Benedetta / Benedetta (2021/131/Francie, Belgie, Nizozemsko/Drama, Historický, Romantický, Životopisný) 66%
30.07.2023 03:58
JEDNOU VĚTOU
„Schopnost konat zázraky vynese charismatické Benedettě koncem 17. století výsadní postavení v toskánském klášteře. Když její slabost pro mladou Bartolomeu přeroste v nespoutanou vášeň, začíná hra plná intrik sahající do vyšších pater italské církve..."
OBSAH
Benedetta Carlini byla v 17. století italskou jeptiškou a abatyší kláštera theatinek v Pescii v Toskánsku. Od dětství byla vychovávána v klášteře. Byla považována za mystičku, později uctívána měšťany a svým náboženským okolím za to, že zachránila město před morovou epidemií. Její věhlas představeným pomohl k povýšení města na diecézní obvod. Její podvody s Kristovými stigmaty na rukou, křivopřísežnictví a nemorální život (ke kterému ji svedla sestra Bartolomea), vedly k vyšetřování, po němž nakonec byla zatčena a odsouzena za sapfismus ke smrti upálením na hranici. Dobrovolnou smrt na hranici si zvolila také matka Felicita, která její poklesky špehovala a udala ji papežskému nunciovi.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Lezbická erotika v ženském klášteře, Paul Verhoeven, 17 století...to jsem si nemohl nechat ujít. Nakonec jsem dostal trošku jinej pokrm než jsem si objednal, ale nelituji toho. Paul je na svůj věk vynikající filmař a umí nejen provokovat, ale i klást otázky. Moc oceňuji, že tento film jako by se nepotkal s dobou je točenej na poctivo, na syrovost a toho si taky cením. (Enšpígl) 4*
Na hranici s Verhoevenem! Ale maximálně Schengenského prostoru, aby po něm v zámoří nehodily katolické skupiny kamenem a natáčení mu nenarušoval koordinátor intimity, co tak sejří Seana Beana.. Jestli je, nebo není pod postelí Benedetty sekáček na stigmata, jestli morové rány odhalují maso a krev a nebo jestli showgirl z toskánského kláštera stoupne na ty správné příčky kariérového žebříku, není až tak podstatné, když se Paul cítí jako malé dítě, které si může dělat co chce. Toho oplzlého dědka na režisérské židli sice bolí kyčle, ale svou kouzelnou podvratnost neztratil.. (Gilmour93) 4*
Nápaditý filmař Paul Verhoeven byl vždycky prasátko a dřevěná (dobře opracovaná) soška Panny Marie nabízí různé možnosti. V Hollywoodu zanechal několik skvostných kultů i chytrých satir a možná s vědomím, že se blíží všechna ta pološílená společenská hnutí, pláchnul do své domoviny. Když se do toho (kdekoliv) téměř pokaždé obul, divák plesal radostí. V Evropě hned zaujal Černou knihou a i jeho další kousky stojí za pozornost. Tentokrát třiaosmdesátiletý (!) tvůrce nabízí cynický příběh odehrávající se v 17. století v klášteře v Toskánsku, do kterého vstupuje dívenka, která pocítila, že má k Bohu blíže než ostatní. V dospělosti, kdy postupně vnímáme zkorumpovanost církevního řádu, se sblíží s nespoutanou Bartolomeou a Verhoeven rozpoutá nejen tuhle lesbickou provokaci. Boří divácké představy o jednotlivých postavách a jejich morálce. Černý humor mu i v pokročilém věku nechybí, jeho drama je vtahující, energické a přesvědčivé, znovu se nebojí „vysmívat“ velkým tématům. Navíc je to celé umocněné skvělými herci, ať už jde o odvážnou Daphne Patakiu nebo Virginii Efiru. Prostě žádná senilní historická báchorka… (castor) 4*
VELKÁ RECENZE
Paul Verhoeven vždycky rád provokoval. A vždycky se na to dobře koukalo, ať už to dělal v Hollywoodu, nebo v Evropě. Hvězdná pěchota a Robocop ukázali, jak se skrz na první pohled braková témata a ještě brakovější zpracování dá dělat chytrá satira, Total Recall vyrostl v naprostý kult a Základní instinkt… je prostě Základní instinkt. Když už to vypadalo, že Verhoevenovi a jeho přístupu v Hollywoodu pšenka nepokvete, vrátil se domů. S pověstí filmaře, jenž si rád dělá věci po svém, ale má dost fanoušků na to, aby mu v tom nikdo nezkoušel bránit. A jeho Černá kniha ukázala, že i v evropských podmínkách zvládne natočit velkofilm, který by byl opulentní, zároveň však typicky jeho, tudíž provokativní, šokující, občas notně černohumorný a nebude se bát pokládat otázky, na jaké není úplně příjemné hledat odpověď. To, co tvoří, nemůže nechat vnímavého diváka chladným.
Proč tak obšírný úvod? Protože tohle všechno platí i o jeho novince Benedetta. Ta sice může na první pohled působit tématicky a formálně lehce usedle, ale Verhoeven tu postupem času začne vystrkovat růžky a ukazovat, že i po osmdesátce zvládá být nápaditý a především i krutě cynický. A hlavně stejně zábavný. Přitom na první pohled to tak nemusí vypadat. Příběh odehrávající se v sedmnáctém století v klášteře v Toskánsku rozhodně nemusí působit tak atraktivně jako válečná sci-fi plná krve, obřích brouků a zábavně špatných herců. U Verhoevena se ovšem nikdy nevyplatilo dát na první dojem a u Benedetty to platí dvojnásob.
Hlavní hrdinka se dostala do kláštera už jako dítě a byla připravená sloužit Bohu, jak nejlépe bude moci. I proto, že panna Marie dělá vše pro to, aby ji chránila. Ve své naivitě nevidí zkorumpovanost matky představené i cynický boj o moc a peníze všech lidí, co nemusí každý den dřít, aby měli co do úst… jenže po několika letech za klášterními zdmi se sblíží s nespoutanou Bartolomeou, dívkou, které se řádové sestry ujaly. A navíc se jí začne zdát o Kristovi, jenž dokonce začne jejím hlasem promlouvat. Je to zázrak? Je to šílenství? Je to důsledek zakázané lásky dvou žen? A nebo je to… prostě Verhoeven?
Samozřejmě to poslední. Zkušený režisérský veterán v Benedettě postupem času nadhazuje zajímavé otázky a motivy, na jaké není snadné udělat si vlastní názor. A režisér si naštěstí drží odstup a divákům žádný svůj nenutí. Místo toho si s nimi hraje a někdy tak moc, až je občas dost nepříjemné na Benedettu koukat. Hned několikrát se u několika postav stane, že člověk musí zásadně konfrontovat svůj vztah k nim s novými informacemi a realitou. Z hrdinů se stávají pohrdání hodné lidské zrůdy, z těch, kteří rozdávali úsměvy a lásku, cyničtí prospěcháři a z jejich obětí monstra.
Krom zakázané lásky tu řeší i vztah člověka k bohu, ke jeho bližním, sexualitu a také hranici mezi šílenstvím a cynickou vypočítavostí, ochotu obětovat se (a trpět za to) a fanatismus. Ale takovým způsobem, který nesoudí hrdiny a dobu, ale když už, tak spíš diváky. Je vlastně sympaticky nepříjemné, jak moc dokáže Verhoeven svoje publikum vykoupat v tom, že mu totálně zboří veškerou představu o jednotlivých hrdinech a jejich morálce a hodnotách. Samotná Benedetta pak dovede být neskutečně fascinující a vrstevnatá postava, u níž možná budete mít po pár minutách pocit, že ji máte přečtenou, jen aby si vás film povodil tak, jak to dělá ona sama se svým okolím. Užíval jsem si, jak mě tenhle chytrý tvůrce celou dobu zvládal podvádět.
Jenže pořád je to ten starý Verhoeven, takže všechny tyhle věci jsou schované pod hromadou potenciálně šokujících, kontroverzních a skandálních scén. Nechci tu být konkrétní, ale vzhledem k tomu, jak po momentech s Ježíškem odcházela spousta postarších a pravděpodobně konzervativněji založených lidí z kina, bylo jasné, že se režisérovi povedlo i to jeho typické šokování. Očividně tak přehnané, že je evidentní, že jde opět spíš o extrémně černý humor než o lacinou snahu pobuřovat. A na sošky panenky Marie se po Benedettě zkrátka už nikdy nebudete koukat tak jako dřív.
U Benedetty sice neměl režisérský veterán hollywoodské miliony, ale jako už poněkolikáté v kariéře ukázal, že je vlastně nepotřebuje. Že si vystačí s chytrým scénářem, skvěle vedenými herci a především se svým naturelem a schopností schovávat zajímavé a podnětné myšlenky do něčeho, co může upjatější část publika šokovat, ovšem o její pozornost Verhoeven nejspíš nestojí. Ani po osmdesátce neztrácí svůj typický cynismus, smysl pro satiru a radost z toho, že se může vysmívat velkým tématům tím, že je podává v brakovém balení a zároveň dovede provokovat k tomu, abyste o jeho díle přemýšleli mnohem víc, než byste možná byli ochotní u „toho dramatu o lesbických jeptiškách“ přiznat. Verhoeven je král. Zase. Pořád.
Ocenění:
César Awards
2022 - Virginie Efira (Nejlepší herečka) (nominace)
Cannes Film Festival
2021 - Paul Verhoeven (Zlatá palma) (nominace)
2021 - Paul Verhoeven (Queer Palma) (nominace)
DABING
1.DABING (HBO)
V českém znění: René Slováčková - Virginie Efira (Benedetta), Nina Horáková - Daphne Patakia (Bartolomea), Eliška Balzerová - Charlotte Rampling (Felicita), Zdeněk Podhůrský - Lambert Wilson (Le nonce), Petr Pospíchal - Hervé Pierre (Paolo Ricordati), Pavel Šrom - Olivier Rabourdin (Alfonso Cecchi), Jolana Smyčková - Louise Chevillotte (Christina), Robert Hájek - Jonathan Couzinié (Ježíš), Bohdan Tůma - David Clavel (Giuliano Carlini), Simona Postlerová - Guilaine Londez (Jacopo), Anděla Jirotková - Elena Plonka (malá Benedetta), Lucie Svobodová - Gaëlle Jeantet (Petra), Natálie Topinková - Lauriane Riquet (Rosanna), Jakub Saic, Radek Kuchař, Nikola Votočková, Aleš Petráš, Zuzana Mixová, Sabina Laurinová, Luděk Čtvrtlík, Kateřina Kolárová, Tomáš Juřička (titulky)
Překlad: Irena Novotná
Dialogy: Jakub Albrecht
Produkce: Jakub Adámek
Zvuk: Martin Václavík
Režie: Lucie Petra Svobodová
Pro HBO vyrobila Společnost Iyuno-SDI Group - 2022
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 2.12.2021 Aerofilms
Premiéra USA: 26.9.2021
Premiéra Francie: 9.7.2021 Pathé Films
Premiéra Belgie: 2.9.2021
Premiéra Nizozemsko: 14.10.2021
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 648 854
Tržby celkem - $ 4 200 000
Návštěvnost v ČR 4 447
„Schopnost konat zázraky vynese charismatické Benedettě koncem 17. století výsadní postavení v toskánském klášteře. Když její slabost pro mladou Bartolomeu přeroste v nespoutanou vášeň, začíná hra plná intrik sahající do vyšších pater italské církve..."
OBSAH
Benedetta Carlini byla v 17. století italskou jeptiškou a abatyší kláštera theatinek v Pescii v Toskánsku. Od dětství byla vychovávána v klášteře. Byla považována za mystičku, později uctívána měšťany a svým náboženským okolím za to, že zachránila město před morovou epidemií. Její věhlas představeným pomohl k povýšení města na diecézní obvod. Její podvody s Kristovými stigmaty na rukou, křivopřísežnictví a nemorální život (ke kterému ji svedla sestra Bartolomea), vedly k vyšetřování, po němž nakonec byla zatčena a odsouzena za sapfismus ke smrti upálením na hranici. Dobrovolnou smrt na hranici si zvolila také matka Felicita, která její poklesky špehovala a udala ji papežskému nunciovi.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Lezbická erotika v ženském klášteře, Paul Verhoeven, 17 století...to jsem si nemohl nechat ujít. Nakonec jsem dostal trošku jinej pokrm než jsem si objednal, ale nelituji toho. Paul je na svůj věk vynikající filmař a umí nejen provokovat, ale i klást otázky. Moc oceňuji, že tento film jako by se nepotkal s dobou je točenej na poctivo, na syrovost a toho si taky cením. (Enšpígl) 4*
Na hranici s Verhoevenem! Ale maximálně Schengenského prostoru, aby po něm v zámoří nehodily katolické skupiny kamenem a natáčení mu nenarušoval koordinátor intimity, co tak sejří Seana Beana.. Jestli je, nebo není pod postelí Benedetty sekáček na stigmata, jestli morové rány odhalují maso a krev a nebo jestli showgirl z toskánského kláštera stoupne na ty správné příčky kariérového žebříku, není až tak podstatné, když se Paul cítí jako malé dítě, které si může dělat co chce. Toho oplzlého dědka na režisérské židli sice bolí kyčle, ale svou kouzelnou podvratnost neztratil.. (Gilmour93) 4*
Nápaditý filmař Paul Verhoeven byl vždycky prasátko a dřevěná (dobře opracovaná) soška Panny Marie nabízí různé možnosti. V Hollywoodu zanechal několik skvostných kultů i chytrých satir a možná s vědomím, že se blíží všechna ta pološílená společenská hnutí, pláchnul do své domoviny. Když se do toho (kdekoliv) téměř pokaždé obul, divák plesal radostí. V Evropě hned zaujal Černou knihou a i jeho další kousky stojí za pozornost. Tentokrát třiaosmdesátiletý (!) tvůrce nabízí cynický příběh odehrávající se v 17. století v klášteře v Toskánsku, do kterého vstupuje dívenka, která pocítila, že má k Bohu blíže než ostatní. V dospělosti, kdy postupně vnímáme zkorumpovanost církevního řádu, se sblíží s nespoutanou Bartolomeou a Verhoeven rozpoutá nejen tuhle lesbickou provokaci. Boří divácké představy o jednotlivých postavách a jejich morálce. Černý humor mu i v pokročilém věku nechybí, jeho drama je vtahující, energické a přesvědčivé, znovu se nebojí „vysmívat“ velkým tématům. Navíc je to celé umocněné skvělými herci, ať už jde o odvážnou Daphne Patakiu nebo Virginii Efiru. Prostě žádná senilní historická báchorka… (castor) 4*
VELKÁ RECENZE
Paul Verhoeven vždycky rád provokoval. A vždycky se na to dobře koukalo, ať už to dělal v Hollywoodu, nebo v Evropě. Hvězdná pěchota a Robocop ukázali, jak se skrz na první pohled braková témata a ještě brakovější zpracování dá dělat chytrá satira, Total Recall vyrostl v naprostý kult a Základní instinkt… je prostě Základní instinkt. Když už to vypadalo, že Verhoevenovi a jeho přístupu v Hollywoodu pšenka nepokvete, vrátil se domů. S pověstí filmaře, jenž si rád dělá věci po svém, ale má dost fanoušků na to, aby mu v tom nikdo nezkoušel bránit. A jeho Černá kniha ukázala, že i v evropských podmínkách zvládne natočit velkofilm, který by byl opulentní, zároveň však typicky jeho, tudíž provokativní, šokující, občas notně černohumorný a nebude se bát pokládat otázky, na jaké není úplně příjemné hledat odpověď. To, co tvoří, nemůže nechat vnímavého diváka chladným.
Proč tak obšírný úvod? Protože tohle všechno platí i o jeho novince Benedetta. Ta sice může na první pohled působit tématicky a formálně lehce usedle, ale Verhoeven tu postupem času začne vystrkovat růžky a ukazovat, že i po osmdesátce zvládá být nápaditý a především i krutě cynický. A hlavně stejně zábavný. Přitom na první pohled to tak nemusí vypadat. Příběh odehrávající se v sedmnáctém století v klášteře v Toskánsku rozhodně nemusí působit tak atraktivně jako válečná sci-fi plná krve, obřích brouků a zábavně špatných herců. U Verhoevena se ovšem nikdy nevyplatilo dát na první dojem a u Benedetty to platí dvojnásob.
Hlavní hrdinka se dostala do kláštera už jako dítě a byla připravená sloužit Bohu, jak nejlépe bude moci. I proto, že panna Marie dělá vše pro to, aby ji chránila. Ve své naivitě nevidí zkorumpovanost matky představené i cynický boj o moc a peníze všech lidí, co nemusí každý den dřít, aby měli co do úst… jenže po několika letech za klášterními zdmi se sblíží s nespoutanou Bartolomeou, dívkou, které se řádové sestry ujaly. A navíc se jí začne zdát o Kristovi, jenž dokonce začne jejím hlasem promlouvat. Je to zázrak? Je to šílenství? Je to důsledek zakázané lásky dvou žen? A nebo je to… prostě Verhoeven?
Samozřejmě to poslední. Zkušený režisérský veterán v Benedettě postupem času nadhazuje zajímavé otázky a motivy, na jaké není snadné udělat si vlastní názor. A režisér si naštěstí drží odstup a divákům žádný svůj nenutí. Místo toho si s nimi hraje a někdy tak moc, až je občas dost nepříjemné na Benedettu koukat. Hned několikrát se u několika postav stane, že člověk musí zásadně konfrontovat svůj vztah k nim s novými informacemi a realitou. Z hrdinů se stávají pohrdání hodné lidské zrůdy, z těch, kteří rozdávali úsměvy a lásku, cyničtí prospěcháři a z jejich obětí monstra.
Krom zakázané lásky tu řeší i vztah člověka k bohu, ke jeho bližním, sexualitu a také hranici mezi šílenstvím a cynickou vypočítavostí, ochotu obětovat se (a trpět za to) a fanatismus. Ale takovým způsobem, který nesoudí hrdiny a dobu, ale když už, tak spíš diváky. Je vlastně sympaticky nepříjemné, jak moc dokáže Verhoeven svoje publikum vykoupat v tom, že mu totálně zboří veškerou představu o jednotlivých hrdinech a jejich morálce a hodnotách. Samotná Benedetta pak dovede být neskutečně fascinující a vrstevnatá postava, u níž možná budete mít po pár minutách pocit, že ji máte přečtenou, jen aby si vás film povodil tak, jak to dělá ona sama se svým okolím. Užíval jsem si, jak mě tenhle chytrý tvůrce celou dobu zvládal podvádět.
Jenže pořád je to ten starý Verhoeven, takže všechny tyhle věci jsou schované pod hromadou potenciálně šokujících, kontroverzních a skandálních scén. Nechci tu být konkrétní, ale vzhledem k tomu, jak po momentech s Ježíškem odcházela spousta postarších a pravděpodobně konzervativněji založených lidí z kina, bylo jasné, že se režisérovi povedlo i to jeho typické šokování. Očividně tak přehnané, že je evidentní, že jde opět spíš o extrémně černý humor než o lacinou snahu pobuřovat. A na sošky panenky Marie se po Benedettě zkrátka už nikdy nebudete koukat tak jako dřív.
U Benedetty sice neměl režisérský veterán hollywoodské miliony, ale jako už poněkolikáté v kariéře ukázal, že je vlastně nepotřebuje. Že si vystačí s chytrým scénářem, skvěle vedenými herci a především se svým naturelem a schopností schovávat zajímavé a podnětné myšlenky do něčeho, co může upjatější část publika šokovat, ovšem o její pozornost Verhoeven nejspíš nestojí. Ani po osmdesátce neztrácí svůj typický cynismus, smysl pro satiru a radost z toho, že se může vysmívat velkým tématům tím, že je podává v brakovém balení a zároveň dovede provokovat k tomu, abyste o jeho díle přemýšleli mnohem víc, než byste možná byli ochotní u „toho dramatu o lesbických jeptiškách“ přiznat. Verhoeven je král. Zase. Pořád.
Ocenění:
César Awards
2022 - Virginie Efira (Nejlepší herečka) (nominace)
Cannes Film Festival
2021 - Paul Verhoeven (Zlatá palma) (nominace)
2021 - Paul Verhoeven (Queer Palma) (nominace)
DABING
1.DABING (HBO)
V českém znění: René Slováčková - Virginie Efira (Benedetta), Nina Horáková - Daphne Patakia (Bartolomea), Eliška Balzerová - Charlotte Rampling (Felicita), Zdeněk Podhůrský - Lambert Wilson (Le nonce), Petr Pospíchal - Hervé Pierre (Paolo Ricordati), Pavel Šrom - Olivier Rabourdin (Alfonso Cecchi), Jolana Smyčková - Louise Chevillotte (Christina), Robert Hájek - Jonathan Couzinié (Ježíš), Bohdan Tůma - David Clavel (Giuliano Carlini), Simona Postlerová - Guilaine Londez (Jacopo), Anděla Jirotková - Elena Plonka (malá Benedetta), Lucie Svobodová - Gaëlle Jeantet (Petra), Natálie Topinková - Lauriane Riquet (Rosanna), Jakub Saic, Radek Kuchař, Nikola Votočková, Aleš Petráš, Zuzana Mixová, Sabina Laurinová, Luděk Čtvrtlík, Kateřina Kolárová, Tomáš Juřička (titulky)
Překlad: Irena Novotná
Dialogy: Jakub Albrecht
Produkce: Jakub Adámek
Zvuk: Martin Václavík
Režie: Lucie Petra Svobodová
Pro HBO vyrobila Společnost Iyuno-SDI Group - 2022
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 2.12.2021 Aerofilms
Premiéra USA: 26.9.2021
Premiéra Francie: 9.7.2021 Pathé Films
Premiéra Belgie: 2.9.2021
Premiéra Nizozemsko: 14.10.2021
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 648 854
Tržby celkem - $ 4 200 000
Návštěvnost v ČR 4 447
Tvůrci a herci
Paul Verhoeven (Režie), Said Ben Said (Produkce), Michel Merkt (Produkce), Jérôme Seydoux (Produkce), (Hudba), Jeanne Lapoirie (Kamera), Job ter Burg (Střih), Stéphane Batut (Casting), Katia Wyszkop (Scénografie), Pierre-Jean Larroque (Kostýmy), Cyril Holtz (Zvuk), Damien Lazzerini (Zvuk), Laura Ozier (Masky), David Birke (Scénář), Paul Verhoeven (Scénář), Judith C. Brown (kniha) (Předloha), Virginie Efira (Herec), Charlotte Rampling (Herec), Daphne Patakia (Herec), Lambert Wilson (Herec), Olivier Rabourdin (Herec), Clotilde Courau (Herec), Louise Chevillotte (Herec), Hervé Pierre (Herec), Alexia Chardard (Herec)
2021/131/Francie, Belgie, Nizozemsko/Drama, Historický, Romantický, Životopisný
Zajímavost k filmu
- Film měl být původně uveden na festivalu v Cannes již v roce 2019, režisér Paul Verhoeven však na náročných natáčecích lokacích plných kopců a výšlapů utrpěl zranění kyčlí, které film posunulo na rok 2020. Nakonec však kvůli pandemii covid-19 byl film uveden v Cannes až o rok později.
- Snímek měl premiéru 9. července 2021 na 74. ročníku filmového festivalu v Cannes.
- Natočeno podle knihy „Immodest Acts: The Life of a Lesbian Nun in Renaissance Italy“ od Judith C. Brown.
- Ruské úřady snímek zakázaly.
- Režisér Paul Verhoeven chcel, aby si vo filme zahrala Isabelle Huppert, ale producent Said Ben Said nesúhlasil.
- Filmovanie prebiehalo od 16. júla do septembra 2018. Natáčalo sa na viacerých miestach vo Francúzsku a Taliansku.
- Snímek měl premiéru 9. července 2021 na 74. ročníku filmového festivalu v Cannes.
- Natočeno podle knihy „Immodest Acts: The Life of a Lesbian Nun in Renaissance Italy“ od Judith C. Brown.
- Ruské úřady snímek zakázaly.
- Režisér Paul Verhoeven chcel, aby si vo filme zahrala Isabelle Huppert, ale producent Said Ben Said nesúhlasil.
- Filmovanie prebiehalo od 16. júla do septembra 2018. Natáčalo sa na viacerých miestach vo Francúzsku a Taliansku.
Odkazy