Tenkrát v Hollywoodu / Once Upon a Time in Hollywood (2019/162/USA/Komedie, Drama) 79%
V devátém filmu kultovního režiséra Quentina Tarantina se televizní herec (Leonardo DiCaprio) a jeho dlouholetý kaskadér (Brad Pitt) rozhodnou prosadit se u filmu na konci zlaté éry Hollywoodu – v roce 1969 v Los Angeles.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
QT dovršil svou lásku k filmům a dělaní filmů. Tolik odkazů na filmy, na postavy, hrátek se scénama, dobových filmových plakátů jsem nikdy nikde neviděl a přiznejme si, je jeden člověk, který má tolik znalostí o filmech, že si může dovolit natočit film, který ve svý podstatě je dlouhou dobu o ničem a přesto strašně moc baví, a tím je Mr. Tarantino. Z celé té hollywodské zakulisárny jde upřimná láska k filmovému řemeslu, nikam nespěchající pohodový příběh nechává rozehrávat charaktery hlavních postav, které hrají dva velesympatáci Leo a Brad. Leo dostal ve filmu více scén, kde může ukázat svůj jedinečný herecký talent (Odhozená holčička, monolog v přívěsu ) . Brad zase dostal postavu, která nemůže být nesympatická, filmem se vlastně proexistuje, ale takový pohodový týpek se sklonem k chlastu a tvrdé ráně pěstí opravdu za tu dobu přilne k srdci. Velmi oceňuji scénu ve westernovém městečku Brad + hippies, kdy si QT z nás diváků vysloveně udělal prdel, ale naprosto dokonalou a k tomu mu stačila jen změna hudby, pár zaběrů kamery, a několik pohledů, skvělé pane QT. Film nemá takovou slovní sebeonanii jako jsme o QT zvyklí, ale o to víc si člověk všimá všemožných detailů, zábavných střhů (krmení psa ) . Za mě je tohle neskutečně přijemná retro pohoda s filmovým srdcem, dvěma sympaťáky a ultra sexy Margot Robie. (Enšpígl) 5*
Jak prohlásil Tarantino v rozhovoru pro Time, „I thought, We don't need a story. They're the story“. Nijak nevadí, že Tenkrát v Hollywoodu je méně efektní než předchozí Tarantinovy filmy (vyjma Jackie Brown, se kterou má společné pomalé tempo, melancholické naladění a větší zaměření na postavy). Víc než na perfektně načasovaných vtipech, zapamatovatelných hláškách, nečekaných zvratech a budování napětí v dlouhých sekvencích stojí na emocích postav (případně na tom, co - jako Sharon Tate - symbolizují), budování fikčního světa, dobové atmosféře, charismatu herců... současně má nápaditou tříaktovou strukturu, která dobře slouží jak evokaci pozdních šedesátých let v LA, tak další z Tarantinových rozprav nad filmovým/reálným násilím a kinematografií coby prostředkem, jak žít paralelně několik životů a navracet k životu to, co zaniklo. Dále se SPOILERY! Od velkého detailu k velkému celku. Od hrdiny z plakátu k hrdinovi, který zachraňuje skutečné životy. Od nazisploitation k exploataci inspirované Mansonovým gangem. Vzpomínka na éru, kdy se americké filmy pod vlivem evropské kinematografie stávaly artovějšími (Absolvent, Bezstarostná jízda) a pod vlivem války ve Vietnamu a násilí v ulicích měst násilnějšími (Bonnie a Clyde, Divoká banda). Tím, že Tarantino těchto postupů využívá (např. jump cuty a dlouhé bezdějové jízdy jako z filmů francouzské nové vlny), připomíná dané období nejen hudbou, výpravou a kostýmy, ale také formálně. Klasický Hollywood oproti tomu zpřítomňují dva vyhořelí kovbojové, kteří stejně jako přesluhující šéfové velkých studií nerozumějí mladým „zkurveným hipíkům“ a v nově se utvářejícím narativu jsou odsouzeni k rolím padouchů, s nimiž se ovšem nehodlají smířit. Konec jejich éry je ale nevyhnutelný. Protagonista kovbojky, kterou si čte Rick, je zhruba v polovině příběhu vyřazen z provozu zraněním kyčle. Na stejném místě je v závěru filmu zraněn Cliff. Na konci Tenkrát v Hollywoodu se tedy podle všeho taky nacházíme pouze v polovině Cliffova a Rickova příběhu. Jejich osud už je daný a jakkoli se závěr filmu, napravující jednu tragédii, může jevit jako happy end, víme, že hrdinové neskončí dobře (podobnou škodolibost v sobě má fakt, že si malá Trudi Fraser/Jodie Foster čte biografii pro ni geniálního Walta Disneyho, jehož rasismus a antisemitismus se začne řešit o mnoho let později). Prolínání jednotlivých rovin fikčního světa, resp. přiléhavěji jejich dublování, a jejich vztah k reálným historickým událostem, které významně spoluutvářejí naše očekávání a emocionální odezvu, je podle mne pro soudržnost vyprávění i pochopení příběhu klíčové. Vidíme Sharon Tate tak, jak ji zachycovala dobová propagační videa a fotografie (skutečnost, že se na ni někdo dívá, zesilující její nedosažitelnost, je akcentována napříč celým filmem, nejvíc během Playboy večírku, kdy ji z dálky komentuje McQueen). V jediné scéně, kdy se dívá sama Sharon, sledujeme ve skutečnosti spíš Margot Robbie, obdivující na plátně svou zavražděnou hereckou kolegyni. Cliff, žijící příznačně ZA filmovým plátnem (drive-in kina) představuje opravdovější verzi Ricka, protože za něj schytává skutečné rány a vůbec vykonává práci k tomu, aby mohl existovat ve světě filmu a televize (kdyby mu neopravil televizní anténu, nemohli by sledovat Rickovo cameo v FBI). Hrdinové existují skrze příběhy, v nichž hrají i příběhy, které se o nich vyprávějí, u nichž - což je pro Tarantinův vyprávěcí koncept zásadní - vždy nevíme, zda jsou pravdivé (zabil, nebo nezabil Cliff svou manželku?). Repliky pronesené v rámci role mají dopad na to, co se přihodí v životech postav (Rick jako DeCoteau sděluje postavě Lukea Perryho, že pošle svého člověka na jeho ranč - následně vidíme Cliffa přijíždějícího na Spahnův ranč). Vrcholem rozrušování hranic mezi skutečným a možným je pak Cliffovo setkání s trojicí vrahů, o jejichž opravdovosti on pod vlivem LSD pochybuje. Jeho fena, která v podstatě jako jediná neztvárňuje žádnou roli, ale prostě je (psem), tyhle pochyby nemá a odvede hlavní díl práce při likvidaci vetřelců. Vztah mezi filmem a skutečností, hercem a jeho rolí, násilím a jeho mediální reprezentací Tarantina odjakživa fascinovaly přinejmenším stejně jako ženská chodidla. Tentokrát si s přechody mezi jedním a druhým pohrává snad ještě důmyslněji než kdy dřív a ani po dvou zhlédnutích nemám (zdaleka) pocit, že bych pochytil a rozkryl všechno, co nabízí. 90% (Matty) 5*
Od ´Jackie Brown´ zdaleka nejlepší film magora z videopůjčovny, i proto, že klasickou tarantinovku nepřipomíná, a že velký Quentin krvežíznivým tarantinovcům tak trochu vypálil rybník. Ti čekali typické krvavé morytáty, a dočkali se vyspělé filmařiny, kde Tarantino úsporně pracuje s tempem, nikam nespěchá, mazlí se s každou scénou, s každou replikou (scény se Sharon Tate v kině, či přemoudřelou holčičkou jsou TOP). V samém závěru se však BOHUŽEL Quentin utrhne ze řetězu a v přepáleném (doslova) finále nám všem zase ukáže, že za kamerou přeci jenom stojí ten starý dobrý morbiďák, snad abychom nezapomněli. Pomo tady píše o „báječném“ finále, pro mě bylo nejslabším článkem jinak skvělého filmu. Závěrem krátká poznámka: bylo by dobré aspoň trochu mít v povědomí, kdo to je (byl) Roman Polanski a Sharon Tate, a jaký měli vliv na popkulturu konce 60.let. Ne jako ta slepice v kině vedle mě, která to na konci glosovala slovy: „Co tam dělala ta blond blbka, když tam byla úplně zbytečná?“ ___ PS: Ty krásné plakáty s Rickem Daltonem měly úplně ten samý grafický nádech, jako postery ke spaghetti westernům, které jsou k dostání na Wrong Side of the Art. Jo, a škoda, že jsem hetero, jinak bych si plakát s Bradem Pittem z tohohle filmu pověsil na zeď v pokojíčku :o) (Lima) 5*
VELKÁ RECENZE
Můj vztah s Quentinem Tarantinem je značně komplikovaný, a kdybyste mi před deseti lety řekli, že to budu zrovna já, kdo bude kolegům rozmlouvat kritické výtky vůči jeho devátému snímku, že budu jeho nadšeným apologetem, asi bych se vám vysmál. Před těmi deseti lety jsem poměrně intenzivně trpěl u Hanebných panchartů. Ale naše pohledy vstříc hvězdné filmové obloze se za ty roky začaly víc a víc sbližovat…
Proto si dovolím zrovna já tvrdit, že Tenkrát v Hollywoodu je jedna z nejpůvabnějších filmových událostí letošního roku. Překvapivě málo užvaněná, takřka „klasicky“ napsaná, dojemná způsobem, jaký jsem rozhodně nečekal. Ne, nechci se tu tak jako jiní dojímat nad skládáním poct klasickému Hollywoodu padesátých a šedesátých let, v tomhle směru mě Quentin na molekuly nerozložil a snad se i kacířsky přiznám, že občas mi hlavou prolítly pochyby, proč ony rekonstrukce dobových fláků Tarantino při svých takřka neomezených finančních a technických možnostech neprovedl ještě důsledněji (vsazení Tarona Egertona do dobového klipu Eltona Johna fungovalo o level líp).
Jenže stačí, abych se podíval na jeden promoart s Bradem Pittem v havajské košili a jeho psiskem a Tarantino mě má v hrsti. Snad vůbec poprvé – dobře, spíš potřetí, po Jackie Brown a Kill Bill 2 – totiž Tarantino představuje opravdu živé postavy, s plně věrohodným, emocionálně plastickým a dokonale uvěřitelným nitrem, a ne jen přepálené archetypy, zábavné šílence nebo rodokapsové figurky. Ne že by nebyly leckdy cool, ne že by nevstoupily houfně do filmové historie, ale… tohle je prostě jinej sport.
Hlavně s Pittovým Cliffem Boothem, opravdu definitivní poctou kaskadérům a vlastně všem neviditelným fachmanům za hollywoodským pozlátkem, lze snadno totálně souznít a během těch sto šedesáti minut podlehnout pocitu, že víc cool postava tu nebyla dlouhé roky a že by ji bylo dobré mít nejen v dalších filmech… ale hlavně za kámoše.
I když Pitt exceluje ve velmi vděčných scénách – jeho postava pózuje nahá (a kina vlhnou), prokáže výjimečnou odvahu v pasáži na ranči nebo si ve skvěle napsané a vypointované epizodce potyká s Brucem Lee – často si vystačí jen se svým typicky neokázalým hereckým projevem a jemnými výrazovými nuancemi. Může se zdát, že jeho pojíždění po Kalifornii, kdy mlčí, culí se z okna a nasává genius loci šedesátkového Hollywoodu, je bezobsažné, ale myslím si, že podobně jako v čerstvých Devadesátkách Jonaha Hilla jde o důmyslně zvolenou a pečlivě realizovanou cestu, jak se dostat tomuhle sympaťákovi opravdu pod kůži a naladit se na jeho tep.
Vůbec si nemyslím, že by Tenkrát v Hollywoodu bylo roztříštěné, právě naopak jde o jeden z mála Tarantinových filmů bez odboček, kdy každá scéna prohlubuje vesmír dvou hlavních postav, tak abyste s nimi mohli prožít ultimátní kamarádskou odyseu, na pozadí konce jedné éry. Ten se odráží nejen v trampotách DiCapriovy upadající hvězdy, ale hlavně skrz kontrast mezi lepou a usměvavou Margot Robbie jako Sharon Tate a ultrakrvavou katarzí.
Nechci tvrdit, že jde o kdovíjak sofistikované rozuzlení, přeci jen znalce Tarantinovy filmografie moc překvapit nemohlo (ostatně indicií je nemálo), ale stejně - tak jako epizodky zpoza hollywoodských kulis, originálně zbavené techniky vůkol, skvěle slouží hlavnímu tandemu, rozuzlení precizně doťukává Tarantinovo zasněné, osobně rozněžnělé, možná až naivistické vyznání.
Tarantino tu pracuje s ne úplně divácky vděčnými nuancemi, s dlouhými pauzami beze slov, kdy zábavu přináší jen dokonale oldschoolová kamera Roberta Richardsona a dobový soundtrack a čechrá se atmosféra, ale o to napínavější nebo rozvernější umí film být o chvíli později… a o to vyspělejší a v delším časovém horizontu působivější je nová tarantinovka celkově.
Tenkrát v Hollywoodu je křehkým, ale pedantsky precizně napsaným návratem do starých časů, bezstarostných jako jedna krásná bloncka čekající miminko, s dokonalou výpravou, parádním technickým podáním a přesnými herci, kteří pomohli rozhýbat určitě nejbáječnější parťácký tandem poslední doby.
Jeden z mála filmů letošního roku, který se stane klasikou, že by i Sergio Corbucci zaržál závistí.
Ocenění:
Golden Globes
2020 - Nejlepší film - muzikál nebo komedie (nominace)
2020 - Leonardo DiCaprio (Nejlepší herec - komedie nebo muzikál) (nominace)
2020 - Quentin Tarantino (Nejlepší režie) (nominace)
2020 - Brad Pitt (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
2020 - Quentin Tarantino (Nejlepší scénář) (nominace)
New York Film Critics Circle
2019 - Quentin Tarantino (Nejlepší scénář)
DABING
V českém znění: Michal Jagelka - Leonardo DiCaprio (Rick Dalton), Michal Dlouhý - Brad Pitt (Cliff Booth), Jolana Smyčková - Margot Robbie (Sharon Tateová), Jiří Prager - Al Pacino (Marvin Schwarzs), Jiří Štěpnička - Kurt Russell (Randy / vypravěč), Marika Šoposká - Margaret Qualley (Prcina), Robert Hájek - Austin Butler (Tex Watson), Ondřej Brzobohatý - Mike Moh (Bruce Lee), Filip Jančík - Luke Perry (Scott Lancer), Jakub Saic - Damian Lewis (Steve McQueen), Martin Sobotka - Timothy Olyphant (James Stacy), Vojtěch Hájek - Emile Hirsch (Jay Sebring), Zdeněk Maryška - Nicholas Hammond (Sam Wanamaker) + Michael Madsen (šerif Hackett ze seriálu Lovec odměn), Tomáš Juřička - James Remar (kovboj ze seriálu Lovec Odměn), Lukáš Král - Rafal Zawierucha (Roman Polanski) + Damon Herriman (Charles Manson), Terezie Taberyová - Dakota Fanning (Squeaky Fromme), René Slováčková - Lena Dunham (Gypsy), Ladislav Županič - Bruce Dern (George Spahn), Lucie Kožinová - Zoë Bell (Janet), Barbora Šedivá - Madisen Beaty (Katie), Klára Jandová - Victoria Pedretti (Lulu) + Samantha Robinson (Abigail Folgerová), Adéla Kubačáková - Lorenza Izzo (Francesca Capucciová), Denisa Nesvačilová - Mikey Madison (Sadie), Zuzana Hykyšová - Rebecca Gayheart (Billie Boothová), Ivo Novák - Scoot McNairy (Bob Gilbert), Linda Křišťálová - Julia Butters (Trudi Fraserová), Kateřina Březinová - Rumer Willis (Joanna Pettetová), Jitka Jirsová, Pavel Vondra, Tomáš Karger, Klára Šumanová, Libor Terš, Robin Pařík, Jiří Ployhar, Jana Patáková, Karolína Křišťálová, Zbyšek Horák (titulky)
Překlad: Václav Patera
Dialogy: Vojtěch Hájek, Jana Zenáhlíková
Produkce: Zdena Sirotková
Zvuk: Tomáš Paulas
Režie: Vojtěch Hájek
Vyrobila Společnost SDI Media ve studiu babidabi - 2019
Premiéra ČR: 15.8.2019 Falcon
Premiéra USA: 26.7.2019 Sony Pictures
Premiéra Velká Británie: 14.8.2019 Sony Pictures Releasing UK
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 22.1.2020 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 13.12.2019 Bontonfilm
- Ve scéně, kde Cliff (Brad Pitt) jde opravit anténu na střeše domu, jde si pro vybavení do kůlny. Zde je možné zahlédnout plamenomet ve spodní části kůlny. Jedná se o odkaz na konec filmu, kde si pro právě tento plamenomet jde Rick (Leonardo DiCaprio).
- Při scéně před finálním přepadením říká Rick (Leonardo DiCaprio) Cliffovi (Brad Pitt), že prodá dům a přestěhuje se do Toluca Lake. To je odkaz na Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994), kde právě v Toluca Lake skrývali dva gangsteři mrtvolu černocha.
- Scéna s Brucem Lee (Mike Moh) a Cliffem Boothem (Brad Pitt) odkazuje na seriál The Green Hornet (od r. 1966), ve kterém hrál Bruce Lee pomocníka jménem Kato. Proto ho tak Cliff nazývá.
- Ve snímku je zmíněn film Rosemary má děťátko (1968).
- Zhruba ve čtyřicáté minutě se objeví ve filmu i česká stopa, a to obraz Alfonse Muchy „Automne“ („Podzim“) z roku 1900.
- Stejně jako ve filmu Hanebný pancharti (2009), kde Plukovník Hans Landa (Christoph Waltz) nazývá všechny německé vojáky s nižší hodností jako „Herman“, tak i zde ve scéně, kdy se Rick (Leonardo DiCaprio) chystá spálit německé vojáky plamenometem, tak jeden z velících důstojníků posílá vojáka jménem „Herman“ roztáhnout oponu.
- Margot Robbie byla zařazena do užšího výběru na roli Sharon Tate na základě dopisu, který napsala Quentinovi. V dopise údajně stálo, jak moc obdivuje jeho filmy a jak pomohly formovat její dětství.
- Auto Charlese "Texe" Watsona (Austin Butler) je Ford Galaxie z roku 1959. Jedná se o přesnou repliku auta použitého při skutečném zločinu, které se nachází v soukromé sbírce. Jeho majitel byl ochoten vůz pronajmout pro účely natáčení, ale nakonec bylo rozhodnuto, že by bylo příliš děsivé mít ho na place, takže nabídka byla odmítnuta.
- Na začátku filmu a při scéně jízdy do Playboy Mansion můžeme vidět Sharon Tate (Margot Robbie) a Romana Polanskiho (Rafal Zawierucha) v britském sportovním voze MG TD z roku 1962.
- Při natáčení bylo použito kolem 2 000 dobových aut.
- Jako koordinátor kaskadérů na filmu pracovala Zoë Bell. Koordinátorem soubojů byl Rob Alonzo.
- Ve filmu se objeví postava tehdy žijícího herce Steva McQueena, který od roku 1958 do roku 1961 byl hlavní postavou westernového televizního seriálu Wanted: Dead or Alive (od r. 1958), který měl podobný formát jako pro film vymyšlený seriál „Bounty Law“ v hlavní roli s Rickem Daltonem. Další náznak, že se jedná o herce podobného typu, že Rick Dalton měl šanci získat hlavní roli v akčním snímku Velký útěk z roku 1963, kterou nakonec hrál McQueen (mimochodem část tohoto filmu se objeví už v Pulp Fiction: Historky z podsvětí – 1994, kdy se boxer Butch probudí v hotelovém pokoji střelbou z televize a Lolipop mu říká, že se dívá na film o motorkách).
- Čínští cenzoři, bez udání důvodu, týden před premiérou stáhli z promítáni film Tenkrát v Hollywoodu. Ovšem Quentin Tarantino řekl, že s filmem nic dělat kvůli Číně nebude, žádné úpravy neprovede – razí heslo „ber, nebo nech být“.
- Na úplném konci, kdy film přechází do závěrečných titulků, hraje hudba Maurice Jarreho z filmu Život a doba soudce Roye Beana (1972). Je to přímo skladba s názvem „Miss Lily Langtry“. Lily byla herečka, kterou soudce zbožňoval, ale nikdy ji na vlastní oči neviděl – jakýsi nedostižný sen (že by jistá provázanost se závěrečnou scénou?). Narážka na Lily Langtry se objevila i v předchozím Tarantinově filmu Osm hrozných (2015). (Landauer)
- Luke Perry, který se objevil ve scéně s Leonardem DiCapriem a Julií Butters, zemřel necelé 3 měsíce před premiérou filmu.
- Jedná se již o třetí Tarantinův film v řadě, ve kterém se objevuje tzv. „Bounty hounter“ – lovec lidí. Jak ve snímku Nespoutaný Django (2012), tak i ve westernu Osm hrozných (2015) narazíme na nejeden případ této „profese“. Ve filmu Tenkrát v Hollywoodu pak lovce lidí můžeme vidět v ukázkách ze seriálu „Bounty Law“, kde postavu Jacka Cahilla (hlavního hrdinu) hraje Rick Dalton (Leonardo DiCaprio). Tento seriál je sice smýšleným seriálem z Tarnantinovy fantazie, ovšem údajně má k němu napsaný scénář.
- Scéna rvačky Cliffa Bootha (Brad Pitt) a Bruce Leeho (Mike Moh) je inspirována příběhem, který už desítky let koluje Hollywoodem. Lee se měl jako řidič Kato v crossover epizodě seriálu Batman z roku 1966 poprat s Batmanem (Adam West) a Robinem (Burt Ward) a měl souboj s nimi prohrát. Lee se údajně naštval a odešel z natáčení s tím, že on by souboj s Robinem určitě neprohrál. Scenáristé tak Leemu měli vyhovět a z prohry se rázem stala remíza.
- Scéna s propíchnutou gumou na Spahnově filmovém ranči s Bradem Pittem, odkazuje na podobnou scénu ve filmu Rebel bez příčiny (1955) s Jamesem Deanem.
- Ze začátku, když Cliff (Brad Pitt) odveze Ricka (Leonardo DiCaprio) domů, vezme si svoje auto a jede do svýho karavanu, tak z promítaného filmu v autokině zní hudba z filmu Kill Bill (2003).
- Ve scéně už ke konci filmu, kdy Cliff Booth (Brad Pitt) odchází se psem a přijíždějí v autě členové sekty Ch. Mansona k domu Ricka Daltona (Leonardo DiCaprio), hraje písnička „Twelve Thirty“ od The Mamas & The Papas. Ta samá písnička hraje ve filmu Zlý časy v El Royale (2018), když do hotelu přijede Billy Lee a jeho sekta.
Hrají:
Leonardo DiCaprio, Brad Pitt, Margot Robbie, Emile Hirsch, Margaret Qualley, Timothy Olyphant, Julia Butters, Austin Butler, Dakota Fanning, Bruce Dern, Mike Moh, Luke Perry, Damian Lewis, Al Pacino, Nicholas Hammond, Samantha Robinson, Rafał Zawierucha, Lorenza Izzo, Costa Ronin, Kurt Russell, Zoë Bell, Damon Herriman, Lena Dunham, Madisen Beaty, Mikey Madison, James Landry Hébert, Maya Hawke, Victoria Pedretti, Sydney Sweeney, Harley Quinn Smith, Kansas Bowling, Parker Love Bowling, Danielle Harris, Scoot McNairy, Clifton Collins Jr., Marco Rodríguez, Ramón Franco, Courtney Hoffman, Dreama Walker, Rachel Redleaf, Rebecca Rittenhouse, Rumer Willis, Spencer Garrett, Clu Gulager, Martin Kove, Rebecca Gayheart, Michael Madsen, Perla Haney-Jardine, James Remar, Monica Staggs, Craig Stark, Keith Jefferson, Omar Doom, Kate Berlant, Brenda Vaccaro, Lew Temple, David Steen, Gabriela Flores, Vincent Laresca, Maurice Compte, Eddie Perez, Chad Ridgely, Corey Burton, Michaela Sprague, Kayla Radomski, Natalie Cohen, María Birta Bjarnadóttir, Robert Broski, Townsend Coleman, Christina Sergoyan, Adrian Dev, Elisabeth Ferrara, Caitlin Herst, Dave Silva, Quentin Tarantino, Nicholas Walker, Norman Fell (a.z.), Robert Freitag (a.z.), Nancy Kwan (a.z.), Hannes Messemer (a.z.), Nichole Galicia, Gordon Mitchell (a.z.), Weston Razooli