Pro hrst dolarů / Per un pugno di dollari (1964/99/Itálie, Španělsko, Západní Německo/Western) 84% -Originál DVD-
24.02.2022 01:46
Zajímavost k filmu
- I napriek výraznému úspechu ide podľa vlastných slov Ennia Morriconeho o jeho najhoršiu filmovú hudbu v kariére. Takisto sa vyjadril, že ide o najhorší film Sergia Leoneho.
- Natáčení probíhalo ve Španělsku poblíž Madridu a také v přírodním parku Cabo de Gata-Nijar v provincii Almeria.
- Režisér Sergio Leone se vyjádřil o herectví Clinta Eastwooda slovy: "Clinta mám rád, protože má ve tváři pouze dva výrazy: s kloboukem a bez něj."
- Podobně jako další italské filmy té doby byl snímek natáčen jako němý. Dialogy a zvukové efekty byly přidány dodatečně.
- Během natáčení pracovali někteří členové štábu pod pseudonymy. Režisér Sergio Leone vystupoval pod jménem Bob Robertson, hudební skladatel Ennio Morricone pak použil jméno Dan Savio.
- Film se měl původně jmenovat "The Magnificent Stranger" (česky asi "Statečný cizinec"). Název byl změněn jen pár dnů před premiérou.
- Strom, na kterém se věšelo, rostl původně jinde. Sergiovi Leonemu se ale tak zamlouval, že ho nechal vykopat a “přesadit“.
- V době natáčení už bylo v Itálii vyprodukováno 25 "spaghetti westernů". Mezinárodního ohlasu se však dočkal až tento.
- Clint Eastwood pomáhal i s tvorbou typického zevnějšku svojí postavy: černé džíny koupil ve sportovním obchodě na Hollywood Boulevard, klobouk v Santa Monice a černé doutníky měl z Beverly Hills.
- Doutníky byl nápad Clinta Eastwooda, který jinak normálně nekouří. Měl je rozdělené na třetiny.
- Charakteristické Eastwoodovo mhouření očí bylo způsobeno kombinací slunce a vysoce výkonného osvětlení.
- Natočeno v italsko-německo-španělské koprodukci. Clint Eastwood komunikoval se Sergiem Leonem a italským štábem většinou prostřednictvím kaskadéra Benita Stefanelliho.
- FIlm byl v Itálii natočen v roce 1964, uvedení v USA se však dočkal až v roce 1967.
- Uvedení v USA bylo odloženo z důvodu sporu (porušení autorských práv) mezi filmaři a autory snímku Yojimbo (1961). Kurosawa a Kikušima při vyhráli a získali 15 % celosvětových příjmů a výhradní distribuční práva pro Japonsko, Taiwan a Jižní Koreu. Akira Kurosawa tak na tomto filmu vydělal více než na vlastním Yojimbovi.
- Steve Reeves odmítl hlavní roli, protože už měl zajištěné vyšší příjmy jinde.
- Hlavní hudební motiv od Ennia Morriconeho byl původně ukolébavkou. Sergio Leone však požadoval aranžmá s “žalozpěvem“ mexické trubky, která oznamuje nepříteli, že se, v případě že se nevzdá, nedočká žádné milosti (“el deguello“).
- Podle Charlese Bronsona "nejhorší scénář, jaký kdy četl“.
- Hlavní roli mohl hrát i James Coburn (druhá Leoneho volba), byl ale příliš drahý. Hlavní roli odmítl i Richard Harrison (třetí volba).
JEDNOU VĚTOU
„Když se dva hádají, třetí se směje.“
OBSAH
Svojim spôsobom je to ten najnebezpečnejší muž pod slnkom. Prichádza do mesta celkom neznámy. Do mesta, ktoré rozdeľuje totálna vojna dvoch klanov. Vojna medzi Baxterovcami a Rojovcami ho však nevyvádza z rovnováhy. Väčšina ľudí by už dávno utiekla alebo upadla do večného spánku. On však urobil niečo celkom iné. Rozohral hru na obe strany s cieľom využiť situáciu vo svoj prospech...(oficiální text distributora).
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Pod vlivem Kurosawova Ochránce a Goldoniho Sluhy dvou pánů natočil Leone za pár peněz, s televizním hercem a ve španělských lokacích western zcela nového typu. Moc se v něm nekecá, zato hodně střílí. Dlouhé tiché scény s časem našponovaným k prasknutí sestávají z napínavé hry v detailu a velké hloubce snímaných pohledů (ale taky nečekaných podhledů zabírajících namísto tváří ostruhy kovbojských bot). Prolongovaný klid před bouří končí náhlými přestřelkami nebo je nabouráno neotřelým soundtrackem, který namísto klasického orchestru využívá elektrickou kytaru nebo práskání bičem. Hudba navíc kromě nastolování atmosféry a prodlužování napětí také pomáhá vyprávět příběh. Hrdina, bezejmenný gringo v odrbaném ponču, má daleko ke šlechetnému americkému kovboji hájícímu zájmy civilizované společnosti. Chce jen ze vztahů panujících ve městě, kde má zjevně napilno jen hrobník, vytěžit nějaké dolary. Počet mrtvých jde během největšího (a paradoxně nejméně krvavého) masakru filmu do desítek. Scény sadistického násilí jsou zároveň neopodstatněně (a proto i nepříjemně) dlouhé a krev připomíná rajský protlak. Ustavující spaghetti western by potřeboval nějaké přísady přidat (nepůvodní příběh) a z jiných ubrat (mučení), ale i takhle je nadmíru zábavný a neuvěřitelně stylový. Pokud jsem někdy snil o tom, že bych byl kovbojem, šlo o kovboje od Leoneho. 80% (Matty) 4*
Když hrajete na dvě strany, je nezbytné stát na hraně. Menší bratříček Tenkrát na Západě a Hodný, zlý a ošklivý se Kurosawově předloze přinejmenším vyrovná. Mifune je sice o něco charismatičtější než Clint, ovšem druhé straně přináší body těžké váhy Leone/Morricone a více mazácký závěr. Znáte sebevědomější pistolnickou hlášku než: „Připrav tři rakve.“?. To trumfne snad jen Harmonika a jeho: „You brought two too many.“ (Gilmour93) 4*
Vyprahlá prérie všude kolem, ženy, které se mladé stávaly vdovami, hrobník, který v ďábelském tempu stlouká rakve a pravidla, která vlastně ani pravidly nebyla. Tak by se dalo ve stručnosti charakterizovat pohraniční městečko v Novém Mexiku. Nehostinné místo, u jehož opuštěné studny se objeví bezejmenný pistolník, se brzy opět rozezní salvami z pušek a pistolí. Jenže tenhle pistolník není tak úplně hloupý a zatímco se jeho vinou likvidují dva zločinecké klany, on si slušně mastí kapsu. Když v roce 1964 angažoval režisér Sergio Leone vcelku neznámého amerického herce a totálně překopal klasický americký žánr, netušil, co tím rozpoutá. V italsko-španělských reáliích se tak zrodila klasika, citovaná nejedním filmovým slovníkem. Divoký západ je tu totiž představený v celé své krutosti, podřízený honbě za penězi a dokonale se rozcházející s dříve neochvějnými pravidly.. Leone, Morricone a Eastwood – trojice k pohledání.. (castor) 4*
V.I.M. FILMU
Psal se rok 1964 a do italských kin dorazil „první spaghetti western“. Nikoho nezajímalo, že jich Italové do té doby už stihli natočit asi pětadvacet, a že zrovna tenhle byl remakem japonského filmu, natočil se ve Španělsku a nakradl si představitele hlavní role, většinu dějových zvratů a hudební nápady od Američanů. Byl v něm totiž „muž beze jména“ s tváří Clinta Eastwooda a brutálně likvidoval každého, kdo mu zkřížil cestu. Ano, i takhle se může zrodit legenda.
Pro hrst dolarů je film, který nám dal nespočet věcí. Proslavil jeho režiséra Sergia Leoneho, hudebního skladatele Ennia Morriconeho, oživil skomírající westernový žánr a především vyrobil hvězdu z do té doby seriálového kovboje Clinta Eastwooda. Drsňák v ponču, jenž neváhá střílet lidi jen proto, že mu rozruší koně, se samozřejmě objevil ještě v dalších dvou dílech Leoneho Dolarové trilogie. Ty možná Pro hrst dolarů i zastiňují, nic to ale nemění na tom, že právě tohle byl onen zlom v tolika důležitých kariérách.
Co Leoneho k Pro hrst dolarů dovedlo? Americké westerny byly podle něj na konci padesátých let plné moralizování a statické akce (tedy pokud se John Ford zrovna nerozhodl zlikvidovat indiánské tábořiště), a vůbec jim chyběla nekorektnost, s níž se na divokém západě muselo počítat. Rozhodl se proto tohle všechno změnit a přijít s hrdinou, kterému jde prostě jenom o peníze, a neváhá kvůli nim vyrábět nebo dokonce převážet mrtvoly. Pro hrst dolarů je tak zřejmě nejakčnější western, jaký můžete dát dohromady za dvě stě tisíc dolarů, přičemž mu nechybí všechny propriety, které se později staly pro žánr naprosto nepostradatelnými.
Ať už to jsou souboje, při kterých se pistolníkům díváme na oči a přes rameno (v Americe se takhle diváci do role vraždící mašiny nestavěly), kontrast různých detailů s dlouhými pohledy na krajinu nebo výrazná Morriconeho hudba, kvůli níž Leone klidně natahoval celé scény. Byla by přece škoda, kdyby nestihla dohrát, no ne? Právě tahle jinakost, jež se prodávala přes charismatického hlavního hrdinu, o němž divák prakticky nic nevěděl, udělala z Pro hrst dolarů zatraceně atraktivní podívanou.
V samotné Itálii se film stal nejvýdělečnější domácí produkcí všech dob, a po slušném úspěchu v Americe se ho všichni snažili kopírovat. Jen málokdo v tom ale uspěl, protože na onu magickou formuli byla potřeba nezaměnitelná kombinace Leone – Eastwood – Morricone. Tihle pánové pochopitelně dál vyráběli kinematografické zlato jak společně, tak odděleně. Všechno to ale začalo jednoho parného dne v městečku San Miguel, kam právě přijel muž beze jména…
VELKÁ RECENZE
Cizinec (Clint Eastwood) přijíždí do malého mexického města San Miguel nacházejícího se poblíž hranic. Hostinský, Silvanito (José Calvo), vypráví cizinci o hořkém sporu mezi dvěma rodinami, které chtějí získat kontrolu nad městem: na jedné straně jsou to bratři Rojovi – Don Miguel (Antonio Prieto) (nejstarší, velitel), Esteban (Sieghardt Rupp) (nejtvrdohlavější) a Ramón (nejschopnější a nejchytřejší, Gian Maria Volonté) – a na straně druhé rodina místního šerifa Johna Baxtera (Wolfgang Lukschy). Cizinec se rozhodne využít situace a vytěžit z ní peníze pro sebe.
Leone se snažil oživit westernový žánr, protože americké westerny z padesátých let byly příliš strnulé a moralistické a Hollywood se jich proto zřekl. Viděl však, že v Evropě je pro tento filmový žánr ještě místo. Jeho úkolem bylo vyhnout se westernovým konvencím, které na italské publikum působily směšně, a skloubit jazyk italských filmů s westernovovu atmosférou.
Eastwood zdaleka nebyl první volbou pro hlavní roli. Leone chtěl obsadit Henryho Fondu, studio se však nemohlo dovolit tak velkou hvězdu. Leoneho další volbou byl Charles Bronson, ten ale odmítl s tím, že scénář je špatný. O několik let později si však Fonda i Bronson zahráli v Leoneho dalším filmu Tenkrát na Západě. Richard Harrison, další z herců, který roli odmítl, nakonec doporučil obsadit jen málo známého Eastwooda. Leone si Eastwoodovo hraní oblíbil a vyjádřil se v tom smyslu, že Eastwoodovo hraní se mu líbí, jelikož má jen dva druhy výrazu tváře – s kloboukem a bez.
Film zaznamenal v Itálii a zbytku Evropy fenomenální úspěch. Když se konečně dostal i do Spojených států, kritik Bosley Crowther prohlásil, že v tomto velmi morbidním a násilném filmu lze najít snad všechna žánrová klišé a chválil Eastwooda za zpodobnění muže beze jména, napůl kovboje a napůl gangstera.
Pro hrst dolarů nebo také Pro pár dolarů (v italském originále Per un pugno di dollari) je italský spaghetti western z roku 1964. Režíroval ho Sergio Leone a do hlavních role byl obsazen tehdy málo známý Clint Eastwood. Leone se zároveň podílel i na námětu a scénáři. Hudbu složil Ennio Morricone.
Film natočený ve španělských exteriérech znamenal zlom v Leoneho kariéře. Jedná se o první díl pozdější trilogie, film Pro hrst dolarů (A Fistful of Dollars). V podstatě se rovněž jedná o remake filmu Jódžinbó (1961) Akiry Kurosawy.
Ocenění:
1965 - Italian National Syndicate of Film Journalists - vítěz (Nejlepší hudba)
The Saturn Awards
2019 - Nejlepší speciální DVD nebo Blu-ray vydání
Ennio Morricone za film obdržel v roce 1965 doma v Itálii Stříbrnou stužku. Toto ocenění uděluje Svaz italských filmových novinářů.
DABING
1.DABING (Kino, VHS, TV Barrandov, JOJ, Prima)
V českém znění: Pavel Soukup - Clint Eastwood (Joe), Jana Mařasová - Marianne Koch (Marisol), Jiří Zavřel - Jose Calvo (Silvanito), Ota Jirák - Gian Maria Volonte (Ramón Rojo), Jan Schánilec - Sieghardt Rupp (Esteban Rojo), Zdeněk Mahdal - Antonio Prieto (Don Miguel Benito Rojo), Jan Pohan - Wolfgang Lukschy (John Baxter, titulky), Dalimil Klapka - Joe Edger (Piripero), Karel Urbánek - Lorenzo Robledo (Baxterův pistolník) + Daniel Martin (Julio), Daniela Bartáková, Jan Vlasák - Benito Stefanelli (Rubio) + Raf Baldassarre (Juan De Dios), Karel Hlušička - Mario Brega (Chico), Vít Ondračka - Nino Del Arco (Jesus)
Spolupracovali: Drahomíra Dítětová, Sandra Tůmová
Zvuk: František Francl
Produkce: Josef Petrásek
Dialogy: Jiří Macků
Režie: Jiří Ptáček
Vyrobilo: Studio Budíkov pro Gemini Film 1993
2.DABING (DVD, STV, ČT, Prima)
V českém znění: Ladislav Županič - Clint Eastwood (Joe), Ivana Měřičková - Margherita Lozano (Consuela Baxterová), Petr Štěpánek - Gian Maria Volonte (Ramón Rojo), Jiří Schwarz - Sieghardt Rupp (Esteban Rojo), Aleš Jarý - Antonio Prieto (Don Miguel Benito Rojo), Jan Šťastný - Daniel Martín (Julio), Tereza Chudobová - Marianne Koch (Marisol), Jiří Hromada - Richard Stuyvesant (Chico, titulky), Roman Hájek, Ivo Novák, Radek Škvor - Fredy Arco (Jesus), Bohumil Švarc - Jose Calvo (Silvanito), Karel Richter - Joe Edger (Piripero) a Milan Bouška
Překlad: Evelina Koublová
Dialogy: Hana Hanehová
Zvuk: Petr Nový
Produkce: Petr Tichý ml.
Režie: Petr Tichý
Vyrobilo: Studio Auvit pro Vapet Production 2004
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 24.6.1993
Premiéra USA: 18.1.1967
Premiéra Itálie: 12.9.1964
Premiéra Západní Německo: 5.3.1965
Premiéra Španělsko: 27.9.1965 (Madrid)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 9.11.2004 (DVD) H.C.E.
Poprvé na DVD: 25.10.2005 Vapet Production
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 1 309 472
Návštěvnost v ČR 62 778
Náklady (Rozpočet) - $ 200 000
„Když se dva hádají, třetí se směje.“
OBSAH
Svojim spôsobom je to ten najnebezpečnejší muž pod slnkom. Prichádza do mesta celkom neznámy. Do mesta, ktoré rozdeľuje totálna vojna dvoch klanov. Vojna medzi Baxterovcami a Rojovcami ho však nevyvádza z rovnováhy. Väčšina ľudí by už dávno utiekla alebo upadla do večného spánku. On však urobil niečo celkom iné. Rozohral hru na obe strany s cieľom využiť situáciu vo svoj prospech...(oficiální text distributora).
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Pod vlivem Kurosawova Ochránce a Goldoniho Sluhy dvou pánů natočil Leone za pár peněz, s televizním hercem a ve španělských lokacích western zcela nového typu. Moc se v něm nekecá, zato hodně střílí. Dlouhé tiché scény s časem našponovaným k prasknutí sestávají z napínavé hry v detailu a velké hloubce snímaných pohledů (ale taky nečekaných podhledů zabírajících namísto tváří ostruhy kovbojských bot). Prolongovaný klid před bouří končí náhlými přestřelkami nebo je nabouráno neotřelým soundtrackem, který namísto klasického orchestru využívá elektrickou kytaru nebo práskání bičem. Hudba navíc kromě nastolování atmosféry a prodlužování napětí také pomáhá vyprávět příběh. Hrdina, bezejmenný gringo v odrbaném ponču, má daleko ke šlechetnému americkému kovboji hájícímu zájmy civilizované společnosti. Chce jen ze vztahů panujících ve městě, kde má zjevně napilno jen hrobník, vytěžit nějaké dolary. Počet mrtvých jde během největšího (a paradoxně nejméně krvavého) masakru filmu do desítek. Scény sadistického násilí jsou zároveň neopodstatněně (a proto i nepříjemně) dlouhé a krev připomíná rajský protlak. Ustavující spaghetti western by potřeboval nějaké přísady přidat (nepůvodní příběh) a z jiných ubrat (mučení), ale i takhle je nadmíru zábavný a neuvěřitelně stylový. Pokud jsem někdy snil o tom, že bych byl kovbojem, šlo o kovboje od Leoneho. 80% (Matty) 4*
Když hrajete na dvě strany, je nezbytné stát na hraně. Menší bratříček Tenkrát na Západě a Hodný, zlý a ošklivý se Kurosawově předloze přinejmenším vyrovná. Mifune je sice o něco charismatičtější než Clint, ovšem druhé straně přináší body těžké váhy Leone/Morricone a více mazácký závěr. Znáte sebevědomější pistolnickou hlášku než: „Připrav tři rakve.“?. To trumfne snad jen Harmonika a jeho: „You brought two too many.“ (Gilmour93) 4*
Vyprahlá prérie všude kolem, ženy, které se mladé stávaly vdovami, hrobník, který v ďábelském tempu stlouká rakve a pravidla, která vlastně ani pravidly nebyla. Tak by se dalo ve stručnosti charakterizovat pohraniční městečko v Novém Mexiku. Nehostinné místo, u jehož opuštěné studny se objeví bezejmenný pistolník, se brzy opět rozezní salvami z pušek a pistolí. Jenže tenhle pistolník není tak úplně hloupý a zatímco se jeho vinou likvidují dva zločinecké klany, on si slušně mastí kapsu. Když v roce 1964 angažoval režisér Sergio Leone vcelku neznámého amerického herce a totálně překopal klasický americký žánr, netušil, co tím rozpoutá. V italsko-španělských reáliích se tak zrodila klasika, citovaná nejedním filmovým slovníkem. Divoký západ je tu totiž představený v celé své krutosti, podřízený honbě za penězi a dokonale se rozcházející s dříve neochvějnými pravidly.. Leone, Morricone a Eastwood – trojice k pohledání.. (castor) 4*
V.I.M. FILMU
Psal se rok 1964 a do italských kin dorazil „první spaghetti western“. Nikoho nezajímalo, že jich Italové do té doby už stihli natočit asi pětadvacet, a že zrovna tenhle byl remakem japonského filmu, natočil se ve Španělsku a nakradl si představitele hlavní role, většinu dějových zvratů a hudební nápady od Američanů. Byl v něm totiž „muž beze jména“ s tváří Clinta Eastwooda a brutálně likvidoval každého, kdo mu zkřížil cestu. Ano, i takhle se může zrodit legenda.
Pro hrst dolarů je film, který nám dal nespočet věcí. Proslavil jeho režiséra Sergia Leoneho, hudebního skladatele Ennia Morriconeho, oživil skomírající westernový žánr a především vyrobil hvězdu z do té doby seriálového kovboje Clinta Eastwooda. Drsňák v ponču, jenž neváhá střílet lidi jen proto, že mu rozruší koně, se samozřejmě objevil ještě v dalších dvou dílech Leoneho Dolarové trilogie. Ty možná Pro hrst dolarů i zastiňují, nic to ale nemění na tom, že právě tohle byl onen zlom v tolika důležitých kariérách.
Co Leoneho k Pro hrst dolarů dovedlo? Americké westerny byly podle něj na konci padesátých let plné moralizování a statické akce (tedy pokud se John Ford zrovna nerozhodl zlikvidovat indiánské tábořiště), a vůbec jim chyběla nekorektnost, s níž se na divokém západě muselo počítat. Rozhodl se proto tohle všechno změnit a přijít s hrdinou, kterému jde prostě jenom o peníze, a neváhá kvůli nim vyrábět nebo dokonce převážet mrtvoly. Pro hrst dolarů je tak zřejmě nejakčnější western, jaký můžete dát dohromady za dvě stě tisíc dolarů, přičemž mu nechybí všechny propriety, které se později staly pro žánr naprosto nepostradatelnými.
Ať už to jsou souboje, při kterých se pistolníkům díváme na oči a přes rameno (v Americe se takhle diváci do role vraždící mašiny nestavěly), kontrast různých detailů s dlouhými pohledy na krajinu nebo výrazná Morriconeho hudba, kvůli níž Leone klidně natahoval celé scény. Byla by přece škoda, kdyby nestihla dohrát, no ne? Právě tahle jinakost, jež se prodávala přes charismatického hlavního hrdinu, o němž divák prakticky nic nevěděl, udělala z Pro hrst dolarů zatraceně atraktivní podívanou.
V samotné Itálii se film stal nejvýdělečnější domácí produkcí všech dob, a po slušném úspěchu v Americe se ho všichni snažili kopírovat. Jen málokdo v tom ale uspěl, protože na onu magickou formuli byla potřeba nezaměnitelná kombinace Leone – Eastwood – Morricone. Tihle pánové pochopitelně dál vyráběli kinematografické zlato jak společně, tak odděleně. Všechno to ale začalo jednoho parného dne v městečku San Miguel, kam právě přijel muž beze jména…
VELKÁ RECENZE
Cizinec (Clint Eastwood) přijíždí do malého mexického města San Miguel nacházejícího se poblíž hranic. Hostinský, Silvanito (José Calvo), vypráví cizinci o hořkém sporu mezi dvěma rodinami, které chtějí získat kontrolu nad městem: na jedné straně jsou to bratři Rojovi – Don Miguel (Antonio Prieto) (nejstarší, velitel), Esteban (Sieghardt Rupp) (nejtvrdohlavější) a Ramón (nejschopnější a nejchytřejší, Gian Maria Volonté) – a na straně druhé rodina místního šerifa Johna Baxtera (Wolfgang Lukschy). Cizinec se rozhodne využít situace a vytěžit z ní peníze pro sebe.
Leone se snažil oživit westernový žánr, protože americké westerny z padesátých let byly příliš strnulé a moralistické a Hollywood se jich proto zřekl. Viděl však, že v Evropě je pro tento filmový žánr ještě místo. Jeho úkolem bylo vyhnout se westernovým konvencím, které na italské publikum působily směšně, a skloubit jazyk italských filmů s westernovovu atmosférou.
Eastwood zdaleka nebyl první volbou pro hlavní roli. Leone chtěl obsadit Henryho Fondu, studio se však nemohlo dovolit tak velkou hvězdu. Leoneho další volbou byl Charles Bronson, ten ale odmítl s tím, že scénář je špatný. O několik let později si však Fonda i Bronson zahráli v Leoneho dalším filmu Tenkrát na Západě. Richard Harrison, další z herců, který roli odmítl, nakonec doporučil obsadit jen málo známého Eastwooda. Leone si Eastwoodovo hraní oblíbil a vyjádřil se v tom smyslu, že Eastwoodovo hraní se mu líbí, jelikož má jen dva druhy výrazu tváře – s kloboukem a bez.
Film zaznamenal v Itálii a zbytku Evropy fenomenální úspěch. Když se konečně dostal i do Spojených států, kritik Bosley Crowther prohlásil, že v tomto velmi morbidním a násilném filmu lze najít snad všechna žánrová klišé a chválil Eastwooda za zpodobnění muže beze jména, napůl kovboje a napůl gangstera.
Pro hrst dolarů nebo také Pro pár dolarů (v italském originále Per un pugno di dollari) je italský spaghetti western z roku 1964. Režíroval ho Sergio Leone a do hlavních role byl obsazen tehdy málo známý Clint Eastwood. Leone se zároveň podílel i na námětu a scénáři. Hudbu složil Ennio Morricone.
Film natočený ve španělských exteriérech znamenal zlom v Leoneho kariéře. Jedná se o první díl pozdější trilogie, film Pro hrst dolarů (A Fistful of Dollars). V podstatě se rovněž jedná o remake filmu Jódžinbó (1961) Akiry Kurosawy.
Ocenění:
1965 - Italian National Syndicate of Film Journalists - vítěz (Nejlepší hudba)
The Saturn Awards
2019 - Nejlepší speciální DVD nebo Blu-ray vydání
Ennio Morricone za film obdržel v roce 1965 doma v Itálii Stříbrnou stužku. Toto ocenění uděluje Svaz italských filmových novinářů.
DABING
1.DABING (Kino, VHS, TV Barrandov, JOJ, Prima)
V českém znění: Pavel Soukup - Clint Eastwood (Joe), Jana Mařasová - Marianne Koch (Marisol), Jiří Zavřel - Jose Calvo (Silvanito), Ota Jirák - Gian Maria Volonte (Ramón Rojo), Jan Schánilec - Sieghardt Rupp (Esteban Rojo), Zdeněk Mahdal - Antonio Prieto (Don Miguel Benito Rojo), Jan Pohan - Wolfgang Lukschy (John Baxter, titulky), Dalimil Klapka - Joe Edger (Piripero), Karel Urbánek - Lorenzo Robledo (Baxterův pistolník) + Daniel Martin (Julio), Daniela Bartáková, Jan Vlasák - Benito Stefanelli (Rubio) + Raf Baldassarre (Juan De Dios), Karel Hlušička - Mario Brega (Chico), Vít Ondračka - Nino Del Arco (Jesus)
Spolupracovali: Drahomíra Dítětová, Sandra Tůmová
Zvuk: František Francl
Produkce: Josef Petrásek
Dialogy: Jiří Macků
Režie: Jiří Ptáček
Vyrobilo: Studio Budíkov pro Gemini Film 1993
2.DABING (DVD, STV, ČT, Prima)
V českém znění: Ladislav Županič - Clint Eastwood (Joe), Ivana Měřičková - Margherita Lozano (Consuela Baxterová), Petr Štěpánek - Gian Maria Volonte (Ramón Rojo), Jiří Schwarz - Sieghardt Rupp (Esteban Rojo), Aleš Jarý - Antonio Prieto (Don Miguel Benito Rojo), Jan Šťastný - Daniel Martín (Julio), Tereza Chudobová - Marianne Koch (Marisol), Jiří Hromada - Richard Stuyvesant (Chico, titulky), Roman Hájek, Ivo Novák, Radek Škvor - Fredy Arco (Jesus), Bohumil Švarc - Jose Calvo (Silvanito), Karel Richter - Joe Edger (Piripero) a Milan Bouška
Překlad: Evelina Koublová
Dialogy: Hana Hanehová
Zvuk: Petr Nový
Produkce: Petr Tichý ml.
Režie: Petr Tichý
Vyrobilo: Studio Auvit pro Vapet Production 2004
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 24.6.1993
Premiéra USA: 18.1.1967
Premiéra Itálie: 12.9.1964
Premiéra Západní Německo: 5.3.1965
Premiéra Španělsko: 27.9.1965 (Madrid)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 9.11.2004 (DVD) H.C.E.
Poprvé na DVD: 25.10.2005 Vapet Production
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 1 309 472
Návštěvnost v ČR 62 778
Náklady (Rozpočet) - $ 200 000
Tvůrci a herci
Sergio Leone (Režie), Giorgio Papi (Produkce), Ennio Morricone (Hudba), Massimo Dallamano (Kamera), Federico G. Larraya (Kamera), Roberto Cinquini(Střih), Art Direction by (Střih), - (Casting), Carlo Simi (Scénografie), Carlo Simi (Kostýmy), Elio Pacella (Zvuk), Dolores Clavel (Masky), Sergio Leone (Scénář), Clint Eastwood (Herec), Marianne Koch (Herec), Gian Maria Volonté (Herec), Wolfgang Lukschy (Herec), Sieghardt Rupp (Herec), José Calvo (Herec), Margarita Lozano (Herec), Julio Pérez Tabernero (Herec), Enrico M (Herec), aria Salerno (Herec), Mario Brega (Herec), Harry Dean Stanton (Herec), Aldo Sambrell (Herec), Daniel Martín (Herec), José Riesgo (Herec)
1964/99/Itálie, Španělsko, Západní Německo/Western
- I napriek výraznému úspechu ide podľa vlastných slov Ennia Morriconeho o jeho najhoršiu filmovú hudbu v kariére. Takisto sa vyjadril, že ide o najhorší film Sergia Leoneho.
- Natáčení probíhalo ve Španělsku poblíž Madridu a také v přírodním parku Cabo de Gata-Nijar v provincii Almeria.
- Režisér Sergio Leone se vyjádřil o herectví Clinta Eastwooda slovy: "Clinta mám rád, protože má ve tváři pouze dva výrazy: s kloboukem a bez něj."
- Podobně jako další italské filmy té doby byl snímek natáčen jako němý. Dialogy a zvukové efekty byly přidány dodatečně.
- Během natáčení pracovali někteří členové štábu pod pseudonymy. Režisér Sergio Leone vystupoval pod jménem Bob Robertson, hudební skladatel Ennio Morricone pak použil jméno Dan Savio.
- Film se měl původně jmenovat "The Magnificent Stranger" (česky asi "Statečný cizinec"). Název byl změněn jen pár dnů před premiérou.
- Strom, na kterém se věšelo, rostl původně jinde. Sergiovi Leonemu se ale tak zamlouval, že ho nechal vykopat a “přesadit“.
- V době natáčení už bylo v Itálii vyprodukováno 25 "spaghetti westernů". Mezinárodního ohlasu se však dočkal až tento.
- Clint Eastwood pomáhal i s tvorbou typického zevnějšku svojí postavy: černé džíny koupil ve sportovním obchodě na Hollywood Boulevard, klobouk v Santa Monice a černé doutníky měl z Beverly Hills.
- Doutníky byl nápad Clinta Eastwooda, který jinak normálně nekouří. Měl je rozdělené na třetiny.
- Charakteristické Eastwoodovo mhouření očí bylo způsobeno kombinací slunce a vysoce výkonného osvětlení.
- Natočeno v italsko-německo-španělské koprodukci. Clint Eastwood komunikoval se Sergiem Leonem a italským štábem většinou prostřednictvím kaskadéra Benita Stefanelliho.
- FIlm byl v Itálii natočen v roce 1964, uvedení v USA se však dočkal až v roce 1967.
- Uvedení v USA bylo odloženo z důvodu sporu (porušení autorských práv) mezi filmaři a autory snímku Yojimbo (1961). Kurosawa a Kikušima při vyhráli a získali 15 % celosvětových příjmů a výhradní distribuční práva pro Japonsko, Taiwan a Jižní Koreu. Akira Kurosawa tak na tomto filmu vydělal více než na vlastním Yojimbovi.
- Steve Reeves odmítl hlavní roli, protože už měl zajištěné vyšší příjmy jinde.
- Hlavní hudební motiv od Ennia Morriconeho byl původně ukolébavkou. Sergio Leone však požadoval aranžmá s “žalozpěvem“ mexické trubky, která oznamuje nepříteli, že se, v případě že se nevzdá, nedočká žádné milosti (“el deguello“).
- Podle Charlese Bronsona "nejhorší scénář, jaký kdy četl“.
- Hlavní roli mohl hrát i James Coburn (druhá Leoneho volba), byl ale příliš drahý. Hlavní roli odmítl i Richard Harrison (třetí volba).
Odkazy
Hrají:
Clint Eastwood, Marianne Koch, Gian Maria Volonté, Wolfgang Lukschy, Sieghardt Rupp, Josef Egger, Antonio Prieto, José Calvo, Margarita Lozano, Daniel Martín, Benito Stefanelli, Mario Brega, Bruno Carotenuto, Aldo Sambrell, Raf Baldassarre, Luis Barboo, Frank Braña, José Canalejas, Juan Cortés, Álvaro de Luna, Nino Del Arco, Joyce Gordon, Lee Miller, Antonio Molino Rojo, Antonio Moreno, Nazzareno Natale, José Orjas, Antonio Pica, Nosher Powell, Julio Pérez Tabernero, José Riesgo, Lorenzo Robledo, Umberto Spadaro, Fernando Sánchez Polack, Antonio Vico