Veřejný nepřítel č. 1: Epilog / L'Ennemi public ? 1 (2008/113/Francie, Kanada/Akční, Drama, Krimi, Thriller, Životopisný) 83% -Originál DVD-
22.01.2023 08:04
JEDNOU VĚTOU
„Osud nechvalně proslulého francouzského gangstera se uzavírá...“
OBSAH
Jacques Mesrine, největší francouzský gangster všech dob, byl ve své vlasti známější než jakákoliv celebrita. Jeho avantýry byly neskutečně lehkomyslné, neuvěřitelně drzé a jeho úmysly absolutně nepředvídatelné. Na každou novou „fušku“ se pomocí plastických operací a nejrůznějších masek měnil k nepoznání, a proto byl přezdíván „mužem tisíce tváří“. Národ ho uctíval, ženy ho zbožňovaly a pro stát byl nepřítelem číslo jedna. Jeho odvážné skutky, nesčetné útěky z vězení, milostné románky, nad nimiž zůstával rozum stát, jeho bájná dobrodružství, obrovský cynismus a výsměch policii, z toho všeho vznikl pro Francouze skutečný národní epos. Epos o člověku, který byl skutečným hrdinou nebo antihrdinou… Filmy Veřejný nepřítel č. 1 a Veřejný nepřítel č. 1: Epilog (premiéra 1.1.2009) se natáčely souběžně celých devět měsíců, na třech kontinentech a s rozpočtem přes 80 miliónů Eur. Jedná se o nejdražší francouzskou produkci všech dob. (Festival francouzského filmu)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Svým způsobem ústup z tempa a zajímavosti příběhu prvního dílu a vkročení na pole psychologické a "lidské". Mesrine se vrátil (resp. nikdy neodešel:)) a je tentokrát trochu jiný. Jeho politické postoje přechází do popředí a chvílemi, když poslouchám co říká, bych ho považoval za "hloupého gangstera se zbraněmi, který si myslí, že na něj nikdo nemá". Tahle zaslepená arogance a prohlašování "názor" (které jsou až nesmyslné) je nejlépe patrné vedle skvělého Mathie Amalrice, který je naopak "chytrým lupičem, který ví co dělá". Tento rozdíl oproti prvnímu dílu, kde Mesrine byl chytřejší, mě trochu zklamal a nastavil otázku, jaký byl doopravdy a na kolik je filmový Mesrine otiskem Cassela a scénáře. Tempo kleslo možná i kvůli delší stopáži a film tím maličko trpí, ale nic hrozného a další pevné 4* jsou neodvratitelné stejně jako závěr nastíněný v úvodu prvního dílu tentokrát z trochu jiného a zajímavého pohledu. Jen taková drobnost. Mesrine je hlavním hrdinou, který je vlastně gangster a v jistou chvíli to vypadá, jako by divák s ním měl souhlasit a fandit mu. U mě to bylo přesně naopak, protože pro mě to po celou dobu byl "jen" zločinec, který nedokáže přežít v systému... Ovšem jeho "komerční" založení a snaha skrze vtip a šarm zpopularizovat sám sebe a dostat na svou stranu veřejnost je nadčasová. Kdyby bylo po mém, ten člověk jde pod gilotinu:). I tak je výkon Cassela vynikající a pochybuji, že ho někdy dokáže ještě trumfnout. Epilog aneb pád jednoho gangstera tam, kam patří... (stylizace do Ježíše Krista je vynikající, ve filmu i na plakátě). PS: zločinci jsou ve vězení z nějakého důvodu, nemohou si stěžovat na cokoliv jiného než sebe. Nemám rád tohle "vrah ve vězení je chudáček" a filozofie Mesrinovi postavy mě osobně vytáčí. (Djkoma) 4*
Ve Francii nikdy před sebe na semaforu nepouštějte Renault-Saviem, protože nevíte, jaké překvapení se skrývá na korbě pod plachtou. U nás zase nepouštějte jejich zrezivělé licenční kopie, už kvůli tomu smradu.. Mesrine po návratu domů osciluje mezi Michaelem Scofieldem, Che Guevarrou a S.B.Cohenem, aby nakonec zemřel, tak jak žil - sám, postradatelnější než pudl a alespoň na správné straně vězeňské zdi. Richet kolečko vložil, stroj perfektně šlape, přesto jsem v něm slyšel občasné zaskřípání. Nicméně tyto francouzské hodinky s oldschoolovou patinou si bez diskuze zaslouží čas od času z kapsy vytáhnout.. (Ten "ježíšovský" poster na Epilog je skvělý) (Gilmour93) 4*
Nepolapitelný postrach bankovníků je zpět a vede si o krapet lépe. Oba díly Veřejného nepřítele nefungují bez toho druhého. Oba jsou relativně hravé, relativně brutální, relativně nadprůměrné a relativně řemeslně kvalitní. Několik povedených scén ale pro chutnější filmový zážitek nestačí. Leccos je jen naznačeno, nýbrž to neodkrývá Mesrinovu hlubší motivaci. Nevíme, jak se zločinem začal, jak snadno zapadl do prostředí mafiánů a šlapek, navíc rozmělněný scénář a ostré střihy mi vadily zrovna jako v "jedničce". Občas se stávalo, že jsme někam skočili a neznali souvislosti. Více se pracuje s hrdinovými řečnickými schopnostmi, cynismem i s faktem, jak uměl pracovat s médii. Vysokého očekávání se ale "začínající" režisér Richet nezalekl a zkomponoval Epilog do podoby, která osloví.. nicméně v mém případě neoslní!! 70%. (castor) 4*
VELKÁ RECENZE
Těžko říct, jestli relativně kvalitní filmová nabídka francouzské provenience, která se k nám v posledních měsících dostala, znamená pouze jasnozřivost distributorů, nebo odráží potěšení hodný fakt, že se v evropském Hollywoodu začíná dít něco, co stojí za zvýšenou pozornost. Ještě donedávna totiž platilo, že „made in France“ rovná se více méně Asterix, drama o vztazích s účastí Catherine Deneuve nebo Gérarda Depardieua, případně – na vyvážení - produkt, jenž je geneticky spřízněn s Lucem Bessonem. Zvolený tón jasně napovídá, že se nejedná o poctu.
V šedesátých, sedmdesátých a na začátku osmdesátých let Francie svými gangsterkami, kriminálkami a špionážními filmy významně konkurovala americké produkci (ostatně spousta amerických tvůrců se netajila tím, že se v žánrech „klobouk, kravata a spousta krve“ inspirovala právě Francií), ale pak tamní tvůrci dlouho ne a ne přijít s něčím, co by ukázalo, že galští kohouti se dokážou nejen naparovat, ale i bojovat. Nepočítám-li čtyři roky starou Válku policajtů od Oliviera Marchala, nevzniklo zřejmě už dlouho nic, co by stálo za větší pozornost. A kdyby ano, jsem přesvědčen, že místní distributoři by film nenechali zapadnout. Všichni ti Tajní agenti a Gangsteři, kteří vyšli jen na DVD, za dvě hodiny volného času nestáli. Nálepku „Francie v první lize“ získal až letošní obr Veřejný nepřítel č.1/ Veřejný nepřítel č.1: Epilog...
Rozdělení příběhu nejslavnějšího francouzského gangstera Jacquese Mesrina na dva dvouhodinové díly je bohužel čistě obchodní záležitost a celku nijak zvlášť neprospívá. Tím méně v situaci, kdy nasazení jedničky a dvojky do kin dělí měsíc. Vynecháním poněkud roztahaného prologu divák kromě asi čtyř působivých scén (hra na policisty, útěk z vězení, přestřelka u vězení, scéna s rangery v lese) skoro nic neztratí, navíc si úvodem prvního dílu nenechá vyzradit konec druhého, mnohem lepšího filmu.
Jean - Francois Richet je celkem obstojný režisér, který se snaží prokličkovat mezi nástrahami velkého rozpočtu, vysokými očekáváními spojenými s kontroverzním tématem a snahou ukázat Mesrina v jeho dvojznačnosti. Byť jeho filmografie čítá jen několik nepříliš významných počinů, dokáže svůj film udělat hollywoodsky načančaný (aby taky ne, když natočil slušné remake Přepadení 13. okrsku), ale i komorní. Styl vyprávění navíc velmi účelně podřizuje situacím, takže když příběh stojí, nepohne se ani kamera, když se postavy vydávají kradmo za svým cílem, cítíte jemné “pohupy”, jako by se rozhodovala, nakolik se angažovat. Příčina, na jejíž základě zřejmě všichni vyhodnotí úvodní díl jako ten méně podařený, se jmenuje scénář: ten bohužel Mesrinův příběh drolí na nikterak zásadní epizodky s předem očekávatelným vyzněním – ještě k tomu oddělené relativně dlouhými časovými skoky – jež až příliš často uhasí jiskry napětí a ve valné většině případů se vlastně dramaticky nijak nazúročí. V Mesrinově životě se střídají postavy, aniž za sebou nechají výraznější stopu, a my netušíme, co se jejich prostřednictvím mělo říct. Tedy, tušíme. Ale pokud je to to, co vás napadne vždycky jako první, asi tu někdo podceňuje vaši inteligenci. Proč se Mesrinovi během deseti minut filmového času narodí hned několik dětí a zároveň rozpadne rodina? Jen aby za ním měl ve dvojce kdo chodit do kriminálu? Aby se vidělo, že nežil jen zločinem?
Přes obdivuhodné nasazení Vincenta Cassela bohužel také nejde poznat, v čem spočívala jeho výjimečnost (ano, dokázal být pěkný magor... ale), získal si důvěru bossů a navíc se stát nejzářivějším jménem francouzské a kanadské galérky. Tím méně najít nějakou nebanální odpověď, proč se synek ze slušné středostavovské rodiny dal na scestí. Jestli tvůrci nalézají původ Mesrinových běsů v traumatu z války v Alžíru, tak to v míře a hloubce podání bohužel vyznívá asi stejně důvěryhodně jako omšelé klišé ve stylu “v dětství mi šlápli na hračku a tak se ze mě stal mizera.” První Veřejný nepřítel č.1 tedy nabízí spousty životopisných data, ale nikoliv už souvislosti, emoce, průnik do zločincovy hlavy a hlavně napětí – zřejmě proto první půlka filmu působí tak chladně, odtažitě, místy až nezáživně. Mesrinův příběh mohl klidně začínat scénou prvního útěku z vězení (alespoň by se divák dostal rychle do děje) a pak už by vše mohlo zůstat při starém. Inu, chamtivost producentů. Přiznám se, že kdybych neměl koupené lístky na dvojpředsavení a nezjistil si dopředu první ohlasy, asi bych váhal, jestli mi dvojka za vidění vůbec stojí.
A to by byla opravdu velká chyba. Dvojka sice může zklamat svým finišem, jež k verzi, kterou jsme viděli na začátku jedničky nepřidává nic zásadně nového, ale vše “předtím” jakoby by byl film jiného scenáristy a konec konců i režiséra. Tvůrci zúží záběr, zredukují počet postav, prohloubí ty nejdůležitější, a konečně představí tvář, která by Mesrinovi mohla být důstojným rivalem - druhdy plané situace se díky tomu najednou stanou mnohem napínavější a zrádnější. S druhým dílem se také tvůrcům do příběhu podařilo vsunout téma, jež umožní, aby nám Mesrine ukázal dosud neviděné stránky. Ne, ani nadále nevyznívá jako hrdina (stále je to magor k pohledání), ale konečně přestává být zaprášenou ikonou, která nás má podle tvůrců fascinovat, aniž nám dali dost dobrých důvodů.
Cassel za rok natáčení s Mesrinem dokonale srostl a je dost dobrých věřit tomu, že vůči němu budete cítit to, co si tvůrci v danou chvíli přejí. Tohle evropské koření amerických filmů se ve “svém” filmu chová jako paša, který vás chce pobavit, omráčit luxusem a ukolébat, ale při sebemenším náznaku nevole útočí.
Netvrdím, že by dvojka byla kdovíjak originální, ba dokonce hodná nějakých opravdu významných filmových cen, každopádně je mnohem zábavnější prolog. Ale rozhodně působí vzdušněji, vyhroceněji a žánrová klišé se jí daří umně variovat a maskovat. Díky tomu se jí daří zkrátit cestu k vyvolání divácké slasti na minimum. Suma sumárum tedy jednička něco mezi 5/10 - 6/10 a Veřejný nepřítel č.1: Epilog přeskakuje 7/10 a místy se natahuje až někam k 9/10. Vznikl sice zbytečně předimenzovaný kolos, kterému by slušela i poloviční stopáž, ale jeho silné chvilky dokážou přesvítit valnou většinu slabin.
Ocenění:
César Awards
2009 - Jean-François Richet (Nejlepší režie)
2009 - Vincent Cassel (Nejlepší herec)
2009 - Nejlepší zvuk
2009 - Nejlepší film
2009 - Abdel Raouf Dafri, Jean-François Richet (Nejlepší adaptovaný scénář)
2009 - Marco Beltrami, Marcus Trumpp (Nejlepší hudba)
2009 - Robert Gantz (Nejlepší kamera)
2009 - Nejlepší střih
2009 - Nejlepší kostýmy
2009 - Nejlepší výprava
Tokyo International Film Festival
2008 - Vincent Cassel (Nejlepší herec)
2008 - Jean-François Richet (Velká cena Tokia)
DABING
V českém znění: Martin Stránský - Vincent Cassel (Jacques Mesrine), Tereza Bebarová - Ludivine Sagnier (Sylvia Jeanjacquotová), Antonín Navrátil - Gérard Lanvin (Charlie Bauer), Lukáš Hlavica - Mathieu Amalric (François Besse), Miloš Hlavica - Michel Duchaussoy, Georges Wilson (Pierre André Mesrine, Henri Lelievre), Pavel Vondra - Alain Fromager (Jacques Dallier), Jiří Schwarz - Joseph Malerba (Robert), Marek Libert, Zdeněk Hruška, Miroslav Hanuš, Oldřich Vlach, Milan Slepička, Vladimír Kudla, Martin Zahálka, Pavel Tesař, Michal Holán, Miluše Šplechtová, René Slováčková, Dagmar Čárová, David Štěpán, Adéla Kubačáková, Kateřina Lojdová, Luděk Čtvrtlík, Stanislav Lehký, Jana Postlerová, Rozita Mary Erbanová a další
Překlad: Renáta Mlíkovská
Produkce: Milena Čapková
Zvuk: Miloš Sommer
Dialogy a režie: Ivana Slámová
Vyrobilo: Studio Soundwave pro Hollywood Classic Entertainment v roce 2009
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 1.1.2009 H.C.E.
Premiéra USA: 6.7.2009 (Seattle International Film Festival)
Premiéra Francie: 19.11.2008 Pathé Distribution
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 8.6.2009 (DVD) H.C.E.
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 8.6.2009
Poprvé na DVD: 8.6.2009 H.C.E.
Poprvé na Blu-ray: 8.6.2009 H.C.E.
Tržby v ČR - Kč 1 934 378
Tržby celkem - $
Návštěvnost v ČR 17 133
Náklady (Rozpočet) - $ 80 000 000
FILMY V SÉRII
Veřejný nepřítel č. 1 gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/original-dvd160/
Francie / Kanada, Akční / Drama, 2008
Režie: Jean-François Richet, Hrají: Vincent Cassel, Cécile de France
Veřejný nepřítel č. 1: Epilog gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/original-dvd164/
Francie / Kanada, Akční / Drama, 2008
Režie: Jean-François Richet, Hrají: Vincent Cassel, Ludivine Sagnier
„Osud nechvalně proslulého francouzského gangstera se uzavírá...“
OBSAH
Jacques Mesrine, největší francouzský gangster všech dob, byl ve své vlasti známější než jakákoliv celebrita. Jeho avantýry byly neskutečně lehkomyslné, neuvěřitelně drzé a jeho úmysly absolutně nepředvídatelné. Na každou novou „fušku“ se pomocí plastických operací a nejrůznějších masek měnil k nepoznání, a proto byl přezdíván „mužem tisíce tváří“. Národ ho uctíval, ženy ho zbožňovaly a pro stát byl nepřítelem číslo jedna. Jeho odvážné skutky, nesčetné útěky z vězení, milostné románky, nad nimiž zůstával rozum stát, jeho bájná dobrodružství, obrovský cynismus a výsměch policii, z toho všeho vznikl pro Francouze skutečný národní epos. Epos o člověku, který byl skutečným hrdinou nebo antihrdinou… Filmy Veřejný nepřítel č. 1 a Veřejný nepřítel č. 1: Epilog (premiéra 1.1.2009) se natáčely souběžně celých devět měsíců, na třech kontinentech a s rozpočtem přes 80 miliónů Eur. Jedná se o nejdražší francouzskou produkci všech dob. (Festival francouzského filmu)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Svým způsobem ústup z tempa a zajímavosti příběhu prvního dílu a vkročení na pole psychologické a "lidské". Mesrine se vrátil (resp. nikdy neodešel:)) a je tentokrát trochu jiný. Jeho politické postoje přechází do popředí a chvílemi, když poslouchám co říká, bych ho považoval za "hloupého gangstera se zbraněmi, který si myslí, že na něj nikdo nemá". Tahle zaslepená arogance a prohlašování "názor" (které jsou až nesmyslné) je nejlépe patrné vedle skvělého Mathie Amalrice, který je naopak "chytrým lupičem, který ví co dělá". Tento rozdíl oproti prvnímu dílu, kde Mesrine byl chytřejší, mě trochu zklamal a nastavil otázku, jaký byl doopravdy a na kolik je filmový Mesrine otiskem Cassela a scénáře. Tempo kleslo možná i kvůli delší stopáži a film tím maličko trpí, ale nic hrozného a další pevné 4* jsou neodvratitelné stejně jako závěr nastíněný v úvodu prvního dílu tentokrát z trochu jiného a zajímavého pohledu. Jen taková drobnost. Mesrine je hlavním hrdinou, který je vlastně gangster a v jistou chvíli to vypadá, jako by divák s ním měl souhlasit a fandit mu. U mě to bylo přesně naopak, protože pro mě to po celou dobu byl "jen" zločinec, který nedokáže přežít v systému... Ovšem jeho "komerční" založení a snaha skrze vtip a šarm zpopularizovat sám sebe a dostat na svou stranu veřejnost je nadčasová. Kdyby bylo po mém, ten člověk jde pod gilotinu:). I tak je výkon Cassela vynikající a pochybuji, že ho někdy dokáže ještě trumfnout. Epilog aneb pád jednoho gangstera tam, kam patří... (stylizace do Ježíše Krista je vynikající, ve filmu i na plakátě). PS: zločinci jsou ve vězení z nějakého důvodu, nemohou si stěžovat na cokoliv jiného než sebe. Nemám rád tohle "vrah ve vězení je chudáček" a filozofie Mesrinovi postavy mě osobně vytáčí. (Djkoma) 4*
Ve Francii nikdy před sebe na semaforu nepouštějte Renault-Saviem, protože nevíte, jaké překvapení se skrývá na korbě pod plachtou. U nás zase nepouštějte jejich zrezivělé licenční kopie, už kvůli tomu smradu.. Mesrine po návratu domů osciluje mezi Michaelem Scofieldem, Che Guevarrou a S.B.Cohenem, aby nakonec zemřel, tak jak žil - sám, postradatelnější než pudl a alespoň na správné straně vězeňské zdi. Richet kolečko vložil, stroj perfektně šlape, přesto jsem v něm slyšel občasné zaskřípání. Nicméně tyto francouzské hodinky s oldschoolovou patinou si bez diskuze zaslouží čas od času z kapsy vytáhnout.. (Ten "ježíšovský" poster na Epilog je skvělý) (Gilmour93) 4*
Nepolapitelný postrach bankovníků je zpět a vede si o krapet lépe. Oba díly Veřejného nepřítele nefungují bez toho druhého. Oba jsou relativně hravé, relativně brutální, relativně nadprůměrné a relativně řemeslně kvalitní. Několik povedených scén ale pro chutnější filmový zážitek nestačí. Leccos je jen naznačeno, nýbrž to neodkrývá Mesrinovu hlubší motivaci. Nevíme, jak se zločinem začal, jak snadno zapadl do prostředí mafiánů a šlapek, navíc rozmělněný scénář a ostré střihy mi vadily zrovna jako v "jedničce". Občas se stávalo, že jsme někam skočili a neznali souvislosti. Více se pracuje s hrdinovými řečnickými schopnostmi, cynismem i s faktem, jak uměl pracovat s médii. Vysokého očekávání se ale "začínající" režisér Richet nezalekl a zkomponoval Epilog do podoby, která osloví.. nicméně v mém případě neoslní!! 70%. (castor) 4*
VELKÁ RECENZE
Těžko říct, jestli relativně kvalitní filmová nabídka francouzské provenience, která se k nám v posledních měsících dostala, znamená pouze jasnozřivost distributorů, nebo odráží potěšení hodný fakt, že se v evropském Hollywoodu začíná dít něco, co stojí za zvýšenou pozornost. Ještě donedávna totiž platilo, že „made in France“ rovná se více méně Asterix, drama o vztazích s účastí Catherine Deneuve nebo Gérarda Depardieua, případně – na vyvážení - produkt, jenž je geneticky spřízněn s Lucem Bessonem. Zvolený tón jasně napovídá, že se nejedná o poctu.
V šedesátých, sedmdesátých a na začátku osmdesátých let Francie svými gangsterkami, kriminálkami a špionážními filmy významně konkurovala americké produkci (ostatně spousta amerických tvůrců se netajila tím, že se v žánrech „klobouk, kravata a spousta krve“ inspirovala právě Francií), ale pak tamní tvůrci dlouho ne a ne přijít s něčím, co by ukázalo, že galští kohouti se dokážou nejen naparovat, ale i bojovat. Nepočítám-li čtyři roky starou Válku policajtů od Oliviera Marchala, nevzniklo zřejmě už dlouho nic, co by stálo za větší pozornost. A kdyby ano, jsem přesvědčen, že místní distributoři by film nenechali zapadnout. Všichni ti Tajní agenti a Gangsteři, kteří vyšli jen na DVD, za dvě hodiny volného času nestáli. Nálepku „Francie v první lize“ získal až letošní obr Veřejný nepřítel č.1/ Veřejný nepřítel č.1: Epilog...
Rozdělení příběhu nejslavnějšího francouzského gangstera Jacquese Mesrina na dva dvouhodinové díly je bohužel čistě obchodní záležitost a celku nijak zvlášť neprospívá. Tím méně v situaci, kdy nasazení jedničky a dvojky do kin dělí měsíc. Vynecháním poněkud roztahaného prologu divák kromě asi čtyř působivých scén (hra na policisty, útěk z vězení, přestřelka u vězení, scéna s rangery v lese) skoro nic neztratí, navíc si úvodem prvního dílu nenechá vyzradit konec druhého, mnohem lepšího filmu.
Jean - Francois Richet je celkem obstojný režisér, který se snaží prokličkovat mezi nástrahami velkého rozpočtu, vysokými očekáváními spojenými s kontroverzním tématem a snahou ukázat Mesrina v jeho dvojznačnosti. Byť jeho filmografie čítá jen několik nepříliš významných počinů, dokáže svůj film udělat hollywoodsky načančaný (aby taky ne, když natočil slušné remake Přepadení 13. okrsku), ale i komorní. Styl vyprávění navíc velmi účelně podřizuje situacím, takže když příběh stojí, nepohne se ani kamera, když se postavy vydávají kradmo za svým cílem, cítíte jemné “pohupy”, jako by se rozhodovala, nakolik se angažovat. Příčina, na jejíž základě zřejmě všichni vyhodnotí úvodní díl jako ten méně podařený, se jmenuje scénář: ten bohužel Mesrinův příběh drolí na nikterak zásadní epizodky s předem očekávatelným vyzněním – ještě k tomu oddělené relativně dlouhými časovými skoky – jež až příliš často uhasí jiskry napětí a ve valné většině případů se vlastně dramaticky nijak nazúročí. V Mesrinově životě se střídají postavy, aniž za sebou nechají výraznější stopu, a my netušíme, co se jejich prostřednictvím mělo říct. Tedy, tušíme. Ale pokud je to to, co vás napadne vždycky jako první, asi tu někdo podceňuje vaši inteligenci. Proč se Mesrinovi během deseti minut filmového času narodí hned několik dětí a zároveň rozpadne rodina? Jen aby za ním měl ve dvojce kdo chodit do kriminálu? Aby se vidělo, že nežil jen zločinem?
Přes obdivuhodné nasazení Vincenta Cassela bohužel také nejde poznat, v čem spočívala jeho výjimečnost (ano, dokázal být pěkný magor... ale), získal si důvěru bossů a navíc se stát nejzářivějším jménem francouzské a kanadské galérky. Tím méně najít nějakou nebanální odpověď, proč se synek ze slušné středostavovské rodiny dal na scestí. Jestli tvůrci nalézají původ Mesrinových běsů v traumatu z války v Alžíru, tak to v míře a hloubce podání bohužel vyznívá asi stejně důvěryhodně jako omšelé klišé ve stylu “v dětství mi šlápli na hračku a tak se ze mě stal mizera.” První Veřejný nepřítel č.1 tedy nabízí spousty životopisných data, ale nikoliv už souvislosti, emoce, průnik do zločincovy hlavy a hlavně napětí – zřejmě proto první půlka filmu působí tak chladně, odtažitě, místy až nezáživně. Mesrinův příběh mohl klidně začínat scénou prvního útěku z vězení (alespoň by se divák dostal rychle do děje) a pak už by vše mohlo zůstat při starém. Inu, chamtivost producentů. Přiznám se, že kdybych neměl koupené lístky na dvojpředsavení a nezjistil si dopředu první ohlasy, asi bych váhal, jestli mi dvojka za vidění vůbec stojí.
A to by byla opravdu velká chyba. Dvojka sice může zklamat svým finišem, jež k verzi, kterou jsme viděli na začátku jedničky nepřidává nic zásadně nového, ale vše “předtím” jakoby by byl film jiného scenáristy a konec konců i režiséra. Tvůrci zúží záběr, zredukují počet postav, prohloubí ty nejdůležitější, a konečně představí tvář, která by Mesrinovi mohla být důstojným rivalem - druhdy plané situace se díky tomu najednou stanou mnohem napínavější a zrádnější. S druhým dílem se také tvůrcům do příběhu podařilo vsunout téma, jež umožní, aby nám Mesrine ukázal dosud neviděné stránky. Ne, ani nadále nevyznívá jako hrdina (stále je to magor k pohledání), ale konečně přestává být zaprášenou ikonou, která nás má podle tvůrců fascinovat, aniž nám dali dost dobrých důvodů.
Cassel za rok natáčení s Mesrinem dokonale srostl a je dost dobrých věřit tomu, že vůči němu budete cítit to, co si tvůrci v danou chvíli přejí. Tohle evropské koření amerických filmů se ve “svém” filmu chová jako paša, který vás chce pobavit, omráčit luxusem a ukolébat, ale při sebemenším náznaku nevole útočí.
Netvrdím, že by dvojka byla kdovíjak originální, ba dokonce hodná nějakých opravdu významných filmových cen, každopádně je mnohem zábavnější prolog. Ale rozhodně působí vzdušněji, vyhroceněji a žánrová klišé se jí daří umně variovat a maskovat. Díky tomu se jí daří zkrátit cestu k vyvolání divácké slasti na minimum. Suma sumárum tedy jednička něco mezi 5/10 - 6/10 a Veřejný nepřítel č.1: Epilog přeskakuje 7/10 a místy se natahuje až někam k 9/10. Vznikl sice zbytečně předimenzovaný kolos, kterému by slušela i poloviční stopáž, ale jeho silné chvilky dokážou přesvítit valnou většinu slabin.
Ocenění:
César Awards
2009 - Jean-François Richet (Nejlepší režie)
2009 - Vincent Cassel (Nejlepší herec)
2009 - Nejlepší zvuk
2009 - Nejlepší film
2009 - Abdel Raouf Dafri, Jean-François Richet (Nejlepší adaptovaný scénář)
2009 - Marco Beltrami, Marcus Trumpp (Nejlepší hudba)
2009 - Robert Gantz (Nejlepší kamera)
2009 - Nejlepší střih
2009 - Nejlepší kostýmy
2009 - Nejlepší výprava
Tokyo International Film Festival
2008 - Vincent Cassel (Nejlepší herec)
2008 - Jean-François Richet (Velká cena Tokia)
DABING
V českém znění: Martin Stránský - Vincent Cassel (Jacques Mesrine), Tereza Bebarová - Ludivine Sagnier (Sylvia Jeanjacquotová), Antonín Navrátil - Gérard Lanvin (Charlie Bauer), Lukáš Hlavica - Mathieu Amalric (François Besse), Miloš Hlavica - Michel Duchaussoy, Georges Wilson (Pierre André Mesrine, Henri Lelievre), Pavel Vondra - Alain Fromager (Jacques Dallier), Jiří Schwarz - Joseph Malerba (Robert), Marek Libert, Zdeněk Hruška, Miroslav Hanuš, Oldřich Vlach, Milan Slepička, Vladimír Kudla, Martin Zahálka, Pavel Tesař, Michal Holán, Miluše Šplechtová, René Slováčková, Dagmar Čárová, David Štěpán, Adéla Kubačáková, Kateřina Lojdová, Luděk Čtvrtlík, Stanislav Lehký, Jana Postlerová, Rozita Mary Erbanová a další
Překlad: Renáta Mlíkovská
Produkce: Milena Čapková
Zvuk: Miloš Sommer
Dialogy a režie: Ivana Slámová
Vyrobilo: Studio Soundwave pro Hollywood Classic Entertainment v roce 2009
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 1.1.2009 H.C.E.
Premiéra USA: 6.7.2009 (Seattle International Film Festival)
Premiéra Francie: 19.11.2008 Pathé Distribution
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 8.6.2009 (DVD) H.C.E.
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 8.6.2009
Poprvé na DVD: 8.6.2009 H.C.E.
Poprvé na Blu-ray: 8.6.2009 H.C.E.
Tržby v ČR - Kč 1 934 378
Tržby celkem - $
Návštěvnost v ČR 17 133
Náklady (Rozpočet) - $ 80 000 000
FILMY V SÉRII
Veřejný nepřítel č. 1 gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/original-dvd160/
Francie / Kanada, Akční / Drama, 2008
Režie: Jean-François Richet, Hrají: Vincent Cassel, Cécile de France
Veřejný nepřítel č. 1: Epilog gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/original-dvd164/
Francie / Kanada, Akční / Drama, 2008
Režie: Jean-François Richet, Hrají: Vincent Cassel, Ludivine Sagnier
Tvůrci a herci
Jean-François Richet (Režie), Thomas Langmann (Produkce), André Rouleau (Produkce), Maxime Rémillard (Produkce), (Hudba), Robert Gantz (Kamera), Hervé Schneid (Střih), Bill Pankow (Střih), Antoinette Boulat (Casting), - (Scénografie), Virginie Montel (Kostýmy), Hervé Buirette (Zvuk), Carl Goetgheluck (Zvuk), François Groult (Zvuk), Christophe Giraud (Masky), Thi Thanh Tu Nguyen (Masky), Vincent Cassel (Herec), Ludivine Sagnier (Herec), Gérard Lanvin (Herec), Samuel Le Bihan (Herec), Olivier Gourmet (Herec), Mathieu Amalric (Herec), Michel Duchaussoy (Herec), Georges Wilson (Herec), Anne Consigny (Herec), Myriam Boyer (Herec), Laure Marsac (Herec), Arsene Mosca (Herec), Olivier Barthelemy (Herec), Elena Anaya (Herec), Alain Doutey (Herec), Clémence Thioly (Herec), Eric Boucher (Herec), Joseph Malerba (Herec), Françoise Le Plénier (Herec), Pascal Elso (Herec), Bernard Rosselli (Herec), Nicolas Woirion (Herec), Héléna Soubeyrand (Herec), Luc Thuillier (Herec), Pascal Liger (Herec), Christophe Vandevelde (Herec), Jérôme Boyer (Herec), Alain Rimoux (Herec), Alain Fromager (Herec), Marcel Rouzé (Herec), Xavier Letourneur (Herec), Rachel Suissa (Herec), Vincent Jouan (Herec), Isabelle Vitari (Herec), Gérard Depardieu (Herec), Alexandre Picot (Herec), Michaël Vander-Meiren (Herec), Yan Brian (Herec), Fanny Sidney (Herec), Philippe Le Dem (Herec), Olivier Pajot (Herec), Caroline Mathieu (Herec), Serge Biavan (Herec)
2008/113/Francie, Kanada/Akční, Drama, Krimi, Thriller, Životopisný
Zajímavost k filmu
- Mesrine občas vyhrožuje tzv. "Baaderovci". Jednalo se o teroristickou skupinu, která v 70. letech sužovala Německo. Měli na svědomí několik bombových útoků, spoustu vražd i únos.
- Původně měl film režírovat Barbet Schroeder.
- Filmy Veřejný nepřítel č. 1 a Veřejný nepřítel č. 1: Epilog sa natáčali súbežne celých 9 mesiacov, na troch kontinentoch a s rozpočtom viac ako 80 miliónov Eur. Jedná sa o nejdrahšiu francúzsku produkciu všetkých dôb.
- Do úlohy Charlyho Bauera (Gérard Lanvin) bol pôvodne obsadený Clovis Cornillac.
- Do role Françoisa Bessea (Mathieu Amalric) bol pôvodne obsadený Guillaume Canet
- Do úlohy Mesrinovho otca bol pôvodne obsadený Jean-Pierre Cassel (otec Vincenta Cassela), no rolu nakoniec získal Michel Duchaussoy.
- Rovnako ako Vincent Cassel (Jacques Mesrine), aj Samuel Le Bihan (Michel Ardouin) kvôli jeho roli pribral 20 kíl.
- Původně měl film režírovat Barbet Schroeder.
- Filmy Veřejný nepřítel č. 1 a Veřejný nepřítel č. 1: Epilog sa natáčali súbežne celých 9 mesiacov, na troch kontinentoch a s rozpočtom viac ako 80 miliónov Eur. Jedná sa o nejdrahšiu francúzsku produkciu všetkých dôb.
- Do úlohy Charlyho Bauera (Gérard Lanvin) bol pôvodne obsadený Clovis Cornillac.
- Do role Françoisa Bessea (Mathieu Amalric) bol pôvodne obsadený Guillaume Canet
- Do úlohy Mesrinovho otca bol pôvodne obsadený Jean-Pierre Cassel (otec Vincenta Cassela), no rolu nakoniec získal Michel Duchaussoy.
- Rovnako ako Vincent Cassel (Jacques Mesrine), aj Samuel Le Bihan (Michel Ardouin) kvôli jeho roli pribral 20 kíl.
Odkazy
Hrají:
Vincent Cassel, Ludivine Sagnier, Gérard Lanvin, Samuel Le Bihan, Olivier Gourmet, Mathieu Amalric, Michel Duchaussoy, Georges Wilson, Anne Consigny, Myriam Boyer, Laure Marsac, Arsène Mosca, Olivier Barthelemy, Elena Anaya, Alain Doutey, Clémence Thioly, Eric Boucher, Joseph Malerba, Françoise Le Plénier, Pascal Elso, Bernard Rosselli, Nicolas Woirion, Héléna Soubeyrand, Luc Thuillier, Pascal Liger, Christophe Vandevelde, Jérôme Boyer, Alain Rimoux, Alain Fromager, Marcel Rouzé, Xavier Letourneur, Rachel Suissa, Vincent Jouan, Isabelle Vitari, Gérard Depardieu, Alexandre Picot, Michaël Vander-Meiren, Yan Brian, Fanny Sidney, Philippe Le Dem, Olivier Pajot, Caroline Mathieu, Serge Biavan