Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert (TV film) / Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert (TV film) (1976/119/Československo(Pohádka) 80% -Originál DVD-
07.08.2023 18:07
JEDNOU VĚTOU
„Jiřina Bohdalová v nestárnoucí české pohádkové komedii Jana Drdy.“
Ano, zapomenutý čert spolu s Marijánou Plajznerovou přijdou z české báchorky, aby potěšili naši mysl. Aby promluvili slovem jadrným a šťavnatým o historkách, jaké nás určitě nepotkají. Hubatá, rozdováděná Plajznerka, jíž hraje v těle snad každá žilka touhou po hutném krajíci štěstí, krotí a cepuje zapomenutého čerta, aby z něho byl "pracovitej a poctivej muskej", který by se uměl pořádně ohánět s kovářem u kovadliny i v Plajznerčině malém hospodářství. A aby jí pomáhal zmáhat všechny světské nástrahy, pomluvy a nepřejícnost sousedů. Trepifajksl z výřečnosti téhle povedené ženské brzy pochopí, že jako člověk na tom bude mnohem líp než jako starý, opelichaný čert. A proto se o to člověčenství pokusí, zcela v duchu českých pohádek. Vždyť takhle ho může čekat daleko více lákadel než od pekelného knížepána.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Pozemšťanské čertovství, které je vždycky tak trochu v opozici vůči pekelné vrchnosti luciperů, mefistů a dalších "věrchušek". To je původní východisko, tak blízké lidovému tradičnímu pohledu na svět, v jedné z nejlepších pohádek dnes zapomínaného českého spisovatele Jana Drdy. Scénář i režie tuto složku Drdova pohledu akcentují v ještě větší míře s jasným přitakáním lidovému světu malých řemeslníků, drobných rolníků a ne vždy solventních chalupníků a zahradníků (to jsou starobylé výrazy pro nejchudší rolníky na vesnici), o čeledi nemluvě. Postupné zpozemšťování starého čerta, energicky přesvědčovaného jadrným ženstvím, pro něž jakoby se Bohdalová narodila, jsou hlavním prostředkem režijního záměru. Vznikla pohádka, jaké se dnes už netočí, pohádka osobitá, vskutku lidová, přestože tak umělecky (uměle) pojatá. Pohádka teplé jako pohlazení, příběh jakoby stvořený pro dlouhé zimní večery, když videa došla, DVD se opotřebovala a mrcha proud ne a ne pustit bednu k vysílání pořadů všeho druhu a většinou jediné kvality: nenudit, ať to stojí, co to stojí. Tou jadrností a tím pozemšťanstvím vlastně dílo pozoruhodně silné, na které se nezapomíná. Ani po desetiletích. (sporotvec) 5*
Drda byl génius. Dalskabáty nejsou žádná pohádka, ale prvotřídní pamflet. Peklo, který se může jít klouzat, když se lidi semknou, metoda soustředěného nátlaku, experimentální psychologie a na plné obrátky pracující žlázy vnitřní sekrece, to je, pane, materiál, s jakým nepočítali snad ani soudruzi v Moskvě. Špehovat lidi a donášet, to teda nebudu, prohlásí rezolutně Plajznerka a systém je v háji. Zvlášť potom, co se i takovej lidovej trouba, jakým je Trepifajksl alias Mates, vzbouří mocnostem pekelným a řev a smrad vymění za tvarohový buchty. Jediný, co mi tak nějak neštimuje, je ten kostelník. Profesionální udavač a přihrbenej slouha se ale hodí do každýho počasí, to je fakt. Bohdalka je na svém místě, stejně jako Moučka, ale tím, kdo tohle bravurní dílko doslova povznáší, je vynikající Josef Větrovec, který si svého poťouchlého kněze-ďábla pěkně užívá. Ještě, že měli rohatý v tý kartotéce takovej bordel, jinak by s náma byl ámen. (Marthos) 5*
Vydařená čertovská pohádka, ve které peklo odmítlo zastaralé středověké postupy, na smrtelníky jde vědeckými metodami experimentální psychologie a místo síry a čmoudu pracuje s emočními rovinami a žlázami vnitřní sekrece. Je to zábavné, lidské, místy (sice krotce, ale přesto) až nepohádkově erotické, přes svou stopáž svižné a dokonce svým způsobem drze a poťouchle políčkující soudruhy i jejich praktiky. Ať už scénami, kdy jsou trestání ti, kteří odmítají donášet na sousedy, nebo schůzujícími pekelníky, kdy lze snadno zaměnit peklo za sekretariát ÚV KSČ. „Kartoték všude nadělali, že by s tím dalo silážovat, ale když je něco potřeba, tak se to ztratí.“ Ještě zábavnější by to sice z dnešního pohledu bylo, kdyby Lucifera hrál Pláteník alias Moučka, ale člověk nemůže být všechno. (nash.) 4*
VELKÁ RECENZE
Takže po dvaceti letech tu máme další drdovštinu (zkrachovalá čertovská destinace, zápaďácké peklo, rázní, hrdě negramotní lidoví hrdinové, faktor biologických hodin), přičemž z druhé strany lze přiřadit o další čtvrstoletí mladší (už nedrdovskou) Lásku rohatou. Podrobné srovnání všech tří pohádek by nebylo nezajímavé, Novotného Dalskabáty jsou však nesrovnatelné. Celé ty dvě hodiny jsem se ptal, pro koho tento film vlastně je. Pro děti jistě ne a pro dospělé, to snad taky ne. Jedna odpověď mě napadla a když teď vidím, že ho v roce své smrti natočil třiasedumdesátiletý autor řady nikým neviděných tv filmů, zdá se, že se nemýlím. Tím spíše mě udivuje při pohledu na hodnocení a na komentáře, že ten divnej jsem já, sám proti všem, s canakjou na jedné lodi. (Z mých oblíbenců jediný duddek šel pod tři hvězdičky.) Jak si to mám vysvětlit? Snad onou metodou "soustředěného nátlaku" na bázi "experimentální psychologie", jak ji zde propaguje svůdce Větrovec. Takřka první, co vidíme, jsou Paulové kozy, v dalším průběhu se střídající s Fialové kozami v nekončícím závodě "čí koza dřív vyskočí ven". To jako zdařilá ilustrace "nemravných řečí" táhnoucích se celým filmem - že tedy režisér Novotný točil své opus magnum pro své starší kamarády, o tom nemůže být pochyb. Při scéně "poklekni, pokoř se" čekám opravdu s napětím, co bude následovat, obzvláště když akt "zpověďi" je zde předkládán jako rozhodující moment dominantně-submisivní komplexity. Když brzy poté nutí Plajznerka smradlavýho čerta v divokém reji "na všecky štyry", aby předvedl bezhlavýho psa, napadá mě něco o kompenzaci. Dostáváme se však k tomu hlavnímu: Mates. Veškeré podbízivě lidové motivy (submisivní dobrák, debilní čert, buchty, koně, dragouni, láska k lidem) se v Moučkově podání stávají skutečným fetišem (srov. též jeho řehtání nebo autokastraci), čímž jeho postava poskytuje základ k dekonstrukci české televizní pohádky, již Dalskabáty mistrně provádějí. Viz celou tu dalskabátskou hahaha hříšnost (ozývající se ještě v Lásce rohaté, když se Navrátil vyznává ze svých "hříchů" Mádlovi), do které stačí vnést jedno verbováníčko za dvě stě zlatek: Že by Honza kovářskej mlynářku zabil (případně obšťastnil), o tom lze pochybovat právě tak málo jako o tom, že by kovářka... no a tak dále. Poznámka k peklu: inkviziční soudce pan Boblig jako kníže pekel, to docela sedí no a Větrovec coby farář - ďábel je dosti přesvědčivý. Ostatně nejde tu ani tak o nějakou zlovolnou proticírkevní propagandu jako spíš o upřímné lidové hnojňáctví. Přece jen ale nutno uznat, že i tady (podobně jako v Hrátkách s čertem) má peklo jistý smysl pro theologii, což (spolu s vizí úplně černýho bělouše) oceňuji hvězdičkou. (Adam Bernau)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 5.2.1977 TV Československá televize
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé v TV: 5.02.1977 Československá televize
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
„Jiřina Bohdalová v nestárnoucí české pohádkové komedii Jana Drdy.“
Ano, zapomenutý čert spolu s Marijánou Plajznerovou přijdou z české báchorky, aby potěšili naši mysl. Aby promluvili slovem jadrným a šťavnatým o historkách, jaké nás určitě nepotkají. Hubatá, rozdováděná Plajznerka, jíž hraje v těle snad každá žilka touhou po hutném krajíci štěstí, krotí a cepuje zapomenutého čerta, aby z něho byl "pracovitej a poctivej muskej", který by se uměl pořádně ohánět s kovářem u kovadliny i v Plajznerčině malém hospodářství. A aby jí pomáhal zmáhat všechny světské nástrahy, pomluvy a nepřejícnost sousedů. Trepifajksl z výřečnosti téhle povedené ženské brzy pochopí, že jako člověk na tom bude mnohem líp než jako starý, opelichaný čert. A proto se o to člověčenství pokusí, zcela v duchu českých pohádek. Vždyť takhle ho může čekat daleko více lákadel než od pekelného knížepána.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Pozemšťanské čertovství, které je vždycky tak trochu v opozici vůči pekelné vrchnosti luciperů, mefistů a dalších "věrchušek". To je původní východisko, tak blízké lidovému tradičnímu pohledu na svět, v jedné z nejlepších pohádek dnes zapomínaného českého spisovatele Jana Drdy. Scénář i režie tuto složku Drdova pohledu akcentují v ještě větší míře s jasným přitakáním lidovému světu malých řemeslníků, drobných rolníků a ne vždy solventních chalupníků a zahradníků (to jsou starobylé výrazy pro nejchudší rolníky na vesnici), o čeledi nemluvě. Postupné zpozemšťování starého čerta, energicky přesvědčovaného jadrným ženstvím, pro něž jakoby se Bohdalová narodila, jsou hlavním prostředkem režijního záměru. Vznikla pohádka, jaké se dnes už netočí, pohádka osobitá, vskutku lidová, přestože tak umělecky (uměle) pojatá. Pohádka teplé jako pohlazení, příběh jakoby stvořený pro dlouhé zimní večery, když videa došla, DVD se opotřebovala a mrcha proud ne a ne pustit bednu k vysílání pořadů všeho druhu a většinou jediné kvality: nenudit, ať to stojí, co to stojí. Tou jadrností a tím pozemšťanstvím vlastně dílo pozoruhodně silné, na které se nezapomíná. Ani po desetiletích. (sporotvec) 5*
Drda byl génius. Dalskabáty nejsou žádná pohádka, ale prvotřídní pamflet. Peklo, který se může jít klouzat, když se lidi semknou, metoda soustředěného nátlaku, experimentální psychologie a na plné obrátky pracující žlázy vnitřní sekrece, to je, pane, materiál, s jakým nepočítali snad ani soudruzi v Moskvě. Špehovat lidi a donášet, to teda nebudu, prohlásí rezolutně Plajznerka a systém je v háji. Zvlášť potom, co se i takovej lidovej trouba, jakým je Trepifajksl alias Mates, vzbouří mocnostem pekelným a řev a smrad vymění za tvarohový buchty. Jediný, co mi tak nějak neštimuje, je ten kostelník. Profesionální udavač a přihrbenej slouha se ale hodí do každýho počasí, to je fakt. Bohdalka je na svém místě, stejně jako Moučka, ale tím, kdo tohle bravurní dílko doslova povznáší, je vynikající Josef Větrovec, který si svého poťouchlého kněze-ďábla pěkně užívá. Ještě, že měli rohatý v tý kartotéce takovej bordel, jinak by s náma byl ámen. (Marthos) 5*
Vydařená čertovská pohádka, ve které peklo odmítlo zastaralé středověké postupy, na smrtelníky jde vědeckými metodami experimentální psychologie a místo síry a čmoudu pracuje s emočními rovinami a žlázami vnitřní sekrece. Je to zábavné, lidské, místy (sice krotce, ale přesto) až nepohádkově erotické, přes svou stopáž svižné a dokonce svým způsobem drze a poťouchle políčkující soudruhy i jejich praktiky. Ať už scénami, kdy jsou trestání ti, kteří odmítají donášet na sousedy, nebo schůzujícími pekelníky, kdy lze snadno zaměnit peklo za sekretariát ÚV KSČ. „Kartoték všude nadělali, že by s tím dalo silážovat, ale když je něco potřeba, tak se to ztratí.“ Ještě zábavnější by to sice z dnešního pohledu bylo, kdyby Lucifera hrál Pláteník alias Moučka, ale člověk nemůže být všechno. (nash.) 4*
VELKÁ RECENZE
Takže po dvaceti letech tu máme další drdovštinu (zkrachovalá čertovská destinace, zápaďácké peklo, rázní, hrdě negramotní lidoví hrdinové, faktor biologických hodin), přičemž z druhé strany lze přiřadit o další čtvrstoletí mladší (už nedrdovskou) Lásku rohatou. Podrobné srovnání všech tří pohádek by nebylo nezajímavé, Novotného Dalskabáty jsou však nesrovnatelné. Celé ty dvě hodiny jsem se ptal, pro koho tento film vlastně je. Pro děti jistě ne a pro dospělé, to snad taky ne. Jedna odpověď mě napadla a když teď vidím, že ho v roce své smrti natočil třiasedumdesátiletý autor řady nikým neviděných tv filmů, zdá se, že se nemýlím. Tím spíše mě udivuje při pohledu na hodnocení a na komentáře, že ten divnej jsem já, sám proti všem, s canakjou na jedné lodi. (Z mých oblíbenců jediný duddek šel pod tři hvězdičky.) Jak si to mám vysvětlit? Snad onou metodou "soustředěného nátlaku" na bázi "experimentální psychologie", jak ji zde propaguje svůdce Větrovec. Takřka první, co vidíme, jsou Paulové kozy, v dalším průběhu se střídající s Fialové kozami v nekončícím závodě "čí koza dřív vyskočí ven". To jako zdařilá ilustrace "nemravných řečí" táhnoucích se celým filmem - že tedy režisér Novotný točil své opus magnum pro své starší kamarády, o tom nemůže být pochyb. Při scéně "poklekni, pokoř se" čekám opravdu s napětím, co bude následovat, obzvláště když akt "zpověďi" je zde předkládán jako rozhodující moment dominantně-submisivní komplexity. Když brzy poté nutí Plajznerka smradlavýho čerta v divokém reji "na všecky štyry", aby předvedl bezhlavýho psa, napadá mě něco o kompenzaci. Dostáváme se však k tomu hlavnímu: Mates. Veškeré podbízivě lidové motivy (submisivní dobrák, debilní čert, buchty, koně, dragouni, láska k lidem) se v Moučkově podání stávají skutečným fetišem (srov. též jeho řehtání nebo autokastraci), čímž jeho postava poskytuje základ k dekonstrukci české televizní pohádky, již Dalskabáty mistrně provádějí. Viz celou tu dalskabátskou hahaha hříšnost (ozývající se ještě v Lásce rohaté, když se Navrátil vyznává ze svých "hříchů" Mádlovi), do které stačí vnést jedno verbováníčko za dvě stě zlatek: Že by Honza kovářskej mlynářku zabil (případně obšťastnil), o tom lze pochybovat právě tak málo jako o tom, že by kovářka... no a tak dále. Poznámka k peklu: inkviziční soudce pan Boblig jako kníže pekel, to docela sedí no a Větrovec coby farář - ďábel je dosti přesvědčivý. Ostatně nejde tu ani tak o nějakou zlovolnou proticírkevní propagandu jako spíš o upřímné lidové hnojňáctví. Přece jen ale nutno uznat, že i tady (podobně jako v Hrátkách s čertem) má peklo jistý smysl pro theologii, což (spolu s vizí úplně černýho bělouše) oceňuji hvězdičkou. (Adam Bernau)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 5.2.1977 TV Československá televize
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé v TV: 5.02.1977 Československá televize
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Jaroslav Novotný (Režie), - (Produkce), Jan Truhlář (Hudba), Alois Nožička (Kamera), Marie Pačajová (Střih), Miloš Ditrich (Scénografie), Jarmila Konečná (Kostýmy), Svatava Hrubcová (Zvuk), Vlasta Okrouhlíková (Masky), Petr Hovorka (Masky), Jaroslav Novotný (Scénář), Jan Drda (divadelní hra) (Scénář), Jaroslav Moučka (Herec), Jiřina Bohdalová (Herec), Josef Větrovec (Herec), Josef Bláha (Herec), Petr Haničinec (Herec), Květa Fialová (Herec), Jana Paulová (Herec), Bedřich Prokoš (Herec), Jarmila Smejkalová (Herec), Vladimír Šmeral (Herec), Jiří Pleskot (Herec), Jana Boušková (Herec), Josef Kalena (Herec), Jiří Wohanka (Herec), Bohumila Dolejšová (Herec), Bohumila Dousková (Herec), Alexej Gsöllhofer (Herec)
1976/119/Československo(Pohádka
Zajímavost k filmu
- Jaroslav Moučka a Josef Bláha jsou jediní dva herci, kteří hráli i ve z filmované hře Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert (1976). Jaroslav Moučka si zahrál stejnou roli čerta Trepifajksla a Josef Bláha ztvárnil Ondřeje Tyburce a komedianta Lupina.
Odkazy
Hrají:
Jiřina Bohdalová, Jaroslav Moučka, Josef Větrovec, Josef Bláha, Petr Haničinec, Květa Fialová, Jana Paulová, Bedřich Prokoš, Jarmila Smejkalová, Vladimír Šmeral, Jiří Pleskot, Jana Boušková, Josef Kalena, Jiří Wohanka, Bohumila Dolejšová, Bohumila Dousková Pešicová, Alexej Gsöllhofer