Bumerang / Bumerang (1996/97/Česko/Drama, Psychologický) 76%
01.08.2023 03:21
JEDNOU VĚTOU
„Muži Určení K Likvidaci. Příběh z uranového lágru podle povídky Jiřího Stránckého“
OBSAH
Příběh z pera bývalého mukla Jiřího Stránského a dnešního předsedy PEN-klubu je situován do 50. let a uranového lágru politických věznů na Příbramsku, kam po pádu stalinského kultu přichází na konci roku 1958 coby vězeň bývalý náčelník Hlavní správy nápravných zařízení plukovník Dobrý. Téma soužití bývalého hlavního "bachaře" a politických vězňů v bolševickém koncentráku posloužilo tvůrcům k nadčasové úvaze o možnosti (či nemožnosti) odpuštění a smyslu spravedlnosti. Snímek bohužel nesplnil očekávání - především pro svou syžetovou řídkost a nedostatečné vyklenutí dramatického oblouku včetně přirozené gradace příběhu. Příjemné jsou naopak kamera a herecké obsazení, tvořené doslova plejádou špičkových českých herců. Představitel jedné z hlavních rolí - Jiří Schmitzer byl roku 1997 oceněn Českým lvem.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Sesbíral několik filmových cen, největší pozornost na sebe strhl civilní ypsiloňák Jiří Schmitzer. Dusivá tíha řady let bez naděje ale možná dopadla na každého, jenž se tohohle natáčení zúčastnil. A na leckteré diváky jakbysmet. V pracovním lágru se léta páně 1958 objevuje bývalý náčelník, který byl ještě nedávno neomezeným pánem, jenže tady hned zkraje schytá od spoluvězňů nakládačku. Pomůže mu politický vězeň Svoboda, šlachovitý a zachmuřený bývalý lesák, odsouzený na dvanáct let za velezradu. Ač si leckoho popudí proti sobě. Je patrné, že tvůrci kvůli maximální věrohodnosti načetli dostupnou literaturu i vycházeli ze vzpomínek pamětníků, ostatně autor námětu a scénáře Jiří Stránský sám politickým vězněm byl. Škoda ovšem určité plochosti a patosu i slabší gradace příběhu, silné téma si občas zasloužilo i pevnější vedení. 70% (castor) 4*
V komunistickém lágru 50. let se po odhalení stalinského kultu ocitá mezi vězni v uranových dolech muž, který rozhodoval o jejich životě a smrti, velitel trestaneckých zařízení. Situace, v níž se stává bývalý věznitel spoluvězněm, vytváří prostor pro svědectví o době ale i pro zamyšlení nad obecně platnými otázkami viny a odplaty, otázkami univerzální odpovědnosti. Stejně jako hrdinové filmu, byl i autor předlohy Jiří Stránský dlouhá léta muklem. Nepřesvědčivé herecké výkony, nablblý scénář, slabá realizace. Film, který si hraje na silné téma, ale jen hraje. Ukrutně hloupě vyznívá celá řada scén, ať už třeba zavalení jednoho z trestanců evidentně polystyrenovými balvany, nebo otřesné repliky, například od Krampola. Ani jednoho herce není možné pochválit, snad jen vyzáblý Schmitzer naznačoval, jak to mohl být zajímavý film. Jenže není. 40% (kingik) 2*
A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům... Vězeň s ironickým příjmením Svoboda a tváří Jiřího Schmitzera se na vlastní kůži přesvědčuje, jak chutná bezmoc a prach země a podzemí komunistického lágru. Někdejší vrchní bachař s neméně ironickým příjmením Dobrý dostává ochutnat vlastní medicíny, když se rozmarné kolo dějin zase jednou pootočí a potopí ty, kteří se ještě včera rozhlíželi z jeho vršku. A oba okoušejí zmíněný novozákonní citát ze všech úhlů. Přes některé formální nedostatky není Bumerang obyčejným zahnutým klackem, ale hříčkou, jež se i poněkolikáté dokáže vrátit a udeřit diváka do hlavy plnou silou. Mrzí mě jen, že je jedním z mála svého druhu a že když jej chci ocenit, musím tak činit prostřednictvím pěticípých rudých hvězd. (Faidra) 4*
VELKÁ RECENZE
V roce 1958 se v pracovním lágru objeví jako nový vězeň bývalý náčelník Hlavní správy nápravných zařízení plukovník Dobrý. Ihned dostane od spoluvězňů krutou nakládačku. Pomůže mu politický vězeň Svoboda, odsouzený na dvanáct let za velezradu. Ten se ho zastává i nadále, čímž proti sobě popouzí téměř všechny. Pro něj je teď nesporný zločinec stejný nešťastník jako ostatní. Nejde mu ani tak o Dobrého (v jednom okamžiku vzteku ho málem uškrtí), jako o to, aby si on sám tváří v tvář příkoří, nespravedlnosti, cynismu a brutalitě zachoval lidskost.
Autor námětu a scénáře Jiří Stránský zpracoval závažné téma na základě vlastní zkušenosti politického vězně a podle některých skutečných událostí. Na rozdíl od většiny obdobných vězeňských titulů obohacuje příběh, jehož podstatou je popis reality komunistických lágrů, o rozměr téměř antické tragédie, když se neprávem odsouzený zastane svého trýznitele. Snímek natočil Hynek Bočan, s nímž Stránský spolupracoval už mnohem dříve a společně se podíleli na úspěšném televizním seriálu Zdivočelá země. Tvůrci usilovali o maximální věrohodnost prostředí a jeho realistické zachycení a zároveň se soustředili na charakterizaci jednotlivých typů jak vězňů, tak věznitelů. Chtěli tak vzdát úctu obětem komunistického řádění, jíž se těmto lidem stále ještě nedostává. Důsledkem jejich úsilí je však také určitá schematická plochost, ilustrativnost a patos (podpořený tóny Beethovenovy Sedmé symfonie). Uznání zaslouží všichni herci, pracující v nelehkých podmínkách, ale zejména Jiří Schmitzer v hlavní roli, především díky civilnímu projevu, pod nímž je však všudypřítomný emocionální prožitek.
Vedle snímku Bumerang se stejnému tématu výhradně věnuje pouze romantický milostný příběh Kousek nebe (2005), natočený rovněž podle Stránského předlohy. Vězeňské téma z padesátých let se objevuje například v nezdařeném psychologickém hororu Klíček (2009) nebo v některých sekvencích Tmavomodrého světa (2001).
Ocenění:
Český lev
1997 - Jiří Schmitzer (Nejlepší herec)
1997 - Vladimír Dlouhý (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
1997 - Jiří Stivín (Nejlepší hudba) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 31.1.1997 Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.9.1997 (VHS) Centrum českého videa, 16.9.2005 (DVD) GZ Digital Media, Magic Box
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na VHS: -
Poprvé na DVD: 6.4.2016 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 701 036
Návštěvnost v ČR 18 559
„Muži Určení K Likvidaci. Příběh z uranového lágru podle povídky Jiřího Stránckého“
OBSAH
Příběh z pera bývalého mukla Jiřího Stránského a dnešního předsedy PEN-klubu je situován do 50. let a uranového lágru politických věznů na Příbramsku, kam po pádu stalinského kultu přichází na konci roku 1958 coby vězeň bývalý náčelník Hlavní správy nápravných zařízení plukovník Dobrý. Téma soužití bývalého hlavního "bachaře" a politických vězňů v bolševickém koncentráku posloužilo tvůrcům k nadčasové úvaze o možnosti (či nemožnosti) odpuštění a smyslu spravedlnosti. Snímek bohužel nesplnil očekávání - především pro svou syžetovou řídkost a nedostatečné vyklenutí dramatického oblouku včetně přirozené gradace příběhu. Příjemné jsou naopak kamera a herecké obsazení, tvořené doslova plejádou špičkových českých herců. Představitel jedné z hlavních rolí - Jiří Schmitzer byl roku 1997 oceněn Českým lvem.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Sesbíral několik filmových cen, největší pozornost na sebe strhl civilní ypsiloňák Jiří Schmitzer. Dusivá tíha řady let bez naděje ale možná dopadla na každého, jenž se tohohle natáčení zúčastnil. A na leckteré diváky jakbysmet. V pracovním lágru se léta páně 1958 objevuje bývalý náčelník, který byl ještě nedávno neomezeným pánem, jenže tady hned zkraje schytá od spoluvězňů nakládačku. Pomůže mu politický vězeň Svoboda, šlachovitý a zachmuřený bývalý lesák, odsouzený na dvanáct let za velezradu. Ač si leckoho popudí proti sobě. Je patrné, že tvůrci kvůli maximální věrohodnosti načetli dostupnou literaturu i vycházeli ze vzpomínek pamětníků, ostatně autor námětu a scénáře Jiří Stránský sám politickým vězněm byl. Škoda ovšem určité plochosti a patosu i slabší gradace příběhu, silné téma si občas zasloužilo i pevnější vedení. 70% (castor) 4*
V komunistickém lágru 50. let se po odhalení stalinského kultu ocitá mezi vězni v uranových dolech muž, který rozhodoval o jejich životě a smrti, velitel trestaneckých zařízení. Situace, v níž se stává bývalý věznitel spoluvězněm, vytváří prostor pro svědectví o době ale i pro zamyšlení nad obecně platnými otázkami viny a odplaty, otázkami univerzální odpovědnosti. Stejně jako hrdinové filmu, byl i autor předlohy Jiří Stránský dlouhá léta muklem. Nepřesvědčivé herecké výkony, nablblý scénář, slabá realizace. Film, který si hraje na silné téma, ale jen hraje. Ukrutně hloupě vyznívá celá řada scén, ať už třeba zavalení jednoho z trestanců evidentně polystyrenovými balvany, nebo otřesné repliky, například od Krampola. Ani jednoho herce není možné pochválit, snad jen vyzáblý Schmitzer naznačoval, jak to mohl být zajímavý film. Jenže není. 40% (kingik) 2*
A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům... Vězeň s ironickým příjmením Svoboda a tváří Jiřího Schmitzera se na vlastní kůži přesvědčuje, jak chutná bezmoc a prach země a podzemí komunistického lágru. Někdejší vrchní bachař s neméně ironickým příjmením Dobrý dostává ochutnat vlastní medicíny, když se rozmarné kolo dějin zase jednou pootočí a potopí ty, kteří se ještě včera rozhlíželi z jeho vršku. A oba okoušejí zmíněný novozákonní citát ze všech úhlů. Přes některé formální nedostatky není Bumerang obyčejným zahnutým klackem, ale hříčkou, jež se i poněkolikáté dokáže vrátit a udeřit diváka do hlavy plnou silou. Mrzí mě jen, že je jedním z mála svého druhu a že když jej chci ocenit, musím tak činit prostřednictvím pěticípých rudých hvězd. (Faidra) 4*
VELKÁ RECENZE
V roce 1958 se v pracovním lágru objeví jako nový vězeň bývalý náčelník Hlavní správy nápravných zařízení plukovník Dobrý. Ihned dostane od spoluvězňů krutou nakládačku. Pomůže mu politický vězeň Svoboda, odsouzený na dvanáct let za velezradu. Ten se ho zastává i nadále, čímž proti sobě popouzí téměř všechny. Pro něj je teď nesporný zločinec stejný nešťastník jako ostatní. Nejde mu ani tak o Dobrého (v jednom okamžiku vzteku ho málem uškrtí), jako o to, aby si on sám tváří v tvář příkoří, nespravedlnosti, cynismu a brutalitě zachoval lidskost.
Autor námětu a scénáře Jiří Stránský zpracoval závažné téma na základě vlastní zkušenosti politického vězně a podle některých skutečných událostí. Na rozdíl od většiny obdobných vězeňských titulů obohacuje příběh, jehož podstatou je popis reality komunistických lágrů, o rozměr téměř antické tragédie, když se neprávem odsouzený zastane svého trýznitele. Snímek natočil Hynek Bočan, s nímž Stránský spolupracoval už mnohem dříve a společně se podíleli na úspěšném televizním seriálu Zdivočelá země. Tvůrci usilovali o maximální věrohodnost prostředí a jeho realistické zachycení a zároveň se soustředili na charakterizaci jednotlivých typů jak vězňů, tak věznitelů. Chtěli tak vzdát úctu obětem komunistického řádění, jíž se těmto lidem stále ještě nedostává. Důsledkem jejich úsilí je však také určitá schematická plochost, ilustrativnost a patos (podpořený tóny Beethovenovy Sedmé symfonie). Uznání zaslouží všichni herci, pracující v nelehkých podmínkách, ale zejména Jiří Schmitzer v hlavní roli, především díky civilnímu projevu, pod nímž je však všudypřítomný emocionální prožitek.
Vedle snímku Bumerang se stejnému tématu výhradně věnuje pouze romantický milostný příběh Kousek nebe (2005), natočený rovněž podle Stránského předlohy. Vězeňské téma z padesátých let se objevuje například v nezdařeném psychologickém hororu Klíček (2009) nebo v některých sekvencích Tmavomodrého světa (2001).
Ocenění:
Český lev
1997 - Jiří Schmitzer (Nejlepší herec)
1997 - Vladimír Dlouhý (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
1997 - Jiří Stivín (Nejlepší hudba) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 31.1.1997 Bontonfilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.9.1997 (VHS) Centrum českého videa, 16.9.2005 (DVD) GZ Digital Media, Magic Box
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na VHS: -
Poprvé na DVD: 6.4.2016 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 701 036
Návštěvnost v ČR 18 559
Tvůrci a herci
Hynek Bočan (Režie), Helena Slavíková (Produkce), Jiří Stivín (Hudba), Ivan Šlapeta (Kamera), Dalibor Lipský (Střih), Jindřich Kočí (Scénografie), Jarmila Konečná (Kostýmy), Vladimír Skall (Zvuk), Jarmila Konečná (Masky), Jiří Stránský (Scénář), Jiří Schmitzer (Herec), Vladimír Dlouhý (Herec), Karel Heřmánek (Herec), Miro Noga (Herec), Leoš Suchařípa (Herec), Milan Šteindler (Herec), Jan Schmid (Herec), Vlastimil Venclík (Herec), Břetislav Rychlík (Herec), Stanislav Zindulka (Herec), Jiří Krampol (Herec), Miroslav Vladyka (Herec), Jan Čenský (Herec), Arnošt Goldflam (Herec), Pavel Handl (Herec), Jiří Wohanka (Herec), Otto Lackovič (Herec), Zdeněk Krumpl (Herec), Josef Šebek (Herec), Jiří Strach (Herec), Daniel Margolius (Herec), Radek Holub (Herec), František Staněk (Herec), Pavel Liška (Herec), Alexander Kučerenko (Herec), Kamil Halbich (Herec), Otakar Brousek ml. (Herec), Vítězslav Jirsák (Herec), Ivan Hruška (Herec), Pavel Cajzl (Herec), Pavel Krátký (Herec), Jakub Zdeněk (Herec), Ivan Gübel (Herec)
1996/97/Česko/Drama, Psychologický
Zajímavost k filmu
- Ve filmu několikrát zazní jako ústřední hudební motiv 7. symfonie Ludwiga van Beethovena.
- Po filmu Bumerang (1986) se jedná o druhý film se stejným názvem i představitelem hlavní role Jiřím Schmitzerem.
- Hynek Bočan využil k natočení filmu částečně reálií i herců z probíhajícího natáčení seriálu Zdivočelá země (od r. 1997).
- Scény filmu z prostředí dolů byly natáčeny v železnorudném dole v Chrustenicích u Berouna. Filmovalo se také v památníku Vojna u Příbrami. Památník je věnován obětem komunismu.
- Jiří Schmitzer pro svou roli odmítl trénink v posilovně, jelikož tvrdil, že svaly z posilovny vypadají jinak, než svaly z trestaneckého tábora. Jako alternativu si pro přípravu vybral rozbíjení betonových kvádrů krumpáčem, ze kterých na žádost svého švagra vysekával ocelové trubky.
- Ceny: Český lev za mužský herecký výkon (J. Schmitzer); Trilobit '97 za herecký výkon (J. Schmitzer); MTF Monte Carlo 1997: Stříbrná nymfa za režii, Cena Mezinárodní katolické organizace pro rozhlas a televizi Stříbrná holubice.
- Po filmu Bumerang (1986) se jedná o druhý film se stejným názvem i představitelem hlavní role Jiřím Schmitzerem.
- Hynek Bočan využil k natočení filmu částečně reálií i herců z probíhajícího natáčení seriálu Zdivočelá země (od r. 1997).
- Scény filmu z prostředí dolů byly natáčeny v železnorudném dole v Chrustenicích u Berouna. Filmovalo se také v památníku Vojna u Příbrami. Památník je věnován obětem komunismu.
- Jiří Schmitzer pro svou roli odmítl trénink v posilovně, jelikož tvrdil, že svaly z posilovny vypadají jinak, než svaly z trestaneckého tábora. Jako alternativu si pro přípravu vybral rozbíjení betonových kvádrů krumpáčem, ze kterých na žádost svého švagra vysekával ocelové trubky.
- Ceny: Český lev za mužský herecký výkon (J. Schmitzer); Trilobit '97 za herecký výkon (J. Schmitzer); MTF Monte Carlo 1997: Stříbrná nymfa za režii, Cena Mezinárodní katolické organizace pro rozhlas a televizi Stříbrná holubice.
Odkazy