Poslední pokušení Krista / The Last Temptation of Christ (1988/164/USA, Kanada/Drama) 84%
04.03.2018 12:03
JEDNOU VĚTOU
„Dnes již klasický, ale také nejdiskutovanější film Martina Scorseseho“
OBSAH
Amerického režiséra Martina Scorceseho oslovila kniha natolik, že s nemalými obtížemi prosadil její filmový přepis u společnosti Universal za neuvěřitelně nízkou sumu šest a půl milionů dolarů. Distribuce filmu pak vyvolala nepokoje náboženského rázu a hrozby bombových atentátů na kina. Potíže se projevily nejen v USA, ale i ve světě. Čeští duchovní protestovali proti uvedení snímku v televizi. Poslední pokušení Krista pojednává o duševně rozpolceném člověku, hledajícím životní poslání, což je časté téma Scorseseho hrdinů (Taxikář, Zuřící býk, Alice tu už nebydlí...). Ježíš pochybuje o sobě samém a vzpírá se úkolu, k němuž je předurčen Bohem. Nechce být vyvoleným, a když se rozhodne přece jen naplnit svůj osud, dopustí se řady omylů a chyb. Ani na kříži není bývalý tesař zcela přesvědčen, že zvolil správnou cestu; musí ve snu prožít zbytek života jako obyčejný člověk, aby se s konečnou platností přesvědčil, že je a že chce být Mesiášem. Navíc pochopí, že sebeobětování bude mít smysl, jen pokud bude dobrovolné. Představitel Ježíše Willem Dafoe dokonale vystihl rozporuplnost postavy: jeho tvář se přízemně rozkošnicky usmívá a vzápětí má mystický výraz, bojovné chování se střídá s křehkou, takřka dětskou zranitelností a bezbranností. Z postavy tryská nadpozemská síla a hned ji obcházejí mdloby z vyčerpání. Scorseseho snímek skutečně může provokovat věřící, je však neobyčejně působivým a obohacujícím dílem.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Geniální zamyšlení nad podstatou nejenom křesťanství, ale vůbec víry jako takové. Film s duchaplným scenářem, který nabourává vžité pohledy dogmaticky uvažujících jedinců, kterým Scorseseho přemýšlivý, jinaký náhled na osobu Ježíše Krista nemusí být vůbec po chuti. I obrazově dominuje. Scénu ukřižování je kompozičně úžasná a všimněte si také, že při křížové cestě na Golgotu se Scorsese inspiroval obrazy starých holandských mistrů, mám tím na mysli postavení lidí, jejich gesta, výrazy, mimiku. Zapalování kinosálů ze strany radikálních křesťanských spolků při samotné premiéře filmu považuji za důsledek hlubokého nepochopení tohoto Scorseseho stěžejního díla. PS: Neméně geniální je i Gabrielův netradiční soundtrack. (Lima) 4*
Kazantzakisova kniha je spíše než klasickým románem filozoficko-teologickou sumou o podstatě lidské víry v Boha, ale i náboženství jako takového. Scorsesemu muselo být jasné, že pokud nechce diváka utahat pětihodinovým kolosem, musí vyloupnout pouze přímou dějovou kostru a bude pouze na něm samotném, kolik motivu Mesiáš jako prostý člověk do filmu nacpe. Nechci být za prudiče, ale zajímalo by mě, kolik lidí, jež zde tomuto dílu pálí plnou taxu, také četlo samotnou předlohu. Na počátku každého dialogu, v každé následující scéně jsem čekal, kdy Scorsese konečně rozpoutá onu (dle tehdejších reakcí) rouhačsky-heretickou zpověď, a ono nic a přišel konec. Rozhodně za celou umírněností nevidím přehnané pámbíčkářství režisérovo, provokatér byl vždy nadčasový, ale spíše omezený prostředek filmového média, které prostě a jednoduše nedokáže zachytit myšlenku, byť snaha je velká. Proto všem, kteří nad tímto dílem jásají, to ze srdce přeju, dokonce smekám klobouk před velkým Martym za odvahu se takového projektu chopit, ale pro mě bude Kazantzakisovo dílo (jenž zabírá čestné místo v mé knihovničce) natolik zásadní, že prostě s hodnocením filmu chtě nechtě nemůžu jinak, i když je to filmařsky naprosto dokonalé! (Isherwood) 4*
Netušil jsem, jak cool může Ježíš být. Obdivuji citlivost, s jakou Scorsese proměnil Krista v dalšího ze svých pochybujících protagonistů, kteří hledají rovnováhu mezi svými reálnými možnostmi a požadavky na ně kladenými. Zlidštění svatého muže připomíná Buňuelova Nazarina. Bez ironických šťouchanců, zato s trademarkovými formálními postupy (krouživá kamera, zpomalené záběry, moderní hudba). Navenek fascinující podívaná, která strhne okamžitě, uvnitř duchovní odysea, která doznívá ještě mnoho dnů po zhlédnutí. Film, jenž vás obohatí bez ohledu na náboženské vyznání. 90% (Matty) 5*
GOLDIE FILMU
Filmy o biblických postavách to nemají jednoduché. Natož ty o samotném Vykupiteli. Většinou jsou (logicky) zaměřené na věřící, na filmařské postupy, přínos kinematografii a opravdové myšlenky se s klidem zcela rezignuje. Jenže to rozhodně není případ Posledního pokušení Krista. Adaptaci stejnojmenné slavné knihy (ne Nového zákona!) má na svědomí Martin Scorsese v té nejlepší formě, a proto není divu, že je tento hluboký snímek jedním z jeho režisérských vrcholů. A to už něco znamená.
Stačí odhodit prvotní skepsi. Pokud nejste vyloženě ortodoxní křesťan, jenž se jakémukoli srovnání Ježíše s živoucí, hřešící a chybující lidskou bytostí tvrdošíjně brání, nemáte se čeho bát. Paradoxně totiž čím méně věřící jste, tím víc vám Scorsese může dát (paradoxněji vzhledem k tomu, že Scorsese sám věřícím je).
Poslední pokušení rozhodně není nějak kacířské nebo rouhačské. Kdepak - pro mnohé křesťany je mnohem horší. Je totiž veskrze lidské a lidsky vznešené. Není o pokoře, pasivitě a nedůležitosti člověka jako jedince, ale naopak o odvaze, vnitřní síle a důležitosti vlastního rozhodnutí. Tento kousek bohužel mezi ostatními Scorseseho filmy mírně zapadá právě kvůli nedůvěře bezvěrců v náboženské téma, minimálně stejně silné jako nenávist věřících vůči cestě, kterou se vydává.
Veliká škoda! Příběh Ježíše Nazaretského má sice daleko k dogmatickému pohledu sterilizované Bible, nicméně řekne nám o lecčem z jejích prapůvodních myšlenek možná ještě víc.
Ježíš se živí jako tesař, vydělávající si převážně výrobou křížů, o které bývá v Římem ovládané Judei značný zájem. Svého božského původu si je vědom, ale rozhodně z něj neskáče ke stropu radostí. Být božím synem totiž obnáší nesnesitelné odloučení, samotu a dokonce i bolest. Právě proto ostatně pomáhá Římanům - chce Boha naštvat, aby ho "přestal milovat". Ví, že by měl stanout v čele národa, ale protože se nachází intelektuálně zcela mimo svou dobu, jen těžko dokáže lidem vysvětlit, proč by měla být láska a pokora lepší než kamenování prostitutek. A samozřejmě se musí potýkat s myšlenkou konečného obětování se.
Scorsese vykresluje Ježíšův život bez kompromisů, bez nadhledu a beze strachu. A proto nebyl slavný rodák z Betléma nikdy lidštější, jeho rozhodnutí a činy pochopitelnější, než zrovna v tomhle případě. Zde ostatně spočívá i hlavní důvod nepřijetí tolika věřícími. Měl jsem možnost o snímku s jedním z křesťanů (ne přímo katolíků) mluvit. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí. Například, že Ježíš se nechoval jako člověk, neměl naše potřeby, neznal naše slabosti a rozhodně ho netížilo být božím synem, protože něco takového je svaté požehnání.
Podobným "pravdám", jež zprošťují zakladatele největšího lidského seskupení vůbec jakékoli lidskosti, se ale Scorsese vyhýbá. Asi i proto mě Poslední pokušení o síle a smyslu víry přesvědčilo mnohem lépe než celá Bible. A pokud někdo dokáže natočit film o Ježíšovi tak, že ateistovi přiblíží víru lépe než skoro dva tisíce let speciálně k tomuto účelu upravovaná kniha, tak se něco sakra podařilo.
Samozřejmě není možné nezmínit herecké výkony, z nichž největší uznání patří samozřejmě Williamu Dafoeovi, jenž Ježíše ztvárnil s nadhledem a uvěřitelností zároveň. Lepší souhru mezi Spasitelem celého lidstva a zakomplexovaným člověkem, který neví, co si počít se svým životním údělem, si nedokážu představit. I díky němu vyzní celý snímek tak efektně. Za zmínku stojí i netradiční Jidáš v pojetí Harveyho Keitela, který k celému tomu spasitelství Ježíše jaksi dokope. Jejich zvláštní přátelství je velmi přesvědčivé a bortí mnohé mýty. (Je zajímavé, že moderní historici naznačují podobný vztah Ježíše a Jidáše jako pravděpodobný.) Scorsese si ale umí ohlídat své herce vždy, proto nejsou jejich kvalitní výkony zas tak překvapivé.
Podobně sugestivní a přesvědčivou výpověď bychom asi hledali jen těžko. Natočit film na "nemoderní téma" způsobem, který jeho příznivci odsoudí. Kdyby nevznikl takový skvost, mohli bychom to nazvat hloupostí. O Posledním pokušení víc než o jakémkoli jiném snímku tím spíš platí, že je víc než jen filmem. Je výpovědí, konfliktem víry v samé její podstatě. Je to hluboce lidský příběh, který nabývá v souvislosti s historií (ale i současností) nebývalých rozměrů. Vše navíc prezentuje ve vizuálně dokonalém, pro Scorseseho typickém, vypiplaném podání, kdy je radost nejen nad tím přemýšlet, ale i dívat se znovu a znovu. Zdaleka nejen kvůli pověstné poslední půlhodině.
V.I.M. FILMU
Adaptací Kazantzakisovy knihy udělal Scorsese zásadní tvůrčí rozhodnutí, které se vyplatilo - vymanil Ježíšův příběh z křesťanského vlastnictví a interpretačního sevření a vyostřil diskusi nad významem jeho příběhu. A najednou ta protivná, nesrozumitelná a nezřídka svatouškovská postava nově ožila mnohem přirozenějšími barvami, než když ji kolorovaly jen křesťanské pastelky. Nahlíženo z dnešního pohledu nejdou Scorsese, respektive Kazantzakis, ve svých interpretacích nijak zvlášť daleko. Ostatně mnozí dnešní teologové zacházejí ještě mnohem dál a nikdo je za to z kateder univerzit nevyhazuje. Oba jen uplatňují zdravou míru skepse a pochybnosti se jim stávají stavebními kameny obrazu Ježíše, který tu není jen pro některé (tj. křesťany), ale právě kvůli svému radikálnímu pochybování tak říkajíc „pro všechny.“
Ukazují Ježíše bez nálepek, garancí a chtělo by se říci i doporučeného data spotřeby (samozřejmě nejlépe před smrtí). Scorseseho civilní Ježíš se táže, tápe a nenalézá. Není to vševědoucí superhero, který přikazuje andělům i lidem. Netrousí velké pravdy. To co říká, je „prožité.“ Nejvíc potíží má především sám se sebou. Musí se bít o vlastní sebepochopení, zjišťovat co (a zda vůbec něco) je mu souzeno. A rozhodně si přeje, aby to nebyl úděl celibátníka a mučedníka pro nic za nic. V jejich vidění jakoby se člověk stával vždy o trochu víc člověkem právě pochybováním, a možná právě tehdy zahlédl i něco málo z božství. Ale kdo ví...
S tím souvisí i tázání: Byla jeho smrt na kříži nutná? Skončil by tam tak jako tak? Nebo ty byla jen shoda náhod? Boží sadismus?
Scorseseho Poslední pokušení Krista má sice pár háčků pro fajnšmekry a „zkušené písmáky“ (určitá obeznámenost se základními biblickými texty / postavami a dějinami rané církve je bezesporu výhodou), ale jinak to není nijak zvlášť složitý film. Na pochopení základní roviny příběhu nemusíte trávit několik let v církevní nedělní škole ani týdny porovnáváním textů ze synoptických evangelií. Stačí mít pár životních zkušeností a dějové linie s „podrazákem“ Jidášem a Máří Magdalenou dokážou doslova omráčit. Pokud vám tenhle „negangsterský“ Scorsese prozatím unikal, dejte mu šanci. Nahlédnete nejen do svérázně uchopeného světa 1. století, Kazantzakisovy / Scorseseho hlavy, ale se vší pravděpodobností i mnohem dál...
VELKÁ RECENZE
Amerického režiséra Martina Scorceseho oslovila kniha natolik, že s nemalými obtížemi prosadil její filmový přepis u společnosti Universal za neuvěřitelně nízkou sumu šest a půl milionů dolarů. Distribuce filmu pak vyvolala nepokoje náboženského rázu a hrozby bombových atentátů na kina. Potíže se projevily nejen v USA, ale i ve světě. Čeští duchovní protestovali proti uvedení snímku v televizi. - Poslední pokušení Krista pojednává o duševně rozpolceném člověku, hledajícím životní poslání, což je časté téma Scorseseho hrdinů (Taxikář, Zuřící býk, Alice tu už nebydlí...).
Ježíš pochybuje o sobě samém a vzpírá se úkolu, k němuž je předurčen Bohem. Nechce být vyvoleným, a když se rozhodne přece jen naplnit svůj osud, dopustí se řady omylů a chyb. Ani na kříži není bývalý tesař zcela přesvědčen, že zvolil správnou cestu; musí ve snu prožít zbytek života jako obyčejný člověk, aby se s konečnou platností přesvědčil, že je a že chce být Mesiášem. Navíc pochopí, že sebeobětování bude mít smysl, jen pokud bude dobrovolné. - Představitel Ježíše Willem Dafoe dokonale vystihl rozporuplnost postavy: jeho tvář se přízemně rozkošnicky usmívá a vzápětí má mystický výraz, bojovné chování se střídá s křehkou, takřka dětskou zranitelností a bezbranností. Z postavy tryská nadpozemská síla a hned ji obcházejí mdloby z vyčerpání.
Scorseseho snímek skutečně může provokovat věřící, je však neobyčejně působivým a obohacujícím dílem.
Velmi zvláštní film. Zaprvé provokuje svým námětem - Kristus pochybuje o svém božím původu a všechny zázraky, které koná nebo se kolem něj dějí, mají přesvědčit především jeho samotného o vlastním poslání a nutnosti obětování. Sám by raději žil spořádaně s rodinou, věnoval se ženám a dětem. Zadruhé film provokuje svým zpracováním, které není jednoduché a navíc vychází z faktu, že divák zná Nový zákon. Výjimečná je kamera, která i v reálných exteriérech navozuje dojem studiové práce, přitom je obrovsky působivá, protože svou estetikou skvěle doplňuje apokryfní děj. Mezi provokativní stránky lze zařadit také obsazení Kristovy role skvělým Willemem Dafoem, který nabourává představu Ježíše jako krásného vlasatého muže a dává mu podobu, kterou dokáže přenést pochyby i na diváky.
Ve srovnání s románovou předlohou Nikose Kazantzakise je ve filmu úplně odstraněn sociální tón, tj. představa Krista jako revolucionáře, třídního bojovníka za práva utlačovaného proletariátu. Mimochodem díky tomuto pohledu mohl román o Ježíši Kristu vyjít v Československu za komunistů v 80. letech 20. století, naopak v americkém filmu stejné doby by byl tento náboj asi dost překvapivý.
Nakonec mám jednu malou otázku. Viděl jsem film před lety v kině a mám pocit, že hřeby, které anděl vytahoval Ježíši na kříži byly zlaté. Naopak na DVD jsou ty hřeby normálně železné. Jsou to různé verze nebo si to jen špatně pamatuji?
Ocenění:
Academy Awards
1989 - Martin Scorsese (Režie) (nominace)
Golden Globes
1989 - Barbara Hershey (Nejlepší herečka ve vedlejší roli) (nominace)
1989 - Peter Gabriel (Nejlepší hudba) (nominace)
San Sebastián IFF
1988 - Martin Scorsese (Zlatá mušle pro nejlepší film) (nominace)
Los Angeles Film Critics Association
1988 - Martin Scorsese (Nejlepší režisér) (nominace)
Razzies
1988 - Harvey Keitel (Nejhorší herec ve vedlejší roli) (nominace)
DABING
V českém znění: Jan Šťastný - Willem Dafoe (Ježíš), Aleš Procházka - Harvey Keitel (Jidáš), Tereza Bebarová - Barbara Hershey (Marie Magdalena), Michal Holán - Alan Rosenberg (Tomáš), Pavel Rímský - Paul Herman (Filip), Zbyšek Pantůček - Michael Been (Jan), Tomáš Juřička - Leo Burmester (Bartoloměj), Lukáš Hlavica - Gary Basaraba (Ondřej), Martin Sobotka - John Lurie (Jakub), Martin Zahálka - Victor Argo (Petr), Valérie Zawadská - Verna Bloom (Marie), Jakub Saic - David Bowie (Pilát Pontský), Jaromír Meduna - Roberts Blossom (starý mistr), Jaroslav Kaňkovský - Harry Dean Stanton (Saul / Pavel), Dalimil Klapka - Irvin Kershner (Zebedej), Viktorie Taberyová, Anna Remková, Petra Hanžlíková, Martin Stránský, Stanislava Jachnická, Anna Suchánková, Klára Šumanová, Petr Burian, Petra Jindrová, Jakub Nemčok, Anna Nemčoková, Bohdan Tůma (titulky) a další
Překlad a dialogy: Ivan Kotmel, Agentura K
Zvuk: Miloš Sommer
Produkce: Zuzana Špeciánová
Režie: Martin Těšitel
Vyrobilo: Studio Soundwave pro HCE 2011
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 28.1.1999 Bontonfilm
Premiéra USA: 12.8.1988 Universal Pictures US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 1.7.2002 Universal
Poprvé na Blu-ray: 13.7.2016 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 995 563
Tržby celkem - $ 33 800 000
Návštěvnost v ČR 15 976
Náklady (Rozpočet) - $ 7 000 000
OBSAH
Amerického režiséra Martina Scorceseho oslovila kniha natolik, že s nemalými obtížemi prosadil její filmový přepis u společnosti Universal za neuvěřitelně nízkou sumu šest a půl milionů dolarů. Distribuce filmu pak vyvolala nepokoje náboženského rázu a hrozby bombových atentátů na kina. Potíže se projevily nejen v USA, ale i ve světě. Čeští duchovní protestovali proti uvedení snímku v televizi. Poslední pokušení Krista pojednává o duševně rozpolceném člověku, hledajícím životní poslání, což je časté téma Scorseseho hrdinů (Taxikář, Zuřící býk, Alice tu už nebydlí...). Ježíš pochybuje o sobě samém a vzpírá se úkolu, k němuž je předurčen Bohem. Nechce být vyvoleným, a když se rozhodne přece jen naplnit svůj osud, dopustí se řady omylů a chyb. Ani na kříži není bývalý tesař zcela přesvědčen, že zvolil správnou cestu; musí ve snu prožít zbytek života jako obyčejný člověk, aby se s konečnou platností přesvědčil, že je a že chce být Mesiášem. Navíc pochopí, že sebeobětování bude mít smysl, jen pokud bude dobrovolné. Představitel Ježíše Willem Dafoe dokonale vystihl rozporuplnost postavy: jeho tvář se přízemně rozkošnicky usmívá a vzápětí má mystický výraz, bojovné chování se střídá s křehkou, takřka dětskou zranitelností a bezbranností. Z postavy tryská nadpozemská síla a hned ji obcházejí mdloby z vyčerpání. Scorseseho snímek skutečně může provokovat věřící, je však neobyčejně působivým a obohacujícím dílem.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Geniální zamyšlení nad podstatou nejenom křesťanství, ale vůbec víry jako takové. Film s duchaplným scenářem, který nabourává vžité pohledy dogmaticky uvažujících jedinců, kterým Scorseseho přemýšlivý, jinaký náhled na osobu Ježíše Krista nemusí být vůbec po chuti. I obrazově dominuje. Scénu ukřižování je kompozičně úžasná a všimněte si také, že při křížové cestě na Golgotu se Scorsese inspiroval obrazy starých holandských mistrů, mám tím na mysli postavení lidí, jejich gesta, výrazy, mimiku. Zapalování kinosálů ze strany radikálních křesťanských spolků při samotné premiéře filmu považuji za důsledek hlubokého nepochopení tohoto Scorseseho stěžejního díla. PS: Neméně geniální je i Gabrielův netradiční soundtrack. (Lima) 4*
Kazantzakisova kniha je spíše než klasickým románem filozoficko-teologickou sumou o podstatě lidské víry v Boha, ale i náboženství jako takového. Scorsesemu muselo být jasné, že pokud nechce diváka utahat pětihodinovým kolosem, musí vyloupnout pouze přímou dějovou kostru a bude pouze na něm samotném, kolik motivu Mesiáš jako prostý člověk do filmu nacpe. Nechci být za prudiče, ale zajímalo by mě, kolik lidí, jež zde tomuto dílu pálí plnou taxu, také četlo samotnou předlohu. Na počátku každého dialogu, v každé následující scéně jsem čekal, kdy Scorsese konečně rozpoutá onu (dle tehdejších reakcí) rouhačsky-heretickou zpověď, a ono nic a přišel konec. Rozhodně za celou umírněností nevidím přehnané pámbíčkářství režisérovo, provokatér byl vždy nadčasový, ale spíše omezený prostředek filmového média, které prostě a jednoduše nedokáže zachytit myšlenku, byť snaha je velká. Proto všem, kteří nad tímto dílem jásají, to ze srdce přeju, dokonce smekám klobouk před velkým Martym za odvahu se takového projektu chopit, ale pro mě bude Kazantzakisovo dílo (jenž zabírá čestné místo v mé knihovničce) natolik zásadní, že prostě s hodnocením filmu chtě nechtě nemůžu jinak, i když je to filmařsky naprosto dokonalé! (Isherwood) 4*
Netušil jsem, jak cool může Ježíš být. Obdivuji citlivost, s jakou Scorsese proměnil Krista v dalšího ze svých pochybujících protagonistů, kteří hledají rovnováhu mezi svými reálnými možnostmi a požadavky na ně kladenými. Zlidštění svatého muže připomíná Buňuelova Nazarina. Bez ironických šťouchanců, zato s trademarkovými formálními postupy (krouživá kamera, zpomalené záběry, moderní hudba). Navenek fascinující podívaná, která strhne okamžitě, uvnitř duchovní odysea, která doznívá ještě mnoho dnů po zhlédnutí. Film, jenž vás obohatí bez ohledu na náboženské vyznání. 90% (Matty) 5*
GOLDIE FILMU
Filmy o biblických postavách to nemají jednoduché. Natož ty o samotném Vykupiteli. Většinou jsou (logicky) zaměřené na věřící, na filmařské postupy, přínos kinematografii a opravdové myšlenky se s klidem zcela rezignuje. Jenže to rozhodně není případ Posledního pokušení Krista. Adaptaci stejnojmenné slavné knihy (ne Nového zákona!) má na svědomí Martin Scorsese v té nejlepší formě, a proto není divu, že je tento hluboký snímek jedním z jeho režisérských vrcholů. A to už něco znamená.
Stačí odhodit prvotní skepsi. Pokud nejste vyloženě ortodoxní křesťan, jenž se jakémukoli srovnání Ježíše s živoucí, hřešící a chybující lidskou bytostí tvrdošíjně brání, nemáte se čeho bát. Paradoxně totiž čím méně věřící jste, tím víc vám Scorsese může dát (paradoxněji vzhledem k tomu, že Scorsese sám věřícím je).
Poslední pokušení rozhodně není nějak kacířské nebo rouhačské. Kdepak - pro mnohé křesťany je mnohem horší. Je totiž veskrze lidské a lidsky vznešené. Není o pokoře, pasivitě a nedůležitosti člověka jako jedince, ale naopak o odvaze, vnitřní síle a důležitosti vlastního rozhodnutí. Tento kousek bohužel mezi ostatními Scorseseho filmy mírně zapadá právě kvůli nedůvěře bezvěrců v náboženské téma, minimálně stejně silné jako nenávist věřících vůči cestě, kterou se vydává.
Veliká škoda! Příběh Ježíše Nazaretského má sice daleko k dogmatickému pohledu sterilizované Bible, nicméně řekne nám o lecčem z jejích prapůvodních myšlenek možná ještě víc.
Ježíš se živí jako tesař, vydělávající si převážně výrobou křížů, o které bývá v Římem ovládané Judei značný zájem. Svého božského původu si je vědom, ale rozhodně z něj neskáče ke stropu radostí. Být božím synem totiž obnáší nesnesitelné odloučení, samotu a dokonce i bolest. Právě proto ostatně pomáhá Římanům - chce Boha naštvat, aby ho "přestal milovat". Ví, že by měl stanout v čele národa, ale protože se nachází intelektuálně zcela mimo svou dobu, jen těžko dokáže lidem vysvětlit, proč by měla být láska a pokora lepší než kamenování prostitutek. A samozřejmě se musí potýkat s myšlenkou konečného obětování se.
Scorsese vykresluje Ježíšův život bez kompromisů, bez nadhledu a beze strachu. A proto nebyl slavný rodák z Betléma nikdy lidštější, jeho rozhodnutí a činy pochopitelnější, než zrovna v tomhle případě. Zde ostatně spočívá i hlavní důvod nepřijetí tolika věřícími. Měl jsem možnost o snímku s jedním z křesťanů (ne přímo katolíků) mluvit. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí. Například, že Ježíš se nechoval jako člověk, neměl naše potřeby, neznal naše slabosti a rozhodně ho netížilo být božím synem, protože něco takového je svaté požehnání.
Podobným "pravdám", jež zprošťují zakladatele největšího lidského seskupení vůbec jakékoli lidskosti, se ale Scorsese vyhýbá. Asi i proto mě Poslední pokušení o síle a smyslu víry přesvědčilo mnohem lépe než celá Bible. A pokud někdo dokáže natočit film o Ježíšovi tak, že ateistovi přiblíží víru lépe než skoro dva tisíce let speciálně k tomuto účelu upravovaná kniha, tak se něco sakra podařilo.
Samozřejmě není možné nezmínit herecké výkony, z nichž největší uznání patří samozřejmě Williamu Dafoeovi, jenž Ježíše ztvárnil s nadhledem a uvěřitelností zároveň. Lepší souhru mezi Spasitelem celého lidstva a zakomplexovaným člověkem, který neví, co si počít se svým životním údělem, si nedokážu představit. I díky němu vyzní celý snímek tak efektně. Za zmínku stojí i netradiční Jidáš v pojetí Harveyho Keitela, který k celému tomu spasitelství Ježíše jaksi dokope. Jejich zvláštní přátelství je velmi přesvědčivé a bortí mnohé mýty. (Je zajímavé, že moderní historici naznačují podobný vztah Ježíše a Jidáše jako pravděpodobný.) Scorsese si ale umí ohlídat své herce vždy, proto nejsou jejich kvalitní výkony zas tak překvapivé.
Podobně sugestivní a přesvědčivou výpověď bychom asi hledali jen těžko. Natočit film na "nemoderní téma" způsobem, který jeho příznivci odsoudí. Kdyby nevznikl takový skvost, mohli bychom to nazvat hloupostí. O Posledním pokušení víc než o jakémkoli jiném snímku tím spíš platí, že je víc než jen filmem. Je výpovědí, konfliktem víry v samé její podstatě. Je to hluboce lidský příběh, který nabývá v souvislosti s historií (ale i současností) nebývalých rozměrů. Vše navíc prezentuje ve vizuálně dokonalém, pro Scorseseho typickém, vypiplaném podání, kdy je radost nejen nad tím přemýšlet, ale i dívat se znovu a znovu. Zdaleka nejen kvůli pověstné poslední půlhodině.
V.I.M. FILMU
Adaptací Kazantzakisovy knihy udělal Scorsese zásadní tvůrčí rozhodnutí, které se vyplatilo - vymanil Ježíšův příběh z křesťanského vlastnictví a interpretačního sevření a vyostřil diskusi nad významem jeho příběhu. A najednou ta protivná, nesrozumitelná a nezřídka svatouškovská postava nově ožila mnohem přirozenějšími barvami, než když ji kolorovaly jen křesťanské pastelky. Nahlíženo z dnešního pohledu nejdou Scorsese, respektive Kazantzakis, ve svých interpretacích nijak zvlášť daleko. Ostatně mnozí dnešní teologové zacházejí ještě mnohem dál a nikdo je za to z kateder univerzit nevyhazuje. Oba jen uplatňují zdravou míru skepse a pochybnosti se jim stávají stavebními kameny obrazu Ježíše, který tu není jen pro některé (tj. křesťany), ale právě kvůli svému radikálnímu pochybování tak říkajíc „pro všechny.“
Ukazují Ježíše bez nálepek, garancí a chtělo by se říci i doporučeného data spotřeby (samozřejmě nejlépe před smrtí). Scorseseho civilní Ježíš se táže, tápe a nenalézá. Není to vševědoucí superhero, který přikazuje andělům i lidem. Netrousí velké pravdy. To co říká, je „prožité.“ Nejvíc potíží má především sám se sebou. Musí se bít o vlastní sebepochopení, zjišťovat co (a zda vůbec něco) je mu souzeno. A rozhodně si přeje, aby to nebyl úděl celibátníka a mučedníka pro nic za nic. V jejich vidění jakoby se člověk stával vždy o trochu víc člověkem právě pochybováním, a možná právě tehdy zahlédl i něco málo z božství. Ale kdo ví...
S tím souvisí i tázání: Byla jeho smrt na kříži nutná? Skončil by tam tak jako tak? Nebo ty byla jen shoda náhod? Boží sadismus?
Scorseseho Poslední pokušení Krista má sice pár háčků pro fajnšmekry a „zkušené písmáky“ (určitá obeznámenost se základními biblickými texty / postavami a dějinami rané církve je bezesporu výhodou), ale jinak to není nijak zvlášť složitý film. Na pochopení základní roviny příběhu nemusíte trávit několik let v církevní nedělní škole ani týdny porovnáváním textů ze synoptických evangelií. Stačí mít pár životních zkušeností a dějové linie s „podrazákem“ Jidášem a Máří Magdalenou dokážou doslova omráčit. Pokud vám tenhle „negangsterský“ Scorsese prozatím unikal, dejte mu šanci. Nahlédnete nejen do svérázně uchopeného světa 1. století, Kazantzakisovy / Scorseseho hlavy, ale se vší pravděpodobností i mnohem dál...
VELKÁ RECENZE
Amerického režiséra Martina Scorceseho oslovila kniha natolik, že s nemalými obtížemi prosadil její filmový přepis u společnosti Universal za neuvěřitelně nízkou sumu šest a půl milionů dolarů. Distribuce filmu pak vyvolala nepokoje náboženského rázu a hrozby bombových atentátů na kina. Potíže se projevily nejen v USA, ale i ve světě. Čeští duchovní protestovali proti uvedení snímku v televizi. - Poslední pokušení Krista pojednává o duševně rozpolceném člověku, hledajícím životní poslání, což je časté téma Scorseseho hrdinů (Taxikář, Zuřící býk, Alice tu už nebydlí...).
Ježíš pochybuje o sobě samém a vzpírá se úkolu, k němuž je předurčen Bohem. Nechce být vyvoleným, a když se rozhodne přece jen naplnit svůj osud, dopustí se řady omylů a chyb. Ani na kříži není bývalý tesař zcela přesvědčen, že zvolil správnou cestu; musí ve snu prožít zbytek života jako obyčejný člověk, aby se s konečnou platností přesvědčil, že je a že chce být Mesiášem. Navíc pochopí, že sebeobětování bude mít smysl, jen pokud bude dobrovolné. - Představitel Ježíše Willem Dafoe dokonale vystihl rozporuplnost postavy: jeho tvář se přízemně rozkošnicky usmívá a vzápětí má mystický výraz, bojovné chování se střídá s křehkou, takřka dětskou zranitelností a bezbranností. Z postavy tryská nadpozemská síla a hned ji obcházejí mdloby z vyčerpání.
Scorseseho snímek skutečně může provokovat věřící, je však neobyčejně působivým a obohacujícím dílem.
Velmi zvláštní film. Zaprvé provokuje svým námětem - Kristus pochybuje o svém božím původu a všechny zázraky, které koná nebo se kolem něj dějí, mají přesvědčit především jeho samotného o vlastním poslání a nutnosti obětování. Sám by raději žil spořádaně s rodinou, věnoval se ženám a dětem. Zadruhé film provokuje svým zpracováním, které není jednoduché a navíc vychází z faktu, že divák zná Nový zákon. Výjimečná je kamera, která i v reálných exteriérech navozuje dojem studiové práce, přitom je obrovsky působivá, protože svou estetikou skvěle doplňuje apokryfní děj. Mezi provokativní stránky lze zařadit také obsazení Kristovy role skvělým Willemem Dafoem, který nabourává představu Ježíše jako krásného vlasatého muže a dává mu podobu, kterou dokáže přenést pochyby i na diváky.
Ve srovnání s románovou předlohou Nikose Kazantzakise je ve filmu úplně odstraněn sociální tón, tj. představa Krista jako revolucionáře, třídního bojovníka za práva utlačovaného proletariátu. Mimochodem díky tomuto pohledu mohl román o Ježíši Kristu vyjít v Československu za komunistů v 80. letech 20. století, naopak v americkém filmu stejné doby by byl tento náboj asi dost překvapivý.
Nakonec mám jednu malou otázku. Viděl jsem film před lety v kině a mám pocit, že hřeby, které anděl vytahoval Ježíši na kříži byly zlaté. Naopak na DVD jsou ty hřeby normálně železné. Jsou to různé verze nebo si to jen špatně pamatuji?
Ocenění:
Academy Awards
1989 - Martin Scorsese (Režie) (nominace)
Golden Globes
1989 - Barbara Hershey (Nejlepší herečka ve vedlejší roli) (nominace)
1989 - Peter Gabriel (Nejlepší hudba) (nominace)
San Sebastián IFF
1988 - Martin Scorsese (Zlatá mušle pro nejlepší film) (nominace)
Los Angeles Film Critics Association
1988 - Martin Scorsese (Nejlepší režisér) (nominace)
Razzies
1988 - Harvey Keitel (Nejhorší herec ve vedlejší roli) (nominace)
DABING
V českém znění: Jan Šťastný - Willem Dafoe (Ježíš), Aleš Procházka - Harvey Keitel (Jidáš), Tereza Bebarová - Barbara Hershey (Marie Magdalena), Michal Holán - Alan Rosenberg (Tomáš), Pavel Rímský - Paul Herman (Filip), Zbyšek Pantůček - Michael Been (Jan), Tomáš Juřička - Leo Burmester (Bartoloměj), Lukáš Hlavica - Gary Basaraba (Ondřej), Martin Sobotka - John Lurie (Jakub), Martin Zahálka - Victor Argo (Petr), Valérie Zawadská - Verna Bloom (Marie), Jakub Saic - David Bowie (Pilát Pontský), Jaromír Meduna - Roberts Blossom (starý mistr), Jaroslav Kaňkovský - Harry Dean Stanton (Saul / Pavel), Dalimil Klapka - Irvin Kershner (Zebedej), Viktorie Taberyová, Anna Remková, Petra Hanžlíková, Martin Stránský, Stanislava Jachnická, Anna Suchánková, Klára Šumanová, Petr Burian, Petra Jindrová, Jakub Nemčok, Anna Nemčoková, Bohdan Tůma (titulky) a další
Překlad a dialogy: Ivan Kotmel, Agentura K
Zvuk: Miloš Sommer
Produkce: Zuzana Špeciánová
Režie: Martin Těšitel
Vyrobilo: Studio Soundwave pro HCE 2011
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 28.1.1999 Bontonfilm
Premiéra USA: 12.8.1988 Universal Pictures US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 1.7.2002 Universal
Poprvé na Blu-ray: 13.7.2016 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 995 563
Tržby celkem - $ 33 800 000
Návštěvnost v ČR 15 976
Náklady (Rozpočet) - $ 7 000 000
Tvůrci a herci
Martin Scorsese (Režie), Barbara De Fina (Produkce), Peter Gabriel (Hudba), Michael Ballhaus (Kamera), Thelma Schoonmaker (Střih), Cis Corman (Casting), John Beard (Scénografie), Jean-Pierre Delifer (Kostýmy), Skip Lievsay (Zvuk), Manlio Rocchetti (Masky), Paul Schrader (Scénář), Nikos Kazantzakis (kniha) (Předloha), Willem Dafoe (Herec), Harvey Keitel (Herec), Verna Bloom (Herec), Barbara Hershey (Herec), Roberts Blossom (Herec), Gary Basaraba (Herec), Barry Miller (Herec), Irvin Kershner (Herec), Victor Argo (Herec), John Lurie (Herec), Leo Burmester (Herec), Tomas Arana (Herec), Alan Rosenberg (Herec), Nehemiah Persoff (Herec), Harry Dean Stanton (Herec), Peter Berling (Herec), David Bowie (Herec), Juliette Caton (Herec), Illeana Douglas (Herec), Steve Shill (Herec), Giovanni Cianfriglia (Herec), Peggy Gormley (Herec), Andre Gregory (Herec), Paul Herman (Herec), Michael Been (Herec)
1988/164/USA, Kanada/Drama
Zajímavost k filmu
- Scénu z Golgoty, kde do lomození přicházející bouře Kristus (Willem Dafoe) vykřikne: „Father, why have you forsaken me!?“ použila americká protikřesťansky zaměřená deathmetalová kapela Deicide jako intro na albu Once Upon A Cross z roku 1995.
- Pri poslednej večeri sú okrem apoštolov prítomné aj ženy. Je to odkaz na boží zákon, ktorý hovorí o človeku, nie o mužovi a žene.
- Film historicky správne zobrazuje, že Rimania používali patibulum vážiaci približne 50 kg, ktorý sa po pribití rúk zavesil na stĺp. Tento spôsob zachycuje aj snímka Ježiš Nazaretský (1977).
- Ide o jediný film, kde je Ježiš ukrižovaný správne. Klince boli zabité medzi malými kosťami zápästia, a nie cez dlane. Keby boli klince zabité cez dlane, boli by sa vyvliekli medzi prstami, keby mali držať váhu ľudského tela. Ľavá noha je zatlačená pod pravú nohu a s oboma natiahnutými nohami, špičkami smerom dole je zabitý klinec cez klenbu každej končatiny, nechajúc kolená mierne pohyblivé. Taktiež bol ukrižovaný úplne nahý, čo je ukázané iba v tejto snímke.
- Viac ako 25 000 protestantov stálo pred premiérou filmu pred štúdiami Universal.
- Režisér Martin Scorsese venoval filmu 10 rokov príprav.
- Několik lidí bylo zraněno, když bylo podpáleno pařížské kino, kde se film promítal.
- V roce vzniku filmu bylo Willemovi Dafoeovi, který ztvárnil Krista, 33 let.
- Roli Ježíše odmítl Robert De Niro.
- Martin Scorsese nezakázal kouření na place jen kvůli svému astmatu, ale především proto, aby paparazzi nevyfotili Ježíše a další historické postavy s cigaretou v puse. (brit84)
- Sestřih proslovů Ježíše Nazaretského použil belgický techno dj a producent CJ Bolland ve svém světoznámém hitu "The Prophet".
- Snímka je prepisom rovnomennej knihy gréckeho spisovateľa Nikosa Kazantzakisa.
- Natáčelo se v Maroku.
- V roce 2006 byl film zvolen šestým nejkontroverznějším filmem všech dob.
- Martin Scorsese tvrdí, že poslední záběr - barevné fleky a přechody, nebyl plánovaný. Vzniknul náhodnou vadou použitého filmu a tvůrci si ho všimli až v postprodukci. Nakonec ve filmu nepovedené záběry zůstaly.
- Protože některé prameny uvádí, že postava Piláta Ponského je stejně jako jeho představitel David Bowie skotského původu, snažil se Davida jeho herecký kolega Billy Connolly přesvědčit, aby svou roli zahrál „po skotsku“. To ale Bowie neudělal.
- Scénu z Golgoty, kde do lomození přicházející bouře Kristus (Willem Dafoe) vykřikne: „Father, why have you forsaken me!?“ použila americká protikřesťansky zaměřená deathmetalová kapela Deicide jako intro na albu Once Upon A Cross z roku 1995.
- Pri poslednej večeri sú okrem apoštolov prítomné aj ženy. Je to odkaz na boží zákon, ktorý hovorí o človeku, nie o mužovi a žene.
- Film historicky správne zobrazuje, že Rimania používali patibulum vážiaci približne 50 kg, ktorý sa po pribití rúk zavesil na stĺp. Tento spôsob zachycuje aj snímka Ježiš Nazaretský (1977).
- Ide o jediný film, kde je Ježiš ukrižovaný správne. Klince boli zabité medzi malými kosťami zápästia, a nie cez dlane. Keby boli klince zabité cez dlane, boli by sa vyvliekli medzi prstami, keby mali držať váhu ľudského tela. Ľavá noha je zatlačená pod pravú nohu a s oboma natiahnutými nohami, špičkami smerom dole je zabitý klinec cez klenbu každej končatiny, nechajúc kolená mierne pohyblivé. Taktiež bol ukrižovaný úplne nahý, čo je ukázané iba v tejto snímke.
- Viac ako 25 000 protestantov stálo pred premiérou filmu pred štúdiami Universal.
- Režisér Martin Scorsese venoval filmu 10 rokov príprav.
- Několik lidí bylo zraněno, když bylo podpáleno pařížské kino, kde se film promítal.
- V roce vzniku filmu bylo Willemovi Dafoeovi, který ztvárnil Krista, 33 let.
- Roli Ježíše odmítl Robert De Niro.
- Martin Scorsese nezakázal kouření na place jen kvůli svému astmatu, ale především proto, aby paparazzi nevyfotili Ježíše a další historické postavy s cigaretou v puse. (brit84)
- Sestřih proslovů Ježíše Nazaretského použil belgický techno dj a producent CJ Bolland ve svém světoznámém hitu "The Prophet".
- Snímka je prepisom rovnomennej knihy gréckeho spisovateľa Nikosa Kazantzakisa.
- Natáčelo se v Maroku.
- V roce 2006 byl film zvolen šestým nejkontroverznějším filmem všech dob.
- Martin Scorsese tvrdí, že poslední záběr - barevné fleky a přechody, nebyl plánovaný. Vzniknul náhodnou vadou použitého filmu a tvůrci si ho všimli až v postprodukci. Nakonec ve filmu nepovedené záběry zůstaly.
- Protože některé prameny uvádí, že postava Piláta Ponského je stejně jako jeho představitel David Bowie skotského původu, snažil se Davida jeho herecký kolega Billy Connolly přesvědčit, aby svou roli zahrál „po skotsku“. To ale Bowie neudělal.
Odkazy
Hrají:
Willem Dafoe, Harvey Keitel, Verna Bloom, Barbara Hershey, Roberts Blossom, Gary Basaraba, Barry Miller, Paul Greco, Irvin Kershner, Victor Argo, John Lurie, Leo Burmester, Tomas Arana, Alan Rosenberg, Nehemiah Persoff, Harry Dean Stanton, Peter Berling, David Bowie, Juliette Caton, Illeana Douglas, Steve Shill, Giovanni Cianfriglia, Peggy Gormley, Andre Gregory, Paul Herman, Michael Been, Ted Rusoff, Leo Damian, Leo Marks, Rod Dana, Penny Brown