Pokoj mého syna / La stanza del figlio (2001/99/Itálie, Francie/Drama) 67% -Originál DVD-
07.01.2023 01:26
JEDNOU VĚTOU
„Po ztrátě milované osoby přichází utrpení a zloba“
OBSAH
Ve svém filmu z roku 2001 se italský režisér Nanni Moretti odchýlil od politicky motivovaných námětů a zpracoval místo toho komorní psychologické téma: prosperující psychiatr, který dosud žil příkladným životem, musí řešit bolestné trauma ze smrti jediného syna. Ztrácí pacienty a v krizi se náhle ocitá i jeho vztah k manželce a dceři. Silný a auntentický příběh byl oceněn Zlatou palmou na MFF v Cannes. (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Prvním filmem, který jsem od Nanniho Morettiho viděl, bylo Drahý deníčku. A ten mě překvapil svým nadhledem, hravostí, originalitou, tím, že jsem nikdy netušil, jaká scéna bude následovat. Tedy přesně tím, co jsem u Synova pokoje postrádal. Je to film dobře udělaný, ale příliš konvenční, nepřinášející nic nového. To, že je otec, který ztratí syna, psychiatr a sám se během sedánků s labilními pacienty musí zaobírat mnohem horšími starostmi, to mi připadá jako největší klišé. A objeví se jich tu víc, dočkáme se i brečení nad skříní se synovým oblečením nebo dopis od synovy lásky, který byl odeslán pozdě a přichází nevhod... Přesto Morettiho obdivuji, že do takového tématu šel, že si takovou hlavní roli napsal pro sebe. Kdyby to ještě bylo špatně zahrané, nedalo by se na to koukat. Naštěstí není. (Cimr) 3*
Panuje v rodině fousatého psychologa a půvabné editorky uměleckých katalogů sluníčková tolerance a vzájemné pochopení, nebo jen blahosklonná lhostejnost? Setkáváme se s ním ve fázi laskavé životní moudrosti a vyrovnanosti, nebo jen setrvačné jízdy podle pohodlných středostavovských receptů pro slunné dny? Tragická událost notně zamíchá kartami a vykolejí vlaky v hlavách a zpočátku chladně působící snímek zlidští s tím, jak postavy ztrácejí a pokoušejí se znovu nalézt pevnou půdu pod nohama. K tomu melancholická městská krajinomalba a Brian Eno. (LeoH) 4*
Jemný a citlivý film, který ukazuje, jak harmonické vztahy mohou člověka nést v okamžicích velké tragédie. Psychiatr, který ztrácí profesionální nadhled v okamžiku, kdy jej hluboce zasáhne smrt syna. Problémy ostatních jsou ničím v okamžiku prožívání vlastní tragédie. Nedokážeme odpovědět na otázku, proč se to stalo právě nám. Jediná odpověď, která nedokáže dát uspokojení těm, kterých se to týká, ale je pravdivá – a proč právě nám se to stát nemělo. Nic se nedá vrátit zpět a nemá smysl obviňovat sebe ani ostatní. Musíme žít dál a milovat ty, kteří s námi zůstali. (Majkak) 4*
VELKÁ RECENZE
Schovaní svých ulitách, komunikují spolu jenom sporadicky. Naslouchají, ale nechápou. Teprve když se jejich odloučení přenese z duševní do fyzické roviny, začnou si uvědomovat, co všechno dosud přehlíželi. Jejich smutek se zdá být nekonečným. Nanni Moretti všechnu tu tíhu přenáší na diváka, bez nátlaku nás navádí k tomu, abychom si zkušeností ztráty prošli společně s hrdiny.
Synův pokoj je vybudován na pečlivě odpozorovaných detailech rodinného soužití. Unikátnost filmu spočívá v jeho nenucenosti, v zájmu o obyčejné, v němž se sami dokážeme snáze najít. Ústřední tragédii nezveličuje (jak Italové rádi činí), jenom opatrně ohledává. Nebojí se ani odlehčujících scén, jejichž vyloučení by životy postav akorát zploštilo. Na klíčovou událost vyprávění nejsme dopředu dlouze připravováni, prostě se přihodí jako přirozená součást života.
Dramaturgicky film oživuje rozdělení na dvě překrývající se poloviny. Repríza dřívějších záběrů, nyní ale pomalejších a posmutnělých (dlouhý „following shot“, upozorňující na propojenost Giovanniho osobního a pracovního života), nutí k porovnání, ke hledání rozdílů a „nacházení“ toho, co absentuje.
Také Giovanni si nakonec uvědomuje, že jediným spohlehlivým prostředkem k zaplnění mezer nakonec pravděpodobně (protože konec, s postavami rozcházejícími se různými směry, je víceznačný) nebudou psychoanalytické poučky, ale čas, který přes všechny odchody a příchody bližních, nikdy plynout nepřestává. 85% (Matty)
Ocenění:
European Film Awards
2001 - Nanni Moretti (Nejlepší film) (nominace)
2001 - Laura Morante (Nejlepší herečka) (nominace)
Cannes IFF
2001 - Nanni Moretti (Zlatá palma)
César Awards
2002 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
Association of Polish Filmmakers Critics Awards
2002 - Nejlepší zahraniční film
David di Donatello Awards
2002 - Nejlepší herečka (L. Morante)
Guild of German Art House Cinemas
2002 - Nejlepší zahraniční film
Italian National Syndicate of Film Journalists
2002 - Nanni Moretti (Režie)
Nikkan Sports Film Awards
2002 - Nejlepší zahraniční film
DABING
-
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 6.12.2001
Premiéra Francie: 17.5.2001 (Cannes Film Festival)
Premiéra Itálie: 9.3.2001
Premiéra USA: 31.5.2001 (Los Angeles, California)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.2.2003 H.C.E.
Poprvé na DVD: 26.1.2010 DVD Edice
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - $ 11 800 000
„Po ztrátě milované osoby přichází utrpení a zloba“
OBSAH
Ve svém filmu z roku 2001 se italský režisér Nanni Moretti odchýlil od politicky motivovaných námětů a zpracoval místo toho komorní psychologické téma: prosperující psychiatr, který dosud žil příkladným životem, musí řešit bolestné trauma ze smrti jediného syna. Ztrácí pacienty a v krizi se náhle ocitá i jeho vztah k manželce a dceři. Silný a auntentický příběh byl oceněn Zlatou palmou na MFF v Cannes. (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Prvním filmem, který jsem od Nanniho Morettiho viděl, bylo Drahý deníčku. A ten mě překvapil svým nadhledem, hravostí, originalitou, tím, že jsem nikdy netušil, jaká scéna bude následovat. Tedy přesně tím, co jsem u Synova pokoje postrádal. Je to film dobře udělaný, ale příliš konvenční, nepřinášející nic nového. To, že je otec, který ztratí syna, psychiatr a sám se během sedánků s labilními pacienty musí zaobírat mnohem horšími starostmi, to mi připadá jako největší klišé. A objeví se jich tu víc, dočkáme se i brečení nad skříní se synovým oblečením nebo dopis od synovy lásky, který byl odeslán pozdě a přichází nevhod... Přesto Morettiho obdivuji, že do takového tématu šel, že si takovou hlavní roli napsal pro sebe. Kdyby to ještě bylo špatně zahrané, nedalo by se na to koukat. Naštěstí není. (Cimr) 3*
Panuje v rodině fousatého psychologa a půvabné editorky uměleckých katalogů sluníčková tolerance a vzájemné pochopení, nebo jen blahosklonná lhostejnost? Setkáváme se s ním ve fázi laskavé životní moudrosti a vyrovnanosti, nebo jen setrvačné jízdy podle pohodlných středostavovských receptů pro slunné dny? Tragická událost notně zamíchá kartami a vykolejí vlaky v hlavách a zpočátku chladně působící snímek zlidští s tím, jak postavy ztrácejí a pokoušejí se znovu nalézt pevnou půdu pod nohama. K tomu melancholická městská krajinomalba a Brian Eno. (LeoH) 4*
Jemný a citlivý film, který ukazuje, jak harmonické vztahy mohou člověka nést v okamžicích velké tragédie. Psychiatr, který ztrácí profesionální nadhled v okamžiku, kdy jej hluboce zasáhne smrt syna. Problémy ostatních jsou ničím v okamžiku prožívání vlastní tragédie. Nedokážeme odpovědět na otázku, proč se to stalo právě nám. Jediná odpověď, která nedokáže dát uspokojení těm, kterých se to týká, ale je pravdivá – a proč právě nám se to stát nemělo. Nic se nedá vrátit zpět a nemá smysl obviňovat sebe ani ostatní. Musíme žít dál a milovat ty, kteří s námi zůstali. (Majkak) 4*
VELKÁ RECENZE
Schovaní svých ulitách, komunikují spolu jenom sporadicky. Naslouchají, ale nechápou. Teprve když se jejich odloučení přenese z duševní do fyzické roviny, začnou si uvědomovat, co všechno dosud přehlíželi. Jejich smutek se zdá být nekonečným. Nanni Moretti všechnu tu tíhu přenáší na diváka, bez nátlaku nás navádí k tomu, abychom si zkušeností ztráty prošli společně s hrdiny.
Synův pokoj je vybudován na pečlivě odpozorovaných detailech rodinného soužití. Unikátnost filmu spočívá v jeho nenucenosti, v zájmu o obyčejné, v němž se sami dokážeme snáze najít. Ústřední tragédii nezveličuje (jak Italové rádi činí), jenom opatrně ohledává. Nebojí se ani odlehčujících scén, jejichž vyloučení by životy postav akorát zploštilo. Na klíčovou událost vyprávění nejsme dopředu dlouze připravováni, prostě se přihodí jako přirozená součást života.
Dramaturgicky film oživuje rozdělení na dvě překrývající se poloviny. Repríza dřívějších záběrů, nyní ale pomalejších a posmutnělých (dlouhý „following shot“, upozorňující na propojenost Giovanniho osobního a pracovního života), nutí k porovnání, ke hledání rozdílů a „nacházení“ toho, co absentuje.
Také Giovanni si nakonec uvědomuje, že jediným spohlehlivým prostředkem k zaplnění mezer nakonec pravděpodobně (protože konec, s postavami rozcházejícími se různými směry, je víceznačný) nebudou psychoanalytické poučky, ale čas, který přes všechny odchody a příchody bližních, nikdy plynout nepřestává. 85% (Matty)
Ocenění:
European Film Awards
2001 - Nanni Moretti (Nejlepší film) (nominace)
2001 - Laura Morante (Nejlepší herečka) (nominace)
Cannes IFF
2001 - Nanni Moretti (Zlatá palma)
César Awards
2002 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
Association of Polish Filmmakers Critics Awards
2002 - Nejlepší zahraniční film
David di Donatello Awards
2002 - Nejlepší herečka (L. Morante)
Guild of German Art House Cinemas
2002 - Nejlepší zahraniční film
Italian National Syndicate of Film Journalists
2002 - Nanni Moretti (Režie)
Nikkan Sports Film Awards
2002 - Nejlepší zahraniční film
DABING
-
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 6.12.2001
Premiéra Francie: 17.5.2001 (Cannes Film Festival)
Premiéra Itálie: 9.3.2001
Premiéra USA: 31.5.2001 (Los Angeles, California)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.2.2003 H.C.E.
Poprvé na DVD: 26.1.2010 DVD Edice
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - $ 11 800 000
Tvůrci a herci
Nanni Moretti (Režie), Angelo Barbagallo (Produkce), Federico Fabrizio (Produkce), Vincenzo Galluzzo (Produkce), Lorenzo Luccarini (Produkce), Nanni Moretti (Produkce), Nicola Piovani (Hudba), Nicola Piovani (Kamera), Esmeralda Calabria (Střih), - (Casting), Giancarlo Basili (Scénografie), Maria Rita Barbera (Kostýmy), Alessandro Zanon (Zvuk), Gianfranco Mecacci (Masky), Nanni Moretti (Scénář), Nanni Moretti (Herec), Laura Morante (Herec), Jasmine Trinca (Herec), Renato Scarpa (Herec), Roberto De Francesco (Herec), Claudio Santamaria (Herec), Stefano Accorsi (Herec), Silvio Orlando (Herec), Luisa De Santis (Herec), Stefano Abbati (Herec), Paolo De Vita (Herec), Giuseppe Sanfelice (Herec)
2001/99/Itálie, Francie/Drama
Zajímavost k filmu
- CD, ktoré Giovanni kúpi v obchode s hudbou, je "Before And After Science" a patrí do diskografie britského hudobníka Briana Ena (bývalý klávesák Roxy Music). Vo filme zaznie aj pieseň z tohto albumu, "By This River".
Odkazy