Alois Nebel / Alois Nebel (2011/81/Česko, Německo, Slovensko/Animovaný, Drama) 64%
30.07.2023 03:41
JEDNOU VĚTOU
„Příběh výpravčího odráží složité konflikty na železniční stanici i v poválečných Sudetech na přelomu devadesátých let minulého století“
OBSAH
Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel (Miroslav Krobot). Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha. Nejčastěji se mu v ní zjevuje Dorothe (Tereza Voříšková), oběť násilného odsunu Němců po 2. světové válce. Šedivé dny na nádraží v Bílém Potoce na sklonku socialismu líně plynou, výhybkář Wachek (Leoš Noha) společně se svým otcem (Alois Švehlík) kšeftují s důstojníky sovětské armády. Poklidnou atmosféru naruší jednoho dne Němý (Karel Roden), který překročí hranice se sekyrou v ruce, aby pomstil svoji matku. Halucinace nakonec Nebela přivedou do blázince a přijde o místo výpravčího. Vydá se do Prahy hledat jinou práci u dráhy a na Hlavním nádraží najde svou životní lásku, toaletářku Květu (Marie Ludvíková). Nebel se rozhodne vrátit zpátky do hor, aby se znovu setkal s Němým a souboj s temnými stíny minulosti dovedl do konce.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Alois Nebel je nádherný film. Animace, která v naší zemi nemá obdoby se spojila s originalitou autorů, kteří si za onou krásou filmu šli tak pevně, až zapoměli na samotný příběh. Ten jediný mě ve filmu opravdu mrzel, protože všecko ostatní je zvládnuto na jedničku. Ale co na jedničku. Tohle je film, kterému by i samotná jednička třikrát podtržená nestačila. Atmosféra je naprosto dokonalá, animace zajímavá a originální, postavy jsou svoje a bylo hezké sledovat známé tváře trošku jinak. Co ale film vyvyšuje ještě daleko víš, než samotná atmosféra? Hudba! Kapela Umakart dokázala neskutečné věci! Nejdřív je to Václav Neckář se skladbou Půlnoční, která mi při poslechu dokázala, že česká hudba má co nabídnout, jen se to musí opravdu dělat s láskou. A o kom jiném bych to také mohl říct, než o Václavu Neckářovi, který před pár lety měl mrtvici a učil se znovu a postupně mluvit. Klobouk dolů pane Neckář. Vaše Půlnoční je pro mě ta nejkrásnější vánoční skladba, která tu kdy vznikla a já doufám, že jí veřejnost a rádia nezavrhnou, tak jak to rádi v rámci kvality dělají. Soundtrack tohoto filmu ale nenabídl jenom jednu naprosto dokonalou hudební práci, která tu přeskakuje tak dvacet let tvůřčích schopností všech, kteří se chtěli na českém poli vyjádřit. Druhá skladba, která odkopla dvacetiletou práci všech muzikantů a producentů je skladba Stínohry, kterou pro změnu nazpívala odcházející zpěvačka Marie Rottrová. Vysvětlete mi prosím, jak je možné, že od devadesátých let tu vzniká hudba, která je hezká, libivá, ale okamžitě zapadne a pak zničehonic se na jednom soundtracku objeví dvě skladby, které jako kdyby přišli ze samotného hudebního nebe. Ale nechci komentář vychvalovat jen v rámci hudby. Samozřejmě je tam i plno instrumentálních kousků, které by bez filmu byly jako Karkulka bez košíku. Když to tedy spojím v jedno, Alois Nebel se takřka povedl na 120%, což u nás nedokáže žádný film. Takhle se budu muset spokojit se 100% úspěchem, který vlastně dokazuje, že každý film, ať je tvořený se sebevětší láskou, vždycky se najde něco, co trošku zklame. Nic není dokonalé. (Malarkey) 5*
Krásné a fajné animace Nebel má, takový animacím tleská, celá republika Česká. Příběhu, ale už asi celá republika tleskat nebude, na pískot to sice není, ale celý mě to přišlo hrozně zkratkovitý. Vynechám fakt, že si před filmem nečtu ani obsahy, takže jsem naprosto netušil počínání Němého, moje chyba a konec konců postavy opředeny tajemstvím, proč ne ? Ale celkově jsme sice byl unešen z vynikající práce animátorů i atmosféra se podařile skvěle, ale celý mě to přišlo jak když čtu knížku s vytrhanejma stránkama. (Enšpígl) 3*
Technika? Za jedničku s hvězdičkou (bráno školně). Animace je fakt parádní, originální, dokonalá, kamera je na vysoké úrovni a černobílé provedení snímku sluší. Děj? Známka tři až čtyři - vleče se líně, a to i přes nezvykle krátkou stopáž, přičemž se mu nevyhnuly sem tam i hluchá (nebo němá? ;-) ) místa... Obsahově je to poměrně prázdné, snaha tvůrců něco sdělit se asi rozmělnila do precizní animace, ale ta samotná film nezachrání. Hudba? Za dvě: Ta je myslím vkusně zvolená, neruší, nepodbízí se, jen zvolna plyne, podobně jako děj. Celková známka? Dvě mínus, procentuálně vyjádřeno asi tak 65% - relativně sympatický a hlavně nezvyklý český pokus o něco, co tady ještě tak úplně nebylo (myšleno technicky). P.S. Na jedničku tvůrci zvládli i marketing, ale to už v hodnocení nezohledním... (Radyo) 3*
VELKÁ RECENZE
Nu co říct, hned první scéna poodhalí nejsilnější stránku tohoto českého filmu, doopravdy zajímavá a neotřelá grafika černobílého komiksu, převedená do skutečného pohyblivého světa. Až na výjimky, zaznamenatelné pouze okem přísného kritika, se tvůrcům povedl opravdu mistrovský kousek ve vymazání původní herecké předlohy a člověk začne přemýšlet, zda není film snad zanimovaný pouze ve studiu (nebo spíše bravurně nakreslený).
Tuto myšlenku však vyvrátí silné herecké obsazení v čele s Miroslavem Krobotem, jako Aloisem Nebelem, němým přeběhlíkem Karlem Rodenem, vychytralým kšeftařem Leošem Nohou, jeho otcem Aloisem Švehlíkem, Terezou Voříškovou, Ivanem Trojanem a mnohými dalšími.
Překvapivě na české poměry až nadprůměrnou visuální stránku filmu ovšem malinko kazí nepřehledný a často zmatený děj, o kterém by se těžko dalo říci, že vás do sebe vtáhne. Spíše někdy až uspí a jakmile se dobře nesoustředíte, uteče vám pointa právě probíhající scény.
Děj se odehrává na přelomu dvou režimů v Československu roku 1989. Alois Nebel, jako vysloužilý výpravčí vlaků v Jesenické obci Bílý Potok, zažívá těžké chvíle v době revoluce. Díky uprchlíkovi, co přeběhl přes hranice do Československa, vzpomíná na období po druhé světové válce, kdy při odsunu Němců z ČSR, docházelo někdy až k nelidskému chování. Dostáváme tak srovnání dvou velkých převratů a do očí nás praští jejich, v jistých ohledech, až nepěkná podobnost. Jak se časem ukáže, němý přeběhlík Karel Roden, se do jinak nevýznamné obce Bílý Potok, vrací, kvůli pomstě za krutosti páchané na jeho matce, a vraždě jednoho z Němců, při odsunech 1948. Alois se kvůli tomu dostane do blázince a nakonec přijde i o místo výpravčího, vydává se do Prahy žádat o nové umístění a zde se zamiluje. Ovšem hříčka událostí donutí Aloise se vrátit a „pomoct“ tak přeběhlíkovi v jeho plánech.
Film též doprovází dobře zvolená hudba a není proto divu, že obdržel 3 České Lvy 2012: za zvuk, za hudbu a za výtvarné řešení. Což vlastně vypovídá vše o jeho hlavních přednostech a kvalitách.
O FILMU
Německé slovo Nebel znamená mlha. Pokud ho přečteme pozpátku, dostaneme slovo „Leben”, což znamená život. Právě ze života skrytého v mlze pocitů a vzpomínek je sestavena trilogie komiksových románů Alois Nebel. Název díla je zároveň jménem hlavního protagonisty Aloise Nebela, zhruba padesátníka, který pracuje jako vlakový dispečer v malé železniční stanici Bílý Potok ztracené v horách, a svým způsobem je stále dítětem.
Příběh je zasazen do Jeseníků, které byly dříve součástí Sudet. Ilustrátor a spoluscenárista filmu Jaromír 99 z tohoto regionu sám pochází, scenáristovi a autorovi předlohy Jaroslavu Rudišovi je zase kromě samotného regionu blízký svět vlaků a železnic. Jeho dědeček Alois skutečně před druhou světovou válkou a po ní pracoval jako výhybkář na malé železniční stanici, velmi podobné té ve filmu. V mnoha ohledech se stal předlohou pro postavu Aloise Nebela.
Alois Nebel spisovatele a scenáristy Jaroslava Rudiše a zpěváka, textaře a výtvarníka Jaromíra 99 byl uveden jako první komiksový román v moderní české historii. Nejprve v roce 2003 vyšla kniha Bílý Potok a po jejím úspěchu následovaly dva další díly - Hlavní nádraží a Zlaté Hory. Ty završily trilogii, jež byla jako celek uvedena v roce 2006. Základ scénáře k filmu tvořila právě tato kolekce. Jaromír 99 se nechal inspirovat americkým komiksem 50. let, socialistickým realismem a motivy starých papírových vystřihovánek, které jsou typickou formou lidového umění v Jeseníkách. Kresby v komiksové předloze se proto vyznačují neotesanými černobílými konturami a specificky sychravou, ponurou atmosférou. Komiks vyšel také v Německu a Polsku.
Technologii rotoskopie si tvůrci filmu Alois Nebel vybrali z toho důvodu, že zachovává plynulost a realističnost pohybu postav i předmětů. Výsledkem je obraz maximálně shodný s charakteristickou mimikou a gesty hereckých představitelů. Důležitá je zde precizní ruka animátora, která stojí mezi filmovým předobrazem a výsledným animovaným produktem. Je to doslova ruční práce, která s sebou samozřejmě nese i určité odchylky a nepřesnosti, ale to jsou právě ty detaily, které činí výsledné dílo unikátním. Výsledný tvar není sériovou prací a film má autentičtější atmosféru. Díky rotoskopii zůstal výchozí design komiksové předlohy Alois Nebel zachován a zároveň byl obohacen o jemné nuance živého herectví.
Právě z toho důvodu, že film byl nejdřív natočen jako hraný film a poté přišla na řadu metoda rotoskopie, na které se podílelo dohromady k padesáti animátorům/rotoskoperům, kompozitorům, výtvarníkům a supervizorům v České republice a Německu, uplynulo od prvního telefonátu producenta Pavla Strnada a tvůrců komiksového románu Jaroslava Rudiše a Jaromíra Švejdíka do dokončení filmu pět let.
Rozpočet filmu činil 80 miliónů korun. V Česku na něj do kina přišlo 120 000 diváků (producent Strnad tvrdí, že čekal maximálně 30 000, ale povedla se kampaň a klip s Václavem Neckářem) a vydělal 10,8 miliónu Kč. Z vydělaných peněz si větší část (necelých šest miliónů) nechala kina, 600 000 distributor, takže pro tvůrce zbylo 4,3 miliónů Kč. Film získal dotaci ze Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie 17 miliónů Kč, přes německého a slovenského koproducenta získal také grant z německého fondu a slovenského ministerstva kultury. Film podpořila i Česká televize. Producent filmu také vyjednával sponzorství s Českými drahami, RWE či Českou spořitelnou, ale jednání nedopadla
O TECHNOLOGII FILMU
Tvůrci filmu nechtěli diváky ochudit o ojedinělou vizuální stránku komiksové předlohy, proto se režisér Tomáš Luňák rozhodl vytvořit film animační technikou rotoskopie, kdy natočený materiál s živými herci slouží jako podklad pro animaci (rotoskoping).
Pro tyto účely oslovili tvůrci filmu studio Tobogang, které se následně v čele s jeho majitelem, animátorem a především supervizorem animací Noro Držiakem podílelo na výrobě filmu jako jeden z koproducentů, a to jako výrobní složka zajišťující animaci a postprodukci. Tým Tobogangu zajistil překreslení natočených filmových scén do výsledné podoby animovaného filmu. Natočený reálný materiál byl animátorům pouze vodítkem, a to především pro animaci postav jako takových. Vše ostatní - dotváření prostoru, atmosféry, světelných nálad, stylizovaných vizí - je výsledkem tvořivé spolupráce supervizora Noro Držiaka, režiséra Tomáše Luňáka a výtvarníka Jaromíra Švejdíka.
Animační technika rotoskopie vznikla jako nápad průkopníka v oboru animace Maxe Fleischera, který v roce 1915 natočil svého bratra Davida v klaunském kostýmu jako podklad pro animovanou grotesku Koko The Clown. Techniku rotoskopie Fleischer také použil pro kreslenou postavičku Betty Boop a v celovečerních filmech Gulliver's Travels (1939) či Mr. Bug Goes to Town (1941). Velkým úspěchem rotoskopie jakožto metody bylo pak uvedení Disneyho celovečerního filmu Snow White and the Seven Dwarfs do kin v roce 1937. Jednalo se o první film z Disneyho produkce, natočeného touto metodou. Mezi další snímky natočené pomocí rotoskopie patří například American Pop (1981) Ralpha Bakshiho, Waltz with Bashir Ari Folmana či Waking Life (2001) a A Scanner Darkly (2006) Richarda Linklatera, kde rotoskopie divákovi dovoluje vnímat herecké výkony na pokraji hraného a animovaného filmu. Právě snímek Waking Life, na kterém pracovalo zhruba třicet výtvarníků, byl pro adaptaci komiksové předlohy Aloise Nebela režisérovi Tomáši Luňákovi jednou z hlavních inspirací. Doslova technologickou renesanci pak rotoskopie zaznamenala v roce 1994, kdy byl digitální rotoskopický proces poprvé použit k programování počítačové hry Poslední expres ve společnosti Smoking Car Productions a posléze při tvorbě kultovní počítačové hry Prince of Persia.
Ocenění:
European Film Awards
2012 - Tomáš Luňák (Nejlepší animovaný film)
Český lev
2011 - Nejlepší zvuk
2011 - Ondřej Ježek, Petr Kružík (Nejlepší hudba)
2011 - Nejlepší výtvarný počin
2011 - Nejlepší filmový plakát
2011 - Nejlepší film (nominace)
2011 - Tomáš Luňák (Nejlepší režie) (nominace)
2011 - Karel Roden (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2011 - Jan Baset Střítežský (Nejlepší kamera) (nominace)
2011 - Nejlepší střih
Ceny české filmové kritiky
2011 - Ondřej Ježek, Petr Kružík (Nejlepší hudba)
2011 - Nejlepší film (nominace)
2011 - Tomáš Luňák (Nejlepší režie) (nominace)
2011 - Miroslav Krobot (Nejlepší hlavní herec) (nominace)
2011 - Jan Baset Střítežský (Nejlepší kamera) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 29.9.2011 Aerofilms
Premiéra Německo: 12.12.2013 Pallas Film
Premiéra Slovensko: 16.2.2012
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 4.4.2012 (Bontonfilm)
Poprvé na DVD: 4.4.2012 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 4.4.2012 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 10 949 452
Návštěvnost v ČR 122 155
Náklady (Rozpočet) - Kč 80 000 000
„Příběh výpravčího odráží složité konflikty na železniční stanici i v poválečných Sudetech na přelomu devadesátých let minulého století“
OBSAH
Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel (Miroslav Krobot). Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha. Nejčastěji se mu v ní zjevuje Dorothe (Tereza Voříšková), oběť násilného odsunu Němců po 2. světové válce. Šedivé dny na nádraží v Bílém Potoce na sklonku socialismu líně plynou, výhybkář Wachek (Leoš Noha) společně se svým otcem (Alois Švehlík) kšeftují s důstojníky sovětské armády. Poklidnou atmosféru naruší jednoho dne Němý (Karel Roden), který překročí hranice se sekyrou v ruce, aby pomstil svoji matku. Halucinace nakonec Nebela přivedou do blázince a přijde o místo výpravčího. Vydá se do Prahy hledat jinou práci u dráhy a na Hlavním nádraží najde svou životní lásku, toaletářku Květu (Marie Ludvíková). Nebel se rozhodne vrátit zpátky do hor, aby se znovu setkal s Němým a souboj s temnými stíny minulosti dovedl do konce.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Alois Nebel je nádherný film. Animace, která v naší zemi nemá obdoby se spojila s originalitou autorů, kteří si za onou krásou filmu šli tak pevně, až zapoměli na samotný příběh. Ten jediný mě ve filmu opravdu mrzel, protože všecko ostatní je zvládnuto na jedničku. Ale co na jedničku. Tohle je film, kterému by i samotná jednička třikrát podtržená nestačila. Atmosféra je naprosto dokonalá, animace zajímavá a originální, postavy jsou svoje a bylo hezké sledovat známé tváře trošku jinak. Co ale film vyvyšuje ještě daleko víš, než samotná atmosféra? Hudba! Kapela Umakart dokázala neskutečné věci! Nejdřív je to Václav Neckář se skladbou Půlnoční, která mi při poslechu dokázala, že česká hudba má co nabídnout, jen se to musí opravdu dělat s láskou. A o kom jiném bych to také mohl říct, než o Václavu Neckářovi, který před pár lety měl mrtvici a učil se znovu a postupně mluvit. Klobouk dolů pane Neckář. Vaše Půlnoční je pro mě ta nejkrásnější vánoční skladba, která tu kdy vznikla a já doufám, že jí veřejnost a rádia nezavrhnou, tak jak to rádi v rámci kvality dělají. Soundtrack tohoto filmu ale nenabídl jenom jednu naprosto dokonalou hudební práci, která tu přeskakuje tak dvacet let tvůřčích schopností všech, kteří se chtěli na českém poli vyjádřit. Druhá skladba, která odkopla dvacetiletou práci všech muzikantů a producentů je skladba Stínohry, kterou pro změnu nazpívala odcházející zpěvačka Marie Rottrová. Vysvětlete mi prosím, jak je možné, že od devadesátých let tu vzniká hudba, která je hezká, libivá, ale okamžitě zapadne a pak zničehonic se na jednom soundtracku objeví dvě skladby, které jako kdyby přišli ze samotného hudebního nebe. Ale nechci komentář vychvalovat jen v rámci hudby. Samozřejmě je tam i plno instrumentálních kousků, které by bez filmu byly jako Karkulka bez košíku. Když to tedy spojím v jedno, Alois Nebel se takřka povedl na 120%, což u nás nedokáže žádný film. Takhle se budu muset spokojit se 100% úspěchem, který vlastně dokazuje, že každý film, ať je tvořený se sebevětší láskou, vždycky se najde něco, co trošku zklame. Nic není dokonalé. (Malarkey) 5*
Krásné a fajné animace Nebel má, takový animacím tleská, celá republika Česká. Příběhu, ale už asi celá republika tleskat nebude, na pískot to sice není, ale celý mě to přišlo hrozně zkratkovitý. Vynechám fakt, že si před filmem nečtu ani obsahy, takže jsem naprosto netušil počínání Němého, moje chyba a konec konců postavy opředeny tajemstvím, proč ne ? Ale celkově jsme sice byl unešen z vynikající práce animátorů i atmosféra se podařile skvěle, ale celý mě to přišlo jak když čtu knížku s vytrhanejma stránkama. (Enšpígl) 3*
Technika? Za jedničku s hvězdičkou (bráno školně). Animace je fakt parádní, originální, dokonalá, kamera je na vysoké úrovni a černobílé provedení snímku sluší. Děj? Známka tři až čtyři - vleče se líně, a to i přes nezvykle krátkou stopáž, přičemž se mu nevyhnuly sem tam i hluchá (nebo němá? ;-) ) místa... Obsahově je to poměrně prázdné, snaha tvůrců něco sdělit se asi rozmělnila do precizní animace, ale ta samotná film nezachrání. Hudba? Za dvě: Ta je myslím vkusně zvolená, neruší, nepodbízí se, jen zvolna plyne, podobně jako děj. Celková známka? Dvě mínus, procentuálně vyjádřeno asi tak 65% - relativně sympatický a hlavně nezvyklý český pokus o něco, co tady ještě tak úplně nebylo (myšleno technicky). P.S. Na jedničku tvůrci zvládli i marketing, ale to už v hodnocení nezohledním... (Radyo) 3*
VELKÁ RECENZE
Nu co říct, hned první scéna poodhalí nejsilnější stránku tohoto českého filmu, doopravdy zajímavá a neotřelá grafika černobílého komiksu, převedená do skutečného pohyblivého světa. Až na výjimky, zaznamenatelné pouze okem přísného kritika, se tvůrcům povedl opravdu mistrovský kousek ve vymazání původní herecké předlohy a člověk začne přemýšlet, zda není film snad zanimovaný pouze ve studiu (nebo spíše bravurně nakreslený).
Tuto myšlenku však vyvrátí silné herecké obsazení v čele s Miroslavem Krobotem, jako Aloisem Nebelem, němým přeběhlíkem Karlem Rodenem, vychytralým kšeftařem Leošem Nohou, jeho otcem Aloisem Švehlíkem, Terezou Voříškovou, Ivanem Trojanem a mnohými dalšími.
Překvapivě na české poměry až nadprůměrnou visuální stránku filmu ovšem malinko kazí nepřehledný a často zmatený děj, o kterém by se těžko dalo říci, že vás do sebe vtáhne. Spíše někdy až uspí a jakmile se dobře nesoustředíte, uteče vám pointa právě probíhající scény.
Děj se odehrává na přelomu dvou režimů v Československu roku 1989. Alois Nebel, jako vysloužilý výpravčí vlaků v Jesenické obci Bílý Potok, zažívá těžké chvíle v době revoluce. Díky uprchlíkovi, co přeběhl přes hranice do Československa, vzpomíná na období po druhé světové válce, kdy při odsunu Němců z ČSR, docházelo někdy až k nelidskému chování. Dostáváme tak srovnání dvou velkých převratů a do očí nás praští jejich, v jistých ohledech, až nepěkná podobnost. Jak se časem ukáže, němý přeběhlík Karel Roden, se do jinak nevýznamné obce Bílý Potok, vrací, kvůli pomstě za krutosti páchané na jeho matce, a vraždě jednoho z Němců, při odsunech 1948. Alois se kvůli tomu dostane do blázince a nakonec přijde i o místo výpravčího, vydává se do Prahy žádat o nové umístění a zde se zamiluje. Ovšem hříčka událostí donutí Aloise se vrátit a „pomoct“ tak přeběhlíkovi v jeho plánech.
Film též doprovází dobře zvolená hudba a není proto divu, že obdržel 3 České Lvy 2012: za zvuk, za hudbu a za výtvarné řešení. Což vlastně vypovídá vše o jeho hlavních přednostech a kvalitách.
O FILMU
Německé slovo Nebel znamená mlha. Pokud ho přečteme pozpátku, dostaneme slovo „Leben”, což znamená život. Právě ze života skrytého v mlze pocitů a vzpomínek je sestavena trilogie komiksových románů Alois Nebel. Název díla je zároveň jménem hlavního protagonisty Aloise Nebela, zhruba padesátníka, který pracuje jako vlakový dispečer v malé železniční stanici Bílý Potok ztracené v horách, a svým způsobem je stále dítětem.
Příběh je zasazen do Jeseníků, které byly dříve součástí Sudet. Ilustrátor a spoluscenárista filmu Jaromír 99 z tohoto regionu sám pochází, scenáristovi a autorovi předlohy Jaroslavu Rudišovi je zase kromě samotného regionu blízký svět vlaků a železnic. Jeho dědeček Alois skutečně před druhou světovou válkou a po ní pracoval jako výhybkář na malé železniční stanici, velmi podobné té ve filmu. V mnoha ohledech se stal předlohou pro postavu Aloise Nebela.
Alois Nebel spisovatele a scenáristy Jaroslava Rudiše a zpěváka, textaře a výtvarníka Jaromíra 99 byl uveden jako první komiksový román v moderní české historii. Nejprve v roce 2003 vyšla kniha Bílý Potok a po jejím úspěchu následovaly dva další díly - Hlavní nádraží a Zlaté Hory. Ty završily trilogii, jež byla jako celek uvedena v roce 2006. Základ scénáře k filmu tvořila právě tato kolekce. Jaromír 99 se nechal inspirovat americkým komiksem 50. let, socialistickým realismem a motivy starých papírových vystřihovánek, které jsou typickou formou lidového umění v Jeseníkách. Kresby v komiksové předloze se proto vyznačují neotesanými černobílými konturami a specificky sychravou, ponurou atmosférou. Komiks vyšel také v Německu a Polsku.
Technologii rotoskopie si tvůrci filmu Alois Nebel vybrali z toho důvodu, že zachovává plynulost a realističnost pohybu postav i předmětů. Výsledkem je obraz maximálně shodný s charakteristickou mimikou a gesty hereckých představitelů. Důležitá je zde precizní ruka animátora, která stojí mezi filmovým předobrazem a výsledným animovaným produktem. Je to doslova ruční práce, která s sebou samozřejmě nese i určité odchylky a nepřesnosti, ale to jsou právě ty detaily, které činí výsledné dílo unikátním. Výsledný tvar není sériovou prací a film má autentičtější atmosféru. Díky rotoskopii zůstal výchozí design komiksové předlohy Alois Nebel zachován a zároveň byl obohacen o jemné nuance živého herectví.
Právě z toho důvodu, že film byl nejdřív natočen jako hraný film a poté přišla na řadu metoda rotoskopie, na které se podílelo dohromady k padesáti animátorům/rotoskoperům, kompozitorům, výtvarníkům a supervizorům v České republice a Německu, uplynulo od prvního telefonátu producenta Pavla Strnada a tvůrců komiksového románu Jaroslava Rudiše a Jaromíra Švejdíka do dokončení filmu pět let.
Rozpočet filmu činil 80 miliónů korun. V Česku na něj do kina přišlo 120 000 diváků (producent Strnad tvrdí, že čekal maximálně 30 000, ale povedla se kampaň a klip s Václavem Neckářem) a vydělal 10,8 miliónu Kč. Z vydělaných peněz si větší část (necelých šest miliónů) nechala kina, 600 000 distributor, takže pro tvůrce zbylo 4,3 miliónů Kč. Film získal dotaci ze Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie 17 miliónů Kč, přes německého a slovenského koproducenta získal také grant z německého fondu a slovenského ministerstva kultury. Film podpořila i Česká televize. Producent filmu také vyjednával sponzorství s Českými drahami, RWE či Českou spořitelnou, ale jednání nedopadla
O TECHNOLOGII FILMU
Tvůrci filmu nechtěli diváky ochudit o ojedinělou vizuální stránku komiksové předlohy, proto se režisér Tomáš Luňák rozhodl vytvořit film animační technikou rotoskopie, kdy natočený materiál s živými herci slouží jako podklad pro animaci (rotoskoping).
Pro tyto účely oslovili tvůrci filmu studio Tobogang, které se následně v čele s jeho majitelem, animátorem a především supervizorem animací Noro Držiakem podílelo na výrobě filmu jako jeden z koproducentů, a to jako výrobní složka zajišťující animaci a postprodukci. Tým Tobogangu zajistil překreslení natočených filmových scén do výsledné podoby animovaného filmu. Natočený reálný materiál byl animátorům pouze vodítkem, a to především pro animaci postav jako takových. Vše ostatní - dotváření prostoru, atmosféry, světelných nálad, stylizovaných vizí - je výsledkem tvořivé spolupráce supervizora Noro Držiaka, režiséra Tomáše Luňáka a výtvarníka Jaromíra Švejdíka.
Animační technika rotoskopie vznikla jako nápad průkopníka v oboru animace Maxe Fleischera, který v roce 1915 natočil svého bratra Davida v klaunském kostýmu jako podklad pro animovanou grotesku Koko The Clown. Techniku rotoskopie Fleischer také použil pro kreslenou postavičku Betty Boop a v celovečerních filmech Gulliver's Travels (1939) či Mr. Bug Goes to Town (1941). Velkým úspěchem rotoskopie jakožto metody bylo pak uvedení Disneyho celovečerního filmu Snow White and the Seven Dwarfs do kin v roce 1937. Jednalo se o první film z Disneyho produkce, natočeného touto metodou. Mezi další snímky natočené pomocí rotoskopie patří například American Pop (1981) Ralpha Bakshiho, Waltz with Bashir Ari Folmana či Waking Life (2001) a A Scanner Darkly (2006) Richarda Linklatera, kde rotoskopie divákovi dovoluje vnímat herecké výkony na pokraji hraného a animovaného filmu. Právě snímek Waking Life, na kterém pracovalo zhruba třicet výtvarníků, byl pro adaptaci komiksové předlohy Aloise Nebela režisérovi Tomáši Luňákovi jednou z hlavních inspirací. Doslova technologickou renesanci pak rotoskopie zaznamenala v roce 1994, kdy byl digitální rotoskopický proces poprvé použit k programování počítačové hry Poslední expres ve společnosti Smoking Car Productions a posléze při tvorbě kultovní počítačové hry Prince of Persia.
Ocenění:
European Film Awards
2012 - Tomáš Luňák (Nejlepší animovaný film)
Český lev
2011 - Nejlepší zvuk
2011 - Ondřej Ježek, Petr Kružík (Nejlepší hudba)
2011 - Nejlepší výtvarný počin
2011 - Nejlepší filmový plakát
2011 - Nejlepší film (nominace)
2011 - Tomáš Luňák (Nejlepší režie) (nominace)
2011 - Karel Roden (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2011 - Jan Baset Střítežský (Nejlepší kamera) (nominace)
2011 - Nejlepší střih
Ceny české filmové kritiky
2011 - Ondřej Ježek, Petr Kružík (Nejlepší hudba)
2011 - Nejlepší film (nominace)
2011 - Tomáš Luňák (Nejlepší režie) (nominace)
2011 - Miroslav Krobot (Nejlepší hlavní herec) (nominace)
2011 - Jan Baset Střítežský (Nejlepší kamera) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 29.9.2011 Aerofilms
Premiéra Německo: 12.12.2013 Pallas Film
Premiéra Slovensko: 16.2.2012
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 4.4.2012 (Bontonfilm)
Poprvé na DVD: 4.4.2012 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 4.4.2012 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 10 949 452
Návštěvnost v ČR 122 155
Náklady (Rozpočet) - Kč 80 000 000
Tvůrci a herci
Tomáš Luňák (Režie), Pavel Strnad (Produkce), Petr Kružík (Hudba), Ondřej Ježek (Hudba), Jan Baset Střítežský (Kamera), Petr Říha (Střih), Kateřina Oujezdská (Casting), Henrich Boráros (Scénografie), Katarína Hollá (Kostýmy), Viktor Ekrt (Zvuk), Ondřej Ježek (Zvuk), Jana Bílková (Masky), Jaroslav Rudiš (Scénář), Jaroslav Rudiš (komiks) (Předloha), Miroslav Krobot (Herec), Karel Roden (Herec), Václav Neužil ml. (Herec), Tereza Voříšková (Herec), Marie Ludvíková (Herec), Leoš Noha (Herec), Alois Švehlík (Herec), Ondřej Malý (Herec), Ján Sedal (Herec), Ivan Trojan (Herec), Klára Melíšková (Herec), Simona Babčáková (Herec), Jan Vondráček (Herec), Jiří Štrébl (Herec), Miloslav Maršálek (Herec), Jan Nebeský (Herec), Lenka Zogatová (Herec), Tobiáš Jirous (Herec), Jan Holík (Herec), Marek Pospíchal (Herec), Martin Myšička (Herec), Thomas Zielinski (Herec), Karel Zima (Herec), Marek Daniel (Herec), David Švehlík (Herec), Lukáš Král (Herec), Michal Mareda (Herec), Ondřej Ježek (Herec), Tomáš Dianiška (Herec), Zuzana Stavná (Herec)
2011/81/Česko, Německo, Slovensko/Animovaný, Drama
Zajímavost k filmu
- V českých kinech film shlédlo na 120 000 diváků oproti očekáváné návštěvnosti 30 000 lidí.
- Tomáše Bambušeka, představitele otce Nebela nadaboval Miroslav Krobot. Thomase Zielinskeho (zřízenec) pak nadaboval Pavel Batěk.
- Otec se synem Alois a David Švehlíkovi hrají ve filmu stejnou postavu, a to Wachka. Alois Švehlík hraje starého Wachka, David Švehlík starého Wachka za mlada.
- Ve služební místnosti nádražních toalet, kde Nebel stráví noc, se ve skutečnosti nachází velký a nyní prázdný prostor dávné restaurace I. třídy.
- Fasáda filmové psychiatrické léčebny, kde se Nebel v altánu se později pokouší hovořit s Němým, patří zámku v Měšicích u Prahy. Okolí je ale jiné než ve skutečnosti - nenajdeme zde altán, příjezdovou cestu, ani okolní kopcovitou krajinu.
- Nádraží Bílý Potok je ve skutečnosti nádraží Malá Morávka. To je narozdíl od filmu zcela opuštěno a vlaky už sem nejezdí.
- Z celkového rozpočtu 80 milionů českých korun přispěl 15 milionů Státní fond na podporu české kinematografie.
- Představitel hlavní role Miroslav Krobot se narodil v Šumperku v Jeseníkách, kde se také odehrává Nebelův příběh.
- Film byl navržen na Oscara americké Akademie filmového umění a věd v kategorii nejlepší cizojazyčný film, avšak do konečné nominace se nedostal.
- Film byl na podzim roku 2012 nominován na Evropských filmových cenách v kategorii celovečerní animovaný film. Nominaci poté proměnil ve vítězství.
- Snímek na 25. plzeňském festivalu Finále získal výroční cenu AČFK za nejlepší celovečerní český film.
- Soundtrack k filmu získal za více než 10 000 prodaných nosičů Zlatou desku.
- Z písně „Půlnoční“ od Václava Neckáře se stal hit. Od Akademie populární hudby získala 2 Anděly za nejlepší skladbu a videoklip.
- Kromě České a Slovenské republiky či mnoha festivalů po celém světě se Alois Nebel objevil také v distribuci v Rusku, Austrálii, Novém Zélandu, Francii atd.
- Film, na který se v jedné ze scén skupina lidí dívá, je pohádka Tři oříšky pro Popelku (1973).
- Veškeré práce na filmu zabraly celkem 5 let.
- Film je adaptací stejnojmenné úspěšné komiksové trilogie autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99.
- Nebel znamená v němčině "mlha". Přečteme-li jméno hlavního hrdiny pozpátku, dostaneme slovo "leben", což je po překladu z němčiny "život". Oba pojmy korespondují s atmosférou snímku.
- Premiéru filmu navštívil i známý americký herec James Franco, který pozvání přijal na MFF v Berlíně, kde se také setkal s tvůrci filmu.
- Tvorba filmu pomocí rotoskopie byla velmi náročná. 29 specialistů, kteří s natočeným materiálem pracovali, strávili animací 2 roky a například překreslení jedné otočky hlavy zabralo okolo 15 hodin.
- Tomáše Bambušeka, představitele otce Nebela nadaboval Miroslav Krobot. Thomase Zielinskeho (zřízenec) pak nadaboval Pavel Batěk.
- Otec se synem Alois a David Švehlíkovi hrají ve filmu stejnou postavu, a to Wachka. Alois Švehlík hraje starého Wachka, David Švehlík starého Wachka za mlada.
- Ve služební místnosti nádražních toalet, kde Nebel stráví noc, se ve skutečnosti nachází velký a nyní prázdný prostor dávné restaurace I. třídy.
- Fasáda filmové psychiatrické léčebny, kde se Nebel v altánu se později pokouší hovořit s Němým, patří zámku v Měšicích u Prahy. Okolí je ale jiné než ve skutečnosti - nenajdeme zde altán, příjezdovou cestu, ani okolní kopcovitou krajinu.
- Nádraží Bílý Potok je ve skutečnosti nádraží Malá Morávka. To je narozdíl od filmu zcela opuštěno a vlaky už sem nejezdí.
- Z celkového rozpočtu 80 milionů českých korun přispěl 15 milionů Státní fond na podporu české kinematografie.
- Představitel hlavní role Miroslav Krobot se narodil v Šumperku v Jeseníkách, kde se také odehrává Nebelův příběh.
- Film byl navržen na Oscara americké Akademie filmového umění a věd v kategorii nejlepší cizojazyčný film, avšak do konečné nominace se nedostal.
- Film byl na podzim roku 2012 nominován na Evropských filmových cenách v kategorii celovečerní animovaný film. Nominaci poté proměnil ve vítězství.
- Snímek na 25. plzeňském festivalu Finále získal výroční cenu AČFK za nejlepší celovečerní český film.
- Soundtrack k filmu získal za více než 10 000 prodaných nosičů Zlatou desku.
- Z písně „Půlnoční“ od Václava Neckáře se stal hit. Od Akademie populární hudby získala 2 Anděly za nejlepší skladbu a videoklip.
- Kromě České a Slovenské republiky či mnoha festivalů po celém světě se Alois Nebel objevil také v distribuci v Rusku, Austrálii, Novém Zélandu, Francii atd.
- Film, na který se v jedné ze scén skupina lidí dívá, je pohádka Tři oříšky pro Popelku (1973).
- Veškeré práce na filmu zabraly celkem 5 let.
- Film je adaptací stejnojmenné úspěšné komiksové trilogie autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99.
- Nebel znamená v němčině "mlha". Přečteme-li jméno hlavního hrdiny pozpátku, dostaneme slovo "leben", což je po překladu z němčiny "život". Oba pojmy korespondují s atmosférou snímku.
- Premiéru filmu navštívil i známý americký herec James Franco, který pozvání přijal na MFF v Berlíně, kde se také setkal s tvůrci filmu.
- Tvorba filmu pomocí rotoskopie byla velmi náročná. 29 specialistů, kteří s natočeným materiálem pracovali, strávili animací 2 roky a například překreslení jedné otočky hlavy zabralo okolo 15 hodin.
Odkazy
Hrají:
Miroslav Krobot, Marie Ludvíková, Karel Roden, Leoš Noha, Alois Švehlík, Tereza Ramba, Ján Sedal, Miloslav Maršálek, Jiří Štrébl, Marek Daniel, Klára Melíšková, Jan Vondráček, Karel Zima, Thomas Zielinski, Martin Myšička, Marek Pospíchal, Ondřej Malý, Simona Babčáková, Ivan Trojan, Václav Neužil ml., Jan Holík, Tobiáš Jirous, Lenka Zogatová, Jan Nebeský, David Švehlík, Tomáš Bambušek, Marek Matějka, Lukáš Král, Stanislav Majer, Jan Jankovský, Kryštof Rímský, Zuzana Stavná, Ondřej Ježek, Martin Bohadlo, Michal Mareda, Miroslav Šedlbauer, Tomáš Dianiška, Štěpánka Ludvíková