Říše vlků / L'Empire des loups (2005/121/Francie/Akční, Thriller, Drama) 50% -Originál DVD-
13.01.2023 20:05
JEDNOU VĚTOU
„Bývalý policista (Jean Reno) vyšetřuje brutální a záhadné vraždy tří žen.“
OBSAH
Anna Heymes (Arly Jover), manželka vysoce postaveného pařížského úředníka, již déle než měsíc trpí hrůznými halucinacemi a částečnou ztrátou paměti. Začíná podezřívat svého manžela, že vlastně není tím solidním a čestným mužem, jakým se zdál být... V turecké čtvrti Paříže jsou nalezeny tři brutálně zavražděné, zohavené ženy, které si jsou nápadně podobné. Případ dostává na starost Paul Nerteaux (Jocelyn Quivrin), houževnatý policejní kapitán, který požádá o pomoc bývalého kolegu Jeana-Louise Schiffera (Jean Reno). Schiffer se vyzná v podsvětí a používá tvrdé vyšetřovací metody. Anna mezitím nalezne útočiště u přátelské psychiatričky (Laura Morante)a začne odhalovat svou záhadnou minulost. Spojitost mezi ní a vraždami je stále více zřejmá... Temný, napínavý krimi-thriller byl natočen podle stejnojmenné knihy Jeana-Christopha Grangého (Purpurové řeky). (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Čekal jsem od toho akci plnou tajemna a napětí. Už proto, že tam hraje Jean Reno. Začátek se rozjel celkem slušně a zdálo se, že cajti maj zaděláno na dalšího masového vraha. Cca po půl hodině jsem se začal krapet nudit protože se tam nic zajímavého nedělo pak jsem zjistil, že to není žádný masovej vrah, ale turecká mafie. Rozloučil jsem se s tím že by to mohlo být film typu Purpurové řeky. Dále jsem sledoval a pomalu jsem se začal nudit a nudit. Až pak po hodině filmu se začali dít zvláštní věci a já zjistil, že podsvětí Francie vládne zmutovanej turek. To už bylo i na mě dost, ale nakonec jsem se rozhodl film dokoukat. Po dokoukání jsem byl zklamaný, ale nakonec rád že už je konec. (Malarkey) 1*
O Říši vlků jsem dopředu věděl, že je to špatný film. Ne, že bych se o tom potřeboval přesvědčit na vlastní oči, ale jednou dvakrát za měsíc se snažím vidět něco, o čem jsem přesvědčený, že se mi to líbit nebude, abych zmírnil zklamání z filmu, o kterém si myslím, že se mi líbit bude, jenže nakonec nelíbí. Jednodušeji řečeno si pak více vážím dobrých filmů. Anebo si tímto jenom snažím racionálně odůvodnit svůj skrytý masochismus? Těžko říct. :-) A skutečně, jak jinak než jako masochismus nazývat, když se člověk obeznámený se skutečností, že život je jenom jeden, dívá na něco jako Říši vlků? Ty dvě hodiny by bezesporu šlo strávit rozumnějším způsobem, avšak iracionalitu podobného počínání shledáván pozoruhodnou, tudíž nelituji, že se již několik let dobrovolně vystavuji podobné formě experimentu. Kolem a kolem vzato, jde jenom o lásku k filmu jako takovému, tak proč přehlížet ty méně kvalitní, ty chudáky utlačované? Říše vlků má několik problémů: postrádá sympatického hlavního hrdinu; její příběh není složitý, pouze složitě vyprávěný, tudíž se příliš táhne a nudí; soundtrack děsivým způsobem mísí, co jeho autorovi zrovna přišlo na mysl, kupříkladu syntezátory a chorály; režie pouze nenápaditě kopíruje četné americké vzory a atakuje nás jedním trapným klišé za druhým. Nejvíce mě na Říši vlků nicméně štve, že není ještě o třídu (dvě) horší a tím pádem zdrbatelná mnohem brutálněji. Takto se opravdu nezmohu na více než na bezradný výpis negativ, za což se omlouvám. A málem bych zapomněl – kamera byla dobrá. :) 40% (Matty) 2*
Francouzské filtry a klipovitá režie jsou sice fajn, avšak scénárista předvádí něco nepopsatelně strašného. Změť několika příběhů, spousta prázdných a nic neříkajících odkazů, dějové zvraty jsou absolutně nepochopitelné a celek je jeden velký zmatený bordel. Akce je minimum a když už na nějakou dojde, tak ji hravě přebije dunivě uřvaná elektronika. Vůbec všechny akčnější pasáže jsou neuvěřitelně špatně nasnímané a nepřehledné. Nepochopím, jak mohl Nahon takhle spadnout. Polibek draka byl totiž docela fajn, avšak tohle je už skutečně moc. Ani tu deštivou Paříž se mu nepodařilo vykreslit dobře a atmosféra je celkově taková neslaná nemastná. Reno je tu jen jako hvězda - on sám nepředvádí prakticky nic. Velice zbytečný film, řekl bych... (Kaka) 1*
VELKÁ RECENZE
Mladá žena Anna Heymes trpí amnézií, nevzpomíná si na vlastního manžela a má halucinace. Podrobuje se proto vyšetření mozku. Mezitím je v Paříži v 10. obvodu nalezeno ve stokách zohavené tělo mladé ilegální Turkyně. Jedná se už o několikátý případ. Vyšetřováním je pověřen komisař Paul Nerteaux, který požádá o radu Jeana Louise Schiffera, který kdysi v turecké čtvrti 20 let pracoval a od policie byl propuštěn. Ten zpočátku odmítne, ale nakonec svolí. Anna zajde se svými problémy za psychiatričkou Mathilde Urano, která jí slíbí pomoci. Anna druhý den zjistí, že má jizvy na hlavě a prodělala plastickou operaci. Uteče z bytu, manžel se ji snaží chytit, pak zavolá policii, která po ní střílí. Uteče do nemocnice Hôtel-Dieu a poté se schová u psychiatričky, která ji vezme na vyšetření. Tam se zjistí, že je původem Turkyně. Nerteaux a Schiffer jdou za Mariusem, který zaměstnává ilegální dělníky a získají od něj údaje o mrtvých ženách. V tunelu pařížského metra dostihnou jednoho z pomocníků, který jim prozradí další informace.
V Paříži působí komando Šedých vlků (militantní turecká skupina založená roku 1961), které chce zabít ženu, která je zradila. Schiffer už nechce na případu dál spolupracovat, Nerteaux proto pátrá sám. Doví se, že jednu ilegální pracovnici zatkla policie jako svědka a poté ji převzalo protiteroristické oddělení. Podaří se sestavit její identikit. Anna s psychiatričkou jdou za profesorem, který ji vyšetřoval. Prozradí jim, že Anna má upravenou paměť v rámci pokusů na lidech a slíbí jí vrátit paměť. Nerteaux zjistí, kdo byla zatčená žena a kdo jí dělal plastickou operaci. Přitom ho přepadne člen Šedých vlků. Anna jde na hřbitov Pere-Lachaise, kde má uchovaný pašovaný heroin. Byla použita jako spojka Šedých vlků, ale rozhodla se organizaci zradit. Zde se setká se Schifferem, který pracuje pro Šedé vlky. Anna mu uprchne a vrací se zpátky do Turecka.
Do Turecka jede i Nerteaux, který zjistil totožnost jednoho člena komanda. Sleduje ho až do hlavního sídla organizace. Sem dorazí i Anna a Schiffer. Během následné přestřelky se ukáže, že Schiffer byl členem protiteroristického policejní jednotky, která ho infiltrovala do organizace.
Říše vlků (L'Empire des loups) je francouzský hraný film z roku 2005, který režíroval Chris Nahon podle vlastního scénáře. Film o pátrání po vrahovi v turecké komunitě v Paříži byl natočen podle stejnojmenného románu z roku 2003, který napsal Jean-Christophe Grangé.
O FILMU
Scenárista, novinář a spisovatel Jean-Christophe Grangé při práci na scénáři spojil dva náměty, které jej fascinují. První se týká nových zařízení, které umožňují manipulovat různými částmi mozku, hlavně pamětí. Druhým je schizofrenie a myšlenka, že v každém z nás se ukrývá jiná osobnost, nebezpečná a temná, kterou v sobě dusíme. Toto téma se objevuje i v jeho scénáři k filmu Fantom Paříže (Vidocq, režie Pitof, 2001). Při své novinářské práci současně psal sérii článků o mafiích - sicilské, čínské, turecké … Poslední z nich nikdy nepublikoval. Zmiňuje se v něm o větvi turecké mafie, která nese jméno Šedí vlci. Jsou to více než pouzí zločinci, jsou politizovanou sektou s krédem vrátit Turecko do starých časů a mravů. Zalíbila se mu myšlenka lidí, kteří se považují za syny Bílé vlčice a kteří se usadili v Paříži. O nich psal v letech 2001 až 2002 ve své knize.
Úspěch knihy vzbudil zájem filmařů a Jean-Cristophe Grangé si mezi nimi vybral společnost Gaumont, protože jejich umělecký projekt byl nejzdařilejší a již dříve s nimi spolupracoval na filmu Purpurové řeky (Les Rivieres Pourpres, režie Mathieu Kassovitz, 2000). Pro napsání scénáře, casting a přípravy stačil pouhý rok. Grangé nejprve navrhl, že napíše pouze kostru scénáře s hlavními body příběhu, nicméně z časových důvodů se do něho v červnu pustil naplno a dokončil ho za měsíc a půl. S natáčením se mohlo začít už v zimě, tedy jak se plánovalo. Do psaní zasáhl režisér Chris Nahon i další tvůrci filmu. Vyprávění začíná od konce a prolíná se zpětným oživováním. Největším problémem proto bylo všechna tato oživování spojit v koherentní a zajímavý celek. Střih musel filmu zachovat srozumitelnost a rytmus.
Grangé se jako novinář deset let setkával s šílenstvím v okolním světě, z tohoto důvodu se věnoval hledání informací o Šedých vlcích. Vydal se do Turecka, kde se sešel s největšími specialisty na tuto problematiku. V Turecku je toto téma velmi citlivé, což mohli filmaři pocítit i při natáčení. Vždy museli být opatrní, protože mohli narazit na někoho, kdo sdílí takový politický názor.
Film na osmdesát procent vychází z literární předlohy. Grangé sám žádal úpravy a okleštění knihy, podle něho není třeba se jí striktně držet, aby vznikl dobrý film. Sám dobře ví, že jeho knihy obsahují filmový střih i čistě filmové efekty, protože, jak sám tvrdí, viděl více filmů než četl knih. Oponuje tak svým kritikům, kteří se shodují v tom, že píše tak, aby se to dalo hned točit. Rozuzlení jeho knih je vždy racionální, protože čtenáři to mají rádi. Ctí pravidlo detektivky, že i když se příběh odehrává v tajemné atmosféře, vysvětlení na konci musí být rozumově přijatelné.
Atmosféra filmu je na pokraji fantastična. Film flirtuje nejen s fantazií, ale i se sci-fi. Režisér Chris Nahon vědomě prostřednictvím zvukového a světelného plánu dodal fantastický tón první části, i když ho tento žánr nechává jinak spíše chladným, a klinická, až odtažitá estetika začátku evokuje právě sci-fi filmy. Nahon se snažil docílit vizuální atmosféry, která vyznívá okolo skutečných postav téměř neskutečně. Rušivá ozvěna nahrazuje hudbu. Podtrhuje nemožnost komunikace s lidmi, kteří se neznají nebo nepoznávají. To vyvolává pocit tísně. Zpočátku je obraz filmu stabilní, ke konci již v pohybu a trhavý. Ve filmu se vyskytuje řada násilných obrazů, častokrát zdůrazněných světelnými efekty a podpořených temnými zvuky. Jednotlivé scény jsou často velmi krátké, avšak o to působivější Odpovídá to vývoji obecné kultury, kdy si současný divák pod vlivem videoklipů zvykl vnímat velké množství vjemů za krátkou dobu. Ve filmu se objeví na 400 trikových momentů, s nimiž má Chris Nahon velké zkušenosti ze své předchozí spolupráce s jinými režiséry i ze svého prvního vlastního filmu.
Na hudbě se podílelo několik skladatelů vybraných při castingu. Hudba začíná až po několika minutách filmu, což vyvolává dojem hluboké tísně, a postupně, jak se akce začínají stupňovat, film přibírá i hudební zabarvení.
Režisér i scenárista se shodli v myšlence angažovat méně známé herce vedle Jeana Rena, protože neznámé tváře logicky na sebe nestrhávají divákovu pozor-nost od děje. Z 250 osob při castingu vybrali Arly Jover a Jocelyna Quivrina.
Jean Reno hraje postavu nesympatického, zbrklého, surového a svým způsobem narušeného policisty Schiffera, jehož heslem je: účel světí prostředky. Nestará se o nic. Ví, koho má před sebou a netrefí-li se on, příště se trefí oni. Připomíná jestřába ve způsobu útočení i přemísťování. Nemá místo, kde by nalezl klid, „bydlí“ pouze ve své košili. Jeho tetování hovoří o jeho minulosti. Na svého mladého kolegu se dívá jako na tvrdohlavé děcko. Postava Schiffera není tak docela totožná s postavou z knihy, Jean Reno je mladší, Schifferovi v knize je kolem šedesáti let.
Podle Jeana-Cristopha Grangého je herečka Arly Jover velmi sexy a zároveň trochu v protikladu k současným plakátovým tvářím. Postavě Anny dala jemnost a křehkost kombinovanou se silou, působí jako panter. V něčem jsou si Arla Jover s Annou podobné. Anna je v podání Arly Jover přesně podle Grangého představ. V detektivním, tajemném a akčním příběhu se vyvíjí. Je ztracená, smutná, sama, vystrašená, domnívá se, že se zbláznila, hledá se. I když měla těžký život, neztrácí naději. Nebyla vždy super-ženou, nezapomněla na svůj život, lásku, svatbu a všechny city. Při natáčení jedné vypjaté scény se Arly Jover poranila nožem Jeana Rena, ale naštěstí lehce.
Paul Nerteaux (Jocelyn Quivrin), mladý kapitán policie, vypadá spíše jako student, což neodpovídá přesně knize. Samotář, pro kterého je práce vším, chce vyřešit sérii vražd mladých tureckých žen, které byly v Paříži ilegálně a všem bylo okolo třiceti let. Požádá Schiffera o pomoc a najednou stojí vedle policisty ze staré školy, prohnilého a se siláckými způsoby. Nerteaux chce najít pravdu a pochopí, že klasickou cestou se jí nikdy nedobere, zatímco Schiffer se svým záludným a pošramoceným charakterem, archaickými a násilnickými metodami má výsledky. Nerteaux vypadá jako muž činu, ale mohutná bunda a velká šála ležérně omotaná okolo krku zakrývají jeho vnitřní zranitelnost, což naopak podtrhuje kočka, o kterou se stará. Jocelyn Quivrin natáčel scény napůl s kaskadérem a některé docela sám.
Neopomenutelnou součástí atmosféry filmu je déšť, protože vyvolává pocit tísně, tlaku, sklíčenosti. Bylo těžké přesvědčit producenty o jeho důležitosti, protože velmi zvyšoval náklady na film. Únavný déšť přivodil nevraživé ovzduší při práci i mimo záběry, ale natáčení ztěžovaly také prach, kameny, noc a zima.
Tvůrci vybrali pro natáčení tureckých exteriérů Kappadocii na Anatolské planině v srdci Turecka, která je kolébkou Šedých vlků. Kappadocii tvoří řada údolí a roklí, které byli během tisíciletí vytvořeny povětrnostními vlivy po vyhasnutí celého horského hřbetu sopek. Mezi bizarními útvary převládá tvar pyramidového kužele. Zde byla vytesána ohromná jeskynní města, která se kdysi stala útočištěm pronásledovaných před nepřáteli, protože podzemní labyrinty byly prakticky nedobytné. Některé jeskyně jsou obývané ještě dnes.
Sem byly převezeny například také polyuretanové kopie autentických soch. Při natáčení vyšly najevo rozdíly v turecké produkční struktuře a politicko-mafiánské tlaky Turecka. Režisér Nahon obdržel i několik výhrůžek, a proto musel předvádět a přepisovat natočené sekvence, aby získal povolení pokračovat v práci. Šedí vlci jsou velmi mocní a těsně svázaní s historií arménské genocidy a atentátem na papeže. Nic je nezastaví, rozhodně ne policie, zvláště když mnoho jejích členů patří k hnutí.
DABING
V českém znění: Pavel Soukup - Jean Reno (Jean-Louis Schiffer), Kateřina Březinová - Arly Jover (Anna Heymesová), Matěj Hádek - Jocelyn Quivrin (Paul Nerteaux), Ljuba Krbová - Laura Morante (Mathilde Uranová), Donatienne Dupont (Clothilde), Ivo Novák - Philippe Bas (Laurent), Tomáš Borůvka - David Kammenos (Azer Zeki, titulky), Bohuslav Kalva - Didier Sauvegrain (Dr. Ackerman), Karel Richter - Patrick Floersheim (Philippe Charlier), Tomáš Juřička - Etienne Chicot (Olivier Amien), Pavel Šrom - Albert Dray (poručík), Philippe du Janerand (soudní lékař), Nikola Votočková - Élodie Navarre (policistka), Laurence Gormezano (Chantal), Jiří Hromada - Vernon Dobtcheff (Kudseyi), Vincent Grass (Marius)
Překlad: Irena Novotná
Zvuk: Martin Jílek
Produkce: Evelyna Vrbová
Dialogy: Magda Landsmannová
Režie: Alice Hurychová
Vyrobila: LS Productions dabing pro Magic Box v roce 2006
Distribuce: MAGIC BOX (VHS + DVD) - 27. březen 2006
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 6.10.2005
Premiéra USA: 27.12.2005 (DVD premiere)
Premiéra Francie: 20.4.2005
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 27.3.2006 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 221 995
Tržby celkem - $ 11 900 000
Návštěvnost v ČR 31 885
Náklady (Rozpočet) - EUR 24,000,000
„Bývalý policista (Jean Reno) vyšetřuje brutální a záhadné vraždy tří žen.“
OBSAH
Anna Heymes (Arly Jover), manželka vysoce postaveného pařížského úředníka, již déle než měsíc trpí hrůznými halucinacemi a částečnou ztrátou paměti. Začíná podezřívat svého manžela, že vlastně není tím solidním a čestným mužem, jakým se zdál být... V turecké čtvrti Paříže jsou nalezeny tři brutálně zavražděné, zohavené ženy, které si jsou nápadně podobné. Případ dostává na starost Paul Nerteaux (Jocelyn Quivrin), houževnatý policejní kapitán, který požádá o pomoc bývalého kolegu Jeana-Louise Schiffera (Jean Reno). Schiffer se vyzná v podsvětí a používá tvrdé vyšetřovací metody. Anna mezitím nalezne útočiště u přátelské psychiatričky (Laura Morante)a začne odhalovat svou záhadnou minulost. Spojitost mezi ní a vraždami je stále více zřejmá... Temný, napínavý krimi-thriller byl natočen podle stejnojmenné knihy Jeana-Christopha Grangého (Purpurové řeky). (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Čekal jsem od toho akci plnou tajemna a napětí. Už proto, že tam hraje Jean Reno. Začátek se rozjel celkem slušně a zdálo se, že cajti maj zaděláno na dalšího masového vraha. Cca po půl hodině jsem se začal krapet nudit protože se tam nic zajímavého nedělo pak jsem zjistil, že to není žádný masovej vrah, ale turecká mafie. Rozloučil jsem se s tím že by to mohlo být film typu Purpurové řeky. Dále jsem sledoval a pomalu jsem se začal nudit a nudit. Až pak po hodině filmu se začali dít zvláštní věci a já zjistil, že podsvětí Francie vládne zmutovanej turek. To už bylo i na mě dost, ale nakonec jsem se rozhodl film dokoukat. Po dokoukání jsem byl zklamaný, ale nakonec rád že už je konec. (Malarkey) 1*
O Říši vlků jsem dopředu věděl, že je to špatný film. Ne, že bych se o tom potřeboval přesvědčit na vlastní oči, ale jednou dvakrát za měsíc se snažím vidět něco, o čem jsem přesvědčený, že se mi to líbit nebude, abych zmírnil zklamání z filmu, o kterém si myslím, že se mi líbit bude, jenže nakonec nelíbí. Jednodušeji řečeno si pak více vážím dobrých filmů. Anebo si tímto jenom snažím racionálně odůvodnit svůj skrytý masochismus? Těžko říct. :-) A skutečně, jak jinak než jako masochismus nazývat, když se člověk obeznámený se skutečností, že život je jenom jeden, dívá na něco jako Říši vlků? Ty dvě hodiny by bezesporu šlo strávit rozumnějším způsobem, avšak iracionalitu podobného počínání shledáván pozoruhodnou, tudíž nelituji, že se již několik let dobrovolně vystavuji podobné formě experimentu. Kolem a kolem vzato, jde jenom o lásku k filmu jako takovému, tak proč přehlížet ty méně kvalitní, ty chudáky utlačované? Říše vlků má několik problémů: postrádá sympatického hlavního hrdinu; její příběh není složitý, pouze složitě vyprávěný, tudíž se příliš táhne a nudí; soundtrack děsivým způsobem mísí, co jeho autorovi zrovna přišlo na mysl, kupříkladu syntezátory a chorály; režie pouze nenápaditě kopíruje četné americké vzory a atakuje nás jedním trapným klišé za druhým. Nejvíce mě na Říši vlků nicméně štve, že není ještě o třídu (dvě) horší a tím pádem zdrbatelná mnohem brutálněji. Takto se opravdu nezmohu na více než na bezradný výpis negativ, za což se omlouvám. A málem bych zapomněl – kamera byla dobrá. :) 40% (Matty) 2*
Francouzské filtry a klipovitá režie jsou sice fajn, avšak scénárista předvádí něco nepopsatelně strašného. Změť několika příběhů, spousta prázdných a nic neříkajících odkazů, dějové zvraty jsou absolutně nepochopitelné a celek je jeden velký zmatený bordel. Akce je minimum a když už na nějakou dojde, tak ji hravě přebije dunivě uřvaná elektronika. Vůbec všechny akčnější pasáže jsou neuvěřitelně špatně nasnímané a nepřehledné. Nepochopím, jak mohl Nahon takhle spadnout. Polibek draka byl totiž docela fajn, avšak tohle je už skutečně moc. Ani tu deštivou Paříž se mu nepodařilo vykreslit dobře a atmosféra je celkově taková neslaná nemastná. Reno je tu jen jako hvězda - on sám nepředvádí prakticky nic. Velice zbytečný film, řekl bych... (Kaka) 1*
VELKÁ RECENZE
Mladá žena Anna Heymes trpí amnézií, nevzpomíná si na vlastního manžela a má halucinace. Podrobuje se proto vyšetření mozku. Mezitím je v Paříži v 10. obvodu nalezeno ve stokách zohavené tělo mladé ilegální Turkyně. Jedná se už o několikátý případ. Vyšetřováním je pověřen komisař Paul Nerteaux, který požádá o radu Jeana Louise Schiffera, který kdysi v turecké čtvrti 20 let pracoval a od policie byl propuštěn. Ten zpočátku odmítne, ale nakonec svolí. Anna zajde se svými problémy za psychiatričkou Mathilde Urano, která jí slíbí pomoci. Anna druhý den zjistí, že má jizvy na hlavě a prodělala plastickou operaci. Uteče z bytu, manžel se ji snaží chytit, pak zavolá policii, která po ní střílí. Uteče do nemocnice Hôtel-Dieu a poté se schová u psychiatričky, která ji vezme na vyšetření. Tam se zjistí, že je původem Turkyně. Nerteaux a Schiffer jdou za Mariusem, který zaměstnává ilegální dělníky a získají od něj údaje o mrtvých ženách. V tunelu pařížského metra dostihnou jednoho z pomocníků, který jim prozradí další informace.
V Paříži působí komando Šedých vlků (militantní turecká skupina založená roku 1961), které chce zabít ženu, která je zradila. Schiffer už nechce na případu dál spolupracovat, Nerteaux proto pátrá sám. Doví se, že jednu ilegální pracovnici zatkla policie jako svědka a poté ji převzalo protiteroristické oddělení. Podaří se sestavit její identikit. Anna s psychiatričkou jdou za profesorem, který ji vyšetřoval. Prozradí jim, že Anna má upravenou paměť v rámci pokusů na lidech a slíbí jí vrátit paměť. Nerteaux zjistí, kdo byla zatčená žena a kdo jí dělal plastickou operaci. Přitom ho přepadne člen Šedých vlků. Anna jde na hřbitov Pere-Lachaise, kde má uchovaný pašovaný heroin. Byla použita jako spojka Šedých vlků, ale rozhodla se organizaci zradit. Zde se setká se Schifferem, který pracuje pro Šedé vlky. Anna mu uprchne a vrací se zpátky do Turecka.
Do Turecka jede i Nerteaux, který zjistil totožnost jednoho člena komanda. Sleduje ho až do hlavního sídla organizace. Sem dorazí i Anna a Schiffer. Během následné přestřelky se ukáže, že Schiffer byl členem protiteroristického policejní jednotky, která ho infiltrovala do organizace.
Říše vlků (L'Empire des loups) je francouzský hraný film z roku 2005, který režíroval Chris Nahon podle vlastního scénáře. Film o pátrání po vrahovi v turecké komunitě v Paříži byl natočen podle stejnojmenného románu z roku 2003, který napsal Jean-Christophe Grangé.
O FILMU
Scenárista, novinář a spisovatel Jean-Christophe Grangé při práci na scénáři spojil dva náměty, které jej fascinují. První se týká nových zařízení, které umožňují manipulovat různými částmi mozku, hlavně pamětí. Druhým je schizofrenie a myšlenka, že v každém z nás se ukrývá jiná osobnost, nebezpečná a temná, kterou v sobě dusíme. Toto téma se objevuje i v jeho scénáři k filmu Fantom Paříže (Vidocq, režie Pitof, 2001). Při své novinářské práci současně psal sérii článků o mafiích - sicilské, čínské, turecké … Poslední z nich nikdy nepublikoval. Zmiňuje se v něm o větvi turecké mafie, která nese jméno Šedí vlci. Jsou to více než pouzí zločinci, jsou politizovanou sektou s krédem vrátit Turecko do starých časů a mravů. Zalíbila se mu myšlenka lidí, kteří se považují za syny Bílé vlčice a kteří se usadili v Paříži. O nich psal v letech 2001 až 2002 ve své knize.
Úspěch knihy vzbudil zájem filmařů a Jean-Cristophe Grangé si mezi nimi vybral společnost Gaumont, protože jejich umělecký projekt byl nejzdařilejší a již dříve s nimi spolupracoval na filmu Purpurové řeky (Les Rivieres Pourpres, režie Mathieu Kassovitz, 2000). Pro napsání scénáře, casting a přípravy stačil pouhý rok. Grangé nejprve navrhl, že napíše pouze kostru scénáře s hlavními body příběhu, nicméně z časových důvodů se do něho v červnu pustil naplno a dokončil ho za měsíc a půl. S natáčením se mohlo začít už v zimě, tedy jak se plánovalo. Do psaní zasáhl režisér Chris Nahon i další tvůrci filmu. Vyprávění začíná od konce a prolíná se zpětným oživováním. Největším problémem proto bylo všechna tato oživování spojit v koherentní a zajímavý celek. Střih musel filmu zachovat srozumitelnost a rytmus.
Grangé se jako novinář deset let setkával s šílenstvím v okolním světě, z tohoto důvodu se věnoval hledání informací o Šedých vlcích. Vydal se do Turecka, kde se sešel s největšími specialisty na tuto problematiku. V Turecku je toto téma velmi citlivé, což mohli filmaři pocítit i při natáčení. Vždy museli být opatrní, protože mohli narazit na někoho, kdo sdílí takový politický názor.
Film na osmdesát procent vychází z literární předlohy. Grangé sám žádal úpravy a okleštění knihy, podle něho není třeba se jí striktně držet, aby vznikl dobrý film. Sám dobře ví, že jeho knihy obsahují filmový střih i čistě filmové efekty, protože, jak sám tvrdí, viděl více filmů než četl knih. Oponuje tak svým kritikům, kteří se shodují v tom, že píše tak, aby se to dalo hned točit. Rozuzlení jeho knih je vždy racionální, protože čtenáři to mají rádi. Ctí pravidlo detektivky, že i když se příběh odehrává v tajemné atmosféře, vysvětlení na konci musí být rozumově přijatelné.
Atmosféra filmu je na pokraji fantastična. Film flirtuje nejen s fantazií, ale i se sci-fi. Režisér Chris Nahon vědomě prostřednictvím zvukového a světelného plánu dodal fantastický tón první části, i když ho tento žánr nechává jinak spíše chladným, a klinická, až odtažitá estetika začátku evokuje právě sci-fi filmy. Nahon se snažil docílit vizuální atmosféry, která vyznívá okolo skutečných postav téměř neskutečně. Rušivá ozvěna nahrazuje hudbu. Podtrhuje nemožnost komunikace s lidmi, kteří se neznají nebo nepoznávají. To vyvolává pocit tísně. Zpočátku je obraz filmu stabilní, ke konci již v pohybu a trhavý. Ve filmu se vyskytuje řada násilných obrazů, častokrát zdůrazněných světelnými efekty a podpořených temnými zvuky. Jednotlivé scény jsou často velmi krátké, avšak o to působivější Odpovídá to vývoji obecné kultury, kdy si současný divák pod vlivem videoklipů zvykl vnímat velké množství vjemů za krátkou dobu. Ve filmu se objeví na 400 trikových momentů, s nimiž má Chris Nahon velké zkušenosti ze své předchozí spolupráce s jinými režiséry i ze svého prvního vlastního filmu.
Na hudbě se podílelo několik skladatelů vybraných při castingu. Hudba začíná až po několika minutách filmu, což vyvolává dojem hluboké tísně, a postupně, jak se akce začínají stupňovat, film přibírá i hudební zabarvení.
Režisér i scenárista se shodli v myšlence angažovat méně známé herce vedle Jeana Rena, protože neznámé tváře logicky na sebe nestrhávají divákovu pozor-nost od děje. Z 250 osob při castingu vybrali Arly Jover a Jocelyna Quivrina.
Jean Reno hraje postavu nesympatického, zbrklého, surového a svým způsobem narušeného policisty Schiffera, jehož heslem je: účel světí prostředky. Nestará se o nic. Ví, koho má před sebou a netrefí-li se on, příště se trefí oni. Připomíná jestřába ve způsobu útočení i přemísťování. Nemá místo, kde by nalezl klid, „bydlí“ pouze ve své košili. Jeho tetování hovoří o jeho minulosti. Na svého mladého kolegu se dívá jako na tvrdohlavé děcko. Postava Schiffera není tak docela totožná s postavou z knihy, Jean Reno je mladší, Schifferovi v knize je kolem šedesáti let.
Podle Jeana-Cristopha Grangého je herečka Arly Jover velmi sexy a zároveň trochu v protikladu k současným plakátovým tvářím. Postavě Anny dala jemnost a křehkost kombinovanou se silou, působí jako panter. V něčem jsou si Arla Jover s Annou podobné. Anna je v podání Arly Jover přesně podle Grangého představ. V detektivním, tajemném a akčním příběhu se vyvíjí. Je ztracená, smutná, sama, vystrašená, domnívá se, že se zbláznila, hledá se. I když měla těžký život, neztrácí naději. Nebyla vždy super-ženou, nezapomněla na svůj život, lásku, svatbu a všechny city. Při natáčení jedné vypjaté scény se Arly Jover poranila nožem Jeana Rena, ale naštěstí lehce.
Paul Nerteaux (Jocelyn Quivrin), mladý kapitán policie, vypadá spíše jako student, což neodpovídá přesně knize. Samotář, pro kterého je práce vším, chce vyřešit sérii vražd mladých tureckých žen, které byly v Paříži ilegálně a všem bylo okolo třiceti let. Požádá Schiffera o pomoc a najednou stojí vedle policisty ze staré školy, prohnilého a se siláckými způsoby. Nerteaux chce najít pravdu a pochopí, že klasickou cestou se jí nikdy nedobere, zatímco Schiffer se svým záludným a pošramoceným charakterem, archaickými a násilnickými metodami má výsledky. Nerteaux vypadá jako muž činu, ale mohutná bunda a velká šála ležérně omotaná okolo krku zakrývají jeho vnitřní zranitelnost, což naopak podtrhuje kočka, o kterou se stará. Jocelyn Quivrin natáčel scény napůl s kaskadérem a některé docela sám.
Neopomenutelnou součástí atmosféry filmu je déšť, protože vyvolává pocit tísně, tlaku, sklíčenosti. Bylo těžké přesvědčit producenty o jeho důležitosti, protože velmi zvyšoval náklady na film. Únavný déšť přivodil nevraživé ovzduší při práci i mimo záběry, ale natáčení ztěžovaly také prach, kameny, noc a zima.
Tvůrci vybrali pro natáčení tureckých exteriérů Kappadocii na Anatolské planině v srdci Turecka, která je kolébkou Šedých vlků. Kappadocii tvoří řada údolí a roklí, které byli během tisíciletí vytvořeny povětrnostními vlivy po vyhasnutí celého horského hřbetu sopek. Mezi bizarními útvary převládá tvar pyramidového kužele. Zde byla vytesána ohromná jeskynní města, která se kdysi stala útočištěm pronásledovaných před nepřáteli, protože podzemní labyrinty byly prakticky nedobytné. Některé jeskyně jsou obývané ještě dnes.
Sem byly převezeny například také polyuretanové kopie autentických soch. Při natáčení vyšly najevo rozdíly v turecké produkční struktuře a politicko-mafiánské tlaky Turecka. Režisér Nahon obdržel i několik výhrůžek, a proto musel předvádět a přepisovat natočené sekvence, aby získal povolení pokračovat v práci. Šedí vlci jsou velmi mocní a těsně svázaní s historií arménské genocidy a atentátem na papeže. Nic je nezastaví, rozhodně ne policie, zvláště když mnoho jejích členů patří k hnutí.
DABING
V českém znění: Pavel Soukup - Jean Reno (Jean-Louis Schiffer), Kateřina Březinová - Arly Jover (Anna Heymesová), Matěj Hádek - Jocelyn Quivrin (Paul Nerteaux), Ljuba Krbová - Laura Morante (Mathilde Uranová), Donatienne Dupont (Clothilde), Ivo Novák - Philippe Bas (Laurent), Tomáš Borůvka - David Kammenos (Azer Zeki, titulky), Bohuslav Kalva - Didier Sauvegrain (Dr. Ackerman), Karel Richter - Patrick Floersheim (Philippe Charlier), Tomáš Juřička - Etienne Chicot (Olivier Amien), Pavel Šrom - Albert Dray (poručík), Philippe du Janerand (soudní lékař), Nikola Votočková - Élodie Navarre (policistka), Laurence Gormezano (Chantal), Jiří Hromada - Vernon Dobtcheff (Kudseyi), Vincent Grass (Marius)
Překlad: Irena Novotná
Zvuk: Martin Jílek
Produkce: Evelyna Vrbová
Dialogy: Magda Landsmannová
Režie: Alice Hurychová
Vyrobila: LS Productions dabing pro Magic Box v roce 2006
Distribuce: MAGIC BOX (VHS + DVD) - 27. březen 2006
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 6.10.2005
Premiéra USA: 27.12.2005 (DVD premiere)
Premiéra Francie: 20.4.2005
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 27.3.2006 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 221 995
Tržby celkem - $ 11 900 000
Návštěvnost v ČR 31 885
Náklady (Rozpočet) - EUR 24,000,000
Tvůrci a herci
Chris Nahon (Režie), Andrew Colton (Produkce), Patrice Ledoux (Produkce), Luca De' Medici (Hudba), Grégory Fougeres (Hudba), Dan Levy (Hudba), Olivia Merilahti (Hudba), Pascal Morel (Hudba), Samuel Narboni (Hudba), Michel Abramowicz (Kamera), Marco Cavé (Střih), Gaëlle Barenton (Casting), Juliette Ménager (Casting), Guy-Claude François (Scénografie), Olivier Bériot (Kostýmy), Vincent Arnardi (Zvuk), Pierre Excoffier (Zvuk), Guillaume Bouchateau (Zvuk), Vittorio Sodano (Masky), Jean-Christophe Grangé (Scénář), Chris Nahon (Scénář), Christian Clavier (Scénář), Franck Ollivier (Scénář), Jean Reno (Herec), Jocelyn Quivrin (Herec), Arly Jover (Herec), Laura Morante (Herec), Emmanuelle Escourrou (Herec), Jean-Michel Tinivelli (Herec), Vernon Dobtcheff (Herec), Jean-Pierre Martins (Herec), Etienne Chicot (Herec), Aurélie Meriel (Herec), Vincent Grass (Herec), Philippe du Janerand (Herec), Didier Sauvegrain (Herec), Patrick Floersheim (Herec), David Kammenos (Herec), Ümit Şener (Herec)
2005/121/Francie/Akční, Thriller, Drama
Zajímavost k filmu
- Ve filmu se několikrát objeví obraz Francise Bacona "Studie Vélazquezova portrétu papeže Innocenta X" z roku 1953.
- Snímek byl volně natočen na motivy stejnojmenného románu, který napsal Jean-Christophe Grange. Jean Reno hrál již ve dvou autorových adaptacích, a to ve dvoudílné sérii Purpurové řeky.
- Natáčení probíhalo v Göreme v Kappadokii, v tureckém Istambulu a francouzské Paříži.
- Snímek stál na evropské poměry průměrných 24 milionů eur a například v Německu vydělal za týden promítání 59 102 eur.
- Scénárista Jean-Christophe Grangé je novou hvězdou francouzských thrillerů, podle jeho předloh byly natočeny oba díly Purpurových řek a Fantom Paříže.
- Chris Nahon se do povědomí diváků zapsal před čtyřmi lety, když v produkci Luca Bessona natočil s Jetem Li, který je mimochodem autorem námětu, akčňák Polibek draka. Snímek se stal pověstný scénou, ve které hlavní hrdina vymlátí celou policejní stanici.
- Herec Jean Reno si za roli ve filmu připsal na konto 1,4 mil. eur.
- Snímek byl volně natočen na motivy stejnojmenného románu, který napsal Jean-Christophe Grange. Jean Reno hrál již ve dvou autorových adaptacích, a to ve dvoudílné sérii Purpurové řeky.
- Natáčení probíhalo v Göreme v Kappadokii, v tureckém Istambulu a francouzské Paříži.
- Snímek stál na evropské poměry průměrných 24 milionů eur a například v Německu vydělal za týden promítání 59 102 eur.
- Scénárista Jean-Christophe Grangé je novou hvězdou francouzských thrillerů, podle jeho předloh byly natočeny oba díly Purpurových řek a Fantom Paříže.
- Chris Nahon se do povědomí diváků zapsal před čtyřmi lety, když v produkci Luca Bessona natočil s Jetem Li, který je mimochodem autorem námětu, akčňák Polibek draka. Snímek se stal pověstný scénou, ve které hlavní hrdina vymlátí celou policejní stanici.
- Herec Jean Reno si za roli ve filmu připsal na konto 1,4 mil. eur.
Odkazy
Hrají:
Jean Reno, Jocelyn Quivrin, Arly Jover, Laura Morante, Emmanuelle Escourrou, Jean-Michel Tinivelli, Vernon Dobtcheff, Jean-Pierre Martins, Etienne Chicot, Aurélie Meriel, Vincent Grass, Philippe du Janerand, Didier Sauvegrain, Patrick Floersheim, David Kammenos, Ümit Şener