Poslední noc v Soho / Last Night in Soho (2021/116/Velká Británie/Drama, Horor, Thriller) 70%

05.04.2022 16:13
JEDNOU VĚTOU
„Šedesátá léta, současnost, londýnská čtvrť Soho a noční snové výlety, jež možná nejsou snové."

OBSAH
Studentka módního návrhářství Eloise (Thomasin McKenzie) se právě přestěhovala z ospalé anglické vesničky do životem pulzujícího Londýna. Už to může s psychikou mladé holky solidně zacloumat. Mnohem víc ji ale ovlivňují „noční dobrodružství“, které zažívá po usnutí v pronajatém pokojíku vlídné paní domácí (Diana Rigg). Ve snu se vrací časem do šedesátých let, do proslulé londýnské čtvrti Soho a nočního klubu Café De Paris. Tady potkává talentovanou zpěvačku a tanečnici Sandie (Anya Taylor-Joy), které chybí už jen krůček k tomu, aby se stala opravdovou hvězdou. Sandie má silné kouzlo osobnosti, kterému Eloise podléhá čím dál víc, stejně jako stylu, tónu a divokosti zlatých šedesátých. Podléhá jim tak, že si nevšímá, jak mezi všemi těmi barvami začínají převládat temné tóny, a že její noční pouto s minulostí začíná pronikat i do její každodenní existence. Eloise si uvědomuje, že Sandie nemusí být jen výplodem její fantazie, ale skutečnou lidskou bytostí, která ji z minulosti zoufale volá o pomoc. Eloise se jí rozhodne zachránit. Je to šílené? Možná. A nebezpečné? Zcela určitě. (CinemArt)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Edgar Wright už natočil vyrovnanější filmy než Poslední noc v Soho, ve které se Thomasin McKenzie probouzí z nostalgického snění o šedesátkovém Londýně do deziluzivní noční můry. Jeho muzikálové uchopení post #MeToo hororu je každopádně hodně zábavné a originální. Originálnější než byste čekali od žánrovky tak uhranuté jinými žánrovkami a proměňující se podle toho, k jakému žánru Wright zrovna odkazuje. Transformace je to vždy kompletní. Mění se stylizace i hrdinčina motivace, cíl a pozice ve vyprávění. Z aktérky komediálního fish out of water dramatu z vysokoškolského prostředí se stává nejdřív pozorovatelka něčího třpytivého života ve swingujícím Londýně, poté amatérská (giallo) detektivka, která se průběžně propadá do duchařského/zombie/splatter hororu nebo klaustrofobního psychothrilleru a la Hnus od Polanského. Varování před idealizováním minulosti (resp. snahou vykládat ji podle dnešních hodnotových měřítek) se Wrightovi a Krysty Wilson-Cairns podařilo do příběhu zakomponovat o něco elegantněji než motiv traumat obtisknutých do těl a míst. Rozhodně si ale nemyslím, že by film, už s ohledem na svou výraznou stylizovanost, stigmatizoval duševní onemocnění a sexuální práci, jak mu vyčítají některé zahraniční recenze. Je to stylový žánrový mišmaš. Možná nefunguje bezchybně, ale užíval jsem si ho od úvodních do závěrečných titulků. 80% (Matty) 4*

Start byl svěží, milý, energický, herecky suverénně uchopený novozélandským talentem Thomasin McKenzie. Čekal jsem, že žánrově Edgar Wright nezůstane na jednom místě, jakmile se ovšem ocitneme v sexy retru, moje nadšení paradoxně klesalo. Wright nám znovu připomíná, kdo byl jeho vzorem, a ačkoliv předvádí solidní plejádu řemeslných nápadů, prostě bylo toho převlékání kabátů až příliš. Talentované studentce módy by mohli mnozí tenhle pronájem v jedné z londýnských uliček závidět. Neony jí opakovaně připomínají, že za divokým životem ve velkoměstě stačí sejít pár schodů, nicméně Eloise je tiché děvče z anglického venkova, navíc stále se vyrovnávající s dobrovolnou smrtí matky. A jakmile se každý večer uchýlí ke spánku, rozjíždí se thriller s prvky fyzického hororu. Ze snaživé zábavy s pečlivě zvolenou hudbou se stává cosi, co se naneštěstí rozpadá pod rukama. Navíc pár scén mělo podle mě zůstat na podlaze střižny, protože v téhle délkou přetažené podobě se to obzvlášť v divákově hlavě moc dlouho neohřeje. (castor) 3*

Luxus. Jednoduchá story v parádním audiovizuálním a atmosférickém balení se dvěma skvělými mladými herečkami. Temné motivy se rozjíždí dost pozdě a na giallo tu chybí průběžné vraždění, ale první půlka i tak šlape bezvadně. V té druhé, kde nastoupí digi bubáci, tomu trochu spadne řetěz a děsit Wightovi vlastně vůbec nejde, ale finální rozuzlení dojem napraví. Potěšilo symbolické obsazení Diany Rigg, která se tak rozloučila parádním kouskem. (choza) 4*

VELKÁ RECENZE
Edgara Wrighta mám rád. Řekl bych dokonce, že hodně rád a počítám ho dokonce mezi nejtalentovanější režiséry současnosti. A není to jen díky jeho nesmrtelné Cornetto trilogii a excelentnímu komediálnímu timingu, ale může za to hlavně jeho neuvěřitelné audiovizuální cítění, nekonečná porce nápadů, hrátky s nejrůznějšími žánry či totální energičnost všech jeho kousků. V posledních letech se však rozhodl dělat radost hlavně sám sobě a skládat přitom poctu svým milovaným žánrům. Nejdříve přišel jeho pulp a hudební onanie v podobě Baby Drivera a nyní se v Poslední noci v Soho přesunul ke krvavým hororům. Jenže stejně v případě šikovného řidiče, ani zde se nová špičková wrightovka, kterou má člověk chuť pustit si kdykoliv znovu, bohužel nekoná.
Dostáváme tak příběh mladé studentky módy Eloise, která se kvůli škole přestěhuje z anglického venkova do rušného Londýna. Už tak zamlklá dívka, jež na tom po smrti matky nebyla psychicky nejlépe, má s divokým životem ve velkoměstě a na rušné koleji velké problémy. Rozhodne se proto raději nastěhovat do pronájmu do jedné ze zapadlých londýnských uliček. Jakmile se zde však poprvé uchýlí ke spánku, její život se razantně změní. Vrací se totiž do 60. let a proslulé čtvrti Soho, v níž sleduje okouzlující začínající zpěvačku Sandie, která se chce stát hvězdou. A rozhodně se nejedná o žádný sen. Eloise obdivuje její šarm, sebevědomí, vystupování i módní styl a nechává se jí inspirovat ve svém životě. Brzy však zjistí, že Sandiin život byl mnohem znepokojivější, než si myslela, a přijde na krvavé tajemství, jež začne ohrožovat i její život.
Hned na úvod je nutné říci, že Wright evidentně neztratil nic ze svého režisérského umu a nápaditosti. Minimálně po audiovizuální stránce je totiž snímek opět pastvou pro oči, výletu do retro šedesátek se nedá nic vytknout a jak už je u britského talentu zvykem, zatraceně si vyhrál i se soundtrackem. Nechybí pak řada výtečných kamerových nápadů, skvělá dobová atmosféra a v první půlce je poznat i Wrightova typická energie a cit pro ten nejmenší detail. Anya Taylor-Joy je pak coby osudová žena správně okouzlující, hereckým motorem filmu se ovšem stává výborná, a s každým snímkem lepší, Thomasin McKenzie, které divák fandí od začátku do konce. Potud vlastně vládne spokojenost a na výsledku je zkrátka vidět, jak moc si Wright zase jednou vyhrál.
Jak byl ale řekla Simona Stašová: „Takový práce, a přitom taková blbost.“ Ne, to bych byl na režiséra zase až příliš zlý. Jakmile film v druhé polovině naplno přejde do své hororovější části, přijdou nějací ti bubáci a Wright se musí tvářit čím dál vážněji, začíná se mu novinka malinko rozpadat pod rukama. S každou další minutou si totiž začne divák uvědomovat, jak moc je příběh ve své podstatě na svou přepálenou stopáž prázdný, nezajímavý a vlastně až bolestivě čitelný. A že po hororové stránce nemá moc co nového či výrazného nabídnout.
Děsivá a znepokojivá atmosféra Wrightovi zrovna nesedí, divák se o postavy vůbec nebojí a hororovější pasáže zde příliš nefungují. A to se v nich režisér občas uchýlí i k laciným lekačkám v podobě hlasitého zvuku. Téměř dvouhodinová stopáž pak filmu také moc nesluší a zejména v závěrečné pasáži je zbytečná natahovanost už dost cítit. A je to škoda převážně díky své první polovině a parádní retro stylizaci, na níž už ovšem v pozdějších minutách bohužel není moc místo.
Není pochyb o tom, že si Edgar Wright natočil přesně to, co chtěl. Tedy poctu milovaným old school hororům včetně gialla a také londýnské čtvrti Soho. Jenže svou nezaměnitelnou vášeň, filmové znalosti a vizuální hravost tentokrát utopil ve scénáři, jenž nemá moc čím překvapit. A i když tvůrce diváka v první polovině svou stylizací nadchne, v té druhé ho kvůli okoukaným hororovým prvkům a ne zrovna hutné atmosféře začne ztrácet. Poslední noc v Soho vám kvůli tomu vyvane z hlavy rychleji, než byste si přáli. Edgar Wright se tak sice stále počítá mezi obrovské režijní šikuly, jen by svůj um měl příště prokazovat raději v jiném žánru.

Ocenění:
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
2022 - Colin Nicolson, Dan Morgan, Julian Slater, Tim Cavagin (Nejlepší zvuk) (nominace)
2022 - Edgar Wright, Eric Fellner, Krysty Wilson-Cairns, Nira Park, Tim Bevan (Výjimečný britský film) (nominace)

DABING
1.DABING (DVD/VOD)
V českém znění: Štěpánka Fingerhutová - Thomasin McKenzie (Eloise), Jan Battěk - Michael Ajao (John), Terezie Taberyová - Anya Taylor-Joy (Sandie), Jakub Saic - Matt Smith (Jack), Vlasta Peterková - Diana Rigg (Collinsová), Zdeněk Maryška - Terence Stamp (Lindsey), Lucie Kušnírová - Synnove Karlsen (Jocasta), Petra Jindrová - Rita Tushingham (Peggy), Klára Sochorová - Jessie Mei Li (Lara), Pavlína Kostková Dytrtová - Rebecca Harrod (Ashley), Dana Černá - Elizabeth Berrington (Tobinová), Klára Nováková - Kassius Nelson (Cami), Jana Mařasová - Pauline McLynn (Carol), Pavel Dytrt, Ivo Novák, Radovan Vaculík, Bohdan Tůma, Tomáš Juřička, Zbyšek Horák (titulky)
Překlad: Milan Stejskal
Dialogy: Helena Čechová
Zvuk: Antonín Němec
Režie: Jiří Brouzdal
Pro MagicBox vyrobila Tvůrčí skupina Josefa Petráska - 2021

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 11.11.2021 CinemArt
Premiéra USA: 25.10.2021 (Academy Museum of Motion Pictures) (Los Angeles premiere)
Premiéra Velká Británie: 29.10.2021 Universal Pictures UK
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 16.3.2022 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 16.3.2022 Magic Box

Náklady (Rozpočet) - $ 43 000 000
 
Tvůrci a herci
Edgar Wright (Režie), Tim Bevan (Produkce), Eric Fellner (Produkce), Nira Park (Produkce), Edgar Wright (Produkce), Steven Price (Hudba), Jung-hoon Jung (Kamera), Paul Machliss (Střih), Martin Ware (Casting), Nina Gold (Casting), Marcus Rowland (Scénografie), Judy Farr (Scénografie), Odile Dicks-Mireaux (Kostýmy), Tim Cavagin (Zvuk), Julian Slater (Zvuk), Dan Morgan (Zvuk), Colin Nicolson (Zvuk), Julio Parodi (Masky), Karen Cohen (Masky), Elizabeth Yianni-Georgiou (Masky), Duncan Jarman (Masky), Edgar Wright (Scénář), Krysty Wilson-Cairns (Scénář), Thomasin McKenzie (Herec), Anya Taylor-Joy (Herec), Matt Smith (Herec), Diana Rigg (Herec), Terence Stamp (Herec), Synnove Karlsen (Herec), Lisa McGrillis (Herec), Rita Tushingham (Herec), Michael Jibson (Herec), Andrew Bicknell (Herec), Colin Mace (Herec), Will Rogers (Herec), Jessie Mei Li (Herec), Margaret Nolan (Herec), James Phelps (Herec), Oliver Phelps (Herec), Sam Claflin (Herec)
 
2021/116/Velká Británie/Drama, Horor, Thriller
 
Zajímavost k filmu
- V baru, kde pracuje Eloise (Thomasin McKenzie), točí podle štítku na pípě i smíchovský Staropramen.
- Ve filmu se objevuje představení na píseň „Puppet on a String“, která pro Velkou Británii vyhrála Eurovision Song Contest roku 1967 v podání zpěvačky Sandie Shaw.
- Drink Vesper, který si objednávají v baru Sandie (Anya Taylor-Joy) a Elois (Thomasin McKenzie), vytvořil spisovatel Ian Fleming ve svém bondovském románu „Casino Royale“ z roku 1953.
- Scéna, ve které se zrcadlí Sandie (Anya Taylor-Joy) a Elois (Thomasin McKenzie), byla provedena prakticky. Aby vše vypadalo co nejrealističtěji, uvaděč v klubu je hrán dvojčaty Jamesem a Oliverem Phelpsem, známými ze série Harry Potter.
- Mezi prvními nápady na název filmu byly názvy: „Red Light Area“ a „The Night Has a Thousand Eyes“.
- Název Poslední noc v Soho vnukl režisérovi Edgaru Wrightovi ve skutečnosti Quentin Tarantino. Tarantino již dříve ve svém filmu Grindhouse: Auto zabiják (2007) použil skladbu od skupiny Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick & Tich – „Hold Tight“. Během rozhovoru o právě zmíněném filmu a kapele se Tarantino měl zeptat Wrighta, zda od nich slyšel skladbu „Last Night in Soho“. Poté řekl, že je to nejlepší titulní skladba k filmu, který nikdy nebyl vytvořen. (LucasAbelle)
- Sama Anya Taylor-Joy nazpívala pro film skladby „You’re My World“ a „Downtown“, které ve filmu zazní. (LucasAbelle)
- Snímky města, které se objeví během závěrečných titulků, jsou ve skutečnosti pandemicky vylidněné ulice Soho, které sám režisér Edgar Wright nafotil během pandemie covid-19. Zdálo se mu smutné vidět centrum londýnských ulic naprosto prázdné, a proto se rozhodl, že fotky musí do filmu zakomponovat. (LucasAbelle)
- Film byl věnován Dianě Rigg, která se premiéry filmu nedožila.
- Natáčení filmu probíhalo v Londýně v Anglii.
- Jedná se o čtvrtý film Edgara Wrighta, který je točen na anamorphický objektiv Panavision. První tři byly snímky: Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010), Na konci světa (2013) a Baby Driver (2017).
- Film je inspirován filmy Don't Look Now (1973) a Repulsion (1965).
- Na začiatku filmu je vidieť u Eloise (Thomasin McKenzie) v izbe plagát z filmu Raňajky u Tiffanyho (1961).
- Natáčanie bolo dokončené v roku 2019 a pôvodne malo byť uvedené na trh v septembri 2020. Po dvoch zdržaniach kvôli vírusu Covid-19 sa do kín film dostal v októbri 2021.
 
Odkazy