The Doors / The Doors (1991/141/USA/Drama, Životopisný, Hudební) 85% -Originál DVD-
15.01.2023 17:33
JEDNOU VĚTOU
„Dramatické životní osudy zpěváka Jima Morrisona a jeho legendární skupiny."
OBSAH
Rok 1965. Začínající básník Jim Morrison založí s hráčem na klávesové nástroje Rayem Manzarkem, bubeníkem Johnem Densmorem a kytaristou Robbym Kriegerem hudební skupinu, kterou nazvou The Doors. Hrají po různých klubech v Los Angeles, až upoutají pozornost producenta Paula Rotchilda. Rok 1967. Doors mají velký úspěch na koncertu v San Franciscu a dostávají se do populárního televizního pořadu Eda Sullivana, kde Morrison způsobí skandál, když odmítne cenzurovat jeden ze svých textů. Morrison se dostává do newyorského hedonistického prostředí, jemuž vévodí Andy Warhol. Má řadu přechodných známostí, což vede k častým hádkám s jeho dívkou Pamelou. Rok 1968. Při koncertu v New Havenu je Morrison přistižen s jednou ze svých milenek při sexuálním styku v zákulisí. Policie koncert rozpustí. Morrisonovo nadměrné pití a užívání drog vede k častým konfliktům s ostatními členy skupiny. O rok později vede koncert v Miami k Morrisonovu obvinění z veřejného pohoršování. Skupina se rozpadá. Rok 1971. Morrison odjíždí do Paříže. Ve věku pouhých 24 let je nalezen v koupelně svého bytu mrtvý.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Je těžké si myslet o kapele The Doors po shlédnutí tohoto filmu něco dobrého. Řada z jejich skladeb se staly legendami a objevili se i v takových filmech jako je například Četa nebo Apokalypsa, ale svojí úspěšnost museli za něco zaplatit nebo respektive jejich zpěvák, na kterém to prakticky všechno stálo, Jim Morrison. Jim byl oběť doby hippies. Jako pro 2. světovou válku to byli převážně Židé, tak pro dobu 60-70 let se stal obětí Jim Morrison, člověk, který na to jak žil, žil překvapivě dlouhou dobu a vyneslo to jemu a jeho kapele nevídaný úspěch a díky jemu založili styl pod názvem underground a tím si docílili to za čím si původně stáli a ne nakonec to čeho se Morrison bál, zkomercializování kapely. Tento film je věrným vyprávěním tak barevného a prohuleného života Jima Morrisona jakým opravdu byl a Val Kilmer ho dokázal ztvárnit naprosto fantasticky. --- Když jsem si poprvé vzala LSD viděla jsem Boha. A viděla jsem mého přítele, který byl Ježíšem a taky Jidášem. (Malarkey) 4*
Oliver Stone a jeho freska Jima Morrisona a všeho, co skupina Doors znamenala a znamená pro svět. Nesmrtelné skladby, nesmrtelný zpěvák a úžasný film, který vás pohltí nejen hudbou a hereckými výkony(hlavně Vala Kilmera), ale také kompletní stylizací, která působí jako by jste si dali na začátku LSD a na konci se pomaličku dostávali z jeho účinků. Je to obrovský kolotoč hudby, sexu, žen, drog, pití a svobody, které chce každý docílit. Ani na okamžik se divák nenudí a všechny scény dotváří skvělý pohled na osobnost, kterou Jim Morrison rozhodně byl. Na býka a draka v jednom, který vždycky šel svou cestou, ať to znamenalo cokoliv. (Djkoma) 4*
Ollie? Yes son. I want to kill you.. Možná to bylo tím, že jsem první viděl famózní dokument Toma DiCilla, ale Stoneovy licencované dveře vnímání mi zůstaly zavřeny. V koncertních pasážích se povedlo přiblížit nepřenosného ducha meskalinové éry a Kilmerova transformace je bezesporu působivá, nicméně nastavená rytmika narace a postupné zabředávání do stereotypu pro mě byly čím dál tím víc nestravitelné. Stejně jako ta povrchní bulvarizace, která měla vyprávění oživit konflikty, ale ve svém důsledku jen odstavila na vedlejší kolej citlivost a inteligenci ústředního bohéma. Pokud nejste fanda The Doors, nutí vás to k soudům, nenávisti, či nezájmu. Nepředpokládám, že to Stone takhle chtěl.. (Gilmour93) 3*
VELKÁ RECENZE
Kontroverzní americký režisér Oliver Stone (nar. července (1989) dostal Oscary za režii. Před dokončením trilogie (snímkem Nebe a země - 1993) obrátil svou pozornost trochu jiným směrem. Natočil drama o jedné ze stěžejních rockových kapel šedesátých let The Doors (1991), v němž se věnoval především osudům její vůdčí osobnosti, zpěváka, textaře a básníka Jima Morrisona. Soustředil se na vykreslení krátké epochy, v níž došlo k bouřlivému rozmachu rockové hudby, jež souzněla s tehdejšími společenskými náladami, s hnutím hippies a jeho bojem proti establishmentu. Ožívají tu jak některé slavné koncerty skupiny, tak i řada divokých večírků, nechybí sexuální excesy ani obscénní exhibice na jevišti, jež byly pro Morrisonův projev typické. Kilmerovou partnerkou v roli přítelkyně Pamely Coursonové je tady trochu překvapivě pozdější představitelka romantických hrdinek Meg Ryanová. Snímek, natočený s obvyklou Stoneovou bravurou, byl přijat s jistými rozpaky, ale nelze mu upřít působivé vystižení doby i její atmosféry. Velkou zásluhu na tom má jeho stálý spolupracovník, kameraman Robert Richardson.
Ten film jsem viděl poprvý někde v polovině 90. let, v tu dobu jsem byl hudebně někde úplně jinde (to jsem snad poslouchal Industrial nebo EBM) a ani jsem ho snad nedokoukal a po více jak deseti letech, jsem ho zkouk podruhý, už taky proto, že kapelu The Doors teď uznávám a např. album Waiting for the Sun pokládám za jedno z nejlepších alb vůbec a byl jsem z toho filmu absolutně nadšen. Sice moc nemusím macho režii Olivera Stonea, ale zde se docela krotil a soustředil. Atmosféru a ducha té doby zachytil tak úžasně, že nejeden člověk by zatoužil po úplný svobodě duše, těla i mysli, tak jak to prožíval Jim Morrison. Co se musí Stoneovi uznat je to, jak se vypořádal filmově s Morisonovou smrtí, o které se vedli dlouhou dobu debaty, dokonce se nekonala ani pitva, takže se pravda neví dodnes. Navíc Val Kilmer mile překvapil, když Morrisona nehrál, ale byl Morrisonem doslova a do písmene, dokonce veškerý texty sám odzpíval (kam se dívala akademie, když ho ani nenominovala na oscara, když si ho bez debat zasloužil za tuto roli na místo Anthony Hopkinse, který by si ho zas zasloužil spíš v roce 1993 za Soumrak den, ale to je už jiná historie). Meg Ryan nebyla nikdy sladší a sexy, a co jsem viděl její poslední filmy, tak už ani asi bohužel nebude. Ve filmu zazní snad všechny slavný písně kapely i míň slavný, zůstává jen otázkou, proč byl tak skromnej soundtrack. No v každým případě jde o vyjímečný film a žádnýmu milovníku filmu by neměl zůstat nepovšimnut. Bezkonkurenční psychedelický trip.
The Doors je film z roku 1991, který zachycuje historii rockové skupiny The Doors, zejména pak jejího zpěváka Jima Morrisona. Toho ve filmu ztvárnil hollywoodský herec Val Kilmer. Jeho manželku Pamelu Courson hrála Meg Ryanová, Kyle MacLachlan si zahrál Raye Manzareka, herec Frank Whaley ztvárnil Robbyho Kriegera, Kevin Dillon Johna Densmora a Kathleen Quinlanová ve filmu hrála Morrisonovu milenku Patricii Kennealyovou. Film natočil režisér Oliver Stone na motivy knihy Nikdo to tu nepřežije amerického spisovatele Jerryho Hopkinse.
SKUTEČNOST
The Doors (z anglického The Doors of Perception, doslova dveře vnímání, překládáno jako Brány vnímání) byla americká rocková skupina založená v roce 1965 v Los Angeles. Patřila k významným skupinám zejména šedesátých let minulého století. Zakládajícími členy The Doors byli: hráč na klávesové nástroje Ray Manzarek a zpěvák Jim Morrison, časem se ke kapele přidali kytarista Robby Krieger a bubeník John Densmore.
První album The Doors vyšlo v lednu roku 1967 pod prostým názvem The Doors. Obsahovalo i jednu z nejznámějších skladeb kapely „Light My Fire“, jež vyšla i jako singl. Po úspěchu alba bylo ještě na podzim téhož roku vydáno album Strange Days, ke kterému vyšly singly „People Are Strange“ a „Love Me Two Times“. Každý následující rok pak The Doors nahráli jedno album. Poslední, které bylo natočeno s Morrisonem, bylo L.A. Woman z roku 1971. Několik měsíců po jeho vydání Morrison zemřel. Zbylí tři členové pak dále koncertovali a vydávali alba i bez něj, po roce se však rozpadli.
The Doors měli vliv na celou řadu muzikantů a hudebních skupin. Jejich styl hudby vykazuje prvky různých hudebních žánrů jako je acid rock, psychedelický rock či blues. Na počátku 21. století založili Krieger a Manzarek kapelu Riders on the Storm, nazvanou podle jedné z písní The Doors.
https://cs.wikipedia.org/wiki/The_Doors
Ocenění:
Moscow International Film Festival (MIFF)
1991 - Zlatý Jiří (nominace)
DABING
1.DABING: (VHS, DVD, Blu-ray)
V českém znění: Michal Dlouhý - Val Kilmer (Jim Morrison), Regina Zahradníková - Meg Ryan (Pamela Courson), Jiří Pomeje - Michael Madsen (Tom Baker), Frank Whaley (Robby Krieger), Jiří Hromada - Kyle MacLachlan (Ray Manzarek), Monika Žáková - Kathleen Quinlan (Patricia Kennealy), Christina Fulton (Nico), Hana Talpová - Mimi Rogers (fotografka), Marek Pavlovský - Kevin Dillon (John Densmore), Billy Idol (Cat), Pavel Šrom - Josh Evans (Bill Siddons), Karel Chromík - Will Jordan (Ed Sullivan, titulky), Jaroslav Kaňkovský - Dennis Burkley (Dog, více rolí), Jan Kehár - Michael Wincott (Paul Rotchild, více rolí)
Zvuk: Lubomír Zajíc
Produkce: Jaromír Šindelář
Překlad: Martina Policarová
Dialogy a režie českého znění: Tomáš Tintěra
Vyrobilo: pro Guild Home Video Filmové studio Dabing AB Barrandov a.s. 1992
Technická spolupráce: Videostudio Klondike KF a.s.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: -
Premiéra USA: 1.03.1991 TriStar Pictures
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.3.2005 (VHS) Bontonfilm, 1.3.2005 (DVD) Bontonfilm, Magicbox
Poprvé na VHS: 1.3.2005 (VHS) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 1.1.2005 Bontonfilm, Magicbox
Poprvé na Blu-ray: 19.10.2011 Magic Box
Tržby celkem - $ 34 400 000
Náklady (Rozpočet) - $ 32 000 000
„Dramatické životní osudy zpěváka Jima Morrisona a jeho legendární skupiny."
OBSAH
Rok 1965. Začínající básník Jim Morrison založí s hráčem na klávesové nástroje Rayem Manzarkem, bubeníkem Johnem Densmorem a kytaristou Robbym Kriegerem hudební skupinu, kterou nazvou The Doors. Hrají po různých klubech v Los Angeles, až upoutají pozornost producenta Paula Rotchilda. Rok 1967. Doors mají velký úspěch na koncertu v San Franciscu a dostávají se do populárního televizního pořadu Eda Sullivana, kde Morrison způsobí skandál, když odmítne cenzurovat jeden ze svých textů. Morrison se dostává do newyorského hedonistického prostředí, jemuž vévodí Andy Warhol. Má řadu přechodných známostí, což vede k častým hádkám s jeho dívkou Pamelou. Rok 1968. Při koncertu v New Havenu je Morrison přistižen s jednou ze svých milenek při sexuálním styku v zákulisí. Policie koncert rozpustí. Morrisonovo nadměrné pití a užívání drog vede k častým konfliktům s ostatními členy skupiny. O rok později vede koncert v Miami k Morrisonovu obvinění z veřejného pohoršování. Skupina se rozpadá. Rok 1971. Morrison odjíždí do Paříže. Ve věku pouhých 24 let je nalezen v koupelně svého bytu mrtvý.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Je těžké si myslet o kapele The Doors po shlédnutí tohoto filmu něco dobrého. Řada z jejich skladeb se staly legendami a objevili se i v takových filmech jako je například Četa nebo Apokalypsa, ale svojí úspěšnost museli za něco zaplatit nebo respektive jejich zpěvák, na kterém to prakticky všechno stálo, Jim Morrison. Jim byl oběť doby hippies. Jako pro 2. světovou válku to byli převážně Židé, tak pro dobu 60-70 let se stal obětí Jim Morrison, člověk, který na to jak žil, žil překvapivě dlouhou dobu a vyneslo to jemu a jeho kapele nevídaný úspěch a díky jemu založili styl pod názvem underground a tím si docílili to za čím si původně stáli a ne nakonec to čeho se Morrison bál, zkomercializování kapely. Tento film je věrným vyprávěním tak barevného a prohuleného života Jima Morrisona jakým opravdu byl a Val Kilmer ho dokázal ztvárnit naprosto fantasticky. --- Když jsem si poprvé vzala LSD viděla jsem Boha. A viděla jsem mého přítele, který byl Ježíšem a taky Jidášem. (Malarkey) 4*
Oliver Stone a jeho freska Jima Morrisona a všeho, co skupina Doors znamenala a znamená pro svět. Nesmrtelné skladby, nesmrtelný zpěvák a úžasný film, který vás pohltí nejen hudbou a hereckými výkony(hlavně Vala Kilmera), ale také kompletní stylizací, která působí jako by jste si dali na začátku LSD a na konci se pomaličku dostávali z jeho účinků. Je to obrovský kolotoč hudby, sexu, žen, drog, pití a svobody, které chce každý docílit. Ani na okamžik se divák nenudí a všechny scény dotváří skvělý pohled na osobnost, kterou Jim Morrison rozhodně byl. Na býka a draka v jednom, který vždycky šel svou cestou, ať to znamenalo cokoliv. (Djkoma) 4*
Ollie? Yes son. I want to kill you.. Možná to bylo tím, že jsem první viděl famózní dokument Toma DiCilla, ale Stoneovy licencované dveře vnímání mi zůstaly zavřeny. V koncertních pasážích se povedlo přiblížit nepřenosného ducha meskalinové éry a Kilmerova transformace je bezesporu působivá, nicméně nastavená rytmika narace a postupné zabředávání do stereotypu pro mě byly čím dál tím víc nestravitelné. Stejně jako ta povrchní bulvarizace, která měla vyprávění oživit konflikty, ale ve svém důsledku jen odstavila na vedlejší kolej citlivost a inteligenci ústředního bohéma. Pokud nejste fanda The Doors, nutí vás to k soudům, nenávisti, či nezájmu. Nepředpokládám, že to Stone takhle chtěl.. (Gilmour93) 3*
VELKÁ RECENZE
Kontroverzní americký režisér Oliver Stone (nar. července (1989) dostal Oscary za režii. Před dokončením trilogie (snímkem Nebe a země - 1993) obrátil svou pozornost trochu jiným směrem. Natočil drama o jedné ze stěžejních rockových kapel šedesátých let The Doors (1991), v němž se věnoval především osudům její vůdčí osobnosti, zpěváka, textaře a básníka Jima Morrisona. Soustředil se na vykreslení krátké epochy, v níž došlo k bouřlivému rozmachu rockové hudby, jež souzněla s tehdejšími společenskými náladami, s hnutím hippies a jeho bojem proti establishmentu. Ožívají tu jak některé slavné koncerty skupiny, tak i řada divokých večírků, nechybí sexuální excesy ani obscénní exhibice na jevišti, jež byly pro Morrisonův projev typické. Kilmerovou partnerkou v roli přítelkyně Pamely Coursonové je tady trochu překvapivě pozdější představitelka romantických hrdinek Meg Ryanová. Snímek, natočený s obvyklou Stoneovou bravurou, byl přijat s jistými rozpaky, ale nelze mu upřít působivé vystižení doby i její atmosféry. Velkou zásluhu na tom má jeho stálý spolupracovník, kameraman Robert Richardson.
Ten film jsem viděl poprvý někde v polovině 90. let, v tu dobu jsem byl hudebně někde úplně jinde (to jsem snad poslouchal Industrial nebo EBM) a ani jsem ho snad nedokoukal a po více jak deseti letech, jsem ho zkouk podruhý, už taky proto, že kapelu The Doors teď uznávám a např. album Waiting for the Sun pokládám za jedno z nejlepších alb vůbec a byl jsem z toho filmu absolutně nadšen. Sice moc nemusím macho režii Olivera Stonea, ale zde se docela krotil a soustředil. Atmosféru a ducha té doby zachytil tak úžasně, že nejeden člověk by zatoužil po úplný svobodě duše, těla i mysli, tak jak to prožíval Jim Morrison. Co se musí Stoneovi uznat je to, jak se vypořádal filmově s Morisonovou smrtí, o které se vedli dlouhou dobu debaty, dokonce se nekonala ani pitva, takže se pravda neví dodnes. Navíc Val Kilmer mile překvapil, když Morrisona nehrál, ale byl Morrisonem doslova a do písmene, dokonce veškerý texty sám odzpíval (kam se dívala akademie, když ho ani nenominovala na oscara, když si ho bez debat zasloužil za tuto roli na místo Anthony Hopkinse, který by si ho zas zasloužil spíš v roce 1993 za Soumrak den, ale to je už jiná historie). Meg Ryan nebyla nikdy sladší a sexy, a co jsem viděl její poslední filmy, tak už ani asi bohužel nebude. Ve filmu zazní snad všechny slavný písně kapely i míň slavný, zůstává jen otázkou, proč byl tak skromnej soundtrack. No v každým případě jde o vyjímečný film a žádnýmu milovníku filmu by neměl zůstat nepovšimnut. Bezkonkurenční psychedelický trip.
The Doors je film z roku 1991, který zachycuje historii rockové skupiny The Doors, zejména pak jejího zpěváka Jima Morrisona. Toho ve filmu ztvárnil hollywoodský herec Val Kilmer. Jeho manželku Pamelu Courson hrála Meg Ryanová, Kyle MacLachlan si zahrál Raye Manzareka, herec Frank Whaley ztvárnil Robbyho Kriegera, Kevin Dillon Johna Densmora a Kathleen Quinlanová ve filmu hrála Morrisonovu milenku Patricii Kennealyovou. Film natočil režisér Oliver Stone na motivy knihy Nikdo to tu nepřežije amerického spisovatele Jerryho Hopkinse.
SKUTEČNOST
The Doors (z anglického The Doors of Perception, doslova dveře vnímání, překládáno jako Brány vnímání) byla americká rocková skupina založená v roce 1965 v Los Angeles. Patřila k významným skupinám zejména šedesátých let minulého století. Zakládajícími členy The Doors byli: hráč na klávesové nástroje Ray Manzarek a zpěvák Jim Morrison, časem se ke kapele přidali kytarista Robby Krieger a bubeník John Densmore.
První album The Doors vyšlo v lednu roku 1967 pod prostým názvem The Doors. Obsahovalo i jednu z nejznámějších skladeb kapely „Light My Fire“, jež vyšla i jako singl. Po úspěchu alba bylo ještě na podzim téhož roku vydáno album Strange Days, ke kterému vyšly singly „People Are Strange“ a „Love Me Two Times“. Každý následující rok pak The Doors nahráli jedno album. Poslední, které bylo natočeno s Morrisonem, bylo L.A. Woman z roku 1971. Několik měsíců po jeho vydání Morrison zemřel. Zbylí tři členové pak dále koncertovali a vydávali alba i bez něj, po roce se však rozpadli.
The Doors měli vliv na celou řadu muzikantů a hudebních skupin. Jejich styl hudby vykazuje prvky různých hudebních žánrů jako je acid rock, psychedelický rock či blues. Na počátku 21. století založili Krieger a Manzarek kapelu Riders on the Storm, nazvanou podle jedné z písní The Doors.
https://cs.wikipedia.org/wiki/The_Doors
Ocenění:
Moscow International Film Festival (MIFF)
1991 - Zlatý Jiří (nominace)
DABING
1.DABING: (VHS, DVD, Blu-ray)
V českém znění: Michal Dlouhý - Val Kilmer (Jim Morrison), Regina Zahradníková - Meg Ryan (Pamela Courson), Jiří Pomeje - Michael Madsen (Tom Baker), Frank Whaley (Robby Krieger), Jiří Hromada - Kyle MacLachlan (Ray Manzarek), Monika Žáková - Kathleen Quinlan (Patricia Kennealy), Christina Fulton (Nico), Hana Talpová - Mimi Rogers (fotografka), Marek Pavlovský - Kevin Dillon (John Densmore), Billy Idol (Cat), Pavel Šrom - Josh Evans (Bill Siddons), Karel Chromík - Will Jordan (Ed Sullivan, titulky), Jaroslav Kaňkovský - Dennis Burkley (Dog, více rolí), Jan Kehár - Michael Wincott (Paul Rotchild, více rolí)
Zvuk: Lubomír Zajíc
Produkce: Jaromír Šindelář
Překlad: Martina Policarová
Dialogy a režie českého znění: Tomáš Tintěra
Vyrobilo: pro Guild Home Video Filmové studio Dabing AB Barrandov a.s. 1992
Technická spolupráce: Videostudio Klondike KF a.s.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: -
Premiéra USA: 1.03.1991 TriStar Pictures
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.3.2005 (VHS) Bontonfilm, 1.3.2005 (DVD) Bontonfilm, Magicbox
Poprvé na VHS: 1.3.2005 (VHS) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 1.1.2005 Bontonfilm, Magicbox
Poprvé na Blu-ray: 19.10.2011 Magic Box
Tržby celkem - $ 34 400 000
Náklady (Rozpočet) - $ 32 000 000
Tvůrci a herci
Oliver Stone (Režie), Bill Graham (Produkce), Sasha Harari (Produkce), A. Kitman Ho (Produkce), - (Hudba), Robert Richardson (Kamera), David Brenner (Střih), Joe Hutshing (Střih), Risa Bramon Garcia (Casting), Billy Hopkins (Casting), Barbara Ling (Scénografie), Marlene Stewart (Kostýmy), Michael Minkler (Zvuk), Gregg Landaker (Zvuk), Wylie Stateman (Zvuk), Tod A. Maitland (Zvuk), John Norin (Masky), Ken Diaz (Masky), Barbara Lorenz (Masky), Oliver Stone (Scénář), Randall Jahnson (Scénář), Val Kilmer (Herec), Meg Ryan (Herec), Kathleen Quinlan (Herec), Kyle MacLachlan (Herec), Frank Whaley (Herec), Kevin Dillon (Herec), Michael Wincott (Herec), Michael Madsen (Herec), Josh Evans (Herec), Costas Mandylor (Herec), Dennis Burkley (Herec), John Capodice (Herec), Mark Moses (Herec), Will Jordan (Herec), Sean Stone (Herec), Robert LuPone (Herec), Floyd 'Red Crow' Westerman (Herec), Billy Idol (Herec), Claire Stansfield (Herec), Wes Studi (Herec), Josie Bissett (Herec), Debi Mazar (Herec), Lisa Edelstein (Herec), Mimi Rogers (Herec), Jennifer Rubin (Herec), Oliver Stone (Herec), Crispin Glover (Herec), Karina Lombard (Herec), David Allen Brooks (Herec), Rodney A. Grant (Herec), Kelly Hu (Herec), Richard Rutowski (Herec), Jennifer Tilly (Herec), Christina Fulton (Herec), Titus Welliver (Herec), Gretchen Becker (Herec), Jack McGee (Herec), Eric Burdon (Herec), Andrew Lauer (Herec), Erik Dellums (Herec), Phil Fondacaro (Herec), Rion Hunter (Herec), Tay Brooks (Herec), Steve Reevis (Herec), Charlie Spradling (Herec), Christopher Lawford (Herec), Annie McEnroe (Herec), Adolf Hitler (a.z.) (Herec), Martin Luther King (a.z.) (Herec), Robert F. Kennedy (a.z.) (Herec), Richard Nixon (a.z.) (Herec), Robby Krieger (Herec), John Densmore (Herec), Hawthorne James (Herec), Peter Crombie (Herec), Sam Whipple (Herec), Allan Graf (Herec), Frank Military (Herec), Alan Manson (Herec), Taber Cross (Herec), George Wallace (a.z.) (Herec), Dean Rader-Duval (Herec), Paul Williams (Herec), Laura Esterman (Herec), Bruce MacVittie (Herec), Bill Graham (Herec), Bonnie Bramlett (Herec), Heidi Schooler (Herec), Michael Reardon (Herec), Brad Weston (Herec), Keith Reddin (Herec), Deborah Falconer (Herec), Bernard Telsey (Herec)
1991/141/USA/Drama, Životopisný, Hudební
Zajímavost k filmu
- V úvodu filmu ve scéně, kde se promítá Morrisonův film, se objeví sám režisér Oliver Stone v roli učitele.
- Val Kilmer (Jim Morrison) kvůli roli výrazně zhubl, půl roku poslouchal den co den skladby The Doors a 50 se jich musel naučit.
- Mezi herci zvažovanými pro ztvárnění Jima Morrisona byli Tom Cruise, Johnny Depp, John Travolta nebo Richard Gere. Oliver Stone se nakonec rozhodl pro Vala Kilmera díky filmu Willow (1988).
- Meg Ryan (Pamela Courson) předem odstoupila od některých postelových scén, které Oliver Stone (mimochodem sám vietnamský veterán a bývalý závislák), jdoucí si za svým mottem „bylo to o kozách a LSD“, naplánoval.
- Hlas Vala Kilmera (Jim Morrison) byl po čase tak autentický, že dokázal nachytat manažera skutečných The Doors: „Ptal jsem se ho, zda je tohle koncert v New Orleans, Chicagu, nebo Rochesteru. A on na to, že si nemůže vzpomenout. Přitom to vůbec nebyl Morrison, ale já.“
- Val Kilmer (Jim Morrison) trval na tom, aby jej na place oslovovali Jime. Neprojevil ale obavu, že by mohl opravdu „zjimovatět“: „Jim si bolest způsoboval sám, nebo s ní možná už přišel na svět... Nenosím v sobě jeho spory, takže nechodím po barech a neoživuji je.“
- Kromě The Doors se do filmu dostala i hudba newyorských The Velvet Underground („Venus in Furs“ a „Heroin“).
- Snímek znovu nakopnul touhu po hudbě The Doors a třem přeživším členům skupiny přinesl velmi rozumnou penzi, ale jeho obsah (zaměřený na Jima Morrisona a zvláště pak jeho temnou stránku osobnosti) zklamal jak je, tak rodiče Pam Courson a i její představitelku Meg Ryan: „Charakterový vývoj Pam ve filmu byla jen nafouknutá bublina.“
- Všechny skladby, které ve filmu uslyšíte, zpívá sám Val Kilmer (Jim Morrison); původní zůstala jen muzika na pozadí. Podle Olivera Stonea to bylo nad plán.
- Jima Morrisona (Val Kilmer) chtěl ztvárnit John Travolta, který studoval každý detail Morrisonova charakteru jen proto, aby byl nakonec z projektu vynechán.
- O režii filmu postupně projevili zájem Brian De Palma, Martin Scorsese, Ron Howard a samozřejmě velký fanoušek The Doors, Francis Ford Coppola.
- Myšlenka zfilmovat osudy The Doors poletovala vzduchem už od roku 1981, krátce po vydání knihy „Nikdo to tu nepřežije“, která poměrně bulvárně pitvá život Jima Morrisona a Pamely Courson.
- Audiostopu zo scény, kde majiteľ vyhadzuje Jima (Val Kilmer) a skupinu von z klubu, použil slovenský raper Boy Wonder na konci svojej skladby "Špinavy poet". Malý úryvok z filmu použil taktiež v skladbe "Volám o pomoc".
- Štyri a pol roka pred tým, než Crispin Glover stvárnil rolu Andyho Warhola, sa stretol so skutočným Andym na svatbe Madonny a Seana Penna.
- Bill Paxton bol na konkurze na rolu Jima Morrisona (Val Kilmer).
- Val Kilmer (Jim Morrison) kvůli roli výrazně zhubl, půl roku poslouchal den co den skladby The Doors a 50 se jich musel naučit.
- Mezi herci zvažovanými pro ztvárnění Jima Morrisona byli Tom Cruise, Johnny Depp, John Travolta nebo Richard Gere. Oliver Stone se nakonec rozhodl pro Vala Kilmera díky filmu Willow (1988).
- Meg Ryan (Pamela Courson) předem odstoupila od některých postelových scén, které Oliver Stone (mimochodem sám vietnamský veterán a bývalý závislák), jdoucí si za svým mottem „bylo to o kozách a LSD“, naplánoval.
- Hlas Vala Kilmera (Jim Morrison) byl po čase tak autentický, že dokázal nachytat manažera skutečných The Doors: „Ptal jsem se ho, zda je tohle koncert v New Orleans, Chicagu, nebo Rochesteru. A on na to, že si nemůže vzpomenout. Přitom to vůbec nebyl Morrison, ale já.“
- Val Kilmer (Jim Morrison) trval na tom, aby jej na place oslovovali Jime. Neprojevil ale obavu, že by mohl opravdu „zjimovatět“: „Jim si bolest způsoboval sám, nebo s ní možná už přišel na svět... Nenosím v sobě jeho spory, takže nechodím po barech a neoživuji je.“
- Kromě The Doors se do filmu dostala i hudba newyorských The Velvet Underground („Venus in Furs“ a „Heroin“).
- Snímek znovu nakopnul touhu po hudbě The Doors a třem přeživším členům skupiny přinesl velmi rozumnou penzi, ale jeho obsah (zaměřený na Jima Morrisona a zvláště pak jeho temnou stránku osobnosti) zklamal jak je, tak rodiče Pam Courson a i její představitelku Meg Ryan: „Charakterový vývoj Pam ve filmu byla jen nafouknutá bublina.“
- Všechny skladby, které ve filmu uslyšíte, zpívá sám Val Kilmer (Jim Morrison); původní zůstala jen muzika na pozadí. Podle Olivera Stonea to bylo nad plán.
- Jima Morrisona (Val Kilmer) chtěl ztvárnit John Travolta, který studoval každý detail Morrisonova charakteru jen proto, aby byl nakonec z projektu vynechán.
- O režii filmu postupně projevili zájem Brian De Palma, Martin Scorsese, Ron Howard a samozřejmě velký fanoušek The Doors, Francis Ford Coppola.
- Myšlenka zfilmovat osudy The Doors poletovala vzduchem už od roku 1981, krátce po vydání knihy „Nikdo to tu nepřežije“, která poměrně bulvárně pitvá život Jima Morrisona a Pamely Courson.
- Audiostopu zo scény, kde majiteľ vyhadzuje Jima (Val Kilmer) a skupinu von z klubu, použil slovenský raper Boy Wonder na konci svojej skladby "Špinavy poet". Malý úryvok z filmu použil taktiež v skladbe "Volám o pomoc".
- Štyri a pol roka pred tým, než Crispin Glover stvárnil rolu Andyho Warhola, sa stretol so skutočným Andym na svatbe Madonny a Seana Penna.
- Bill Paxton bol na konkurze na rolu Jima Morrisona (Val Kilmer).
Odkazy