Poslední dům nalevo / The Last House on the Left (2009/109/USA/Krimi, Drama, Horor, Thriller) 67%
28.11.2018 09:17
JEDNOU VĚTOU
„Co byste udělali člověku, který ublížil vašim nejbližším?"
OBSAH
Oko za oko. Zub za zub. Starodávné pravidlo pohřbené pod tuhou civilizační slupkou. V lidském životě ale můžou nastat chvíle, kdy se tahle slupka sloupne, a z beránků se stávají vlci. Většinou v tom hraje roli náhoda. Třeba jako ta, která poslala bandu násilníků schovat se před bouřkou do posledního domu nalevo, v němž žili lidé, kteří se během jediné noci z obětí proměnili v jejich katy. Thrillerem Poslední dům nalevo odstartoval v roce 1972 kariéru mistr hrůzy Wes Craven. Jeho remake má vyděsit novou generaci návštěvníků kin a slibuje stejně šokující podívanou. Mari Collingwoodová přijela s rodiči strávit prázdniny na jejich letní sídlo utopené uprostřed hlubokých lesů. Idyla vezme za své hned po příjezdu, kdy Mari vyrazí pozdravit dávnou kamarádku Paige a společně vlezou do cesty z vězení uprchlému psychopatovi Krugovi a jeho kumpánům. Ti se chtějí nepohodlných svědkyň zbavit. Paige zavraždí, ale Mari, navzdory tomu, že ji znásilní a postřelí, dokáže utéct. Snaží se dostat k rodičům, ale do jejich domu také směřují kroky zabijáků, kteří se potřebují schovat před blížící se bouřkou. Manželé jsou velmi pohostinní, když ale domů dorazí polomrtvá Mari a rodiče zjistí, koho že to mají pod střechou, musí chtě nechtě odhodit civilizační návyky a vzít vykonání trestu do vlastních rukou. A není třeba pochybovat o tom, že půjde o trest absolutní.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Rodina musí držet při sobě a kdo se pokusí pevný kruh narušit, tvrdě zaplatí. Sadistický dovětek, s přesahem do černé komedie nebo ještě černější satiry, nenechá nikoho na pochybách. Záměr tvůrců je stejně jako celý film explicitnější než Pramen panny a Cravenův Poslední dům. Snížení počtu mrtvých má pramalý vliv na jeho děsivost a brutální msta nadto budí ambivalentnější pocity (neuplatňuje se zde logika „oko za oko, zub za zub“). Do kategorie původnímu filmu zcela cizí posunuje tento remake vysoká řemeslná úroveň a smysluplnost v chování postav. Chyběl nepříjemný dojem, že sleduji kamerové hrátky partičky chovanců nějakého ústavu s tlustými zdmi a zamřížovanými okny. 80% Zajímavé komentáře: Flipnic, JFL, Džebe, SeanLSD. (Matty) 4*
ak z tohohle filmu jsem byl hodně ale hodně překvapený. Čekal jsem blbost, a dostal jsem maximální nářez. Remake, který existuje jsem sice neviděl, ale vůbec mě to netrápí. V dnešní době, kdy jsem viděl už řadu filmů na podobnou tématiku a které mi dokázali na nejvejš zkurvit náladu je Poslední dům nalevo jako jakýsi závan svěžesti ze samotného nebe, který rozhodně potěší, a to neznamená všecko. Další co mě tu dost potěšilo je hudba, kterou složil John Murphy (například soundtrack k Sunshine) a hlavně díky právě Sunshine jsem si všim, že tu něco zavání, protože jedna výrazná skladba z něj se objeví, předělaná, i zde, a rozhodně to za to stojí. Mezi horor bych ale tenhle film určitě neřadil, možná právě to byl jeden z důvodů proč jsem očekával kravinu, a nakonec jsem se sám nestačil divit, jen bych doporučoval nečíst komentáře a obsah k tomuhle filmu už vůbec ne, já se přiznám, že jsem o filmu nevěděl prakticky nic, jenom to, že je to horor, což také není příliš pravda, a nakonec jsem dostal neskutečně nabytou jízdu, kde jsem si, nevím proč, vzpomněl například na Taken. Má to spád, je to akční a nenechalo mě to chvíli na pokoji. Rozhodně takovéhle filmy se mají točit a věřím, že potěšil více lidí než jenom mě, a to hodnocení tady tak trošku nechápu, i když je to remake, rozhodně to má hodně co do sebe. (Malarkey) 4*
Nudné, prázdné, samoúčelné. Násilí tu není ani šokující, ani estetické, ani burcují, jen vyprázdněně exhibující a otravně blbé. Postavy nemají absolutně žádnou svobodu rozhodnutí, tvůrci je vždycky natlačí tam, kde je chtějí mít a brutalita je tak jediným východiskem z nouze. Další potvrzení toho, že Hollywood dělá z perel králičí bobky. V "nehororovém" Bergmanovi je stokrát víc opravdového násilí, opravdových dilemat, opravdového utrpení. Tahle nažehlená kravina patří do středu pelotonu mainstreamových pokusů šokovat. Koho? Leda děti. (Marigold) 2*
VELKÁ RECENZE
Tak už je to asi definitivní. První vlnu hororových remaků máme za sebou. Předělávky asijských filmů, ve kterých bledé děti s podivně černými vlasy dělají bubu na hrdiny i na diváky, už dnes nikoho nezajímají. Došlo to i hollywoodským studiím, jejichž hlavouni se rozhodli zaměřit se jinam. Remaky amerických klasik tu sice byly už dřív, ale jelikož ty nejzajímavější filmy a nejveselejší sérioví vrazi svou novou verzi mají, je nutné hrabat v archivech trochu hlouběji. I tak se dá však s trochou štěstí najít něco, co má mezi hororovými fanoušky dobré jméno a potenciál vydělat nějaký ten milion.
Poslední dům nalevo je předělávkou debutu hororové legendy Wese Cravena (a ten byl remakem Bergmanova Pramene pany). Z jeho filmů dostaly novou podobu Hory mají oči, před nějakou dobou se mluvilo o Shockerovi nebo o předělávce Vřískotu a příští rok nás navštíví kotelník Freddy Krueger v nové Noční můře v Elm Street. Je toho zkrátka dost. Pokud však všechny remaky budou vypadat právě jako Poslední dům nalevo, žádné nadšení ze strany milovníků hororů tvůrci čekat nemohou.
Nejde ani tak o to, že příběh je poměrně slabý. To byl i v originálu. Celý děj si v podstatě pohrává s jedinou myšlenkou – co byste udělali, kdyby vám banda cynických kriminálníků znásilnila a téměř zavraždila dceru a vy jste je měli nakýblované doma, aniž by tušili, že „vy víte?“ Pomsta za ublížení někomu, koho má člověk rád, je téma staré snad jako film samotný, ale například nedávný Rozsudek smrti ukázal, že i když se nic moc originálního a nového vymyslet nedá, stačí, když si za kameru sedne někdo, kdo to s ní umí. A Dennis Iliadis, na jehož debut Hardcore jste mohli před pár lety narazit na festivalu v Karlových Varech, to bohužel není.
Zásadní problém Posledního domu nalevo tkví v tom, že si tvůrci neuvědomili, že když nemají příběh, musí diváky bavit něčím jiným. V původním filmu to byla až šokující míra násilí a upřímně – nic víc. Ale do jisté míry to stačilo. U předělávky však někdo evidentně vyměkl. Je trapné, smutné a směšné zároveň sledovat, jak se režisér pokouší natočit scénu znásilnění tak, aby se divákům dostala pod kůži a oni mohli konečně partu jednorozměrných záporáků začít pořádně nenávidět, a přitom nemá odvahu (respektive nemá povolení od producentů), do toho pořádně šlápnout. Alexandre Aja v Hory mají oči dokázal při scéně dobývání přívěsu vytvořit zatraceně nepříjemnou atmosféru a nebál se přitlačit na pilu tak, že část diváků měla problém udržet svůj oběd v žaludku. Nebylo to samoúčelné, bylo to působivé a díky tomu člověk věděl, že s naštvanými obyvateli pouště není žádná sranda. Oproti nim působí navenek drsně se tvářící skupina vrahů a úchyláků jako banda šášulů. Jejich chování by vás mělo vyděsit, znechutit a měli byste jim přát co nejkrutější smrt. Bohužel to, co Iliadis natočil, zdaleka nemá takový efekt, jaký by si nejspíš přál.
Poslední dům nalevo nemá tu sílu donutit člověka, aby se začal o hrdiny zajímat, aby se o ně bál, fandil jim nebo je nenáviděl. Na to je bohužel až příliš líbivý. Když v poslední půlhodince dojde na zúčtování, při kterém se ke slovu dostanou nože, drtičky na odpad nebo střelba do hlavy z absolutní blízkosti, nemá to ten patřičný efekt. Nejen kvůli předchozímu ději, ale i kvůli plochým charakterům. Herci příliš charismatu nepobrali a nikdo z nich nedostal prostor k tomu, aby zanechal výraznější dojem. Sice tu není nikdo, kdo by vyloženě vadil, avšak prakticky všichni jsou anonymní hrdinové, kterým nebudete držet palce a jejichž životy a osudy vám budou lhostejnější než výsledek krajských voleb v Tádžikistánu.
Co tedy chválit? Iliadisovi se alespoň občas daří budovat pochmurnou atmosféru, je však škoda, že jeho novinka stojí na něčem úplně jiném, a tak je jeho snažení v podstatě zbytečné. Jiný typ hororu by jeho režii slušel lépe. Kamera také není zlá a celé to uteče poměrně rychle, ale to je tak všechno. Moc vyložených kladů nebo důvodů, proč si film pamatovat déle než pár hodin, tady zkrátka nenajdete.
Poslední dům nalevo není vyložená mizérie, které byste se mohli v kině smát, nebo u níž by vám bylo trapně. Je ale možná horší, že jde v podstatě o film bez tváře. Od začátku je vidět snaha natočit film, jenž bude působit temně, nepříjemně a fyzicky odpudivě. Bohužel na výsledku je patrné, že touha vydělat na teenagerech a svézt se na vlně Saw, kde násilí je na první pohled hnusné, ale v podstatě neškodné, zvítězila. Poslední dům nalevo je zkrátka bezpohlavní horor, až to bolí.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Sedmnáctiletá Mari Collingwoodová přijela se svými rodiči Johnem a Emou na dovolenou do letního sídla na břehu jezera, daleko od lidí. Mari si půjčí od rodičů auto a jede do blízkého města za kamarádkou Paige, která je prodavačkou v místním obchodě. Mladík Justin, který u Paige právě nakupuje, nabídne děvčatům trávu a Paige se pro marihuanu nadchne. Mari vezme Paige s Justinem do motelu, kde je Justin ubytovaný, a trávu si dají všichni tři. Jejich dýchánek přeruší příchod Justinova otce Kruga, jeho partnerky Sadie a Justinova strýce Francise. Justin je vyděšený a děvčata záhy zjistí, že Krug je uprchlý nebezpečný trestanec, který bije i Justina. Paige s Mari nemají na výběr a jedou s únosci Mariným autem. Mari se v blízkosti letního sídla rodičů pokusí o útěk, který skončí autonehodou. Paige se pokusí uprchnout, ale Sadie s Francisem ji dohoní a před očima Mari i Justina ji několikrát probodnou... Krug pak chce po Justinovi, aby znásilnil Mari, ale Justin je vyděšený a odmítne. Krug znásilní Mari sám, ale ona sebere všechny síly, Kruga praští a utíká k jezeru. Skočí do vody a plave na druhou stranu, kde jsou rodiče. Krug na ni střílí, dokud se mu nepodaří ji postřelit. Myslí si však, že ji zastřelil... Rozpoutá se bouřka a Krug, Francis, Sadie a Justin naleznou útočiště v chatě Collingwoodových - Krug jim řekne, že měli autonehodu. Justin, kterému je z násilí špatně, zjistí, že jsou u Mariných rodičů a dá její řetízek s medailonkem na kuchyňskou linku. Ema návštěvníky zavede do domku pro hosty, a když se vrátí, slyší s Johnem bouchání na verandě, kde naleznou svou polomrtvou dceru. John je lékař a podaří se mu Mari stabilizovat. Johnovi s Emou dojde, že mají v domě brutální zločince, a chtějí dům co nejdřív opustit ve člunu. Jsou odhodlaní udělat cokoliv, aby přežili.
O FILMU
Wes Craven se během více než třicetileté kariéře stal kulturním fenoménem ve filmu a televizi. V roce 1984 vzkřísil hororový žánr klasikou Noční můra v Elm Street, který napsal i režíroval a v devadesátých letech navázal úspěšnou trilogií Vřískot. Tyto série dohromady vydělaly téměř miliardu dolarů a ukázaly Cravenovo hluboké porozumění často nevědomému strachu odehrávajícímu se v lidské psychice. Cravenův úspěch v odhalování kořenů strachu začal už v roce 1972 jeho prvním filmem, přelomovým snímkem Poslední dům nalevo. Film produkoval další přeborník přes horory Sean Cunningham, který dále pokračoval s mimořádně úspěšným hororem Pátek třináctého.
Na začátku 70. let protestovali studenti na amerických univerzitách proti válce ve Vietnamu. Při pohledu na krveprolití, které se na ně valilo každý den z televizních obrazovek, miliony Američanů procitli z válečné iluze. Kromě toho občané pociťovali bezpráví i na vlastní kůži. Mladí lidé začali upozorňovat na horká témata jako práva žen a gayů. Nová generace filmařů, kteří byli součástí této novodobé revolty, vyjadřovali své názory ve filmech, jež posouvali hranice dosavadní, běžné kinematografie.
Craven a Cunningham se jako jedni z nich potichu věnovali práci na filmu, který měl změnit směr moderních thrillerů. “Poslední dům byl v zásadě produktem své doby,” říká Craven. “V té době šla všechna pravidla k čertu, každý se snažil prolomit bariéru cenzury. Všichni jsme byli proti jakýmkoliv institucím. Bojovalo se ve Vietnamu a nejděsivější scény lidé viděli ve válečných dokumentech. V Posledním domě jsme chtěli ukázat násilí, tak jak jsme ho my skutečně vnímali a zároveň upozornit na slabiny hollywoodských hororů. Záměrně jsme vzali zvyklosti béčkových filmů a postavily je vzhůru nohama.”
Než se Craven dal na kariéru filmaře, působil jako univerzitní profesor literatury. Námět pro Poslední dům našel ve filmu Ingmara Bergmana Pramen panny, který byl inspirovaný švédskou středověkou baladou “Töreova dcera ve Vänge”. Ve své době byl Poslední dům poměrně drastickým odkloněním od duchaprázdných filmů o šílených, zrůdných vědcích, které byly módní na konci 60. a začátku 70. let.
Ani jeden z nich si nebyl jistý, jestli jejich nízkorozpočtový film s kontroverzním tématem přiláká nějaké diváky. Vlastně si jen chtěli vyzkoušet, jaké to je točit celovečerní film. “Když jsme dělali Poslední dům nalevo, byli jsme si vědomi toho, že děláme malý film, který se bude promítat ve dvou nebo třech kinech,” vzpomíná Craven. “Nikdo to neuvidí, nikdo nebude vědět, že jsme to natočili. Takže jsme si prostě řekli, ‘Ukážeme věci, které lidi ve filmech ještě neviděli. Dáme tam všechna tabu a prostě natočíme to, co chceme.’”
Původní verze Posledního domu byla, jak Cunningham popisuje, “partyzánská.” Filmový štáb měl 15 členů a rozpočet byl méně než 100 tisíc dolarů. Aby se ušetřilo co nejvíc peněz, natáčelo se hlavně v domech, které patřili členům štábu. Cunningham vzpomíná: “Byla to jedna z věcí, kdy někdo řekl, ‘Hele, mám nápad…natočíme film. Ty napíšeš scénář, já budu producent, ty režisér. Já budu dělat svačiny a já zvuk. Bylo to natáčení na velmi jednoduché, studentské úrovni. Bylo to jako zkoušení divadelní hry na střední, kdy všichni makali na maximum, jenom proto, aby nazkoušeli hru. V zásadě jsme byli děti, co pobíhali kolem dokola s kamerou.”
S takto skromnými podmínkami téměř nikoho nenapadlo, že by se z filmu stal kasovní trhák, který změní celý hororový žánr. Craven vzpomíná na premiérový víkend, “Volal jsem Seanovi, abych zjistil, jak to vypadá. Zeptal se mě, jestli sedím a pak mi řekl, že se z našeho filmu stal super hit, že lidé stojí před kiny dlouhé fronty na lístky.” Po prvním kole v kinech se horor přesunul do vysokoškolských klubů, kde se stal klasikou pro všechny milovníky hororů. Filmový kritik časopisu Chicago Sun Times Roger Ebert nazval Poslední dům “drsným, trpkým “spáčem”, který je čtyřikrát lepší než jste čekali...jeden z mála neočekávaných filmů, které jsou komerčně úspěšné, a zároveň je v nich něco víc.”
Současní hororoví režiséři jako Alexandre Aja nebo Eli Roth označují Poslední dům za film, který zásadně ovlivnil jejich tvorbu. Do svého uzavřeného klubu pozvali nového člena, mladého řeckého režiséra Dennise Iliadise, jehož úkolem bylo natočit remake Cravenova a Cunninghamova mistrovského kousku.
O NATÁČENÍ
Skok o 30 let dopředu. Navnaděni mimořádným úspěchem hororů jako Texaský masakr motorovou pilou a Cravenovy Hory nemají oči, se producenti začali zaobírat myšlenkou na oživení Posledního domu nalevo. Craven říká: “Vzhledem k tomu, že původní fim byl točený s minimálním rozpočtem, spoustu věcí jsme si nemohli dovolit dostatečně rozvést. Nová verze má naštěstí větší rozpočet, takže jsme si mohli mít větší produkci a věnovat více času a pozornosti natáčení. ”
Producenti hledali mladého, začínajícího režiséra, který dokáže správným způsobem představit klasiku starou 37 let současnému publiku. Potřebovali najít někoho, kdo přijde s novými vizuálními nápady a dokáže je spojit s novou akčností, humorem a dostatečnou hrůzou. Během roku producenti uvažovali o téměř 100 různých režisérech. Poté, co koproducent Cody Zwieg viděl provokativní film o mladistvých prostitutkách Hardcore, natočený řeckým režisérem Dennisem Iliadisem, přesvědčil své kolegy, aby snímek také shlédli. Všichni byli nadšeni. Hardcore byl v roce 2005 časopisem Variety zařazen mezi nejlepší filmy nových evropských režisérů.
“Věděli jsme, že remake bude mít úspěch, jen když najdeme režiséra, který vytvoří silné charaktery a nebude se bát jít do extrémů,” popisuje Zwieg. “Hardcore žánrově nepatří mezi horory, ale ukazuje uvěřitelné postavy v děsivých a přesto skutečných situacích. Hodně režisérů by dokázalo zpracovat lekavé a krvavé okamžiky Posledního domu, ale Dennis dokázal, že to bude umět, aniž by zničil postavy a situace, ve kterých se nacházejí.”
Iliadis po příležitosti spolupracovat s Wesem Cravenem a udělat z Posledního domu svůj americký debut bez zaváhání skočil. “Viděl jsem všechny Wesovy filmy a všechny jsou skvělé,” říká. “Tento film je založený na velmi typickém příběhu a jednoduchém ději, což tvoří skvělý základ. Chtěl jsem zachovat Wesovy úžasné, lekavé momenty a působivost a podle sebe rozvinout příběh.”
Pro upravení a zmodernizování původního Cravenova scénáře byli osloveni scénáristé Adam Alleca a Carl Ellsworth. Ellsworth k tomu dodává: “Je to typický film, kde zvítězí dobro nad zlem. Chtěl jsem z toho udělat víc thriller. Je to o obyčejných lidech, kteří se ocitnou ve výjimečné situaci, která pro ně nemůže být více mimořádná.”
Iliadis dodává: “Chtěl jsem, aby tento film diváky chytil a už je nepustil. Zároveň jsem chtěl, aby se lidé zamysleli nad lidskou povahou. Kdo je civilizovaný a kdo ne? Kdo je násilník a kdo normální? Tenhle film vás chytne pod krkem a řekne vám pár zajímavých věcí o lidské nátuře. Jsme zajímavý druh.”
Režisér Iliadis od začátku věděl, že základem vtáhnutí diváků do dramatického osudu rodiny Collingwoodových bude dokonalé herecké obsazení. Diváci musí mít pocit, jako kdyby sledovali své kamarády, kteří se ocitli uprostřed nejhlubší temnoty.
Obsazení hlavní role mladé plavecké šampiónky Mari Collingwoodové bylo úkolem číslo jedna. Nalezení herečky, která bude schopná zahrát množství emocí řítících se jak na horské dráze, nebylo jednoduché. Než se producenti a režisér shodli na Saře Paxton, přemýšleli o několika desítkách dalších.
Jelikož Sara Paxton hraje převážně komediální role, nebyla jasnou favoritkou. Režisér Iliadis si vzpomíná na debatu o jejím obsazení, “Hrála hlavně ve filmech pro teenagery, ale je to výrazná osobnost s mimořádným talentem. Její procítěnost dodala filmu ještě větší hloubku. Hledal jsem někoho, kdo odvypráví příběh svýma očima, někoho, komu budete od začátku fandit. Sara předvedla mimořádný a velmi statečný výkon.”
Sama Paxton uvítala příležitost hrát něco jiného než lehkomyslné postavy. „Chtěla jsem vyzkoušet něco nového… něco, do čeho se zakousnu a budu se s tím rvát.” Nejnáročnější pro ni byla scéna, ve které je kamarádka Paige brutálně zavražděna a Mari těžce zraněná. “Ze scénáře se mi zdálo, že ta scéna ukazuje příliš násilí a sexu,” vysvětluje Paxton. “Dennis si mě zavolal, abychom to probrali. Měla jsem připravené jasné argumenty, proč by to tak nemělo být. Dennis to ale pochopil už dopředu, takže mě ujistil, že ta scéna nebude mít v žádném případě sexuální podtext, nikoho to ani nenapadne. Je to čistě chvíle hrůzy a násilí.”
Paxton si naštěstí zachovala humor, který byl v nehostinných podmínkách natáčení víc než nutný. Koproducentka Jonathan Craven herečku chválí: “Musela se plížit ve strašném dešti lesem ve čtyři hodiny ráno. Měla na sobě jen tričko a kalhotky, my kolem měli kabáty, a přesto jsme mrzli. Sara bez zareptání zahrála scénu a šla tančit do scény pro trailer. To podle mne mluví za vše.”
Oživení Posledního domu má pro koproducentku Craven i osobní rovinu. “Když mi bylo šest, hrála jsem v původním filmu. Držela jsem tam míč,” směje se Cravenová. “Byl to jeden z nejoblíbenějších filmů mého otce, takže když teď byla příležitost pracovat na nové podobě, byla jsem nadšená. Měla jsem pocit, že ten film musím ochraňovat.”
Do role Mariiny matky Emmy byla obsazena Monica Potter. Ačkoliv je známá hlavně díky komediím Doktor Flastr a Vzhůru nohama, thrillery a horory jsou jí také blízké - hrála v mimořádně úspěšném filmu Saw a Jako pavouk. “Když četla Monica scénář poprvé na zkoušce, dodala svojí postavě suchý humor a ironii,“ vzpomíná scénárista Carl Ellsworth. “Zbytek postavy jsem psal přesně pro ni a její drsný smysl pro humor.”
Monicu Potter, samu matku teenagera, oslovilo téma, které film rozebírá. “Nejvíc mě přitahovalo téma rodiny, hlavně způsob, jakým se vyrovnávali se ztrátou syna. Chtěli ochránit svoji dceru a byli pro to ochotni udělat cokoliv, právě proto, že dříve ztratili syna.”
Manžela a otce, doktora Johna Collingwooda hraje zkušený herec a režisér Tony Goldwyn. Stejně jako Sara Paxton vážně zvažoval, že nabídku producentů nepřijme. “Když jsem četl scénář, byl jsem překvapený, jak je to násilnické,” říká. “Jeden z producentů mi poslal Dennisův film Hardcore a když jsem to viděl, říkal jsem si, že je to natočené tak skvěle a s důrazem na detail, že to celé má velmi lidský rozměr. Pochopil jsem, že jsem v rukou talentovaného režiséra.”
Mariinu kamarádku Paige hraje stále známější herečka Martha MacIsaac. Stejně jako Sara Paxton byla překvapena náročností role. “Nikdy jsem netočila tak fyzicky náročnou roli,” připouští. “Dělaly jsme hodně triků - pády ze skály nebo vyplétání z provazu. Několik dní jsem běhala po lesích v minisukni a teniskách, což na první pohled vypadá, že se na běhání v lese skvěle hodí. Nehodí.”
Poslední dům nalevo je především příběh o dvou rodinách, jejichž životy se během 24 hodin tragicky propletou. Zajímavé jsou postavy otců, kteří představují naprosté opaky. “Jedna rodina přežívá jen díky konfliktům a výjimečným situacím, zatímco druhá rodina se snaží žít spořádaný život,” poznamenává režisér. “Ale existují mezi nimi podobnosti. Bezchybný otec a sadistický otec kriminálník mají společné rysy.”
Roli násilnického vůdce gangu Kruga ztvárnil Garret Dillahunt. “Na castingu všichni hráli Kruga jako typického záporáka,” vzpomíná režisér. “To je vždycky chyba, i největší kriminálník se usmívá. Chtěl jsem, aby se smál a v jeho očích byla hrůza. Garret tuto lstivost a dvojznačnost přinesl.”
Dillahunt si potřeboval Kruga polidštit, aby dokázal pochopit jeho psychopatické chování. V rámci přípravy na roli přečetl několik knih o sériových vrazích a jejich motivaci. Herec popisuje svoji postavu jako “uprchlého vězně, který není moc dobrý otec, ale svého syna velmi miluje. Je zahořklý, že se mu život nevyvedl, jak si představoval. Snaží se udržet pohromadě svoji malou, trochu podivnou rodinu. Stojí v jejich čele a zoufale se snaží si tuto pozici udržet.”
Kruga obklopují stejně krutí členové gangu, kteří ho podporují ve vzrůstajícím násilí. Dillahunt popisuje: “Jsou to zabijáci, kteří se ani nesnaží zakrýt po sobě stopy. Jakoby jim bylo jedno, jestli umřou nebo jestli je chytí. Jsou v ráži a snaží se nadělat co nejvíce škody, než budou chyceni.”
Krugova sadistického bratra Francise ztvárnil herec Aaron Paul, známý díky roli v kritiky uznávaném TV seriálu Breaking Bad. Ten roli nejprve odmítl, ale producenti mu nedali pokoj, dokud nekývl.
Paul nakonec přivítal příležitost hrát tak zvrácenou postavu. “Nic podobného jsem před tím nehrál. Bylo to zábavné obléct si tak rozdílnou kůži. Francis je zlý, hodně sexuálně založený tvor. Vyžívá se v pohrávání si a ubližování nevinným, bezbranným lidem.”
Krugovu přítelkyni Sadie hraje Riki Lindhome. “Je to psychopat,” shrnuje Lindhome. “Ráda zabíjí lidi. Nepřemýšlí dopředu, udělá, co ji zrovna napadne a až pak se tím začne zaobírat.” Aby se herečka vžila do své postavy, představila si ženu, která je na 100% oddaná Krugovi. Když ho zavřou, počká na něj. Udělá všechno proto, aby ho odtud dostala. Bude riskovat svůj život, jen aby mohla být s ním.
Výčet vrahů uzavírá Spencer Treat Clark jako mentálně zaostalý Krugův syn Justin. Když v Los Angeles skončil casting, herci vyrazili na týdenní pobyt do Kapského města v Jihoafrické republice, aby se věnovali intenzivnímu zkoušení. Společné zkoušky před natáčením jsou základní filosofií režiséra Iliadise. “Pro pochopení scénáře a hloubky postav je skvělé si to projít s herci. Snažil jsem se, aby přicházeli se svými nápady, aby se neupínali jen k tomu, co je na papíře. Je to úžasné, když dostanou prostor. Ze začátku na ně tlačíte a pak už jen sedíte pohodlně opření na židli.”
Jelikož natáčení začalo na jaře 2008, proměnlivé počasí zabránilo filmařům vrátit se do Westportu v Connecticuta, kde se natáčel původní snímek. Po vhodném místu pátrali po celém světě, od západního pobřeží Spojených států, přes Rumunsko až do Kapského města, kde nakonec našli, co hledali - zkušené filmaře, nádherné pobřeží a izolované lokace u jezer, které přesně nahradily les na severozápadním pobřeží Tichomořského oceánu z původního filmu.
Jako filmového architekta si producenti vybrali Jihoafričana Johnnyho Breedta, který před několika lety pracoval na Cravenově Krutá rasa. “Dělal jsem asi na 10 hororech a vždycky to byla velmi zajímavá práce,” říká Breedt. “S hororem si můžete hrát… dělat věci, které by vám běžné drama nikdy nedovolilo.”
Většina děje se odehrává v Collingwoodových osamocené chatě na břehu jezera. “Najít toto místo bylo nejobtížnější. Jezdili jsme od lokace k lokaci a pořád se nám nic nelíbilo. Dostali jsme se tak daleko, že jsem si říkal, že jsme možná zvolili špatné místo.”
Po týdnech bezvýsledného hledání štáb objevil pozemek v borovicovém lese, který ležel jen 45 minut od Kapského města. Poslední dům nalevo, stejně jako domek pro hosty a garáž, bylo potřeba na vyhlédnutém místě postavit zcela od základů. Kvůli autentičnosti se filmaři rozhodli postavit exteriéry i interiéry domu u jezera přímo na pozemku. “Původně jsme tam chtěli natočit jen exteriéry a interiéry udělat v ateliérech,” vzpomíná koproducent Jonathan Craven. “Nakonec jsme se dohodli, že tam postavíme plně funkční dům, abychom nemuseli měnit lokace. Není to tak snadné, jako v interiérech, kde můžete snadno simulovat noc i ve dne, ale zase to bylo pěkně celistvé. Na tři týdny se z nás všech stali noční ptáci.”
Dům byl postaven podle plánů a fotografií vinařské farmy, ležící ve státě Massachusetts. Ačkoliv produkce prošla všechny bazary a antikvariáty v Kapském městě, aby objevila předměty z Ameriky, téměř nic nenašla a proto musela být většina přivezena ze Států.
Vzhledem k tomu, že film se odehrává převážně během deště a bouřek, musel být déšť vytvořen uměle, pomocí nádrží zavěšených na šedesátimetrových jeřábech, tyčících se nad pozemkem Collingwoodových. Iliadis se směje: “Šel jsem za scénáristy, abych jim řekl, že déšť ve scénáři je pěkně těžká věc. Nakonec to ale filmu dodalo zajímavý rozměr.”
Ocenění:
The Saturn Awards
2010 - Nejlepší horor/thriller (nominace)
DABING
V českém znění: Martin Stránský - Garret Dillahunt (Krug), Jana Mařasová - Monica Potter (Estelle Collingwoodová), Libor Hruška - Tony Goldwyn (John Collingwood), Miriam Chytilová - Sara Paxton (Mari Collingwoodová), Bohdan Tůma - Aaron Paul (Fred Podowski), Klára Jandová - Martha MacIsaac (Phyllis Stoneová), Jan Maxián - Spencer Treat Clark (Junior Stillo), Kateřina Velebová - Riki Lindhome (Sadie), Pavel Rímský - Michael Bowen (Morton), Zuzana Skalická, Zdeněk Podhůrský (titulky)
Překlad: Jiří Pondělíček ml.
Zvuk: Radomír Petrik
Produkce: Leoš Lanči
Dialogy a režie: Zdeněk Podhůrský
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska 2009
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 21.5.2009 Bontonfilm
Premiéra USA: 13.3.2009 Universal Pictures US
Premiéra Velká Británie: 12.6.2009
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 2.11.2009 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 2.11.2009 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč
Tržby celkem - $
Návštěvnost v ČR
Náklady (Rozpočet) - $
Zajímavost k filmu
- Film sa natáčal v Juhoafrickej republike, konkrétne v okolí Kapského mesta.
- Při scéně v motelu jsou viditelné modřiny na nohou Paige a Mari, protože se tato scéna natáčela po scénách napadení v lese.
- Producent Jonathan Craven se objevil jako dítě v původním The Last House on the Left (1972).
- Tony Goldwyn původně ve filmu nechtěl hrát, a to kvůli násilným scénám.
- V jednom rozhovoru Sara Paxton řekla, že scéna znásilnění se natáčela 17 hodin.
- Film měl premiéru 13. března 2009.
- Za první víkend promítání film vydělal přes 14 milionů dolarů.
- Film je remakem snímku The Last House on the Left, který byl remakem filmu The Virgin Spring.
- Původně se měl film natáčet ve stejných lokacích jako původní film z roku 1972, tedy ve Westportu v Connecticutu, ale hrozilo nevhodné počasí, tak se od tohoto nápadu upustilo.
- Původně měl mít film premiéru rovnou na DVD.
- O post režiséra se ucházela stovka filmařů. Dennis Iliadis si producenty získal filmem Hardcore.
- Spoiler: Počet mrtvých ve filmu je 6.
„Co byste udělali člověku, který ublížil vašim nejbližším?"
OBSAH
Oko za oko. Zub za zub. Starodávné pravidlo pohřbené pod tuhou civilizační slupkou. V lidském životě ale můžou nastat chvíle, kdy se tahle slupka sloupne, a z beránků se stávají vlci. Většinou v tom hraje roli náhoda. Třeba jako ta, která poslala bandu násilníků schovat se před bouřkou do posledního domu nalevo, v němž žili lidé, kteří se během jediné noci z obětí proměnili v jejich katy. Thrillerem Poslední dům nalevo odstartoval v roce 1972 kariéru mistr hrůzy Wes Craven. Jeho remake má vyděsit novou generaci návštěvníků kin a slibuje stejně šokující podívanou. Mari Collingwoodová přijela s rodiči strávit prázdniny na jejich letní sídlo utopené uprostřed hlubokých lesů. Idyla vezme za své hned po příjezdu, kdy Mari vyrazí pozdravit dávnou kamarádku Paige a společně vlezou do cesty z vězení uprchlému psychopatovi Krugovi a jeho kumpánům. Ti se chtějí nepohodlných svědkyň zbavit. Paige zavraždí, ale Mari, navzdory tomu, že ji znásilní a postřelí, dokáže utéct. Snaží se dostat k rodičům, ale do jejich domu také směřují kroky zabijáků, kteří se potřebují schovat před blížící se bouřkou. Manželé jsou velmi pohostinní, když ale domů dorazí polomrtvá Mari a rodiče zjistí, koho že to mají pod střechou, musí chtě nechtě odhodit civilizační návyky a vzít vykonání trestu do vlastních rukou. A není třeba pochybovat o tom, že půjde o trest absolutní.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Rodina musí držet při sobě a kdo se pokusí pevný kruh narušit, tvrdě zaplatí. Sadistický dovětek, s přesahem do černé komedie nebo ještě černější satiry, nenechá nikoho na pochybách. Záměr tvůrců je stejně jako celý film explicitnější než Pramen panny a Cravenův Poslední dům. Snížení počtu mrtvých má pramalý vliv na jeho děsivost a brutální msta nadto budí ambivalentnější pocity (neuplatňuje se zde logika „oko za oko, zub za zub“). Do kategorie původnímu filmu zcela cizí posunuje tento remake vysoká řemeslná úroveň a smysluplnost v chování postav. Chyběl nepříjemný dojem, že sleduji kamerové hrátky partičky chovanců nějakého ústavu s tlustými zdmi a zamřížovanými okny. 80% Zajímavé komentáře: Flipnic, JFL, Džebe, SeanLSD. (Matty) 4*
ak z tohohle filmu jsem byl hodně ale hodně překvapený. Čekal jsem blbost, a dostal jsem maximální nářez. Remake, který existuje jsem sice neviděl, ale vůbec mě to netrápí. V dnešní době, kdy jsem viděl už řadu filmů na podobnou tématiku a které mi dokázali na nejvejš zkurvit náladu je Poslední dům nalevo jako jakýsi závan svěžesti ze samotného nebe, který rozhodně potěší, a to neznamená všecko. Další co mě tu dost potěšilo je hudba, kterou složil John Murphy (například soundtrack k Sunshine) a hlavně díky právě Sunshine jsem si všim, že tu něco zavání, protože jedna výrazná skladba z něj se objeví, předělaná, i zde, a rozhodně to za to stojí. Mezi horor bych ale tenhle film určitě neřadil, možná právě to byl jeden z důvodů proč jsem očekával kravinu, a nakonec jsem se sám nestačil divit, jen bych doporučoval nečíst komentáře a obsah k tomuhle filmu už vůbec ne, já se přiznám, že jsem o filmu nevěděl prakticky nic, jenom to, že je to horor, což také není příliš pravda, a nakonec jsem dostal neskutečně nabytou jízdu, kde jsem si, nevím proč, vzpomněl například na Taken. Má to spád, je to akční a nenechalo mě to chvíli na pokoji. Rozhodně takovéhle filmy se mají točit a věřím, že potěšil více lidí než jenom mě, a to hodnocení tady tak trošku nechápu, i když je to remake, rozhodně to má hodně co do sebe. (Malarkey) 4*
Nudné, prázdné, samoúčelné. Násilí tu není ani šokující, ani estetické, ani burcují, jen vyprázdněně exhibující a otravně blbé. Postavy nemají absolutně žádnou svobodu rozhodnutí, tvůrci je vždycky natlačí tam, kde je chtějí mít a brutalita je tak jediným východiskem z nouze. Další potvrzení toho, že Hollywood dělá z perel králičí bobky. V "nehororovém" Bergmanovi je stokrát víc opravdového násilí, opravdových dilemat, opravdového utrpení. Tahle nažehlená kravina patří do středu pelotonu mainstreamových pokusů šokovat. Koho? Leda děti. (Marigold) 2*
VELKÁ RECENZE
Tak už je to asi definitivní. První vlnu hororových remaků máme za sebou. Předělávky asijských filmů, ve kterých bledé děti s podivně černými vlasy dělají bubu na hrdiny i na diváky, už dnes nikoho nezajímají. Došlo to i hollywoodským studiím, jejichž hlavouni se rozhodli zaměřit se jinam. Remaky amerických klasik tu sice byly už dřív, ale jelikož ty nejzajímavější filmy a nejveselejší sérioví vrazi svou novou verzi mají, je nutné hrabat v archivech trochu hlouběji. I tak se dá však s trochou štěstí najít něco, co má mezi hororovými fanoušky dobré jméno a potenciál vydělat nějaký ten milion.
Poslední dům nalevo je předělávkou debutu hororové legendy Wese Cravena (a ten byl remakem Bergmanova Pramene pany). Z jeho filmů dostaly novou podobu Hory mají oči, před nějakou dobou se mluvilo o Shockerovi nebo o předělávce Vřískotu a příští rok nás navštíví kotelník Freddy Krueger v nové Noční můře v Elm Street. Je toho zkrátka dost. Pokud však všechny remaky budou vypadat právě jako Poslední dům nalevo, žádné nadšení ze strany milovníků hororů tvůrci čekat nemohou.
Nejde ani tak o to, že příběh je poměrně slabý. To byl i v originálu. Celý děj si v podstatě pohrává s jedinou myšlenkou – co byste udělali, kdyby vám banda cynických kriminálníků znásilnila a téměř zavraždila dceru a vy jste je měli nakýblované doma, aniž by tušili, že „vy víte?“ Pomsta za ublížení někomu, koho má člověk rád, je téma staré snad jako film samotný, ale například nedávný Rozsudek smrti ukázal, že i když se nic moc originálního a nového vymyslet nedá, stačí, když si za kameru sedne někdo, kdo to s ní umí. A Dennis Iliadis, na jehož debut Hardcore jste mohli před pár lety narazit na festivalu v Karlových Varech, to bohužel není.
Zásadní problém Posledního domu nalevo tkví v tom, že si tvůrci neuvědomili, že když nemají příběh, musí diváky bavit něčím jiným. V původním filmu to byla až šokující míra násilí a upřímně – nic víc. Ale do jisté míry to stačilo. U předělávky však někdo evidentně vyměkl. Je trapné, smutné a směšné zároveň sledovat, jak se režisér pokouší natočit scénu znásilnění tak, aby se divákům dostala pod kůži a oni mohli konečně partu jednorozměrných záporáků začít pořádně nenávidět, a přitom nemá odvahu (respektive nemá povolení od producentů), do toho pořádně šlápnout. Alexandre Aja v Hory mají oči dokázal při scéně dobývání přívěsu vytvořit zatraceně nepříjemnou atmosféru a nebál se přitlačit na pilu tak, že část diváků měla problém udržet svůj oběd v žaludku. Nebylo to samoúčelné, bylo to působivé a díky tomu člověk věděl, že s naštvanými obyvateli pouště není žádná sranda. Oproti nim působí navenek drsně se tvářící skupina vrahů a úchyláků jako banda šášulů. Jejich chování by vás mělo vyděsit, znechutit a měli byste jim přát co nejkrutější smrt. Bohužel to, co Iliadis natočil, zdaleka nemá takový efekt, jaký by si nejspíš přál.
Poslední dům nalevo nemá tu sílu donutit člověka, aby se začal o hrdiny zajímat, aby se o ně bál, fandil jim nebo je nenáviděl. Na to je bohužel až příliš líbivý. Když v poslední půlhodince dojde na zúčtování, při kterém se ke slovu dostanou nože, drtičky na odpad nebo střelba do hlavy z absolutní blízkosti, nemá to ten patřičný efekt. Nejen kvůli předchozímu ději, ale i kvůli plochým charakterům. Herci příliš charismatu nepobrali a nikdo z nich nedostal prostor k tomu, aby zanechal výraznější dojem. Sice tu není nikdo, kdo by vyloženě vadil, avšak prakticky všichni jsou anonymní hrdinové, kterým nebudete držet palce a jejichž životy a osudy vám budou lhostejnější než výsledek krajských voleb v Tádžikistánu.
Co tedy chválit? Iliadisovi se alespoň občas daří budovat pochmurnou atmosféru, je však škoda, že jeho novinka stojí na něčem úplně jiném, a tak je jeho snažení v podstatě zbytečné. Jiný typ hororu by jeho režii slušel lépe. Kamera také není zlá a celé to uteče poměrně rychle, ale to je tak všechno. Moc vyložených kladů nebo důvodů, proč si film pamatovat déle než pár hodin, tady zkrátka nenajdete.
Poslední dům nalevo není vyložená mizérie, které byste se mohli v kině smát, nebo u níž by vám bylo trapně. Je ale možná horší, že jde v podstatě o film bez tváře. Od začátku je vidět snaha natočit film, jenž bude působit temně, nepříjemně a fyzicky odpudivě. Bohužel na výsledku je patrné, že touha vydělat na teenagerech a svézt se na vlně Saw, kde násilí je na první pohled hnusné, ale v podstatě neškodné, zvítězila. Poslední dům nalevo je zkrátka bezpohlavní horor, až to bolí.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Sedmnáctiletá Mari Collingwoodová přijela se svými rodiči Johnem a Emou na dovolenou do letního sídla na břehu jezera, daleko od lidí. Mari si půjčí od rodičů auto a jede do blízkého města za kamarádkou Paige, která je prodavačkou v místním obchodě. Mladík Justin, který u Paige právě nakupuje, nabídne děvčatům trávu a Paige se pro marihuanu nadchne. Mari vezme Paige s Justinem do motelu, kde je Justin ubytovaný, a trávu si dají všichni tři. Jejich dýchánek přeruší příchod Justinova otce Kruga, jeho partnerky Sadie a Justinova strýce Francise. Justin je vyděšený a děvčata záhy zjistí, že Krug je uprchlý nebezpečný trestanec, který bije i Justina. Paige s Mari nemají na výběr a jedou s únosci Mariným autem. Mari se v blízkosti letního sídla rodičů pokusí o útěk, který skončí autonehodou. Paige se pokusí uprchnout, ale Sadie s Francisem ji dohoní a před očima Mari i Justina ji několikrát probodnou... Krug pak chce po Justinovi, aby znásilnil Mari, ale Justin je vyděšený a odmítne. Krug znásilní Mari sám, ale ona sebere všechny síly, Kruga praští a utíká k jezeru. Skočí do vody a plave na druhou stranu, kde jsou rodiče. Krug na ni střílí, dokud se mu nepodaří ji postřelit. Myslí si však, že ji zastřelil... Rozpoutá se bouřka a Krug, Francis, Sadie a Justin naleznou útočiště v chatě Collingwoodových - Krug jim řekne, že měli autonehodu. Justin, kterému je z násilí špatně, zjistí, že jsou u Mariných rodičů a dá její řetízek s medailonkem na kuchyňskou linku. Ema návštěvníky zavede do domku pro hosty, a když se vrátí, slyší s Johnem bouchání na verandě, kde naleznou svou polomrtvou dceru. John je lékař a podaří se mu Mari stabilizovat. Johnovi s Emou dojde, že mají v domě brutální zločince, a chtějí dům co nejdřív opustit ve člunu. Jsou odhodlaní udělat cokoliv, aby přežili.
O FILMU
Wes Craven se během více než třicetileté kariéře stal kulturním fenoménem ve filmu a televizi. V roce 1984 vzkřísil hororový žánr klasikou Noční můra v Elm Street, který napsal i režíroval a v devadesátých letech navázal úspěšnou trilogií Vřískot. Tyto série dohromady vydělaly téměř miliardu dolarů a ukázaly Cravenovo hluboké porozumění často nevědomému strachu odehrávajícímu se v lidské psychice. Cravenův úspěch v odhalování kořenů strachu začal už v roce 1972 jeho prvním filmem, přelomovým snímkem Poslední dům nalevo. Film produkoval další přeborník přes horory Sean Cunningham, který dále pokračoval s mimořádně úspěšným hororem Pátek třináctého.
Na začátku 70. let protestovali studenti na amerických univerzitách proti válce ve Vietnamu. Při pohledu na krveprolití, které se na ně valilo každý den z televizních obrazovek, miliony Američanů procitli z válečné iluze. Kromě toho občané pociťovali bezpráví i na vlastní kůži. Mladí lidé začali upozorňovat na horká témata jako práva žen a gayů. Nová generace filmařů, kteří byli součástí této novodobé revolty, vyjadřovali své názory ve filmech, jež posouvali hranice dosavadní, běžné kinematografie.
Craven a Cunningham se jako jedni z nich potichu věnovali práci na filmu, který měl změnit směr moderních thrillerů. “Poslední dům byl v zásadě produktem své doby,” říká Craven. “V té době šla všechna pravidla k čertu, každý se snažil prolomit bariéru cenzury. Všichni jsme byli proti jakýmkoliv institucím. Bojovalo se ve Vietnamu a nejděsivější scény lidé viděli ve válečných dokumentech. V Posledním domě jsme chtěli ukázat násilí, tak jak jsme ho my skutečně vnímali a zároveň upozornit na slabiny hollywoodských hororů. Záměrně jsme vzali zvyklosti béčkových filmů a postavily je vzhůru nohama.”
Než se Craven dal na kariéru filmaře, působil jako univerzitní profesor literatury. Námět pro Poslední dům našel ve filmu Ingmara Bergmana Pramen panny, který byl inspirovaný švédskou středověkou baladou “Töreova dcera ve Vänge”. Ve své době byl Poslední dům poměrně drastickým odkloněním od duchaprázdných filmů o šílených, zrůdných vědcích, které byly módní na konci 60. a začátku 70. let.
Ani jeden z nich si nebyl jistý, jestli jejich nízkorozpočtový film s kontroverzním tématem přiláká nějaké diváky. Vlastně si jen chtěli vyzkoušet, jaké to je točit celovečerní film. “Když jsme dělali Poslední dům nalevo, byli jsme si vědomi toho, že děláme malý film, který se bude promítat ve dvou nebo třech kinech,” vzpomíná Craven. “Nikdo to neuvidí, nikdo nebude vědět, že jsme to natočili. Takže jsme si prostě řekli, ‘Ukážeme věci, které lidi ve filmech ještě neviděli. Dáme tam všechna tabu a prostě natočíme to, co chceme.’”
Původní verze Posledního domu byla, jak Cunningham popisuje, “partyzánská.” Filmový štáb měl 15 členů a rozpočet byl méně než 100 tisíc dolarů. Aby se ušetřilo co nejvíc peněz, natáčelo se hlavně v domech, které patřili členům štábu. Cunningham vzpomíná: “Byla to jedna z věcí, kdy někdo řekl, ‘Hele, mám nápad…natočíme film. Ty napíšeš scénář, já budu producent, ty režisér. Já budu dělat svačiny a já zvuk. Bylo to natáčení na velmi jednoduché, studentské úrovni. Bylo to jako zkoušení divadelní hry na střední, kdy všichni makali na maximum, jenom proto, aby nazkoušeli hru. V zásadě jsme byli děti, co pobíhali kolem dokola s kamerou.”
S takto skromnými podmínkami téměř nikoho nenapadlo, že by se z filmu stal kasovní trhák, který změní celý hororový žánr. Craven vzpomíná na premiérový víkend, “Volal jsem Seanovi, abych zjistil, jak to vypadá. Zeptal se mě, jestli sedím a pak mi řekl, že se z našeho filmu stal super hit, že lidé stojí před kiny dlouhé fronty na lístky.” Po prvním kole v kinech se horor přesunul do vysokoškolských klubů, kde se stal klasikou pro všechny milovníky hororů. Filmový kritik časopisu Chicago Sun Times Roger Ebert nazval Poslední dům “drsným, trpkým “spáčem”, který je čtyřikrát lepší než jste čekali...jeden z mála neočekávaných filmů, které jsou komerčně úspěšné, a zároveň je v nich něco víc.”
Současní hororoví režiséři jako Alexandre Aja nebo Eli Roth označují Poslední dům za film, který zásadně ovlivnil jejich tvorbu. Do svého uzavřeného klubu pozvali nového člena, mladého řeckého režiséra Dennise Iliadise, jehož úkolem bylo natočit remake Cravenova a Cunninghamova mistrovského kousku.
O NATÁČENÍ
Skok o 30 let dopředu. Navnaděni mimořádným úspěchem hororů jako Texaský masakr motorovou pilou a Cravenovy Hory nemají oči, se producenti začali zaobírat myšlenkou na oživení Posledního domu nalevo. Craven říká: “Vzhledem k tomu, že původní fim byl točený s minimálním rozpočtem, spoustu věcí jsme si nemohli dovolit dostatečně rozvést. Nová verze má naštěstí větší rozpočet, takže jsme si mohli mít větší produkci a věnovat více času a pozornosti natáčení. ”
Producenti hledali mladého, začínajícího režiséra, který dokáže správným způsobem představit klasiku starou 37 let současnému publiku. Potřebovali najít někoho, kdo přijde s novými vizuálními nápady a dokáže je spojit s novou akčností, humorem a dostatečnou hrůzou. Během roku producenti uvažovali o téměř 100 různých režisérech. Poté, co koproducent Cody Zwieg viděl provokativní film o mladistvých prostitutkách Hardcore, natočený řeckým režisérem Dennisem Iliadisem, přesvědčil své kolegy, aby snímek také shlédli. Všichni byli nadšeni. Hardcore byl v roce 2005 časopisem Variety zařazen mezi nejlepší filmy nových evropských režisérů.
“Věděli jsme, že remake bude mít úspěch, jen když najdeme režiséra, který vytvoří silné charaktery a nebude se bát jít do extrémů,” popisuje Zwieg. “Hardcore žánrově nepatří mezi horory, ale ukazuje uvěřitelné postavy v děsivých a přesto skutečných situacích. Hodně režisérů by dokázalo zpracovat lekavé a krvavé okamžiky Posledního domu, ale Dennis dokázal, že to bude umět, aniž by zničil postavy a situace, ve kterých se nacházejí.”
Iliadis po příležitosti spolupracovat s Wesem Cravenem a udělat z Posledního domu svůj americký debut bez zaváhání skočil. “Viděl jsem všechny Wesovy filmy a všechny jsou skvělé,” říká. “Tento film je založený na velmi typickém příběhu a jednoduchém ději, což tvoří skvělý základ. Chtěl jsem zachovat Wesovy úžasné, lekavé momenty a působivost a podle sebe rozvinout příběh.”
Pro upravení a zmodernizování původního Cravenova scénáře byli osloveni scénáristé Adam Alleca a Carl Ellsworth. Ellsworth k tomu dodává: “Je to typický film, kde zvítězí dobro nad zlem. Chtěl jsem z toho udělat víc thriller. Je to o obyčejných lidech, kteří se ocitnou ve výjimečné situaci, která pro ně nemůže být více mimořádná.”
Iliadis dodává: “Chtěl jsem, aby tento film diváky chytil a už je nepustil. Zároveň jsem chtěl, aby se lidé zamysleli nad lidskou povahou. Kdo je civilizovaný a kdo ne? Kdo je násilník a kdo normální? Tenhle film vás chytne pod krkem a řekne vám pár zajímavých věcí o lidské nátuře. Jsme zajímavý druh.”
Režisér Iliadis od začátku věděl, že základem vtáhnutí diváků do dramatického osudu rodiny Collingwoodových bude dokonalé herecké obsazení. Diváci musí mít pocit, jako kdyby sledovali své kamarády, kteří se ocitli uprostřed nejhlubší temnoty.
Obsazení hlavní role mladé plavecké šampiónky Mari Collingwoodové bylo úkolem číslo jedna. Nalezení herečky, která bude schopná zahrát množství emocí řítících se jak na horské dráze, nebylo jednoduché. Než se producenti a režisér shodli na Saře Paxton, přemýšleli o několika desítkách dalších.
Jelikož Sara Paxton hraje převážně komediální role, nebyla jasnou favoritkou. Režisér Iliadis si vzpomíná na debatu o jejím obsazení, “Hrála hlavně ve filmech pro teenagery, ale je to výrazná osobnost s mimořádným talentem. Její procítěnost dodala filmu ještě větší hloubku. Hledal jsem někoho, kdo odvypráví příběh svýma očima, někoho, komu budete od začátku fandit. Sara předvedla mimořádný a velmi statečný výkon.”
Sama Paxton uvítala příležitost hrát něco jiného než lehkomyslné postavy. „Chtěla jsem vyzkoušet něco nového… něco, do čeho se zakousnu a budu se s tím rvát.” Nejnáročnější pro ni byla scéna, ve které je kamarádka Paige brutálně zavražděna a Mari těžce zraněná. “Ze scénáře se mi zdálo, že ta scéna ukazuje příliš násilí a sexu,” vysvětluje Paxton. “Dennis si mě zavolal, abychom to probrali. Měla jsem připravené jasné argumenty, proč by to tak nemělo být. Dennis to ale pochopil už dopředu, takže mě ujistil, že ta scéna nebude mít v žádném případě sexuální podtext, nikoho to ani nenapadne. Je to čistě chvíle hrůzy a násilí.”
Paxton si naštěstí zachovala humor, který byl v nehostinných podmínkách natáčení víc než nutný. Koproducentka Jonathan Craven herečku chválí: “Musela se plížit ve strašném dešti lesem ve čtyři hodiny ráno. Měla na sobě jen tričko a kalhotky, my kolem měli kabáty, a přesto jsme mrzli. Sara bez zareptání zahrála scénu a šla tančit do scény pro trailer. To podle mne mluví za vše.”
Oživení Posledního domu má pro koproducentku Craven i osobní rovinu. “Když mi bylo šest, hrála jsem v původním filmu. Držela jsem tam míč,” směje se Cravenová. “Byl to jeden z nejoblíbenějších filmů mého otce, takže když teď byla příležitost pracovat na nové podobě, byla jsem nadšená. Měla jsem pocit, že ten film musím ochraňovat.”
Do role Mariiny matky Emmy byla obsazena Monica Potter. Ačkoliv je známá hlavně díky komediím Doktor Flastr a Vzhůru nohama, thrillery a horory jsou jí také blízké - hrála v mimořádně úspěšném filmu Saw a Jako pavouk. “Když četla Monica scénář poprvé na zkoušce, dodala svojí postavě suchý humor a ironii,“ vzpomíná scénárista Carl Ellsworth. “Zbytek postavy jsem psal přesně pro ni a její drsný smysl pro humor.”
Monicu Potter, samu matku teenagera, oslovilo téma, které film rozebírá. “Nejvíc mě přitahovalo téma rodiny, hlavně způsob, jakým se vyrovnávali se ztrátou syna. Chtěli ochránit svoji dceru a byli pro to ochotni udělat cokoliv, právě proto, že dříve ztratili syna.”
Manžela a otce, doktora Johna Collingwooda hraje zkušený herec a režisér Tony Goldwyn. Stejně jako Sara Paxton vážně zvažoval, že nabídku producentů nepřijme. “Když jsem četl scénář, byl jsem překvapený, jak je to násilnické,” říká. “Jeden z producentů mi poslal Dennisův film Hardcore a když jsem to viděl, říkal jsem si, že je to natočené tak skvěle a s důrazem na detail, že to celé má velmi lidský rozměr. Pochopil jsem, že jsem v rukou talentovaného režiséra.”
Mariinu kamarádku Paige hraje stále známější herečka Martha MacIsaac. Stejně jako Sara Paxton byla překvapena náročností role. “Nikdy jsem netočila tak fyzicky náročnou roli,” připouští. “Dělaly jsme hodně triků - pády ze skály nebo vyplétání z provazu. Několik dní jsem běhala po lesích v minisukni a teniskách, což na první pohled vypadá, že se na běhání v lese skvěle hodí. Nehodí.”
Poslední dům nalevo je především příběh o dvou rodinách, jejichž životy se během 24 hodin tragicky propletou. Zajímavé jsou postavy otců, kteří představují naprosté opaky. “Jedna rodina přežívá jen díky konfliktům a výjimečným situacím, zatímco druhá rodina se snaží žít spořádaný život,” poznamenává režisér. “Ale existují mezi nimi podobnosti. Bezchybný otec a sadistický otec kriminálník mají společné rysy.”
Roli násilnického vůdce gangu Kruga ztvárnil Garret Dillahunt. “Na castingu všichni hráli Kruga jako typického záporáka,” vzpomíná režisér. “To je vždycky chyba, i největší kriminálník se usmívá. Chtěl jsem, aby se smál a v jeho očích byla hrůza. Garret tuto lstivost a dvojznačnost přinesl.”
Dillahunt si potřeboval Kruga polidštit, aby dokázal pochopit jeho psychopatické chování. V rámci přípravy na roli přečetl několik knih o sériových vrazích a jejich motivaci. Herec popisuje svoji postavu jako “uprchlého vězně, který není moc dobrý otec, ale svého syna velmi miluje. Je zahořklý, že se mu život nevyvedl, jak si představoval. Snaží se udržet pohromadě svoji malou, trochu podivnou rodinu. Stojí v jejich čele a zoufale se snaží si tuto pozici udržet.”
Kruga obklopují stejně krutí členové gangu, kteří ho podporují ve vzrůstajícím násilí. Dillahunt popisuje: “Jsou to zabijáci, kteří se ani nesnaží zakrýt po sobě stopy. Jakoby jim bylo jedno, jestli umřou nebo jestli je chytí. Jsou v ráži a snaží se nadělat co nejvíce škody, než budou chyceni.”
Krugova sadistického bratra Francise ztvárnil herec Aaron Paul, známý díky roli v kritiky uznávaném TV seriálu Breaking Bad. Ten roli nejprve odmítl, ale producenti mu nedali pokoj, dokud nekývl.
Paul nakonec přivítal příležitost hrát tak zvrácenou postavu. “Nic podobného jsem před tím nehrál. Bylo to zábavné obléct si tak rozdílnou kůži. Francis je zlý, hodně sexuálně založený tvor. Vyžívá se v pohrávání si a ubližování nevinným, bezbranným lidem.”
Krugovu přítelkyni Sadie hraje Riki Lindhome. “Je to psychopat,” shrnuje Lindhome. “Ráda zabíjí lidi. Nepřemýšlí dopředu, udělá, co ji zrovna napadne a až pak se tím začne zaobírat.” Aby se herečka vžila do své postavy, představila si ženu, která je na 100% oddaná Krugovi. Když ho zavřou, počká na něj. Udělá všechno proto, aby ho odtud dostala. Bude riskovat svůj život, jen aby mohla být s ním.
Výčet vrahů uzavírá Spencer Treat Clark jako mentálně zaostalý Krugův syn Justin. Když v Los Angeles skončil casting, herci vyrazili na týdenní pobyt do Kapského města v Jihoafrické republice, aby se věnovali intenzivnímu zkoušení. Společné zkoušky před natáčením jsou základní filosofií režiséra Iliadise. “Pro pochopení scénáře a hloubky postav je skvělé si to projít s herci. Snažil jsem se, aby přicházeli se svými nápady, aby se neupínali jen k tomu, co je na papíře. Je to úžasné, když dostanou prostor. Ze začátku na ně tlačíte a pak už jen sedíte pohodlně opření na židli.”
Jelikož natáčení začalo na jaře 2008, proměnlivé počasí zabránilo filmařům vrátit se do Westportu v Connecticuta, kde se natáčel původní snímek. Po vhodném místu pátrali po celém světě, od západního pobřeží Spojených států, přes Rumunsko až do Kapského města, kde nakonec našli, co hledali - zkušené filmaře, nádherné pobřeží a izolované lokace u jezer, které přesně nahradily les na severozápadním pobřeží Tichomořského oceánu z původního filmu.
Jako filmového architekta si producenti vybrali Jihoafričana Johnnyho Breedta, který před několika lety pracoval na Cravenově Krutá rasa. “Dělal jsem asi na 10 hororech a vždycky to byla velmi zajímavá práce,” říká Breedt. “S hororem si můžete hrát… dělat věci, které by vám běžné drama nikdy nedovolilo.”
Většina děje se odehrává v Collingwoodových osamocené chatě na břehu jezera. “Najít toto místo bylo nejobtížnější. Jezdili jsme od lokace k lokaci a pořád se nám nic nelíbilo. Dostali jsme se tak daleko, že jsem si říkal, že jsme možná zvolili špatné místo.”
Po týdnech bezvýsledného hledání štáb objevil pozemek v borovicovém lese, který ležel jen 45 minut od Kapského města. Poslední dům nalevo, stejně jako domek pro hosty a garáž, bylo potřeba na vyhlédnutém místě postavit zcela od základů. Kvůli autentičnosti se filmaři rozhodli postavit exteriéry i interiéry domu u jezera přímo na pozemku. “Původně jsme tam chtěli natočit jen exteriéry a interiéry udělat v ateliérech,” vzpomíná koproducent Jonathan Craven. “Nakonec jsme se dohodli, že tam postavíme plně funkční dům, abychom nemuseli měnit lokace. Není to tak snadné, jako v interiérech, kde můžete snadno simulovat noc i ve dne, ale zase to bylo pěkně celistvé. Na tři týdny se z nás všech stali noční ptáci.”
Dům byl postaven podle plánů a fotografií vinařské farmy, ležící ve státě Massachusetts. Ačkoliv produkce prošla všechny bazary a antikvariáty v Kapském městě, aby objevila předměty z Ameriky, téměř nic nenašla a proto musela být většina přivezena ze Států.
Vzhledem k tomu, že film se odehrává převážně během deště a bouřek, musel být déšť vytvořen uměle, pomocí nádrží zavěšených na šedesátimetrových jeřábech, tyčících se nad pozemkem Collingwoodových. Iliadis se směje: “Šel jsem za scénáristy, abych jim řekl, že déšť ve scénáři je pěkně těžká věc. Nakonec to ale filmu dodalo zajímavý rozměr.”
Ocenění:
The Saturn Awards
2010 - Nejlepší horor/thriller (nominace)
DABING
V českém znění: Martin Stránský - Garret Dillahunt (Krug), Jana Mařasová - Monica Potter (Estelle Collingwoodová), Libor Hruška - Tony Goldwyn (John Collingwood), Miriam Chytilová - Sara Paxton (Mari Collingwoodová), Bohdan Tůma - Aaron Paul (Fred Podowski), Klára Jandová - Martha MacIsaac (Phyllis Stoneová), Jan Maxián - Spencer Treat Clark (Junior Stillo), Kateřina Velebová - Riki Lindhome (Sadie), Pavel Rímský - Michael Bowen (Morton), Zuzana Skalická, Zdeněk Podhůrský (titulky)
Překlad: Jiří Pondělíček ml.
Zvuk: Radomír Petrik
Produkce: Leoš Lanči
Dialogy a režie: Zdeněk Podhůrský
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska 2009
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 21.5.2009 Bontonfilm
Premiéra USA: 13.3.2009 Universal Pictures US
Premiéra Velká Británie: 12.6.2009
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 2.11.2009 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 2.11.2009 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč
Tržby celkem - $
Návštěvnost v ČR
Náklady (Rozpočet) - $
Tvůrci a herci
Dennis Iliadis (Režie), Wes Craven (Produkce), Sean S. Cunningham (Produkce), Marianne Maddalena (Produkce), John Murphy (Hudba), Sharone Meir (Kamera), Peter McNulty (Střih), Scout Masterson (Casting), Nancy Nayor (Casting), Johnny Breedt (Scénografie), Janie Bryant (Kostýmy), Jon Johnson (Zvuk), - (Masky), Adam Alleca (Scénář), Carl Ellsworth (Scénář), Wes Craven (původní scénář) (Scénář), Sara Paxton (Herec), Monica Potter (Herec), Garret Dillahunt (Herec), Tony Goldwyn (Herec), Josh Coxx (Herec), Spencer Treat Clark (Herec), Aaron Paul (Herec), Riki Lindhome (Herec), Martha MacIsaac (Herec), Michael Bowen (Herec)
2009/109/USA/Krimi, Drama, Horor, Thriller
- Film sa natáčal v Juhoafrickej republike, konkrétne v okolí Kapského mesta.
- Při scéně v motelu jsou viditelné modřiny na nohou Paige a Mari, protože se tato scéna natáčela po scénách napadení v lese.
- Producent Jonathan Craven se objevil jako dítě v původním The Last House on the Left (1972).
- Tony Goldwyn původně ve filmu nechtěl hrát, a to kvůli násilným scénám.
- V jednom rozhovoru Sara Paxton řekla, že scéna znásilnění se natáčela 17 hodin.
- Film měl premiéru 13. března 2009.
- Za první víkend promítání film vydělal přes 14 milionů dolarů.
- Film je remakem snímku The Last House on the Left, který byl remakem filmu The Virgin Spring.
- Původně se měl film natáčet ve stejných lokacích jako původní film z roku 1972, tedy ve Westportu v Connecticutu, ale hrozilo nevhodné počasí, tak se od tohoto nápadu upustilo.
- Původně měl mít film premiéru rovnou na DVD.
- O post režiséra se ucházela stovka filmařů. Dennis Iliadis si producenty získal filmem Hardcore.
- Spoiler: Počet mrtvých ve filmu je 6.
Odkazy