mít jasný smysl. Bohužel, nebyli by to Wachowští, aby v jednoduchosti nehledali složitost. Relativně přímočarou zkazku o anarchii proti řádu, o právu člověka na revoltu, o ničení symbolů ve jménu svobody, ve střední pasáži doslova přehltili retrospektivami, odbočkami a zbytečně vleklými dialogy, které vše podkopávají a destabilizují. Zoufalý McTeigue musí tempo střihů zvýšit natolik, že „V for Vendetta“ chvílemi připomíná zmatený trailer, ve kterém se hrdinové vydávají proti toku času, vypouštějí z úst proklamativní perly a film absolutně ztrácí soudržnost a počáteční grády. Natalie Portman se z ustrašené krásky, lapené v doupěti tajemného mstitele, mění v uvědomělou bytost a jakoby v té chvíli, po krásně ztvárněné osobní katarzi hrdinky, došlo k naprostému zhroucení narativní struktury. Scénář loví neuvěřitelné marginálie, hekticky sleduje pátrání komisaře Finche (Stephen Rea), který je od začátku „odsouzen k prozření“, čili drama veškeré žádné. Průhledy do genocidní minulosti Anglie jsou zajímavé, ale střípkovité, povrchní a prvoplánovitě provokativní. Přitom stačilo sledovat hlavní dějovou linii a vše by vyplynulo jasněji, čistěji...
Deziluzi střední části do jisté míry vyspraví finále. Choreografie soubojů, už tak výtečná, dostane třešničku na sladkou šlehačku, tušená milostná linie se uzavře ve vší uměřenosti a působivosti, mstitel najde svou ztracenou duši a jeho Vendetta dojde naplnění. Vše za zvuku Čajkovského, v půvabném vizuálním balení a též s půvabnou aktivistickou naivitou a patosem, které film snesitelně podbarvují jako smyčcový doprovod. Téma rebélie proti řádu Wachowským sedí. Byť ani s Vendettou se nedostali příliš hluboko pod povrch a byť i zde poněkud utopili myšlenku v přívalu kudrlinek. Jenže „V for Vendetta“ je vzato do důsledku báječný film. Pokud pominu extempore uprostřed, stále mi zůstává V, který je mi z komiksáckých hrdinů velmi blízko svou romantickou retro-duší. Stále jsou tu úžasné vedlejší postavy (famózní kreace viny a trestu Sineád Cusack, narcistní karikatura Rogera Allama). Technické provedení je též brilantní, neoslepuje digitálními efekty, ale je poctivé, přesvědčivé, efektní. Ideový podtext, ač zjednodušený a cíleně provokativní, je přinejmenším hodný zamyšlení. „V for Vendetta“ je podobně jako Matrix karikaturou postmoderního světa a podobně jako Matrix žije vlastním vnitřním životem, který dokáže probrat diváka z letargie. Se všemi klady a zápory.
O FILMU
Režisér James McTeigue popisuje V jako vendeta jako politický thriller, v jehož samém středu je velmi temná a mnohotvářná postava. "Na jedné straně je krycí jméno V altruista, který věří, že jeho činy mohou přivodit společenskou změnu, ale zároveň plánuje smrtící vendetu vůči každému, kdo mu kdy uškodil." Při přípravě filmu V jako Vendeta byl McTeigue ovlivněn mnoha filmy, zejména Bitvou o Alžír z roku 1965, který považuje za vysoce realistické podání boje Alžířanů proti francouzské nadvládě, jež probíhaly v letech 1954-1962. Oblíbil si také Mechanický pomeranč Stanleyho Kubricka, 1984 od George Orwella, 451 stupňů Fahrenheita od Raye Bradburyho anebo snímek Lindsaye Andersona s příznačným názvem Kdyby .…
Film V jako Vendeta varuje před nebezpečím korupce, svévole, manipulace a útlaku, přičemž zároveň zkoumá nebezpečí extremismu, ať už jde o zneužití parlamentní moci a nebo svévole. "V jako Vendeta je mnohovrstevný film," říká producent Joel Silver, jenž za své kariéry produkoval zlomovou trilogii Matrix, sérii akčních filmů Smrtonosná zbraň, sérii Smrtonosná past a Predátor. "Diváci si mohou ve filmu užít dynamické akce, ale zároveň mohou jít do hloubi komplikovaných problémů a idejí, jichž se film dotýká. Jde zejména o zodpovědnost jedince vůči moci, jež je svěřena vládě, a pak také úvahy o tom, jaké prostředky jsou nutné či oprávněné, aby se ukončila tyranie. Film vzbuzuje spousty fascinujících otázek, ale zároveň neposkytuje žádné zjednodušené odpovědi."
Film je založen na stejnojmenném komiksu V jako Vendeta, který se poprvé objevil v nezávislém komiksovém měsíčníku The Warrior v roce 1981 a brzy si získal kultovní status. Jeho autory byli Alan Moore a David Lloyd. Časopis bohužel po 26 dílech zanikl a fanouškovská základna byla na dlouhých pět let zanechána uprostřed příběhu. V roce 1989 však dílo obou autorů vyšlo v souborné podobě pod hlavičkou britské pobočky vydavatelství DC Comics. Komiks V jako Vendeta je zasazen do blízké budoucnosti, v níž je moderní Londýn současnosti stále ještě velmi zřetelný. Tvůrci Moore a Lloyd byli ovlivněni dobou, ve které žili a tvořili. "Hlavním motivem pro vznik komiksu o fašistické Británii, které jsme ve Vendetě dali vzniknout, byl náš odmítavý postoj vůči ultrakonzervativní vládě Margaret Thatcherové," vysvětluje Lloyd.
"Destrukce tohoto systému se stala hlavní pohnutkou ke vzniku krycího jména V." Mooreova a Lloydova série se dotýká mnoha politických a etických otázek, jež nepřestávají platit ani v dnešním světě. "Hlavním poselstvím série je právo jedince na to, aby byl jedincem, a právo - ba povinnost - bránit se,pokud je nucen stát se konformním," osvětluje Lloyd. "Krycí jméno V vzdoruje tím, že rozbíjí vládní struktury a vraždí ty, kteří podporují stávající režim. Daný příběh tedy není jen o boji proti zlu tyranie, ale i příběhem o terorismu, a úvahou o tom, zda je terorismus za nějakých podmínek ospravedlnitelný. Těmto otázkám bychom měli porozumět, pokud někdy chceme tento problém vyřešit i v reálném světě." Slavné duo scenáristů/režisérů Andy a Larry Wachowski, kteří stojí za inspirativní trilogií Matrix, jsou velkými fanoušky Mooreovy a Lloydovy práce a první verzi scénáře komiksového románu napsali již v polovině 90. let., tedy dávno před tím, než si na bedra vzali herkulovský úkol matrixovské trilogie. <>Obrázek nenalezen<> Během postprodukčních prací na druhém a třetím díle trilogie Matrix bratrské duo otevřelo příslušný šuplík a začalo uvažovat o tom, čemu se bude věnovat v "pomatrixovském" období. Pro oba bratry měla předloha v novém miléniu ještě větší sílu než v době, kdy napsali první verzi scénáře, proto na komiks upozornili svého prvního asistenta režie, který zrovna hledal vhodnou látku ke svému režijnímu debutu, a se kterým spolupracovali na celé trojdílné sérii Matrix. McTeigue byl v té době uznávaným režisérem reklam a hledal si způsob, jak se dostat k filmu. "Zrovna jsme byli v poslední etapě postprodukce filmu Matrix Revolutions a Andy a Larry mi přinesli výtisk V jako Vendeta," vzpomíná McTeigue.
Látka komiksu jej velmi nadchla, protože sdílel názor bratří Wachowských, že má v současné politické situaci stálou platnost. "Cítili jsme, že román je co do politického klimatu takřka prorocký. Velmi jasně ukazoval, co se může stát, když je společnost řízena vládou, v kontrastu s tím, když je vláda vyjádřením hlasu lidu. Domnívám se, že to není příliš velké zjednodušení, když řeknu, že podobné věci se stávají tehdy, když političtí vůdcové přestávají lidem naslouchat." V té době bratři Wachowští ukončili desetiletou pouť světem Matrixu a nebyli ještě úplně připraveni na to, skočit rovnýma nohama do další produkce.
McTeigue osvětluje: "Deset let je dlouhá doba, ať už ji strávíte ve společnosti čehokoliv, a natáčení filmů vás hodně vysaje. Myslím, že Andy a Larry chtěli, aby film vznikl nyní, ale na chvíli si chtěli užít role druhých houslí." A tak se stalo, že producent filmů bratří Wachowských, Joel Silver, nabídl jejich dlouholetému spolupracovníkovi příležitost natočit V jako Vendeta. U projektu se objevila jména většiny kolegů bratří Wachowských - producent Grant Hill, vedoucí výroby Owen Paterson, supervizor vizuálních efektů Dan Glass, koordinátor kaskadérů Chad Stahelski, a konečně obou bratrů na postu scenáristů a producentů. Bratři Wachowští se vrátili ke svému původnímu scénáři a rozhodli se pro několik změn.
McTeigue vzpomíná: "Jejich původní verze byla velmi dobrá, ale šlo takřka o doslovné převyprávění komiksu. Napadlo nás, že by neuškodilo, kdybychom příběh posunuli ještě trochu více do budoucnosti. Scény z flashbacků by se odehrávaly v 90. letech 20. století a dějová linka románu by se posunula přibližně do roku 2020." Další klíčovou změnou bylo, že došlo k proměně zázemí Evey, a mimo jiné je ve filmové verzi oproti knize trochu starší. "Komiks je docela rozsáhlý a má spoustu postav," připouští McTeigue. Některé z postav jsme museli spojit a jiné úplně vystřihnout, každopádně jsme se po celou dobu práce na scénáři snažili o to, abychom byli oběma nohama ve světě témat, jež souvisí s integritou komiksu." Proces adaptace byl kvůli Mooreově a Lloydově metodě nakládání s políčky komiksu jako se storyboardem mnohem jednodušší. Komiks neobsahuje klasické bubliny, ale má titulky, a druhdy pravoúhlá obrazová políčka se občas "rozstřikují" všemi směry.
Lloyd se domnívá, že scénář bratří Wachowských byl dobrou filmovou adaptací originální verze. "Nikdy jsem nezastával koncept Vendety jakožto pouhého komiksu," vzpomíná autor. "Vždycky se mi zdálo, že tam jsou myšlenky, jež by šly převést i do jiného média. U každé ze svých prací očekávám a doufám jen v to, že u případné adaptace zůstanou zachovány alespoň klíčové prvky a podstata poselství." Tvůrci byli skálopevně přesvědčeni, že tajemství krycího jména V by mělo zůstat nedotčeno a v úctě před Mooreovým a Lloydovým komiksem, kde je jeho postava vykreslena jemnými tahy, byť úděsně popálená a deformovaná tvář měla zůstat pod maskou s rysy Guye Fawkese, jiného legendárního sabotéra, který před čtyřmi sty lety došel bolestivého konce ...
Dne 5. listopadu 1605 byl Guy Fawkes zajat v podzemí Sněmovny lordů a v 36 soudcích ukrytých za železnými pláty a dřevem na otop byl objeven střelný prach. Během mučení na mučidlech se Fawkes přiznal k odvážné konspiraci, jejíž cílem bylo vyhodit do povětří anglický Parlament i s králem Jakubem I., který se jej chystal otevřít. Fawkes byl jedním ze třinácti neloajálních anglických katolíků, kteří chtěli ukončit Jakubovo dlouhodobé utlačování jejich souvěrců. Záměrem akce bylo, aby vznikl chaos a nepořádek, od nějž se očekávalo, že z něj vzejde nový monarcha a politický systém, jenže bude katolíkům příznivěji nakloněn. Fawkes byl vojenským veteránem s dlouholetými zkušenostmi se střelným prachem, a proto se brzy stal pevnou součástí revoluční buňky. Sklepy pod Sněmovnou lordů se díky výhodné koupi dostaly do rukou rebelů, kam si ukryli výbušniny a čekali na otevření Parlamentu.
Situace se však zkomplikovala v okamžiku, kdy bylo spiknutí prozrazeno anonymním dopisem, jenž byl doručen na adresu katolického lorda Monteaglea, jenž byl varován, aby se slavnostního otevření nezúčastňoval, a plán kvůli tomu selhal. V noci 4. listopadu byl Fawkes objeven ve sklepení Parlamentu, zajat a přiveden před Krále. Ve vězení podstoupil kruté mučení, během něhož se přiznal a smělý plán byl tudíž prozrazen. Fawkes a ostatní členové revoluční buňky byli veřejně pověšeni, poté utopeni a navíc i rozčtvrceni, což byl tehdy běžný způsob nakládání se zrádci. Každý rok se 5. listopadu nad Anglií rozsvítí ohňostroje, jež připomínají neúspěch Fawkesova plánu svrhnout krále a vládu. Po celé zemi se prodává maska s Fawkesovou podobiznou a na některých místech se uplatňuje lidový zvyk "pálení Guyů".
Když Alan Moore a David Lloyd uvažovali o konturách postavy krycího jména V, který by byl hlavní postavou komiksu V jako Vendeta, stala se jim historická postava Guye Fawkese kvůli své politické vyhraněnosti inspirací. I krycí jméno V se stejně jako Fawkes snaží vyvolat chaos, kvůli němuž pak padne celý panující režim. "Guy Fawkes byl jedním z ranných anarchistů," říká Lloyd. "Zdál se nám jako dokonalá inspirace pro krycí jméno V." Na skutečnosti, že krycí jméno V nosí masku Guye Fawkese, je ještě něco dalšího, co je znepokojující. "Maska Guye Fawkese má velmi záludný výraz," dodává Lloyd. "Ona postava díky němu vypadá bizarně a zároveň vyvolává pocit ohrožení - to poslední, co byste očekávali od někoho, kdo vás přichází zabít, je úsměv na tváři."
Muž, který se ve filmu V jako Vendeta skrývá za šklebící se maskou, je mnohostranný herec Hugo Weaving, jehož působivá a různorodá kariéra zahrnuje i postavu smrtícího agenta Smith z trilogie Matrix a Elronda, knížete elfů, z celé trilogie Pán prstenů, ale stejně tak nezapomenutelné postavy z nezávislých filmů Dobrodružství Priscilly, královny pouště a Proof. "Krycí jméno V chce dosáhnout všeho, co se Guyi Fawkesovi a jeho stoupencům v noci na 5. listopadu nepovedlo," říká Weaving. "Chce vyhodit budovu Parlamentu do povětří, protože věří, že se stal zosobněním tyranie." Vidí se jako vyvolenec osudu, jenž je povolán, aby narušil systém, který považuje za krutý a nespravedlivý. "Jeho hluboká touha sloužit dobru úzce souvisí s jeho posedlostí uskutečnit svou osobní vendetu," říká Silver.
Uprostřed snah o osvobození lidu Anglie od jejích fašistických vůdců je vidět, že krycí jméno V je i na soukromé misi, jež si klade za cíl potrestat všechny, kdo jej uvěznili a mučili, čímž nechtěně vytvořili monstrum. Krycí jméno V své nepřátele jednoho po druhém systematicky vybíjí a na místě nechává růži odrůdy Violet Carsonová jako svou vizitku. V antiutopické a fašistické Británii vášnivě bojuje za důstojnost a svobodu. Je posedlý svým zažitým přesvědčením, které jeho odhodlání po hořké odplatě ještě více posiluje. Je mistrem úskoků a přetvářky, je odvážný, má sklony k extremismu a pokouší se o něj šílenství. "Je to velmi dvojznačný muž," říká Weaving. "Byl vězněn, mučen, mentálně a psychicky zneužíván. A to z něj udělalo anděla pomsty. Na jedné straně je to vrah, ale na druhé straně je to kultivovaný a vzdělaný muž, který silně věří v osobní svobodu."
Na celý Weavingův výkon a hru výrazů a očí pouze můžeme usuzovat, protože během filmu ani jednou nesundá masku, což nás jakoby připravuje o zásadní nástroje, jakými herec komunikuje s divákem. Weaving tedy musel najít jiné způsoby, jak svou postavu zlidštit a představit ji. "Kdysi, když jsem byl na divadelní škole, moc se i líbila práce s maskou," vzpomíná Weaving. "Rozehrát masku krycího jména V pro mě byla velká herecká výzva. Hodně toho musíte zprostředkovat hlasem, ale pomohou vám také všechny ty drobné pohyby hlavou a rukou, které vám pomohou masku oživit. Další možností bylo, že maska se v rozdílném světle a různých typech stínů jakoby chová jinak." Režisér McTeigue říká: "Od prvního okamžiku, kdy si Hugo nasadil masku, jsme věděli, že to bude fungovat. Hugo pochází z divadelních kruhů, což je pro jeho postavu zásadní.
Vyznačuje se také tím, že za něj hodně mluví skvěle zvládnutá řeč těla, a mimo jiné má skvělý hlas. I přes omezení výrazu pod maskou skvěle odstínil emoce." Krycí jméno V používá masky Guye Fawkese z praktických i symbolických důvodů. Masku má nasazenou kvůli tomu, aby ukryl své jizvy, a také kvůli tomu, aby utajil svou pravou identitu. Krycí jméno V se tedy stává něčím více, než je muž s revolučními myšlenkami, stává se zosobněnou myšlenkou. Což jen podtrhuje jeho přesvědčení, že jedinec sice může být poražen, ale myšlenky zůstávají a mohou si svou moc podržet navždy. Maska krycího jména V také poskytuje důležitý kontrast k metaforickým maskám, jež musí nosit jeho spoluobčané, kteří se rozhodli vzdát svých individuálních identit a přesvědčení, aby se asimilovali a tím se také vyhnuli pronásledování ze strany vlády.
"Krycí jméno V je ve filmu popsán spíše jako idea než reálná postava," říká Natalie Portmanová, která po boku Hugo Weavinga hraje mladou ženu Evey Hammond, kterou její maskovaný přítel ponouká ke společenskému aktivismu. Jedním z důvodů, proč je v podstatě neporazitelný, je to, že sice můžete zabít člověka, ale jeho myšlenky nikdy nezaniknou. Krycí jméno V tedy reprezentuje pravdu, odpor a individualizmus. Je však také pravda, že jeho idealismus je ponškud zakalen pomstychtivostí." Hrát po boku herce, který během celého filmu nesundá svou masku, byla velká výzva, ale režisér McTeigue neměl o jejím emocionálním angažmá žádné pochybnosti. "Věděl jsem, že jejich interakce napomůže tomu, aby maska ožila." Natalie Portmanová je velmi vytříbenou mladou herečkou, která získala role ve filmech typu Hvězdné války: Epizoda I., II. a III. nebo ceněných filmech jako Na dotek, Zahradní stát či Všichni říkají: Miluji tě. McTeigue s ní již pracoval na filmu Hvězdné války: Epizoda II - Klony útočí, u nějž byl na postu prvního asistenta kamery a odpozoroval její velký talent a zaujetí.
"Je to velká profesionálka a vypadá božsky," skládá ji režisér kompliment. "Více než všechno ostatní mi učaroval její naprostý nedostatek strachu a přirozená inteligence, což se pro roli skvěle hodilo." Producent Silver říká: "Evey představuje lidi, kterým se krycí jméno V snaží pomoct. I když se k němu nakonec přidává, nesouhlasí s jeho strategií osobní pomsty. Natalie je herečka jemně odstíněných výrazů a od samého začátku jsme věděli, že má schopnost postihnout vnitřní konflikt, což je velmi náročné." Postava Evey v raném věku osiří, protože její rodiče se nebojí mluvit proti systému, jenž pevnou rukou vládne nad jejich zemí. Eveyini rodiče se poté, co byl jejich syn zavražděn a celá kauza je viditelně politického charakteru, rozhodnou prosazovat politické ideály na úkor své dcery. <>Obrázek nenalezen<> "S politických aktivismem má svou osobní zkušenost a ta později vedla k tomu, že zemřeli i její rodiče a ona zůstala naprosto sama. Navzdory neustálému sledování se pokouší žít a zůstat v bezpečí," říká Portmanová. "Žije skrze svůj strach." Jednou však přijde večer, který ji vrhne do náruče krycího jména V. Členové státní tajné policie Prst, kteří po jedenácté večer hlídkují na ulicích, na nichž je vyhlášeno stanné právo, chytnou v jedné temné uličce Evey, která jde na návštěvu ke své známé. Má s sebou pouze ochranný sprej a padne do rukou mužů, kteří zneužívají svou moc a vykonávají soud přímo na ulici.
Dříve než však použijí svých brutálních metod, objeví se tajemný maskovaný muž, který zachrání její čest i život. Aniž to zatím tuší, toto setkání v ní později roznítí zájem o věci veřejné. Tváří v tvář mučení a věznění se v Evey probudí politické vědomí. "Ve vězení se naučí, jak čelit strachu. Tato schopnost je velmi důležitá pro pěstování osobní integrity," tvrdí Portmanová, od které role vyžadovala, aby se v jedné klíčové sekvenci nechala přímo před kamerou ostříhat nakrátko, čímž jí její věznitelé chtějí připravit o poslední kousek vlastní sebeúcty. Na Portmanovou zapůsobila Eveyina přeměna z anonymní kancelářské myšky v odvážnou hrdinku s politickými důvody pro svůj aktivismus.
"Scénář má opravdu silné politické a ideologické podtóny," říká herečka. "Film se zaměřuje na rozhodnutí, která člověk musí udělat, aby přestal být apolitický, a také na to, jak tato rozhodnutí v konečném důsledku ovlivní život jednotlivce." Při přípravě na roli Portmanová sledovala dokumentární film The Weather Underground, který vypráví o skupině mladých amerických radikálů na konci 60. a na začátku 70. let, kteří odpálili bombu v budově Kapitolu a vysvobodili Timothyho Learyho z vězení. Přečetla si také autobiografickou knihu slavného izraelského premiéra Menachema Begina, která popisuje jeho uvěznění v Sovětském svazu a následnou vedoucí úlohu v Irgunu, což byla militantní sionistická skupina operující na území Palestiny, zodpovědná za teroristické akce, jejichž cílem bylo zbavit Izrael britské správy.
Portmanová si také vyhledala knihu Antonie Fraserové Faith and Treason, která ji poučila o pozadí celého Spiknutí střelného prachu. "Dozvěděla jsem se o tom jak velký útlak uplatňovala panovnická moc proti katolíkům, kteří se vzbouřili, a také o tom, že Macbeth se inspiroval životem na dvoře krále Jakuba I. Hlavní inspektor Finch se neustále honí za krycím jménem V, aby zastavil jeho vraždění, a dal jej za mříže dávno před tím, než se mu podaří uskutečnit jeho ďábelský plán a sice navečer dne 5. listopadu zničit Parlament. Finch vede vyšetřování záhadných a až nápadně podobných vražd několika prominentních postav a je rozhodnut stůj co stůj chytit unikajícího teroristu a jeho pomahačku Evey.
Jakmile Finch začne odhalovat skutečnosti, jež souvisí s minulosti krycího jména V, objeví i šokující skutečnost, již si vláda, které slouží, přeje utajit, jeho postoje se začnou měnit. A v duchu si začne zpochybňovat to, co celé roky považoval za jisté. Výsledky vyšetřování otřesou jeho životní realitou i důvěrou v to, že kráčí po správné stezce, a probudí jej z ničím nenarušeného přijímání státního útlaku, potlačování lidských práv a svobod. Role komisaře Finche se ujal herec Stephen Rea, který publikum provádí skrze detektivní linii příběhu, a objevuje další a další důkazy, že britská vláda má něco, cosi se pokouší ututlat. "Na celém projektu mě zaujalo to, že lovec se postupně víc a víc zajímá o štvanou zvěř."
Rea se domnívá, že myšlenky, které se zračí v příběhu, jsou nadčasové. "Pro mě je ten příběh o tom, co se stane, když vláda příliš manipuluje lidmi. Je to varování, pěkně staré varování o funkci vlády a její zodpovědnosti vůči občanům. Andy a Larry dělají velmi zajímavou práci, ale vydávají se na příliš tenký led," pokračuje Rea. "jde o vysoce ambiciózní pokus přenést příběh z jednoho média do druhého. Komiksy jsou ve své podstatě statické, skládají se z jednotlivých políček a vy je musíte přenést do obrazů, které se pohybují. Je to náročné a ne ve všech ohledech to má blízko k realismu, ale baví mě to. Bavilo mě pracovat s materiálem, který má zřetelně vyšší ambice. Rupert Graves hraje Finchova zástupce a mladšího kolegu, který s ním vyšetřuje.
"Během filmu u něj dochází k malému prozření," říká Graves. "Nemá zrovna velkou představivost, vždycky sklonil hlavu a věřil všemu, co mu stát říkal. On a Finch si však začínají uvědomovat, že jejich vláda není zdaleka tak dobrá, jak si mysleli." Hlavou britského totalitního systému je kancléř Sutler v podání ctihodného herce Johna Hurta, který byl nominován na Oscara za filmy Půlnoční expres a Sloní muž. Sutler vládne strachem, vynucuje si podřízenost občanů zastrašováním tajnou policií, neustálým sledováním, hrozbami, cenzurou, zbytnělou propagandou a potlačováním svobody řeči. Za daných podmínek je potlačování minoritních skupin, ve kterých potenciálně klíčí vzpoura, nutností.
"Sutler představuje společnost, která se domnívá, že fašistická vláda je pro řízení státu tou nejlepší volbou," říká Hurt. "Na nic se neptejte a nechte Stranu, ať jedná. Za žádných okolností nezpochybňujte naši autoritu." John Hurt hrál postavu Winstona Smithe v adaptaci Orwellova románu 1984 v režii Michaela Radforda. I tento román vypráví o společnosti, které vládne vševědoucí a všemohoucí vůdce, který má fašistické rysy. Ve filmu V jako Vendeta je Sutler kromě několika málo momentů k vidění jen na velké obrazovce, odkud pronáší své nekonečné proslovy k občanům země a během porad s ministry, jež jsou přenášeny digitálně, propadá nekontrolovaným výbuchům vzteku. V jedné z komických scén však Hurt sestoupí z obrazovky, aby si zahrál v show televizního kabaretiéra Gordona Deitriche, kterého představuje vynikající herec Stephen Fry.
Zde si Deitrich z kancléře nepokrytě utahuje, což je velmi nebezpečné. Deitrich, jenž je najat vládou, aby každodenně produkoval varietní show, je Eveyin dlouholetý přítel a důvěrník. I on má svá tajemství, jež musí zůstat státu utajena. "Deitrich se musí probudit ze své morální apatie a rozhodnout se," říká Fry o vývoji politického vědomí své postavy. "Roztrhá cenzorem schválené scénáře své noční show a napíše takový, který si z kancléře nevybíravě střílí." Fry se ve většině filmových scén objevuje po boku Natalie Portmanové. "Natalie na mě udělala opravdu hluboký dojem," říká herec. "Ptám se sám sebe, koho to mám před sebou, víc než dvanáct a půl jí přece nebude, nebo ano? Je sotva vyvinutým embryem a už mluví několika jazyky, je velmi uznávanou a přirozenou herečkou. Hodně jí to pálí a má milou povahu.
Je to naprosto výjimečná osoba a bude na špici své profese hodně, hodně dlouho." Působivá herecká sešlost je dovršena účastí Tima Pigott-Smithe, který představuje Creedyho, hlavu britské tajné policie a nejnebezpečnějšího protivníka krycího jména V. Ačkoliv se zdá, že Sutler má svou zemi dokonale spoutanou, opravdová moc spočívá v rukou Creedyho. Ben Miles představuje Dascomba, Sutlerova šéfa propagandy, který o explozi, jíž krycí jméno V způsobí v budově nejvyššího soudu v Old Bailey, společnost chytře informuje jako o státem zamýšleném projektu "řízené demolice". Dvojnásobný držitel ceny Laurence Olivier Theatre Award, Roger Allam, hraje Prothera, arogantního a jedovatého šéfa televizního programu "Hlas Osudu".
Tato neobyčejně populární televizní show každodenně přitahuje milióny diváků, kteří si chtějí vyslechnout jeho patetické deklamace a najít útěchu ve sloganu, který zazní na konci každého vysílání: Anglie vládne. "Je ústy vládní propagandy," říká Allam. "Jeho evangeliem je jistý druh národního socialismu." Jeden z nejrespektovanějších britských divadelních, filmových a televizních herců, John Standing, hraje biskupa Lillimana. Tento kněz, který šíří náboženské přesvědčení, má i svou neveřejnou stránku - propadá perverzním sexuálním choutkám, jež jej nakonec přivedou ke zkáze. "Hraní Lillimana jsem si naprosto užil," poznamenává Standing, "protože je docela komický a dokonale slizký. Takoví se hrají skvěle." Směr života krycího jména V a následně i Evey byl nezaměnitelně ovlivněn ženou jménem Valerie Pageová - ani jeden z nich ji však nikdy nepotkal.
Její příběh je jedním tisíců, neboť byla na základě vládního programu zařazena na seznam nespolehlivých a nepřizpůsobivých, a po sérii mučení podlehla smrti. Ale i její malý příběh, který je zapsán na motáku, může vykřesat jiskru revoluce. V roli Valerie se představí herečka Natasha Wightmanová, kterou jsme před časem mohli vidět ve snímku Roberta Altmana Gosford Park. Významná irská herečka Sinead Cusacková hraje Delii Surridgeovou, soudní patoložku, kterou stíhá její vlastní minulost, minulost, jež se do velké míry překrývá s osudem krycího jména V. "Nikdy jsem si nemyslela, že budu hrát takhle hnusnou lidskou bytost," říká herečka, která byla nominována na cenu Tony. "Vždycky jsem si myslela, že jsem docela jemná a příjemná žena. Ještě k tomu Irka. Teď je ze mě opovrženíhodný zabiják, což je v mé herecké filmografii výrazná změna. Tento film je velmi zajímavou psychologickou studií, jenž je zasazen do světa, který, jak doufám, nikdy nebudeme obývat."
O PRODUKCI
Film V jako Vendeta je zasazen do Londýna blízké budoucnosti. Ačkoliv stále existují ctihodné dominanty města jako Parlament, Nejvyšší soud v Old Bailey, Big Ben, upadlo město, stejně jako i zbytek země, do stavu poválečné izolace a ekonomické recese. V rukách kancléře Adam Sutlera končí veškeré mocenské nitky, jimiž ovládá společnost. Sutler stojí v čele své extrémistické politické strany, která se označuje za strážnou věž Anglie proti válce, nemocem a hladu. Sutlerova politika útlaku zemi připravila o jejího ducha, vitalitu i naději. Jídlo je na přídělové lístky, avšak strachu je na rozdávání. Jakékoliv osobní svobody jsou jen vybledlou vzpomínkou na minulost a nikdo se proti tomu neodvažuje zvednout ruku ani hlas, protože nechce skončit v černých pytlích mužů z tajné policejní složky Prst, jíž šéfuje ministr Creedy.
Tvůrci filmu V jako Vendeta se pod vedením režiséra Jamese McTeiguea snažili zachytit podstatu Londýna současnosti a zdůraznit pochmurný společensko-politický kontext. "Stará dobrá Anglie je jako bez duše," říká vedoucí výroby Owen Paterson, který s McTeiguem a bratry Wachowskými spolupracoval na trilogii Matrix. "Snažili jsme se vytvořit Londýn, jemuž nechybí známé dominanty, ale zároveň je kvůli zásahům totalitní moci jakoby zamrzlý." Paterson a návrhářka kostýmů Sammy Sheldonová použili širokou škálu šedých odstínů, jež mají evokovat vybledlost, únavu a bezkrevnost města i jeho obyvatel. "V takovém prostředí máte velmi omezené možnosti výběru," říká dekoratér kulis Peter Walpole.
"Možná byste si chtěli koupit vůz nebo konzervované fazole, ale na trhu je od všeho jen jeden druh. Tato skutečnost se například odráží i na obrazovkách v televizním studiu. Všechny monitory jsou stejné značky a žádný stůl nebo židle se od ostatních ani v nejmenším neliší." Většina filmu se natáčela v ateliérech, čímž se v příběhu podtrhl tón zoufalství a odcizení. "Chtěli jsme, aby vnější i vnitřní prostory vyvolávaly pocit klaustrofobie, takže film v tomto ohledu zachovává jednotu," osvětluje McTeigue. Natáčení filmu začalo v březnu 2005 ve studiích Babelsberg v německém Postupimi. Blízký Berlín tudíž poskytl několik málo exteriérů, které byly při natáčení bezprostředně potřeba. Produkce strávila ve studiích Babelsberg deset týdnů a poté se kvůli klíčovým exteriérovým scénám přesunula do Londýna.
Vedoucí výroby Paterson dohlížel na design a výrobu 89 rozsáhlých kulis - jako například televizní věž Jordanova věž, v níž sídlí státem řízený British Television Network; zrušenou stanici metra na Victoria Station, z níž už ve filmu zbývají jen ruiny, protože vláda před deseti lety nařídila její asanaci. A dále také jedno klíčové místo v londýnském metru, jež si krycí jméno V vybral pro svůj záměr vyhodit Parlament do povětří. Ateliérem číslo 2 kráčely filmové dějiny, neboť v nich koncem 30. let 20. století německý režisér Frizt Lang natáčel svůj futuristický film Metropolis. Štáb a herecké osazenstvo, jež v některých chvílích dosahovalo úctyhodného čísla 500, pracovali i v největších a nejpropracovanějších kulisách, které kdy Paterson navrhl - bludišti podobné Stínové galerii.
Úkryt krycího jména V je v mnoha ohledech jako on - je elegantní, tajemný a fascinující. V jeho vzhledu se kříží krypta s kostelem a je obklopen různými průchody, které vedou do města. "V mých představách vypadala Stínová galerie jako takový větší klub s centrálním prostorem, kolem nějž je ve spirále množství komor," říká McTeigue o rozsáhlém setu, jehož součástí je i knihovna, převlékárna, kuchyň a projekční místnost. "Celé to vypadá, jakoby dané prostory ležely pod nějakou významnou kulturní institucí, kterou vláda dávno uzavřela." K tomu Paterson říká: "Stínová galerie je místem, které by klidně mohlo existovat pod Svatopavelskou katedrálou nebo Westminsterským opatstvím. Je tam spoustu oblouků a onen prostor vyvolává pocit, že dávnými lety někdo zazdil dveře a na místo se nadobro zapomnělo."
"Úkryt krycího jména V slouží i jako muzeum všeho druhu, neboť si do něj ukládá rozsáhlé sbírky hudby, filmu, knih, filosofických rozprav a umění, prostě všeho, co Ministerstvo nežádoucích materiálů zakázalo. Krycí jméno V se stará o vše, co vláda neschválila," říká McTeigue. Hugo Weaving k tomu dodává: "Je takovým strážcem kulturních pokladů, jež jsou v ohrožení a mohly by být navždy ztraceny. Předpokládám, že na světě je spousta lidí jako on. Mají své vlastní poklady a cennosti, které jsou ne nepodobné Stínové galerii."
Pro dekoratéra kulis, Petera Walpolea, byl jednou z největších výzev fakt, že umělecké oddělení získalo práva na reprodukci spousty známých kulturních artefaktů, jež se pak dostaly do jednotlivých komor Stínové galerie. "Museli jsme získat povolení k reprodukci obrovského množství předmětů - počínaje Picassem a konče Turnerem, od moderního umění až po komiksy," říká Walpole. Walpoleův tým také musel shromáždit a naaranžovat stovky knih, jimiž přetékají knihovny hlavního hrdiny. Na tomto místě Stínové galerie Evey poprvé procitne a cítí se naprosto zavalená hromadami tlustých spisů.
"Čím dále se pohybujete vstříc nejvzdálenějšímu konci knihovny, tím jsou hromady vyšší a vyšší, až dosahují stropu a podélně lemují stěny. Vypadá to jako návěje sněhu." Aby měl McTeigueův tým při natáčení v knihovně co nejvíce flexibility, byly knihy vzadu svázány jako tvárnice, takže jednotlivé bloky šlo rychle přemisťovat a spojovat jako dílky stavebnice Lego. Natalie Portmanová vzpomíná na natáčení této scény: "James na plac přinesl výstřižek z novin, na němž byla fotografie knihovny, kterou nedávno objevili v Iráku. Vláda ji kdysi nechala zavřít a uvnitř se nashromáždila velká spousta knih. Bylo skoro neuvěřitelné, že naše scéna má v reálném světě svou obdobu."
Paterson kromě návrhů jednotlivých setů spolupracoval s McTeiguem a uměleckým ředitelem Stephanem Gesslerem na podobě záhadné masky krycího jména V. Ta není jen pouhým převlekem nebo výrazem teatrální stránky jeho osobnosti či jen přikrývkou jeho ohavně znetvořeného obličeje, ale stává se silným symbolem myšlenky svobody a sama o sobě představuje její vyjádření. Patersonův design vzešel z vzezření krycího jména V v komiksové předloze, jejíž podoba od Davida Lloyda byla inspirována známou škraboškou, která se nosí o každém výročí lidového hrdiny Guye Fawkese. Na Lloydových obrázcích se však políčko od políčka výraz masky mění. McTeigue si vyžádal neměnnou tvář, protože nechtěl používat počítače ani masku toho druhu, u níž by šlo zabudovaným vnitřním systémem plynule měnit výrazy.
"Chtěl jsem masku s jedním univerzálním výrazem," říká režisér. "Věděl jsem, že když docílíme správného vzhledu masky, půjde změnou intonace, atmosféry a Hugovým hereckým umem do jisté míry měnit, jak se bude jevit na plátně." Režisér výslednou podobu masky popisuje jako "mix tradiční masky Guye Fawkese a Harlekýna." Forma masky byla záměrně vyrobena z hlíny, na které je vidět mnohem více nedokonalostí, než na moderních formách, které vznikají metodou scaningu daného předmětu do počítače a následného vytvoření formy ze skelných vláken. Odlitý předmět se po opracování a nastříkání pistolí jeví hladký jako hlava porcelánové panenky. "Měli jsme s sebou skvělého sochaře Berndta Wenzela, který postupně vytvořil sedm návrhů z hlíny a tak dosáhl hledaného výrazu," říká Paterson.
"Potřebovali jsme natolik mnohoznačný výraz masky, aby pod odlišným osvětlením vypadal pokaždé jinak." Weaving uvádí, že uvést masku v život znamenalo zapojení všech složek. Ačkoliv se mnohé změny výrazu daly dosáhnout svícením a způsobem natáčení, hlavní představitel musel mnohému pomoci modulací hlasu a řečí těla, protože za jeho škraboškou nejsou vidět oči, ústa a ani malý kousek tváře. "James mi ohledně mých dialogů nebo hereckého výkonu psal hodně poznámek, které měly za cíl, abych si ujasnil, jak bych scénu zahrál bez masky a jak tedy musím postupovat s ní. Bylo to skvělé, protože na celé záležitosti s maskou šlo hlavně o to, aby postava, která se za ní skrývá, ožila." Pro výraz krycího jména V bylo důležité i posazení hlasu. "Nebál jsem se toho, že by mým dialogům nebylo rozumět, protože jsem věděl, že budou znovu všechny natočeny během postprodukce," říká herec. "Ať tak a nebo onak, každý den bylo důležité to, aby za maskou byla stejně vyhraněná postava," dodává Weaving.
Weaving také do svého hereckého projevu musel zapojit paruku, klobouk a komplikovaný kostým s mohutným límcem, který mu značně omezoval pohyb hlavy. "Množství potu, které z vás prýští, když hrajete s parukou, kloboukem a nepříliš vzdušným kostýmem, je neuvěřitelné," říká Weaving v dobrém rozmaru. Jeho kostým vznikl pod vedením návrhářky kostýmů Sammy Sheldonové (Černý jestřáb sestřelen, Stopařův průvodce po Galaxii) a celý Weavingův šatník byl stylizován dle McTeigueových představ, které krycí jméno V zachytil jako křížence skutečného Guye Fawkese a pistolníka." Podoba kostýmu krycího jména V vychází z oblečení ze 16. století, ale my jsme ho trochu zjednodušil, aby vypadal upraveně a moderně - je v jistém smyslu futuristicky historický," říká Sheldonová, která celek vytvořila kombinací kašmíru, vlny, kůže a přesné kopie tkaného hedvábí ze 16. století.
"Klobouk krycího jména V jsme například trochu změnili. Zkrátili jsme jej a zjednodušili, nemá například žádné peří, jak by to bylo ve Fawkesových časech běžné. Podobně je tomu i s zbraněmi hlavního hrdiny - šesti ručně vyrobenými vrhacími noži, jež odrážejí dobový i moderní design. "Když rozevře svůj plášť, chtěl jsem, aby to vypadalo, že se na vás vycení kovové zuby," osvětluje McTeigue. "Náš zbrojíř Simon Atherton na nožích a jejich kovových pouzdrech odvedl spoustu vynikající práce." Krycí jméno V také používá svérázné navštívenky - růže odrůdy Violet Carsonová, jež ve filmu zastupuje odrůda Grand Prix.
Oddělení rekvizit každý den kupovalo několik tuctů růží odrůdy Grand Prix v plném rozpuku, aby se mohly v případě potřeby kdykoliv použít. Vzhled Natalie Portmanová, která ztvárnila společnici hlavního hrdiny, Evey Hammondové, byl oproti komplikovanému kostýmu Hugo Weavinga mnohem menší tvůrčí výzva, ale v jednom ohledu na ni neměl nikdo ze zúčastněných herců a tvůrců: v jedné scéně, kdy je Evey uvězněna a mučena, aby prozradila identitu krycího jména V, si před kamerou musela nechat vyholit hlavu. McTeigue věděl, že na tuto scénu Eveyiny trýzně, kdy jí odpadává jedna světle hnědá lokna za druhou, nebudou mít více než jeden jediný záběr.
Proto bylo třeba, aby se scéna natočila paralelně několika kamerami, aby byl alespoň jeden ze záběrů použitelný, a na samotný akt vyholování vlasů byl najat filmový kadeřník Jeremy Woodhead. Portmanová tvrdí, že tato zkušenost pro ni byla osvobozující. "Báječné bylo, že jsem se na chvíli mohla zbavit oné ženské marnivosti," říká herečka. "Jako žena strávím před zrcadlem spoustu času - kdybychom všechny ty chvíle daly dohromady, vyšetřily bychom minimálně deset let. Je skvělé, že jsem si od toho na chvíli mohla odpočinout. Na druhé straně musím říci, že trvá docela dlouho, než to všechno doroste, takže čím dřív budu mít své kadeře, tím lépe."
Další ze scén, na kterou si tvůrci mohli dovolit jen jeden jediný pokus, byla ta, v níž krycí jméno V ve Stínové galerii spustí pád tisíců kostek domina, které vytváří obrazec s písmenem "V". Čtyři profesionální hráči domina z Weijers Domino Productions strávili 200 hodin nad tím, aby rozmístili 22 tisíc kostek domina, jež pak na jeden pokus vytvoří úžasnou vizuální hostinu. Během stavby obrazce byla scéna pro všechny ostatní členy štábu uzavřená. V den, kdy se scéna natáčela naostro, bylo na placu napětí až k nevydržení, protože jakýkoliv unáhlený pohyb, průvan či vibrace hlasu mohl způsobit okamžitý zmar dlouhodobé práce. V okamžiku, kdy asistentka kadeřníka upustila hřeben, jímž před scénou upravovala krycímu jménu V jeho paruku, zadržel celý štáb dech. Hřeben však naštěstí první kostku o chloupek minul. O chvíli později se spustily kamery, krycí jméno V cvrnkl do prvního dílku domina a celá scéna se naprosto dokonale podařila.
Když se natáčení ve studiích Babelsberg chýlilo ke konci, podpůrný tým začal pracovat na přípravě londýnských lokací na závěrečné týdny natáčení. Umělecké oddělení Owena Patersona upravilo exteriéry tak, aby vyvolávaly dojem přísně střežené společnosti, odstranili veškeré reklamní poutače, všechno dopravní značení a také jasné barvy. Chtěli jsme, aby všechno vypadalo šedě a sterilně," říká dekoratér kulis Peter Walpole. "Poté jsme všude rozmístili systém kamer a telegrafní stožáry s amplióny, abychom zvýraznili atmosféru Velkého bratra.
"Scény ze začátku 90. let, které se odehrávají ještě před vítěznými volbami ultrakonzervativního kancléře Adama Sutlera, jsou trochu zmatenější, více to v nich žije, zdá se, jako by to byly svobodnější časy," popisuje Walpole. "Ve scénách ze současnosti není mnoho kulis. Vše je o trochu svázanější. Máme v nich cítit kontrast." Vyvrcholení filmu se odehrává ve stínech budovy Parlamentu, ale ve skutečnosti se natáčelo ve Whitehallu, na hlavním tahu od Nelsonova sloupu přes Trafalgarské náměstí k budovám Parlamentu a Big Benu. Okolí významných domů ve Westminsteru, jako jsou například Downing Street číslo 10 a ministerstvo obrany, ještě z bezpečnostních důvodů nikdy nebyly uzavřeny kvůli dopravě ani natáčení filmu.
Devět měsíců vyjednávání se 14 vládními úřady nakonec přineslo své plody a supervizor lokací Nick Daubney získal bezprecedentní povolení uzavřít tři noci po sobě od půlnoci do 5:00 hod ráno ulici kvůli natáčení. I s tímto povolením však tým získal jen čtyři hodiny čistého času natáčení za noc, nepočítaje v to přípravu scény, odstranění vybavení a přemístění osobních i služebních vozů (+ dva tanky). Spolu s povolením natáčet ve Whitehallu musela produkce zajistit povolení použít při přípravách i natáčení tanky střílející slepými projektily. Pro tyto scény produkce zajistila z vojenských skladů dva odepsané tanky. Před samotným natáčením však tanky každý večer prošly kontrolou státní ochranky, která zjišťovala, zda jsou opravdu nefunkční a zda se s nimi od minulé noci nemanipulovalo nepovoleným způsobem.
Na místo je každý den přivezly dva tahače, které během dopravy nesměly nikde zastavovat a navíc je neustále doprovázela ochranka. Na scéně a na plátně se však tanky pohybují svou vlastní silou. Během natáčení ve Whitehallu se také uplatňovaly časté bezpečnostní prohlídky zbraní a to jak u techniků, tak u herců. Na všechny zbraně byly umístěny identifikační štítky, aby byla každá zbraň i její uživatel k dohledání. Vládní ochranka po celou dobu natáčení produkci hlídala, někteří členové ochranky vystupovali pod svou identitou a herci i štáb o nich věděli. Jiní byli na natáčení inkognito a uprostřed davu nepozorovaně dohlíželi na dodržování bezpečnostních pravidel všech zúčastněných. Tato ambiciózní scéna také vyžadovala, aby návrhářka kostýmů Sammy Sheldonová a její tým vytvořili kolem 500 replik plášťů a kabátů pro stoupence krycího jména V, a zároveň ušili kolem 400 uniforem, zajistili stejné množství helem a neprůstřelných vest pro dané množství členů vládní milice.
Na konci natáčení strávili supervizor vizuálních efektů Dan Glass, supervizor výroby miniatur José Granell a jejich týmy deset dní výrobou efektních explozí miniatur budov Parlamentu, Big Benu a Old Bailey, což byly klíčové scény. V období postprodukce bylo ke scénám exploze miniatur přidáno několik drobných počítačových efektů, ale tvůrcům šlo o to, aby exploze budov, jež mají velkou symbolickou hodnotu, vypadaly tak realisticky, jak jen to bylo možné. Díky tomu zvítězil přístup, který navrhoval, aby se zhotovily miniatury, jež se odpálí, a ne pouze digitální budovy.
"Modely poskytují reálné, ba hmatatelné prostředí," vysvětluje Granell. "Když jde o takové prvky, jako jsou voda, oheň a pyrotechnika, dosáhnete mnohem lepších výsledků, jestliže máte reálnou, fyzickou akci. Z počítačových obrazů, které si můžete navrhnout přesně podle toho, jak chcete, a nedochází k žádným nečekaným okolnostem - z nich nevymáčknete takové zdání autenticity." Tvůrci rádi používají modely ve velkém měřítku, aby vytvořili realistický poměr mezi velikostí budovy a pyrotechnickou akcí. Sádrové modely v sedminovém měřítku vznikly díky londýnské firmě Cinesite v Shepperton Studios během 11 týdnů. Díky tomu vznikly 7m vysoké miniatury Old Bailey, 8,5m vysoká replika věže Big Benu a přibližně 12,8m dlouhá miniatura budovy Parlamentu.
Během přípravy si Granell a jeho tým prohlíželi dokumentární záběry explozí skutečných budov, aby věděli, jak na výbuch reagují různé materiály. Zjistilo se, že nejlépe exploduje sádra, protože se chová jako kámen, a tak byla většina miniatur vyrobena ze sádry. Tým experimentoval s různými druhy sádry pro různé části modelu - některé části totiž výbuchu musely odolávat trochu více, než jemné detaily, na které se použila jemnější sádra. Před koncem natáčení si tým udělal setkání, kde natočil některé samostatné výbuchy, které by poté mohly být využity při postprodukci. Testovaly se také nálože o rozdílné velikosti jejich kombinace, či různé druhy sádry, aby se zjistilo, jak jejich paralelní exploze vypadá na plátně.
"Například jsme zjistili, že změkčená sádra při výbuchu způsobuje hodně prachu," říká Granell. "Jedna z věcí, které jsem opravdu nechtěl, bylo, aby se všechny ty krásné barvy výbuchů a všemožné detaily utopily v prachu. Takže jsme vymysleli recept na sádru, která se bude vyznačovat obdobnými mechanickými vlastnostmi jako měkká sádra, ale nebude zdaleka tak prašná." Tým si musel detailně prostudovat architekturu Old Bailey a budov Parlamentu, abychom z toho mohli odvodit, jak by se struktury budov chovaly při explozi. Šlo nám například o to, jak rychle exploze projde budovou a jakým způsobem se její struktury bortí, co by spadlo jako první, které části by výbuch ustály, jaká by byla velikost jednotlivých úlomků a suti, a jak daleko a jak rychle by létaly.
Mimo přesnost v otázce jednotlivých struktur naši designéři podrobně studovali všechny vnější detaily legendárních budov, aby se docílil dokonalý vzhled. "Na detaily musíte být pedant," říká Granell, "a dávat dobrý pozor, jak reálné budovy opravdu vypadají. Nejde jen o otázky designu, ale třeba i o to, jak vypadá stárnoucí kámen, abyste to mohli napodobit. Neustále si musíte být vědomi toho, že pracujete s budovami, jež jsou obecně známé, a diváci budou v otázce jejich vzhledu velmi přísnými soudci." Všechen průzkum by měl vést k tomu, aby vznikly krásné a věrné miniatury budov se spoustou detailů, a s explozemi, jež budou při natáčení vypadat věrohodně a na plátně budou vypadat fantasticky. "Tyhle budovy opravdu fantasticky vypadaly," říká Granell. "Již dopředu děkuji všem klukům, kteří s námi dělali, protože tomu všemu věnovali spoustu času a díky tomu miniatury vypadaly překrásně až do chvíle, než jsme je vyhodili do vzduchu. Jediné, co jsem tedy mohl udělat, bylo odvést dobrou a užitečnou práci přesně podle přání zadavatele!"
Ocenění:
The Saturn Awards
2007 - Natalie Portman (Nejlepší herečka)
2007 - Nejlepší sci-fi (nominace)
2007 - Lana Wachowski, Lilly Wachowski (Nejlepší scénář) (nominace)
2007 - Sammy Sheldon (Nejlepší kostýmy) (nominace)
DABING
V českém znění: Lukáš Hlavica - Hugo Weaving (V / William Rookwood), Andrea Elsnerová - Natalie Portman (Evey Hammondová), Jiří Štěpnička - John Hurt (Adam Sutler), Jaromír Meduna - Stephen Rea (Finch), Jan Šťastný - Rupert Graves (Dominic), Jiří Plachý - Tim Pigott-Smith (Creedy), Vladislav Beneš - Stephen Fry (Gordon Deitrich), Aleš Procházka - Ben Miles (Dascomb), Jiří Prager - Roger Allam (Lewis Prothero), Růžena Merunková, Miriam Chytilová, Zbyšek Pantůček, Bohdan Tůma, Luděk Čtvrtlík, Miloš Hlavica, Libor Terš, Radovan Vaculík, Irena Hrubá, Vladimír Kudla, Jiří Valšuba, Petra Jindrová, Sylva Sequensová, Lucie Kožinová, Petra Janečková, Hana Šedová, Bára Ježková, Michal Holán, Jan Meduna, Martin Kot, Michal Čeliš, Veronika Nová, Radek Škvor, Rozita Erbanová, Anna Jurková a další
Překlad: Květa Šafaříková
Zvuk: Miloš Zajdl
Produkce: Jiří Beránek
Dialogy a režie: Jitka Tošilová
Vyrobilo: AVF Studio Zero pro Warner Home Video 2006
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 20.4.2006
Premiéra USA: 17.3.2006 Warner Bros. US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 9.11.2006 (DVD) Magic Box
Poprvé na DVD: 30.10.2006 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 8.12.2008 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 2 511 449
Tržby celkem - $ 132 511 035
Návštěvnost v ČR 24 499
Náklady (Rozpočet) - $ 54 000 000
„Svoboda navždy!“
OBSAH
Futuristický snímek V jako Vendeta je zasazen do totalitní Británie a vypráví příběh jemné mladé dívky Evey, která je maskovaným mužem jménem V zachráněna ze situace, kdy jí šlo o život. Tento mistr boje a klamu je neobyčejně charismatický a snaží se podnítit ostatní spoluobčany, aby se vzbouřili proti tyranii a útlaku. Spolu s tím, jak Evey odkrývá tajemství původu V, objevuje mnohé pravdy i o sobě, a stává se jeho spojencem v uskutečnění plánu vnést do společnosti plné násilí a korupce opět svobodu a spravedlnost.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Měl bych počkat až na den, kdy odložím čerstvě přečtený comics, ale nějak to nejde. Musím si zkrátka říct svoje, i když o spoustě souvislostí vím houby. Proto se ptám: "Alane Moore, co ti to přelítlo přes nos?" Někdo kdo se blahosklonně usmívá nad Ligou Výjimečných se distancuje od tohohle díla? Jak říkám, možná budu po přečtení originálu mluvit jinak, ale zrovna teď to cítím tak, že stvořitel tohle dítě zatracuje zcela neprávem. Výborný příběh, skvělí herci, atmosféra, hudba, všechno na svém místě a ready to go. 1984 tak trochu jinak, výpověď nebo varování, skvělý film. (Gemini) 4*
Film je nejslabší ve svém akčním začátku a konci, všechno mezitím je překvapivě duchaplné vyprávění plné úvah na téma boje jedince proti diktatuře, jeho práva být odlišný a neuniformní (zajímavé přiblížení osudu lesbické ženy, asi nejemocionálnější část filmu) a jeho ochoty podřídit svůj život boji proti zlu a totalitě i za cenu ztráty vlastního života. Ano, myšlenkově podnětné, ale v konečném důsledku poněkud rozporuplné, opravdu si totiž nemyslím, že vyhazování historických budov do vzduchu po vzoru teroristických frakcí je tím správným a efektivním krokem v boji proti státnímu zřízení. Akční scény nic moc, jejich nedostatek ve filmu byl v mých očích spíš plusem. Hlavním problémem filmu je nepřesvědčivé vyobrazení totality. Při něm je sice zřejmá narážka na všemocnost médií a jejich schopnost manipulovat davem, ale chyběla mi tu ta orwellovská beznaděj, tíživost života v totalitním systému. I proto byl celkový emocionální dopad filmu na mojí osobu poněkud mizivý. Na tohle téma příště raději sáhnu po Radfordově 1984, Truffautově Fahrenheitu, či Kachyňově Uchu. (Lima) 3*
O slabších 4* rozhodl Hugo Weaving, který hraje skrz plastový obličej geniálně a jeho hlas je božský. Divím se, že ho nikdo ještě nezaměstnal na dabing traileru. S jeho dábelským voicem by se z průměrného traileru mohl stát hodně dábelská jízda. Perfektní hra s jazykem, kterou je hlavní postava V-eho charakteristická je až obdivuhodná. Režie je slušná, ale film lehce zadrhává v tempu. Hodně reklamy udělala filmu holohlavá Natalie Portman, která je až zbytečně zbavena vlasů. Totalitní společnost podobná vládě z 1984 je bohužel vykreslena pouze postavou hlavního councila. Ano, podrobnější vykreslenost tu chybí a je to velká škoda. Další věc co mě mrzela jsou výbuchy. Když něco vybuchne proč musí vyletět ohňostroj, který vytvoří velké V?Možná je to comicsové(což mi nepřijde), ale působí to nepřirozeně a ve filmu to nefunguje. Počítal někdo ty akční scény? Já ne, ale odhad 2-3 je podle mě více než naivní. Trailer byl prošpikován akcí a V-em, ale film je jiný. Idealistický a naivní obraz světa(resp. jen jednoho města). Remember remember the 5 of november... (Djkoma) 5*
VELKÁ RECENZE
Bratři Wachowští se vracejí. Poté, co kontroverzně rozlouskli rovnici Matrixu, ustoupili galantně do pozadí a v roli scénáristů připravili filmovou předělávku velmi nevšedního komiksu Alana Moora „V for Vendetta“. Režijní stoličku projektu okupuje jistý James Mc Teigue, první asistent režie „Matrixu Reloaded“ i „Revolutions“ čili nabízí se otázka, zda přínos Wachowských skončil u scénáře a produkce, či zda se spektakulární bratři v triku nezapojili i do samotné tvorby. Jsou tu indície, které by je usvědčovaly, leč spekulace zanechme v teple domova a vydejme se do světa futuristické Anglie, kde železnou rukou vládne neonacistická vláda Adama Sutlera, obyvatelstvo je sledováno, odposloucháváno a zpracováváno oficiálním televizním kanálem, který hlásá svoje pseudo-pravdy z povinných a uniformně stejných obrazovek...
Připomíná vám to orwellovskou utopii? Ovšem, kulisy jsou napůl opsané z 1984, ono lépe a sugestivněji to asi udělat nelze. Jsou to však jen kulisy a ještě malý detail – John Hurt v roli Adama Sutlera. Tedy herec, který ztvárnil Winstona Smithe Radfordově předělávce Orwellova románu. Roztomilý detail (díky Dalasovi za upozornění). Namísto pasivní rezistence však Vendetta přichází s mstitelem, jehož duše je zvláštní míšeninou superhrdiny a rošťáckých romantických rebelantů z černobílých filmů, kteří skryti pod maskou bojují proti zvůli mocných. V v podání Hugo Weavinga je od počátku hnacím motorem filmu, nevadí absence (i tak) kamenné tváře Australana, překvapí výborná práce s dosud poněkud strnulým a stereotypním hlasem. V je nádherný hrdina. Má v sobě styl, šarm, poezii i temné stránky. Díky němu je úvod filmu nádherné concerto, které od úvodního pianissima přechází do crescenda, doprovázeného překrásnými básnickými obraty a jemnou poetikou. Něco, na co v komiksácích nejsme až tak zvyklí. Četné odkazy k Edmondu Dantesovi jsou jen jednou z možných cest. Hrdina, který se obklopuje romantickými artefakty starého světa, bojuje zásadně gentlemansky chladnu ocelí a má v sobě rytířskou dvornost, přitom za sebou má temnou minulost pokusného subjektu a před sebou cestu dlážděnou mrtvými. Prolnutí starých dobrodružáků a postmoderního komiksu. Velmi sexy.
Vykreslení utopického světa je na počátku velmi přesvědčivé, atmosféra tíží, ale poněkud udivuje rozevlátost reálií, které oscilují od scenérií jako vystřižených z Jacka Rozparovače až po moderní londýnské panoráma, světlý velín TV stanice a stříbrného detektivního Rovera... Nic z toho ale mistrovské eéntré nezabrzdí, Mc Teigue nasadí dračí tempo, děj se bleskově odvíjí, myšlenky o revoltě ala Guy Fawkes padají na úrodnou půdu a celá historka zdá se mít jasný smysl. Bohužel, nebyli by to Wachowští, aby v jednoduchosti nehledali složitost. Relativně přímočarou zkazku o anarchii proti řádu, o právu člověka na revoltu, o ničení symbolů ve jménu svobody, ve střední pasáži doslova přehltili retrospektivami, odbočkami a zbytečně vleklými dialogy, které vše podkopávají a destabilizují. Zoufalý McTeigue musí tempo střihů zvýšit natolik, že „V for Vendetta“ chvílemi připomíná zmatený trailer, ve kterém se hrdinové vydávají proti toku času, vypouštějí z úst proklamativní perly a film absolutně ztrácí soudržnost a počáteční grády. Natalie Portman se z ustrašené krásky, lapené v doupěti tajemného mstitele, mění v uvědomělou bytost a jakoby v té chvíli, po krásně ztvárněné osobní katarzi hrdinky, došlo k naprostému zhroucení narativní struktury. Scénář loví neuvěřitelné marginálie, hekticky sleduje pátrání komisaře Finche (Stephen Rea), který je od začátku „odsouzen k prozření“, čili drama veškeré žádné. Průhledy do genocidní minulosti Anglie jsou zajímavé, ale střípkovité, povrchní a prvoplánovitě provokativní. Přitom stačilo sledovat hlavní dějovou linii a vše by vyplynulo jasněji, čistěji...
Deziluzi střední části do jisté míry vyspraví finále. Choreografie soubojů, už tak výtečná, dostane třešničku na sladkou šlehačku, tušená milostná linie se uzavře ve vší uměřenosti a působivosti, mstitel najde svou ztracenou duši a jeho Vendetta dojde naplnění. Vše za zvuku Čajkovského, v půvabném vizuálním balení a též s půvabnou aktivistickou naivitou a patosem, které film snesitelně podbarvují jako smyčcový doprovod. Téma rebélie proti řádu Wachowským sedí. Byť ani s Vendettou se nedostali příliš hluboko pod povrch a byť i zde poněkud utopili myšlenku v přívalu kudrlinek. Jenže „V for Vendetta“ je vzato do důsledku báječný film. Pokud pominu extempore uprostřed, stále mi zůstává V, který je mi z komiksáckých hrdinů velmi blízko svou romantickou retro-duší. Stále jsou tu úžasné vedlejší postavy (famózní kreace viny a trestu Sineád Cusack, narcistní karikatura Rogera Allama). Technické provedení je též brilantní, neoslepuje digitálními efekty, ale je poctivé, přesvědčivé, efektní. Ideový podtext, ač zjednodušený a cíleně provokativní, je přinejmenším hodný zamyšlení. „V for Vendetta“ je podobně jako Matrix karikaturou postmoderního světa a podobně jako Matrix žije vlastním vnitřním životem, který dokáže probrat diváka z letargie. Se všemi klady a zápory.
O FILMU
Režisér James McTeigue popisuje V jako vendeta jako politický thriller, v jehož samém středu je velmi temná a mnohotvářná postava. "Na jedné straně je krycí jméno V altruista, který věří, že jeho činy mohou přivodit společenskou změnu, ale zároveň plánuje smrtící vendetu vůči každému, kdo mu kdy uškodil." Při přípravě filmu V jako Vendeta byl McTeigue ovlivněn mnoha filmy, zejména Bitvou o Alžír z roku 1965, který považuje za vysoce realistické podání boje Alžířanů proti francouzské nadvládě, jež probíhaly v letech 1954-1962. Oblíbil si také Mechanický pomeranč Stanleyho Kubricka, 1984 od George Orwella, 451 stupňů Fahrenheita od Raye Bradburyho anebo snímek Lindsaye Andersona s příznačným názvem Kdyby .…
Film V jako Vendeta varuje před nebezpečím korupce, svévole, manipulace a útlaku, přičemž zároveň zkoumá nebezpečí extremismu, ať už jde o zneužití parlamentní moci a nebo svévole. "V jako Vendeta je mnohovrstevný film," říká producent Joel Silver, jenž za své kariéry produkoval zlomovou trilogii Matrix, sérii akčních filmů Smrtonosná zbraň, sérii Smrtonosná past a Predátor. "Diváci si mohou ve filmu užít dynamické akce, ale zároveň mohou jít do hloubi komplikovaných problémů a idejí, jichž se film dotýká. Jde zejména o zodpovědnost jedince vůči moci, jež je svěřena vládě, a pak také úvahy o tom, jaké prostředky jsou nutné či oprávněné, aby se ukončila tyranie. Film vzbuzuje spousty fascinujících otázek, ale zároveň neposkytuje žádné zjednodušené odpovědi."
Film je založen na stejnojmenném komiksu V jako Vendeta, který se poprvé objevil v nezávislém komiksovém měsíčníku The Warrior v roce 1981 a brzy si získal kultovní status. Jeho autory byli Alan Moore a David Lloyd. Časopis bohužel po 26 dílech zanikl a fanouškovská základna byla na dlouhých pět let zanechána uprostřed příběhu. V roce 1989 však dílo obou autorů vyšlo v souborné podobě pod hlavičkou britské pobočky vydavatelství DC Comics. Komiks V jako Vendeta je zasazen do blízké budoucnosti, v níž je moderní Londýn současnosti stále ještě velmi zřetelný. Tvůrci Moore a Lloyd byli ovlivněni dobou, ve které žili a tvořili. "Hlavním motivem pro vznik komiksu o fašistické Británii, které jsme ve Vendetě dali vzniknout, byl náš odmítavý postoj vůči ultrakonzervativní vládě Margaret Thatcherové," vysvětluje Lloyd.
"Destrukce tohoto systému se stala hlavní pohnutkou ke vzniku krycího jména V." Mooreova a Lloydova série se dotýká mnoha politických a etických otázek, jež nepřestávají platit ani v dnešním světě. "Hlavním poselstvím série je právo jedince na to, aby byl jedincem, a právo - ba povinnost - bránit se,pokud je nucen stát se konformním," osvětluje Lloyd. "Krycí jméno V vzdoruje tím, že rozbíjí vládní struktury a vraždí ty, kteří podporují stávající režim. Daný příběh tedy není jen o boji proti zlu tyranie, ale i příběhem o terorismu, a úvahou o tom, zda je terorismus za nějakých podmínek ospravedlnitelný. Těmto otázkám bychom měli porozumět, pokud někdy chceme tento problém vyřešit i v reálném světě." Slavné duo scenáristů/režisérů Andy a Larry Wachowski, kteří stojí za inspirativní trilogií Matrix, jsou velkými fanoušky Mooreovy a Lloydovy práce a první verzi scénáře komiksového románu napsali již v polovině 90. let., tedy dávno před tím, než si na bedra vzali herkulovský úkol matrixovské trilogie. <>Obrázek nenalezen<> Během postprodukčních prací na druhém a třetím díle trilogie Matrix bratrské duo otevřelo příslušný šuplík a začalo uvažovat o tom, čemu se bude věnovat v "pomatrixovském" období. Pro oba bratry měla předloha v novém miléniu ještě větší sílu než v době, kdy napsali první verzi scénáře, proto na komiks upozornili svého prvního asistenta režie, který zrovna hledal vhodnou látku ke svému režijnímu debutu, a se kterým spolupracovali na celé trojdílné sérii Matrix. McTeigue byl v té době uznávaným režisérem reklam a hledal si způsob, jak se dostat k filmu. "Zrovna jsme byli v poslední etapě postprodukce filmu Matrix Revolutions a Andy a Larry mi přinesli výtisk V jako Vendeta," vzpomíná McTeigue.
Látka komiksu jej velmi nadchla, protože sdílel názor bratří Wachowských, že má v současné politické situaci stálou platnost. "Cítili jsme, že román je co do politického klimatu takřka prorocký. Velmi jasně ukazoval, co se může stát, když je společnost řízena vládou, v kontrastu s tím, když je vláda vyjádřením hlasu lidu. Domnívám se, že to není příliš velké zjednodušení, když řeknu, že podobné věci se stávají tehdy, když političtí vůdcové přestávají lidem naslouchat." V té době bratři Wachowští ukončili desetiletou pouť světem Matrixu a nebyli ještě úplně připraveni na to, skočit rovnýma nohama do další produkce.
McTeigue osvětluje: "Deset let je dlouhá doba, ať už ji strávíte ve společnosti čehokoliv, a natáčení filmů vás hodně vysaje. Myslím, že Andy a Larry chtěli, aby film vznikl nyní, ale na chvíli si chtěli užít role druhých houslí." A tak se stalo, že producent filmů bratří Wachowských, Joel Silver, nabídl jejich dlouholetému spolupracovníkovi příležitost natočit V jako Vendeta. U projektu se objevila jména většiny kolegů bratří Wachowských - producent Grant Hill, vedoucí výroby Owen Paterson, supervizor vizuálních efektů Dan Glass, koordinátor kaskadérů Chad Stahelski, a konečně obou bratrů na postu scenáristů a producentů. Bratři Wachowští se vrátili ke svému původnímu scénáři a rozhodli se pro několik změn.
McTeigue vzpomíná: "Jejich původní verze byla velmi dobrá, ale šlo takřka o doslovné převyprávění komiksu. Napadlo nás, že by neuškodilo, kdybychom příběh posunuli ještě trochu více do budoucnosti. Scény z flashbacků by se odehrávaly v 90. letech 20. století a dějová linka románu by se posunula přibližně do roku 2020." Další klíčovou změnou bylo, že došlo k proměně zázemí Evey, a mimo jiné je ve filmové verzi oproti knize trochu starší. "Komiks je docela rozsáhlý a má spoustu postav," připouští McTeigue. Některé z postav jsme museli spojit a jiné úplně vystřihnout, každopádně jsme se po celou dobu práce na scénáři snažili o to, abychom byli oběma nohama ve světě témat, jež souvisí s integritou komiksu." Proces adaptace byl kvůli Mooreově a Lloydově metodě nakládání s políčky komiksu jako se storyboardem mnohem jednodušší. Komiks neobsahuje klasické bubliny, ale má titulky, a druhdy pravoúhlá obrazová políčka se občas "rozstřikují" všemi směry.
Lloyd se domnívá, že scénář bratří Wachowských byl dobrou filmovou adaptací originální verze. "Nikdy jsem nezastával koncept Vendety jakožto pouhého komiksu," vzpomíná autor. "Vždycky se mi zdálo, že tam jsou myšlenky, jež by šly převést i do jiného média. U každé ze svých prací očekávám a doufám jen v to, že u případné adaptace zůstanou zachovány alespoň klíčové prvky a podstata poselství." Tvůrci byli skálopevně přesvědčeni, že tajemství krycího jména V by mělo zůstat nedotčeno a v úctě před Mooreovým a Lloydovým komiksem, kde je jeho postava vykreslena jemnými tahy, byť úděsně popálená a deformovaná tvář měla zůstat pod maskou s rysy Guye Fawkese, jiného legendárního sabotéra, který před čtyřmi sty lety došel bolestivého konce ...
Dne 5. listopadu 1605 byl Guy Fawkes zajat v podzemí Sněmovny lordů a v 36 soudcích ukrytých za železnými pláty a dřevem na otop byl objeven střelný prach. Během mučení na mučidlech se Fawkes přiznal k odvážné konspiraci, jejíž cílem bylo vyhodit do povětří anglický Parlament i s králem Jakubem I., který se jej chystal otevřít. Fawkes byl jedním ze třinácti neloajálních anglických katolíků, kteří chtěli ukončit Jakubovo dlouhodobé utlačování jejich souvěrců. Záměrem akce bylo, aby vznikl chaos a nepořádek, od nějž se očekávalo, že z něj vzejde nový monarcha a politický systém, jenže bude katolíkům příznivěji nakloněn. Fawkes byl vojenským veteránem s dlouholetými zkušenostmi se střelným prachem, a proto se brzy stal pevnou součástí revoluční buňky. Sklepy pod Sněmovnou lordů se díky výhodné koupi dostaly do rukou rebelů, kam si ukryli výbušniny a čekali na otevření Parlamentu.
Situace se však zkomplikovala v okamžiku, kdy bylo spiknutí prozrazeno anonymním dopisem, jenž byl doručen na adresu katolického lorda Monteaglea, jenž byl varován, aby se slavnostního otevření nezúčastňoval, a plán kvůli tomu selhal. V noci 4. listopadu byl Fawkes objeven ve sklepení Parlamentu, zajat a přiveden před Krále. Ve vězení podstoupil kruté mučení, během něhož se přiznal a smělý plán byl tudíž prozrazen. Fawkes a ostatní členové revoluční buňky byli veřejně pověšeni, poté utopeni a navíc i rozčtvrceni, což byl tehdy běžný způsob nakládání se zrádci. Každý rok se 5. listopadu nad Anglií rozsvítí ohňostroje, jež připomínají neúspěch Fawkesova plánu svrhnout krále a vládu. Po celé zemi se prodává maska s Fawkesovou podobiznou a na některých místech se uplatňuje lidový zvyk "pálení Guyů".
Když Alan Moore a David Lloyd uvažovali o konturách postavy krycího jména V, který by byl hlavní postavou komiksu V jako Vendeta, stala se jim historická postava Guye Fawkese kvůli své politické vyhraněnosti inspirací. I krycí jméno V se stejně jako Fawkes snaží vyvolat chaos, kvůli němuž pak padne celý panující režim. "Guy Fawkes byl jedním z ranných anarchistů," říká Lloyd. "Zdál se nám jako dokonalá inspirace pro krycí jméno V." Na skutečnosti, že krycí jméno V nosí masku Guye Fawkese, je ještě něco dalšího, co je znepokojující. "Maska Guye Fawkese má velmi záludný výraz," dodává Lloyd. "Ona postava díky němu vypadá bizarně a zároveň vyvolává pocit ohrožení - to poslední, co byste očekávali od někoho, kdo vás přichází zabít, je úsměv na tváři."
Muž, který se ve filmu V jako Vendeta skrývá za šklebící se maskou, je mnohostranný herec Hugo Weaving, jehož působivá a různorodá kariéra zahrnuje i postavu smrtícího agenta Smith z trilogie Matrix a Elronda, knížete elfů, z celé trilogie Pán prstenů, ale stejně tak nezapomenutelné postavy z nezávislých filmů Dobrodružství Priscilly, královny pouště a Proof. "Krycí jméno V chce dosáhnout všeho, co se Guyi Fawkesovi a jeho stoupencům v noci na 5. listopadu nepovedlo," říká Weaving. "Chce vyhodit budovu Parlamentu do povětří, protože věří, že se stal zosobněním tyranie." Vidí se jako vyvolenec osudu, jenž je povolán, aby narušil systém, který považuje za krutý a nespravedlivý. "Jeho hluboká touha sloužit dobru úzce souvisí s jeho posedlostí uskutečnit svou osobní vendetu," říká Silver.
Uprostřed snah o osvobození lidu Anglie od jejích fašistických vůdců je vidět, že krycí jméno V je i na soukromé misi, jež si klade za cíl potrestat všechny, kdo jej uvěznili a mučili, čímž nechtěně vytvořili monstrum. Krycí jméno V své nepřátele jednoho po druhém systematicky vybíjí a na místě nechává růži odrůdy Violet Carsonová jako svou vizitku. V antiutopické a fašistické Británii vášnivě bojuje za důstojnost a svobodu. Je posedlý svým zažitým přesvědčením, které jeho odhodlání po hořké odplatě ještě více posiluje. Je mistrem úskoků a přetvářky, je odvážný, má sklony k extremismu a pokouší se o něj šílenství. "Je to velmi dvojznačný muž," říká Weaving. "Byl vězněn, mučen, mentálně a psychicky zneužíván. A to z něj udělalo anděla pomsty. Na jedné straně je to vrah, ale na druhé straně je to kultivovaný a vzdělaný muž, který silně věří v osobní svobodu."
Na celý Weavingův výkon a hru výrazů a očí pouze můžeme usuzovat, protože během filmu ani jednou nesundá masku, což nás jakoby připravuje o zásadní nástroje, jakými herec komunikuje s divákem. Weaving tedy musel najít jiné způsoby, jak svou postavu zlidštit a představit ji. "Kdysi, když jsem byl na divadelní škole, moc se i líbila práce s maskou," vzpomíná Weaving. "Rozehrát masku krycího jména V pro mě byla velká herecká výzva. Hodně toho musíte zprostředkovat hlasem, ale pomohou vám také všechny ty drobné pohyby hlavou a rukou, které vám pomohou masku oživit. Další možností bylo, že maska se v rozdílném světle a různých typech stínů jakoby chová jinak." Režisér McTeigue říká: "Od prvního okamžiku, kdy si Hugo nasadil masku, jsme věděli, že to bude fungovat. Hugo pochází z divadelních kruhů, což je pro jeho postavu zásadní.
Vyznačuje se také tím, že za něj hodně mluví skvěle zvládnutá řeč těla, a mimo jiné má skvělý hlas. I přes omezení výrazu pod maskou skvěle odstínil emoce." Krycí jméno V používá masky Guye Fawkese z praktických i symbolických důvodů. Masku má nasazenou kvůli tomu, aby ukryl své jizvy, a také kvůli tomu, aby utajil svou pravou identitu. Krycí jméno V se tedy stává něčím více, než je muž s revolučními myšlenkami, stává se zosobněnou myšlenkou. Což jen podtrhuje jeho přesvědčení, že jedinec sice může být poražen, ale myšlenky zůstávají a mohou si svou moc podržet navždy. Maska krycího jména V také poskytuje důležitý kontrast k metaforickým maskám, jež musí nosit jeho spoluobčané, kteří se rozhodli vzdát svých individuálních identit a přesvědčení, aby se asimilovali a tím se také vyhnuli pronásledování ze strany vlády.
"Krycí jméno V je ve filmu popsán spíše jako idea než reálná postava," říká Natalie Portmanová, která po boku Hugo Weavinga hraje mladou ženu Evey Hammond, kterou její maskovaný přítel ponouká ke společenskému aktivismu. Jedním z důvodů, proč je v podstatě neporazitelný, je to, že sice můžete zabít člověka, ale jeho myšlenky nikdy nezaniknou. Krycí jméno V tedy reprezentuje pravdu, odpor a individualizmus. Je však také pravda, že jeho idealismus je ponškud zakalen pomstychtivostí." Hrát po boku herce, který během celého filmu nesundá svou masku, byla velká výzva, ale režisér McTeigue neměl o jejím emocionálním angažmá žádné pochybnosti. "Věděl jsem, že jejich interakce napomůže tomu, aby maska ožila." Natalie Portmanová je velmi vytříbenou mladou herečkou, která získala role ve filmech typu Hvězdné války: Epizoda I., II. a III. nebo ceněných filmech jako Na dotek, Zahradní stát či Všichni říkají: Miluji tě. McTeigue s ní již pracoval na filmu Hvězdné války: Epizoda II - Klony útočí, u nějž byl na postu prvního asistenta kamery a odpozoroval její velký talent a zaujetí.
"Je to velká profesionálka a vypadá božsky," skládá ji režisér kompliment. "Více než všechno ostatní mi učaroval její naprostý nedostatek strachu a přirozená inteligence, což se pro roli skvěle hodilo." Producent Silver říká: "Evey představuje lidi, kterým se krycí jméno V snaží pomoct. I když se k němu nakonec přidává, nesouhlasí s jeho strategií osobní pomsty. Natalie je herečka jemně odstíněných výrazů a od samého začátku jsme věděli, že má schopnost postihnout vnitřní konflikt, což je velmi náročné." Postava Evey v raném věku osiří, protože její rodiče se nebojí mluvit proti systému, jenž pevnou rukou vládne nad jejich zemí. Eveyini rodiče se poté, co byl jejich syn zavražděn a celá kauza je viditelně politického charakteru, rozhodnou prosazovat politické ideály na úkor své dcery. <>Obrázek nenalezen<> "S politických aktivismem má svou osobní zkušenost a ta později vedla k tomu, že zemřeli i její rodiče a ona zůstala naprosto sama. Navzdory neustálému sledování se pokouší žít a zůstat v bezpečí," říká Portmanová. "Žije skrze svůj strach." Jednou však přijde večer, který ji vrhne do náruče krycího jména V. Členové státní tajné policie Prst, kteří po jedenácté večer hlídkují na ulicích, na nichž je vyhlášeno stanné právo, chytnou v jedné temné uličce Evey, která jde na návštěvu ke své známé. Má s sebou pouze ochranný sprej a padne do rukou mužů, kteří zneužívají svou moc a vykonávají soud přímo na ulici.
Dříve než však použijí svých brutálních metod, objeví se tajemný maskovaný muž, který zachrání její čest i život. Aniž to zatím tuší, toto setkání v ní později roznítí zájem o věci veřejné. Tváří v tvář mučení a věznění se v Evey probudí politické vědomí. "Ve vězení se naučí, jak čelit strachu. Tato schopnost je velmi důležitá pro pěstování osobní integrity," tvrdí Portmanová, od které role vyžadovala, aby se v jedné klíčové sekvenci nechala přímo před kamerou ostříhat nakrátko, čímž jí její věznitelé chtějí připravit o poslední kousek vlastní sebeúcty. Na Portmanovou zapůsobila Eveyina přeměna z anonymní kancelářské myšky v odvážnou hrdinku s politickými důvody pro svůj aktivismus.
"Scénář má opravdu silné politické a ideologické podtóny," říká herečka. "Film se zaměřuje na rozhodnutí, která člověk musí udělat, aby přestal být apolitický, a také na to, jak tato rozhodnutí v konečném důsledku ovlivní život jednotlivce." Při přípravě na roli Portmanová sledovala dokumentární film The Weather Underground, který vypráví o skupině mladých amerických radikálů na konci 60. a na začátku 70. let, kteří odpálili bombu v budově Kapitolu a vysvobodili Timothyho Learyho z vězení. Přečetla si také autobiografickou knihu slavného izraelského premiéra Menachema Begina, která popisuje jeho uvěznění v Sovětském svazu a následnou vedoucí úlohu v Irgunu, což byla militantní sionistická skupina operující na území Palestiny, zodpovědná za teroristické akce, jejichž cílem bylo zbavit Izrael britské správy.
Portmanová si také vyhledala knihu Antonie Fraserové Faith and Treason, která ji poučila o pozadí celého Spiknutí střelného prachu. "Dozvěděla jsem se o tom jak velký útlak uplatňovala panovnická moc proti katolíkům, kteří se vzbouřili, a také o tom, že Macbeth se inspiroval životem na dvoře krále Jakuba I. Hlavní inspektor Finch se neustále honí za krycím jménem V, aby zastavil jeho vraždění, a dal jej za mříže dávno před tím, než se mu podaří uskutečnit jeho ďábelský plán a sice navečer dne 5. listopadu zničit Parlament. Finch vede vyšetřování záhadných a až nápadně podobných vražd několika prominentních postav a je rozhodnut stůj co stůj chytit unikajícího teroristu a jeho pomahačku Evey.
Jakmile Finch začne odhalovat skutečnosti, jež souvisí s minulosti krycího jména V, objeví i šokující skutečnost, již si vláda, které slouží, přeje utajit, jeho postoje se začnou měnit. A v duchu si začne zpochybňovat to, co celé roky považoval za jisté. Výsledky vyšetřování otřesou jeho životní realitou i důvěrou v to, že kráčí po správné stezce, a probudí jej z ničím nenarušeného přijímání státního útlaku, potlačování lidských práv a svobod. Role komisaře Finche se ujal herec Stephen Rea, který publikum provádí skrze detektivní linii příběhu, a objevuje další a další důkazy, že britská vláda má něco, cosi se pokouší ututlat. "Na celém projektu mě zaujalo to, že lovec se postupně víc a víc zajímá o štvanou zvěř."
Rea se domnívá, že myšlenky, které se zračí v příběhu, jsou nadčasové. "Pro mě je ten příběh o tom, co se stane, když vláda příliš manipuluje lidmi. Je to varování, pěkně staré varování o funkci vlády a její zodpovědnosti vůči občanům. Andy a Larry dělají velmi zajímavou práci, ale vydávají se na příliš tenký led," pokračuje Rea. "jde o vysoce ambiciózní pokus přenést příběh z jednoho média do druhého. Komiksy jsou ve své podstatě statické, skládají se z jednotlivých políček a vy je musíte přenést do obrazů, které se pohybují. Je to náročné a ne ve všech ohledech to má blízko k realismu, ale baví mě to. Bavilo mě pracovat s materiálem, který má zřetelně vyšší ambice. Rupert Graves hraje Finchova zástupce a mladšího kolegu, který s ním vyšetřuje.
"Během filmu u něj dochází k malému prozření," říká Graves. "Nemá zrovna velkou představivost, vždycky sklonil hlavu a věřil všemu, co mu stát říkal. On a Finch si však začínají uvědomovat, že jejich vláda není zdaleka tak dobrá, jak si mysleli." Hlavou britského totalitního systému je kancléř Sutler v podání ctihodného herce Johna Hurta, který byl nominován na Oscara za filmy Půlnoční expres a Sloní muž. Sutler vládne strachem, vynucuje si podřízenost občanů zastrašováním tajnou policií, neustálým sledováním, hrozbami, cenzurou, zbytnělou propagandou a potlačováním svobody řeči. Za daných podmínek je potlačování minoritních skupin, ve kterých potenciálně klíčí vzpoura, nutností.
"Sutler představuje společnost, která se domnívá, že fašistická vláda je pro řízení státu tou nejlepší volbou," říká Hurt. "Na nic se neptejte a nechte Stranu, ať jedná. Za žádných okolností nezpochybňujte naši autoritu." John Hurt hrál postavu Winstona Smithe v adaptaci Orwellova románu 1984 v režii Michaela Radforda. I tento román vypráví o společnosti, které vládne vševědoucí a všemohoucí vůdce, který má fašistické rysy. Ve filmu V jako Vendeta je Sutler kromě několika málo momentů k vidění jen na velké obrazovce, odkud pronáší své nekonečné proslovy k občanům země a během porad s ministry, jež jsou přenášeny digitálně, propadá nekontrolovaným výbuchům vzteku. V jedné z komických scén však Hurt sestoupí z obrazovky, aby si zahrál v show televizního kabaretiéra Gordona Deitriche, kterého představuje vynikající herec Stephen Fry.
Zde si Deitrich z kancléře nepokrytě utahuje, což je velmi nebezpečné. Deitrich, jenž je najat vládou, aby každodenně produkoval varietní show, je Eveyin dlouholetý přítel a důvěrník. I on má svá tajemství, jež musí zůstat státu utajena. "Deitrich se musí probudit ze své morální apatie a rozhodnout se," říká Fry o vývoji politického vědomí své postavy. "Roztrhá cenzorem schválené scénáře své noční show a napíše takový, který si z kancléře nevybíravě střílí." Fry se ve většině filmových scén objevuje po boku Natalie Portmanové. "Natalie na mě udělala opravdu hluboký dojem," říká herec. "Ptám se sám sebe, koho to mám před sebou, víc než dvanáct a půl jí přece nebude, nebo ano? Je sotva vyvinutým embryem a už mluví několika jazyky, je velmi uznávanou a přirozenou herečkou. Hodně jí to pálí a má milou povahu.
Je to naprosto výjimečná osoba a bude na špici své profese hodně, hodně dlouho." Působivá herecká sešlost je dovršena účastí Tima Pigott-Smithe, který představuje Creedyho, hlavu britské tajné policie a nejnebezpečnějšího protivníka krycího jména V. Ačkoliv se zdá, že Sutler má svou zemi dokonale spoutanou, opravdová moc spočívá v rukou Creedyho. Ben Miles představuje Dascomba, Sutlerova šéfa propagandy, který o explozi, jíž krycí jméno V způsobí v budově nejvyššího soudu v Old Bailey, společnost chytře informuje jako o státem zamýšleném projektu "řízené demolice". Dvojnásobný držitel ceny Laurence Olivier Theatre Award, Roger Allam, hraje Prothera, arogantního a jedovatého šéfa televizního programu "Hlas Osudu".
Tato neobyčejně populární televizní show každodenně přitahuje milióny diváků, kteří si chtějí vyslechnout jeho patetické deklamace a najít útěchu ve sloganu, který zazní na konci každého vysílání: Anglie vládne. "Je ústy vládní propagandy," říká Allam. "Jeho evangeliem je jistý druh národního socialismu." Jeden z nejrespektovanějších britských divadelních, filmových a televizních herců, John Standing, hraje biskupa Lillimana. Tento kněz, který šíří náboženské přesvědčení, má i svou neveřejnou stránku - propadá perverzním sexuálním choutkám, jež jej nakonec přivedou ke zkáze. "Hraní Lillimana jsem si naprosto užil," poznamenává Standing, "protože je docela komický a dokonale slizký. Takoví se hrají skvěle." Směr života krycího jména V a následně i Evey byl nezaměnitelně ovlivněn ženou jménem Valerie Pageová - ani jeden z nich ji však nikdy nepotkal.
Její příběh je jedním tisíců, neboť byla na základě vládního programu zařazena na seznam nespolehlivých a nepřizpůsobivých, a po sérii mučení podlehla smrti. Ale i její malý příběh, který je zapsán na motáku, může vykřesat jiskru revoluce. V roli Valerie se představí herečka Natasha Wightmanová, kterou jsme před časem mohli vidět ve snímku Roberta Altmana Gosford Park. Významná irská herečka Sinead Cusacková hraje Delii Surridgeovou, soudní patoložku, kterou stíhá její vlastní minulost, minulost, jež se do velké míry překrývá s osudem krycího jména V. "Nikdy jsem si nemyslela, že budu hrát takhle hnusnou lidskou bytost," říká herečka, která byla nominována na cenu Tony. "Vždycky jsem si myslela, že jsem docela jemná a příjemná žena. Ještě k tomu Irka. Teď je ze mě opovrženíhodný zabiják, což je v mé herecké filmografii výrazná změna. Tento film je velmi zajímavou psychologickou studií, jenž je zasazen do světa, který, jak doufám, nikdy nebudeme obývat."
O PRODUKCI
Film V jako Vendeta je zasazen do Londýna blízké budoucnosti. Ačkoliv stále existují ctihodné dominanty města jako Parlament, Nejvyšší soud v Old Bailey, Big Ben, upadlo město, stejně jako i zbytek země, do stavu poválečné izolace a ekonomické recese. V rukách kancléře Adam Sutlera končí veškeré mocenské nitky, jimiž ovládá společnost. Sutler stojí v čele své extrémistické politické strany, která se označuje za strážnou věž Anglie proti válce, nemocem a hladu. Sutlerova politika útlaku zemi připravila o jejího ducha, vitalitu i naději. Jídlo je na přídělové lístky, avšak strachu je na rozdávání. Jakékoliv osobní svobody jsou jen vybledlou vzpomínkou na minulost a nikdo se proti tomu neodvažuje zvednout ruku ani hlas, protože nechce skončit v černých pytlích mužů z tajné policejní složky Prst, jíž šéfuje ministr Creedy.
Tvůrci filmu V jako Vendeta se pod vedením režiséra Jamese McTeiguea snažili zachytit podstatu Londýna současnosti a zdůraznit pochmurný společensko-politický kontext. "Stará dobrá Anglie je jako bez duše," říká vedoucí výroby Owen Paterson, který s McTeiguem a bratry Wachowskými spolupracoval na trilogii Matrix. "Snažili jsme se vytvořit Londýn, jemuž nechybí známé dominanty, ale zároveň je kvůli zásahům totalitní moci jakoby zamrzlý." Paterson a návrhářka kostýmů Sammy Sheldonová použili širokou škálu šedých odstínů, jež mají evokovat vybledlost, únavu a bezkrevnost města i jeho obyvatel. "V takovém prostředí máte velmi omezené možnosti výběru," říká dekoratér kulis Peter Walpole.
"Možná byste si chtěli koupit vůz nebo konzervované fazole, ale na trhu je od všeho jen jeden druh. Tato skutečnost se například odráží i na obrazovkách v televizním studiu. Všechny monitory jsou stejné značky a žádný stůl nebo židle se od ostatních ani v nejmenším neliší." Většina filmu se natáčela v ateliérech, čímž se v příběhu podtrhl tón zoufalství a odcizení. "Chtěli jsme, aby vnější i vnitřní prostory vyvolávaly pocit klaustrofobie, takže film v tomto ohledu zachovává jednotu," osvětluje McTeigue. Natáčení filmu začalo v březnu 2005 ve studiích Babelsberg v německém Postupimi. Blízký Berlín tudíž poskytl několik málo exteriérů, které byly při natáčení bezprostředně potřeba. Produkce strávila ve studiích Babelsberg deset týdnů a poté se kvůli klíčovým exteriérovým scénám přesunula do Londýna.
Vedoucí výroby Paterson dohlížel na design a výrobu 89 rozsáhlých kulis - jako například televizní věž Jordanova věž, v níž sídlí státem řízený British Television Network; zrušenou stanici metra na Victoria Station, z níž už ve filmu zbývají jen ruiny, protože vláda před deseti lety nařídila její asanaci. A dále také jedno klíčové místo v londýnském metru, jež si krycí jméno V vybral pro svůj záměr vyhodit Parlament do povětří. Ateliérem číslo 2 kráčely filmové dějiny, neboť v nich koncem 30. let 20. století německý režisér Frizt Lang natáčel svůj futuristický film Metropolis. Štáb a herecké osazenstvo, jež v některých chvílích dosahovalo úctyhodného čísla 500, pracovali i v největších a nejpropracovanějších kulisách, které kdy Paterson navrhl - bludišti podobné Stínové galerii.
Úkryt krycího jména V je v mnoha ohledech jako on - je elegantní, tajemný a fascinující. V jeho vzhledu se kříží krypta s kostelem a je obklopen různými průchody, které vedou do města. "V mých představách vypadala Stínová galerie jako takový větší klub s centrálním prostorem, kolem nějž je ve spirále množství komor," říká McTeigue o rozsáhlém setu, jehož součástí je i knihovna, převlékárna, kuchyň a projekční místnost. "Celé to vypadá, jakoby dané prostory ležely pod nějakou významnou kulturní institucí, kterou vláda dávno uzavřela." K tomu Paterson říká: "Stínová galerie je místem, které by klidně mohlo existovat pod Svatopavelskou katedrálou nebo Westminsterským opatstvím. Je tam spoustu oblouků a onen prostor vyvolává pocit, že dávnými lety někdo zazdil dveře a na místo se nadobro zapomnělo."
"Úkryt krycího jména V slouží i jako muzeum všeho druhu, neboť si do něj ukládá rozsáhlé sbírky hudby, filmu, knih, filosofických rozprav a umění, prostě všeho, co Ministerstvo nežádoucích materiálů zakázalo. Krycí jméno V se stará o vše, co vláda neschválila," říká McTeigue. Hugo Weaving k tomu dodává: "Je takovým strážcem kulturních pokladů, jež jsou v ohrožení a mohly by být navždy ztraceny. Předpokládám, že na světě je spousta lidí jako on. Mají své vlastní poklady a cennosti, které jsou ne nepodobné Stínové galerii."
Pro dekoratéra kulis, Petera Walpolea, byl jednou z největších výzev fakt, že umělecké oddělení získalo práva na reprodukci spousty známých kulturních artefaktů, jež se pak dostaly do jednotlivých komor Stínové galerie. "Museli jsme získat povolení k reprodukci obrovského množství předmětů - počínaje Picassem a konče Turnerem, od moderního umění až po komiksy," říká Walpole. Walpoleův tým také musel shromáždit a naaranžovat stovky knih, jimiž přetékají knihovny hlavního hrdiny. Na tomto místě Stínové galerie Evey poprvé procitne a cítí se naprosto zavalená hromadami tlustých spisů.
"Čím dále se pohybujete vstříc nejvzdálenějšímu konci knihovny, tím jsou hromady vyšší a vyšší, až dosahují stropu a podélně lemují stěny. Vypadá to jako návěje sněhu." Aby měl McTeigueův tým při natáčení v knihovně co nejvíce flexibility, byly knihy vzadu svázány jako tvárnice, takže jednotlivé bloky šlo rychle přemisťovat a spojovat jako dílky stavebnice Lego. Natalie Portmanová vzpomíná na natáčení této scény: "James na plac přinesl výstřižek z novin, na němž byla fotografie knihovny, kterou nedávno objevili v Iráku. Vláda ji kdysi nechala zavřít a uvnitř se nashromáždila velká spousta knih. Bylo skoro neuvěřitelné, že naše scéna má v reálném světě svou obdobu."
Paterson kromě návrhů jednotlivých setů spolupracoval s McTeiguem a uměleckým ředitelem Stephanem Gesslerem na podobě záhadné masky krycího jména V. Ta není jen pouhým převlekem nebo výrazem teatrální stránky jeho osobnosti či jen přikrývkou jeho ohavně znetvořeného obličeje, ale stává se silným symbolem myšlenky svobody a sama o sobě představuje její vyjádření. Patersonův design vzešel z vzezření krycího jména V v komiksové předloze, jejíž podoba od Davida Lloyda byla inspirována známou škraboškou, která se nosí o každém výročí lidového hrdiny Guye Fawkese. Na Lloydových obrázcích se však políčko od políčka výraz masky mění. McTeigue si vyžádal neměnnou tvář, protože nechtěl používat počítače ani masku toho druhu, u níž by šlo zabudovaným vnitřním systémem plynule měnit výrazy.
"Chtěl jsem masku s jedním univerzálním výrazem," říká režisér. "Věděl jsem, že když docílíme správného vzhledu masky, půjde změnou intonace, atmosféry a Hugovým hereckým umem do jisté míry měnit, jak se bude jevit na plátně." Režisér výslednou podobu masky popisuje jako "mix tradiční masky Guye Fawkese a Harlekýna." Forma masky byla záměrně vyrobena z hlíny, na které je vidět mnohem více nedokonalostí, než na moderních formách, které vznikají metodou scaningu daného předmětu do počítače a následného vytvoření formy ze skelných vláken. Odlitý předmět se po opracování a nastříkání pistolí jeví hladký jako hlava porcelánové panenky. "Měli jsme s sebou skvělého sochaře Berndta Wenzela, který postupně vytvořil sedm návrhů z hlíny a tak dosáhl hledaného výrazu," říká Paterson.
"Potřebovali jsme natolik mnohoznačný výraz masky, aby pod odlišným osvětlením vypadal pokaždé jinak." Weaving uvádí, že uvést masku v život znamenalo zapojení všech složek. Ačkoliv se mnohé změny výrazu daly dosáhnout svícením a způsobem natáčení, hlavní představitel musel mnohému pomoci modulací hlasu a řečí těla, protože za jeho škraboškou nejsou vidět oči, ústa a ani malý kousek tváře. "James mi ohledně mých dialogů nebo hereckého výkonu psal hodně poznámek, které měly za cíl, abych si ujasnil, jak bych scénu zahrál bez masky a jak tedy musím postupovat s ní. Bylo to skvělé, protože na celé záležitosti s maskou šlo hlavně o to, aby postava, která se za ní skrývá, ožila." Pro výraz krycího jména V bylo důležité i posazení hlasu. "Nebál jsem se toho, že by mým dialogům nebylo rozumět, protože jsem věděl, že budou znovu všechny natočeny během postprodukce," říká herec. "Ať tak a nebo onak, každý den bylo důležité to, aby za maskou byla stejně vyhraněná postava," dodává Weaving.
Weaving také do svého hereckého projevu musel zapojit paruku, klobouk a komplikovaný kostým s mohutným límcem, který mu značně omezoval pohyb hlavy. "Množství potu, které z vás prýští, když hrajete s parukou, kloboukem a nepříliš vzdušným kostýmem, je neuvěřitelné," říká Weaving v dobrém rozmaru. Jeho kostým vznikl pod vedením návrhářky kostýmů Sammy Sheldonové (Černý jestřáb sestřelen, Stopařův průvodce po Galaxii) a celý Weavingův šatník byl stylizován dle McTeigueových představ, které krycí jméno V zachytil jako křížence skutečného Guye Fawkese a pistolníka." Podoba kostýmu krycího jména V vychází z oblečení ze 16. století, ale my jsme ho trochu zjednodušil, aby vypadal upraveně a moderně - je v jistém smyslu futuristicky historický," říká Sheldonová, která celek vytvořila kombinací kašmíru, vlny, kůže a přesné kopie tkaného hedvábí ze 16. století.
"Klobouk krycího jména V jsme například trochu změnili. Zkrátili jsme jej a zjednodušili, nemá například žádné peří, jak by to bylo ve Fawkesových časech běžné. Podobně je tomu i s zbraněmi hlavního hrdiny - šesti ručně vyrobenými vrhacími noži, jež odrážejí dobový i moderní design. "Když rozevře svůj plášť, chtěl jsem, aby to vypadalo, že se na vás vycení kovové zuby," osvětluje McTeigue. "Náš zbrojíř Simon Atherton na nožích a jejich kovových pouzdrech odvedl spoustu vynikající práce." Krycí jméno V také používá svérázné navštívenky - růže odrůdy Violet Carsonová, jež ve filmu zastupuje odrůda Grand Prix.
Oddělení rekvizit každý den kupovalo několik tuctů růží odrůdy Grand Prix v plném rozpuku, aby se mohly v případě potřeby kdykoliv použít. Vzhled Natalie Portmanová, která ztvárnila společnici hlavního hrdiny, Evey Hammondové, byl oproti komplikovanému kostýmu Hugo Weavinga mnohem menší tvůrčí výzva, ale v jednom ohledu na ni neměl nikdo ze zúčastněných herců a tvůrců: v jedné scéně, kdy je Evey uvězněna a mučena, aby prozradila identitu krycího jména V, si před kamerou musela nechat vyholit hlavu. McTeigue věděl, že na tuto scénu Eveyiny trýzně, kdy jí odpadává jedna světle hnědá lokna za druhou, nebudou mít více než jeden jediný záběr.
Proto bylo třeba, aby se scéna natočila paralelně několika kamerami, aby byl alespoň jeden ze záběrů použitelný, a na samotný akt vyholování vlasů byl najat filmový kadeřník Jeremy Woodhead. Portmanová tvrdí, že tato zkušenost pro ni byla osvobozující. "Báječné bylo, že jsem se na chvíli mohla zbavit oné ženské marnivosti," říká herečka. "Jako žena strávím před zrcadlem spoustu času - kdybychom všechny ty chvíle daly dohromady, vyšetřily bychom minimálně deset let. Je skvělé, že jsem si od toho na chvíli mohla odpočinout. Na druhé straně musím říci, že trvá docela dlouho, než to všechno doroste, takže čím dřív budu mít své kadeře, tím lépe."
Další ze scén, na kterou si tvůrci mohli dovolit jen jeden jediný pokus, byla ta, v níž krycí jméno V ve Stínové galerii spustí pád tisíců kostek domina, které vytváří obrazec s písmenem "V". Čtyři profesionální hráči domina z Weijers Domino Productions strávili 200 hodin nad tím, aby rozmístili 22 tisíc kostek domina, jež pak na jeden pokus vytvoří úžasnou vizuální hostinu. Během stavby obrazce byla scéna pro všechny ostatní členy štábu uzavřená. V den, kdy se scéna natáčela naostro, bylo na placu napětí až k nevydržení, protože jakýkoliv unáhlený pohyb, průvan či vibrace hlasu mohl způsobit okamžitý zmar dlouhodobé práce. V okamžiku, kdy asistentka kadeřníka upustila hřeben, jímž před scénou upravovala krycímu jménu V jeho paruku, zadržel celý štáb dech. Hřeben však naštěstí první kostku o chloupek minul. O chvíli později se spustily kamery, krycí jméno V cvrnkl do prvního dílku domina a celá scéna se naprosto dokonale podařila.
Když se natáčení ve studiích Babelsberg chýlilo ke konci, podpůrný tým začal pracovat na přípravě londýnských lokací na závěrečné týdny natáčení. Umělecké oddělení Owena Patersona upravilo exteriéry tak, aby vyvolávaly dojem přísně střežené společnosti, odstranili veškeré reklamní poutače, všechno dopravní značení a také jasné barvy. Chtěli jsme, aby všechno vypadalo šedě a sterilně," říká dekoratér kulis Peter Walpole. "Poté jsme všude rozmístili systém kamer a telegrafní stožáry s amplióny, abychom zvýraznili atmosféru Velkého bratra.
"Scény ze začátku 90. let, které se odehrávají ještě před vítěznými volbami ultrakonzervativního kancléře Adama Sutlera, jsou trochu zmatenější, více to v nich žije, zdá se, jako by to byly svobodnější časy," popisuje Walpole. "Ve scénách ze současnosti není mnoho kulis. Vše je o trochu svázanější. Máme v nich cítit kontrast." Vyvrcholení filmu se odehrává ve stínech budovy Parlamentu, ale ve skutečnosti se natáčelo ve Whitehallu, na hlavním tahu od Nelsonova sloupu přes Trafalgarské náměstí k budovám Parlamentu a Big Benu. Okolí významných domů ve Westminsteru, jako jsou například Downing Street číslo 10 a ministerstvo obrany, ještě z bezpečnostních důvodů nikdy nebyly uzavřeny kvůli dopravě ani natáčení filmu.
Devět měsíců vyjednávání se 14 vládními úřady nakonec přineslo své plody a supervizor lokací Nick Daubney získal bezprecedentní povolení uzavřít tři noci po sobě od půlnoci do 5:00 hod ráno ulici kvůli natáčení. I s tímto povolením však tým získal jen čtyři hodiny čistého času natáčení za noc, nepočítaje v to přípravu scény, odstranění vybavení a přemístění osobních i služebních vozů (+ dva tanky). Spolu s povolením natáčet ve Whitehallu musela produkce zajistit povolení použít při přípravách i natáčení tanky střílející slepými projektily. Pro tyto scény produkce zajistila z vojenských skladů dva odepsané tanky. Před samotným natáčením však tanky každý večer prošly kontrolou státní ochranky, která zjišťovala, zda jsou opravdu nefunkční a zda se s nimi od minulé noci nemanipulovalo nepovoleným způsobem.
Na místo je každý den přivezly dva tahače, které během dopravy nesměly nikde zastavovat a navíc je neustále doprovázela ochranka. Na scéně a na plátně se však tanky pohybují svou vlastní silou. Během natáčení ve Whitehallu se také uplatňovaly časté bezpečnostní prohlídky zbraní a to jak u techniků, tak u herců. Na všechny zbraně byly umístěny identifikační štítky, aby byla každá zbraň i její uživatel k dohledání. Vládní ochranka po celou dobu natáčení produkci hlídala, někteří členové ochranky vystupovali pod svou identitou a herci i štáb o nich věděli. Jiní byli na natáčení inkognito a uprostřed davu nepozorovaně dohlíželi na dodržování bezpečnostních pravidel všech zúčastněných. Tato ambiciózní scéna také vyžadovala, aby návrhářka kostýmů Sammy Sheldonová a její tým vytvořili kolem 500 replik plášťů a kabátů pro stoupence krycího jména V, a zároveň ušili kolem 400 uniforem, zajistili stejné množství helem a neprůstřelných vest pro dané množství členů vládní milice.
Na konci natáčení strávili supervizor vizuálních efektů Dan Glass, supervizor výroby miniatur José Granell a jejich týmy deset dní výrobou efektních explozí miniatur budov Parlamentu, Big Benu a Old Bailey, což byly klíčové scény. V období postprodukce bylo ke scénám exploze miniatur přidáno několik drobných počítačových efektů, ale tvůrcům šlo o to, aby exploze budov, jež mají velkou symbolickou hodnotu, vypadaly tak realisticky, jak jen to bylo možné. Díky tomu zvítězil přístup, který navrhoval, aby se zhotovily miniatury, jež se odpálí, a ne pouze digitální budovy.
"Modely poskytují reálné, ba hmatatelné prostředí," vysvětluje Granell. "Když jde o takové prvky, jako jsou voda, oheň a pyrotechnika, dosáhnete mnohem lepších výsledků, jestliže máte reálnou, fyzickou akci. Z počítačových obrazů, které si můžete navrhnout přesně podle toho, jak chcete, a nedochází k žádným nečekaným okolnostem - z nich nevymáčknete takové zdání autenticity." Tvůrci rádi používají modely ve velkém měřítku, aby vytvořili realistický poměr mezi velikostí budovy a pyrotechnickou akcí. Sádrové modely v sedminovém měřítku vznikly díky londýnské firmě Cinesite v Shepperton Studios během 11 týdnů. Díky tomu vznikly 7m vysoké miniatury Old Bailey, 8,5m vysoká replika věže Big Benu a přibližně 12,8m dlouhá miniatura budovy Parlamentu.
Během přípravy si Granell a jeho tým prohlíželi dokumentární záběry explozí skutečných budov, aby věděli, jak na výbuch reagují různé materiály. Zjistilo se, že nejlépe exploduje sádra, protože se chová jako kámen, a tak byla většina miniatur vyrobena ze sádry. Tým experimentoval s různými druhy sádry pro různé části modelu - některé části totiž výbuchu musely odolávat trochu více, než jemné detaily, na které se použila jemnější sádra. Před koncem natáčení si tým udělal setkání, kde natočil některé samostatné výbuchy, které by poté mohly být využity při postprodukci. Testovaly se také nálože o rozdílné velikosti jejich kombinace, či různé druhy sádry, aby se zjistilo, jak jejich paralelní exploze vypadá na plátně.
"Například jsme zjistili, že změkčená sádra při výbuchu způsobuje hodně prachu," říká Granell. "Jedna z věcí, které jsem opravdu nechtěl, bylo, aby se všechny ty krásné barvy výbuchů a všemožné detaily utopily v prachu. Takže jsme vymysleli recept na sádru, která se bude vyznačovat obdobnými mechanickými vlastnostmi jako měkká sádra, ale nebude zdaleka tak prašná." Tým si musel detailně prostudovat architekturu Old Bailey a budov Parlamentu, abychom z toho mohli odvodit, jak by se struktury budov chovaly při explozi. Šlo nám například o to, jak rychle exploze projde budovou a jakým způsobem se její struktury bortí, co by spadlo jako první, které části by výbuch ustály, jaká by byla velikost jednotlivých úlomků a suti, a jak daleko a jak rychle by létaly.
Mimo přesnost v otázce jednotlivých struktur naši designéři podrobně studovali všechny vnější detaily legendárních budov, aby se docílil dokonalý vzhled. "Na detaily musíte být pedant," říká Granell, "a dávat dobrý pozor, jak reálné budovy opravdu vypadají. Nejde jen o otázky designu, ale třeba i o to, jak vypadá stárnoucí kámen, abyste to mohli napodobit. Neustále si musíte být vědomi toho, že pracujete s budovami, jež jsou obecně známé, a diváci budou v otázce jejich vzhledu velmi přísnými soudci." Všechen průzkum by měl vést k tomu, aby vznikly krásné a věrné miniatury budov se spoustou detailů, a s explozemi, jež budou při natáčení vypadat věrohodně a na plátně budou vypadat fantasticky. "Tyhle budovy opravdu fantasticky vypadaly," říká Granell. "Již dopředu děkuji všem klukům, kteří s námi dělali, protože tomu všemu věnovali spoustu času a díky tomu miniatury vypadaly překrásně až do chvíle, než jsme je vyhodili do vzduchu. Jediné, co jsem tedy mohl udělat, bylo odvést dobrou a užitečnou práci přesně podle přání zadavatele!"
Ocenění:
The Saturn Awards
2007 - Natalie Portman (Nejlepší herečka)
2007 - Nejlepší sci-fi (nominace)
2007 - Lana Wachowski, Lilly Wachowski (Nejlepší scénář) (nominace)
2007 - Sammy Sheldon (Nejlepší kostýmy) (nominace)
DABING
V českém znění: Lukáš Hlavica - Hugo Weaving (V / William Rookwood), Andrea Elsnerová - Natalie Portman (Evey Hammondová), Jiří Štěpnička - John Hurt (Adam Sutler), Jaromír Meduna - Stephen Rea (Finch), Jan Šťastný - Rupert Graves (Dominic), Jiří Plachý - Tim Pigott-Smith (Creedy), Vladislav Beneš - Stephen Fry (Gordon Deitrich), Aleš Procházka - Ben Miles (Dascomb), Jiří Prager - Roger Allam (Lewis Prothero), Růžena Merunková, Miriam Chytilová, Zbyšek Pantůček, Bohdan Tůma, Luděk Čtvrtlík, Miloš Hlavica, Libor Terš, Radovan Vaculík, Irena Hrubá, Vladimír Kudla, Jiří Valšuba, Petra Jindrová, Sylva Sequensová, Lucie Kožinová, Petra Janečková, Hana Šedová, Bára Ježková, Michal Holán, Jan Meduna, Martin Kot, Michal Čeliš, Veronika Nová, Radek Škvor, Rozita Erbanová, Anna Jurková a další
Překlad: Květa Šafaříková
Zvuk: Miloš Zajdl
Produkce: Jiří Beránek
Dialogy a režie: Jitka Tošilová
Vyrobilo: AVF Studio Zero pro Warner Home Video 2006
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 20.4.2006
Premiéra USA: 17.3.2006 Warner Bros. US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 9.11.2006 (DVD) Magic Box
Poprvé na DVD: 30.10.2006 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 8.12.2008 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 2 511 449
Tržby celkem - $ 132 511 035
Návštěvnost v ČR 24 499
Náklady (Rozpočet) - $ 54 000 000
Tvůrci a herci
James McTeigue (Režie), Grant Hill (Produkce), Joel Silver (Produkce), Lorne Orleans (Produkce), Dario Marianelli (Hudba), Adrian Biddle (Kamera), Martin Walsh (Střih), Lucinda Syson (Casting), Owen Paterson (Scénografie), Sammy Sheldon (Kostýmy), Glenn Freemantle (Zvuk), David Stephenson (Zvuk), Paul Engelen (Masky), Andy Wachowski (Scénář), Lana Wachowski (Scénář), Natalie Portman (Herec), Hugo Weaving (Herec), Stephen Fry (Herec), Sinéad Cusack (Herec), Rupert Graves (Herec), Stephen Rea (Herec), John Hurt (Herec), Tim Pigott-Smith (Herec), Roger Allam (Herec), Ben Miles (Herec), Eamon Geoghegan (Herec), Selina Giles (Herec), Eddie Marsan (Herec), Imogen Poots (Herec), Alister Mazzotti (Herec), Natasha Wightman (Herec), Guy Henry (Herec), John Standing (Herec), James Purefoy (Herec), Lee Asquith-Coe (Herec), Martin Savage (Herec), Mary Stockley (Herec), Matt Wilkinson (Herec), Laura Greenwood (Herec), Andy Callaghan (Herec), Chad Stahelski (Herec), Charles Cork (Herec), David Leitch (Herec)
2005/132/USA, Německo, Velká Británie/Akční, Sci-Fi, Thriller
Zajímavost k filmu
- Na základě policejních záznamů lze rozluštit, že virus v St. Marys vypukl 13. května 2006. Film s Valerií (Natasha Wightman) se pak začal natáčet roku 2015.
- Natalie Portman se na film připravovala také s logopedistkou Barbarou Berkery, která herečce pomáhala se získáním perfektního britského přízvuku.
- V knižní předloze se jmenuje diktátor Adam Susan. Filmaři jméno změnili na Adam Sutler z důvodu větší podobnosti s Adolfem Hitlerem.
- Důvod, proč se tajné policii říkalo prsťáci, je prostý. Nový řád v tomto filmu je utvořen jako tělo, kancléř byl hlava. Televizní stanice BTN byla ústa a sledovací skupina byla oči a uši. Inspektor Finch byl část nosu a pan Creedy (Tim Pigott-Smith) se svou tajnou policií byli ruka.
- Osobné motto hrdinu V (Hugo Weaving) je "Vi veri veniversum vivus vici" (skrátene V.V.V.V.V., v preklade "Silou pravdy som si počas života podmanil svet"). Autorom tohto výroku je anglický okultista Aleister Crowley.
- V klíčové scéně nechali tvůrci vybuchnout budovy parlamentu a Big Ben v Londýně. Nejprve uvažovali nad počítačovým ztvárněním této akce, nakonec ale zvolili cestu miniatur, které se před kamerou odpálí. Výroba 8,5 metru vysoké repliky věže Big Benu a 12,8 metru dlouhé miniatury budovy parlamentu trvalo 11 týdnů.
- V jedné ze scén z minulosti Valerie lze spatřit filmový štáb uprostřed natáčení. Naprostá většina byla složena ze štábu, natáčející V jako Vendeta.
- Při natáčení závěrečné přestřelky ve stanici Victoria se všichni doslova pohybovali zpomaleně, kromě kaskadéra Hugo Weavinga. Vše se navíc natáčelo v 60 snímcích za sekundu, aby se efekt zpomalení ještě více zdůraznil.
- Navzdory umístění mikrofonu v masce a pod vlasy V, musel Hugo Weaving všechny dialogy dabovat znovu, protože kvalita nahrávek nebyla dostatečná.
- Hugo Weaving založil svůj přízvuk na hlasu Harolda Wilsona, britského premiéra z let 1964-1970 a 1974-1976.
- Poslední film kameramana Adriana Biddleho, který zemřel na zástavu srdce, 7. prosince 2005.
- Naprostá většina uměleckých kousků v sídle V jsou klasická díla z oblasti umění a kultury.
- Na základě policejních záznamů lze rozluštit, že virus v St. Marys vypukl 13. května 2006. Film s Valerií (Natasha Wightman) se pak začal natáčet roku 2015.
- Natalie Portman se na film připravovala také s logopedistkou Barbarou Berkery, která herečce pomáhala se získáním perfektního britského přízvuku.
- V knižní předloze se jmenuje diktátor Adam Susan. Filmaři jméno změnili na Adam Sutler z důvodu větší podobnosti s Adolfem Hitlerem.
- Důvod, proč se tajné policii říkalo prsťáci, je prostý. Nový řád v tomto filmu je utvořen jako tělo, kancléř byl hlava. Televizní stanice BTN byla ústa a sledovací skupina byla oči a uši. Inspektor Finch byl část nosu a pan Creedy (Tim Pigott-Smith) se svou tajnou policií byli ruka.
- Osobné motto hrdinu V (Hugo Weaving) je "Vi veri veniversum vivus vici" (skrátene V.V.V.V.V., v preklade "Silou pravdy som si počas života podmanil svet"). Autorom tohto výroku je anglický okultista Aleister Crowley.
- V klíčové scéně nechali tvůrci vybuchnout budovy parlamentu a Big Ben v Londýně. Nejprve uvažovali nad počítačovým ztvárněním této akce, nakonec ale zvolili cestu miniatur, které se před kamerou odpálí. Výroba 8,5 metru vysoké repliky věže Big Benu a 12,8 metru dlouhé miniatury budovy parlamentu trvalo 11 týdnů.
- V jedné ze scén z minulosti Valerie lze spatřit filmový štáb uprostřed natáčení. Naprostá většina byla složena ze štábu, natáčející V jako Vendeta.
- Při natáčení závěrečné přestřelky ve stanici Victoria se všichni doslova pohybovali zpomaleně, kromě kaskadéra Hugo Weavinga. Vše se navíc natáčelo v 60 snímcích za sekundu, aby se efekt zpomalení ještě více zdůraznil.
- Navzdory umístění mikrofonu v masce a pod vlasy V, musel Hugo Weaving všechny dialogy dabovat znovu, protože kvalita nahrávek nebyla dostatečná.
- Hugo Weaving založil svůj přízvuk na hlasu Harolda Wilsona, britského premiéra z let 1964-1970 a 1974-1976.
- Poslední film kameramana Adriana Biddleho, který zemřel na zástavu srdce, 7. prosince 2005.
- Naprostá většina uměleckých kousků v sídle V jsou klasická díla z oblasti umění a kultury.
Odkazy
Hrají:
Natalie Portman, Hugo Weaving, Stephen Fry, Sinéad Cusack, Rupert Graves, Stephen Rea, John Hurt, Tim Pigott-Smith, Roger Allam, Ben Miles, Eamon Geoghegan, Selina Giles, Eddie Marsan, Imogen Poots, Alister Mazzotti, Natasha Wightman, Guy Henry, John Standing, James Purefoy, Lee Asquith-Coe, Martin Savage, Mary Stockley, Matt Wilkinson, Laura Greenwood, Andy Callaghan, Chad Stahelski, Charles Cork, David Leitch, Nicolas de Pruyssenaere, Forbes KB, Simon Newby, Megan Gay, Amelda Brown, John Ringham, Cosima Shaw, Chris Wilson, Tony Cook, Carsten Hayes