Ray / Ray (2004/152/USA/Hudební, Drama, Životopisný) 84% -Originál DVD-
07.01.2023 01:28
JEDNOU VĚTOU
„Soul je životní cesta, ale vždy je to cesta nelehká. (Ray Charles)“
OBSAH
Legendární americký zpěvák a klavírista Ray Charles proslul jako geniální hudebník, který dokázal do svého revolučního hudebního stylu začlenit gospel, country, jazz i orchestrální melodie. Americký hudební časopis Rolling Stone zařadil Raye Charlese na druhé místo v žebříčku sta nejlepších zpěváků všech dob. Jeho životní příběh plný dramatických vzestupů a pádů zachytil ve filmu v roce 2004 režisér Taylor Hackford, jemuž se podařilo postihnout zpěvákovu komplikovanou osobnost. V hlavní roli jedinečného Raye Charlese se představil Jamie Foxx, který za svůj životní herecký výkon získal Zlatý glóbus i Oscara. Snímek přináší Charlesův celistvý portrét, který mapuje všechny významné momenty jeho hudební kariéry i osobního života. V dětství nejprve tragicky přišel o svého mladšího bratra a krátce na to úplně oslepl. Následně nalezl smysl svého života v hudbě, ale dlouho se musel vyrovnávat se svými vnitřními démony a mimo jiné propadl závislosti na heroinu. V 60. letech odmítal hrát před segregovaným publikem, čímž vydatně přispěl ke změně lidské kultury ve Spojených státech. V roce 1979 se dočkal veřejné omluvy od domovského státu Georgie a jeho verze písně Georgia on my Mind se stala oficiální státní hymnou. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Vím o tom, že biografických snímků jsou mraky, ale jen ta vyvolená menšina opravdu stojí za to. Příběh Raye Charlese je jeden z nich. I když muziku, která jeho životem prostoupí zrovna v lásce nemám, na okamžik si ji v tomto filmu zamiluji. Jeho příběh je křehký jak domeček z karet. Člověk nikdy neví, co od něj čekat. Samozřejmě jako každá známá slavná postava minulosti prožívá to, čemu by se asi nevyhnul. Nebo se nevyhnul takřka nikdo. Nejlepší na tom, ale je, že se z toho dostal. Z toho všeho. Dokázal nemožné, založil kult a nechal ze sebe udělat legendu. Ray Charles je jedna z mála postav z hudební branže, která si opravdu zaslouží respekt. O to víc respektuji Jamie Foxxe, který se s rolí popral a věřím, že mu nikdy z beder nezmizí. On se s ní zžil, tak neskutečným způsobem, že jsem chvilku před sebou opravdu sledoval slepého herce, který bezmocně poslouchá zvuky okolí. Jak říkám, Ray je jeden z mála opravdu těch fantastických filmů života, které utečou jako voda. Oskara si Jamie zasloužil naprosto oprávněně, když už ne samotný film. Rozhodně na to minimálně měl. Já se musím přiznat, že jsem po prvém shlédnutí filmu byl naprosto unešen a unáším se na té vlně dál a dál... --- Georgia, on my mind. (Malarkey) 5*
Solidně odvedené řemeslo, ze kterého dýchá atmosféra 50. - 60. let, přesto však konvenčně pojatá a filmařsky nikterak vyjímečná (pro mně trochu záhadná Hackfordova nominace na Oscara) biografie hudebního génia. I přes přítomnost dvou, tří dojemných scén z Charlesova dětsví mně náhledy do jeho života nechaly emocionálně chladným, ačkoliv přepestrý Rayův život vybízel k opaku, ale mnohé zachraňují FANTASTICKÁ hudební čísla (naprosto smrtící nářezovka "The Mess Around" ve zkušebním studiu, improvizace na "Baby, It´s Alright", okolnosti vzniku a samotná skladba "Hit the Road, Jack" a spousta dalších), které diváka totálně "nakopnou" a bezchybně tepají v rytmu R´n´B. Foxx imituje skvěle, že je klavírním virtuozem a soulovým machrem jsem mu sežral i s navijákem. Výsledné hodnocení - tři a půl*, vzhledem k přehněné vysokým očekáváním zaokrouhleno tentokrát dolů :o) (Lima) 3*
Typický příklad pěkně natočeného životopisu, kterému chybí takové to fluidum, jež dělá z biografií soběstačné filmové klenoty schopné obstát i mimo stín "jejich" osobnosti. Ray je sledem klipů k výborné hudbě, prokládaným rutinou ze soukromí slavné osobnosti. Nic co by vybízelo k přemýšlení nebo nedej bože novým pohledům. Dobrý Foxx, Hackford ničím nepřekvapí ani nenaštve, precizní technická stránka, ale jako celek "klasicky životopisně" o ničem - vyjde vcelku na stejno, jestli si o Charlesovi přečtete čtivě napsanou causu v Reflexu nebo si pustíte filmeček. Obojí se záhy vytratí, i když chvíle s ní(m) strávené byly docela fajn. 65% (Cival) 3*
VELKÁ RECENZE
Věřte nebo ne, nemusí vám být čtyřicet let a nemusíte být fandy soulu a R&B, abyste si mohli naplno vychutnat životopisný film Raye Charlese (a stali se díky němu fandy jeho hudby). Jeden z nejzásadnějších filmů uplynulého roku (ostatně získal Oskara za mužskou hlavní roli) právě vychází na DVD.
Ray Charles byl génius, o tom není sporu. Byl to ale také člověk se svými chybami a náladami - a přesně tak ho vykresluje i film režiséra Taylora Hackforda, který na svém kontě příliš slavných filmů nemá (nicméně uznávám, že jeho Ďáblův advokát má velmi speciální místo v mém srdci). Režisér mistrně dokumentuje život geniálního hudebníka (resp. jeho část, ve filmu spatříte pouze období mezi léty 1937 a 1967), který jako by si svými zvratozoruhodnými okamžiky o filmové zpracování přímo říkal. Ray je vychován svou tvrdou, ale spravedlivou matkou (scény z dětství se retrospektivně prolínají celým filmem), aby se postupem let stal americkou ikonou a podepsal rekordní smlouvu s Paramountem. Zároveň má ale problémy se vztah s alkoholem, o drogách ani nemluvě.
Film stojí za zhlédnutí už jen kvůli hudbě (ve filmu jsou koneckonců použity autentické nahrávky Raye Charlese), ale teprve výkon Jamie Foxxe (dobře ho znáte z výtečného Collateralu, za který byl mimochodem rovněž nominován na Oskara) mu dodal punc výjimečnosti. Foxx je středem pozornosti, svůj vzor zvládá dokonale a čiší z něj charisma a osobnost pro Raye Charlese tak charakteristická. Vše navíc působí neuvěřitelně samozřejmě a přitom je vidět, kolik energie Foxx do své role vložil. Samozřejmě že role slepého člověka je pozoruhodná sama o sobě, ale dokonce i Charlesovi přátelé potvrzují, že Foxx dokonale zvládl zpěvákovu mimiku i gestikulaci. Klobouk dolů, takový výkon si zaslouží uznání a Oskar byl v tomto případě zcela zasloužený.
Ray možná není strhující snímek, ale nesporně patří mezi nejlepší životopisné filmy. Ray Charles byl výjimečný člověk - poznejte to i vy!
O FILMU
Jestliže život lze chápat jako souhrn jeho jednotlivých částí, pak příběh Ray Charlese je možno považovat za souhrn osobních vzestupů a pádů v průběhu dlouhé a cenami ověnčené kariéry ve světě hudby.
Pro člověka, který ve svém úsilí spojil bolest i osobní tragédie, je třeba chápat vznik myriady hudebních stylů v jeho umění (- Jazz, Rhytm & Blues, Rock and Roll, Gospel, Country & Western), odlišným způsobem, jako sled a souhrn kompletní, inspirativní cesty génia s jedinečnou vizí, který světu daroval možnost zcela nového způsobu vnímání hudby.
Ray je dosud nevyprávěná historie dramatického uměleckého osudu americké legendy Raye Charlese, která vznikla během patnáctiletého sběru materiálu a sledování umělce filmařem a cenami ověnčeným režisérem Taylorem Hackfordem, v titulní roli s Jamie Foxxem, který zde odvedl pozoruhodný výkon.
Mnoho lidí považuje 1954 za rok zrodu amerického soulu a jeho počátek vydáním singlu I´ve Got a Woman společností Atlantic Records, který nazpíval mladý umělec Ray Charles. Směs blues a gospelu vytvořená stylem, který byl až dosud tabu a fantasticky zvládnuté spojení sexuality se spiritualitou, drsnosti s něžností, touhy s lehkostí v jeden nepřekonatelný, srdce naplňující zvuk, doslova šokoval svět. Byl katalyzátorem, který vznítil oheň u nesčetných mladých hudebníků, kteří nic podobného v životě dosud neslyšeli a tato jiskra napomohla ke zrodu výbušného tvůrčího období v americké kultuře, které později dospělo do éry rock´n´ rollové revoluce a navíc - odstartovalo padesátiletou uměleckou dráhu samotného Raye Charlese.
Stejně obdivuhodný, jako tento zvuk, byl i muž, který ho inicioval. Pozdější hudební legenda Ray Charles byl nazýván geniem soulu. Ale co bylo "soulem" tohoto génia? Skoro každý zná a miluje hudbu Raye Charlese, která obsáhla a ovlivnila takřka všechny žánry americké hudby od jazzu až po country, ale jen málokdo ví, co se skrývalo za tvrdě vybojovanou cestou k uměleckému triumfu.
Ray Charles nebyl jen skvělým interpretem u svého klavíru a šikovným obchodníkem, který si zachoval přesnou kontrolu nad svou profesionální dráhou a hudebním průkopníkem, který proklestil cestu svým následovníkům, ale byl to také člověk, který hledal cestu ze svého osobního prokletí. Tragédie, jíž byl v dětství svědkem, Raye inspirovala k horečnímu uměleckému vzestupu, ale současně ho děsila tak dlouho, než se k ní dokázal postavit čelem. Režisér Taylor Hackford říká: "Životní cesta Raye Charlese byla absolutně fantastická. Ve filmu jsem chtěl zachytit její celistvost, mnohotvárnost a současně i rozporuplnost. Ray disponoval úžasnou odvahou a dokonalostí, ale v životě bojoval se strašnou osobní tragédií a pronásledovali ho nepolapitelní démoni. Filmem jsme se pokusili ukázat vývoj umělce prostřednictvím neuvěřitelných etap kulturních proměn. Doufám, že lidé si prostřednictvím filmu uvědomí, že Ray Charles znamenal mnohem víc než někdo, kdo bude chápán jako osobnost patřící do minulosti. Ovlivnil v oblasti hudby pulsující kulturní revoluci, která je dodnes živoucí."
V interview, nedlouho před svou smrtí, řekl Ray Charles o filmu. "Chci vidět, jak Taylor splní svůj úkol. Má můj život v malíčku. Chtěl bych, aby lidé pochopili zápasy a problémy, s kterými jsem se potýkal od dětství až k vrcholu své umělecké dráhy, a uvědomili si kolika úskalími jsem v průběhu let musel projít. Chci říci: prožil jsem krásné chvíle, ale taky moc těžké okamžiky. Proto bych byl rád, aby si lidé uvědomili, že navzdory těžkostem se člověk může probojovat k svému cíli, ale musí opravdu chtít a hlavně vědět, kam směřuje. Jinými slovy: nesmíš se vzdávat jen proto, že tě život několikrát převálcoval."
Ray Charles je typickým představitelem amerických protikladů, což je kontroverzní směs městské protřelosti a venkovské jednoduchosti, neboli upřímnosti a prohnanosti, šepotů i výkřiků. Nikdy si nepotrpěl na jakékoli omezování a škatulkování, jeho písně vždy přesahovaly hranice žánrů . Obsahovaly širokou vrstevnatost kořenů americké hudby a odstraňovaly hranice mezi jazzem, rhytm and blues, country a gospelem a tvořily originální a dokonalý výsledek. Říkalo se, že dokáže přimět publikum k tanci, ale také mu umí zlomit srdce, vyvolat radost stejně jako pocit osamělosti - a to všechno najednou, v jedné jediné písni.
Pro Raye Charlese byl život současně plný bolesti, starostí a smutku, stejně jako naplněný vzrušením, krásou a vykoupením.
Narodil se do krizového období velké deprese 23. září 1930 v Albany, v Georgii, jako Ray Charles Robinson a propadl lásce k hudbě již v dětství. Ovlivnila ho jak kostelní hudba jeho baptistické církve, tak drsný a fascinující blues místních muzikantů. Ještě mu nebylo pět a už se začal učit hrát na piano. Série tragických událostí pak ale změnila směr jeho života. Tou první bylo utonutí jeho bratra George, které si Ray kladl za vinu. Krátce poté, vlivem glaucomu a nervového šoku z toho, že byl svědkem bratrovy smrti, došlo u něj ke ztrátě zraku. V sedmi letech byl zcela slepý. Díky energické, ale obětavé matce se Ray naučil vnímat svět prostřednictvím svého výjimečného sluchu. Nikdy nepoužíval slepeckou hůl, vodícího psa ani jinou asistenci, která by znamenala závislost. Místo toho se Ray, se široce otevřenýma ušima, vyrovnal se životem nevidoucího člověka. A navzdory všemu to byla hudba, z níž čerpal sílu. Později napsal ve své knize "Brother Ray": "Narodil jsem se s hudbou v sobě, to je jediné vysvětlení, které znám."
Matka se snažila zajistit synovi slušnou budoucnost. Poslala ho do 160 mil vzdálené školy pro slepce v St. Augustinu, kde se Ray naučil číst noty Brailovým písmem, hrát na různé nástroje a hlavně vstřebávat místní jazz, gospel, blues a country. Matka mu bohužel zemřela v době, kdy byl ještě ve škole a Ray zůstal na světě sám. Zanechala mu však silnou motivaci, aby se navzdory slepotě stal samostatným člověkem - a Ray nemarnil čas. Začal hrát s malými i většími kapelami v nočních klubech, tančírnách a barech na severní Floridě. Život nebyl pro nevidoucího teenagera právě snadný. Ale on rychle dospěl. V březnu 1948, kdy mu bylo teprve 17 let, se sám vydal dálkovým autobusem na cestu přes celou zemi až do Seattlu, kde pak v celém okolí hrál na klavír a zpíval ve stylu Nat-King Colea a Charlese Browna. Rychlý úspěch mu v Seattlu vynesl dohodu s s Jackem Lauderdalem a jeho Swingtime Records Label. Natočil pro ně první singl v r. 1949. Lauderdale ho okamžitě vyslal na turné s R&B kytaristou Lowellem Fulsonem - ale stále ještě to byl anonymní muzikant, který si teprve hledal svou uměleckou cestu. I když ho Fulsonova skupina uznávala jako výjimečný talent, on si připadal velmi osamělý a mnoho času trávil sám v hotelovém pokoji. Byla to doba, kdy se vším experimentoval a objevil cosi dalšího: totiž heroin.
Skutečně se prosadil teprve na začátku 50. let, když podepsal smlouvu se společností Atlantic Records, zastoupenou Ahmetem Ertegunem a Jerry Wexlerem, kteří tehdy hledali nové talenty. Byli to právě oni, kdo ho nasměrovali na jeho dráhu, kterou podporovala legendární "Miss Rhytm" Ruth Brownová. Brzy na to podnikl Ray vysoce rizikový pokus - sloučit církevní zanícení gospelu se zemitým charakterem blues - označovaným jako ďábelská hudba. Výsledek byl ohromující - a také kontroverzní. Řada rozhlasových stanic jednoduše zakázala vysílat jeho hudbu.
Ať už to bylo šokující nebo ne, síla jeho hudby byla nepřehlédnutelná. Poslouchali ji černí i bílí, i když to bylo v době, kdy se gramofonová alba Afroameričanů označovala jako nevhodná - "race records".
Ve své knize z r. 1993 říká Jerry Wexler o géniu Rayi Charlesovi: "Ray přesáhl jednotlivé hudební kategorie a jednoduše hrál to, co cítil."
Ray vynechal své příjmení Robinson, aby si ho lidé nepletli s tehdy známým boxerem Sugar Ray Robinsonem. V r. 1956 vydal svou průlomovou píseň I´ve Got a Woman s bluesově zabarveným textem touhy a spirituality. Po ní následovala záplava nezapomenutelných hitů, např.:What´d I Say, Drown in My Own Tears, Unchain My Heart a Hit the Road Jack. Bylo mu sotva 20 let a už byl odborníky v gramofonovém průmyslu označován za génia. V r. 1959 opouští Ray Charles Erteguna a Wexlera, ačkoli jejich vztahy byly dobré a přechází ke společnosti ABC-Paramount, která mu učinila neodmítnutelnou nabídku: že mu i nadále ponechá výsadu, aby byl vlastníkem práv svých písní. Tato průlomová událost Rayovi umožnila kontrolu nad vlastními financemi, jakou před ním ještě žádný umělec neměl. A k překvapení všech, Ray Charles změnil svůj styl o 180° a začal se zabývat zkoumáním žánru Country a Western. Zdálo se, že dosáhl vrcholu své kariéry, ale Ray zamířil ještě výš. V r. 1966 napsal Thomas Thompson v profilu Raye Charlese do Life Magazinu: "Nejlepší bluesový zpěvák? Ovšem. Ale zde nekončí jeho cesta. Je také nepřekonatelným zpěvákem jazzu, gospelu i stylu country a western. Ze všech těchto hudebních žánrů vytěžil to nejlepší a vtělil to do stylu, který ovládá jen on sám."
Byl to také rok 1960, který Raye katapultoval do aktivit za lidská práva. Na turné v 50. letech se naučil přehlížet tehdy rozšířenou segregaci, zpochybnil nerovné zacházení s afroamerickými umělci a obecenstvem. Stal se také prvním umělcem, který odmítl vystupovat v segregovaných klubech. Tento krok ho stál nejen hodně peněz, ale dokonce podnítil stát Georgia, aby vyhlásil pro Raye "zákaz vystupování na celý život". (V r. 1977 poslala Georgia Rayi Charlesovi oficiální omluvu a státní legislativa mu udělila čestné občanství. Píseň Georgia on My Mind pak vyhlásili za oficiální státní píseň).
Ovšem 60. léta způsobila Rayi Charlesovi během jeho chaotického života na cestách i zmatek v hlavě. Jeho manželství vážně trpělo jeho častými nevěrami. V r. 1965 byl během letu z Montrealu do Bostonu usvědčen z držení heroinu. Když zjistil, že jeho drogová závislost ohrožuje jeho kariéru, pochopil, že hudba je tou první a nejdůležitější součástí jeho života a rozhodl se se svou dlouhodobou závislostí skončit. Přihlásil se také do rehabilitačního centra. Ať už byla jeho závislost na drogách sebevětší, Rayovo přání pokračovat v hudbě se ukázalo jako silnější. Už nikdy se heroinu nedotkl.
V bezesných nocích, kdy podstoupil odvykací kůru, čelil Ray svým nejhorším démonům. Bilancoval svou uměleckou kariéru. Začal opět vystupovat, hrál na více než 200 koncertech během jednoho roku, než mu játra definitivně vypověděla službu. V r. 1970 vytvořil jeden ze svých klasických hitů. Bylo to revoluční přepracování songu America the Beatiful - který se svou hlubokou procítěností stal opravdovou hymnou.
Během své kariéry získal Ray dvanáctkrát ocenění GRAMMY a v r. 1988 obdržel cenu GRAMMY za celoživotní zásluhy. Jeho 76 singlů se uplatnilo na žebříčku nejúspěšnějších písní a natočil více než 75 alb. Obdržel čestný titul Kennedyho Centra a získal Národní medaili pro umělce, byl uveden do Síně slávy Rock and Rollu, Síně slávy blues a získal další četná ocenění.
Nikdy nezapomněl na svůj původ, ani na překážky, které musel překonat na své triumfální cestě.
Jeho zásluhou získala charita pro občany černé pleti 20 milionů dolarů na výchovu a umění. Jeho vliv je patrný v mnoha písních vysílaných rozhlasem a jeho genialita setřela hranice mezi generacemi rock´n´rollu, soulu, jazzu, gospelu a country.
Ray Charles nás opustil 10. června 2004 ve věku 73 let.
Jako mnozí před ním, propadl i režisér Taylor Hackford především kouzlu Rayovy hudby. V roce 1950 slyšel poprvé píseň I´ve Got a Woman a okamžitě ho okouzlila její citová hloubka. "Od první minuty, kdy jsem slyšel Raye Charlese zpívat, cítil jsem jeho neobyčejnou vřelost a začal jsem sledovat jeho uměleckou dráhu," říká režisér Hackford.
Bylo jasné, že umění Raye Charlese je výjimečné a mocně působí na hlavní proud americké společnosti. Velký počet umělců se jím také nechal ovlivnit od Elvise Presleyho, přes BB Kinga až k Steve Wonderovi a Rolling Stones - a později to byli i Outkast, Alicia Keys, Norah Jones a Justin Timberlake. Rayovo místo v pantheonu umění je zkrátka monumentální.
Hackford chtěl natočit film o tomto muži, jehož umělecká dráha ho po tolik let inspirovala. Nebylo to jen hudba, ale i jeho životní cesta, to jak se dokázal vymanit z naprosté chudoby až k bohatství, zkrátka příběh naplněný tragédiemi, neštěstím, předsudky i drogovou závislostí, ale současně i geniálním talentem, láskou, krásou a obdivuhodnou vůlí, překonat všechny překážky.
Hackford spolu s producentem Stuartem Benjaminem právě v Rayově osudu spatřovali hluboce americký příběh.
Poprvé se Hackford setkal s Rayem Charlesem v r. 1987, když se snažil získat autorská práva pro filmové zpracování jeho příběhu. Jejich spolupráce se pak protáhla na dalších 15 let. Režisér vzpomíná: "Byl to velmi milý člověk, ale velice rozhodný - a velmi přímý. Samozřejmě někdy bylo třeba hledat k němu cestu, ale tak je to s každým výjimečným člověkem. Ray musel překonat v životě nesmírné těžkosti a proto věřil, že každý je schopen ovlivnit vlastní osud. Byl perfekcionista a od ostatních vyžadoval maximální soustředění a oddanost práci. Každý, kdo se s ním setkal, byl jím hluboce ovlivněn."
Během celého procesu soustřeďování materiálu k budoucímu filmu byl Ray velmi nápomocný a trval na tom, aby při zpracování nebyl jeho život idealizován a nebyly vynechány žádné temné okamžiky. "Ray říkal: můžete o mně vyprávět jakýkoli příběh a líčit mé osudy jak se vám zlíbí, ale nenechám vás, abyste zamlčeli pravdu. Protože pak by to nebyl můj příběh." - cituje Rayova slova Hackford.
Když se projekt filmu dostal do dalšího stadia, režisér Hackford s producentem Benjaminem přivedli scenáristu Jamese L. Whitea, který ve scénáři filmu Ray vytvořil svůj celovečerní debut. Hackford vysvětluje: "Jimmy má s Rayem mnoho společného. Je také z Jihu, je Afroameričan a v životě ho potkala řada bolestných zážitků, kterými se musel těžce probíjet. Chápe a rozumí proto životnímu příběhu Raye Charlese. Navázal na to, co jsem začal a vybudoval příběh, jemuž dodal citovou autentičnost. To, jak zachytil Rayův unikátně drsný způsob vyjadřování, dodalo scénáři mimořádnou realističnost."
Hackford chtěl využít Rayovu hudbu jako nejvýraznější dramatický prvek, takže do Whiteova scénáře důmyslně zakomponoval tucet nejznámějších Charlesových songů, nejen aby napomohly vyprávěcímu rytmu, ale aby ilustrovaly Rayův stav mysli, když je tvořil. Když byl scénář dokončen, nechali ho tvůrci přeložit do Brailova písma a předložili ho Rayi Charlesovi. Pak nervózně očekávali názor slavného perfekcionisty. "Scénář přišel zpět s pouhými dvěma poznámkami," vzpomíná Hackford. "Obě byly faktické a ani jedna se netýkala nějakých problémů okolo hlavní postavy. Ray byl jednoduše fantastickým spolupracovníkem. Byl rozhodný a náročný, ale nechtěl od nás nic víc, než to, co vyžadoval sám od sebe - dokonalost a oddanost věci. Co víc jsme si mohli přát?"
Dalším úkolem filmových tvůrců bylo vytvořit autentické prostředí doby, kdy se životní příběh Raye Charlese odehrával. Byla to doba od r. 1930 do r. 1970. Režisér Hackford s producentem Benjaminem si uvědomovali, že ke spolupráci potřebují velmi kreativní team. S. Benjamin říká: "Film překračuje několik desetiletí americké historie a ukazuje některé skutečné osobnosti z oblasti kultury, takže bylo důležité zachytiti ovzduší té doby pokud možno co nejpřesněji. Přispěly k tomu výtvarné návrhy, kostýmy a dokonce i vozy a nástroje sehrály důležitou roli. Bylo rozhodnuto, že se bude natáčet v jednom z "nejmuzikálnějších amerických měst", totiž v New Orleansu, který byl dlouhou dobu domovem interpretů jazzu a blues, navzdory tomu, že Rayův život probíhal na mnoha různých místech Ameriky, od Seattlu, přes New York až po Atlantu.
Hackford říká:"New Orleans je město, které nejvíc evokuje americkou hudbu. Žil jsem tam 20 let a stále mě něčím překvapuje. Není to jen místo, kde se zrodil jazz, ale pořád odtud vycházejí nejlepší světoví muzikanti. I Ray Charles zde strávil dlouhou dobu na začátku své umělecké dráhy a nechal se hluboce ovlivnit hudební scénou města. Zde také natočil svou první desku v milionovém náklad: The Things That I Used To Do. Takže jsme New Orleans využili i k tomu, abychom zde natočili scény, které se odehrávají v mnoha dalších městech po celé zemi. Věřili jsme totiž, že toto město je prosyceno hudbou."
Ocenění:
Academy Awards
2005 - Jamie Foxx (Nejlepší herec v hlavní roli)
2005 - Nejlepší mix zvuku
2005 - Nejlepší film (nominace)
2005 - Taylor Hackford (Nejlepší režie) (nominace)
2005 - Nejlepší střih (nominace)
2005 - Nejlepší kostýmy (nominace)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
2005 - Jamie Foxx (Nejlepší herec v hlavní roli)
2005 - Nejlepší zvuk
2005 - James L. White (Nejlepší původní scénář) (nominace)
2005 - Craig Armstrong (Nejlepší hudba) (nominace)
Golden Globes
2005 - Jamie Foxx (Nejlepší herec - komedie nebo muzikál)
2005 - Nejlepší film - muzikál nebo komedie (nominace)
Florida Film Critics Circle Awards
2004 - Jamie Foxx (Nejlepší herec)
New York Film Critics Circle Awards
2004 - Jamie Foxx (Nejlepší herec) (nominace)
DABING
V českém znění: Libor Hruška – Jamie Foxx (Ray Charles), Jitka Moučková – Kerry Washington (Della Bea Robinson), Libor Terš – Clifton Powell (Jeff Brown), Miroslav Meduna – Richard Schiff (Jerry Wexler), Lucie Svobodová - Regina King (Margie Hendricksová), Bohdan Tůma – Bokeem Woodbine (Fathead Newman), Jitka Ježková - Aunjanue Ellis (Mary Ann Fisherová), Otakar Brousek ml. – Curtis Armstrong (Ahmet Ertegun), Zdeněk Mahdal – Chris Thomas King (Lowell Fulson), Hana Krtičková - Kimberly J. Ardison (Ethel McRae), Martin Sobotka - David Krumholtz (Milt Shaw), Irena Hrubá – Sharon Warren (Aretha Robinsonová), Jaroslav Kaňkovský, Radek Hoppe – Larenz Tate (Quincy Jones), Daniela Bartáková – Denise Dowse (Marlene), Jiří Kodeš – Wendell Pierce (Wilbur Brassfield), Martin Spurný – Robert Wisdom (Jack Lauderdale + titulky), Václav Mareš - Kurt Fuller (Sam Clark), Jana Páleníčková - Renee Wilson (Pat Lyle), Jiří Kvasnička – Warwick Davis (Oberon), Filip Švarc – Terrence Howard (Gossie McGee), Petr Neskusil - C.J. Sanders (mladý Ray Robinson) a Marek Páleníček - Terrone Bell (mladý George Robinson).
Překlad: Martin Gust
Dialogy: Martin Kolár a Lucie Petra Svobodová
Zvuk: Tomáš Čisárik
Režie českého znění: Martin Kolár
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska, 2005
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.2.2005
Premiéra USA: 29.10.2004 Universal Pictures US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 16.6.2005 (DVD) Universal
Poprvé na DVD: 20.6.2005 Universal
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - $ 124 000 000
Náklady (Rozpočet) - $ 40 000 000
„Soul je životní cesta, ale vždy je to cesta nelehká. (Ray Charles)“
OBSAH
Legendární americký zpěvák a klavírista Ray Charles proslul jako geniální hudebník, který dokázal do svého revolučního hudebního stylu začlenit gospel, country, jazz i orchestrální melodie. Americký hudební časopis Rolling Stone zařadil Raye Charlese na druhé místo v žebříčku sta nejlepších zpěváků všech dob. Jeho životní příběh plný dramatických vzestupů a pádů zachytil ve filmu v roce 2004 režisér Taylor Hackford, jemuž se podařilo postihnout zpěvákovu komplikovanou osobnost. V hlavní roli jedinečného Raye Charlese se představil Jamie Foxx, který za svůj životní herecký výkon získal Zlatý glóbus i Oscara. Snímek přináší Charlesův celistvý portrét, který mapuje všechny významné momenty jeho hudební kariéry i osobního života. V dětství nejprve tragicky přišel o svého mladšího bratra a krátce na to úplně oslepl. Následně nalezl smysl svého života v hudbě, ale dlouho se musel vyrovnávat se svými vnitřními démony a mimo jiné propadl závislosti na heroinu. V 60. letech odmítal hrát před segregovaným publikem, čímž vydatně přispěl ke změně lidské kultury ve Spojených státech. V roce 1979 se dočkal veřejné omluvy od domovského státu Georgie a jeho verze písně Georgia on my Mind se stala oficiální státní hymnou. (Česká televize)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Vím o tom, že biografických snímků jsou mraky, ale jen ta vyvolená menšina opravdu stojí za to. Příběh Raye Charlese je jeden z nich. I když muziku, která jeho životem prostoupí zrovna v lásce nemám, na okamžik si ji v tomto filmu zamiluji. Jeho příběh je křehký jak domeček z karet. Člověk nikdy neví, co od něj čekat. Samozřejmě jako každá známá slavná postava minulosti prožívá to, čemu by se asi nevyhnul. Nebo se nevyhnul takřka nikdo. Nejlepší na tom, ale je, že se z toho dostal. Z toho všeho. Dokázal nemožné, založil kult a nechal ze sebe udělat legendu. Ray Charles je jedna z mála postav z hudební branže, která si opravdu zaslouží respekt. O to víc respektuji Jamie Foxxe, který se s rolí popral a věřím, že mu nikdy z beder nezmizí. On se s ní zžil, tak neskutečným způsobem, že jsem chvilku před sebou opravdu sledoval slepého herce, který bezmocně poslouchá zvuky okolí. Jak říkám, Ray je jeden z mála opravdu těch fantastických filmů života, které utečou jako voda. Oskara si Jamie zasloužil naprosto oprávněně, když už ne samotný film. Rozhodně na to minimálně měl. Já se musím přiznat, že jsem po prvém shlédnutí filmu byl naprosto unešen a unáším se na té vlně dál a dál... --- Georgia, on my mind. (Malarkey) 5*
Solidně odvedené řemeslo, ze kterého dýchá atmosféra 50. - 60. let, přesto však konvenčně pojatá a filmařsky nikterak vyjímečná (pro mně trochu záhadná Hackfordova nominace na Oscara) biografie hudebního génia. I přes přítomnost dvou, tří dojemných scén z Charlesova dětsví mně náhledy do jeho života nechaly emocionálně chladným, ačkoliv přepestrý Rayův život vybízel k opaku, ale mnohé zachraňují FANTASTICKÁ hudební čísla (naprosto smrtící nářezovka "The Mess Around" ve zkušebním studiu, improvizace na "Baby, It´s Alright", okolnosti vzniku a samotná skladba "Hit the Road, Jack" a spousta dalších), které diváka totálně "nakopnou" a bezchybně tepají v rytmu R´n´B. Foxx imituje skvěle, že je klavírním virtuozem a soulovým machrem jsem mu sežral i s navijákem. Výsledné hodnocení - tři a půl*, vzhledem k přehněné vysokým očekáváním zaokrouhleno tentokrát dolů :o) (Lima) 3*
Typický příklad pěkně natočeného životopisu, kterému chybí takové to fluidum, jež dělá z biografií soběstačné filmové klenoty schopné obstát i mimo stín "jejich" osobnosti. Ray je sledem klipů k výborné hudbě, prokládaným rutinou ze soukromí slavné osobnosti. Nic co by vybízelo k přemýšlení nebo nedej bože novým pohledům. Dobrý Foxx, Hackford ničím nepřekvapí ani nenaštve, precizní technická stránka, ale jako celek "klasicky životopisně" o ničem - vyjde vcelku na stejno, jestli si o Charlesovi přečtete čtivě napsanou causu v Reflexu nebo si pustíte filmeček. Obojí se záhy vytratí, i když chvíle s ní(m) strávené byly docela fajn. 65% (Cival) 3*
VELKÁ RECENZE
Věřte nebo ne, nemusí vám být čtyřicet let a nemusíte být fandy soulu a R&B, abyste si mohli naplno vychutnat životopisný film Raye Charlese (a stali se díky němu fandy jeho hudby). Jeden z nejzásadnějších filmů uplynulého roku (ostatně získal Oskara za mužskou hlavní roli) právě vychází na DVD.
Ray Charles byl génius, o tom není sporu. Byl to ale také člověk se svými chybami a náladami - a přesně tak ho vykresluje i film režiséra Taylora Hackforda, který na svém kontě příliš slavných filmů nemá (nicméně uznávám, že jeho Ďáblův advokát má velmi speciální místo v mém srdci). Režisér mistrně dokumentuje život geniálního hudebníka (resp. jeho část, ve filmu spatříte pouze období mezi léty 1937 a 1967), který jako by si svými zvratozoruhodnými okamžiky o filmové zpracování přímo říkal. Ray je vychován svou tvrdou, ale spravedlivou matkou (scény z dětství se retrospektivně prolínají celým filmem), aby se postupem let stal americkou ikonou a podepsal rekordní smlouvu s Paramountem. Zároveň má ale problémy se vztah s alkoholem, o drogách ani nemluvě.
Film stojí za zhlédnutí už jen kvůli hudbě (ve filmu jsou koneckonců použity autentické nahrávky Raye Charlese), ale teprve výkon Jamie Foxxe (dobře ho znáte z výtečného Collateralu, za který byl mimochodem rovněž nominován na Oskara) mu dodal punc výjimečnosti. Foxx je středem pozornosti, svůj vzor zvládá dokonale a čiší z něj charisma a osobnost pro Raye Charlese tak charakteristická. Vše navíc působí neuvěřitelně samozřejmě a přitom je vidět, kolik energie Foxx do své role vložil. Samozřejmě že role slepého člověka je pozoruhodná sama o sobě, ale dokonce i Charlesovi přátelé potvrzují, že Foxx dokonale zvládl zpěvákovu mimiku i gestikulaci. Klobouk dolů, takový výkon si zaslouží uznání a Oskar byl v tomto případě zcela zasloužený.
Ray možná není strhující snímek, ale nesporně patří mezi nejlepší životopisné filmy. Ray Charles byl výjimečný člověk - poznejte to i vy!
O FILMU
Jestliže život lze chápat jako souhrn jeho jednotlivých částí, pak příběh Ray Charlese je možno považovat za souhrn osobních vzestupů a pádů v průběhu dlouhé a cenami ověnčené kariéry ve světě hudby.
Pro člověka, který ve svém úsilí spojil bolest i osobní tragédie, je třeba chápat vznik myriady hudebních stylů v jeho umění (- Jazz, Rhytm & Blues, Rock and Roll, Gospel, Country & Western), odlišným způsobem, jako sled a souhrn kompletní, inspirativní cesty génia s jedinečnou vizí, který světu daroval možnost zcela nového způsobu vnímání hudby.
Ray je dosud nevyprávěná historie dramatického uměleckého osudu americké legendy Raye Charlese, která vznikla během patnáctiletého sběru materiálu a sledování umělce filmařem a cenami ověnčeným režisérem Taylorem Hackfordem, v titulní roli s Jamie Foxxem, který zde odvedl pozoruhodný výkon.
Mnoho lidí považuje 1954 za rok zrodu amerického soulu a jeho počátek vydáním singlu I´ve Got a Woman společností Atlantic Records, který nazpíval mladý umělec Ray Charles. Směs blues a gospelu vytvořená stylem, který byl až dosud tabu a fantasticky zvládnuté spojení sexuality se spiritualitou, drsnosti s něžností, touhy s lehkostí v jeden nepřekonatelný, srdce naplňující zvuk, doslova šokoval svět. Byl katalyzátorem, který vznítil oheň u nesčetných mladých hudebníků, kteří nic podobného v životě dosud neslyšeli a tato jiskra napomohla ke zrodu výbušného tvůrčího období v americké kultuře, které později dospělo do éry rock´n´ rollové revoluce a navíc - odstartovalo padesátiletou uměleckou dráhu samotného Raye Charlese.
Stejně obdivuhodný, jako tento zvuk, byl i muž, který ho inicioval. Pozdější hudební legenda Ray Charles byl nazýván geniem soulu. Ale co bylo "soulem" tohoto génia? Skoro každý zná a miluje hudbu Raye Charlese, která obsáhla a ovlivnila takřka všechny žánry americké hudby od jazzu až po country, ale jen málokdo ví, co se skrývalo za tvrdě vybojovanou cestou k uměleckému triumfu.
Ray Charles nebyl jen skvělým interpretem u svého klavíru a šikovným obchodníkem, který si zachoval přesnou kontrolu nad svou profesionální dráhou a hudebním průkopníkem, který proklestil cestu svým následovníkům, ale byl to také člověk, který hledal cestu ze svého osobního prokletí. Tragédie, jíž byl v dětství svědkem, Raye inspirovala k horečnímu uměleckému vzestupu, ale současně ho děsila tak dlouho, než se k ní dokázal postavit čelem. Režisér Taylor Hackford říká: "Životní cesta Raye Charlese byla absolutně fantastická. Ve filmu jsem chtěl zachytit její celistvost, mnohotvárnost a současně i rozporuplnost. Ray disponoval úžasnou odvahou a dokonalostí, ale v životě bojoval se strašnou osobní tragédií a pronásledovali ho nepolapitelní démoni. Filmem jsme se pokusili ukázat vývoj umělce prostřednictvím neuvěřitelných etap kulturních proměn. Doufám, že lidé si prostřednictvím filmu uvědomí, že Ray Charles znamenal mnohem víc než někdo, kdo bude chápán jako osobnost patřící do minulosti. Ovlivnil v oblasti hudby pulsující kulturní revoluci, která je dodnes živoucí."
V interview, nedlouho před svou smrtí, řekl Ray Charles o filmu. "Chci vidět, jak Taylor splní svůj úkol. Má můj život v malíčku. Chtěl bych, aby lidé pochopili zápasy a problémy, s kterými jsem se potýkal od dětství až k vrcholu své umělecké dráhy, a uvědomili si kolika úskalími jsem v průběhu let musel projít. Chci říci: prožil jsem krásné chvíle, ale taky moc těžké okamžiky. Proto bych byl rád, aby si lidé uvědomili, že navzdory těžkostem se člověk může probojovat k svému cíli, ale musí opravdu chtít a hlavně vědět, kam směřuje. Jinými slovy: nesmíš se vzdávat jen proto, že tě život několikrát převálcoval."
Ray Charles je typickým představitelem amerických protikladů, což je kontroverzní směs městské protřelosti a venkovské jednoduchosti, neboli upřímnosti a prohnanosti, šepotů i výkřiků. Nikdy si nepotrpěl na jakékoli omezování a škatulkování, jeho písně vždy přesahovaly hranice žánrů . Obsahovaly širokou vrstevnatost kořenů americké hudby a odstraňovaly hranice mezi jazzem, rhytm and blues, country a gospelem a tvořily originální a dokonalý výsledek. Říkalo se, že dokáže přimět publikum k tanci, ale také mu umí zlomit srdce, vyvolat radost stejně jako pocit osamělosti - a to všechno najednou, v jedné jediné písni.
Pro Raye Charlese byl život současně plný bolesti, starostí a smutku, stejně jako naplněný vzrušením, krásou a vykoupením.
Narodil se do krizového období velké deprese 23. září 1930 v Albany, v Georgii, jako Ray Charles Robinson a propadl lásce k hudbě již v dětství. Ovlivnila ho jak kostelní hudba jeho baptistické církve, tak drsný a fascinující blues místních muzikantů. Ještě mu nebylo pět a už se začal učit hrát na piano. Série tragických událostí pak ale změnila směr jeho života. Tou první bylo utonutí jeho bratra George, které si Ray kladl za vinu. Krátce poté, vlivem glaucomu a nervového šoku z toho, že byl svědkem bratrovy smrti, došlo u něj ke ztrátě zraku. V sedmi letech byl zcela slepý. Díky energické, ale obětavé matce se Ray naučil vnímat svět prostřednictvím svého výjimečného sluchu. Nikdy nepoužíval slepeckou hůl, vodícího psa ani jinou asistenci, která by znamenala závislost. Místo toho se Ray, se široce otevřenýma ušima, vyrovnal se životem nevidoucího člověka. A navzdory všemu to byla hudba, z níž čerpal sílu. Později napsal ve své knize "Brother Ray": "Narodil jsem se s hudbou v sobě, to je jediné vysvětlení, které znám."
Matka se snažila zajistit synovi slušnou budoucnost. Poslala ho do 160 mil vzdálené školy pro slepce v St. Augustinu, kde se Ray naučil číst noty Brailovým písmem, hrát na různé nástroje a hlavně vstřebávat místní jazz, gospel, blues a country. Matka mu bohužel zemřela v době, kdy byl ještě ve škole a Ray zůstal na světě sám. Zanechala mu však silnou motivaci, aby se navzdory slepotě stal samostatným člověkem - a Ray nemarnil čas. Začal hrát s malými i většími kapelami v nočních klubech, tančírnách a barech na severní Floridě. Život nebyl pro nevidoucího teenagera právě snadný. Ale on rychle dospěl. V březnu 1948, kdy mu bylo teprve 17 let, se sám vydal dálkovým autobusem na cestu přes celou zemi až do Seattlu, kde pak v celém okolí hrál na klavír a zpíval ve stylu Nat-King Colea a Charlese Browna. Rychlý úspěch mu v Seattlu vynesl dohodu s s Jackem Lauderdalem a jeho Swingtime Records Label. Natočil pro ně první singl v r. 1949. Lauderdale ho okamžitě vyslal na turné s R&B kytaristou Lowellem Fulsonem - ale stále ještě to byl anonymní muzikant, který si teprve hledal svou uměleckou cestu. I když ho Fulsonova skupina uznávala jako výjimečný talent, on si připadal velmi osamělý a mnoho času trávil sám v hotelovém pokoji. Byla to doba, kdy se vším experimentoval a objevil cosi dalšího: totiž heroin.
Skutečně se prosadil teprve na začátku 50. let, když podepsal smlouvu se společností Atlantic Records, zastoupenou Ahmetem Ertegunem a Jerry Wexlerem, kteří tehdy hledali nové talenty. Byli to právě oni, kdo ho nasměrovali na jeho dráhu, kterou podporovala legendární "Miss Rhytm" Ruth Brownová. Brzy na to podnikl Ray vysoce rizikový pokus - sloučit církevní zanícení gospelu se zemitým charakterem blues - označovaným jako ďábelská hudba. Výsledek byl ohromující - a také kontroverzní. Řada rozhlasových stanic jednoduše zakázala vysílat jeho hudbu.
Ať už to bylo šokující nebo ne, síla jeho hudby byla nepřehlédnutelná. Poslouchali ji černí i bílí, i když to bylo v době, kdy se gramofonová alba Afroameričanů označovala jako nevhodná - "race records".
Ve své knize z r. 1993 říká Jerry Wexler o géniu Rayi Charlesovi: "Ray přesáhl jednotlivé hudební kategorie a jednoduše hrál to, co cítil."
Ray vynechal své příjmení Robinson, aby si ho lidé nepletli s tehdy známým boxerem Sugar Ray Robinsonem. V r. 1956 vydal svou průlomovou píseň I´ve Got a Woman s bluesově zabarveným textem touhy a spirituality. Po ní následovala záplava nezapomenutelných hitů, např.:What´d I Say, Drown in My Own Tears, Unchain My Heart a Hit the Road Jack. Bylo mu sotva 20 let a už byl odborníky v gramofonovém průmyslu označován za génia. V r. 1959 opouští Ray Charles Erteguna a Wexlera, ačkoli jejich vztahy byly dobré a přechází ke společnosti ABC-Paramount, která mu učinila neodmítnutelnou nabídku: že mu i nadále ponechá výsadu, aby byl vlastníkem práv svých písní. Tato průlomová událost Rayovi umožnila kontrolu nad vlastními financemi, jakou před ním ještě žádný umělec neměl. A k překvapení všech, Ray Charles změnil svůj styl o 180° a začal se zabývat zkoumáním žánru Country a Western. Zdálo se, že dosáhl vrcholu své kariéry, ale Ray zamířil ještě výš. V r. 1966 napsal Thomas Thompson v profilu Raye Charlese do Life Magazinu: "Nejlepší bluesový zpěvák? Ovšem. Ale zde nekončí jeho cesta. Je také nepřekonatelným zpěvákem jazzu, gospelu i stylu country a western. Ze všech těchto hudebních žánrů vytěžil to nejlepší a vtělil to do stylu, který ovládá jen on sám."
Byl to také rok 1960, který Raye katapultoval do aktivit za lidská práva. Na turné v 50. letech se naučil přehlížet tehdy rozšířenou segregaci, zpochybnil nerovné zacházení s afroamerickými umělci a obecenstvem. Stal se také prvním umělcem, který odmítl vystupovat v segregovaných klubech. Tento krok ho stál nejen hodně peněz, ale dokonce podnítil stát Georgia, aby vyhlásil pro Raye "zákaz vystupování na celý život". (V r. 1977 poslala Georgia Rayi Charlesovi oficiální omluvu a státní legislativa mu udělila čestné občanství. Píseň Georgia on My Mind pak vyhlásili za oficiální státní píseň).
Ovšem 60. léta způsobila Rayi Charlesovi během jeho chaotického života na cestách i zmatek v hlavě. Jeho manželství vážně trpělo jeho častými nevěrami. V r. 1965 byl během letu z Montrealu do Bostonu usvědčen z držení heroinu. Když zjistil, že jeho drogová závislost ohrožuje jeho kariéru, pochopil, že hudba je tou první a nejdůležitější součástí jeho života a rozhodl se se svou dlouhodobou závislostí skončit. Přihlásil se také do rehabilitačního centra. Ať už byla jeho závislost na drogách sebevětší, Rayovo přání pokračovat v hudbě se ukázalo jako silnější. Už nikdy se heroinu nedotkl.
V bezesných nocích, kdy podstoupil odvykací kůru, čelil Ray svým nejhorším démonům. Bilancoval svou uměleckou kariéru. Začal opět vystupovat, hrál na více než 200 koncertech během jednoho roku, než mu játra definitivně vypověděla službu. V r. 1970 vytvořil jeden ze svých klasických hitů. Bylo to revoluční přepracování songu America the Beatiful - který se svou hlubokou procítěností stal opravdovou hymnou.
Během své kariéry získal Ray dvanáctkrát ocenění GRAMMY a v r. 1988 obdržel cenu GRAMMY za celoživotní zásluhy. Jeho 76 singlů se uplatnilo na žebříčku nejúspěšnějších písní a natočil více než 75 alb. Obdržel čestný titul Kennedyho Centra a získal Národní medaili pro umělce, byl uveden do Síně slávy Rock and Rollu, Síně slávy blues a získal další četná ocenění.
Nikdy nezapomněl na svůj původ, ani na překážky, které musel překonat na své triumfální cestě.
Jeho zásluhou získala charita pro občany černé pleti 20 milionů dolarů na výchovu a umění. Jeho vliv je patrný v mnoha písních vysílaných rozhlasem a jeho genialita setřela hranice mezi generacemi rock´n´rollu, soulu, jazzu, gospelu a country.
Ray Charles nás opustil 10. června 2004 ve věku 73 let.
Jako mnozí před ním, propadl i režisér Taylor Hackford především kouzlu Rayovy hudby. V roce 1950 slyšel poprvé píseň I´ve Got a Woman a okamžitě ho okouzlila její citová hloubka. "Od první minuty, kdy jsem slyšel Raye Charlese zpívat, cítil jsem jeho neobyčejnou vřelost a začal jsem sledovat jeho uměleckou dráhu," říká režisér Hackford.
Bylo jasné, že umění Raye Charlese je výjimečné a mocně působí na hlavní proud americké společnosti. Velký počet umělců se jím také nechal ovlivnit od Elvise Presleyho, přes BB Kinga až k Steve Wonderovi a Rolling Stones - a později to byli i Outkast, Alicia Keys, Norah Jones a Justin Timberlake. Rayovo místo v pantheonu umění je zkrátka monumentální.
Hackford chtěl natočit film o tomto muži, jehož umělecká dráha ho po tolik let inspirovala. Nebylo to jen hudba, ale i jeho životní cesta, to jak se dokázal vymanit z naprosté chudoby až k bohatství, zkrátka příběh naplněný tragédiemi, neštěstím, předsudky i drogovou závislostí, ale současně i geniálním talentem, láskou, krásou a obdivuhodnou vůlí, překonat všechny překážky.
Hackford spolu s producentem Stuartem Benjaminem právě v Rayově osudu spatřovali hluboce americký příběh.
Poprvé se Hackford setkal s Rayem Charlesem v r. 1987, když se snažil získat autorská práva pro filmové zpracování jeho příběhu. Jejich spolupráce se pak protáhla na dalších 15 let. Režisér vzpomíná: "Byl to velmi milý člověk, ale velice rozhodný - a velmi přímý. Samozřejmě někdy bylo třeba hledat k němu cestu, ale tak je to s každým výjimečným člověkem. Ray musel překonat v životě nesmírné těžkosti a proto věřil, že každý je schopen ovlivnit vlastní osud. Byl perfekcionista a od ostatních vyžadoval maximální soustředění a oddanost práci. Každý, kdo se s ním setkal, byl jím hluboce ovlivněn."
Během celého procesu soustřeďování materiálu k budoucímu filmu byl Ray velmi nápomocný a trval na tom, aby při zpracování nebyl jeho život idealizován a nebyly vynechány žádné temné okamžiky. "Ray říkal: můžete o mně vyprávět jakýkoli příběh a líčit mé osudy jak se vám zlíbí, ale nenechám vás, abyste zamlčeli pravdu. Protože pak by to nebyl můj příběh." - cituje Rayova slova Hackford.
Když se projekt filmu dostal do dalšího stadia, režisér Hackford s producentem Benjaminem přivedli scenáristu Jamese L. Whitea, který ve scénáři filmu Ray vytvořil svůj celovečerní debut. Hackford vysvětluje: "Jimmy má s Rayem mnoho společného. Je také z Jihu, je Afroameričan a v životě ho potkala řada bolestných zážitků, kterými se musel těžce probíjet. Chápe a rozumí proto životnímu příběhu Raye Charlese. Navázal na to, co jsem začal a vybudoval příběh, jemuž dodal citovou autentičnost. To, jak zachytil Rayův unikátně drsný způsob vyjadřování, dodalo scénáři mimořádnou realističnost."
Hackford chtěl využít Rayovu hudbu jako nejvýraznější dramatický prvek, takže do Whiteova scénáře důmyslně zakomponoval tucet nejznámějších Charlesových songů, nejen aby napomohly vyprávěcímu rytmu, ale aby ilustrovaly Rayův stav mysli, když je tvořil. Když byl scénář dokončen, nechali ho tvůrci přeložit do Brailova písma a předložili ho Rayi Charlesovi. Pak nervózně očekávali názor slavného perfekcionisty. "Scénář přišel zpět s pouhými dvěma poznámkami," vzpomíná Hackford. "Obě byly faktické a ani jedna se netýkala nějakých problémů okolo hlavní postavy. Ray byl jednoduše fantastickým spolupracovníkem. Byl rozhodný a náročný, ale nechtěl od nás nic víc, než to, co vyžadoval sám od sebe - dokonalost a oddanost věci. Co víc jsme si mohli přát?"
Dalším úkolem filmových tvůrců bylo vytvořit autentické prostředí doby, kdy se životní příběh Raye Charlese odehrával. Byla to doba od r. 1930 do r. 1970. Režisér Hackford s producentem Benjaminem si uvědomovali, že ke spolupráci potřebují velmi kreativní team. S. Benjamin říká: "Film překračuje několik desetiletí americké historie a ukazuje některé skutečné osobnosti z oblasti kultury, takže bylo důležité zachytiti ovzduší té doby pokud možno co nejpřesněji. Přispěly k tomu výtvarné návrhy, kostýmy a dokonce i vozy a nástroje sehrály důležitou roli. Bylo rozhodnuto, že se bude natáčet v jednom z "nejmuzikálnějších amerických měst", totiž v New Orleansu, který byl dlouhou dobu domovem interpretů jazzu a blues, navzdory tomu, že Rayův život probíhal na mnoha různých místech Ameriky, od Seattlu, přes New York až po Atlantu.
Hackford říká:"New Orleans je město, které nejvíc evokuje americkou hudbu. Žil jsem tam 20 let a stále mě něčím překvapuje. Není to jen místo, kde se zrodil jazz, ale pořád odtud vycházejí nejlepší světoví muzikanti. I Ray Charles zde strávil dlouhou dobu na začátku své umělecké dráhy a nechal se hluboce ovlivnit hudební scénou města. Zde také natočil svou první desku v milionovém náklad: The Things That I Used To Do. Takže jsme New Orleans využili i k tomu, abychom zde natočili scény, které se odehrávají v mnoha dalších městech po celé zemi. Věřili jsme totiž, že toto město je prosyceno hudbou."
Ocenění:
Academy Awards
2005 - Jamie Foxx (Nejlepší herec v hlavní roli)
2005 - Nejlepší mix zvuku
2005 - Nejlepší film (nominace)
2005 - Taylor Hackford (Nejlepší režie) (nominace)
2005 - Nejlepší střih (nominace)
2005 - Nejlepší kostýmy (nominace)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
2005 - Jamie Foxx (Nejlepší herec v hlavní roli)
2005 - Nejlepší zvuk
2005 - James L. White (Nejlepší původní scénář) (nominace)
2005 - Craig Armstrong (Nejlepší hudba) (nominace)
Golden Globes
2005 - Jamie Foxx (Nejlepší herec - komedie nebo muzikál)
2005 - Nejlepší film - muzikál nebo komedie (nominace)
Florida Film Critics Circle Awards
2004 - Jamie Foxx (Nejlepší herec)
New York Film Critics Circle Awards
2004 - Jamie Foxx (Nejlepší herec) (nominace)
DABING
V českém znění: Libor Hruška – Jamie Foxx (Ray Charles), Jitka Moučková – Kerry Washington (Della Bea Robinson), Libor Terš – Clifton Powell (Jeff Brown), Miroslav Meduna – Richard Schiff (Jerry Wexler), Lucie Svobodová - Regina King (Margie Hendricksová), Bohdan Tůma – Bokeem Woodbine (Fathead Newman), Jitka Ježková - Aunjanue Ellis (Mary Ann Fisherová), Otakar Brousek ml. – Curtis Armstrong (Ahmet Ertegun), Zdeněk Mahdal – Chris Thomas King (Lowell Fulson), Hana Krtičková - Kimberly J. Ardison (Ethel McRae), Martin Sobotka - David Krumholtz (Milt Shaw), Irena Hrubá – Sharon Warren (Aretha Robinsonová), Jaroslav Kaňkovský, Radek Hoppe – Larenz Tate (Quincy Jones), Daniela Bartáková – Denise Dowse (Marlene), Jiří Kodeš – Wendell Pierce (Wilbur Brassfield), Martin Spurný – Robert Wisdom (Jack Lauderdale + titulky), Václav Mareš - Kurt Fuller (Sam Clark), Jana Páleníčková - Renee Wilson (Pat Lyle), Jiří Kvasnička – Warwick Davis (Oberon), Filip Švarc – Terrence Howard (Gossie McGee), Petr Neskusil - C.J. Sanders (mladý Ray Robinson) a Marek Páleníček - Terrone Bell (mladý George Robinson).
Překlad: Martin Gust
Dialogy: Martin Kolár a Lucie Petra Svobodová
Zvuk: Tomáš Čisárik
Režie českého znění: Martin Kolár
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska, 2005
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.2.2005
Premiéra USA: 29.10.2004 Universal Pictures US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 16.6.2005 (DVD) Universal
Poprvé na DVD: 20.6.2005 Universal
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - $ 124 000 000
Náklady (Rozpočet) - $ 40 000 000
Tvůrci a herci
Taylor Hackford (Režie), Howard Baldwin (Produkce), Karen Elise Baldwin (Produkce), Stuart Benjamin (Produkce), Barbara A. Hall (Produkce), Craig Armstrong (Hudba), Paweł Edelman (Kamera), Paul Hirsch (Střih), Nancy Klopper (Casting), Stephen Altman (Scénografie), Maria Nay (Scénografie), Sharen Davis (Kostýmy), Per Hallberg (Zvuk), Karen Baker Landers (Zvuk), Howard Berger (Masky), Greg Nicotero (Masky), James L. White (Scénář), Jamie Foxx (Herec), Kerry Washington (Herec), Regina King (Herec), Patrick Bauchau (Herec), Curtis Armstrong (Herec), David Krumholtz (Herec), Richard Schiff (Herec), Larenz Tate (Herec), Clifton Powell (Herec), Usher (Herec), Aunjanue Ellis (Herec), Kurt Fuller (Herec), Harry Lennix (Herec), Bokeem Woodbine (Herec), Terrence Howard (Herec), Rick Gomez (Herec), Warwick Davis (Herec), Robert Wisdom (Herec), Ray Charles (Herec), Gary Grubbs (Herec), Wendell Pierce (Herec), Alex Van (Herec), Tequan Richmond (Herec), Tobi Gadison (Herec), Larry Gamell Jr. (Herec), Don Yesso (Herec), Carlos Rivero (Herec), Curt Sobel (Herec), Carol Sutton (Herec), Afemo Omilami (Herec), Vernel Bagneris (Herec), Mike Pniewski (Herec), Rutherford Cravens (Herec), Chris Thomas King (Herec), Thomas Jefferson Byrd (Herec), Sonny Shroyer (Herec), Denise Dowse (Herec), Elizabeth Omilami (Herec), Trae Ireland (Herec), Travis Willingham (Herec)
2004/152/USA/Hudební, Drama, Životopisný
Zajímavost k filmu
- Celosvětová premiéra proběhla 12. září 2004 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu (Ontario, Kanada).
- Celý film byl financován pouze jednou osobou – Philipem Anschutzem.
- Ray Charles (Jamie Foxx) nosí hodinky značky Raketa.
- Ray Charles se narodil 23. 9. 1930 v Georgii ve městě Albany. Byl dvakrát ženatý a měl 12 dětí s devíti různými ženami. V roce 2004 se umístil na 10. příčce seznamu největších umělců všech dob časopisu Rolling Stone a v roce 2008 ho tentýž časopis zařadil i na 2. pozici největších zpěváků všech dob.
- Pro Taylora Hackforda tvoří snímek vrchol pomyslné trilogie filmů o slavných hudebnících. Za sebou má produkci filmu La Bamba (o Ritchiem Valensovi) a režii dokumentárního filmu Chuck Berry Hail! Hail! Rock ´n´ Roll.
- Název filmu prošel různými fázemi – od „Unchain My Heart: The Ray Charles Story“ přes první polovinu tohoto názvu až po jednoduché Ray.
- Taylor Hackford si zajistil práva na životní příběh Raye Charlese už v roce 1987, ale nemohl najít studio, které by financovalo produkci. Snímek tedy vznikal jako nezávislý, ale po dokončení se jeho distribuce ujalo Universal Pictures.
- Jamie Foxx (Ray Charles) nosil 14 hodin denně neprůhledné kontaktní čočky, aby dosáhl většího realismu. Také se naučil hrát na klavír a všechny scény s tímto hudebním nástrojem ve filmu zvládnul sám.
- Scénář byl Rayi Charlesovi před natáčením přeložen do Braillova písma, aby si ho mohl přečíst, ale úspěchu filmu se už nedožil. Zemřel totiž krátce po ukončení natáčení 10. června 2004.
- Životopis slavného hudebníka natočil Taylor Hackford za 40 milionů amerických dolarů a už během prvních tří dnů promítání (29.–31. 10. 2004) si Jamie Foxx (Ray Charles) vyzpíval skvělých 20 milionů. Celkový výdělek se na severoamerickém kontinentu vyšplhal na 72 milionů.
- Celý film byl financován pouze jednou osobou – Philipem Anschutzem.
- Ray Charles (Jamie Foxx) nosí hodinky značky Raketa.
- Ray Charles se narodil 23. 9. 1930 v Georgii ve městě Albany. Byl dvakrát ženatý a měl 12 dětí s devíti různými ženami. V roce 2004 se umístil na 10. příčce seznamu největších umělců všech dob časopisu Rolling Stone a v roce 2008 ho tentýž časopis zařadil i na 2. pozici největších zpěváků všech dob.
- Pro Taylora Hackforda tvoří snímek vrchol pomyslné trilogie filmů o slavných hudebnících. Za sebou má produkci filmu La Bamba (o Ritchiem Valensovi) a režii dokumentárního filmu Chuck Berry Hail! Hail! Rock ´n´ Roll.
- Název filmu prošel různými fázemi – od „Unchain My Heart: The Ray Charles Story“ přes první polovinu tohoto názvu až po jednoduché Ray.
- Taylor Hackford si zajistil práva na životní příběh Raye Charlese už v roce 1987, ale nemohl najít studio, které by financovalo produkci. Snímek tedy vznikal jako nezávislý, ale po dokončení se jeho distribuce ujalo Universal Pictures.
- Jamie Foxx (Ray Charles) nosil 14 hodin denně neprůhledné kontaktní čočky, aby dosáhl většího realismu. Také se naučil hrát na klavír a všechny scény s tímto hudebním nástrojem ve filmu zvládnul sám.
- Scénář byl Rayi Charlesovi před natáčením přeložen do Braillova písma, aby si ho mohl přečíst, ale úspěchu filmu se už nedožil. Zemřel totiž krátce po ukončení natáčení 10. června 2004.
- Životopis slavného hudebníka natočil Taylor Hackford za 40 milionů amerických dolarů a už během prvních tří dnů promítání (29.–31. 10. 2004) si Jamie Foxx (Ray Charles) vyzpíval skvělých 20 milionů. Celkový výdělek se na severoamerickém kontinentu vyšplhal na 72 milionů.
Odkazy
Hrají:
Jamie Foxx, Kerry Washington, Regina King, Patrick Bauchau, Curtis Armstrong, David Krumholtz, Richard Schiff, Larenz Tate, Clifton Powell, Usher, Aunjanue Ellis, Kurt Fuller, Harry Lennix, Bokeem Woodbine, Terrence Howard, Rick Gomez, Warwick Davis, Robert Wisdom, Ray Charles, Gary Grubbs, Wendell Pierce, Alex Van, Tequan Richmond, Tobi Gadison, Larry Gamell Jr., Don Yesso, Carlos Rivero, Curt Sobel, Carol Sutton, Afemo Omilami, Vernel Bagneris, Mike Pniewski, Rutherford Cravens, Chris Thomas King, Thomas Jefferson Byrd, Sonny Shroyer, Denise Dowse, Elizabeth Omilami, Trae Ireland, Travis Willingham