Cesta do hlubin študákovy duše / Cesta do hlubin študákovy duše (1939/88/Československo/Komedie) 89% -Originál DVD-
02.08.2023 01:19
JEDNOU VĚTOU
„Slavná študácká komedie nejen o tom, jak dostat nesmělého profesora ke zkoušce.“
OBSAH
Profesor gymnázia Rabiška už léta zapisuje události na gymnáziu a sbírá kuriózní předměty zabavené studentům při vyučování. V septimě se sešly různé typy: talentovaný fotbalista, ale špatný student Kulík, snaživý Mazánek, premiantka Chalupová a mnozí další. Student Vaněk je nadaný muzikant, ale učení mu nejde. Po špatném pololetním vysvědčení jeho otec prodá klavír, který syna odvádí od studia. Vnímavý mladý profesor Voříšek se však přesvědčí o chlapcově talentu a otci domluví. Přelaskavého profesora přírodopisu Matulku jednou rozzlobí studentská klukovina natolik, že se zhroutí. Studenty tato událost zasáhne. Když navíc zjistí, že kvůli trémě Matulka nesložil ještě státnice a je proto bídně placen, vymyslí plán, jak profesorovi pomoci...(NFA.cz)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Podle mě lepší (o malý kousek, ale prostě lepší) než další Fričův film z prostředí školáků a učitelů, Škola základ života. Výkony jsou opět výborné a celý film je vyvážený bez zakolísání čerpá humor ze zdí školní budovy a pokaždé se dokonale trefí do vkusu každého diváka. Škoda, že dnes nemůžeme sledovat komedie podobných kvalit a musíme být rádi za teenegerské komedie s maximálně 3 vtipy na hodině a půl. kam až jsme to klesli... (kingik) 4*
Stále svěží a neuvěřitelně vtipný film i po těch dlouhých letech. Film který se nikdy neokouká. Obdivuhodné a nadčasové dílo, a zcela jistě to nejlepší z konce 30 let. Nejlepší jednoznačně Plachta jako starý profesor Matulka, ale i ta nejposlednější role byla nádherná, každý tu dostal poměrně velký prostor předvést se. "Pane profesore, dneska jste slavnější jak Plánička". "Voříšku, Voříšku, co to je, co to má znamenat":-)Cesta do hlubin študákovy duše? Cestu mám ještě o něco raději než tu první známou klasiku "Školu základ života". (Karlos80) 5*
Hvězdné "studentské" dvojhvězdí české filmové komedie konce let třicátých patří nesporně k vrcholům předcházejícím dnes už také historickou vlnu šedesátých let. Jaroslav Žák, přední prvorepublikový autor vysoce atraktivního čtiva, sám studetské kvítko svých jinošských let a posléze středoškolský profesor, svému prostředí opravdu rozuměl. Až satirickokarikaturní nadhled, který podává, nás nesmí mýlit. Vztahuje se opravdu k času vrcholného vzmachu našeho školství, k době, která národu dala stovky a tisíce potenciálních osobností, jejichž další životní cestu deformovaly a tarasily bariéry dějin druhé poloviny dvacátého století. Autoritativní školství neznamenalo nutně absenci osobností: dnes se naopak zdá, jakoby ji podmiňovalo. Atraktivní téma umocňuje i dnes skvěle pointující scénář, invenční, dnes možná až nedoceňovaná noblesní Fričova režie (pomohl takto filmově na nohy i V+W) a samozřejmě hned přehršle skvělých filmových výkonů. Neznám nikoho,. kdo by nebyl připraven mládnout s tímto mladým filmem pro mladé o mladých. (sportovec) 5*
GOLDIE FILMU
Českému filmu věnovaný měsíc pokračuje. Minule jsme se zabývali Erotikonem jakožto zástupcem němé kinematografie a zároveň snímkem, který jako jeden z mála dokázal obstát v zápolení se světovou konkurencí. Dnes se posuneme dále. S nástupem zvuku (sklonek dvacátých let) jsme se na poli kinematografie světové produkci jakž takž vyrovnali. Náš film se v předválečné a válečné době konečně vzchopil. Vybrat typického zástupce této doby však nebylo jednoduché. Takzvané filmy pro pamětníky jsou v televizi dodnes omílané stále dokola, neobejde se bez nich takřka žádný nedělní oběd, až jednomu mohou připadat ohrané a na nervy jdoucí. Prvním vodítkem pro mě nakonec bylo jméno režiséra. Martina Friče jsem zmínila už minule. Byl to jeden z mála tvůrců, kteří měli talent i schopnosti technického rázu. Jenže Fričova filmografie je značně rozsáhlá a rozmanitá, proto vybrat ten nej film v jakémkoliv ohledu bylo úkolem takřka nemožným. Myslím však, že Cesta do hlubin študákovy duše, mladší z dvojice filmů ze školního prostředí, je všeobecně oblíbená a místo mezi poklady kinematografie si zaslouží.
Martin Frič je výraznou postavou celého českého filmu a jeho jméno by mezi goldies nemělo chybět. Zaujímá výsostné postavení mezi režiséry zvukového filmu u nás, byť začínal ještě za dob němé kinematografie. Natočil několik skvostných děl, ale kdo ví, zda by jich nevyprodukoval více, kdyby ubral na kvantitě. Také je nutno říci, že netočil jen umělecky hodnotné filmy, ale často je střídal s komerčnějšími a méně zdařilými a v poválečné době se několikrát zaprodal režimu. Přese všechno ale Fričovi nelze upírat talent a to, že pohled na jeho filmografii může ohromit. Snímků natočil neuvěřitelné množství, aktivní byl po několik desítek let napříč společenskou situací a žánry střídal s neskutečnou lehkostí. Cesta do hlubin študákovy duše patří spolu s o rok starším filmem Škola základ života mezi Fričovy specifické komedie z předválečné doby. V době okupace se jistě jednalo o jedny z děl, které lidem trochu ulehčily nelehkou životní situaci. Frič se v Cestě do hlubin študákovy duše opět spojil se spoustou umělecky zdatných lidí a samotný film tak nemohl dopadnout jinak než dobře. Navíc, když těžil z oblíbené knižní předlohy.
Film Cesta do hlubin študákovy duše se inspiroval stejnojmenným románem bývalého učitele a zároveň spisovatele a scenáristy Jaroslava Žáka, který tak mohl, původně literárně a následně i scenáristicky, zpracovat prostředí, jež velice dobře znal. Žák spolu s Janem Kaplanem a režisérem Martinem Fričem rovněž spolupracoval na samotném scénáři. Herecké obsazení snímku bylo velice silné. Hlavní roli profesora Matulky si zahrál oblíbený Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan se blýskl jako profesor matematiky Vobořil, role studentů byly obsazeny pozdějšími skvělými herci, mimo jiné Ladislavem Peškem, Rudolfem Hrušínským nebo Františkem Filipovským. Právě množství roztodivných, vtipných, ale i laskavých nebo naopak záškodných postav, ať už učitelů nebo žáků, je jedním z důvodů, proč je film po celou dobu tak pestrý a proč dokáže diváky tolik zaujmout. Navíc se v něm snoubí hravost, inteligence, stejně tak jemná anarchie studentů spolu s typicky českým, co je u filmu v naší kotlině tak vděčné, s jakýmsi švejkovstvím.
Snímek, což trochu vyplývá z množství postav, se skládá spíše z celé řádky epizod než z jednolitého děje. I tak ale disponuje sjednocující příběhovou linkou, kterou obstarává profesor přírodopisu Matulka. Studenti, jak už to tak bývá, neušetří svých vylomenin ani jeho. O to více se jim ale laskavého Matulky, který je tak svědomitý, že se ještě neodhodlal složit poslední zkoušku a získat diplom, protože si myslí, že stále není dostatečně připraven a vždy toho může umět více, zželí. Právě v této chvíli se v jejich povahách něco zlomí. Uvědomí si, že pomoci druhému je záslužný čin a nekonečné lajdáctví asi není tím, co by mohli praktikovat donekonečna. Spolu s dalším profesorem, Matulkovým bývalým žákem, na bodrého přírodovědce připraví malou lest a pod záminkou nákupu nových exemplářů do školní sbírky ho vylákají na zkoušku.
První, co divák uvidí, je následující slogan: „Všichni znáte onen podivuhodný druh živočicha obecně zvaný študák. Je to tvor veselý, optimistický, bujarý a dokonce má také duši.“ Jako by tím tvůrci naznačili celou myšlenku filmu, a to, že studenti sice vždy prožijí takzvaná telecí léta, kdy se spíše neučí než učí, že provokují a vyvádějí lumpárny, ale že i oni jednou dospějí, prozřou a že jsou v podstatě hodní, laskaví a dobří. Krásná myšlenka korespondující s ideálem, který jsme si vypěstovali o tehdejší době. Starší diváci tudíž vzpomínají, jaké to bývalo za jejich mladých let (z nostalgie ostatně těží hodně filmů), ti mladší se baví, protože právě prožívají něco podobného, co postavy na plátně. A právě toto je důležité, ona identifikace s fiktivními hrdiny nám většinou zajistí kýžený zážitek z filmu, je to příčina našeho zalíbení nejen v kinematografickém díle.
Stěžejní postavou filmu je několikrát zmiňovaný profesor Matulka, který zároveň sjednocuje celý děj. Jako učitel je v podstatě oblíbený, ale zároveň je to typ hodného trouby, takže nemůže uniknout vtípkům ze strany studentů. Ovšem nezanevře na ně a jeho žáci se mu náležitě odmění. Matulka je trochu bojácný a zakřiknutý, ale zároveň i nesmírně chytrý a oddaný své práci. Ladislav Pešek si zopakoval roli studenta. Jeho Kulík je vynikající sportovec-fotbalista, ale o to horší student. Jenže je také králem třídních šaškáren. František Filipovský hraje studenta Mazánka, opravdového mazánka a šplhouna, tudíž neoblíbené individuum. Místy se vymyká postava Rudolfa Hrušínského. Jeho Vaněk je nadaný muzikant, kterého láska k hudbě odvádí od školních povinností, což mu vyslouží nelibost u vlastního otce. V jeho příběhu se dá najít trochu toho moralizování a sociální kritiky, protože se pro hudbu vzdává domova.
Cesta do hlubin študákovy duše, to je částečně moralita, také satira, nadsázka, inteligentní a dojemný film plný bezstarostnosti, snímek plný gagů a vtipů, který obstojí i dnes a který, troufám si říct, diváky neotravuje, i když jej v televizi můžeme vidět několikrát ročně. Je to zkrátka jedno z nejvděčnějších děl své doby. Škola základ života, snímek, pod nímž jsou podepsaní stejní tvůrci, je na tom podobně, ale u diváků přece jenom spíše vyhrává mladší Cesta do hlubin študákovy duše. Z filmů třicátých let se podobným tématem zabývá tragičtější Vančurův snímek Před maturitou, který je dnes, což je škoda, spíše zapomenut. Na úspěchy klasik z předválečné doby později navázaly filmy jako Marečku, podejte mi pero! nebo Obecná škola. Dnešní pokusy jako Gympl, Bastardi apod. jsou opravdu jenom pokusy bez nějakého přínosu. Proto se nedivme, že se ke starým dobrým filmům vracíme tak rádi.
VELKÁ RECENZE
Po studentské komedii Škola základ života (1938) realizoval režisér Martin Frič další snímek vycházející ze „študáckých“ textů spisovatele Jaroslava Žáka. Cesta do hlubin študákovy duše ovšem v roce 1939 přesáhla svým přirozeně vlasteneckým laděním hranice pouhé nezávazné zábavy. Rámec vyprávění tvoří zápisky gymnaziálního fyzikáře Rabišky, který dlouhodobě a s exaktním zaujetím studuje své žáky. Středobodem vyprávění jsou citlivý septimán Vaněk (Rudolf Hrušínský), který je talentovaným klavíristou, a laskavý, starý přírodopisec Matulka (Jindřich Plachta), který vinou trémy ještě nedokázal složit státnice. Studenti s pomocí mladého latináře Voříška (František Vnouček) použijí drobné lsti, aby oblíbenému učiteli pomohli. V hereckém obsazení vynikají zvláště dvaatřicetiletý František Filipovský coby šprt Mazánek a třiatřicetiletý Ladislav Pešek jako energický žák Kulík.
Profesor gymnázia Rabiška už léta zapisuje události na gymnáziu a sbírá kuriózní předměty zabavené studentům při vyučování. V septimě se sešly různé typy: talentovaný fotbalista, ale špatný student Kulík, snaživý Mazánek, premiantka Chalupová a mnozí další. Student Vaněk je nadaný muzikant, ale učení mu nejde. Po špatném pololetním vysvědčení jeho otec prodá klavír, který syna odvádí od studia. Vnímavý mladý profesor Voříšek se však přesvědčí o chlapcově talentu a otci domluví. Přelaskavého profesora přírodopisu Matulku jednou rozzlobí studentská klukovina natolik, že se zhroutí. Studenty tato událost zasáhne. Když navíc zjistí, že kvůli trémě Matulka nesložil ještě státnice a je proto bídně placen, vymyslí plán, jak profesorovi pomoci. Pod záminkou nákupu sbírek hmyzu pro školu předvede Matulka univerzitnímu profesorovi Vondrákovi své fenomenální znalosti, což je mu uznáno jako zkouška. Štěstím zářící profesor je nadšeně přivítán svými septimány. Profesor Rabiška si může zapsat, že student má nejen duši, ale i srdce.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 31.10.1939
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 27.9.2005 (DVD) Filmexport Home Video
Poprvé na DVD: 1.10.2005 Filmexport
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
„Slavná študácká komedie nejen o tom, jak dostat nesmělého profesora ke zkoušce.“
OBSAH
Profesor gymnázia Rabiška už léta zapisuje události na gymnáziu a sbírá kuriózní předměty zabavené studentům při vyučování. V septimě se sešly různé typy: talentovaný fotbalista, ale špatný student Kulík, snaživý Mazánek, premiantka Chalupová a mnozí další. Student Vaněk je nadaný muzikant, ale učení mu nejde. Po špatném pololetním vysvědčení jeho otec prodá klavír, který syna odvádí od studia. Vnímavý mladý profesor Voříšek se však přesvědčí o chlapcově talentu a otci domluví. Přelaskavého profesora přírodopisu Matulku jednou rozzlobí studentská klukovina natolik, že se zhroutí. Studenty tato událost zasáhne. Když navíc zjistí, že kvůli trémě Matulka nesložil ještě státnice a je proto bídně placen, vymyslí plán, jak profesorovi pomoci...(NFA.cz)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Podle mě lepší (o malý kousek, ale prostě lepší) než další Fričův film z prostředí školáků a učitelů, Škola základ života. Výkony jsou opět výborné a celý film je vyvážený bez zakolísání čerpá humor ze zdí školní budovy a pokaždé se dokonale trefí do vkusu každého diváka. Škoda, že dnes nemůžeme sledovat komedie podobných kvalit a musíme být rádi za teenegerské komedie s maximálně 3 vtipy na hodině a půl. kam až jsme to klesli... (kingik) 4*
Stále svěží a neuvěřitelně vtipný film i po těch dlouhých letech. Film který se nikdy neokouká. Obdivuhodné a nadčasové dílo, a zcela jistě to nejlepší z konce 30 let. Nejlepší jednoznačně Plachta jako starý profesor Matulka, ale i ta nejposlednější role byla nádherná, každý tu dostal poměrně velký prostor předvést se. "Pane profesore, dneska jste slavnější jak Plánička". "Voříšku, Voříšku, co to je, co to má znamenat":-)Cesta do hlubin študákovy duše? Cestu mám ještě o něco raději než tu první známou klasiku "Školu základ života". (Karlos80) 5*
Hvězdné "studentské" dvojhvězdí české filmové komedie konce let třicátých patří nesporně k vrcholům předcházejícím dnes už také historickou vlnu šedesátých let. Jaroslav Žák, přední prvorepublikový autor vysoce atraktivního čtiva, sám studetské kvítko svých jinošských let a posléze středoškolský profesor, svému prostředí opravdu rozuměl. Až satirickokarikaturní nadhled, který podává, nás nesmí mýlit. Vztahuje se opravdu k času vrcholného vzmachu našeho školství, k době, která národu dala stovky a tisíce potenciálních osobností, jejichž další životní cestu deformovaly a tarasily bariéry dějin druhé poloviny dvacátého století. Autoritativní školství neznamenalo nutně absenci osobností: dnes se naopak zdá, jakoby ji podmiňovalo. Atraktivní téma umocňuje i dnes skvěle pointující scénář, invenční, dnes možná až nedoceňovaná noblesní Fričova režie (pomohl takto filmově na nohy i V+W) a samozřejmě hned přehršle skvělých filmových výkonů. Neznám nikoho,. kdo by nebyl připraven mládnout s tímto mladým filmem pro mladé o mladých. (sportovec) 5*
GOLDIE FILMU
Českému filmu věnovaný měsíc pokračuje. Minule jsme se zabývali Erotikonem jakožto zástupcem němé kinematografie a zároveň snímkem, který jako jeden z mála dokázal obstát v zápolení se světovou konkurencí. Dnes se posuneme dále. S nástupem zvuku (sklonek dvacátých let) jsme se na poli kinematografie světové produkci jakž takž vyrovnali. Náš film se v předválečné a válečné době konečně vzchopil. Vybrat typického zástupce této doby však nebylo jednoduché. Takzvané filmy pro pamětníky jsou v televizi dodnes omílané stále dokola, neobejde se bez nich takřka žádný nedělní oběd, až jednomu mohou připadat ohrané a na nervy jdoucí. Prvním vodítkem pro mě nakonec bylo jméno režiséra. Martina Friče jsem zmínila už minule. Byl to jeden z mála tvůrců, kteří měli talent i schopnosti technického rázu. Jenže Fričova filmografie je značně rozsáhlá a rozmanitá, proto vybrat ten nej film v jakémkoliv ohledu bylo úkolem takřka nemožným. Myslím však, že Cesta do hlubin študákovy duše, mladší z dvojice filmů ze školního prostředí, je všeobecně oblíbená a místo mezi poklady kinematografie si zaslouží.
Martin Frič je výraznou postavou celého českého filmu a jeho jméno by mezi goldies nemělo chybět. Zaujímá výsostné postavení mezi režiséry zvukového filmu u nás, byť začínal ještě za dob němé kinematografie. Natočil několik skvostných děl, ale kdo ví, zda by jich nevyprodukoval více, kdyby ubral na kvantitě. Také je nutno říci, že netočil jen umělecky hodnotné filmy, ale často je střídal s komerčnějšími a méně zdařilými a v poválečné době se několikrát zaprodal režimu. Přese všechno ale Fričovi nelze upírat talent a to, že pohled na jeho filmografii může ohromit. Snímků natočil neuvěřitelné množství, aktivní byl po několik desítek let napříč společenskou situací a žánry střídal s neskutečnou lehkostí. Cesta do hlubin študákovy duše patří spolu s o rok starším filmem Škola základ života mezi Fričovy specifické komedie z předválečné doby. V době okupace se jistě jednalo o jedny z děl, které lidem trochu ulehčily nelehkou životní situaci. Frič se v Cestě do hlubin študákovy duše opět spojil se spoustou umělecky zdatných lidí a samotný film tak nemohl dopadnout jinak než dobře. Navíc, když těžil z oblíbené knižní předlohy.
Film Cesta do hlubin študákovy duše se inspiroval stejnojmenným románem bývalého učitele a zároveň spisovatele a scenáristy Jaroslava Žáka, který tak mohl, původně literárně a následně i scenáristicky, zpracovat prostředí, jež velice dobře znal. Žák spolu s Janem Kaplanem a režisérem Martinem Fričem rovněž spolupracoval na samotném scénáři. Herecké obsazení snímku bylo velice silné. Hlavní roli profesora Matulky si zahrál oblíbený Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan se blýskl jako profesor matematiky Vobořil, role studentů byly obsazeny pozdějšími skvělými herci, mimo jiné Ladislavem Peškem, Rudolfem Hrušínským nebo Františkem Filipovským. Právě množství roztodivných, vtipných, ale i laskavých nebo naopak záškodných postav, ať už učitelů nebo žáků, je jedním z důvodů, proč je film po celou dobu tak pestrý a proč dokáže diváky tolik zaujmout. Navíc se v něm snoubí hravost, inteligence, stejně tak jemná anarchie studentů spolu s typicky českým, co je u filmu v naší kotlině tak vděčné, s jakýmsi švejkovstvím.
Snímek, což trochu vyplývá z množství postav, se skládá spíše z celé řádky epizod než z jednolitého děje. I tak ale disponuje sjednocující příběhovou linkou, kterou obstarává profesor přírodopisu Matulka. Studenti, jak už to tak bývá, neušetří svých vylomenin ani jeho. O to více se jim ale laskavého Matulky, který je tak svědomitý, že se ještě neodhodlal složit poslední zkoušku a získat diplom, protože si myslí, že stále není dostatečně připraven a vždy toho může umět více, zželí. Právě v této chvíli se v jejich povahách něco zlomí. Uvědomí si, že pomoci druhému je záslužný čin a nekonečné lajdáctví asi není tím, co by mohli praktikovat donekonečna. Spolu s dalším profesorem, Matulkovým bývalým žákem, na bodrého přírodovědce připraví malou lest a pod záminkou nákupu nových exemplářů do školní sbírky ho vylákají na zkoušku.
První, co divák uvidí, je následující slogan: „Všichni znáte onen podivuhodný druh živočicha obecně zvaný študák. Je to tvor veselý, optimistický, bujarý a dokonce má také duši.“ Jako by tím tvůrci naznačili celou myšlenku filmu, a to, že studenti sice vždy prožijí takzvaná telecí léta, kdy se spíše neučí než učí, že provokují a vyvádějí lumpárny, ale že i oni jednou dospějí, prozřou a že jsou v podstatě hodní, laskaví a dobří. Krásná myšlenka korespondující s ideálem, který jsme si vypěstovali o tehdejší době. Starší diváci tudíž vzpomínají, jaké to bývalo za jejich mladých let (z nostalgie ostatně těží hodně filmů), ti mladší se baví, protože právě prožívají něco podobného, co postavy na plátně. A právě toto je důležité, ona identifikace s fiktivními hrdiny nám většinou zajistí kýžený zážitek z filmu, je to příčina našeho zalíbení nejen v kinematografickém díle.
Stěžejní postavou filmu je několikrát zmiňovaný profesor Matulka, který zároveň sjednocuje celý děj. Jako učitel je v podstatě oblíbený, ale zároveň je to typ hodného trouby, takže nemůže uniknout vtípkům ze strany studentů. Ovšem nezanevře na ně a jeho žáci se mu náležitě odmění. Matulka je trochu bojácný a zakřiknutý, ale zároveň i nesmírně chytrý a oddaný své práci. Ladislav Pešek si zopakoval roli studenta. Jeho Kulík je vynikající sportovec-fotbalista, ale o to horší student. Jenže je také králem třídních šaškáren. František Filipovský hraje studenta Mazánka, opravdového mazánka a šplhouna, tudíž neoblíbené individuum. Místy se vymyká postava Rudolfa Hrušínského. Jeho Vaněk je nadaný muzikant, kterého láska k hudbě odvádí od školních povinností, což mu vyslouží nelibost u vlastního otce. V jeho příběhu se dá najít trochu toho moralizování a sociální kritiky, protože se pro hudbu vzdává domova.
Cesta do hlubin študákovy duše, to je částečně moralita, také satira, nadsázka, inteligentní a dojemný film plný bezstarostnosti, snímek plný gagů a vtipů, který obstojí i dnes a který, troufám si říct, diváky neotravuje, i když jej v televizi můžeme vidět několikrát ročně. Je to zkrátka jedno z nejvděčnějších děl své doby. Škola základ života, snímek, pod nímž jsou podepsaní stejní tvůrci, je na tom podobně, ale u diváků přece jenom spíše vyhrává mladší Cesta do hlubin študákovy duše. Z filmů třicátých let se podobným tématem zabývá tragičtější Vančurův snímek Před maturitou, který je dnes, což je škoda, spíše zapomenut. Na úspěchy klasik z předválečné doby později navázaly filmy jako Marečku, podejte mi pero! nebo Obecná škola. Dnešní pokusy jako Gympl, Bastardi apod. jsou opravdu jenom pokusy bez nějakého přínosu. Proto se nedivme, že se ke starým dobrým filmům vracíme tak rádi.
VELKÁ RECENZE
Po studentské komedii Škola základ života (1938) realizoval režisér Martin Frič další snímek vycházející ze „študáckých“ textů spisovatele Jaroslava Žáka. Cesta do hlubin študákovy duše ovšem v roce 1939 přesáhla svým přirozeně vlasteneckým laděním hranice pouhé nezávazné zábavy. Rámec vyprávění tvoří zápisky gymnaziálního fyzikáře Rabišky, který dlouhodobě a s exaktním zaujetím studuje své žáky. Středobodem vyprávění jsou citlivý septimán Vaněk (Rudolf Hrušínský), který je talentovaným klavíristou, a laskavý, starý přírodopisec Matulka (Jindřich Plachta), který vinou trémy ještě nedokázal složit státnice. Studenti s pomocí mladého latináře Voříška (František Vnouček) použijí drobné lsti, aby oblíbenému učiteli pomohli. V hereckém obsazení vynikají zvláště dvaatřicetiletý František Filipovský coby šprt Mazánek a třiatřicetiletý Ladislav Pešek jako energický žák Kulík.
Profesor gymnázia Rabiška už léta zapisuje události na gymnáziu a sbírá kuriózní předměty zabavené studentům při vyučování. V septimě se sešly různé typy: talentovaný fotbalista, ale špatný student Kulík, snaživý Mazánek, premiantka Chalupová a mnozí další. Student Vaněk je nadaný muzikant, ale učení mu nejde. Po špatném pololetním vysvědčení jeho otec prodá klavír, který syna odvádí od studia. Vnímavý mladý profesor Voříšek se však přesvědčí o chlapcově talentu a otci domluví. Přelaskavého profesora přírodopisu Matulku jednou rozzlobí studentská klukovina natolik, že se zhroutí. Studenty tato událost zasáhne. Když navíc zjistí, že kvůli trémě Matulka nesložil ještě státnice a je proto bídně placen, vymyslí plán, jak profesorovi pomoci. Pod záminkou nákupu sbírek hmyzu pro školu předvede Matulka univerzitnímu profesorovi Vondrákovi své fenomenální znalosti, což je mu uznáno jako zkouška. Štěstím zářící profesor je nadšeně přivítán svými septimány. Profesor Rabiška si může zapsat, že student má nejen duši, ale i srdce.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 31.10.1939
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 27.9.2005 (DVD) Filmexport Home Video
Poprvé na DVD: 1.10.2005 Filmexport
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Martin Frič (Režie), Alois Fiala (Produkce/Vedoucí výroby), Jan Sinnreich (Produkce/Vedoucí výroby), Roman Blahník (Hudba), Ferdinand Pečenka (Kamera), Jan Kohout (Střih), Karel Petr Adam (Scénografie), - (Kostýmy), Stanislav Vondraš (Zvuk), - (Masky), Martin Frič (Scénář), Jan Kaplan (Scénář), Jaroslav Žák (Scénář), Jaroslav Žák (kniha) (Předloha), Jindřich Plachta (Herec), Jaroslav Průcha (Herec), Jaroslav Marvan (Herec), Miloš Nedbal (Herec), František Kreuzmann st. (Herec), Jarmila Holmová (Herec), Ludvík Veverka (Herec), František Vnouček (Herec), Karel Veverka (Herec), Ladislav Pešek (Herec), Rudolf Hrušínský (Herec), R. A. Strejka (Herec), František Filipovský (Herec), Ferenc Futurista (Herec), Vojta Novák (Herec), Zbyšek Olšovský (Herec), Jana Ebertová (Herec), Vilém Pruner (Herec), Karel Hošek (Herec), Blažena Slavíčková (Herec), Bolek Prchal (Herec), Ella Nollová (Herec), Gustav Hilmar (Herec), Marie Blažková (Herec), Zvonimir Rogoz (Herec), Josef Kemr (Herec), Libuše Rogozová (Herec), Antonín Jirsa (Herec), Vladimír Salač (Herec), Marie Vildová (Herec)
1939/88/Československo/Komedie
Zajímavost k filmu
- Ve filmu si zahrálo 9 herců z filmu Škola základ života (1938). V obou filmech se objevili Ladislav Pešek, R. A. Strejka, František Filipovský, Josef Kemr, Vladimír Salač, Jaroslav Průcha, Jaroslav Marvan, František Kreuzmann st. a Jarmila Holmová.
- Ve filmu si zahrál Zvonimír Rogoz se svou dcerou Libuší Rogozovou.
- Jaroslav Marvan se v roce uvedení snímku objevil celkem ve 20 filmech. Jednalo se o jeho nejplodnější rok.
- Miloš Nedbal, který ztvárnil učitele, byl stejně starý jako Ladislav Pešek, který si zahrál žáka. Oběma bylo 33 let.
- Martin Frič rád pracoval v noci, pretože producent obyčajne nebol v ateliéri, a tak mu do toho nemohol hovoriť.
- Předlohou scenáristovi J. Žákovi pro postavu profesora Matulky (Jindřich Plachta) byl jeho kolega učitel, který měl trému ze státní zkoušky.
- (Profesor) Jaroslav Marvan byl v době natáčení o pouhých pět let starší než (student) Ladislav Pešek.
- Zfilmováno na motivy knihy Jaroslava Žáka „Študáci a kantoři“.
- Film původně neměl končit úspěšnou státnicí profesora Matulky (Jindřich Plachta), ale úspěšným koncertem studenta Vaňka (Rudolf Hrušínský st.).
- Ve filmu si zahrál Zvonimír Rogoz se svou dcerou Libuší Rogozovou.
- Jaroslav Marvan se v roce uvedení snímku objevil celkem ve 20 filmech. Jednalo se o jeho nejplodnější rok.
- Miloš Nedbal, který ztvárnil učitele, byl stejně starý jako Ladislav Pešek, který si zahrál žáka. Oběma bylo 33 let.
- Martin Frič rád pracoval v noci, pretože producent obyčajne nebol v ateliéri, a tak mu do toho nemohol hovoriť.
- Předlohou scenáristovi J. Žákovi pro postavu profesora Matulky (Jindřich Plachta) byl jeho kolega učitel, který měl trému ze státní zkoušky.
- (Profesor) Jaroslav Marvan byl v době natáčení o pouhých pět let starší než (student) Ladislav Pešek.
- Zfilmováno na motivy knihy Jaroslava Žáka „Študáci a kantoři“.
- Film původně neměl končit úspěšnou státnicí profesora Matulky (Jindřich Plachta), ale úspěšným koncertem studenta Vaňka (Rudolf Hrušínský st.).
Odkazy