Bathory / Bathory (2008/138/Slovensko, Česko, Maďarsko, Velká Británie/Drama, Historický, Životopisný) 55%
30.07.2023 03:58
JEDNOU VĚTOU
„Vzkříšení čachtické legendy.“
OBSAH
Mimořádná osobnost Alžběty Báthoryové zaměstnává historiky už po staletí. Ještě dnes, bezmála čtyři sta let po její smrti se pohledy na její život a vinu rozcházejí. V Guinessově knize rekordů je uváděna jako největší vražedkyně v dějinách lidstva. Po přečtení publikovaných děl a prostudování historických materiálů jsem dospěl k odlišnému závěru. Podle mne byla tato renesanční, inteligentní a vzdělaná žena obětí těch, kteří prahli po jejím majetku.Film je příběhem o Alžbětě a její nenaplněné lásce k slavnému italskému malíři Caravaggiovi, o manželském poutu nejmocnějších uherských rodů Báthory a Nádašdy a o intrikách palatína Juraje Thurza.Věrně se držím všech historických údajů a známých faktů, ovšem do zaplňování bílých míst historie jsem zapojil svoji fantazii. (Juraj Jakubisko)(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Na Česko opravdu velkolepý film, který kazí pouze několik drobností. Od začátku je Bathory plná klasických kulis, skutečných lidí a minima zbytečně okatých počítačových triků, za to rozhodně díky. Proč si ale mnichové hrají na druhého Da Vinciho? Jejich přítomnost vysvětluje "vyprávěcí" tón příběhu, ale často jen zbytečně ruší. Samotný pohled na legendu je totiž sám o sobě natolik subjektivní a "autor si vybral, co se mu hodilo do krámu", že žádné postavy historiků to nezmění. Ani přítomnost Caravaggia příběhu nedodá (pravděpodobně) hledaný pocit autenticity. Je to škoda, protože obsazení je prostě famózní a jednoduchý příběh je až zbytečně prohlubován snovými pasážemi, které jsou nepotřebné. Mezi posledními českými filmy obrovský úkaz, který je zrovna tady až přehnaně kritizován. Přesto možná mezi slepými, jednooký králem... (Djkoma) 4*
Nevadí mě, že Juraj Jakubisko přišel se svou verzí Čachtické paní, umělec bez fantazie je totiž na hovno, ale bohužel něco mě přece jen vadilo. Především ty bitvy a velkolepé scény. Proboha to měly být obrovský řežby, obrovských armád ? To spíše vypadalo, že chlapi z hospody Nad kostelem se na louce bijou s chlapama z hospody Pod kostelem, protože nefandí Spartě. To bylo něco příšernýho tyhle scény, brrr, nikdy více. Jakubisko chtěl ukázat osudy Alžběty Bathoriové od A až do Z, ale musel myslet na stopáž, takže někdy mě to přišlo zbytečně zkratkovité a jindy paradoxně zase zbytečně zdlouhavé. Velkým kladem filmu je jeho obrazová část, tam si myslím, že je to na šampaňský, to se fakt povedlo. Po herecké stránce : Karel Roden záruka kvality, ani tady nezklamal. Ovšem Anna Friel, hmm, tak za to palec nahorů pane Jakubisko, dvě slova bomba.......atomová. Mrzelo mě, že Franco Nero nedostal větší prostor, film by rozhodně nezkazil. Ovšem to co tam předvedl třeba takový Mádl hanba opravdu hanba. Pravdou je, že jeho postava nebyla příliš šťastně napsaná a společně s Bolkem Polívkou, který mě ale zase nějak nevadil, připomínali hlavní postavy z filmu Jméno růže. Ještě musím zmínit Míšu Drotárovou, to je ta co ve filmu skočila na malíře. Tak jen tajně doufám, že někdy skočí i na mě a už nikdy neseskočí. Fakt hustá megababa. Zbytek českých "herců" se ve filmu vyskytlo jen proto, aby pak mohli vnadným slečnám vyprávět na VIP večírcích zábavné historky z natáčení. (Enšpígl) 3*
Těžký zásah mimo a cynický výsměch všem, kteří reklamní kampani o „nejdražším česko-slovenském filmu“ uvěřili. A suše oplatit stejnou mincí, že „tam ty prachy rozhodně nejsou vidět“, mi protentokrát nestačí. Samotná ‚očista‘ legendy není vůbec špatná, protože Anna Friel je výborná a Karel Roden si bere pro sebe každičkou scénu, jenže… tam, kde si děj žádá o pár vět a dva záběry více, aby vysvětlil ‚proč a jak?‘, si raději Jakubisko hraje na lyrika v monotematických obrazech ‚drogových raušů‘ a spousty nahoty. Společně s dvojicí kameramanů sice „maluje“ okolní krajinu fantasticky a ani v levných exteriérech vesnice se nezadýchává. Pak ale stačí vzpomínka na bitvu s Turky a divák je zpátky na zemi střední Evropy, kde zřejmě neumíme být světoví tak, jak bychom si přáli. Někdy holt velká ramena, zahraniční jména a naditá peněženka nestačí, což je mi docela líto, protože jsem se docela těšil. (Isherwood) 2*
VELKÁ RECENZE
Původně jsem chtěl recenzi nazvat „Báthory bláboly“, ale nechci být na Juraje a Deanu zlý už od prvních slov. Proto radši začnu přiznáním, že autor této recenze je Jakubiskův obrovský fanoušek, „Tisícročnú včelu“ považuje za geniální dílo, „Perinbabu“ za nejlepší filmovou pohádku české a slovenské kinematografie, „Sedím na konári...“ za jeden z nejlepších porevolučních filmů a dokonce i tolik zatracovanému Post Coitum s pocitem „pochopení tvůrcova záměru“ dal tučných 7/10. Teď určitě mrknete na hvězdičkové hodnocení a zděšeně se zeptáte: „Probůh, to je Bathory horší jak Post Coitum???!!!“
Jak se to vezme. Z hlediska „akceptace běžným smrtelníkem, který dorazil do kina na domácí velkofilm o slavné postavě tuzemských dějin“, je Báthoryčka rozhodně „normálnější“ a divácky přijatelnější film než výše zmíněný poplivaný experiment. Na Slovensku se promítá ve vyšších frekvencích než běžné filmy, vstupné je citelně vyšší, reklama několikrát masivnější (v tomto ohledu klobouk dolů) a já osobně jsem dnes před kinem v Košicích nevěřícně zíral na zájezdový autobus, který do kina ve východoslovenské metropoli přivezl zájezd z nějaké vzdálené obce. Něco takového tady bylo naposledy k vidění asi jen u Umučení Krista. Bathory je prostě divácký film. Nejen tím, jak je prezentován, ale i celou Jakubiskovou snahou. Přeloženo pro vás: ano, je to guláš všeho možného i nemožného.
Jakubisko pojal film jako široké plátno „horních Uher“ na přelomu 16. a 17. století. Má to být zkrátka epos se vším všudy. Jsou tu války s Turky, soupeření katolíků a protestantů, počátky konfliktů Habsburků s uherskou šlechtou, procesy s čarodějnicemi, pověry, osvícenectví, něco málo dobového umění, rodinný život, vztahy šlechty k služebnictvu, dokonce i špetka nadpřirozena. A Bolek Polívka sestrojí z plechového talíře a kružidla gramofon. Vážně. Nic proti využití notoricky známého příběhu jedné šlechtičny pro namalování komplexního obrazu doby a prostoru. Všechno to ale musí dávat nějaký smysl. Každá složka musí sloužit příběhu, mít v něm své místo. Nesmí zavánět samoúčelností ve smyslu „tohle se tehdy taky dělo, někde to tam nacpěme“. Bohužel, přesně tohle je případ Báthoryčky.
Ten příběh v základě není špatný. Nejmocnější šlechtici horních Uher Thurzo a Nádasdy bok po boku válčí s Turky. Jsou přáteli a když padnou do zajetí, Thurzo zachrání Nádasdymu život. Což je dobře, protože toho doma čeká půvabná Erzsébet, rozená Báthoryová (všechna jména jsou ponechána v původní, tedy maďarské formě). Erzsébet se ale líbí i Thurzovi. Když je pak Nádasdy (paradoxně opět Thurzovou zásluhou) zabit během dobývání Budína, Thurzo chce část vdoviných majetků. Erzsébet odmítne a tak Turzo zorganizuje rozsáhlý komplot, stavějící na dřívějších podezřeních vůči Erzsébet (vesměs vykonstruovaných pověrčivými vesničany). Prý je krutá, prý bičuje služebné, prý je lesbicky svádí a když odmítnou, vyhodí je z okna anebo nechá umučit a zavraždit svými sluhy Dorou a Fickem. Tahle základní premisa je docela fajn. Nevadí ani to, že Jakubisko nedává divákovi na výběr, jednoznačně mu servíruje Báthoryčku jako nevinnou oběť intrik hrabivého (a současně ji tajně milujícího) souseda Thurza. Některá racionální vysvětlení údajných ukrutností krvavé Čachtické paní jsou trochu přitažené za vlasy, jiné jsou ale docela fajn (třeba „stopy po upířích zubech“ ve skutečnosti pocházejí od zvláštního nože se dvěmi tenkými čepelemi). Těch nešťastných náhod, vrhajících na paní hraběnku špatné světlo, je trochu moc, ale jsou to nápadité situace, u kterých si říkáte: „Ale jo, takhle se to mohlo stát i ve skutečnosti.“ Alespoň v nich (a v srandovních Polívkových vynálezech) ukazuje film trochu hravosti.
Ano, základní příběh je v pořádku. Scénář, který je na něm vystavěn, to už je jiná písnička. Uf. Vrtá mi hlavou, nakolik je to způsobeno sestříháním rozsáhlejšího materiálu (bude z toho televizní minisérie) do dvouhodinového filmu, ale kinoverze je tak zahlcena vedlejšími postavami a zápletkami, že jsem měl po půlhodině dojem, že mám za sebou rozšířený Návrat krále. Je tu Báthoryčkin osobní malíř (mladý, pohledný a přihřátý), je tu armáda šlechticů, sluhů, obyvatel Čachtic, houfy příbuzných, král v podání Franca Nera (chudák Django tu má dvě scény o pěti větách), starosta Andy Hryc a hlavně dvojice mnichů/vyšetřovatelů/komických figurek v podání Polívky a Mádla. Každá z těchto postav má nějaký vlastní příběh, každá je v nějakém vztahu k Erzsébet, každá nějak zasáhne do ústřední linie, ale jejich výskyt na plátně je tak mikroskopický, že vlastně žádná z těchto postav není plnohodnotná. Nejsou to ani karikatury či archetypy. Jsou to jen „nějací lidi v parukách a kostýmech z archivu slovenské televize“. Něco řeknou a udělají a pak zkapou nebo zmizí. A je vám to jedno.
Bathory však není jen dějový guláš. Je to i velice divoká žánrová směska. A v každém žánru selhává. Thriller či horor? Bez napětí. Historický velkofilm? Pár chlápků v kostýmech šermuje na louce. Detektivka? Polívka a Mádl nejsou Connery a Slater, ačkoli Jméno růže je tu kopírováno až trapně okatě. Romance či drásavé drama? To by tady musely fungovat nějaké emoce a vztahy. Nefungují. Vůbec žádné. Nejen ty náznakové mezi vedlejšími postavami (jsou jich fakt davy, ksakru, proč je tam tak moc lidí?), ale ani ty zásadní mezi hlavními figurkami na Jakubiskově šachovnici. Přátelství mezi Thurzem a Nádasdym spasí a pak i zničí Thurzova sílící hrabivost, což je prima zápletka, ale musíte si ji domyslet doma, protože v kině si jí v cvalu děje ani nevšimnete. Stejně tak postrádá jakékoli emoce vztah Erzsébet k mladému malíři či vztah učitele a žáka mezi mnichy. Polívka a Mádl jsou na plátně 90 minut a přesto se o nich samotných, ani o jejich vzájemném vztahu vůbec nic nedozvíte. Connery a Slater si stihli vybudovat uvěřitelný osobní vztah během úvodního rozhovoru o čurání a hledání záchodu. Podle postavy čarodějky je dokonce nazvaná jedna ze tří kapitol filmu (aby ne, vědmu hraje paní Deana), ale kromě vaření haluze způsobujícího dryáku pro hraběnku nemá v ději žádný zásadnější význam. Problém je, že na budování těchto vztahů-nevztahů je postavená celá úvodní hodina filmu. Až pak se začne odehrávat samotná zápletka s „krvavou paní“. Ten rozmáchlý hodinový úvod je díky své nefunkčnosti dokonale zbytečný a klidně mohl být sestříhán do pětiminutového prologu. Kdyby Nádasdy, potácející se dějem do poloviny filmu, chcípnul po 10 minutách, vůbec by to nevadilo.
Scénář se hrubě nepovedl, je plný špatně napsaných dialogů a zbytečného žvanění (všimněte si třeba, jak Polívka během sestupu do podzemí kostela komentuje své jednání – „Nikdo tady není... hele, támhle jsou otevřené dveře... svítí se tam, někdo tam je... kam asi vedou ty schody?“). Zachraňuje to Jakubisko režií? Je mi líto, ale ne. Nezvládá ani kompars, natož herce. Během davových scén (bitvy, ale i hostiny, tancovačky, běžný „ruch v pozadí“) je děsná sranda sledoval zmatené, rozpačitě se rozhlížející statisty. Televizní look mají šanci zlomit snové a halucinační scény, na které býval Juraj kdysi takový machr. Ty časy jsou pryč. Měl jsem u Bathory pocit smutného rozčarování podobně jako u Menzelova Anglického krále – tvůrce, který býval mistrem atmosféry a dokázal dokonale vtáhnout do svého filmového světa, nám servíruje studené, televizně vypadající, odtažité nic. Dobová atmosféra? Nechte si o ní zdát. Výpravné scény? Ale no tak. Nemá samozřejmě smysl srovnávat Bathory s Královstvím nebeským. V podstatě je z hlediska rozpočtu nefér srovnávat tento film třeba i se seriálem Řím (dostal by K. O. dřív něž by dozněl úvodní gong). Je ale fér srovnávat jej s podobně rozpočtově ošetřenými polskými a ruskými historickými spektákly typu Ohněm a mečem, Mongol, 1612 či Sluga gosudarev. Ty dokázaly za 10 – 15 miliónů dolarů vypadat skutečně velkofilmově. Bathory zůstává na úrovni západních televizních minisérií. Takový lepší Hallmark.
Na závěr zopakuji, že jsem býval Jakubiskovým oddaným fanouškem a že jako velký příznivec východoevropských historických filmů jsem si moc a moc přál, aby se konečně objevila takto laděná podívaná i v našich končinách. Moc jsem projektu Bathory fandil už jen z toho prostého důvodu, že taky konečně někdo natočil ryze divácký žánrový film. Zároveň jsem se ale bál, že to dopadne... ano, přesně tak, jak to dopadlo. Přesto doufám, že si film najde své hojné diváctvo a že to posmělí další tuzemské tvůrce, aby netočili jen malé hřejivé tragikomedie a nanicovaté panice. Dobrý historický (velko)film by vážně bodl.
SKUTEČNOST
Alžběta Nádašdyová (rozená Báthoryová, v maďarštině Báthory Erzsébet; asi 7. srpna 1560, Nyírbátor – 21. srpna 1614, Čachtice), byla uherská hraběnka z rodu Báthoryů z Ečedu. Její odsouzení za sériové vraždy v roce 1611 vedlo později k vytvoření legendy o „krvavé hraběnce“, která se od 19. století stala předlohou pro četná literární, divadelní a filmová zpracování Alžbětina životního příběhu. Dnes je nazývána jako Čachtická paní, přičemž toto označení vychází z běžného historického vyjádření jejího vlastnického vztahu k čachtickému panství a jako takové původně nemělo negativní konotace.
Báthoryové vlastnili rozsáhlé majetky zejména v Sedmihradsku. Jejich prapředek Vid v ečedském močále zabil podle legendy draka, proto měli v erbu tři dračí zuby. Ve 14. století se jejich rod rozdělil na dvě větve: ečedskou a somlyoskou.
Alžběta Báthoryová pocházela z jednoho z nejvlivnějších a nejbohatších šlechtických rodů oné doby. Jejími rodiči byli Jiří Báthory (maďarsky Báthory György) z ečedské linie rodu Báthory a Anna Báthoryová, dcera Štěpána VIII. Báthoryho, ze šomlyovské linie (manželství s Jiřím bylo její třetí). Bratrem Anny, a tudíž Alžbětiným strýcem, byl Štěpán Báthory, polský král a velkokníže litevský.
Většinu Báthoryů z obou větví (ečedské i somlyovské) charakterizovaly výstřední povahové vlastnosti. Vícero z nich mělo sklony k samolibosti, pýše, tyranství, smyslnosti i k sexuální zvrácenosti. Většina také trpěla epilepsií a dnou. Doprovodným znakem degenerace rodu byly právě uvedené povahové vlastnosti, rod zanedlouho poté zcela vymřel. Somlyovská linie vymřela v roce 1635 a ečedská po meči v roce 1605, kdy zemřel Štěpán Báthory, Alžbětin bratr.
Manžel František Nádasdy (6. října 1555, Šárvár – 4. ledna 1604 tamtéž) byl tak jako Alžběta také z magnátského rodu. Byl hlavním županem v župách Vaš, Fogaraš a Šoproň, byl magistrem královských koníren, panovníkovým rádcem a od roku 1578 hlavním kapitánem uherských vojsk. Vynikal velkou tělesnou silou a měl prudkou povahu. Počínal si odvážně v několika bitvách proti Turkům během dlouhé turecké války, mezi nimi byl znám jako „černý bej“. Dne 3. ledna, den před svojí smrtí, napsal příteli Jiřímu Turzovi dopis, ve kterém mu svěřil do ochrany a přízně svoji rodinu.
Nádasdy a Báthoryová uzavřeli manželství ve Vranově nad Topľou 8. května 1575. Narodilo se jim pět dětí: Anna, Kateřina, Uršula, Ondřej a Pavel. Uršula a Ondřej zemřeli už jako děti. V roce 1604 se Anna provdala za Mikuláše (VI.) Zrinského. Dne 13. června 1604 byli zasnoubeni v Kerestúru, při svatební hostině byl přítomen i palatin Jiří Turzo, který byl s Mikulášem (VI.) Zrinským v příbuzenském vztahu, protože Turzova matka Kateřina Zrinská byla sestrou Jiřího (VI.) Zrinského, který byl Mikulášovým otcem.
Uherské království bylo v letech 1590–1605 zasaženo patnáctiletou válkou císaře Rudolfa II. proti Turkům, během které v Nitranské stolici na západním Slovensku „Turci část obyvatelstva povraždili, část odvlekli do otroctví, část zemřela hlady“, a pro Alžbětu Báthoryovou tak bylo snadnější zakrýt své zločiny.[2]
Báthoryová a její čtyři pomocníci byli obviněni z mučení a zabití velkého množství mladých žen (20 až 2000 obětí, zdroje se v počtu obětí rozcházejí). V roce 1610 byla dána do samovazby, kde zůstala až do své smrti o čtyři roky později.
Alžbětin příbuzenský vztah k polskému králi Štěpánu Báthorymu ji zachránil před popravou, neunikli jí však její (údajní) pomocníci.
K jejímu životu se váží různé legendy včetně jejích údajných koupelí (či pití) krve služek, které napomohly ke vzniku početných upírských mýtů (či konkrétněji sexuálně-sadisticko-upírských legend a bájí).
Ocenění:
Český lev
2008 - Nejlepší výtvarný počin
2008 - Divácky nejúspěšnější český film
2008 - Anna Friel (Nejlepší herečka) (nominace)
2008 - F. A. Brabec, Ján Ďuriš (Nejlepší kamera) (nominace)
Slnko v sieti
2010 - Anna Friel (Najlepší ženský herecký výkon v hlavnej úlohe)
2010 - Juraj Jakubisko (Najlepší výtvarný počin)
2010 - Jaroslava Pecharová (Najlepšie kostýmy)
2010 - Karel Roden (Najlepší mužský herecký výkon v hlavnej úlohe) (nominace)
2010 - Jan Jirásek, Martin MAOK Tesák, Simon Boswell (Najlepšia filmová hudba) (nominace)
UVEDENÍ FILMU NA FILMOVÝCH FESTIVALECH
USA World fest Houston 2011
Monako Monaco Charity Film Fest 2010
Francie Strasbourg European Fantastic Film Festival, 16. září 2009
Česko Finále Plzeň, 23. duben 2009
USA AFI Film Festival, 22. listopad 2008
Německo festival v Cottbuse, 14. listopad 2008
Španělsko Seville European Film Festival, listopad 2008
Švédsko Mezinárodní festival fantastického filmu Lund, 27. září 2008
Česko Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, 4. červen 2008
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.7.2008 Bontonfilm
Premiéra USA: 22.12.2008 (AFI Fest)
Premiéra Maďarsko: 21.1.2010 Jakubiskofilm
Premiéra Slovensko: 10.7.2008 Tatrafilm
Premiéra Velká Británie: 3.12.2010 Metrodome Distribution
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 25.9.2009 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 9.11.2009 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 9.11.2009 Bontonfilm
Poprvé na VOD: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 87 623 942
Tržby celkem - $ 160 000 000
Návštěvnost v ČR 929 288
Náklady (Rozpočet) - Kč 300 000 000
„Vzkříšení čachtické legendy.“
OBSAH
Mimořádná osobnost Alžběty Báthoryové zaměstnává historiky už po staletí. Ještě dnes, bezmála čtyři sta let po její smrti se pohledy na její život a vinu rozcházejí. V Guinessově knize rekordů je uváděna jako největší vražedkyně v dějinách lidstva. Po přečtení publikovaných děl a prostudování historických materiálů jsem dospěl k odlišnému závěru. Podle mne byla tato renesanční, inteligentní a vzdělaná žena obětí těch, kteří prahli po jejím majetku.Film je příběhem o Alžbětě a její nenaplněné lásce k slavnému italskému malíři Caravaggiovi, o manželském poutu nejmocnějších uherských rodů Báthory a Nádašdy a o intrikách palatína Juraje Thurza.Věrně se držím všech historických údajů a známých faktů, ovšem do zaplňování bílých míst historie jsem zapojil svoji fantazii. (Juraj Jakubisko)(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Na Česko opravdu velkolepý film, který kazí pouze několik drobností. Od začátku je Bathory plná klasických kulis, skutečných lidí a minima zbytečně okatých počítačových triků, za to rozhodně díky. Proč si ale mnichové hrají na druhého Da Vinciho? Jejich přítomnost vysvětluje "vyprávěcí" tón příběhu, ale často jen zbytečně ruší. Samotný pohled na legendu je totiž sám o sobě natolik subjektivní a "autor si vybral, co se mu hodilo do krámu", že žádné postavy historiků to nezmění. Ani přítomnost Caravaggia příběhu nedodá (pravděpodobně) hledaný pocit autenticity. Je to škoda, protože obsazení je prostě famózní a jednoduchý příběh je až zbytečně prohlubován snovými pasážemi, které jsou nepotřebné. Mezi posledními českými filmy obrovský úkaz, který je zrovna tady až přehnaně kritizován. Přesto možná mezi slepými, jednooký králem... (Djkoma) 4*
Nevadí mě, že Juraj Jakubisko přišel se svou verzí Čachtické paní, umělec bez fantazie je totiž na hovno, ale bohužel něco mě přece jen vadilo. Především ty bitvy a velkolepé scény. Proboha to měly být obrovský řežby, obrovských armád ? To spíše vypadalo, že chlapi z hospody Nad kostelem se na louce bijou s chlapama z hospody Pod kostelem, protože nefandí Spartě. To bylo něco příšernýho tyhle scény, brrr, nikdy více. Jakubisko chtěl ukázat osudy Alžběty Bathoriové od A až do Z, ale musel myslet na stopáž, takže někdy mě to přišlo zbytečně zkratkovité a jindy paradoxně zase zbytečně zdlouhavé. Velkým kladem filmu je jeho obrazová část, tam si myslím, že je to na šampaňský, to se fakt povedlo. Po herecké stránce : Karel Roden záruka kvality, ani tady nezklamal. Ovšem Anna Friel, hmm, tak za to palec nahorů pane Jakubisko, dvě slova bomba.......atomová. Mrzelo mě, že Franco Nero nedostal větší prostor, film by rozhodně nezkazil. Ovšem to co tam předvedl třeba takový Mádl hanba opravdu hanba. Pravdou je, že jeho postava nebyla příliš šťastně napsaná a společně s Bolkem Polívkou, který mě ale zase nějak nevadil, připomínali hlavní postavy z filmu Jméno růže. Ještě musím zmínit Míšu Drotárovou, to je ta co ve filmu skočila na malíře. Tak jen tajně doufám, že někdy skočí i na mě a už nikdy neseskočí. Fakt hustá megababa. Zbytek českých "herců" se ve filmu vyskytlo jen proto, aby pak mohli vnadným slečnám vyprávět na VIP večírcích zábavné historky z natáčení. (Enšpígl) 3*
Těžký zásah mimo a cynický výsměch všem, kteří reklamní kampani o „nejdražším česko-slovenském filmu“ uvěřili. A suše oplatit stejnou mincí, že „tam ty prachy rozhodně nejsou vidět“, mi protentokrát nestačí. Samotná ‚očista‘ legendy není vůbec špatná, protože Anna Friel je výborná a Karel Roden si bere pro sebe každičkou scénu, jenže… tam, kde si děj žádá o pár vět a dva záběry více, aby vysvětlil ‚proč a jak?‘, si raději Jakubisko hraje na lyrika v monotematických obrazech ‚drogových raušů‘ a spousty nahoty. Společně s dvojicí kameramanů sice „maluje“ okolní krajinu fantasticky a ani v levných exteriérech vesnice se nezadýchává. Pak ale stačí vzpomínka na bitvu s Turky a divák je zpátky na zemi střední Evropy, kde zřejmě neumíme být světoví tak, jak bychom si přáli. Někdy holt velká ramena, zahraniční jména a naditá peněženka nestačí, což je mi docela líto, protože jsem se docela těšil. (Isherwood) 2*
VELKÁ RECENZE
Původně jsem chtěl recenzi nazvat „Báthory bláboly“, ale nechci být na Juraje a Deanu zlý už od prvních slov. Proto radši začnu přiznáním, že autor této recenze je Jakubiskův obrovský fanoušek, „Tisícročnú včelu“ považuje za geniální dílo, „Perinbabu“ za nejlepší filmovou pohádku české a slovenské kinematografie, „Sedím na konári...“ za jeden z nejlepších porevolučních filmů a dokonce i tolik zatracovanému Post Coitum s pocitem „pochopení tvůrcova záměru“ dal tučných 7/10. Teď určitě mrknete na hvězdičkové hodnocení a zděšeně se zeptáte: „Probůh, to je Bathory horší jak Post Coitum???!!!“
Jak se to vezme. Z hlediska „akceptace běžným smrtelníkem, který dorazil do kina na domácí velkofilm o slavné postavě tuzemských dějin“, je Báthoryčka rozhodně „normálnější“ a divácky přijatelnější film než výše zmíněný poplivaný experiment. Na Slovensku se promítá ve vyšších frekvencích než běžné filmy, vstupné je citelně vyšší, reklama několikrát masivnější (v tomto ohledu klobouk dolů) a já osobně jsem dnes před kinem v Košicích nevěřícně zíral na zájezdový autobus, který do kina ve východoslovenské metropoli přivezl zájezd z nějaké vzdálené obce. Něco takového tady bylo naposledy k vidění asi jen u Umučení Krista. Bathory je prostě divácký film. Nejen tím, jak je prezentován, ale i celou Jakubiskovou snahou. Přeloženo pro vás: ano, je to guláš všeho možného i nemožného.
Jakubisko pojal film jako široké plátno „horních Uher“ na přelomu 16. a 17. století. Má to být zkrátka epos se vším všudy. Jsou tu války s Turky, soupeření katolíků a protestantů, počátky konfliktů Habsburků s uherskou šlechtou, procesy s čarodějnicemi, pověry, osvícenectví, něco málo dobového umění, rodinný život, vztahy šlechty k služebnictvu, dokonce i špetka nadpřirozena. A Bolek Polívka sestrojí z plechového talíře a kružidla gramofon. Vážně. Nic proti využití notoricky známého příběhu jedné šlechtičny pro namalování komplexního obrazu doby a prostoru. Všechno to ale musí dávat nějaký smysl. Každá složka musí sloužit příběhu, mít v něm své místo. Nesmí zavánět samoúčelností ve smyslu „tohle se tehdy taky dělo, někde to tam nacpěme“. Bohužel, přesně tohle je případ Báthoryčky.
Ten příběh v základě není špatný. Nejmocnější šlechtici horních Uher Thurzo a Nádasdy bok po boku válčí s Turky. Jsou přáteli a když padnou do zajetí, Thurzo zachrání Nádasdymu život. Což je dobře, protože toho doma čeká půvabná Erzsébet, rozená Báthoryová (všechna jména jsou ponechána v původní, tedy maďarské formě). Erzsébet se ale líbí i Thurzovi. Když je pak Nádasdy (paradoxně opět Thurzovou zásluhou) zabit během dobývání Budína, Thurzo chce část vdoviných majetků. Erzsébet odmítne a tak Turzo zorganizuje rozsáhlý komplot, stavějící na dřívějších podezřeních vůči Erzsébet (vesměs vykonstruovaných pověrčivými vesničany). Prý je krutá, prý bičuje služebné, prý je lesbicky svádí a když odmítnou, vyhodí je z okna anebo nechá umučit a zavraždit svými sluhy Dorou a Fickem. Tahle základní premisa je docela fajn. Nevadí ani to, že Jakubisko nedává divákovi na výběr, jednoznačně mu servíruje Báthoryčku jako nevinnou oběť intrik hrabivého (a současně ji tajně milujícího) souseda Thurza. Některá racionální vysvětlení údajných ukrutností krvavé Čachtické paní jsou trochu přitažené za vlasy, jiné jsou ale docela fajn (třeba „stopy po upířích zubech“ ve skutečnosti pocházejí od zvláštního nože se dvěmi tenkými čepelemi). Těch nešťastných náhod, vrhajících na paní hraběnku špatné světlo, je trochu moc, ale jsou to nápadité situace, u kterých si říkáte: „Ale jo, takhle se to mohlo stát i ve skutečnosti.“ Alespoň v nich (a v srandovních Polívkových vynálezech) ukazuje film trochu hravosti.
Ano, základní příběh je v pořádku. Scénář, který je na něm vystavěn, to už je jiná písnička. Uf. Vrtá mi hlavou, nakolik je to způsobeno sestříháním rozsáhlejšího materiálu (bude z toho televizní minisérie) do dvouhodinového filmu, ale kinoverze je tak zahlcena vedlejšími postavami a zápletkami, že jsem měl po půlhodině dojem, že mám za sebou rozšířený Návrat krále. Je tu Báthoryčkin osobní malíř (mladý, pohledný a přihřátý), je tu armáda šlechticů, sluhů, obyvatel Čachtic, houfy příbuzných, král v podání Franca Nera (chudák Django tu má dvě scény o pěti větách), starosta Andy Hryc a hlavně dvojice mnichů/vyšetřovatelů/komických figurek v podání Polívky a Mádla. Každá z těchto postav má nějaký vlastní příběh, každá je v nějakém vztahu k Erzsébet, každá nějak zasáhne do ústřední linie, ale jejich výskyt na plátně je tak mikroskopický, že vlastně žádná z těchto postav není plnohodnotná. Nejsou to ani karikatury či archetypy. Jsou to jen „nějací lidi v parukách a kostýmech z archivu slovenské televize“. Něco řeknou a udělají a pak zkapou nebo zmizí. A je vám to jedno.
Bathory však není jen dějový guláš. Je to i velice divoká žánrová směska. A v každém žánru selhává. Thriller či horor? Bez napětí. Historický velkofilm? Pár chlápků v kostýmech šermuje na louce. Detektivka? Polívka a Mádl nejsou Connery a Slater, ačkoli Jméno růže je tu kopírováno až trapně okatě. Romance či drásavé drama? To by tady musely fungovat nějaké emoce a vztahy. Nefungují. Vůbec žádné. Nejen ty náznakové mezi vedlejšími postavami (jsou jich fakt davy, ksakru, proč je tam tak moc lidí?), ale ani ty zásadní mezi hlavními figurkami na Jakubiskově šachovnici. Přátelství mezi Thurzem a Nádasdym spasí a pak i zničí Thurzova sílící hrabivost, což je prima zápletka, ale musíte si ji domyslet doma, protože v kině si jí v cvalu děje ani nevšimnete. Stejně tak postrádá jakékoli emoce vztah Erzsébet k mladému malíři či vztah učitele a žáka mezi mnichy. Polívka a Mádl jsou na plátně 90 minut a přesto se o nich samotných, ani o jejich vzájemném vztahu vůbec nic nedozvíte. Connery a Slater si stihli vybudovat uvěřitelný osobní vztah během úvodního rozhovoru o čurání a hledání záchodu. Podle postavy čarodějky je dokonce nazvaná jedna ze tří kapitol filmu (aby ne, vědmu hraje paní Deana), ale kromě vaření haluze způsobujícího dryáku pro hraběnku nemá v ději žádný zásadnější význam. Problém je, že na budování těchto vztahů-nevztahů je postavená celá úvodní hodina filmu. Až pak se začne odehrávat samotná zápletka s „krvavou paní“. Ten rozmáchlý hodinový úvod je díky své nefunkčnosti dokonale zbytečný a klidně mohl být sestříhán do pětiminutového prologu. Kdyby Nádasdy, potácející se dějem do poloviny filmu, chcípnul po 10 minutách, vůbec by to nevadilo.
Scénář se hrubě nepovedl, je plný špatně napsaných dialogů a zbytečného žvanění (všimněte si třeba, jak Polívka během sestupu do podzemí kostela komentuje své jednání – „Nikdo tady není... hele, támhle jsou otevřené dveře... svítí se tam, někdo tam je... kam asi vedou ty schody?“). Zachraňuje to Jakubisko režií? Je mi líto, ale ne. Nezvládá ani kompars, natož herce. Během davových scén (bitvy, ale i hostiny, tancovačky, běžný „ruch v pozadí“) je děsná sranda sledoval zmatené, rozpačitě se rozhlížející statisty. Televizní look mají šanci zlomit snové a halucinační scény, na které býval Juraj kdysi takový machr. Ty časy jsou pryč. Měl jsem u Bathory pocit smutného rozčarování podobně jako u Menzelova Anglického krále – tvůrce, který býval mistrem atmosféry a dokázal dokonale vtáhnout do svého filmového světa, nám servíruje studené, televizně vypadající, odtažité nic. Dobová atmosféra? Nechte si o ní zdát. Výpravné scény? Ale no tak. Nemá samozřejmě smysl srovnávat Bathory s Královstvím nebeským. V podstatě je z hlediska rozpočtu nefér srovnávat tento film třeba i se seriálem Řím (dostal by K. O. dřív něž by dozněl úvodní gong). Je ale fér srovnávat jej s podobně rozpočtově ošetřenými polskými a ruskými historickými spektákly typu Ohněm a mečem, Mongol, 1612 či Sluga gosudarev. Ty dokázaly za 10 – 15 miliónů dolarů vypadat skutečně velkofilmově. Bathory zůstává na úrovni západních televizních minisérií. Takový lepší Hallmark.
Na závěr zopakuji, že jsem býval Jakubiskovým oddaným fanouškem a že jako velký příznivec východoevropských historických filmů jsem si moc a moc přál, aby se konečně objevila takto laděná podívaná i v našich končinách. Moc jsem projektu Bathory fandil už jen z toho prostého důvodu, že taky konečně někdo natočil ryze divácký žánrový film. Zároveň jsem se ale bál, že to dopadne... ano, přesně tak, jak to dopadlo. Přesto doufám, že si film najde své hojné diváctvo a že to posmělí další tuzemské tvůrce, aby netočili jen malé hřejivé tragikomedie a nanicovaté panice. Dobrý historický (velko)film by vážně bodl.
SKUTEČNOST
Alžběta Nádašdyová (rozená Báthoryová, v maďarštině Báthory Erzsébet; asi 7. srpna 1560, Nyírbátor – 21. srpna 1614, Čachtice), byla uherská hraběnka z rodu Báthoryů z Ečedu. Její odsouzení za sériové vraždy v roce 1611 vedlo později k vytvoření legendy o „krvavé hraběnce“, která se od 19. století stala předlohou pro četná literární, divadelní a filmová zpracování Alžbětina životního příběhu. Dnes je nazývána jako Čachtická paní, přičemž toto označení vychází z běžného historického vyjádření jejího vlastnického vztahu k čachtickému panství a jako takové původně nemělo negativní konotace.
Báthoryové vlastnili rozsáhlé majetky zejména v Sedmihradsku. Jejich prapředek Vid v ečedském močále zabil podle legendy draka, proto měli v erbu tři dračí zuby. Ve 14. století se jejich rod rozdělil na dvě větve: ečedskou a somlyoskou.
Alžběta Báthoryová pocházela z jednoho z nejvlivnějších a nejbohatších šlechtických rodů oné doby. Jejími rodiči byli Jiří Báthory (maďarsky Báthory György) z ečedské linie rodu Báthory a Anna Báthoryová, dcera Štěpána VIII. Báthoryho, ze šomlyovské linie (manželství s Jiřím bylo její třetí). Bratrem Anny, a tudíž Alžbětiným strýcem, byl Štěpán Báthory, polský král a velkokníže litevský.
Většinu Báthoryů z obou větví (ečedské i somlyovské) charakterizovaly výstřední povahové vlastnosti. Vícero z nich mělo sklony k samolibosti, pýše, tyranství, smyslnosti i k sexuální zvrácenosti. Většina také trpěla epilepsií a dnou. Doprovodným znakem degenerace rodu byly právě uvedené povahové vlastnosti, rod zanedlouho poté zcela vymřel. Somlyovská linie vymřela v roce 1635 a ečedská po meči v roce 1605, kdy zemřel Štěpán Báthory, Alžbětin bratr.
Manžel František Nádasdy (6. října 1555, Šárvár – 4. ledna 1604 tamtéž) byl tak jako Alžběta také z magnátského rodu. Byl hlavním županem v župách Vaš, Fogaraš a Šoproň, byl magistrem královských koníren, panovníkovým rádcem a od roku 1578 hlavním kapitánem uherských vojsk. Vynikal velkou tělesnou silou a měl prudkou povahu. Počínal si odvážně v několika bitvách proti Turkům během dlouhé turecké války, mezi nimi byl znám jako „černý bej“. Dne 3. ledna, den před svojí smrtí, napsal příteli Jiřímu Turzovi dopis, ve kterém mu svěřil do ochrany a přízně svoji rodinu.
Nádasdy a Báthoryová uzavřeli manželství ve Vranově nad Topľou 8. května 1575. Narodilo se jim pět dětí: Anna, Kateřina, Uršula, Ondřej a Pavel. Uršula a Ondřej zemřeli už jako děti. V roce 1604 se Anna provdala za Mikuláše (VI.) Zrinského. Dne 13. června 1604 byli zasnoubeni v Kerestúru, při svatební hostině byl přítomen i palatin Jiří Turzo, který byl s Mikulášem (VI.) Zrinským v příbuzenském vztahu, protože Turzova matka Kateřina Zrinská byla sestrou Jiřího (VI.) Zrinského, který byl Mikulášovým otcem.
Uherské království bylo v letech 1590–1605 zasaženo patnáctiletou válkou císaře Rudolfa II. proti Turkům, během které v Nitranské stolici na západním Slovensku „Turci část obyvatelstva povraždili, část odvlekli do otroctví, část zemřela hlady“, a pro Alžbětu Báthoryovou tak bylo snadnější zakrýt své zločiny.[2]
Báthoryová a její čtyři pomocníci byli obviněni z mučení a zabití velkého množství mladých žen (20 až 2000 obětí, zdroje se v počtu obětí rozcházejí). V roce 1610 byla dána do samovazby, kde zůstala až do své smrti o čtyři roky později.
Alžbětin příbuzenský vztah k polskému králi Štěpánu Báthorymu ji zachránil před popravou, neunikli jí však její (údajní) pomocníci.
K jejímu životu se váží různé legendy včetně jejích údajných koupelí (či pití) krve služek, které napomohly ke vzniku početných upírských mýtů (či konkrétněji sexuálně-sadisticko-upírských legend a bájí).
Ocenění:
Český lev
2008 - Nejlepší výtvarný počin
2008 - Divácky nejúspěšnější český film
2008 - Anna Friel (Nejlepší herečka) (nominace)
2008 - F. A. Brabec, Ján Ďuriš (Nejlepší kamera) (nominace)
Slnko v sieti
2010 - Anna Friel (Najlepší ženský herecký výkon v hlavnej úlohe)
2010 - Juraj Jakubisko (Najlepší výtvarný počin)
2010 - Jaroslava Pecharová (Najlepšie kostýmy)
2010 - Karel Roden (Najlepší mužský herecký výkon v hlavnej úlohe) (nominace)
2010 - Jan Jirásek, Martin MAOK Tesák, Simon Boswell (Najlepšia filmová hudba) (nominace)
UVEDENÍ FILMU NA FILMOVÝCH FESTIVALECH
USA World fest Houston 2011
Monako Monaco Charity Film Fest 2010
Francie Strasbourg European Fantastic Film Festival, 16. září 2009
Česko Finále Plzeň, 23. duben 2009
USA AFI Film Festival, 22. listopad 2008
Německo festival v Cottbuse, 14. listopad 2008
Španělsko Seville European Film Festival, listopad 2008
Švédsko Mezinárodní festival fantastického filmu Lund, 27. září 2008
Česko Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, 4. červen 2008
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.7.2008 Bontonfilm
Premiéra USA: 22.12.2008 (AFI Fest)
Premiéra Maďarsko: 21.1.2010 Jakubiskofilm
Premiéra Slovensko: 10.7.2008 Tatrafilm
Premiéra Velká Británie: 3.12.2010 Metrodome Distribution
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 25.9.2009 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 9.11.2009 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 9.11.2009 Bontonfilm
Poprvé na VOD: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 87 623 942
Tržby celkem - $ 160 000 000
Návštěvnost v ČR 929 288
Náklady (Rozpočet) - Kč 300 000 000
Tvůrci a herci
Juraj Jakubisko (Režie), Deana Horváthová-Jakubisková (Produkce), Jan Jirásek (Hudba), Simon Boswell (Hudba), MAOK (Hudba), Katarína Knechtová (Hudba), Tatiana Miková (Hudba), Ján Ďuriš (Kamera), F. A. Brabec (Kamera), Patrik Pašš (Střih), Chris Blunden (Střih), Roman Janečka (Casting), Karel Vacek (Scénografie), Jaroslava Pecharová (Kostýmy), Julia Patkos (Kostýmy), Martin Maryska (Zvuk), Jon Johnson (Zvuk), Igor Pokorný (Zvuk), Steve Schatz (Zvuk), René Stejskal (Masky), Bohuslav Sobotka (Masky), Jana Radilová (Masky), Juraj Jakubisko (Scénář), Anna Friel (Herec), Karel Roden (Herec), Hans Matheson (Herec), Vincent Regan (Herec), Franco Nero (Herec), Deana Horváthová-Jakubisková (Herec), Michaela Drotárová (Herec), René Štúr (Herec), Jiří Mádl (Herec), Robbie Kay (Herec), Lucie Vondráčková (Herec), Andrej Hryc (Herec), Bolek Polívka (Herec), Jiří Korn (Herec), Monika Hilmerová (Herec), Jaromír Nosek (Herec), Táňa Radeva (Herec), Eva Elsnerová (Herec), Zdeněk Podhůrský (Herec), Marek Vašut (Herec), Karel Dobrý (Herec), Petr Jákl ml. (Herec), Marek Majeský (Herec), Beata Greneche (Herec), Ladislav Ondřej (Herec), Jan Vlasák (Herec), Rudolf Stärz (Herec), Sandra Pogodová (Herec), Pavel Kočí (Herec), Hana Vagnerová (Herec), Vladimír T. Gottwald (Herec), Jiří Krytinář (Herec), Jiří Maria Sieber (Herec), Jan Unger (Herec), Anthony Byrne (Herec), Václav Upír Krejčí (Herec), Kristýna Maléřová-Podzimková (Herec), Taťjana Medvecká (Herec), Marian Roden (Herec), Marie Viková (Herec), Karel Bělohradský (Herec), Marie Boková (Herec), Jana Oľhová (Herec), Pavel Skřípal (Herec), Zuzana Frenglová (Herec), Barbora Fišerová (Herec), Zuzana Stivínová ml. (Herec), Jiří Pomeje (Herec), Jan Dolanský (Herec), Jaromír Meduna (Herec), Jan Maxián (Herec), Jan Šťastný (Herec), Jaroslav Kaňkovský (Herec), Jan Vondráček (Herec), Milan Slepička (Herec), Miloš Vávra (Herec), David Štěpán (Herec), Petr Meissel (Herec), Zdeněk Maryška (Herec), Jiří Hajdyla (Herec), Jan Pavel Filipenský (Herec), Martin César (Herec), Radek Balcárek (Herec)
2008/138/Slovensko, Česko, Maďarsko, Velká Británie/Drama, Historický, Životopisný
Zajímavost k filmu
- Vďaka filmu Bathory sa v Česku zdvihla dovtedajšia priemerná celoročná návštevnosť kín približne o šesť percent.
- Kvôli filmu mali firme produkujúcej film vzniknúť dlhy, v dôsledku čoho tvorcom hrozila exekúcia.
- Natáčení bojových scén probíhalo u vesnice Mělník, která se nachází u Sázavy.
- Aby režisér odľahčil drámu, postavil vo filme na kolieskové korčule mníchov, keďže Leonardo da Vinci, ktorý vymyslel prvý prototyp kolieskových korčúľ, žil v tej dobe ako Alžbeta Báthoryová (Anna Friel). Zmienka o ňom však v slovenskom dabingu vypadla.
- Mŕtve grófkino dieťa, ktoré maľuje Caravaggio (Hans Matheson) vymodeloval a zmrazil do ľadovej kocky sám režisér Jakubisko. Inšpiroval som sa pritom skutočným maliarovým obrazom "Mŕtvy Amor".
- Anna Friel (Alžbeta Báthoryová) napísala po prečítaní scenára list režisérovi Jakubiskovi, aby ju obsadil do hlavnej úlohy, v slovenčine, nakoľko jej pestúnka pochádzala zo Slovenska.
- Postavu Darvulie mala stvárniť americká herečka, ktorá si to však v poslednej chvíli rozmyslela. Ako dôvod uviedla, že “vraj ešte nechce byť stará a škaredá". A tak Jakubisko rolu doslova vnútil svojej manželke Deane.
- Snímka zarobila celosvetovo v kinách 5,357,335 eur, čím sa dovtedy stala najúspešnejšou v celej Jakubiskovej kariére.
- Režisér Juraj Jakubisko kvůli natáčení potřeboval namalovat obrazy v přesném uměleckém stylu italského malíře Caravaggia k použití do filmu s tvářemi hlavních představitelů. Zašel proto na vysokou uměleckou školu, kde požádal místní studenty, zda by mu takové obrazy namalovali. Ti ho však odmítli s tím, že takové obrazy namalovat neumějí, a tak Juraj Jakubisko namaloval všechny obrazy s poltréty herců do filmu sám osobně.
- V Scéne, pri ktorej mních Peter (Bolek Polívka) skočí z padáku, môžeme vidieť skutočný záber na Čachtický hrad.
- Snímka nemohla bojovať o Oscara za najlepší cudzojazyčný film, keďže bola natočená v angličtine.
- Anna Friel se musela na nařízení Deany Horváthové připravovat na dlouhá každodenní až 18hodinová natáčení velmi tvrdě. Aby si vžila a udržela vznešené držení těla, navštěvovala každý den několikahodinové lekce klasického baletu. Mimo to musela chodit i na hodiny šermu.
- Povestný "krvavý kúpeľ" Alžbeta nikdy nepraktizovala. Je to len fikcia protireformátora, jezuitu Ladislava Turóciho a prvý krát bola uverejnená viac ako 100 rokov po Alžbetinej smrti v jeho popise uhorských stolíc.
- Bathory vyšla na DVD po opakovanom prekladaní dátumu releasu až viac ako rok po premiére, presne 11.11.2009. O týždeň skôr sa objavila špeciálna limitovaná edícia DVD+2CD+Kniha, ktorá obsahuje doteraz nevydaný soundtrack z filmu. Druhé CD zahŕňa všetky hudobné a zvukové záznamy, ktoré v konečnej verzii filmu nie sú, no objavili sa v súvislosti s jeho vznikom.
- Na príprave DVD Bathory sa podieľal aj Juraj Jakubisko osobne, je autorom grafiky obalu, pripravoval i knihu, ktorá je súčasťou limitovanej darčekovej edície.
- Soundtrack vyjde iba ako súčasť limitovanej darčekovej edície.
- V jednom z DVD bonusov vystupuje Jiří Korn, ktorý sa nakoniec vo filme neobjavil.
- Blu-ray disk sa radí k obsahovo najrozsiahlejším na domácom trhu. Je vybavený českou a slovenskou zvukovou verziou formátu DTS Master Audio 5.1, českými a slovenskými titulkami, vrátane titulkov pre nepočujúcich a širokouhlým obrazom Full HD 1080p/24 FPS (16:9), (1:2,35).
- BRICKBOX DIGITAL MEDIA s.r.o., ktorý DVD a Blu-ray Bathory realizoval, je prvý licencovaný Blu-ray partner v strednej a východnej Európe.
- Kvôli filmu mali firme produkujúcej film vzniknúť dlhy, v dôsledku čoho tvorcom hrozila exekúcia.
- Natáčení bojových scén probíhalo u vesnice Mělník, která se nachází u Sázavy.
- Aby režisér odľahčil drámu, postavil vo filme na kolieskové korčule mníchov, keďže Leonardo da Vinci, ktorý vymyslel prvý prototyp kolieskových korčúľ, žil v tej dobe ako Alžbeta Báthoryová (Anna Friel). Zmienka o ňom však v slovenskom dabingu vypadla.
- Mŕtve grófkino dieťa, ktoré maľuje Caravaggio (Hans Matheson) vymodeloval a zmrazil do ľadovej kocky sám režisér Jakubisko. Inšpiroval som sa pritom skutočným maliarovým obrazom "Mŕtvy Amor".
- Anna Friel (Alžbeta Báthoryová) napísala po prečítaní scenára list režisérovi Jakubiskovi, aby ju obsadil do hlavnej úlohy, v slovenčine, nakoľko jej pestúnka pochádzala zo Slovenska.
- Postavu Darvulie mala stvárniť americká herečka, ktorá si to však v poslednej chvíli rozmyslela. Ako dôvod uviedla, že “vraj ešte nechce byť stará a škaredá". A tak Jakubisko rolu doslova vnútil svojej manželke Deane.
- Snímka zarobila celosvetovo v kinách 5,357,335 eur, čím sa dovtedy stala najúspešnejšou v celej Jakubiskovej kariére.
- Režisér Juraj Jakubisko kvůli natáčení potřeboval namalovat obrazy v přesném uměleckém stylu italského malíře Caravaggia k použití do filmu s tvářemi hlavních představitelů. Zašel proto na vysokou uměleckou školu, kde požádal místní studenty, zda by mu takové obrazy namalovali. Ti ho však odmítli s tím, že takové obrazy namalovat neumějí, a tak Juraj Jakubisko namaloval všechny obrazy s poltréty herců do filmu sám osobně.
- V Scéne, pri ktorej mních Peter (Bolek Polívka) skočí z padáku, môžeme vidieť skutočný záber na Čachtický hrad.
- Snímka nemohla bojovať o Oscara za najlepší cudzojazyčný film, keďže bola natočená v angličtine.
- Anna Friel se musela na nařízení Deany Horváthové připravovat na dlouhá každodenní až 18hodinová natáčení velmi tvrdě. Aby si vžila a udržela vznešené držení těla, navštěvovala každý den několikahodinové lekce klasického baletu. Mimo to musela chodit i na hodiny šermu.
- Povestný "krvavý kúpeľ" Alžbeta nikdy nepraktizovala. Je to len fikcia protireformátora, jezuitu Ladislava Turóciho a prvý krát bola uverejnená viac ako 100 rokov po Alžbetinej smrti v jeho popise uhorských stolíc.
- Bathory vyšla na DVD po opakovanom prekladaní dátumu releasu až viac ako rok po premiére, presne 11.11.2009. O týždeň skôr sa objavila špeciálna limitovaná edícia DVD+2CD+Kniha, ktorá obsahuje doteraz nevydaný soundtrack z filmu. Druhé CD zahŕňa všetky hudobné a zvukové záznamy, ktoré v konečnej verzii filmu nie sú, no objavili sa v súvislosti s jeho vznikom.
- Na príprave DVD Bathory sa podieľal aj Juraj Jakubisko osobne, je autorom grafiky obalu, pripravoval i knihu, ktorá je súčasťou limitovanej darčekovej edície.
- Soundtrack vyjde iba ako súčasť limitovanej darčekovej edície.
- V jednom z DVD bonusov vystupuje Jiří Korn, ktorý sa nakoniec vo filme neobjavil.
- Blu-ray disk sa radí k obsahovo najrozsiahlejším na domácom trhu. Je vybavený českou a slovenskou zvukovou verziou formátu DTS Master Audio 5.1, českými a slovenskými titulkami, vrátane titulkov pre nepočujúcich a širokouhlým obrazom Full HD 1080p/24 FPS (16:9), (1:2,35).
- BRICKBOX DIGITAL MEDIA s.r.o., ktorý DVD a Blu-ray Bathory realizoval, je prvý licencovaný Blu-ray partner v strednej a východnej Európe.
Odkazy
Hrají:
Anna Friel, Karel Roden, Vincent Regan, Hans Matheson, Deana Horváthová-Jakubisková, Bolek Polívka, Jiří Mádl, Anthony Byrne, Lucie Vondráčková, Monika Hilmerová, Franco Nero, Michaela Drotárová, René Štúr, Robbie Kay, Andrej Hryc, Jiří Korn, Jaromír Nosek, Táňa Radeva, Eva Elsnerová, Zdeněk Podhůrský, Marek Vašut, Karel Dobrý, Petr Jákl, Marek Majeský, Beata Greneche, Ladislav Ondřej, Jan Vlasák, Rudolf Stärz, Sandra Pogodová, Pavel Kočí, Hana Vagnerová, Vladimír T. Gottwald, Jiří Krytinář, Jiří Maria Sieber, Jan Unger, Václav Upír Krejčí, Kristýna Ryška, Taťjana Medvecká, Marian Roden, Marie Viková, Karel Bělohradský, Marie Boková, Jana Oľhová, Pavel Skřípal, Zuzana Frenglová, Bára Fišerová, Zuzana Stivínová, Jiří Pomeje, Jan Dolanský, Jaromír Meduna, Jan Maxián, Jan Šťastný, Jaroslav Kaňkovský, Jan Vondráček, Milan Slepička, Miloš Vávra, David Štěpán, Petr Meissel, Zdeněk Maryška, Jiří Hajdyla, Jan Pavel Filipenský, Martin César, Radek Balcárek, Ester Honysová, Pavel Mádl, Jiří Švejda, Josef Vondráček, Ladislav Dostál