Poslední dny Sophie Schollové / Sophie Scholl - Die letzten Tage (2005/117/Německo/Drama, Válečný, Životopisný) 81% -Originál DVD-
28.05.2022 02:36
JEDNOU VĚTOU
„Na jaře roku 1942 vzniká v Mnichově studentská odbojová skupina "Bílá růže". Jejími členy jsou i sourozenci Hans a Sophie Schollovi, kteří se podílejí na tvorbě a distribuci protinacistických letáků."
OBSAH
Režisér Marc Rothemund není první, kdo na filmové plátno převedl drama posledních dnů členů ilegální skupiny Bílá růže. Na začátku 80. let vznikly dva filmy inspirované těmito událostmi, jejichž autory byli režiséři Michael Verhoeven a Percy Adlon. Rothemundův snímek předčí tyto poměrně akademické filmy tím, že režisér si za ústřední hrdinku vybral postavu Sophie Schollové, skrze niž se mu daří drama sugestivně přiblížit. Tomuto silnému filmu o osobní statečnosti několika mladých studentů dominuje autentický projev Julie Jentschové v hlavní roli.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Hned na začátku mě překvapila svižná režie vídaná spíše u současných thrillerů než u historických dramat podle skutečných událostí. Vyloženě akční hudba podbarvující odvážný odbojářský čin – ve vážně míněném filmu z druhé světové války? Jestli to funguje, proč ne. Snímek je díky tomu více přístupný mladšímu publiku, ačkoliv pochybuji že by mu bylo určeno primárně. Po slibném úvodu se film mění v nekončící dialog, který naštěstí začne vážně nudit teprve těsně před opět vyhroceným finále. Problémem je, že vybrané téma – jakkoliv humánní myšlenku nesoucí – není dostatečně silné pro udržení pozornosti i během nikam nevedoucích proslovů – jak se to dařilo Konferenci ve Wannsee. Poslední dny mě jednoduše nedokázaly vtáhnout, jejich budování atmosféry výhradně za použití „osudové“ hudby bych se nebál označit za laciné, přesto mě film bavil a dokázal podnítit můj zájem o dané téma. Takže cíl splněn, hurá, jdem domů? Ale kdepak, tady bylo rozhodně zaděláno na víc, čtyři hvězdičky nakonec vybojovala hlavně Julia Jentschenová svým přesvědčivým výkonem. 75% (Matty) 4*
Úplně omračující byly dialogy mezi Sophii Schollovou a Robertem Mohrem o svobodě, demokracii, svědomí a zákonech. Garantuji vám, že tuhle část filmu si pustím ještě několikrát. Ze zveřejněných archivů Stasi v roce 1989 víme, že pře mezi Sophii Schollovou a Robertem Mohrem o tomto trvala hodiny !! Vůbec bych chtěl vidět do myšlenek Roberta Mohreho co k Sophii ve skutečnosti cítil, zdali vůbec něco, můj subjektivní pocit je, že její názory respektoval a přemýšlel o nich. A co jsem cítil k Sophii já ? Úctu, respekt, obdiv. Její odvaha a vnitřní síla udělala z mého srdce tlučíčí zvon. Historicky věrný film co donutil k činosti současně můj mozek i emoce a to se vskutku nestává často. Nedá mi to, abych svůj koment nezakončil výpovědí kata Sophie Scholl - "Ještě nikdy jsem neviděl nikoho umírat tak statečně." A úplnou tečku mého komentáře řekl už Hans Scholl citací z Goetha: Navzdory všem mocným vytrvat. (Enšpígl) 5*
Mé první setkání s Julií Jentsch nemohlo dopadnout (o mnoho) lépe. Komorní drama o střetu mladistvého zaujetí a idealismu s tragickou realitou a také o nekončícím vzdoru proti zrůdným myšlenkám ýbrmenšovských šílenců pozvolna graduje až k očekávanému, ale přesto strhujícímu závěru - navrch "ozdobeného" výpravou adekvátní závažnosti věci. "Předzávěrečné" scény z takzvaného lidového soudu jsou mrazivým mementem znásilnění nade vše svaté myšlenky boni et aequii ve službách...prostě zla, jinak to označit nelze. Snad se jednoho dne dočkáme podobně kvalitního snímku z naší, podobným - ale pro změnu rudým - hnusem prolezlé minulosti... A snad se konečně poučíme. Závěr a zatmívačka jsou výtečný nápad a na mě osobně působí silněji než nějaká naturalistická tečka. Idea nenásilného odporu je tak zachována až do konce... Nejen za to dávám 90%. (Gemini) 5*
VELKÁ RECENZE
Německý film s Julií Jentschovou, nominovaný na Oscara (2005). Historická rekonstrukce posledních šesti dnů německé studentky z odbojové skupiny „Bílá růže“.
Na jaře roku 1942 vzniká v Mnichově studentská odbojová skupina "Bílá růže". Jejími členy jsou i sourozenci Hans a Sophie Schollovi, kteří se podílejí na tvorbě a distribuci protinacistických letáků. Šíření letáků se jim daří až do února 1943, kdy jsou odhaleni, vyslýcháni a postaveni před soud.
Režisér Marc Rothemund převedl na filmové plátno drama posledních dnů členů ilegální protinacistické skupiny. Již na začátku 80. let vznikly dva filmy inspirované těmito událostmi, jejichž autory byli režiséři Michael Verhoeven a Percy Adlon. Rothemundův snímek si za ústřední hrdinku vybral postavu Sophie Schollové, skrze niž se mu daří drama divákovi sugestivně přiblížit. Silný příběh o osobní statečnosti, jenž je rekonstrukcí historických událostí, byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný hraný film a na filmovém festivalu v Berlíně získal Stříbrného medvěda pro nejlepší herečku (Julia Jentschová) a pro nejlepšího režiséra (Marc Rothemund).
Studentské hnutí „Bílá růže“ se zabývalo především výrobou a rozšiřováním letáků proti nacistické vládě. Idealismus mládí toužící měnit ten ideologií zmanipulovaný svět. Celý film je v podstatě jeden dlouhý výslech. O to nepříjemnější, že netušíme, ani my ani Sophie, co vypovídá její bratr, který byl zatčen společně s ní. Nevíme, jak moc se s přibývajícími otázkami odchylují od společně připravené verze, zvlášť poté, kdy domovní prohlídka přináší jasné důkazy proti nim. Výslech, který se postupně mění na výměny názorů mezi Sophii a vyšetřovatelem... „Já bych to stejně udělala znovu, abych změnila váš špatný názor na svět. Podle mého neměnného názoru jsem udělala pro můj národ to nejlepší. Nelituji toho a chci za to nést následky.“ Vynikající Julia Jentsch, kterou zatím znám jen z filmu „ Občanská výchova“, ale pokusím se to napravit a působivá hudba. A pokud nepatříte k těm, kteří už dopředu odsuzují německé filmy, jen proto, že jsou německé. Tak si rozhodně tenhle film nenechte ujít.
Ocenění:
Academy Awards
2006 - Marc Rothemund (Zahraniční film) (nominace)
European Film Awards
2005 - Julia Jentsch (Nejlepší herečka)
2005 - Julia Jentsch (Nejlepší herečka podle diváků)
2005 - Marc Rothemund (Nejlepší režisér podle diváků)
2005 - Marc Rothemund (Nejlepší film) (nominace)
2005 - Jana Karen (Nejlepší výprava) (nominace)
Berlinale IFF
2005 - Marc Rothemund (Stříbrný medvěd za nejlepší režii)
2005 - Julia Jentsch (Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon)
2005 - Marc Rothemund (Zlatý Medvěd za nejlepší film) (nominace)
DABING
V českém znění [obsazeni]Andrea Elsnerová - Julia Jentsch (Sophie Magdalena Scholl), Jiří Čapka - Gerald Alexander Held (Robert Mohr), Saša Rašilov - Fabian Hinrichs (Hans Scholl), Zuzana Mixová - Johanna Gastdorf (Else Gebel), Václav Knop - André Hennicke (Roland Freisler), Jiří Ployhar, Milan Bouška, David Novotný, Martin Písařík, Svatopluk Schuller, René Přibil, Jiří Valšuba a další
Překlad: Tomáš Studený
Zvuk: Petr Mandák
Produkce: Petr Skarke
Dialogy: Jitka Hoferková
Režie: Vladimír Žďánský
Vyrobila: Společnost SDI Media pro HBO 2006
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: -
Premiéra USA: 29.10.2005 (Virginia Film Festival)
Premiéra Německo: 24.2.2005 X-Verleih
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 10.3.2008 (DVD) H.C.E.
Poprvé na DVD: 10.3.2008 H.C.E.
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - $ 13 900 000
Zajímavost k filmu
„Na jaře roku 1942 vzniká v Mnichově studentská odbojová skupina "Bílá růže". Jejími členy jsou i sourozenci Hans a Sophie Schollovi, kteří se podílejí na tvorbě a distribuci protinacistických letáků."
OBSAH
Režisér Marc Rothemund není první, kdo na filmové plátno převedl drama posledních dnů členů ilegální skupiny Bílá růže. Na začátku 80. let vznikly dva filmy inspirované těmito událostmi, jejichž autory byli režiséři Michael Verhoeven a Percy Adlon. Rothemundův snímek předčí tyto poměrně akademické filmy tím, že režisér si za ústřední hrdinku vybral postavu Sophie Schollové, skrze niž se mu daří drama sugestivně přiblížit. Tomuto silnému filmu o osobní statečnosti několika mladých studentů dominuje autentický projev Julie Jentschové v hlavní roli.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Hned na začátku mě překvapila svižná režie vídaná spíše u současných thrillerů než u historických dramat podle skutečných událostí. Vyloženě akční hudba podbarvující odvážný odbojářský čin – ve vážně míněném filmu z druhé světové války? Jestli to funguje, proč ne. Snímek je díky tomu více přístupný mladšímu publiku, ačkoliv pochybuji že by mu bylo určeno primárně. Po slibném úvodu se film mění v nekončící dialog, který naštěstí začne vážně nudit teprve těsně před opět vyhroceným finále. Problémem je, že vybrané téma – jakkoliv humánní myšlenku nesoucí – není dostatečně silné pro udržení pozornosti i během nikam nevedoucích proslovů – jak se to dařilo Konferenci ve Wannsee. Poslední dny mě jednoduše nedokázaly vtáhnout, jejich budování atmosféry výhradně za použití „osudové“ hudby bych se nebál označit za laciné, přesto mě film bavil a dokázal podnítit můj zájem o dané téma. Takže cíl splněn, hurá, jdem domů? Ale kdepak, tady bylo rozhodně zaděláno na víc, čtyři hvězdičky nakonec vybojovala hlavně Julia Jentschenová svým přesvědčivým výkonem. 75% (Matty) 4*
Úplně omračující byly dialogy mezi Sophii Schollovou a Robertem Mohrem o svobodě, demokracii, svědomí a zákonech. Garantuji vám, že tuhle část filmu si pustím ještě několikrát. Ze zveřejněných archivů Stasi v roce 1989 víme, že pře mezi Sophii Schollovou a Robertem Mohrem o tomto trvala hodiny !! Vůbec bych chtěl vidět do myšlenek Roberta Mohreho co k Sophii ve skutečnosti cítil, zdali vůbec něco, můj subjektivní pocit je, že její názory respektoval a přemýšlel o nich. A co jsem cítil k Sophii já ? Úctu, respekt, obdiv. Její odvaha a vnitřní síla udělala z mého srdce tlučíčí zvon. Historicky věrný film co donutil k činosti současně můj mozek i emoce a to se vskutku nestává často. Nedá mi to, abych svůj koment nezakončil výpovědí kata Sophie Scholl - "Ještě nikdy jsem neviděl nikoho umírat tak statečně." A úplnou tečku mého komentáře řekl už Hans Scholl citací z Goetha: Navzdory všem mocným vytrvat. (Enšpígl) 5*
Mé první setkání s Julií Jentsch nemohlo dopadnout (o mnoho) lépe. Komorní drama o střetu mladistvého zaujetí a idealismu s tragickou realitou a také o nekončícím vzdoru proti zrůdným myšlenkám ýbrmenšovských šílenců pozvolna graduje až k očekávanému, ale přesto strhujícímu závěru - navrch "ozdobeného" výpravou adekvátní závažnosti věci. "Předzávěrečné" scény z takzvaného lidového soudu jsou mrazivým mementem znásilnění nade vše svaté myšlenky boni et aequii ve službách...prostě zla, jinak to označit nelze. Snad se jednoho dne dočkáme podobně kvalitního snímku z naší, podobným - ale pro změnu rudým - hnusem prolezlé minulosti... A snad se konečně poučíme. Závěr a zatmívačka jsou výtečný nápad a na mě osobně působí silněji než nějaká naturalistická tečka. Idea nenásilného odporu je tak zachována až do konce... Nejen za to dávám 90%. (Gemini) 5*
VELKÁ RECENZE
Německý film s Julií Jentschovou, nominovaný na Oscara (2005). Historická rekonstrukce posledních šesti dnů německé studentky z odbojové skupiny „Bílá růže“.
Na jaře roku 1942 vzniká v Mnichově studentská odbojová skupina "Bílá růže". Jejími členy jsou i sourozenci Hans a Sophie Schollovi, kteří se podílejí na tvorbě a distribuci protinacistických letáků. Šíření letáků se jim daří až do února 1943, kdy jsou odhaleni, vyslýcháni a postaveni před soud.
Režisér Marc Rothemund převedl na filmové plátno drama posledních dnů členů ilegální protinacistické skupiny. Již na začátku 80. let vznikly dva filmy inspirované těmito událostmi, jejichž autory byli režiséři Michael Verhoeven a Percy Adlon. Rothemundův snímek si za ústřední hrdinku vybral postavu Sophie Schollové, skrze niž se mu daří drama divákovi sugestivně přiblížit. Silný příběh o osobní statečnosti, jenž je rekonstrukcí historických událostí, byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný hraný film a na filmovém festivalu v Berlíně získal Stříbrného medvěda pro nejlepší herečku (Julia Jentschová) a pro nejlepšího režiséra (Marc Rothemund).
Studentské hnutí „Bílá růže“ se zabývalo především výrobou a rozšiřováním letáků proti nacistické vládě. Idealismus mládí toužící měnit ten ideologií zmanipulovaný svět. Celý film je v podstatě jeden dlouhý výslech. O to nepříjemnější, že netušíme, ani my ani Sophie, co vypovídá její bratr, který byl zatčen společně s ní. Nevíme, jak moc se s přibývajícími otázkami odchylují od společně připravené verze, zvlášť poté, kdy domovní prohlídka přináší jasné důkazy proti nim. Výslech, který se postupně mění na výměny názorů mezi Sophii a vyšetřovatelem... „Já bych to stejně udělala znovu, abych změnila váš špatný názor na svět. Podle mého neměnného názoru jsem udělala pro můj národ to nejlepší. Nelituji toho a chci za to nést následky.“ Vynikající Julia Jentsch, kterou zatím znám jen z filmu „ Občanská výchova“, ale pokusím se to napravit a působivá hudba. A pokud nepatříte k těm, kteří už dopředu odsuzují německé filmy, jen proto, že jsou německé. Tak si rozhodně tenhle film nenechte ujít.
Ocenění:
Academy Awards
2006 - Marc Rothemund (Zahraniční film) (nominace)
European Film Awards
2005 - Julia Jentsch (Nejlepší herečka)
2005 - Julia Jentsch (Nejlepší herečka podle diváků)
2005 - Marc Rothemund (Nejlepší režisér podle diváků)
2005 - Marc Rothemund (Nejlepší film) (nominace)
2005 - Jana Karen (Nejlepší výprava) (nominace)
Berlinale IFF
2005 - Marc Rothemund (Stříbrný medvěd za nejlepší režii)
2005 - Julia Jentsch (Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon)
2005 - Marc Rothemund (Zlatý Medvěd za nejlepší film) (nominace)
DABING
V českém znění [obsazeni]Andrea Elsnerová - Julia Jentsch (Sophie Magdalena Scholl), Jiří Čapka - Gerald Alexander Held (Robert Mohr), Saša Rašilov - Fabian Hinrichs (Hans Scholl), Zuzana Mixová - Johanna Gastdorf (Else Gebel), Václav Knop - André Hennicke (Roland Freisler), Jiří Ployhar, Milan Bouška, David Novotný, Martin Písařík, Svatopluk Schuller, René Přibil, Jiří Valšuba a další
Překlad: Tomáš Studený
Zvuk: Petr Mandák
Produkce: Petr Skarke
Dialogy: Jitka Hoferková
Režie: Vladimír Žďánský
Vyrobila: Společnost SDI Media pro HBO 2006
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: -
Premiéra USA: 29.10.2005 (Virginia Film Festival)
Premiéra Německo: 24.2.2005 X-Verleih
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 10.3.2008 (DVD) H.C.E.
Poprvé na DVD: 10.3.2008 H.C.E.
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - $ 13 900 000
Tvůrci a herci
Marc Rothemund (Režie), Fred Breinersdorfer (Produkce), Sven Burgemeister (Produkce), Christoph Müller (Produkce), Marc Rothemund (Produkce), Reinhold Heil (Hudba), Johnny Klimek (Hudba), Martin Langer (Kamera), Hans Funck (Střih), Nessie Nesslauer (Casting), Jana Karen (Scénografie), Natascha Curtius-Noss (Kostýmy), Fred Breinersdorfer (Scénář), Julia Jentsch (Herec), Alexander Held (Herec), Fabian Hinrichs (Herec), André Hennicke (Herec), Florian Stetter (Herec), Johanna Gastdorf (Herec), Klaus Händl (Herec), Maximilian Brückner (Herec), Petra Kelling (Herec), Johannes Herrschmann (Herec), Anton Figl (Herec), Johannes Suhm (Herec), Walter Hess (Herec), Norbert Heckner (Herec), Christian Hoening (Herec), Harald Geil (Herec), Paul Herwig (Herec)
2005/117/Německo/Drama, Válečný, Životopisný
- Soudce, který odsoudil členy skupiny Bílá růže k trestu smrti se, jmenoval Roland Freisler. Roland Freisler padl během 1. světové války do ruského zajetí. Po propuštění ze zajetí se vrátil do Německa jako přesvědčený komunista a vystudoval v Německu práva. Členem NSDAP se stal roku 1925 a hájil členy NSDAP, kteří měli problémy se zákonem.V roce 1942 se stal prezidentem Národního tribunálu a v této funkci se stal nechvalně proslulým soudcem. Cca 90 % z jeho 2600 rozsudků skončilo trestem smrti nebo doživotím. Trest smrti dostali mimo jiné členové skupiny Bílá růže a účastníci atentátu na Adolfa Hitlera z roku 1944. Na obžalované Freisler často křičel urážky a ponižoval je, mnoho svých procesů dokonce nechával filmovat. Freisler byl fanatický nacista, protože chtěl nacistům dokázat, že jeho komunistická minulost byl omyl. Roland Freisler nebyl nikdy potrestán, protože zemřel 3. února 1945 během spojeneckého náletu na Berlín v budově soudu zasažené výbuchem pumy.
- Německý herec Jörg Hube hrál ve filmu Roberta Scholla, otce sourozenců Schollových. Ve filmu s názvem Bílá růže (1982), která se zabývala stejnou tématikou, hrál Jörg Hube vládního úředníka.
- Gilotina, kterou byli popraveni sourozenci Schollovi (Julia Jentsch, Fabian Hinrichs) a Christoph Probst (Florian Stetter), byla objevena v lednu roku 2014 ve sklepě Bavorského národního muzea v Mnichově. Dlouho byla gilotina považována za ztracenou. Poslední žijící člen skupiny Bílá růže Franz Josef Müller, kterému bylo v době objevu gilotiny 89 let, byl proti vystavení gilotiny na veřejnosti.
- Některé scény byly natočeny v Praze na Právnické fakultě.
- O osudu Sophii Scholl pojednává také snímek Die Weiße Rose (1982).
- Film byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, získal European Film Awards 2005 za nejlepší herečku a dva stříbrné medvěd za nejlepší herečku a režii na Berlinale 2005.
- Film primárně vychází z dobových svědectví, soudních dokumentů a odtajněných originálních protokolů po roce 1989 o výsleších Schollové na Gestapu, nalezených v archivech Stasi.
- Nahrávky, které hrají v soudní síni, byly objeveny v Bavaria Film Studios.
- Film byl celý natočen chronologicky.
- Při závěrečných titulcích je možno vidět fotografie skutečných sourozenců Schollových a Christopha Probsta.
- Některé scény byly natočeny na Univerzitě v Mnichově, tedy na skutečném místě, kde byli Sophie a Hans Schollovi zatčeni. Náměstí před Univerzitou se jmenuje "Náměstí sourozenců Schollových".
- Německý herec Jörg Hube hrál ve filmu Roberta Scholla, otce sourozenců Schollových. Ve filmu s názvem Bílá růže (1982), která se zabývala stejnou tématikou, hrál Jörg Hube vládního úředníka.
- Gilotina, kterou byli popraveni sourozenci Schollovi (Julia Jentsch, Fabian Hinrichs) a Christoph Probst (Florian Stetter), byla objevena v lednu roku 2014 ve sklepě Bavorského národního muzea v Mnichově. Dlouho byla gilotina považována za ztracenou. Poslední žijící člen skupiny Bílá růže Franz Josef Müller, kterému bylo v době objevu gilotiny 89 let, byl proti vystavení gilotiny na veřejnosti.
- Některé scény byly natočeny v Praze na Právnické fakultě.
- O osudu Sophii Scholl pojednává také snímek Die Weiße Rose (1982).
- Film byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, získal European Film Awards 2005 za nejlepší herečku a dva stříbrné medvěd za nejlepší herečku a režii na Berlinale 2005.
- Film primárně vychází z dobových svědectví, soudních dokumentů a odtajněných originálních protokolů po roce 1989 o výsleších Schollové na Gestapu, nalezených v archivech Stasi.
- Nahrávky, které hrají v soudní síni, byly objeveny v Bavaria Film Studios.
- Film byl celý natočen chronologicky.
- Při závěrečných titulcích je možno vidět fotografie skutečných sourozenců Schollových a Christopha Probsta.
- Některé scény byly natočeny na Univerzitě v Mnichově, tedy na skutečném místě, kde byli Sophie a Hans Schollovi zatčeni. Náměstí před Univerzitou se jmenuje "Náměstí sourozenců Schollových".
Odkazy
Hrají:
Julia Jentsch, Alexander Held, Fabian Hinrichs, Johanna Gastdorf, André Hennicke, Florian Stetter, Maximilian Brückner, Johannes Suhm, Lilli Jung, Klaus Händl, Petra Kelling, Jörg Hube, Franz Staber, Maria Hofstätter, Christian Hoening, Paul Herwig, Walter Hess, Norbert Heckner, Frederike Schinzler, Anton Figl, Dorothea Senz, Hagen Schnauss, Harald Geil, Christian Wienhöfer, Hans Jörg Finselberg, Michael Esslinger, Manfred Auer, Johannes Herrschmann, Wolfgang Pregler, Joachim Höppner (vypravěč), Lars Eivind Lund