DonT Stop / DonT Stop (2012/98/Česko, Slovensko/Drama, Hudební) 63%
09.08.2023 14:08
JEDNOU VĚTOU
„Tahle hudba ti zničí budoucnost! Je ti taky osmnáct? Něco tě nesnesitelně štve a chceš to dostat ze sebe ven? Možná je nejvyšší čas s tím něco začít dělat...“
OBSAH
Starší muž si v koloně aut pustí v autorádiu starou kazetu. Nahrávka z ní mu připomene jeho dospívání. On, Miki, chtěl hrát v punk rockové kapele. Problém byl jen najít ty správné spoluhráče a místo, kde by mohli zkoušet. Nic však není tak jednoduché, jak se zdá, píše se rok 1983 a Miki stále chodí na střední školu. Kvůli jeho zanedbávání školy mu hrozí, že propadne u reparátu z chemie a bude ze školy vyhozen. Mikiho otec po něm chce, aby se celé léto věnoval škole. Miki ale právě řeší důležitější problém. S kamarádem Dejvidem, který si jako první v Praze nechal na hlavě udělat číro, dělají konkurz na ostatní členy kapely. Když se jim podaří skupinu založit, Miki zjistí, že škola a otec s matkou pro jeho hraní nemají pochopení. Proto se s otcem pohádá a odejde z domova. Spí v pronajaté garáži, kterou kluci získali od starého pána z Dejvidova domu. Tady také kluci zkoušejí a připravují se na první koncert. Mikiho podporuje i jeho dívka Pavla, která by ale ráda viděla, kdyby si Miki vedle muziky také vyřešil své problémy ve škole. První koncerty z Mikiho pohledu dopadnou dobře a kapela se snaží dál prorazit. Po koncertě ve venkovském kulturním domě, který se zvrhne ve rvačku s místními, se ale Dejvid začne kamarádit s recidivistou Kaličem. Kluci si ve skupině přestávají rozumět a Dejvid propadá stále víc alkoholu a drogám, do kterých ho zatáhl Kalič. Nakonec se Miki, který se pomalu rozešel kvůli klukům a jeho způsobu života s Pavlou, rozhodne od Dejvida odtrhnout. To už také Dejvid nemá moc zájem o hraní a kapelu. Mikimu tak nakonec sebere jeho iluze teprve zjištění, že jeho kamarádi až tak o muziku zase nestojí... (TV Prima)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Slušný český tématický film, u kterého si myslím, že je škoda malé reklamy i v místě, kde film vznikl. Není totiž vůbec špatný. Trošičku mi připomíná stylově Občanský průkaz, ale pořád se točí kolem úplně jiné sorty lidí, která ale na druhou stranu měla společnou klubovnu - hospodu. DonT Stop je plejáda zajímavých neokoukaných herců, v podstatě dobrého, i když kostrou klasického příběhu a hlavně velice příjemného a stylového zpracování, které z filmu činí, podle mě, opravdu zajímavý kousek. (Malarkey) 4*
Rebelování ve stylu RebeLOVE, prý vzor 1983. Spíš ale 2013. Podstata punku je totiž hodně jinde, než kde ji vidí Richard Řeřicha. Punková tady byla leda ta hudba a outfity, jinak zhola nic. DonT Stop není punk, ale totální mainstream. Je vidět, co dnes z punku zbylo... Pane Řeřicho, opravdu jste film o punku završil náznakem toho, že východiskem z punkové generační revolty je chovat se konvenčně? Ufff... Rozhodně bych Vám doporučil, abyste se příště při realizaci filmu o punkovém hnutí v Československu alespoň rámcově seznámil s danou problematikou, minimálně se podíval na příslušný díl dokumentárního cyklu Bigbít. Anebo se podívejte na ...a bude hůř, i když to není primárně punkový film, Petr Nikolaev totiž narozdíl od vás je skutečnosti v 80. letech o světelné roky blíž... Takže suma sumárum, jediné, co v tomhle filmu funguje, je hudba a titulky plus mezititulky, herectví občas kulhá (zvláště Mikiho otec byl velmi slabý) a co úplně selhává, je scénář a ideová složka, kdyby totiž film tak hrubě nezkresloval obraz 80. let minulého století, byl bych jako divák mnohem shovívavější. Slovy Visacího zámku ...ale lidi říkali, že punk je jinde... (Radek99) 2*
Punk's not dead, volové! Je hezký bejt svobodomyslnej, žít nevázaně a na všechno kašlat, zvlášť v době totality, kdy jsou všichni sešněrovaný systémem. Punk v srdci, na hlavě číro a carpe diem. Když jde ale do tuhýho a zodpovědnost volá: "tady jsem!", je potřeba slevit ze svých zásad, podržet kámoše a nenechat se ovlivnit sockou, co vás před vojnou stejně nezachrání... Ve mně po zhlídnutí tohohle českýho skvostu(!) rezonuje směsice pocitů: radost, nadšení, ale i určitá nostalgie, melancholie. Názvu navzdory jsem se na několik minut zastavila a přemýšlela. O svých současných i bývalých kamarádech, o letech, který jsou za mnou, o promarněných příležitostech. Kolik mi toho proteklo mezi prsty? Budu v padesáti něčeho litovat? Chtít se vrátit o třicet let zpátky? Kdoví. Každopádně DonT Stop je pecka. Za tu muziku, za to nadšení a ten pocit: 100%. (Molly) 5*
VELKÁ RECENZE
Jen málo českých režisérů dokáže natočit film, který by nebyl o tom, jak lidé sedí a povídají si (pokud možno v době normalizace). A nebo možná dokáže, ale nechce, ať už kvůli divákům, jimž tohle stačí, nebo vlastní omezené inspiraci. Tvůrci DONT STOP však přeci jenom museli svůj film natočit trošku živěji a agresivněji, protože pokud by příběh z punkového prostředí vypadal jako jen o něco lepší televizní film, bylo by to asi trošku směšné.
Naštěstí se jim to povedlo. Debutující režisér Richard Řeřicha, jenž měl jako kameraman na starosti Ondříčkovy Samotáře nebo Grandhotel, od první vteřiny ukazuje, že i u nás může vzniknout něco, na co se dá dívat. Chytře kombinuje filmové záběry s těmi dokumentárními, všechny postavy představuje za pomoci efektních rychlých střihů a při scénách koncertů nebo rvaček se nebojí použít zpomalovačky a záběry, z nichž by většina českých filmařů nejspíš dostala infarkt. Na DONT STOP se kouká sakra dobře - bez problémů obstojí i vedle zahraničních produkcí a většinu těch domácích nechává daleko za sebou.
Díky povedenému vizuálu a docela dravému tempu člověk skoro až přehlédne, že po příběhové stránce není DONT STOP žádná sláva. Zápletka o dvou kamarádech, kteří založí punkovou kapelu a během několika týdnů revoltují proti rodičům, škole, systému i budoucnosti, moc originality nenabízí. Jen to punkové prostředí je příjemně neokoukané. I tak si však můžete v klidu v kině odškrtávat všechny zvraty dopředu. DONT STOP neumí překvapit a i když se tváří punkáčsky, příběh je až příliš konzervativní. Ale na druhou stranu i když jde o klišé, tvůrci s ním umí zacházet, a tak film v rámci konvencí funguje tak, jak by fungovat měl, pokud má jen naplnit klasické zadání.
Trošku větší problém už jsem měl s některými herci. Ačkoliv jsou typově velmi dobře obsazeni, hlavní hrdina není zrovna přesvědčivý ani zajímavý. Charisma sice má, ale jeho hlasový projev je jaksi "neutrální" a občas to vypadá, jako kdyby byl na plátně spíš robot než člověk, který by se měl chovat a mluvit trošku jinak, když se hádá s rodiči, balí kamarádku nebo si hraje na Strašáky Sama Peckinpaha.
DONT STOP je ale i tak určitě fajn film, který bych neměl problém vidět znovu, protože se na něj jednoduše dobře kouká a rychle uteče. To samo o sobě bohužel k vyššímu hodnocení nestačí. Na druhou stranu kdyby takhle dopadl každý debut českého režiséra, můžeme být spokojeni. Já teď jen doufám, že se Řeřichovi příště povede najít zajímavější příběh. Točit totiž umí.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Čtyřicátník Miki stojí s autem v zácpě. Prohlíží si plány a telefonuje. Dá do přehrávače starou kazetu, jejíž začátek mu připomene minulost... Praha 1983. Sedmnáctiletý Miki studuje gymnázium. Jeho nejlepším kamarádem je rebelující Dejvid, který měl první číro v Praze. Kluci si na černé burze koupí od Jugoše Gorana, veksláka a překupníka, desku punkové kapely. Všichni se musejí zdekovat před policajty, a tak mladíci až příliš pozdě zjistí, že je kšeftař podvedl. Dvojice u Mikiho doma popíjí ovocňák. Mikiho otec pracuje v Metrostavu a chlapec má čtyřletou sestru Moniku. Kamarádi vyrazí na punkový parník. Akci pořádá organizátor Flegma. Pořádně se tu odvážou při koncertu Špatnejch opic. Nejvíc řádí pankáč Iggy, jinak častý „host“ bohnického blázince. Na břehu čekají policajti. Iggy skočí z lodi do vody a Dejvid s Mikim ho následují. Rozjařená partička pak blbne v ulicích. O akci vyjde článek v Rudém právu, na nějž Mikiho upozorní vlasatý spolužák Honza. Mladík sežene desku Clash. Poslouchají ji s Dejvidem a rozhodnou se založit si kapelu. Koupí si kytaru (pro Mikiho) a bicí (pro Dejvida). Dejvid kvůli tomu ukradne babičce stříbrnou lžičku. Z první zkoušky u Dejvida sejde kvůli naštvanému sousedovi. Miki sem vzal i Moniku, a tak ji kluci převléknou za pankovou princeznu a udělají s ní pár fotek. Mikiho otci se nelíbí synovo kamarádění s Dejvidem. Ten si na střeše barví oblečení na černo a vidí na dvorku starého souseda v rozhovoru s policisty kvůli vykradené garáži. V hospodě řekne Mikimu, že by tam byla dobrá zkušebna. Hospodský je neurvale vyhodí kvůli jejich vzhledu. Miki jde na rande se svou dívkou Pavlou. Kamarádi umluví souseda Dolníčka a po úpravě garáže řežou do svých nástrojů. Konkurz na basáka, květen. Jeden z adeptů na místo v kapele, student střední ekonomické Márty, sice neumí hrát, ale nabídne se jako manažer. Kluci získají kytaristu Daniela, studenta spojové techniky, který vyrobil vlastní booster. Působí jako intelektuálský jeliman, proto mu začnou říkat Inža. Basákem se nakonec stane lehkomyslný skladník Viktor, čili Vičus. Po první zkoušce se dohodnou, že se kapela bude jmenovat Emile Buisson podle legendárního francouzského gangstera. Miki má doma malér s otcem, který se vrátil z třídních schůzek. Nakonec mu rodiče dovolí být přes víkend u Dejvida s tím, že se tam bude učit. Místo toho kluci hrají. Je u toho i Pavla. Do prvního koncertu zbývá pětačtyřicet dnů. Miki vezme dívku do ateliéru Dejvidovy matky, kostýmní výtvarnice. Baví se o muzice a o šedivém životě. Vyruší je Dejvid a nakonec přijde i jeho máma s frajerským milencem Majklem, zaměstnaným ve Filmexportu. Pavla ve škole uklidňuje přítele, který neudělal zkoušku. Doma Miki tvrdí, že uspěl (ačkoliv ho po prázdninách čeká reparát). Otec však mluvil s třídní a vyčte synovi především lhaní. Po hádce mladík odejde z domova. Přespává ve zkušebně. Dejvid s Mikim jsou u babičky, která nadává na komunisty. Červenec. Mladík ukazuje Pavle své texty. Té však vadí, jak žije. Miki jde tajně domů. Vykoupe se tu a vezme si zásoby. Na zkoušce Márty kámošům oznámí, že za dva dny hrají na Kladně. Inža změnil image a Miki napsal písničku DONT STOP. Vyrazí na koncert Mártyho škodovkou s nástroji, ale zabloudí. Dejvid jede s Viktorem na jeho motorce. Stroj se jim porouchá a oni pokračují vlakem, kde dělají binec. Všichni nakonec dorazí na místo a s vystoupením mají úspěch. Mezi řádícími diváky je Iggy a také kriminálník Kalič. Nesmělý Inža balí jednu z fanynek, ale ta usne. Parta oslavuje na chatě Mikiho rodičů, kteří jsou na dovolené v Bulharsku. Popíjejí a dají si travku. Inžovi se udělá zle. Miki tu je s Pavlou a Dejvid s Valérií, jejíž otec je členem ÚV KSČ. Podle Dejvida je třeba žít teď, protože žádná budoucnost není. Márty dá klukům kazetu s jejich hraním, ale když ji Miki strčí do kazeťáku, začne ji omylem přemazávat (je to kazeta, již si starší Miki pouští na začátku v autě). Pavla ráno odjíždí. Nelíbí se jí Mikiho kamarádi a má pocit, že ji nemiluje doopravdy. Márty zařídí koncert v jednom kulturáku. Kluci před vystoupením zahlédnou Gorana, který tu dělá diskžokeje. Jugoš se před nimi klidí. Při hraní pro „nepřipravené“ publikum dojde k tahanici mezi bývalým opilým zvukařem a jeho nástupcem. Zaplete se do toho Márty a vypukne všeobecná rvačka, do níž zasáhnou Goran s kumpány a také Kalič. Kapela se v garáži pohádá. Márty dostal předvolání kvůli incidentu. Dejvid nasazuje na Inžu. Dejvid si po svém upravuje byt po babičce, která se odstěhovala k synovi. Márty to s nimi vzdal. Matka s dcerkou přistihnou Mikiho doma. Ale mladík odmítne vrátit se. Jde za Dejvidem a za dveřmi slyší jeho hádku s Valérií. Domovní důvěrnice oznámí Mikimu, že musejí uvolnit garáž, kterou po Dolínkovi dostane nerudný soused. Miki najde Dejvida sjetého s Kaličem. Pak se v hospodě baví s Inžou, jehož chce kamarád z kapely vyhodit. Ten mu řekne, že je klikař a že si Pavlu nezaslouží. Miki vyklízí garáž. Na letní zahrádce se baví s Mártym, který je zničený z povolávacího rozkazu. Je tu i Pavla, s níž si mladík zatančí. Usmíří se a pomilují se spolu. Září. Miki se učí s Pavlou na chatě. Objeví se tu patřičně upravení Dejvid, Viktor a Kalič. Miki je vyhodí, pohádá se s Dejvidem a zamkne se s dívkou. Kumpáni vyberou sklípek jeho rodičů a jdou do vesnice, kde je hasičská zábava. V noci prchají před rozzuřenými hasiči, kteří zmlátí Kaliče. Trojice se marně dobývá do chaty. Miki neotevře. Mladík udělá reparát. Vrací se domů. Před dveřmi se potká s tátou a usmíří se s ním. Dejvid dál fetuje s Kaličem. Miki zjistí, že ukradli uskladněné věci po kapele a prodali je. Inža hraje s country kapelou. Márty se dal na skořápky. Viktor se zabil na motorce. Dejvid se porve s Kaličem. Čeká ho vojna. Miki studuje. 24. prosinec. Miki se potká s Dejvidem na ulici. Bývalý kamarád nechce na vojnu: buď si obstará papíry na hlavu, nebo prostě zmizí. (Viz začátek) Čtyřicátník Miki stojí v zácpě. Náhle do auta nastoupí mladý Dejvid v černých brýlích. Vyhodí mu ven papíry. Miki také omládne a nasadí si tmavé brýle...
„Tahle hudba ti zničí budoucnost! Je ti taky osmnáct? Něco tě nesnesitelně štve a chceš to dostat ze sebe ven? Možná je nejvyšší čas s tím něco začít dělat...“
OBSAH
Starší muž si v koloně aut pustí v autorádiu starou kazetu. Nahrávka z ní mu připomene jeho dospívání. On, Miki, chtěl hrát v punk rockové kapele. Problém byl jen najít ty správné spoluhráče a místo, kde by mohli zkoušet. Nic však není tak jednoduché, jak se zdá, píše se rok 1983 a Miki stále chodí na střední školu. Kvůli jeho zanedbávání školy mu hrozí, že propadne u reparátu z chemie a bude ze školy vyhozen. Mikiho otec po něm chce, aby se celé léto věnoval škole. Miki ale právě řeší důležitější problém. S kamarádem Dejvidem, který si jako první v Praze nechal na hlavě udělat číro, dělají konkurz na ostatní členy kapely. Když se jim podaří skupinu založit, Miki zjistí, že škola a otec s matkou pro jeho hraní nemají pochopení. Proto se s otcem pohádá a odejde z domova. Spí v pronajaté garáži, kterou kluci získali od starého pána z Dejvidova domu. Tady také kluci zkoušejí a připravují se na první koncert. Mikiho podporuje i jeho dívka Pavla, která by ale ráda viděla, kdyby si Miki vedle muziky také vyřešil své problémy ve škole. První koncerty z Mikiho pohledu dopadnou dobře a kapela se snaží dál prorazit. Po koncertě ve venkovském kulturním domě, který se zvrhne ve rvačku s místními, se ale Dejvid začne kamarádit s recidivistou Kaličem. Kluci si ve skupině přestávají rozumět a Dejvid propadá stále víc alkoholu a drogám, do kterých ho zatáhl Kalič. Nakonec se Miki, který se pomalu rozešel kvůli klukům a jeho způsobu života s Pavlou, rozhodne od Dejvida odtrhnout. To už také Dejvid nemá moc zájem o hraní a kapelu. Mikimu tak nakonec sebere jeho iluze teprve zjištění, že jeho kamarádi až tak o muziku zase nestojí... (TV Prima)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Slušný český tématický film, u kterého si myslím, že je škoda malé reklamy i v místě, kde film vznikl. Není totiž vůbec špatný. Trošičku mi připomíná stylově Občanský průkaz, ale pořád se točí kolem úplně jiné sorty lidí, která ale na druhou stranu měla společnou klubovnu - hospodu. DonT Stop je plejáda zajímavých neokoukaných herců, v podstatě dobrého, i když kostrou klasického příběhu a hlavně velice příjemného a stylového zpracování, které z filmu činí, podle mě, opravdu zajímavý kousek. (Malarkey) 4*
Rebelování ve stylu RebeLOVE, prý vzor 1983. Spíš ale 2013. Podstata punku je totiž hodně jinde, než kde ji vidí Richard Řeřicha. Punková tady byla leda ta hudba a outfity, jinak zhola nic. DonT Stop není punk, ale totální mainstream. Je vidět, co dnes z punku zbylo... Pane Řeřicho, opravdu jste film o punku završil náznakem toho, že východiskem z punkové generační revolty je chovat se konvenčně? Ufff... Rozhodně bych Vám doporučil, abyste se příště při realizaci filmu o punkovém hnutí v Československu alespoň rámcově seznámil s danou problematikou, minimálně se podíval na příslušný díl dokumentárního cyklu Bigbít. Anebo se podívejte na ...a bude hůř, i když to není primárně punkový film, Petr Nikolaev totiž narozdíl od vás je skutečnosti v 80. letech o světelné roky blíž... Takže suma sumárum, jediné, co v tomhle filmu funguje, je hudba a titulky plus mezititulky, herectví občas kulhá (zvláště Mikiho otec byl velmi slabý) a co úplně selhává, je scénář a ideová složka, kdyby totiž film tak hrubě nezkresloval obraz 80. let minulého století, byl bych jako divák mnohem shovívavější. Slovy Visacího zámku ...ale lidi říkali, že punk je jinde... (Radek99) 2*
Punk's not dead, volové! Je hezký bejt svobodomyslnej, žít nevázaně a na všechno kašlat, zvlášť v době totality, kdy jsou všichni sešněrovaný systémem. Punk v srdci, na hlavě číro a carpe diem. Když jde ale do tuhýho a zodpovědnost volá: "tady jsem!", je potřeba slevit ze svých zásad, podržet kámoše a nenechat se ovlivnit sockou, co vás před vojnou stejně nezachrání... Ve mně po zhlídnutí tohohle českýho skvostu(!) rezonuje směsice pocitů: radost, nadšení, ale i určitá nostalgie, melancholie. Názvu navzdory jsem se na několik minut zastavila a přemýšlela. O svých současných i bývalých kamarádech, o letech, který jsou za mnou, o promarněných příležitostech. Kolik mi toho proteklo mezi prsty? Budu v padesáti něčeho litovat? Chtít se vrátit o třicet let zpátky? Kdoví. Každopádně DonT Stop je pecka. Za tu muziku, za to nadšení a ten pocit: 100%. (Molly) 5*
VELKÁ RECENZE
Jen málo českých režisérů dokáže natočit film, který by nebyl o tom, jak lidé sedí a povídají si (pokud možno v době normalizace). A nebo možná dokáže, ale nechce, ať už kvůli divákům, jimž tohle stačí, nebo vlastní omezené inspiraci. Tvůrci DONT STOP však přeci jenom museli svůj film natočit trošku živěji a agresivněji, protože pokud by příběh z punkového prostředí vypadal jako jen o něco lepší televizní film, bylo by to asi trošku směšné.
Naštěstí se jim to povedlo. Debutující režisér Richard Řeřicha, jenž měl jako kameraman na starosti Ondříčkovy Samotáře nebo Grandhotel, od první vteřiny ukazuje, že i u nás může vzniknout něco, na co se dá dívat. Chytře kombinuje filmové záběry s těmi dokumentárními, všechny postavy představuje za pomoci efektních rychlých střihů a při scénách koncertů nebo rvaček se nebojí použít zpomalovačky a záběry, z nichž by většina českých filmařů nejspíš dostala infarkt. Na DONT STOP se kouká sakra dobře - bez problémů obstojí i vedle zahraničních produkcí a většinu těch domácích nechává daleko za sebou.
Díky povedenému vizuálu a docela dravému tempu člověk skoro až přehlédne, že po příběhové stránce není DONT STOP žádná sláva. Zápletka o dvou kamarádech, kteří založí punkovou kapelu a během několika týdnů revoltují proti rodičům, škole, systému i budoucnosti, moc originality nenabízí. Jen to punkové prostředí je příjemně neokoukané. I tak si však můžete v klidu v kině odškrtávat všechny zvraty dopředu. DONT STOP neumí překvapit a i když se tváří punkáčsky, příběh je až příliš konzervativní. Ale na druhou stranu i když jde o klišé, tvůrci s ním umí zacházet, a tak film v rámci konvencí funguje tak, jak by fungovat měl, pokud má jen naplnit klasické zadání.
Trošku větší problém už jsem měl s některými herci. Ačkoliv jsou typově velmi dobře obsazeni, hlavní hrdina není zrovna přesvědčivý ani zajímavý. Charisma sice má, ale jeho hlasový projev je jaksi "neutrální" a občas to vypadá, jako kdyby byl na plátně spíš robot než člověk, který by se měl chovat a mluvit trošku jinak, když se hádá s rodiči, balí kamarádku nebo si hraje na Strašáky Sama Peckinpaha.
DONT STOP je ale i tak určitě fajn film, který bych neměl problém vidět znovu, protože se na něj jednoduše dobře kouká a rychle uteče. To samo o sobě bohužel k vyššímu hodnocení nestačí. Na druhou stranu kdyby takhle dopadl každý debut českého režiséra, můžeme být spokojeni. Já teď jen doufám, že se Řeřichovi příště povede najít zajímavější příběh. Točit totiž umí.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Čtyřicátník Miki stojí s autem v zácpě. Prohlíží si plány a telefonuje. Dá do přehrávače starou kazetu, jejíž začátek mu připomene minulost... Praha 1983. Sedmnáctiletý Miki studuje gymnázium. Jeho nejlepším kamarádem je rebelující Dejvid, který měl první číro v Praze. Kluci si na černé burze koupí od Jugoše Gorana, veksláka a překupníka, desku punkové kapely. Všichni se musejí zdekovat před policajty, a tak mladíci až příliš pozdě zjistí, že je kšeftař podvedl. Dvojice u Mikiho doma popíjí ovocňák. Mikiho otec pracuje v Metrostavu a chlapec má čtyřletou sestru Moniku. Kamarádi vyrazí na punkový parník. Akci pořádá organizátor Flegma. Pořádně se tu odvážou při koncertu Špatnejch opic. Nejvíc řádí pankáč Iggy, jinak častý „host“ bohnického blázince. Na břehu čekají policajti. Iggy skočí z lodi do vody a Dejvid s Mikim ho následují. Rozjařená partička pak blbne v ulicích. O akci vyjde článek v Rudém právu, na nějž Mikiho upozorní vlasatý spolužák Honza. Mladík sežene desku Clash. Poslouchají ji s Dejvidem a rozhodnou se založit si kapelu. Koupí si kytaru (pro Mikiho) a bicí (pro Dejvida). Dejvid kvůli tomu ukradne babičce stříbrnou lžičku. Z první zkoušky u Dejvida sejde kvůli naštvanému sousedovi. Miki sem vzal i Moniku, a tak ji kluci převléknou za pankovou princeznu a udělají s ní pár fotek. Mikiho otci se nelíbí synovo kamarádění s Dejvidem. Ten si na střeše barví oblečení na černo a vidí na dvorku starého souseda v rozhovoru s policisty kvůli vykradené garáži. V hospodě řekne Mikimu, že by tam byla dobrá zkušebna. Hospodský je neurvale vyhodí kvůli jejich vzhledu. Miki jde na rande se svou dívkou Pavlou. Kamarádi umluví souseda Dolníčka a po úpravě garáže řežou do svých nástrojů. Konkurz na basáka, květen. Jeden z adeptů na místo v kapele, student střední ekonomické Márty, sice neumí hrát, ale nabídne se jako manažer. Kluci získají kytaristu Daniela, studenta spojové techniky, který vyrobil vlastní booster. Působí jako intelektuálský jeliman, proto mu začnou říkat Inža. Basákem se nakonec stane lehkomyslný skladník Viktor, čili Vičus. Po první zkoušce se dohodnou, že se kapela bude jmenovat Emile Buisson podle legendárního francouzského gangstera. Miki má doma malér s otcem, který se vrátil z třídních schůzek. Nakonec mu rodiče dovolí být přes víkend u Dejvida s tím, že se tam bude učit. Místo toho kluci hrají. Je u toho i Pavla. Do prvního koncertu zbývá pětačtyřicet dnů. Miki vezme dívku do ateliéru Dejvidovy matky, kostýmní výtvarnice. Baví se o muzice a o šedivém životě. Vyruší je Dejvid a nakonec přijde i jeho máma s frajerským milencem Majklem, zaměstnaným ve Filmexportu. Pavla ve škole uklidňuje přítele, který neudělal zkoušku. Doma Miki tvrdí, že uspěl (ačkoliv ho po prázdninách čeká reparát). Otec však mluvil s třídní a vyčte synovi především lhaní. Po hádce mladík odejde z domova. Přespává ve zkušebně. Dejvid s Mikim jsou u babičky, která nadává na komunisty. Červenec. Mladík ukazuje Pavle své texty. Té však vadí, jak žije. Miki jde tajně domů. Vykoupe se tu a vezme si zásoby. Na zkoušce Márty kámošům oznámí, že za dva dny hrají na Kladně. Inža změnil image a Miki napsal písničku DONT STOP. Vyrazí na koncert Mártyho škodovkou s nástroji, ale zabloudí. Dejvid jede s Viktorem na jeho motorce. Stroj se jim porouchá a oni pokračují vlakem, kde dělají binec. Všichni nakonec dorazí na místo a s vystoupením mají úspěch. Mezi řádícími diváky je Iggy a také kriminálník Kalič. Nesmělý Inža balí jednu z fanynek, ale ta usne. Parta oslavuje na chatě Mikiho rodičů, kteří jsou na dovolené v Bulharsku. Popíjejí a dají si travku. Inžovi se udělá zle. Miki tu je s Pavlou a Dejvid s Valérií, jejíž otec je členem ÚV KSČ. Podle Dejvida je třeba žít teď, protože žádná budoucnost není. Márty dá klukům kazetu s jejich hraním, ale když ji Miki strčí do kazeťáku, začne ji omylem přemazávat (je to kazeta, již si starší Miki pouští na začátku v autě). Pavla ráno odjíždí. Nelíbí se jí Mikiho kamarádi a má pocit, že ji nemiluje doopravdy. Márty zařídí koncert v jednom kulturáku. Kluci před vystoupením zahlédnou Gorana, který tu dělá diskžokeje. Jugoš se před nimi klidí. Při hraní pro „nepřipravené“ publikum dojde k tahanici mezi bývalým opilým zvukařem a jeho nástupcem. Zaplete se do toho Márty a vypukne všeobecná rvačka, do níž zasáhnou Goran s kumpány a také Kalič. Kapela se v garáži pohádá. Márty dostal předvolání kvůli incidentu. Dejvid nasazuje na Inžu. Dejvid si po svém upravuje byt po babičce, která se odstěhovala k synovi. Márty to s nimi vzdal. Matka s dcerkou přistihnou Mikiho doma. Ale mladík odmítne vrátit se. Jde za Dejvidem a za dveřmi slyší jeho hádku s Valérií. Domovní důvěrnice oznámí Mikimu, že musejí uvolnit garáž, kterou po Dolínkovi dostane nerudný soused. Miki najde Dejvida sjetého s Kaličem. Pak se v hospodě baví s Inžou, jehož chce kamarád z kapely vyhodit. Ten mu řekne, že je klikař a že si Pavlu nezaslouží. Miki vyklízí garáž. Na letní zahrádce se baví s Mártym, který je zničený z povolávacího rozkazu. Je tu i Pavla, s níž si mladík zatančí. Usmíří se a pomilují se spolu. Září. Miki se učí s Pavlou na chatě. Objeví se tu patřičně upravení Dejvid, Viktor a Kalič. Miki je vyhodí, pohádá se s Dejvidem a zamkne se s dívkou. Kumpáni vyberou sklípek jeho rodičů a jdou do vesnice, kde je hasičská zábava. V noci prchají před rozzuřenými hasiči, kteří zmlátí Kaliče. Trojice se marně dobývá do chaty. Miki neotevře. Mladík udělá reparát. Vrací se domů. Před dveřmi se potká s tátou a usmíří se s ním. Dejvid dál fetuje s Kaličem. Miki zjistí, že ukradli uskladněné věci po kapele a prodali je. Inža hraje s country kapelou. Márty se dal na skořápky. Viktor se zabil na motorce. Dejvid se porve s Kaličem. Čeká ho vojna. Miki studuje. 24. prosinec. Miki se potká s Dejvidem na ulici. Bývalý kamarád nechce na vojnu: buď si obstará papíry na hlavu, nebo prostě zmizí. (Viz začátek) Čtyřicátník Miki stojí v zácpě. Náhle do auta nastoupí mladý Dejvid v černých brýlích. Vyhodí mu ven papíry. Miki také omládne a nasadí si tmavé brýle...
Postavy a obsazení
• Patrik Děrgel - Miki
• Lukáš Reichl - Dejvid
• Jiří Kocman - Márty
• Jakub Zedníček - Viktor
• Oliver Cox - Inža
• Klára Pollertová-Trojanová - matka Mikiho
• Jiří Štrébl - otec Mikiho
• Kristina Svarinská - Valérie
• Stanislava Jachnická - Dejvidova matka
• Viola Černodrinská - Pavla
Ocenění:
Český lev
2012 - Jan Vlček (Nejlepší výtvarný počin) (nominace)
2012 - Nejlepší filmový plakát (nominace)
Premiéra ČR: 14.6.2012 Bontonfilm
Premiéra Slovensko: 21.6.2012 Forum Film SK
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 24.10.2012 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 418 756
Návštěvnost v ČR 4 477
• Patrik Děrgel - Miki
• Lukáš Reichl - Dejvid
• Jiří Kocman - Márty
• Jakub Zedníček - Viktor
• Oliver Cox - Inža
• Klára Pollertová-Trojanová - matka Mikiho
• Jiří Štrébl - otec Mikiho
• Kristina Svarinská - Valérie
• Stanislava Jachnická - Dejvidova matka
• Viola Černodrinská - Pavla
Ocenění:
Český lev
2012 - Jan Vlček (Nejlepší výtvarný počin) (nominace)
2012 - Nejlepší filmový plakát (nominace)
Premiéra ČR: 14.6.2012 Bontonfilm
Premiéra Slovensko: 21.6.2012 Forum Film SK
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 24.10.2012 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 418 756
Návštěvnost v ČR 4 477
Tvůrci a herci
Richard Řeřicha (Režie), Ondřej Zima (Produkce), Roman Helcl (Hudba), Michal Pajdiak (Hudba), Martin Žiaran (Kamera), Petr Mrkous (Střih), Jan Vlček (Scénografie), Kateřina Coufalíková (Kostýmy), Matěj Matuška (Zvuk), Lukáš Král (Masky), Michaela Krepsová (Masky), Richard Řeřicha (Scénář), Patrik Děrgel (Herec), Lukáš Reichl (Herec), Jiří Kocman (Herec), Jakub Zedníček (Herec), Oliver Cox (Herec), Viola Černodrinská (Herec), Kristína Svarinská (Herec), Richard Fiala (Herec), Klára Pollertová-Trojanová (Herec), Jiří Štrébl (Herec), Monika Svadbová (Herec), Stanislava Jachnická (Herec), Pavel Řezníček (Herec), Marek Taclík (Herec), Daniel Žulčák (Herec), Josef Kuhn (Herec), Leoš Noha (Herec), Tomáš Dianiška (Herec), Josef Vaverka (Herec), Pavla Gajdošíková (Herec), Miloslav Štrobl (Herec), Denisa Nová (Herec), Richard Pospíšil (Herec), Jiří Burian (Herec), Viera Pavlíková (Herec), Adam Kubišta (Herec), Rostislav Novák st. (Herec)
2012/98/Česko, Slovensko/Drama, Hudební
Zajímavost k filmu
- Kytara na plakátu je první kytara zakladatele Zkusebny.com Davida Vlka zakoupená na začátku 90. let za 1 000 Kč v bazaru v Uherském Hradišti.
- Na výpravě filmu spolupracovaly Zkusebny.com, síť hudebních zkušeben. Film byl nominován právě za výpravu na Českého lva.
- Tvůrci se rozhodli hlavní představitele ve věku 17-19 let hledat mezi studenty hereckých škol, kteří mají alespoň základní hudební zkušenost a ovládají nástroje, které ve své filmové kapele používají.
- Kristína Svarinská prohlásila: „Nejzábavnější byly asi kostýmové a maskérské zkoušky. Zkoušet si oblečení z té doby a vyrábět look stylu punk bylo pro mě dost šokující."
- Název filmu je inspirován stejnojmennou písní Jacguese Brela.
- Film se mimo jiné natáčel také na ochozu Strahovského stadionu, na parníku Vltava nebo na Žofíně.
- Autentické interiéry se natáčely ve zchátralém domě kousek od Karlova mostu.
- Kapela hlavních aktérů "Émile Buisson" odpovídá jménu francouzského gangstera.
- Režisér a scenárista Richard Řeřicha začal na filme pracovať už v roku 2005. Do scenára zapojil autobiografické prvky.
- Prezývka Viktora (Jakub Zedníček), Vicious, je inšpirovaná menom basgitaristu Sida Viciousa zo skupiny Sex Pistols.
- Na konci filmu sa Miki (Patrik Dergel) a Dejvid (Lukáš Reichl) rozprávajú o rozpade skupiny The Clash. Rozpad skupiny nastal v roku 1986. Poslednou doskou, ktorá je tiež pri rozhovore Mikiho s Dejvidom spomínaná, je Cut the Crap.
- Vinylová platňa skupiny Stray Cats, ktorá sa objavuje vo filme, má názov Gonna Ball a je z roku 1981. LP, ktoré Miki (Patrik Dergel) získa výmenou na školských záchodoch, je London Calling od britskej skupiny The Clash vydané v roku 1979 a ďalšie dve, ktoré mu ukazuje spolužiak na záchodoch, sú Dynasty od skupiny Kiss a Tattoo You od Rolling Stones.
- Kapela hrajúca na parníku je skupina The Barockers z Olomouca.
- Na výpravě filmu spolupracovaly Zkusebny.com, síť hudebních zkušeben. Film byl nominován právě za výpravu na Českého lva.
- Tvůrci se rozhodli hlavní představitele ve věku 17-19 let hledat mezi studenty hereckých škol, kteří mají alespoň základní hudební zkušenost a ovládají nástroje, které ve své filmové kapele používají.
- Kristína Svarinská prohlásila: „Nejzábavnější byly asi kostýmové a maskérské zkoušky. Zkoušet si oblečení z té doby a vyrábět look stylu punk bylo pro mě dost šokující."
- Název filmu je inspirován stejnojmennou písní Jacguese Brela.
- Film se mimo jiné natáčel také na ochozu Strahovského stadionu, na parníku Vltava nebo na Žofíně.
- Autentické interiéry se natáčely ve zchátralém domě kousek od Karlova mostu.
- Kapela hlavních aktérů "Émile Buisson" odpovídá jménu francouzského gangstera.
- Režisér a scenárista Richard Řeřicha začal na filme pracovať už v roku 2005. Do scenára zapojil autobiografické prvky.
- Prezývka Viktora (Jakub Zedníček), Vicious, je inšpirovaná menom basgitaristu Sida Viciousa zo skupiny Sex Pistols.
- Na konci filmu sa Miki (Patrik Dergel) a Dejvid (Lukáš Reichl) rozprávajú o rozpade skupiny The Clash. Rozpad skupiny nastal v roku 1986. Poslednou doskou, ktorá je tiež pri rozhovore Mikiho s Dejvidom spomínaná, je Cut the Crap.
- Vinylová platňa skupiny Stray Cats, ktorá sa objavuje vo filme, má názov Gonna Ball a je z roku 1981. LP, ktoré Miki (Patrik Dergel) získa výmenou na školských záchodoch, je London Calling od britskej skupiny The Clash vydané v roku 1979 a ďalšie dve, ktoré mu ukazuje spolužiak na záchodoch, sú Dynasty od skupiny Kiss a Tattoo You od Rolling Stones.
- Kapela hrajúca na parníku je skupina The Barockers z Olomouca.
Odkazy
Hrají:
Patrik Děrgel, Lukáš Reichl, Jiří Kocman, Jakub Zedníček, Oliver Cox, Viola Černodrinská, Kristína Svarinská, Richard Fiala, Klára Pollertová-Trojanová, Jiří Štrébl, Monika Svadbová, Stanislava Jachnická, Pavel Řezníček, Marek Taclík, Daniel Žulčák, Josef Kuhn, Leoš Noha, Tomáš Dianiška, Josef Vaverka, Pavla Gajdošíková, Miloslav Štrobl, Denisa Nová, Richard Pospíšil, Jiří Burian, Viera Pavlíková, Adam Kubišta, Rostislav Novák st.