Úhel pohledu / Vantage Point (2008/90/USA/Akční, Krimi, Drama, Thriller) 71% -Originál DVD-
22.02.2018 18:49
JEDNOU VĚTOU
„8 lidí, 8 úhlů pohledu, 1 pravda“
OBSAH
Příběh akčního thrilleru Úhel pohledu sledujeme očima osmi různých lidí, kteří se společně pokoušejí odhalit pravdu o pokusu o atentát na prezidenta Spojených států. Thomas Barnes (Dennis Quaid) a Kent Taylor (Matthew Fox) jsou agenty Tajné služby, kteří mají za úkol ochraňovat prezidenta Ashtona na klíčovém summitu, týkajícím se celosvětové války proti teroru. Když je tento krátce po přicestování do Španělska postřelen, nastává chaos a během honu na atentátníka se protínají osudy různých lidí. Mez přihlížejícími se nachází Howard Lewis (Forest Whitaker), americký turista, který se domnívá, že střelce zachytil svou kamerou, na kterou celou událost nahrávala pro své děti. Na místě činu je i americká producentka zpravodajství Rex Brooks (Sigourney Weaver). Tak, jak tito a další lidé postupně doplňují jednotlivé části skládačky, začínají se odhalovat děsivé souvislosti.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tehdá jsem na tento film narazil v kině, kdy na televizi před vchodem promítali právě žhavé ukázky, které mě hodně zaujali. Zanechal jsem pojídání číny a sledoval jsem ten neskutečnej akční nářez, který ale během několika sekund vyprchal. Trailer. Zklamán jsem na film dlouhou dobu myslel, až mi pak nějak upadl v zapomění. Po kratší době jsem si ho ale opět všiml, a měl jsem možnost ho vidět, takže jsem neváhal a film si s nadšením pustil. Neřeší se tam nic jiného, než prakticky jediná scéna, ale pokaždé z jiného úhlu pohledu, což je dost invativní, ale ne natolik zajímavé, nakolik je zajímavá právě akce, ta je opravdu luxusní, jenže je nacpaná nejvíce hlavně až na konci, což je docela škoda. Stejně jako u takového Království. Půlka filmu kecání, půlka filmu akce, tady té akce je ještě trochu méně, ale i tak se na to docela slušně nechá koukat. I díky své délce, která filmu přispěje, protože příběh zas tak unikátní není, si nemůžu pomoct, a rád tomu ty čtyři hvězdičky dám. Dobře se na to kouká a svižně to utíká, jen ten příběh se nijak prudce nerozvíjí, kam taky... (Malarkey) 4*
Velmi dobré obsazení vedle dynamického střihu a skoro až zběsile rychlého střídání pohledů se dalo očekávat. Bohužel se nedal očekávat počet těchto pohledů na stejnou věc, který ve výsledku tento film dost sráží. Možná vystřihnout jednu dvě postavy a bylo by to mnohem lepší, ale přesto je děj poměrně nečekaný, překvapivý a svižný. Nevím, zda by takto mohl fungovat jako jedna série 24ky, ale moc tomu nevěřím. Jako svižná jednohubka je to opravdu příjemná 90minut se nezastavující jízda, která trochu působí vykonstruovaně, ale to se jí prostě musí odpustit. (Djkoma) 4*
„Pete, vrazíme tam neokoukanou časovou smyčku, bourneovskou auťáckou honičku, sympaťáka z Lost a hereckou elitu, která ještě není na odpis a ono to vyjde.“….Vyšlo to tak na jedno zkouknutí a vyšumění z hlavy dříve, než sejdete ze zadní řady schody multiplexu. Ze začátku působí stále opakující se časová smyčka poněkud únavně, ale postupem času dokáže čím dál více zauzlující se děj aspoň trochu aktivovat otupělé smysly unaveného diváka. Krátká stopáž (bez titulků hodina a dvacet) a náhlý konec dokazuje, že rozpočtových 40 melounů na akční pecku opravdu není mnoho :o) (Lima) 2*
VELKÁ RECENZE
Řekněme si to na rovinu, akčních thrillerů nikdy není dost. Takového Jasona Bournea bychom v kinech rádi navštěvovali častěji, a když se loni na televizní obrazovky nedostavil Jack Bauer, začaly se dostavovat abstinenční příznaky. Teď se můžete přestat klepat a těšit, protože je tu Úhel pohledu. Jeho režisér Pete Travis ve svém televizním mládí hodně baštil jak zmíněný žánr, tak zpravodajství ze CNN, takže zápletka Úhlu připomíná klasické krizovky z prime-time vysílání - prezident Spojených států byl postřelen během summitu ve Španělsku. Kdyby tahle zpráva pokračovala tím, že viníky se nepodařilo dopadnout a hlava státu podlehla v nemocnici svým zraněním, dost možná bychom sledovali seriózní akční drama s vážným fiktivním přesahem. Jenže tohle trailery slibovaly snad jen největším optimistům. Úhel pohledu totiž disponuje především Dennisem Quaidem - odhodlaným, nezničitelným bodyguardem, který už jednou prezidentovi tzv. skočil do rány. Tentokrát kulku do zubů nechytil, a tak si to alespoň hodlá vyřídit se střelcem, jeho nadřízeným a nakonec i s chlápkem, co jim podepisuje výplatní pásky.
Osudová kulka, zarývající se do prezidentova ramena, je pro Travise startovním výstřelem na jeho půldruhé hodiny dlouhé pouti španělskými uličkami. Zmatený dav je o chvíli později rozprášen malou bombovou explozí (taktické a efektní zároveň), takže má Dennis Quaid chvíli co dělat, aby posbíral utržené knoflíky od saka. Na šachovnici scenáristy Barryho Levyho (další zelenáč) však není sám. Seznamte se s šéfkou televizního přenosu Sigourney Weaver, trochu pomalejším turistou Forestem Whitakerem a Dennisovým kámošem od tajné služby, Matthew Foxem. Obsazení vskutku hvězdné, do kterého bude potřeba zamíchat i arabsko-hispánské záporáky s nervózními prsty na spoušti, nevinné malé holčičky se zmrzlinovými kornouty apod. Že je to na akční film příliš početný ansámbl? Nebojte se, máme plán. Jednoduše do toho praštíme. Kladivem.
Velmi křehká kostra akční frašky se tak tříští na několik kusů, což má podle všeho filmu pomoct zpátky na nohy. Travis totiž využívá rašomonovské taktiky vyprávění z několika úhlů, když prvních osm minut děje (ohraničených začátkem televizního přenosu a jeho koncem, jenž způsobí výbuch nastražené bomby) sledujeme celkem čtyřikrát, pokaždé z jiné perspektivy. Ačkoliv na někoho může zpětné přetáčení děje působit jako znouzectnost, snímek navzdory repetitivním událostem neztrácí tempo a detailů, které nepozorné oko diváka nestihne nebo nemá šanci zaregistrovat v předchozích verzích, se nabízí překvapivě velké množství. Přesto Travisova dalekonosná expozice otupí smysly a bere vítr z plachet herců.
Sigourney, Matthew i Forest tak zůstávají v prachu cesty, zatímco Dennis Quaid to v druhé půli "odhrábne" vstříc macatému finále po dvou (nohách) i po čtyřech (gumách). Audiovizuálně přitom Travis tlačí na pilu konstantně, i když mu místy chybějí dolary, a tak klepe kamerou i střihačem, aby z materiálu vyrobil něco kloudného (automobilová honička má svá hluchá místa, ale do zatáček se jezdí přes ruční brzdu a chodníky fungují jako pruhy s absolutní předností v jízdě). Háček je v tom, že akční koncovka je tu hlavně proto, aby zakryla příliv chatrných point ohledně sofistikované konspirace, která měla vést k prezidentově likvidaci. Je to plán natolik děravý, že by ho vrátil k přepracování i vítěz okresního přeboru v piškvorkách), ale během kvílení pneumatik a nervózního lomcování volantem na to přestanete myslet. Je to stejné jako s televizní Čtyřiadvacítkou, dokud má Jack Bauer plný zásobník a za někým pádí, nezpochybňuje divák jeho motivy. Bolestné vystřízlivění přichází až ve chvílích, kdy si prach konečně sedne a Dennisu Quaidovi vyhasnou terminátoří uhlíky v očích, které z něj na pár minut udělaly superhrdinu, schopného projít ohnivou stěnou i betonovou zdí, jen aby zachránil svého prezidenta.
Což zní asi děsně hloupě a přesně to vyjadřuje, do jak povrchní polohy se film zhroutí, když policajti honí zloděje (resp. agenti honí teroristy), ale Pete Travis zjevně nehodlal svět spasit nějakým politickým volnomyšlenkářstvím. Teroristi v jeho podání jsou parta najatých "beranidel", co uhání ukradeným vozem napříč ucpanými španělskými tepnami. Hlavní hrdina má sako, sluchátko, pistoli a ráno si doma na stole zapomněl pud sebezáchovy. Jednodušší už to být nemůže, a pokud filmu prominete tuhle hru na jistotu, můžete se královsky bavit. Jedinou potíží je, že ten mnohoúhelník z úvodu tím pádem pozbývá smysl. Je to jako rádoby gurmánská večeře o sedmi chodech, kterou startujete krevetovým koktejlem a husí paštikou, abyste jí dorazili (s)prostým burgerem a smaženými hranolkami. To, že se vám po téhle americké dobrotě budou dělat boule za ušima, už je věc jiná. Proto radím odhodit jídelní lístky v dál a spíš než s nadějí, že "tohle zas jednou vypadá na chytrý akční film" jít do kina proto, že "Dennis Quaid zas jednou vypadá jako těžkej borec". Zástupci druhé skupiny budou odcházet z kina s širokým úsměvem na rtech. A budou chtít víc.
O FILMU
Prezident Spojených států se chystá ve Španělsku ke klíčovému proslovu na téma boje s terorismem. Zatímco se prodírá zaplněným náměstím směrem k pódiu, zazní výstřel, prezident padá k zemi a rozpoutává se peklo.
Taková je základní zápletka filmu Úhel pohledu, akčního thrilleru, který byl pro režiséra Petea Travise možností zpracovat téma „pravdy“ - a toho, že každý z nás vnímá skutečnost trochu jinak. V průběhu filmu sledujeme události těsně před a po atentátu z pohledu osmi různých lidí, kteří jsou pro rozřešení celé záležitosti klíčoví - od samotného prezidenta, přes agenty tajné služby, kteří ho mají chránit, až po turistu, který se na náměstí ocitl víceméně náhodou. „Kdybyste viděli příběh jen z pohledu jedné osoby, nedozvěděli byste se, co se tam doopravdy stalo,“ prohlašuje Travis. „Od každého ze zúčastněných se dozvíme něco, co jsme předtím nevěděli. Teprve na samotném konci vám dojde, jak to doopravdy bylo.“
Travis zdůrazňuje, že kromě pěti vyhlášených amerických herců a čtyř mezinárodních hereckých hvězd má film ještě jednu hlavní postavu: příběh samotný. „Máte tu osm různých lidí, osm pohledů na svět, osm kousků skládačky. Je to režisérský sen: tajemství tohoto filmu odhalíte až poté, co spatříte celou událost očima osmi různých lidí. Jde o něco, co můžete realizovat jedině ve filmu. Film o tom, že každý z nás vnímá věci jinak - no není to úžasné?“
Pro Dennise Quaida, jednoho z hlavních protagonistů Úhlu pohledu, nabízel film ojedinělou možnost měnit mírně chování své postavy podle toho, která ze zmíněných osob ho sleduje. „My sami se vidíme určitým způsobem, ale ostatní nás vnímají trochu jinak,“ vysvětluje. „Když příběh vidíme z mého pohledu, chovám se určitým způsobem, ale jakmile ho začneme sledovat očima nějaké další postavy, snažím se svou postavu hrát takovým způsobem, jakým ji dotyčný vnímá - a v případě jiné postavy se zase chovám trochu jinak. Neexistují na světě dva lidé, kteří by někoho vnímali naprosto shodně.“
Pro zpracování nápadu scénáristy Barryho Levyho si producent Neal H. Moritz vybral Travise, jehož první režisérský počin, film Omagh, vyprávěl o bombovém útoku v Severním Irsku v roce 1998. „Pete zachytil realitu, postavy i zvuk zcela originálním způsobem,“ míní Moritz. „Bylo mi naprosto jasné, že Úhel pohledu bude v dobrých rukou.“
Travis a Levy si zcela jasně uvědomovali, že ve filmu, který se chystají natočit, bude už z principu třeba opakovat tytéž scény z různých pohledů. „Museli jsme vymyslet, jak zařídit, aby to nenudilo,“ říká Travis. „Když něco vidíte více než jednou, snažili jsme se to nějak pozměnit. Například když poprvé spatříte náměstí, vidíte ho tak, jak ho zabírají kamery reportérů - je jich hodně, ale jsou velice daleko, nebo naopak hodně blízko, ale pak jde o ruční kamery. Jde o stejný záznam, jaký by pořídil zpravodajský štáb. Když ho vidíte očima agenta tajné služby, působí to, jako by vcházel do amfiteátru, a slyšíte zvuky, které jste předtím neslyšeli. Zdánlivě přátelský dav působí na agenta tajné služby, který se právě vrátil do služby poté, co byl před rokem a půl postřelen, zcela odlišně. Každý z lidí na náměstí je potenciální útočník, každé zamávání vlajkou může někomu dávat signál. Snažil jsem se točit tak, aby bylo poznat, co si ta která osoba, z jejíhož pohledu právě události sledujeme, myslí nebo co cítí, aby si příběh dokázal udržet divákovu pozornost.“
Moritz říká, že k tomu, aby od sebe jednotlivé příběhy odlišili, využili filmaři všech dostupných prostředků. „Ať už šlo o použití různých objektivů, různého filmového materiálu, osvětlení, postupů natáčení, jako jsou ruční kamery, Steadicam, pojízdné kamery, vždycky jsme se snažili využít všech možných triků k tomu, abychom zajistili, že každý z příběhů bude působit jedinečným dojmem, že se divák nebude ani na okamžik nudit a bude vnímat všechny detaily a zvraty v příběhu.“
„A když jsme film stříhali, zajistili jsme, aby každý z příběhů končil v tom nejnapínavějším okamžiku. Teprve až na konci filmu se všech osm příběhů spojí a vy zjistíte, o co tu po celou dobu šlo,“ dodává k tomu Travis.
Quaid říká, že ho k filmu přilákala možnost práce s jeho režisérem. „Viděl jsem Peteův předchozí film, Omagh, který je o teroristickém bombovém útoku IRA v Irsku. Líbí se mi jeho realistický způsob natáčení, je velice akční. Jeho filmy vás vtáhnou - víte, že se díváte na herce, ale přesto v sobě mají bezprostřednost dokumentu.“
Poznamenává dále, že problémy a minulost jeho postavy pomohly zdůraznit napětí, které film definuje - spočívající v tom, že pravdu vnímají různí lidé různě. „Barnes je chlápek, který se nechal postřelit, aby zachránil prezidenta, a čeká ho první den v práci od této události,“ vysvětluje. „Je z toho poměrně nesvůj, takže je nejistý a neklidný - až příliš, jak se ukáže, protože občas ho jeho instinkty zradí. Ale pokud se ukáže, že máte pravdu, nejde rozhodně o paranoiu.“
„Dennis Quaid byl odjakživa pravým americkým hrdinou, zejména od dob Správných hochů a Policie z New Orleans,“ míní Travis. „To se mi na něm odjakživa líbilo - je ztělesněním Američana, hvězdou ze staré školy, spolehlivý. Je tvrdý a přitom zranitelný. Právě někoho takového tahle role vyžadovala, muže, který je ve svém nitru rozpolcený. Všichni se k němu chovají jako k hrdinovi, ale on o to vůbec nestojí - prostě jen dělá svou práci. Dennis to zahrál velice citlivě. A krom toho si mohl vychutnat skvělou automobilovou honičku.“
Quaidova partnera, agenta Tajné služby Kenta Taylora, hraje Matthew Fox. Jako Barnesův dlouholetý blízký přítel je Taylor v neobvyklé situaci. „Příběh Dennise a Matthewa je v podstatě příběhem bratrů. Ti dva se starají jeden o druhého. Taylor podporuje svého mentora, který má problémy s návratem do práce, poté, co byl postřelen. Když dojde k útoku na prezidenta, všechno se změní - jejich vztah prochází těžkou zkouškou.“
Proto Travis sháněl herce, který by se dokázal Quaidovi vyrovnat. „Stejně jako Dennis je to klasický americký hrdina,“ míní o Foxovi. „Matthew se chová velice uvěřitelně, opravdu se mi to zamlouvá - umí na vás zapůsobit a překvapit vás.“
Foxe zaujala struktura celého příběhu. „Když film skočí zase na začátek a vy sledujete jednání mojí postavy z jiného pohledu, naprosto se mění všechno, co jste do té doby viděli: 'Proboha! Vždyť on ve skutečnosti dělal něco úplně jiného!'“
„Pro herce je to velice vzrušující,“ pokračuje. „Pokaždé, kdy máte možnost pracovat s rozličnými aspekty svého výkonu, zdůrazňovat emoce nebo charakteristické chování, abyste pozměnili vyznění scény, je to velice uspokojující. A v případě tohoto filmu je něco takového jeho samotnou podstatou.“
Forest Whitaker, který hraje obyčejného člověka, Howarda Lewise, účast na filmu přislíbil velice záhy po setkání s Travisem. „Omagh byl velice působivý, silný a upřímný,“ prohlašuje. „Možnost práce s ním byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem se chtěl na tomhle filmu podílet. Má dobrou duši.“
„Na rozdíl od ostatních postav je Howard Lewis obyčejný člověk,“ zmiňuje Travis. „Většina z nás se nikdy nestane prezidentem, agentem tajné služby, nebo byť jen televizním reportérem. Je to úplně řadový muž - nikdy nebyl ve Španělsku, nikdy se neocitl tak blízko prezidentovi, a těší se, že to všechno natočí a doma to pustí dětem - a najednou zjistí, že se ocitl v samotném centru veškerého dění a je naprosto klíčovou osobou.“
Whitaker možnost zahrát si v akčním filmu uvítal. „Howard se hodně naběhá,“ směje se. „A nejenom že jsem při natáčení běhal, ale musel jsem běhat stovky a stovky metrů. Nemělo to konce. Připadalo mi, že jsem dva měsíce jenom běhal. Všichni si z toho dělali legraci.“
William Hurt se k ostatním hercům připojil poté, co mu byla nabídnuta role amerického prezidenta. V rámci příprav dostal tento oscarový herec možnost vyzpovídat člověka, který o jeho roli něco málo věděl: prezidenta Clintona. „Vím, že je jeho čas vzácný, a nechtěl jsem ho zdržovat, takže jsem byl velice přímý,“ vzpomíná Hurt. „Prezident Clinton byl velice vstřícný a upřímný. Zeptal jsem se ho, jaké to je, vědět, že zastupujete něco, co by řada lidí nejraději sprovodila ze světa. Odpověděl, že pokud na něco takového nejste připraveni ještě před tím, než jste se o funkci začali zajímat, pak byste se neměli vůbec snažit pokračovat.“
Travis obdivoval, jak se Hurt do postavy vžil. „Vzhledem k tomu, jak je Úhel pohledu navržený, je každý herec na patnáct minut hlavním hrdinou celého filmu,“ objasňuje. „William Hurt přijel do Mexika a prvních šest týdnů nedělal nic jiného, než že přišel na náměstí, zvedl ruce, byl postřelen a padl na zem. A to bylo vše, pořád dokola, šest týdnů. A ani jednou si nestěžoval, protože věděl, že až se dostaneme k natáčení jeho příběhové linie, bude hvězdou filmu.“
„Ke konci natáčení jsme natáčeli jistou scénu, ve které se objevuje, a štáb - složený z mexičanů - byl unesen působivostí celé scény. Jeden z nich za mnou přišel a řekl mi, že ho nikdy nenapadlo, že by mu mohlo na americkém prezidentovi tolik záležet. William Hurt něco takového umí. Nejde o politiku, je to prostě člověk, kterého máte rádi.“
Role producentky zpravodajství Rex Brooks byla pro Sigourney Weaver možností zahrát si postavu, která se stará především o to, aby zaznamenala jak celou událost, tak i co nejvíce informací. „Rozhodně je zpravodajstvím posedlá,“ prohlásila herečka, nominovaná na Oscara. „Rex je aktivní a snaživou zpravodajkou. Když se ocitne v epicentru celého útoku, chová se jako dítě v cukrárně. Natáčí různé záběry a kompletuje své dílo; chce mít poměrně dost pod kontrolou, co je nakonec odvysíláno.“
Aby se Weaver na svou roli připravila, strávila delší dobu v redakci televizního zpravodajství jedné velké stanice. Tady byla svědkem toho, jak televize zpracovávala a vysílala informace o potencionálním britském teroristovi, který byl podezřelý z toho, že umísťoval výbušniny na palubu letadel. „Soustředili se na svou práci, pídili se po každém detailu a ujišťovali se, že to, co odvysílají, bude vkusné a také pravdivé. Například si dávali velký pozor na to, aby nezmínili, jak přesně by bylo možné bombu doma vyrobit.“
Ve filmu Úhel pohledu se také objevuje několik uznávaných mezinárodních hvězd. Pete Travis soudí, že každá z nich přináší své roli něco jedinečného: „Eduardo Noriega je ve Španělsku velkou hvězdou a určitě se proslaví i v Americe, protože má obrovské charisma. Na začátku filmu je hnaný vášní a žárlivostí - myslí si, že ho jeho přítelkyně s někým podvádí - a zjišťuje, že se člověku mohou stát ještě mnohem horší věci. Ayelet Zurer - když jsem ji viděl v Mnichově, připadala mi báječně charismatická. Chtěl jsem někoho, kdo zvládne obojí - potřeboval jsem, aby byla zlá, ale současně zranitelná. Said Taghmaoui je ve Francii velice populární. Ve snímku La Haine, který je pro jeho kariéru zlomový, působil velice divoce. Edgar Ramirez vypadá s pistolí v ruce skvěle - je to cvičený zabiják, který chce se svou prací skončit, ale okolnosti ho donutí vyřídit ještě jednu věc. U Edgara si nikdy nejste jisti, jestli je na straně dobra nebo zla, a to je v případě herce vždycky velice zajímavé.“
Natáčení bylo nutné realizovat v nějaké exotičtější zemi: je to součástí zmatku, který v příběhu hraje klíčovou roli. Při hledání vhodného místa se zamilovali do jedné konkrétní lokace: do města Salamanca ve Španělsku a do jeho hlavního náměstí Plaza Mayor. „Bylo klíčové, aby se film odehrával v Salamanca,“ říká Travis. „Náš film neprezentuje jediný světonázor. Pokud budete sledovat pouze příběh amerických hrdinů, nedozvíte se, kdo prezidenta postřelil. Musíte je vidět všechny, a protože je ten film o nás všech, musel se odehrávat někde mimo Ameriku. Kromě toho jsem chtěl, aby ve vzduchu bylo cítit napětí a exotično. A to znamenalo, že jedinou možností je Španělsko.“
Když se ale rozběhly přípravy, začalo být jasné, že v Salamanca se natáčení konat nebude; vzhledem k tomu, že scénář obsahoval akční scény plné výbuchů, přestřelek a automobilových honiček, neposkytovalo filmařům Salamanca potřebnou přizpůsobivost. Jakmile tedy bylo jasné, že ani Plaza Mayor nebude možné využít, začal štáb pátrat po náhradním řešení, které objevil v Mexico City. „Když jsme museli hledat jiné místo, chtěli jsme najít takové, které by nám poskytovalo podobnou atmosféru jako Španělsko. To jsme nalezli v Mexiku,“ říká Travis.
Výtvarnice Brigitte Broch - která získala Oscara za práci na filmu Moulin Rouge - měla jasný úkol: vytvořit v Mexico City věrnou kopii Plaza Mayor, a postavit ji tak, aby ji filmaři mohli vyhodit do povětří.
Pro tento úkol tvůrci vytipovali ideální místo v jižní části Mexico City. „Nalezli jsme opuštěný čtyřpatrový obchodní dům, který byl pro nás dokonalý,“ vzpomíná výkonný producent Callum Greene. „Kompletně jsme si ho předělali po svém. Hned vedle něj bylo místo, kde jsme postavili naše Plaza Mayor.“
„Ve městě, ve kterém žije 25 milionů lidí, je těžké najít místo, kde nic není, takže mi připadá osudové, že se nám to podařilo. Mohli jsme naše náměstí postavit na místě, kde jsme měli plnou kontrolu nad zabezpečením, naprosté soukromí, a dokonce jsme byli chráněni před počasím,“ říká Moritz. „Byli jsme schopni se vrátit do Salamanca a natočit tam určité scény. Do celku zapadají dokonale. Doopravdy není poznat, co se točilo ve Španělsku a co v našich kulisách.“
„Když stavíte kulisy, musíte všechno zvládat ještě rychleji, než jste si kdy mysleli, že je možné,“ míní Broch. „Když máte po ruce skvělý štáb, prostě to nějak vyjde - a na plátně to pak vypadá velkolepě.“
„Naše Plaza Mayor bylo uměleckým dílem,“ uzavírá Moritz. „Těžko by mě mohlo něco ohromit více než práce, kterou odvedla Brigitte a zbytek jejího týmu.“ „Mohli byste tam bývali přivézt lidi ze Salamanca a oni by si mysleli, že jsou ve Španělsku,“ dodává Travis.
„To náměstí mě doopravdy ohromilo,“ tvrdí Whitaker. „Když jsem tam poprvé přišel, měl jsem malou kameru, kterou měla moje postava jako rekvizitu, a tehdy jsem si pomyslel něco jako 'Páni, to je neuvěřitelné!'“
Jednou z hlavních výhod postavení vlastních kulis je skutečnost, že jsou všichni zvědaví na to, jak je budete vyhazovat do vzduchu. Když ta chvíle nastala, zapojili se do toho naprosto všichni. „Měli jsme patnáct kamer bez obsluhy, které natáčely výbuch, včetně tří, zabírajících vše velmi detailně,“ objasňuje Moritz. „Chtěli jsme, aby náš film působil naprosto přirozeně.“
DABING
V českém znění: Martin Stránský - Dennis Quaid (Thomas Barnes), Bohdan Tůma - Forest Whitaker (Howard Lewis), Pavel Vondra - Matthew Fox (Kent Taylor), Ivo Novák - Eduardo Noriega (Enrique), Dagmar Čárová - Sigourney Weaver (Rex Brooksová), Jitka Moučková - Ayelet Zurer (Veronica), Radovan Vaculík - Said Taghmaoui (Suarez), Jiří Valšuba - Richard T. Jones (Holden), Jan Maxián - Édgar Ramírez (Javier), Antonín Navrátil - William Hurt (prezident Ashton), Jana Páleníčková - Zoe Saldana (Angie Jonesová), Luděk Čtvrtlík - José Carlos Rodríguez (starosta De Soto), Bedřich Šetena - Bruce McGill (Phil McCullough, titulky), Tereza Chudobová, Michal Michálek a další
Překlad: Jitka Rybová
Zvuk: Miloš Sommer, Roman Čapek
Produkce: Milena Čapková
Dialogy a Režie: Libor Hruška
Vyrobily: ABZ Divize Bontonfilms v roce 2008
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.4.2008 Falcon
Premiéra USA: 22.2.2008 Columbia/Sony
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 25.08.2008 Bontonfilm (DVD)
Poprvé na DVD: 25.8.2008 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 25.8.2008 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 1 858 324
Tržby celkem - $ 151 161 491
Návštěvnost v ČR 14 770
Náklady (Rozpočet) - $ 40 000 000
„8 lidí, 8 úhlů pohledu, 1 pravda“
OBSAH
Příběh akčního thrilleru Úhel pohledu sledujeme očima osmi různých lidí, kteří se společně pokoušejí odhalit pravdu o pokusu o atentát na prezidenta Spojených států. Thomas Barnes (Dennis Quaid) a Kent Taylor (Matthew Fox) jsou agenty Tajné služby, kteří mají za úkol ochraňovat prezidenta Ashtona na klíčovém summitu, týkajícím se celosvětové války proti teroru. Když je tento krátce po přicestování do Španělska postřelen, nastává chaos a během honu na atentátníka se protínají osudy různých lidí. Mez přihlížejícími se nachází Howard Lewis (Forest Whitaker), americký turista, který se domnívá, že střelce zachytil svou kamerou, na kterou celou událost nahrávala pro své děti. Na místě činu je i americká producentka zpravodajství Rex Brooks (Sigourney Weaver). Tak, jak tito a další lidé postupně doplňují jednotlivé části skládačky, začínají se odhalovat děsivé souvislosti.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tehdá jsem na tento film narazil v kině, kdy na televizi před vchodem promítali právě žhavé ukázky, které mě hodně zaujali. Zanechal jsem pojídání číny a sledoval jsem ten neskutečnej akční nářez, který ale během několika sekund vyprchal. Trailer. Zklamán jsem na film dlouhou dobu myslel, až mi pak nějak upadl v zapomění. Po kratší době jsem si ho ale opět všiml, a měl jsem možnost ho vidět, takže jsem neváhal a film si s nadšením pustil. Neřeší se tam nic jiného, než prakticky jediná scéna, ale pokaždé z jiného úhlu pohledu, což je dost invativní, ale ne natolik zajímavé, nakolik je zajímavá právě akce, ta je opravdu luxusní, jenže je nacpaná nejvíce hlavně až na konci, což je docela škoda. Stejně jako u takového Království. Půlka filmu kecání, půlka filmu akce, tady té akce je ještě trochu méně, ale i tak se na to docela slušně nechá koukat. I díky své délce, která filmu přispěje, protože příběh zas tak unikátní není, si nemůžu pomoct, a rád tomu ty čtyři hvězdičky dám. Dobře se na to kouká a svižně to utíká, jen ten příběh se nijak prudce nerozvíjí, kam taky... (Malarkey) 4*
Velmi dobré obsazení vedle dynamického střihu a skoro až zběsile rychlého střídání pohledů se dalo očekávat. Bohužel se nedal očekávat počet těchto pohledů na stejnou věc, který ve výsledku tento film dost sráží. Možná vystřihnout jednu dvě postavy a bylo by to mnohem lepší, ale přesto je děj poměrně nečekaný, překvapivý a svižný. Nevím, zda by takto mohl fungovat jako jedna série 24ky, ale moc tomu nevěřím. Jako svižná jednohubka je to opravdu příjemná 90minut se nezastavující jízda, která trochu působí vykonstruovaně, ale to se jí prostě musí odpustit. (Djkoma) 4*
„Pete, vrazíme tam neokoukanou časovou smyčku, bourneovskou auťáckou honičku, sympaťáka z Lost a hereckou elitu, která ještě není na odpis a ono to vyjde.“….Vyšlo to tak na jedno zkouknutí a vyšumění z hlavy dříve, než sejdete ze zadní řady schody multiplexu. Ze začátku působí stále opakující se časová smyčka poněkud únavně, ale postupem času dokáže čím dál více zauzlující se děj aspoň trochu aktivovat otupělé smysly unaveného diváka. Krátká stopáž (bez titulků hodina a dvacet) a náhlý konec dokazuje, že rozpočtových 40 melounů na akční pecku opravdu není mnoho :o) (Lima) 2*
VELKÁ RECENZE
Řekněme si to na rovinu, akčních thrillerů nikdy není dost. Takového Jasona Bournea bychom v kinech rádi navštěvovali častěji, a když se loni na televizní obrazovky nedostavil Jack Bauer, začaly se dostavovat abstinenční příznaky. Teď se můžete přestat klepat a těšit, protože je tu Úhel pohledu. Jeho režisér Pete Travis ve svém televizním mládí hodně baštil jak zmíněný žánr, tak zpravodajství ze CNN, takže zápletka Úhlu připomíná klasické krizovky z prime-time vysílání - prezident Spojených států byl postřelen během summitu ve Španělsku. Kdyby tahle zpráva pokračovala tím, že viníky se nepodařilo dopadnout a hlava státu podlehla v nemocnici svým zraněním, dost možná bychom sledovali seriózní akční drama s vážným fiktivním přesahem. Jenže tohle trailery slibovaly snad jen největším optimistům. Úhel pohledu totiž disponuje především Dennisem Quaidem - odhodlaným, nezničitelným bodyguardem, který už jednou prezidentovi tzv. skočil do rány. Tentokrát kulku do zubů nechytil, a tak si to alespoň hodlá vyřídit se střelcem, jeho nadřízeným a nakonec i s chlápkem, co jim podepisuje výplatní pásky.
Osudová kulka, zarývající se do prezidentova ramena, je pro Travise startovním výstřelem na jeho půldruhé hodiny dlouhé pouti španělskými uličkami. Zmatený dav je o chvíli později rozprášen malou bombovou explozí (taktické a efektní zároveň), takže má Dennis Quaid chvíli co dělat, aby posbíral utržené knoflíky od saka. Na šachovnici scenáristy Barryho Levyho (další zelenáč) však není sám. Seznamte se s šéfkou televizního přenosu Sigourney Weaver, trochu pomalejším turistou Forestem Whitakerem a Dennisovým kámošem od tajné služby, Matthew Foxem. Obsazení vskutku hvězdné, do kterého bude potřeba zamíchat i arabsko-hispánské záporáky s nervózními prsty na spoušti, nevinné malé holčičky se zmrzlinovými kornouty apod. Že je to na akční film příliš početný ansámbl? Nebojte se, máme plán. Jednoduše do toho praštíme. Kladivem.
Velmi křehká kostra akční frašky se tak tříští na několik kusů, což má podle všeho filmu pomoct zpátky na nohy. Travis totiž využívá rašomonovské taktiky vyprávění z několika úhlů, když prvních osm minut děje (ohraničených začátkem televizního přenosu a jeho koncem, jenž způsobí výbuch nastražené bomby) sledujeme celkem čtyřikrát, pokaždé z jiné perspektivy. Ačkoliv na někoho může zpětné přetáčení děje působit jako znouzectnost, snímek navzdory repetitivním událostem neztrácí tempo a detailů, které nepozorné oko diváka nestihne nebo nemá šanci zaregistrovat v předchozích verzích, se nabízí překvapivě velké množství. Přesto Travisova dalekonosná expozice otupí smysly a bere vítr z plachet herců.
Sigourney, Matthew i Forest tak zůstávají v prachu cesty, zatímco Dennis Quaid to v druhé půli "odhrábne" vstříc macatému finále po dvou (nohách) i po čtyřech (gumách). Audiovizuálně přitom Travis tlačí na pilu konstantně, i když mu místy chybějí dolary, a tak klepe kamerou i střihačem, aby z materiálu vyrobil něco kloudného (automobilová honička má svá hluchá místa, ale do zatáček se jezdí přes ruční brzdu a chodníky fungují jako pruhy s absolutní předností v jízdě). Háček je v tom, že akční koncovka je tu hlavně proto, aby zakryla příliv chatrných point ohledně sofistikované konspirace, která měla vést k prezidentově likvidaci. Je to plán natolik děravý, že by ho vrátil k přepracování i vítěz okresního přeboru v piškvorkách), ale během kvílení pneumatik a nervózního lomcování volantem na to přestanete myslet. Je to stejné jako s televizní Čtyřiadvacítkou, dokud má Jack Bauer plný zásobník a za někým pádí, nezpochybňuje divák jeho motivy. Bolestné vystřízlivění přichází až ve chvílích, kdy si prach konečně sedne a Dennisu Quaidovi vyhasnou terminátoří uhlíky v očích, které z něj na pár minut udělaly superhrdinu, schopného projít ohnivou stěnou i betonovou zdí, jen aby zachránil svého prezidenta.
Což zní asi děsně hloupě a přesně to vyjadřuje, do jak povrchní polohy se film zhroutí, když policajti honí zloděje (resp. agenti honí teroristy), ale Pete Travis zjevně nehodlal svět spasit nějakým politickým volnomyšlenkářstvím. Teroristi v jeho podání jsou parta najatých "beranidel", co uhání ukradeným vozem napříč ucpanými španělskými tepnami. Hlavní hrdina má sako, sluchátko, pistoli a ráno si doma na stole zapomněl pud sebezáchovy. Jednodušší už to být nemůže, a pokud filmu prominete tuhle hru na jistotu, můžete se královsky bavit. Jedinou potíží je, že ten mnohoúhelník z úvodu tím pádem pozbývá smysl. Je to jako rádoby gurmánská večeře o sedmi chodech, kterou startujete krevetovým koktejlem a husí paštikou, abyste jí dorazili (s)prostým burgerem a smaženými hranolkami. To, že se vám po téhle americké dobrotě budou dělat boule za ušima, už je věc jiná. Proto radím odhodit jídelní lístky v dál a spíš než s nadějí, že "tohle zas jednou vypadá na chytrý akční film" jít do kina proto, že "Dennis Quaid zas jednou vypadá jako těžkej borec". Zástupci druhé skupiny budou odcházet z kina s širokým úsměvem na rtech. A budou chtít víc.
O FILMU
Prezident Spojených států se chystá ve Španělsku ke klíčovému proslovu na téma boje s terorismem. Zatímco se prodírá zaplněným náměstím směrem k pódiu, zazní výstřel, prezident padá k zemi a rozpoutává se peklo.
Taková je základní zápletka filmu Úhel pohledu, akčního thrilleru, který byl pro režiséra Petea Travise možností zpracovat téma „pravdy“ - a toho, že každý z nás vnímá skutečnost trochu jinak. V průběhu filmu sledujeme události těsně před a po atentátu z pohledu osmi různých lidí, kteří jsou pro rozřešení celé záležitosti klíčoví - od samotného prezidenta, přes agenty tajné služby, kteří ho mají chránit, až po turistu, který se na náměstí ocitl víceméně náhodou. „Kdybyste viděli příběh jen z pohledu jedné osoby, nedozvěděli byste se, co se tam doopravdy stalo,“ prohlašuje Travis. „Od každého ze zúčastněných se dozvíme něco, co jsme předtím nevěděli. Teprve na samotném konci vám dojde, jak to doopravdy bylo.“
Travis zdůrazňuje, že kromě pěti vyhlášených amerických herců a čtyř mezinárodních hereckých hvězd má film ještě jednu hlavní postavu: příběh samotný. „Máte tu osm různých lidí, osm pohledů na svět, osm kousků skládačky. Je to režisérský sen: tajemství tohoto filmu odhalíte až poté, co spatříte celou událost očima osmi různých lidí. Jde o něco, co můžete realizovat jedině ve filmu. Film o tom, že každý z nás vnímá věci jinak - no není to úžasné?“
Pro Dennise Quaida, jednoho z hlavních protagonistů Úhlu pohledu, nabízel film ojedinělou možnost měnit mírně chování své postavy podle toho, která ze zmíněných osob ho sleduje. „My sami se vidíme určitým způsobem, ale ostatní nás vnímají trochu jinak,“ vysvětluje. „Když příběh vidíme z mého pohledu, chovám se určitým způsobem, ale jakmile ho začneme sledovat očima nějaké další postavy, snažím se svou postavu hrát takovým způsobem, jakým ji dotyčný vnímá - a v případě jiné postavy se zase chovám trochu jinak. Neexistují na světě dva lidé, kteří by někoho vnímali naprosto shodně.“
Pro zpracování nápadu scénáristy Barryho Levyho si producent Neal H. Moritz vybral Travise, jehož první režisérský počin, film Omagh, vyprávěl o bombovém útoku v Severním Irsku v roce 1998. „Pete zachytil realitu, postavy i zvuk zcela originálním způsobem,“ míní Moritz. „Bylo mi naprosto jasné, že Úhel pohledu bude v dobrých rukou.“
Travis a Levy si zcela jasně uvědomovali, že ve filmu, který se chystají natočit, bude už z principu třeba opakovat tytéž scény z různých pohledů. „Museli jsme vymyslet, jak zařídit, aby to nenudilo,“ říká Travis. „Když něco vidíte více než jednou, snažili jsme se to nějak pozměnit. Například když poprvé spatříte náměstí, vidíte ho tak, jak ho zabírají kamery reportérů - je jich hodně, ale jsou velice daleko, nebo naopak hodně blízko, ale pak jde o ruční kamery. Jde o stejný záznam, jaký by pořídil zpravodajský štáb. Když ho vidíte očima agenta tajné služby, působí to, jako by vcházel do amfiteátru, a slyšíte zvuky, které jste předtím neslyšeli. Zdánlivě přátelský dav působí na agenta tajné služby, který se právě vrátil do služby poté, co byl před rokem a půl postřelen, zcela odlišně. Každý z lidí na náměstí je potenciální útočník, každé zamávání vlajkou může někomu dávat signál. Snažil jsem se točit tak, aby bylo poznat, co si ta která osoba, z jejíhož pohledu právě události sledujeme, myslí nebo co cítí, aby si příběh dokázal udržet divákovu pozornost.“
Moritz říká, že k tomu, aby od sebe jednotlivé příběhy odlišili, využili filmaři všech dostupných prostředků. „Ať už šlo o použití různých objektivů, různého filmového materiálu, osvětlení, postupů natáčení, jako jsou ruční kamery, Steadicam, pojízdné kamery, vždycky jsme se snažili využít všech možných triků k tomu, abychom zajistili, že každý z příběhů bude působit jedinečným dojmem, že se divák nebude ani na okamžik nudit a bude vnímat všechny detaily a zvraty v příběhu.“
„A když jsme film stříhali, zajistili jsme, aby každý z příběhů končil v tom nejnapínavějším okamžiku. Teprve až na konci filmu se všech osm příběhů spojí a vy zjistíte, o co tu po celou dobu šlo,“ dodává k tomu Travis.
Quaid říká, že ho k filmu přilákala možnost práce s jeho režisérem. „Viděl jsem Peteův předchozí film, Omagh, který je o teroristickém bombovém útoku IRA v Irsku. Líbí se mi jeho realistický způsob natáčení, je velice akční. Jeho filmy vás vtáhnou - víte, že se díváte na herce, ale přesto v sobě mají bezprostřednost dokumentu.“
Poznamenává dále, že problémy a minulost jeho postavy pomohly zdůraznit napětí, které film definuje - spočívající v tom, že pravdu vnímají různí lidé různě. „Barnes je chlápek, který se nechal postřelit, aby zachránil prezidenta, a čeká ho první den v práci od této události,“ vysvětluje. „Je z toho poměrně nesvůj, takže je nejistý a neklidný - až příliš, jak se ukáže, protože občas ho jeho instinkty zradí. Ale pokud se ukáže, že máte pravdu, nejde rozhodně o paranoiu.“
„Dennis Quaid byl odjakživa pravým americkým hrdinou, zejména od dob Správných hochů a Policie z New Orleans,“ míní Travis. „To se mi na něm odjakživa líbilo - je ztělesněním Američana, hvězdou ze staré školy, spolehlivý. Je tvrdý a přitom zranitelný. Právě někoho takového tahle role vyžadovala, muže, který je ve svém nitru rozpolcený. Všichni se k němu chovají jako k hrdinovi, ale on o to vůbec nestojí - prostě jen dělá svou práci. Dennis to zahrál velice citlivě. A krom toho si mohl vychutnat skvělou automobilovou honičku.“
Quaidova partnera, agenta Tajné služby Kenta Taylora, hraje Matthew Fox. Jako Barnesův dlouholetý blízký přítel je Taylor v neobvyklé situaci. „Příběh Dennise a Matthewa je v podstatě příběhem bratrů. Ti dva se starají jeden o druhého. Taylor podporuje svého mentora, který má problémy s návratem do práce, poté, co byl postřelen. Když dojde k útoku na prezidenta, všechno se změní - jejich vztah prochází těžkou zkouškou.“
Proto Travis sháněl herce, který by se dokázal Quaidovi vyrovnat. „Stejně jako Dennis je to klasický americký hrdina,“ míní o Foxovi. „Matthew se chová velice uvěřitelně, opravdu se mi to zamlouvá - umí na vás zapůsobit a překvapit vás.“
Foxe zaujala struktura celého příběhu. „Když film skočí zase na začátek a vy sledujete jednání mojí postavy z jiného pohledu, naprosto se mění všechno, co jste do té doby viděli: 'Proboha! Vždyť on ve skutečnosti dělal něco úplně jiného!'“
„Pro herce je to velice vzrušující,“ pokračuje. „Pokaždé, kdy máte možnost pracovat s rozličnými aspekty svého výkonu, zdůrazňovat emoce nebo charakteristické chování, abyste pozměnili vyznění scény, je to velice uspokojující. A v případě tohoto filmu je něco takového jeho samotnou podstatou.“
Forest Whitaker, který hraje obyčejného člověka, Howarda Lewise, účast na filmu přislíbil velice záhy po setkání s Travisem. „Omagh byl velice působivý, silný a upřímný,“ prohlašuje. „Možnost práce s ním byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem se chtěl na tomhle filmu podílet. Má dobrou duši.“
„Na rozdíl od ostatních postav je Howard Lewis obyčejný člověk,“ zmiňuje Travis. „Většina z nás se nikdy nestane prezidentem, agentem tajné služby, nebo byť jen televizním reportérem. Je to úplně řadový muž - nikdy nebyl ve Španělsku, nikdy se neocitl tak blízko prezidentovi, a těší se, že to všechno natočí a doma to pustí dětem - a najednou zjistí, že se ocitl v samotném centru veškerého dění a je naprosto klíčovou osobou.“
Whitaker možnost zahrát si v akčním filmu uvítal. „Howard se hodně naběhá,“ směje se. „A nejenom že jsem při natáčení běhal, ale musel jsem běhat stovky a stovky metrů. Nemělo to konce. Připadalo mi, že jsem dva měsíce jenom běhal. Všichni si z toho dělali legraci.“
William Hurt se k ostatním hercům připojil poté, co mu byla nabídnuta role amerického prezidenta. V rámci příprav dostal tento oscarový herec možnost vyzpovídat člověka, který o jeho roli něco málo věděl: prezidenta Clintona. „Vím, že je jeho čas vzácný, a nechtěl jsem ho zdržovat, takže jsem byl velice přímý,“ vzpomíná Hurt. „Prezident Clinton byl velice vstřícný a upřímný. Zeptal jsem se ho, jaké to je, vědět, že zastupujete něco, co by řada lidí nejraději sprovodila ze světa. Odpověděl, že pokud na něco takového nejste připraveni ještě před tím, než jste se o funkci začali zajímat, pak byste se neměli vůbec snažit pokračovat.“
Travis obdivoval, jak se Hurt do postavy vžil. „Vzhledem k tomu, jak je Úhel pohledu navržený, je každý herec na patnáct minut hlavním hrdinou celého filmu,“ objasňuje. „William Hurt přijel do Mexika a prvních šest týdnů nedělal nic jiného, než že přišel na náměstí, zvedl ruce, byl postřelen a padl na zem. A to bylo vše, pořád dokola, šest týdnů. A ani jednou si nestěžoval, protože věděl, že až se dostaneme k natáčení jeho příběhové linie, bude hvězdou filmu.“
„Ke konci natáčení jsme natáčeli jistou scénu, ve které se objevuje, a štáb - složený z mexičanů - byl unesen působivostí celé scény. Jeden z nich za mnou přišel a řekl mi, že ho nikdy nenapadlo, že by mu mohlo na americkém prezidentovi tolik záležet. William Hurt něco takového umí. Nejde o politiku, je to prostě člověk, kterého máte rádi.“
Role producentky zpravodajství Rex Brooks byla pro Sigourney Weaver možností zahrát si postavu, která se stará především o to, aby zaznamenala jak celou událost, tak i co nejvíce informací. „Rozhodně je zpravodajstvím posedlá,“ prohlásila herečka, nominovaná na Oscara. „Rex je aktivní a snaživou zpravodajkou. Když se ocitne v epicentru celého útoku, chová se jako dítě v cukrárně. Natáčí různé záběry a kompletuje své dílo; chce mít poměrně dost pod kontrolou, co je nakonec odvysíláno.“
Aby se Weaver na svou roli připravila, strávila delší dobu v redakci televizního zpravodajství jedné velké stanice. Tady byla svědkem toho, jak televize zpracovávala a vysílala informace o potencionálním britském teroristovi, který byl podezřelý z toho, že umísťoval výbušniny na palubu letadel. „Soustředili se na svou práci, pídili se po každém detailu a ujišťovali se, že to, co odvysílají, bude vkusné a také pravdivé. Například si dávali velký pozor na to, aby nezmínili, jak přesně by bylo možné bombu doma vyrobit.“
Ve filmu Úhel pohledu se také objevuje několik uznávaných mezinárodních hvězd. Pete Travis soudí, že každá z nich přináší své roli něco jedinečného: „Eduardo Noriega je ve Španělsku velkou hvězdou a určitě se proslaví i v Americe, protože má obrovské charisma. Na začátku filmu je hnaný vášní a žárlivostí - myslí si, že ho jeho přítelkyně s někým podvádí - a zjišťuje, že se člověku mohou stát ještě mnohem horší věci. Ayelet Zurer - když jsem ji viděl v Mnichově, připadala mi báječně charismatická. Chtěl jsem někoho, kdo zvládne obojí - potřeboval jsem, aby byla zlá, ale současně zranitelná. Said Taghmaoui je ve Francii velice populární. Ve snímku La Haine, který je pro jeho kariéru zlomový, působil velice divoce. Edgar Ramirez vypadá s pistolí v ruce skvěle - je to cvičený zabiják, který chce se svou prací skončit, ale okolnosti ho donutí vyřídit ještě jednu věc. U Edgara si nikdy nejste jisti, jestli je na straně dobra nebo zla, a to je v případě herce vždycky velice zajímavé.“
Natáčení bylo nutné realizovat v nějaké exotičtější zemi: je to součástí zmatku, který v příběhu hraje klíčovou roli. Při hledání vhodného místa se zamilovali do jedné konkrétní lokace: do města Salamanca ve Španělsku a do jeho hlavního náměstí Plaza Mayor. „Bylo klíčové, aby se film odehrával v Salamanca,“ říká Travis. „Náš film neprezentuje jediný světonázor. Pokud budete sledovat pouze příběh amerických hrdinů, nedozvíte se, kdo prezidenta postřelil. Musíte je vidět všechny, a protože je ten film o nás všech, musel se odehrávat někde mimo Ameriku. Kromě toho jsem chtěl, aby ve vzduchu bylo cítit napětí a exotično. A to znamenalo, že jedinou možností je Španělsko.“
Když se ale rozběhly přípravy, začalo být jasné, že v Salamanca se natáčení konat nebude; vzhledem k tomu, že scénář obsahoval akční scény plné výbuchů, přestřelek a automobilových honiček, neposkytovalo filmařům Salamanca potřebnou přizpůsobivost. Jakmile tedy bylo jasné, že ani Plaza Mayor nebude možné využít, začal štáb pátrat po náhradním řešení, které objevil v Mexico City. „Když jsme museli hledat jiné místo, chtěli jsme najít takové, které by nám poskytovalo podobnou atmosféru jako Španělsko. To jsme nalezli v Mexiku,“ říká Travis.
Výtvarnice Brigitte Broch - která získala Oscara za práci na filmu Moulin Rouge - měla jasný úkol: vytvořit v Mexico City věrnou kopii Plaza Mayor, a postavit ji tak, aby ji filmaři mohli vyhodit do povětří.
Pro tento úkol tvůrci vytipovali ideální místo v jižní části Mexico City. „Nalezli jsme opuštěný čtyřpatrový obchodní dům, který byl pro nás dokonalý,“ vzpomíná výkonný producent Callum Greene. „Kompletně jsme si ho předělali po svém. Hned vedle něj bylo místo, kde jsme postavili naše Plaza Mayor.“
„Ve městě, ve kterém žije 25 milionů lidí, je těžké najít místo, kde nic není, takže mi připadá osudové, že se nám to podařilo. Mohli jsme naše náměstí postavit na místě, kde jsme měli plnou kontrolu nad zabezpečením, naprosté soukromí, a dokonce jsme byli chráněni před počasím,“ říká Moritz. „Byli jsme schopni se vrátit do Salamanca a natočit tam určité scény. Do celku zapadají dokonale. Doopravdy není poznat, co se točilo ve Španělsku a co v našich kulisách.“
„Když stavíte kulisy, musíte všechno zvládat ještě rychleji, než jste si kdy mysleli, že je možné,“ míní Broch. „Když máte po ruce skvělý štáb, prostě to nějak vyjde - a na plátně to pak vypadá velkolepě.“
„Naše Plaza Mayor bylo uměleckým dílem,“ uzavírá Moritz. „Těžko by mě mohlo něco ohromit více než práce, kterou odvedla Brigitte a zbytek jejího týmu.“ „Mohli byste tam bývali přivézt lidi ze Salamanca a oni by si mysleli, že jsou ve Španělsku,“ dodává Travis.
„To náměstí mě doopravdy ohromilo,“ tvrdí Whitaker. „Když jsem tam poprvé přišel, měl jsem malou kameru, kterou měla moje postava jako rekvizitu, a tehdy jsem si pomyslel něco jako 'Páni, to je neuvěřitelné!'“
Jednou z hlavních výhod postavení vlastních kulis je skutečnost, že jsou všichni zvědaví na to, jak je budete vyhazovat do vzduchu. Když ta chvíle nastala, zapojili se do toho naprosto všichni. „Měli jsme patnáct kamer bez obsluhy, které natáčely výbuch, včetně tří, zabírajících vše velmi detailně,“ objasňuje Moritz. „Chtěli jsme, aby náš film působil naprosto přirozeně.“
DABING
V českém znění: Martin Stránský - Dennis Quaid (Thomas Barnes), Bohdan Tůma - Forest Whitaker (Howard Lewis), Pavel Vondra - Matthew Fox (Kent Taylor), Ivo Novák - Eduardo Noriega (Enrique), Dagmar Čárová - Sigourney Weaver (Rex Brooksová), Jitka Moučková - Ayelet Zurer (Veronica), Radovan Vaculík - Said Taghmaoui (Suarez), Jiří Valšuba - Richard T. Jones (Holden), Jan Maxián - Édgar Ramírez (Javier), Antonín Navrátil - William Hurt (prezident Ashton), Jana Páleníčková - Zoe Saldana (Angie Jonesová), Luděk Čtvrtlík - José Carlos Rodríguez (starosta De Soto), Bedřich Šetena - Bruce McGill (Phil McCullough, titulky), Tereza Chudobová, Michal Michálek a další
Překlad: Jitka Rybová
Zvuk: Miloš Sommer, Roman Čapek
Produkce: Milena Čapková
Dialogy a Režie: Libor Hruška
Vyrobily: ABZ Divize Bontonfilms v roce 2008
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.4.2008 Falcon
Premiéra USA: 22.2.2008 Columbia/Sony
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 25.08.2008 Bontonfilm (DVD)
Poprvé na DVD: 25.8.2008 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 25.8.2008 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 1 858 324
Tržby celkem - $ 151 161 491
Návštěvnost v ČR 14 770
Náklady (Rozpočet) - $ 40 000 000
Tvůrci a herci
Pete Travis (Režie), Neal H. Moritz (Produkce), Atli Örvarsson (Hudba), Amir Mokri (Kamera), Stuart Baird (Střih), Randi Hiller (Casting), Sarah Finn (Casting), Brigitte Broch (Scénografie), Luca Mosca (Kostýmy), Santiago Núnez (Zvuk), Antonio Garfias (Masky), Barry Levy (Scénář), Dennis Quaid (Herec), Matthew Fox (Herec), Forest Whitaker (Herec), Bruce McGill (Herec), Édgar Ramírez (Herec), Said Taghmaoui (Herec), Ayelet Zurer (Herec), Zoe Saldana (Herec), Sigourney Weaver (Herec), William Hurt (Herec), James LeGros (Herec), Eduardo Noriega (Herec), Richard T. Jones (Herec), Holt McCallany (Herec), Leonardo Nam (Herec), Alicia Zapien (Herec), Shelby Fenner (Herec), Dolores Heredia (Herec), Sean O'Bryan (Herec), Chris Durand (Herec), Rocío Verdejo (Herec), Lisa Owen (Herec)
2008/90/USA/Akční, Krimi, Drama, Thriller
Zajímavost k filmu
- Závěrečná automobilová honička, ve které Thomas Barnes (Dennis Quaid) pronásleduje Kenta Taylora (Matthew Fox), je „soubojem“ posledních dvou generací Opelu Astra.
- Matthew Fox a Said Taghmaoui se spolu setkali již během natáčení seriálu Ztraceni (od r. 2004).
- Salamanca nebo Salamangka znamená ve filipínském jazyce „trik“ nebo „lsta.“ Slovo pochází ze španělštiny, jelikož Filipíny byly španělskou kolonií do roku 1521.
- Věděli jste, že Forest Whitaker nerad běhal? Je to skutečně tak, charakterní herec není žádným rychlonožkou, ale co mohl dělat...
- Asi proto, že se tvůrci přesunuli na úplně jiný kontinent, uniklo až moc faktických chyb. Filmaři si nevšimli, že španělské značky vyžadující zastavení hlásají obyčejné STOP, a ne ALITO, že tam nejezdí typicky americké taxíky a že auta nemají americké poznávací značky.
- Značná podobnost se seriálem "24 hodin" není náhodná. Scénář se měl stát předlohou celé jedné série příběhů Jacka Bauera.
- Představitel prezidenta USA William Hurt se před natáčením sešel s Billem Clintonem, aby se s ním o roli hlavy státu poradil.
- Premiéra filmu byla plánovaná na říjen 2007, ale byla z neznámých důvodů odložena na únor 2008.
- Původně se měl film natáčet celý ve městě Salamanca ve Španělsku, ale úřady odmítnuly uzavřít okolí hlavního náměstí Plaza Mayor na téměř 3 měsíce. Proto se většina filmu natáčela v Mexiku ve městech Cuernavaca a Puebla. Jediné scény, které vznikly v Salamance jsou letecké záběry náměstí.
- Premiéra filmu se odehrála 12. února 2008 právě ve městě Salamanca ve Španělsku. Zúčastnil se jí režisér i hlavní představitelé filmu.
- Závěrečná automobilová honička, ve které Thomas Barnes (Dennis Quaid) pronásleduje Kenta Taylora (Matthew Fox), je „soubojem“ posledních dvou generací Opelu Astra.
- Matthew Fox a Said Taghmaoui se spolu setkali již během natáčení seriálu Ztraceni (od r. 2004).
- Salamanca nebo Salamangka znamená ve filipínském jazyce „trik“ nebo „lsta.“ Slovo pochází ze španělštiny, jelikož Filipíny byly španělskou kolonií do roku 1521.
- Věděli jste, že Forest Whitaker nerad běhal? Je to skutečně tak, charakterní herec není žádným rychlonožkou, ale co mohl dělat...
- Asi proto, že se tvůrci přesunuli na úplně jiný kontinent, uniklo až moc faktických chyb. Filmaři si nevšimli, že španělské značky vyžadující zastavení hlásají obyčejné STOP, a ne ALITO, že tam nejezdí typicky americké taxíky a že auta nemají americké poznávací značky.
- Značná podobnost se seriálem "24 hodin" není náhodná. Scénář se měl stát předlohou celé jedné série příběhů Jacka Bauera.
- Představitel prezidenta USA William Hurt se před natáčením sešel s Billem Clintonem, aby se s ním o roli hlavy státu poradil.
- Premiéra filmu byla plánovaná na říjen 2007, ale byla z neznámých důvodů odložena na únor 2008.
- Původně se měl film natáčet celý ve městě Salamanca ve Španělsku, ale úřady odmítnuly uzavřít okolí hlavního náměstí Plaza Mayor na téměř 3 měsíce. Proto se většina filmu natáčela v Mexiku ve městech Cuernavaca a Puebla. Jediné scény, které vznikly v Salamance jsou letecké záběry náměstí.
- Premiéra filmu se odehrála 12. února 2008 právě ve městě Salamanca ve Španělsku. Zúčastnil se jí režisér i hlavní představitelé filmu.
Odkazy
Hrají:
Dennis Quaid, Matthew Fox, Forest Whitaker, Bruce McGill, Édgar Ramírez, Saïd Taghmaoui, Ayelet Zurer, Zoe Saldana, Sigourney Weaver, William Hurt, James Le Gros, Eduardo Noriega, Richard T. Jones, Holt McCallany, Leonardo Nam, Alicia Zapien, Shelby Fenner, Dolores Heredia, Sean O'Bryan, Chris Durand, Rocío Verdejo, Lisa Owen, Ari Brickman, Guillermo Iván, Brian McGovern, César Ámigo Aguilar, José Carlos Rodríguez