Okamžik zlomu / Fracture (2007/108/USA, Německo/Krimi, Drama, Thriller, Mysteriózní) 75%
22.02.2018 18:19
JEDNOU VĚTOU
„Zastřelil jsem svou ženu. Dokažte to..."
OBSAH
Když Ted Crawford zjistí, že jej jeho překrásná a výrazně mladší manželka Jennifer podvádí s jiným, naplánuje její vraždu. Na místo činu přijede i detektiv Rob Nunally, který jako jediný získá povolení vstoupit do Crawfordovy rezidence. Crawford se k vraždě manželky okamžitě přizná, ale Nunally mu prakticky nevěnuje pozornost, protože si na podlaze všimne své milenky Jennifer – jejíž pravou identitu dosud neznal – v kaluži krve. Crawford je po svém přiznání okamžitě uvězněn a obžalován. K případu je přidělen mladý asistent okresního prokurátora Willy Beachum, který se úspěšně dere do světa firemního práva. Ale nic bohužel není tak jednoduché, jak to vypadá. V závěrečném duelu si Crawford i Willy uvědomí, že zákonitě jednou nastane “okamžik zlomu”, kdy se poruší i ta nejdokonalejší fasáda...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Zastřelil jsem svou ženu. Dokažte to. To je slogan který slibuje zajímavý děj. Anthony Hopkins a Ryan Gosling. To jsou jména, která předem naznačují kvalitní herecké výkony. Gregory Hoblit. To je režisér od kterého se dá čekat, když nic jiného, tak alespoň dostatečně kvalitně odvedené řemeslo... Potenciál na opravdu dobrý thiller tedy Okamžik zlomu nesporně má. Ve své podstatě v žádném z výše zmíněných bodů nezklamal. Námět sice není využit v plné míře, ovšem stále je děj dostatečně zajímavý a napínavý. Ani jeden z herců nehraje svou životní roli, ale stačí to. Právě společné scény " z očí do očí " těchto dvou jsou největším kladem filmu. A Hoblit to celé natočil technicky zdatně, byť poněkud nenápaditě, ale kamera a hudba dojem zdatně vylepšují. Celkově je Okamžik zlomu snímkem, ke kterému se asi těžko někdy vrátíte, ale v průběhu stopáže si ho pravděpodobně dostatečně vychutnáte, abyste po projekci nemohli říci, že šlo pouze o ztrátu času. To zase není na další z nekonečné řady soudních dramat tak málo, ne? (DaViD´82) 4*
Anthony Hopkins zabije svou manželku, přizná se, a přesto není bezprostředně odsouzen k x letům vězení – zní to příliš jednoduše, aby to nebylo zajímavé. Kdo má právo brát lidské životy? Co ho k tomu opravňuje? List papíru s podpisem a razítkem? Základní premisa je na celém filmu nejlepší. Přiměla mě pustit si jej, vydržet do konce a neusnout. Poměrně brzy se totiž Okamžik zlomu změní v prachobyčejné soudní drama. Mladý arogantní právník, který tráví večery v drahých barech a nerad prohrává vs. inteligentní vrah s dokonalým plánem. Nuda. Čekal jsem zamotanější změť provázků, za které bude scénárista tahat. Všechno je příliš jasné, na první pohled čitelné. Chybí zvrat. Ryan Gosling v hlavní roli z průměrného kvalitní film ještě udělat nedokáže. Anthony Hopkins ve vedlejší roli z průměrného kvalitní film už udělat nedokáže. Gregory Hoblit v roli nejdůležitější si s prostředím soudních síní již jednou potykal, přičemž Prvotní strach se poslouchal (ve smyslu vizuálním) o poznání lépe. Jeho druhé zdolávání téhož vrcholku mi přijde vcelku zbytečné. Kdyby se alespoň rozhodnul nepoužívat kyslíkové bomby… . (Matty) 3*
Na dnešní distribuci a velmi slabě obsazený žánr thrillerů, s geniálním padouchem a jeho promyšleném plánu vraždy, je Fracture povedeným snímkem. V hlavni roli génia, který spáchá vraždu se objevuje Anthony Hopkins, který dokazuje, že nezapomněl být velmi přesvědčivý. Ryan Gosling vypadá úplně jinak než jsem byl zvyklí a tak chvíli trvalo si na jeho nový image zvyknout, ale jako konkurent Anthonyho obstojí. Film je příjemně promyšlený a žádných křečovitých vyústění se v něm nedočkáte, což mě překvapilo. Všechno hravě pasuje a s přehledem se tak stává Fracture tím lepším, co možná vidíte v pátek večer v televizi a myslím, že nebudete litovat. (Djkoma) 3*
VELKÁ RECENZE
Taky si občas říkáte, že pravda vždy zvítězí? Nepřítel bude poražen, zločinec bude uvězněn a všechno dobře dopadne? Ve filmu Okamžik zlomu (Fracture) zjistíte, že ne všechno je tak jasné, jak vypadá... alespoň ne na první pohled.
Protože v poslední době spousta nahrávacích společností produkuje všemožné i nemožné (a velmi podobné) filmy, které většinou moc pozitivního hodnocení nedosahují, dá se považovat za velký úspěch, když se na plátnech kin objeví snímek, který toto pravidlo alespoň částečně poruší. Nyní je tady dokonce film, který z této řady zcela vybočuje. Návrat ke starým dobrým časům? Pojďme se podívat na snímek Okamžik zlomu, který měl u nás v kinech premiéru před pár týdny.
Již při prvním pohledu na plakát filmu (nebo jakýkoli jiný poutač) se většině z nás pravděpodobně vybaví spousta docela kvalitních filmů s hercem, který v tomto snímku představuje postavu starého muže jménem Ted Crawford. Ano, řeč je o Anthonym Hopkinsovi (Červený drak, Hannibal, Soumrak dne), který jako Ted má všechno, co si jenom člověk může přát – zdraví, peníze... jenom jedné věci se mu stále nedostává – a to lásky své ženy Jennifer (Embeth Davidtz). Pak není těžké zjistit, s kým ho jeho manželka podvádí, a když jednoho dne Jennifer přijde domů, Ted ji zastřelí. Jednoduché, což?
Ne, nejedná se o konec filmu, ten teprve začíná. Zajímavou postavou (a také klíčovou) je mladý právník Willy Beachum, kterého sehrál mladý, ale poměrně kvalitní herec Ryan Gosling (kterého můžeme vidět ve filmech Vzorec pro vraždu, Hranice života, nebo v zajímavém snímku Half Nelson). Ve své současné roli asistenta okresního prokurátora dostane případ na starost, ale vše se zdá přece tak jasné, že žádná zvláštní příprava není nutná... o to drsnější je pak kontrast – téměř jasný případ, kontra zcela ztracený případ. Ve stejné době se Willy uchází o práci v korporaci zabezepčující obchodní právo pro své klienty. Proto se součástí děje stane také poutavý vnitřní souboj – vyhraje nová práce (s vyšším platem, ale ztraceným případem s nemožností dosáhnout zadostiučinění), nebo Willyho ego? Co myslíte?
Anthony Hopkins je muž intrik a jeho charizma dosahuje velmi vysoké úrovně. Přítomnost tohoto kvalitního a bezpochyby velmi oblíbeného herce zajišťuje filmu zcela určitě polovinu úspěchu. Vzpomeňme na nezapomenutelnou atmosféru ve snímku Hannibal, který je sice považován do určité míry za kontroverzní, ale tajemnou atmosféru mu nezapřeme, i kdybychom se sebevíce snažili. Možná by se mohlo zdát zbytečné opakovat, že právě intriky, neočekávané události a zajímavé rozuzlení ke kvalitním thrilleru prostě patří, divák se nestačí divit, v kolika pokusech o thriller tyto součásti jednoduše chybí. Zde je potřeba konstatovat, že tento požadavek na kvalitní thriller je splněn na výbornou – významné plus. Zejména díky tomuto faktu jednoduše přijmeme skutečnost, že ačkoli se Ted k vraždě své ženy hned na úvod přizná, vyjde najevo zajímavá věc – zatýkající policista byl tím oným milencem, což dle amerického práva zcela mění pohled na doposud přednesené důkazy. A máme tady první okamžik zlomu...
Přestože režisér nepatří mezi ty známější (Gregory Hoblit, filmy např. Frekvence, Hartova Válka), celkové provedení je také velmi dobré. Jakmile se zdá, že se film ubírá určitým směrem, nastane situace, která je provedena tak, že je opět divák nucen uvažovat, jak to vlastně ve skutečnosti celé bylo. Ano, nalezneme místa, která by se dala udělat lépe, která by se dala vynechat, ale nakonec zjistíme, že vše má svůj smysl a příjdeme si na své. Významné plus.
Snímek má také bohužel ale jedno významné mínus, kterým není nic jiného, než jeho konec. Jakkoli je snímek pěkný a zapletený, jeho závěrečné rozuzlení je primitivní, nezajímavé, očekávané a závěr také na kvalitě moc nepřidává. Celé to působí dojmem, jako by byla produkce tlačena časem a závěr se prostě a jednoduše odfláknul. Škoda. Tato skutečnost sice celý snímek nepoloží a nenechá v zapomnění, ale na status výborného filmu to již bohužel nedosahuje. Naštěstí je zde hodně aspektů, které hovoří ve prospěch, proto také závěrečný status takový, jaký je.
Vidět, či nevidět? Celkově se snímek (až na ten zmíněný zmršený závěr) docela povedl. Sice se nejedná o premiéru ve svém žánru, ale má co nabídnout – minimálně díky prostředí, provedení a ano - Anthony Hopkins. Nějakých zásadních novinek se u něj sice také nedočkáme, ale na tajemnou atmosféru a mrazivou chladnost za všech okolností se je opravdu radost dívat. Proto lze tento film zařadit do těch lepších a určitě hodných vaší pozornosti. Přinejmenším poznáte Ryana Roslinga, kterého vzhledem k jeho kvalitám určitě nevidíme naposledy. Taky už jste přemýšleli, jak to dopadne? To už musíte zjistit sami.
O NATÁČENÍ
Zrod dokonalého thrilleru není nikdy jednoduchý. Cesta od inspirace ke konečné produkci je běh na dlouhou trať. Film Okamžik zlomu není v tomto ohledu žádná výjimka. “Thrillery se píšou ztěžka”, říká producent Chuck Weinstock. “A v případě že začínají tak hezkým zvratem jako ten náš, píšou se ještě hůř. Z jednoho prostého důvodů: na konci filmu musíte jeho atraktivní začátek přebít dokonalou pointou. Nechtěli jsme náš film ukončit nějakou stokrát viděnou automobilovou honičkou nebo bojem na život a na smrt v opuštěném doku. Po celou dobu jsme se snažili přijít s příběhem, který bude vycházet z postav. Podle mého soudu je to to nejlepší možné řešení: napiš své postavy jak nejlépe to dovedeš o ony se ti odvděčí dalším nečekaným zvratem.”
Zrod filmu Okamžik zlomu začal ve filmové společnosti Castle Rock Entertainment, ve které producent Chuck Weinstock dlouhodobě spolupracuje s ředitelkou produkce Liz Glotzer. Weinstock si několik let plánoval spolupráci se scenáristou Danielem Pynem. Když se oba konečně setkali, Pyne přišel s nápady, ve kterých bylo možno rozpoznat zárodky budoucího příběhu. “Dan mi řekl, že chce napsat film o chlapíkovi, který se hájí u soudu,” říká Weinstock. “To však nutně neznamenalo, že by se celý příběh odehrával jen v soudní síni.”
Weinstock na vývoj celého projektu dohlížel více než šest let, ten pak s příchodem druhého scenáristy Glenna Gerse, režiséra Gregory Hoblita a díky produkčnímu zázemí ve studiu New Line Cinema nabral na obrátkách. Weinstock a jeho tým se snažili příběh vypilovat do podoby, kdy by se podle něj dal natočit dobrý film. “Informace o tom, že Chuck Weinstock a Greg Hoblit chtějí natočit soudní drama, kde se boj mezi ústředními rivaly nebude odehrávat jen v soudní místnosti, mě hodně navnadila,” říká Gers.
“Nejtěžším úkolem pro mě bylo zjednodušit zápletku, protože ´dokonalý zločin´ v podání Dana Pynea byl možná až příliš dokonalý,” směje se Gers, ”na druhou stranu jsme při psaní postav a příběhu museli základní jádro konfliktu strážit jako tu nejdůležitější komoditu celého projektu. Důvod, proč jsem chtěl na tomhle filmu pracovat, je jednoduchý - líbil se mi Danův trojúhelník Crawford - Jennifer - Nunally, chytře napsaná zápletka, zločin jako takový a opravdu pěkně zamotaná skládačka, která příběh rozjíždí.”
Náhoda tomu chtěla, že v době, kdy se Gers k projektu dostal, jeho sestra pracovala jako žalobce v kanceláři prokurátora v Kansas City. O rok později se přemístila do soukromého sektoru a začala pracovat ve velké právnické firmě. Gers svou sestru požádal, aby mu pomohla prostředí a konflikt příběhu přiblížit skutečným podmínkám. “Chtěl jsem Willyho dilematu dodat nový rozměr,” říká Gers, ”zajímalo mě, jaké to je, když člověk přejde ze státního do soukromého sektoru. Billy je naprosto pohlcen získáním toho, po čem vždycky toužil, a to se mu teď jeví na dosah. Crawford si této slabiny všimne, využije jí a nastraží svou past.”
Režisér Gregory Hoblit je známý tím, že při natáčení chce scenáristu nablízku. Gers nebyl žádná výjimka, ve společnosti tvůrců a herců na placu strávil několik měsíců. “Každý film stojí a padá se svým scénářem,” tvrdí Hoblit. “Jakmile se díky talentovaným hercům postaví na nohy, začne si žít svým vlastním životem. Jestliže se scénář podaří, snažíte se jej pevně držet v ruce a chcete, aby i na plátně uhodil hřebíček na hlavičku přesně v té chvíli, kdy má.”
“Daný scénář je vůči emocím svých postav jedna velká hádanka,” pokračuje Hoblit, ”proto jsme hercům museli dát co nejvíce prostoru k vlastnímu pohybu. Glenn to pochopil naprosto přesně. Když se k projektu dostal, nepředpokládal, že by se interpetace konkrétní scény mohla vydat naprosto nepředpokládaným směrem, zároveň si však uvědomil, že se film podaří jen s dobrými herci. Náš scénář byl ze skupiny prvotřídních.”
Než Hoblit kýval na režii filmu Okamžiku zlomu, přečetl více než sto scénářů. “Na takové překvapení se prostě nemůžete dost dobře připravit,” odpověděl režisér na otázku, čím se daný scénář odlišuje od všech ostatních. ”Tušil jsem, že natáčení bude velká zábava a zároveň jsem věděl, jak to natočit tak, aby se to líbilo i divákům,” říká Hoblit. Hoblitovi se scénář Okamžiku zlomu líbil i kvůli tomu, že mu připomněl jeho vlastní debut Prvotní strach. Ten spolu se Zubatým ostřím a Verdiktem řadí do skupiny tzv. “popcornových thrillerů s tahem na mozek.”
Jednotlivé postavy příběhu doslova vystupovaly ze scénáře a v Hoblitově mysli se stávaly živými lidmi. Nejvíc se mu líbila scéna, kdy se Crawford a Willy setkají poprvé. Crawford se k vraždě své manželky přiznal a Willy, který si užívá postu asistenta okresního prokurátora, mu klade další otázky, mylně se domnívaje, že jde o předem vyřešený případ. “Když jsem četl scénář, nemohl jsem se dočkat, až tuhle scénu budu točit,” uvádí režisér. “Z jejich vzájemné konfrontace čišela obrovská energie. Díky možnosti zachytit dynamiku této situace na filmový pás jsem prožil snad ten nejvíc vzrušující den za uplynulých 25 let ve filmovém průmyslu.”
Ve filmu mají velkou úlohu různé typy kratochvilných technických kuriozit, jež jsou podobné artefaktům z dílny amerického karikaturisty a konstruktéra Rube Goldberga (1883-1970). Tom Crawford je miluje a má je doma i v kanceláři. Tyto přístroje ze dřeva a mosazi jsou ve snímku metaforou blízkého konfliktu postav a pochodů v Tomově ďábelské mysli. Scenárista Glenn Gers přišel s nápadem, že by si hlavní postava a její pětiletý syn mohli s Goldbergovým přístrojem hrát, protože oba milují bludiště. Přístroj funguje na jednoduchém principu: spletitým bludištěm koridorů, šachet a přepadů se pohybuje mramorová kulička a nikdo netuší, na které straně zrovna vypadne.
Podle různých vydání Websterova slovníku jsou Rube Goldbergovy zařízení, ”jež jednoduché pochody provádějí co nejsložitějším způsobem,” nebo něco, co ”je neuvěřitelně složité a nepředvídatelné”.
“Tyto hračky jsou spolu s Crawfordovým domem a Porsche GT odrazem jeho osobnosti a vnitřní provázanosti,” souhlasí Gregory Hoblit a přirovnává Crowforda k chirurgovi nebo přesným švýcarským hodinkám.
Je-li Rube Goldbergův přístroj popsán v popularizačním textu nebo ve scénáři, vyvolá velmi barvitou představu. Výroba funkčního zařízení je však poměrně složitá. Nejde totiž použít žádných digitálních efektů. “Domnívám se, že vnitřní světy člověka nejlépe ukáže nějaká vhodně zvolená metafora,” říká Gers, ”když jsem však do scénáře napsal odstavec, ve kterém příběh zmiňuji, ani v nejmenším mě nenapadlo, jak složitý přístroj bude třeba vyrobit. Když jsem jej nakonec uviděl postavený, musel jsem se jeho konstruktérům v duchu omluvit,” směje se scenárista.
Producent Chuck Weinstock a návrhář dekorací Paul Eads dlouho pátrali na internetu, zda by se na něm nenašel přístroj, který by odpovídal Gersově představě. Ke svému velkému překvapení na internetu objevili spousty jednotlivců, často sdružených do klubů, jejichž koníčkem je stavět variace na Goldberův přístroj. Po dlouhých debatách se tvůrci shodli angažovat nizozemského umělce Marka Bishoffa, který měl pro film vytvořit potřebné zařízení. Bischoff, který je jinak učitelem hudby, na přístroji průběžně pracoval několik let.
“Jeho práce musela být ohromně vyčerpávající,” říká Hoblit. “Jen si představte, že byste se po mnoha hodinách učení žáků hře na cello vrátili domů a dál pracovali na tomhle komplikovaném přístroji. K tomu si přidejte shánění kvalitního dřeva, náročnou výrobu komplikovaných detailů. Když nám pak poslal své video a my se na něj mohli v mé kanceláři podívat, byli jsme úplně u vytržení. Hned vzápětí však přišlo na logickou otázku: jak něco tak objemného a těžkého dostaneme z jeho dílny a dopravíme to přes Atlantik?
“Požádali jsme jej, aby nám poslal nějaké součástky jako vzor,” vzpomíná Weinstock. “Při procesu výroby a montáže byl naším poradcem a kdykoliv jsme se dostali do problémů, byl ochoten nám pomoct.”
Filmaři a Bischoff nakonec uzavřeli dohodu, ve které se konstruktér zavázal k poskytnutí všech plánů, na jejichž základě by mohli tvůrci zkonstruovat menší verzi svého obdivovaného přístroje. Umělec nakonec tvůrcům na natáčení půjčil i malou stolní verzi.
Výkonný producent Hawk Koch poté najal Larze Andersona z oddělení vizuálních efektů, aby pro film vyrobili několik variací na Bischoffův přístroj. Andersonův tým se cítil poctěn tím, že jim tvůrci svěřili úkol, který jde nad plán jejich každodenní rutiny, která se týká pyrotechniky, výbušnin všeho druhu a mechanických efektů. Trikaři vyrobili 2,5 metrů vysokou repliku Bischoffova zařízení a pro jistotu ještě jednu stejně velkou kopii. Konečný design modelu však musel být v souladu s dynamickým architektonickým pojetím Crawfordova jedinečného domu.
Výsledný model má rozměry 2,5x2,5x0,5 metru a k pohonu mu slouží dva 12-voltové elektrické motory ovládané dálkovým ovládáním. Stolní verze má rozměry 40x85x30cm. “Práce na tomhle projektu pro nás znamenala návrat do dětských let,” říká Anderson. “Každý chtěl nějak přispět svým nápadem. Nestává se totiž každý den, abyste za úkol dostali postavit gigantické puzzle. Když jsme přístroj postavili, dost obtížně se s ním manipulovalo, protože vážil kolem 125kg. Když byl pak přístroj na placu, neustále jsme hercům i štábu museli bránit v tom, aby se jej dotýkali a hráli si s ním.” Když se však připravovala scéna, jen těžko šlo Hoblitovi, herců a štábu zabránit v tom, aby se zalíbením nepozorovali koule, které si razí cestu umně postaveným bludištěm. “Greg si vždycky stoupl před přístroj, začal si jej prohlížet... a bylo to,” vtipkuje výkonný producent Hawk Koch. “Stále jsem na něj volal ´Tak už pojď, Gregu, máme tu práci,´ ale nedalo se s ním hnout. Ten přístroj vás zkrátka naladí na svůj rytmus, propadanete doslova meditativnímu rozpoložení. Je to úžasné.”
Hoblit si pod dojmem Gersova popisu ve scénáři představil něco úplně jiného, není se pak co divit, že eleganci a kráse Andersonova přístroje naprosto podlehl.
Hoblit si po přečtení scénáře dal za cíl stylizovat Okamžik zlomu do moderní verze žánru noir. “Na začátku jsem nic takového neplánoval,” uvádí režisér o stylu svého temného mystéria. “Čím hloubějsi jsem se nořil do scénáře, tím byly mé nápady konkrétnější a jasnější. Zároveň jsem však neměl v plánu natočit strikně pojatý noirový film. Chtěl jsem natočit takový uhlazený film s omezenou škálou barevných tónů, o barvy mi šlo především. Hoblit chtěl svým filmem složit poctu dílu několika fotografů, jež si během let oblíbil. Hoblit je například zaníceným fanouškem Bruce Davidsona, jehož kniha Subway měla na režiséra velký vliv. Hoblit svým filmem vzdává poctu Davidsonovým rozostřeným pozadím, neutrálním tvářím zpodobněných subjektů a nenadálým erupcím barvy, kterou na každém políčku snímku používá.
Když se Hoblit pustil do hledání ideálního fotografa, potřeboval najít někoho, kdo bude mít nonkonformní přístup. Na druhé straně zase ne tak nonkonformní pojetí kamery, aby jej režisér musel v jeho nadšení mírnit. Poté co se se svými nápady podělil s několika kolegy, dostal doporučení na nový talent v podobě Kramera Morgenthaua, který má ze světa reklamy a nezávislých filmů velmi dobré renomé. Hoblit si take všiml, že Morgenthau je ze současného stavu kinematografie poněkud frustrovaný a proto se rozhodl tuto negativní emoci využít ve prospěch svého filmu.
“Staví barvy skvěle do protikladu,” říká Hoblit o Morgenthauově přístupu. “Ještě nikdy jsem nic tak odvážného neviděl. Jsem rád, že byl ochotný vystoupit ze své škatulky, do níž se ve filmovém průmyslu dříve nebo později každý dostane. Podle mého soudu se teď jeho tvůrčí dráha vydala úplně jiným směrem,” říká Hoblit hrdě.
“Film Okamžik zlomu ve svém druhém plánu vypráví o napětí mezi společenskými třídami,” říká Morgenthau. “Willyho svět je krutý, plný nástrah a ostnatých drátů, což můžeme nejlépe vidět v kanceláři okresního prokurátora. Crawford se pohybuje ve světě luxusních a velkých prostor. Hodně jsme toho napovídali o vhodných barvách, které by mohly stát v kontrastu k tradiční šedi kancelářského prostoru.“
Morgenthau a Hoblit se průběžně setkávali s návrhářem Paulem Eadsem, aranžérkou Nancy Dye a návrhářkou Elisabettu Beraldo a spolu vymezili barevnou škálu filmu.
“Film je poměrně temný,” vysvětluje Hoblit, ”a my jsme na jeho prosvětlení použili živé odstíny zelené, oranžové, červené a žluté. Osobně bych netvrdil, že film má určitou barevnou paletu, spíše bych řekl, že se jasnými barvami snažíme účelně prozářit tmu. Má to být naprosto neočekávané a je vcelku jedno, z jakého zdroje barvy pocházejí. Kramer a já jsme stále dokola uvažovali o tom, jestli jsme v tom všem nezašli příliš daleko a neupadli vůči sobě do přílišné shovívavosti, ba idiocie,” vtipkujeHoblit.
“Gregovi jde především o příběh,” říká Morgenthau. “Chce, aby působil pravdivě a logicky. To je také jeden z důvodů, proč jsou jeho filmy tak úspěšné. Nepovažuje nic za předem dané a považoval by za urážku publika, kdyby podváděl nebo příběh zasadil do jiných podmínek, než by tomu bylo ve skutečnosti. Tento přístup se pro něj stal zcela určujícím. Na druhé straně se nebál poněkud expresionistického svícení, což mi osobně velmi vyhovuje.”
Hobit chválí svého kolegu prodcenta Hawka Kocha za to, že díky jeho prozíravosti proběhlo natáčení bez větších zádrhelů. “Hawk připravil skvělý natáčecí plán, kterého jsme se úzkostlivě drželi,” říká režisér.
Pro tvůrce bylo z mnoha důvodů důležité, aby se natáčelo přímo v Los Angeles. Nešlo jen o to, že odtud není daleko do zázemí studia, ale tvůrci si zároveň přáli podpořit výrobu přímo v Hollywoodu. Díky tomu se Kochovi podařilo sestavit rozpočet dost vysoký na to, aby nemusel dělat kompromisy a obětovat kvalitu. “Dostal jsem za úkol natočit film, který bude vypadat, že jeho rozpočet byl v řádu 60-70 miliónů dolarů, zatímco ve skutečnosti za něj utratíme mnohem méně,” říká Koch. “Jsem rád, že jsme mohli natočit film, který vypadá mnohem dražší než ve skutečnosti je, nepracovat přesčas a zároveň za něj utratit poměrně málo. Chci tímto poděkovat našemu kameramanovi Krameru Morgenthauovi, že dokáže v rekordním čase nasvítit scénu, aby vypadala nádherně. Jednou si v našem odvětví získá jméno, které bude navždy pojmem.”
Hoblit rád točí filmy, které vypadají jakoby se mohly odehrávat kdekoliv v USA, aby se jeho diváci mohli lépe ztotožnit s postavami. Na tomto místě chválí především výtvarné návrhy Paula Eadse a manažery lokací Richarda Davise a Mike Fantasiu, kteří k tomu významnou měrou přispěli. Ačkoliv většina týmu žije v jižní Kalifornii, natáčení Okamžiku zlomu v Los Angeles umožnilo Hoblitovi a štábu nahlédnout na známé město z jiné perspektivy. “Jakmile překonáte klišé, že Los Angeles je všední a architektonicky nezajímavé město, zjistíte, že je to úžasné místo,” vtipkuje Hoblit. “Los Angeles je většinou snímáno v ostrém světle a s vyšisovanými barvami, já jsem mu chtěl i v okrajových čtvrtích záměrně dodat třetí rozměr a jistou plnost. Ve skutečnosti má spoustu barev a nezaměnitelnou osobitost.”
“V současné době je to tak trochu zapomenuté město,” říká Ryan Gosling. ”Ve městě je spousta úžasné achitektury a krásných budov, které jsou bohužel často přehlíženy, protože vznikly na přelomu století. Na mnohých z nich však v současnosti probíhá rekonstrukce, takže je docela zajímavé pozorovat, jak se tohle město duchů mění, ožívá a už nikdy nebude jako dřív.”
Gosling si užíval zejména natáčení v Disney Hall, protože se mu podařilo dostat do prostor, kam se jedinec kvůli permanentně vyprodaným lístkům prakticky nemá šanci dostat. “Hrozně mě štvalo, že jsem nikdy nemohl sehnat lístky,” říká herec s hraným zoufalstvím. “Nejen že jsem se tentokrát dostal dovnitř, ale mohl jsem se nerušeně projít po pódiu, prohlédnout si zákulisí, vyzkoušet sedačky a zjistit, jaký je ze střechy krásný rozhled,” směje se herec. “Dopřál jsem si úžasnou exkurzi, jsem vážně šťastlivec.”
Okamžik zlomu byl vůbec první film, který se natáčel na hlavním pódiu a v hledišti centra umění, které navrhl slavný architekt Frank Gehry. Štáb si v něm natočil mezzosopranistku Vivicu Genaux a jejího spoluhráče Paula Floyda. V centru také natočili několik scén z foyer, kde se poprvé setkají Willy a Nikki.
Mezi architektonické zázraky patřil i Crawfordův dům, který leží ve čtvrti Encio v San Fernando Valley a většina štábu v něm strávila téměř sedm týdnů. “Vedle domu jsou velké brány, které vyvolávají zdání, že jde o bunkr z betonu a skla,” vzpomíná Hoblit. “Odhaduji, že z 80% je dům ze skla, zbytek tvoří kovové výztuhy. Ať už do něj vstupujete z jakéhokoliv úhlu, vidíte v něm z jedné strany na druhou, ode zdi ke zdi. Kdybych měl v takovém domě žít, asi by mi to lezlo trochu na nervy, naštěstí je hezky vsazený do zeleně.”
Soukromí nemovitosti rodiny Shermanů je chráněno vysokými bránami, zdmi a terénními vyvýšeninami. Jejich hosté si mohou užívat soukromí samostatného bydlení a kdykoliv si mohou zajít na nedaleký tenisový kurt, do bazénu a nebo do soukromého sadu, ve kterém rostou pomerančovníky, jabloně, růžové keře, levandule a kvetou keře všeho druhu. Tento dům se sice již ve filmu v minulosti objevil, ale nikdy ne v tak velkém rozsahu.
Hoblit s Morgenthauem si zvláště oblíbili odrazy a zdvojení obrazů a objektů, ke kterých při natáčení uvnitř domu docházelo kvůli mnoha vrstvám skla velmi často. Za jiných okolností by bylo třeba reflexy odstranit, tentokrát však nevadily. Tvůrci naopak často natáčeli scény z interiéru tak, že kamery umístili mimo budovu. Hoblit se ve vztahu k herecké akci s nadsázkou nazývá “zevloun, který se dívá kam nemá,” v tomto případě však kamery zastupují pohled voyeura.
Hoblit tvrdí, že film si vyloženě říká o to, aby se v něm něco natáčelo, doslova “stvořen k natáčení”, jeho kolega Morgenthau si však myslí pravý opak a dům je podle něj vůči filmařům nepřátelský. Přesto se z domu rozhodl vytřískat maximum, a ukázat, jak vypadá na plátně. “Podle mě se ten dům nehodí ani bydlení ani k natáčení, ale rozhodně to stálo za pokus i vyvinuté úsilí,” říká kameraman. “Je to typický příklad architektury, kde interiéry a exteriéry přecházejí jeden do druhého. A rozhodně se tam nenatáčelo snadno,” směje se.
Ve filmu se dále objevily lokace jako například prestižní budova právnické firmy Jones Day, dále The Standard Hotel v centru Los Angeles, Los Angeles City Hall a bývalé vězení pro ženy Sybil Brand Institute. Štáb také po určitou dobu pobýval v soukromé rezidenci v Hancock Park, v RFK Medical Center v Hawthorne, v hotelu Fairmont Miramar v Santa Monice, v Steelcase Furniture Showroom, v St. Mary’s Hospital na Long Beach.
Režisér Hoblit doufá, že film Okamžik zlomu se bude líbit všem divákům, kteří si oblíbili i jeho Prvotní strach. “Doufám, že film bude mít úspěch,” říká režisér. “Je zábavný, chytrý, objevuje se v něm celá řada báječných herců, kteří si svými netradičními rolemi získají nové fanoušky.”
Anthony Hopkins souhlasí. “Je to skvěle odvedený film ze staré školy,” říká herec. “Samozřejmě budete chtít zjistit, jestli Willy Crawforda nakonec dostane, ale neméně důležitý je i proces, jak k tomu dojde.” Ačkoliv výkonný producent Hawk Koch konec filmu zná, přísahá: “Stejně se nemůžu dočkat, až si s popcornem sednu do sálu a nechám se na dvě hodiny unést. Doufám, že publikum se na to bude dívat stejně.”
DABING
V českém znění: Vladimír Brabec - Anthony Hopkins (Ted Crawford), Zbyšek Pantůček - Ryan Gosling (Willy Beachum), Ilona Svobodová - Embeth Davidtz (Jennifer Crawford), Pavel Rímský - David Strathairn (Joe Lobruto), Zdeněk Mahdal - Billy Burke (poručík Robert 'Rob' Nunally), Zdeněk Podhůrský - Cliff Curtis (detektiv Flores), Zuzana Schulzová - Fiona Shaw (soudkyně Robinsonová), Tereza Bebarová - Rosamund Pike (Nikki Gardnerová), Jitka Moučková, Jiří Fidler, Martin Stránský, Jaroslav Horák, Bohdan Tůma, Lucie Kožinová, Jana Mařasová, Terezie Taberyová, Libor Terš (titulky) a další
Překlad: Šárka Bartesová
Zvuk: Dušan Matuška, Jiří Peřina
Produkce: Simona Probstová
Dialogy a režie českého znění: Jiří Balcárek
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska, 2007
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 2.8.2007 Warner Bros. CZ
Premiéra USA: 20.4.2007 New Line Cinema
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 10.12.2007 Magic Box (DVD)
Poprvé na DVD: 10.12.2007 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 1 089 544
Tržby celkem - $ 39 000 000
Návštěvnost v ČR - 9 451
Náklady (Rozpočet) - $ 10 500 000
„Zastřelil jsem svou ženu. Dokažte to..."
OBSAH
Když Ted Crawford zjistí, že jej jeho překrásná a výrazně mladší manželka Jennifer podvádí s jiným, naplánuje její vraždu. Na místo činu přijede i detektiv Rob Nunally, který jako jediný získá povolení vstoupit do Crawfordovy rezidence. Crawford se k vraždě manželky okamžitě přizná, ale Nunally mu prakticky nevěnuje pozornost, protože si na podlaze všimne své milenky Jennifer – jejíž pravou identitu dosud neznal – v kaluži krve. Crawford je po svém přiznání okamžitě uvězněn a obžalován. K případu je přidělen mladý asistent okresního prokurátora Willy Beachum, který se úspěšně dere do světa firemního práva. Ale nic bohužel není tak jednoduché, jak to vypadá. V závěrečném duelu si Crawford i Willy uvědomí, že zákonitě jednou nastane “okamžik zlomu”, kdy se poruší i ta nejdokonalejší fasáda...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Zastřelil jsem svou ženu. Dokažte to. To je slogan který slibuje zajímavý děj. Anthony Hopkins a Ryan Gosling. To jsou jména, která předem naznačují kvalitní herecké výkony. Gregory Hoblit. To je režisér od kterého se dá čekat, když nic jiného, tak alespoň dostatečně kvalitně odvedené řemeslo... Potenciál na opravdu dobrý thiller tedy Okamžik zlomu nesporně má. Ve své podstatě v žádném z výše zmíněných bodů nezklamal. Námět sice není využit v plné míře, ovšem stále je děj dostatečně zajímavý a napínavý. Ani jeden z herců nehraje svou životní roli, ale stačí to. Právě společné scény " z očí do očí " těchto dvou jsou největším kladem filmu. A Hoblit to celé natočil technicky zdatně, byť poněkud nenápaditě, ale kamera a hudba dojem zdatně vylepšují. Celkově je Okamžik zlomu snímkem, ke kterému se asi těžko někdy vrátíte, ale v průběhu stopáže si ho pravděpodobně dostatečně vychutnáte, abyste po projekci nemohli říci, že šlo pouze o ztrátu času. To zase není na další z nekonečné řady soudních dramat tak málo, ne? (DaViD´82) 4*
Anthony Hopkins zabije svou manželku, přizná se, a přesto není bezprostředně odsouzen k x letům vězení – zní to příliš jednoduše, aby to nebylo zajímavé. Kdo má právo brát lidské životy? Co ho k tomu opravňuje? List papíru s podpisem a razítkem? Základní premisa je na celém filmu nejlepší. Přiměla mě pustit si jej, vydržet do konce a neusnout. Poměrně brzy se totiž Okamžik zlomu změní v prachobyčejné soudní drama. Mladý arogantní právník, který tráví večery v drahých barech a nerad prohrává vs. inteligentní vrah s dokonalým plánem. Nuda. Čekal jsem zamotanější změť provázků, za které bude scénárista tahat. Všechno je příliš jasné, na první pohled čitelné. Chybí zvrat. Ryan Gosling v hlavní roli z průměrného kvalitní film ještě udělat nedokáže. Anthony Hopkins ve vedlejší roli z průměrného kvalitní film už udělat nedokáže. Gregory Hoblit v roli nejdůležitější si s prostředím soudních síní již jednou potykal, přičemž Prvotní strach se poslouchal (ve smyslu vizuálním) o poznání lépe. Jeho druhé zdolávání téhož vrcholku mi přijde vcelku zbytečné. Kdyby se alespoň rozhodnul nepoužívat kyslíkové bomby… . (Matty) 3*
Na dnešní distribuci a velmi slabě obsazený žánr thrillerů, s geniálním padouchem a jeho promyšleném plánu vraždy, je Fracture povedeným snímkem. V hlavni roli génia, který spáchá vraždu se objevuje Anthony Hopkins, který dokazuje, že nezapomněl být velmi přesvědčivý. Ryan Gosling vypadá úplně jinak než jsem byl zvyklí a tak chvíli trvalo si na jeho nový image zvyknout, ale jako konkurent Anthonyho obstojí. Film je příjemně promyšlený a žádných křečovitých vyústění se v něm nedočkáte, což mě překvapilo. Všechno hravě pasuje a s přehledem se tak stává Fracture tím lepším, co možná vidíte v pátek večer v televizi a myslím, že nebudete litovat. (Djkoma) 3*
VELKÁ RECENZE
Taky si občas říkáte, že pravda vždy zvítězí? Nepřítel bude poražen, zločinec bude uvězněn a všechno dobře dopadne? Ve filmu Okamžik zlomu (Fracture) zjistíte, že ne všechno je tak jasné, jak vypadá... alespoň ne na první pohled.
Protože v poslední době spousta nahrávacích společností produkuje všemožné i nemožné (a velmi podobné) filmy, které většinou moc pozitivního hodnocení nedosahují, dá se považovat za velký úspěch, když se na plátnech kin objeví snímek, který toto pravidlo alespoň částečně poruší. Nyní je tady dokonce film, který z této řady zcela vybočuje. Návrat ke starým dobrým časům? Pojďme se podívat na snímek Okamžik zlomu, který měl u nás v kinech premiéru před pár týdny.
Již při prvním pohledu na plakát filmu (nebo jakýkoli jiný poutač) se většině z nás pravděpodobně vybaví spousta docela kvalitních filmů s hercem, který v tomto snímku představuje postavu starého muže jménem Ted Crawford. Ano, řeč je o Anthonym Hopkinsovi (Červený drak, Hannibal, Soumrak dne), který jako Ted má všechno, co si jenom člověk může přát – zdraví, peníze... jenom jedné věci se mu stále nedostává – a to lásky své ženy Jennifer (Embeth Davidtz). Pak není těžké zjistit, s kým ho jeho manželka podvádí, a když jednoho dne Jennifer přijde domů, Ted ji zastřelí. Jednoduché, což?
Ne, nejedná se o konec filmu, ten teprve začíná. Zajímavou postavou (a také klíčovou) je mladý právník Willy Beachum, kterého sehrál mladý, ale poměrně kvalitní herec Ryan Gosling (kterého můžeme vidět ve filmech Vzorec pro vraždu, Hranice života, nebo v zajímavém snímku Half Nelson). Ve své současné roli asistenta okresního prokurátora dostane případ na starost, ale vše se zdá přece tak jasné, že žádná zvláštní příprava není nutná... o to drsnější je pak kontrast – téměř jasný případ, kontra zcela ztracený případ. Ve stejné době se Willy uchází o práci v korporaci zabezepčující obchodní právo pro své klienty. Proto se součástí děje stane také poutavý vnitřní souboj – vyhraje nová práce (s vyšším platem, ale ztraceným případem s nemožností dosáhnout zadostiučinění), nebo Willyho ego? Co myslíte?
Anthony Hopkins je muž intrik a jeho charizma dosahuje velmi vysoké úrovně. Přítomnost tohoto kvalitního a bezpochyby velmi oblíbeného herce zajišťuje filmu zcela určitě polovinu úspěchu. Vzpomeňme na nezapomenutelnou atmosféru ve snímku Hannibal, který je sice považován do určité míry za kontroverzní, ale tajemnou atmosféru mu nezapřeme, i kdybychom se sebevíce snažili. Možná by se mohlo zdát zbytečné opakovat, že právě intriky, neočekávané události a zajímavé rozuzlení ke kvalitním thrilleru prostě patří, divák se nestačí divit, v kolika pokusech o thriller tyto součásti jednoduše chybí. Zde je potřeba konstatovat, že tento požadavek na kvalitní thriller je splněn na výbornou – významné plus. Zejména díky tomuto faktu jednoduše přijmeme skutečnost, že ačkoli se Ted k vraždě své ženy hned na úvod přizná, vyjde najevo zajímavá věc – zatýkající policista byl tím oným milencem, což dle amerického práva zcela mění pohled na doposud přednesené důkazy. A máme tady první okamžik zlomu...
Přestože režisér nepatří mezi ty známější (Gregory Hoblit, filmy např. Frekvence, Hartova Válka), celkové provedení je také velmi dobré. Jakmile se zdá, že se film ubírá určitým směrem, nastane situace, která je provedena tak, že je opět divák nucen uvažovat, jak to vlastně ve skutečnosti celé bylo. Ano, nalezneme místa, která by se dala udělat lépe, která by se dala vynechat, ale nakonec zjistíme, že vše má svůj smysl a příjdeme si na své. Významné plus.
Snímek má také bohužel ale jedno významné mínus, kterým není nic jiného, než jeho konec. Jakkoli je snímek pěkný a zapletený, jeho závěrečné rozuzlení je primitivní, nezajímavé, očekávané a závěr také na kvalitě moc nepřidává. Celé to působí dojmem, jako by byla produkce tlačena časem a závěr se prostě a jednoduše odfláknul. Škoda. Tato skutečnost sice celý snímek nepoloží a nenechá v zapomnění, ale na status výborného filmu to již bohužel nedosahuje. Naštěstí je zde hodně aspektů, které hovoří ve prospěch, proto také závěrečný status takový, jaký je.
Vidět, či nevidět? Celkově se snímek (až na ten zmíněný zmršený závěr) docela povedl. Sice se nejedná o premiéru ve svém žánru, ale má co nabídnout – minimálně díky prostředí, provedení a ano - Anthony Hopkins. Nějakých zásadních novinek se u něj sice také nedočkáme, ale na tajemnou atmosféru a mrazivou chladnost za všech okolností se je opravdu radost dívat. Proto lze tento film zařadit do těch lepších a určitě hodných vaší pozornosti. Přinejmenším poznáte Ryana Roslinga, kterého vzhledem k jeho kvalitám určitě nevidíme naposledy. Taky už jste přemýšleli, jak to dopadne? To už musíte zjistit sami.
O NATÁČENÍ
Zrod dokonalého thrilleru není nikdy jednoduchý. Cesta od inspirace ke konečné produkci je běh na dlouhou trať. Film Okamžik zlomu není v tomto ohledu žádná výjimka. “Thrillery se píšou ztěžka”, říká producent Chuck Weinstock. “A v případě že začínají tak hezkým zvratem jako ten náš, píšou se ještě hůř. Z jednoho prostého důvodů: na konci filmu musíte jeho atraktivní začátek přebít dokonalou pointou. Nechtěli jsme náš film ukončit nějakou stokrát viděnou automobilovou honičkou nebo bojem na život a na smrt v opuštěném doku. Po celou dobu jsme se snažili přijít s příběhem, který bude vycházet z postav. Podle mého soudu je to to nejlepší možné řešení: napiš své postavy jak nejlépe to dovedeš o ony se ti odvděčí dalším nečekaným zvratem.”
Zrod filmu Okamžik zlomu začal ve filmové společnosti Castle Rock Entertainment, ve které producent Chuck Weinstock dlouhodobě spolupracuje s ředitelkou produkce Liz Glotzer. Weinstock si několik let plánoval spolupráci se scenáristou Danielem Pynem. Když se oba konečně setkali, Pyne přišel s nápady, ve kterých bylo možno rozpoznat zárodky budoucího příběhu. “Dan mi řekl, že chce napsat film o chlapíkovi, který se hájí u soudu,” říká Weinstock. “To však nutně neznamenalo, že by se celý příběh odehrával jen v soudní síni.”
Weinstock na vývoj celého projektu dohlížel více než šest let, ten pak s příchodem druhého scenáristy Glenna Gerse, režiséra Gregory Hoblita a díky produkčnímu zázemí ve studiu New Line Cinema nabral na obrátkách. Weinstock a jeho tým se snažili příběh vypilovat do podoby, kdy by se podle něj dal natočit dobrý film. “Informace o tom, že Chuck Weinstock a Greg Hoblit chtějí natočit soudní drama, kde se boj mezi ústředními rivaly nebude odehrávat jen v soudní místnosti, mě hodně navnadila,” říká Gers.
“Nejtěžším úkolem pro mě bylo zjednodušit zápletku, protože ´dokonalý zločin´ v podání Dana Pynea byl možná až příliš dokonalý,” směje se Gers, ”na druhou stranu jsme při psaní postav a příběhu museli základní jádro konfliktu strážit jako tu nejdůležitější komoditu celého projektu. Důvod, proč jsem chtěl na tomhle filmu pracovat, je jednoduchý - líbil se mi Danův trojúhelník Crawford - Jennifer - Nunally, chytře napsaná zápletka, zločin jako takový a opravdu pěkně zamotaná skládačka, která příběh rozjíždí.”
Náhoda tomu chtěla, že v době, kdy se Gers k projektu dostal, jeho sestra pracovala jako žalobce v kanceláři prokurátora v Kansas City. O rok později se přemístila do soukromého sektoru a začala pracovat ve velké právnické firmě. Gers svou sestru požádal, aby mu pomohla prostředí a konflikt příběhu přiblížit skutečným podmínkám. “Chtěl jsem Willyho dilematu dodat nový rozměr,” říká Gers, ”zajímalo mě, jaké to je, když člověk přejde ze státního do soukromého sektoru. Billy je naprosto pohlcen získáním toho, po čem vždycky toužil, a to se mu teď jeví na dosah. Crawford si této slabiny všimne, využije jí a nastraží svou past.”
Režisér Gregory Hoblit je známý tím, že při natáčení chce scenáristu nablízku. Gers nebyl žádná výjimka, ve společnosti tvůrců a herců na placu strávil několik měsíců. “Každý film stojí a padá se svým scénářem,” tvrdí Hoblit. “Jakmile se díky talentovaným hercům postaví na nohy, začne si žít svým vlastním životem. Jestliže se scénář podaří, snažíte se jej pevně držet v ruce a chcete, aby i na plátně uhodil hřebíček na hlavičku přesně v té chvíli, kdy má.”
“Daný scénář je vůči emocím svých postav jedna velká hádanka,” pokračuje Hoblit, ”proto jsme hercům museli dát co nejvíce prostoru k vlastnímu pohybu. Glenn to pochopil naprosto přesně. Když se k projektu dostal, nepředpokládal, že by se interpetace konkrétní scény mohla vydat naprosto nepředpokládaným směrem, zároveň si však uvědomil, že se film podaří jen s dobrými herci. Náš scénář byl ze skupiny prvotřídních.”
Než Hoblit kýval na režii filmu Okamžiku zlomu, přečetl více než sto scénářů. “Na takové překvapení se prostě nemůžete dost dobře připravit,” odpověděl režisér na otázku, čím se daný scénář odlišuje od všech ostatních. ”Tušil jsem, že natáčení bude velká zábava a zároveň jsem věděl, jak to natočit tak, aby se to líbilo i divákům,” říká Hoblit. Hoblitovi se scénář Okamžiku zlomu líbil i kvůli tomu, že mu připomněl jeho vlastní debut Prvotní strach. Ten spolu se Zubatým ostřím a Verdiktem řadí do skupiny tzv. “popcornových thrillerů s tahem na mozek.”
Jednotlivé postavy příběhu doslova vystupovaly ze scénáře a v Hoblitově mysli se stávaly živými lidmi. Nejvíc se mu líbila scéna, kdy se Crawford a Willy setkají poprvé. Crawford se k vraždě své manželky přiznal a Willy, který si užívá postu asistenta okresního prokurátora, mu klade další otázky, mylně se domnívaje, že jde o předem vyřešený případ. “Když jsem četl scénář, nemohl jsem se dočkat, až tuhle scénu budu točit,” uvádí režisér. “Z jejich vzájemné konfrontace čišela obrovská energie. Díky možnosti zachytit dynamiku této situace na filmový pás jsem prožil snad ten nejvíc vzrušující den za uplynulých 25 let ve filmovém průmyslu.”
Ve filmu mají velkou úlohu různé typy kratochvilných technických kuriozit, jež jsou podobné artefaktům z dílny amerického karikaturisty a konstruktéra Rube Goldberga (1883-1970). Tom Crawford je miluje a má je doma i v kanceláři. Tyto přístroje ze dřeva a mosazi jsou ve snímku metaforou blízkého konfliktu postav a pochodů v Tomově ďábelské mysli. Scenárista Glenn Gers přišel s nápadem, že by si hlavní postava a její pětiletý syn mohli s Goldbergovým přístrojem hrát, protože oba milují bludiště. Přístroj funguje na jednoduchém principu: spletitým bludištěm koridorů, šachet a přepadů se pohybuje mramorová kulička a nikdo netuší, na které straně zrovna vypadne.
Podle různých vydání Websterova slovníku jsou Rube Goldbergovy zařízení, ”jež jednoduché pochody provádějí co nejsložitějším způsobem,” nebo něco, co ”je neuvěřitelně složité a nepředvídatelné”.
“Tyto hračky jsou spolu s Crawfordovým domem a Porsche GT odrazem jeho osobnosti a vnitřní provázanosti,” souhlasí Gregory Hoblit a přirovnává Crowforda k chirurgovi nebo přesným švýcarským hodinkám.
Je-li Rube Goldbergův přístroj popsán v popularizačním textu nebo ve scénáři, vyvolá velmi barvitou představu. Výroba funkčního zařízení je však poměrně složitá. Nejde totiž použít žádných digitálních efektů. “Domnívám se, že vnitřní světy člověka nejlépe ukáže nějaká vhodně zvolená metafora,” říká Gers, ”když jsem však do scénáře napsal odstavec, ve kterém příběh zmiňuji, ani v nejmenším mě nenapadlo, jak složitý přístroj bude třeba vyrobit. Když jsem jej nakonec uviděl postavený, musel jsem se jeho konstruktérům v duchu omluvit,” směje se scenárista.
Producent Chuck Weinstock a návrhář dekorací Paul Eads dlouho pátrali na internetu, zda by se na něm nenašel přístroj, který by odpovídal Gersově představě. Ke svému velkému překvapení na internetu objevili spousty jednotlivců, často sdružených do klubů, jejichž koníčkem je stavět variace na Goldberův přístroj. Po dlouhých debatách se tvůrci shodli angažovat nizozemského umělce Marka Bishoffa, který měl pro film vytvořit potřebné zařízení. Bischoff, který je jinak učitelem hudby, na přístroji průběžně pracoval několik let.
“Jeho práce musela být ohromně vyčerpávající,” říká Hoblit. “Jen si představte, že byste se po mnoha hodinách učení žáků hře na cello vrátili domů a dál pracovali na tomhle komplikovaném přístroji. K tomu si přidejte shánění kvalitního dřeva, náročnou výrobu komplikovaných detailů. Když nám pak poslal své video a my se na něj mohli v mé kanceláři podívat, byli jsme úplně u vytržení. Hned vzápětí však přišlo na logickou otázku: jak něco tak objemného a těžkého dostaneme z jeho dílny a dopravíme to přes Atlantik?
“Požádali jsme jej, aby nám poslal nějaké součástky jako vzor,” vzpomíná Weinstock. “Při procesu výroby a montáže byl naším poradcem a kdykoliv jsme se dostali do problémů, byl ochoten nám pomoct.”
Filmaři a Bischoff nakonec uzavřeli dohodu, ve které se konstruktér zavázal k poskytnutí všech plánů, na jejichž základě by mohli tvůrci zkonstruovat menší verzi svého obdivovaného přístroje. Umělec nakonec tvůrcům na natáčení půjčil i malou stolní verzi.
Výkonný producent Hawk Koch poté najal Larze Andersona z oddělení vizuálních efektů, aby pro film vyrobili několik variací na Bischoffův přístroj. Andersonův tým se cítil poctěn tím, že jim tvůrci svěřili úkol, který jde nad plán jejich každodenní rutiny, která se týká pyrotechniky, výbušnin všeho druhu a mechanických efektů. Trikaři vyrobili 2,5 metrů vysokou repliku Bischoffova zařízení a pro jistotu ještě jednu stejně velkou kopii. Konečný design modelu však musel být v souladu s dynamickým architektonickým pojetím Crawfordova jedinečného domu.
Výsledný model má rozměry 2,5x2,5x0,5 metru a k pohonu mu slouží dva 12-voltové elektrické motory ovládané dálkovým ovládáním. Stolní verze má rozměry 40x85x30cm. “Práce na tomhle projektu pro nás znamenala návrat do dětských let,” říká Anderson. “Každý chtěl nějak přispět svým nápadem. Nestává se totiž každý den, abyste za úkol dostali postavit gigantické puzzle. Když jsme přístroj postavili, dost obtížně se s ním manipulovalo, protože vážil kolem 125kg. Když byl pak přístroj na placu, neustále jsme hercům i štábu museli bránit v tom, aby se jej dotýkali a hráli si s ním.” Když se však připravovala scéna, jen těžko šlo Hoblitovi, herců a štábu zabránit v tom, aby se zalíbením nepozorovali koule, které si razí cestu umně postaveným bludištěm. “Greg si vždycky stoupl před přístroj, začal si jej prohlížet... a bylo to,” vtipkuje výkonný producent Hawk Koch. “Stále jsem na něj volal ´Tak už pojď, Gregu, máme tu práci,´ ale nedalo se s ním hnout. Ten přístroj vás zkrátka naladí na svůj rytmus, propadanete doslova meditativnímu rozpoložení. Je to úžasné.”
Hoblit si pod dojmem Gersova popisu ve scénáři představil něco úplně jiného, není se pak co divit, že eleganci a kráse Andersonova přístroje naprosto podlehl.
Hoblit si po přečtení scénáře dal za cíl stylizovat Okamžik zlomu do moderní verze žánru noir. “Na začátku jsem nic takového neplánoval,” uvádí režisér o stylu svého temného mystéria. “Čím hloubějsi jsem se nořil do scénáře, tím byly mé nápady konkrétnější a jasnější. Zároveň jsem však neměl v plánu natočit strikně pojatý noirový film. Chtěl jsem natočit takový uhlazený film s omezenou škálou barevných tónů, o barvy mi šlo především. Hoblit chtěl svým filmem složit poctu dílu několika fotografů, jež si během let oblíbil. Hoblit je například zaníceným fanouškem Bruce Davidsona, jehož kniha Subway měla na režiséra velký vliv. Hoblit svým filmem vzdává poctu Davidsonovým rozostřeným pozadím, neutrálním tvářím zpodobněných subjektů a nenadálým erupcím barvy, kterou na každém políčku snímku používá.
Když se Hoblit pustil do hledání ideálního fotografa, potřeboval najít někoho, kdo bude mít nonkonformní přístup. Na druhé straně zase ne tak nonkonformní pojetí kamery, aby jej režisér musel v jeho nadšení mírnit. Poté co se se svými nápady podělil s několika kolegy, dostal doporučení na nový talent v podobě Kramera Morgenthaua, který má ze světa reklamy a nezávislých filmů velmi dobré renomé. Hoblit si take všiml, že Morgenthau je ze současného stavu kinematografie poněkud frustrovaný a proto se rozhodl tuto negativní emoci využít ve prospěch svého filmu.
“Staví barvy skvěle do protikladu,” říká Hoblit o Morgenthauově přístupu. “Ještě nikdy jsem nic tak odvážného neviděl. Jsem rád, že byl ochotný vystoupit ze své škatulky, do níž se ve filmovém průmyslu dříve nebo později každý dostane. Podle mého soudu se teď jeho tvůrčí dráha vydala úplně jiným směrem,” říká Hoblit hrdě.
“Film Okamžik zlomu ve svém druhém plánu vypráví o napětí mezi společenskými třídami,” říká Morgenthau. “Willyho svět je krutý, plný nástrah a ostnatých drátů, což můžeme nejlépe vidět v kanceláři okresního prokurátora. Crawford se pohybuje ve světě luxusních a velkých prostor. Hodně jsme toho napovídali o vhodných barvách, které by mohly stát v kontrastu k tradiční šedi kancelářského prostoru.“
Morgenthau a Hoblit se průběžně setkávali s návrhářem Paulem Eadsem, aranžérkou Nancy Dye a návrhářkou Elisabettu Beraldo a spolu vymezili barevnou škálu filmu.
“Film je poměrně temný,” vysvětluje Hoblit, ”a my jsme na jeho prosvětlení použili živé odstíny zelené, oranžové, červené a žluté. Osobně bych netvrdil, že film má určitou barevnou paletu, spíše bych řekl, že se jasnými barvami snažíme účelně prozářit tmu. Má to být naprosto neočekávané a je vcelku jedno, z jakého zdroje barvy pocházejí. Kramer a já jsme stále dokola uvažovali o tom, jestli jsme v tom všem nezašli příliš daleko a neupadli vůči sobě do přílišné shovívavosti, ba idiocie,” vtipkujeHoblit.
“Gregovi jde především o příběh,” říká Morgenthau. “Chce, aby působil pravdivě a logicky. To je také jeden z důvodů, proč jsou jeho filmy tak úspěšné. Nepovažuje nic za předem dané a považoval by za urážku publika, kdyby podváděl nebo příběh zasadil do jiných podmínek, než by tomu bylo ve skutečnosti. Tento přístup se pro něj stal zcela určujícím. Na druhé straně se nebál poněkud expresionistického svícení, což mi osobně velmi vyhovuje.”
Hobit chválí svého kolegu prodcenta Hawka Kocha za to, že díky jeho prozíravosti proběhlo natáčení bez větších zádrhelů. “Hawk připravil skvělý natáčecí plán, kterého jsme se úzkostlivě drželi,” říká režisér.
Pro tvůrce bylo z mnoha důvodů důležité, aby se natáčelo přímo v Los Angeles. Nešlo jen o to, že odtud není daleko do zázemí studia, ale tvůrci si zároveň přáli podpořit výrobu přímo v Hollywoodu. Díky tomu se Kochovi podařilo sestavit rozpočet dost vysoký na to, aby nemusel dělat kompromisy a obětovat kvalitu. “Dostal jsem za úkol natočit film, který bude vypadat, že jeho rozpočet byl v řádu 60-70 miliónů dolarů, zatímco ve skutečnosti za něj utratíme mnohem méně,” říká Koch. “Jsem rád, že jsme mohli natočit film, který vypadá mnohem dražší než ve skutečnosti je, nepracovat přesčas a zároveň za něj utratit poměrně málo. Chci tímto poděkovat našemu kameramanovi Krameru Morgenthauovi, že dokáže v rekordním čase nasvítit scénu, aby vypadala nádherně. Jednou si v našem odvětví získá jméno, které bude navždy pojmem.”
Hoblit rád točí filmy, které vypadají jakoby se mohly odehrávat kdekoliv v USA, aby se jeho diváci mohli lépe ztotožnit s postavami. Na tomto místě chválí především výtvarné návrhy Paula Eadse a manažery lokací Richarda Davise a Mike Fantasiu, kteří k tomu významnou měrou přispěli. Ačkoliv většina týmu žije v jižní Kalifornii, natáčení Okamžiku zlomu v Los Angeles umožnilo Hoblitovi a štábu nahlédnout na známé město z jiné perspektivy. “Jakmile překonáte klišé, že Los Angeles je všední a architektonicky nezajímavé město, zjistíte, že je to úžasné místo,” vtipkuje Hoblit. “Los Angeles je většinou snímáno v ostrém světle a s vyšisovanými barvami, já jsem mu chtěl i v okrajových čtvrtích záměrně dodat třetí rozměr a jistou plnost. Ve skutečnosti má spoustu barev a nezaměnitelnou osobitost.”
“V současné době je to tak trochu zapomenuté město,” říká Ryan Gosling. ”Ve městě je spousta úžasné achitektury a krásných budov, které jsou bohužel často přehlíženy, protože vznikly na přelomu století. Na mnohých z nich však v současnosti probíhá rekonstrukce, takže je docela zajímavé pozorovat, jak se tohle město duchů mění, ožívá a už nikdy nebude jako dřív.”
Gosling si užíval zejména natáčení v Disney Hall, protože se mu podařilo dostat do prostor, kam se jedinec kvůli permanentně vyprodaným lístkům prakticky nemá šanci dostat. “Hrozně mě štvalo, že jsem nikdy nemohl sehnat lístky,” říká herec s hraným zoufalstvím. “Nejen že jsem se tentokrát dostal dovnitř, ale mohl jsem se nerušeně projít po pódiu, prohlédnout si zákulisí, vyzkoušet sedačky a zjistit, jaký je ze střechy krásný rozhled,” směje se herec. “Dopřál jsem si úžasnou exkurzi, jsem vážně šťastlivec.”
Okamžik zlomu byl vůbec první film, který se natáčel na hlavním pódiu a v hledišti centra umění, které navrhl slavný architekt Frank Gehry. Štáb si v něm natočil mezzosopranistku Vivicu Genaux a jejího spoluhráče Paula Floyda. V centru také natočili několik scén z foyer, kde se poprvé setkají Willy a Nikki.
Mezi architektonické zázraky patřil i Crawfordův dům, který leží ve čtvrti Encio v San Fernando Valley a většina štábu v něm strávila téměř sedm týdnů. “Vedle domu jsou velké brány, které vyvolávají zdání, že jde o bunkr z betonu a skla,” vzpomíná Hoblit. “Odhaduji, že z 80% je dům ze skla, zbytek tvoří kovové výztuhy. Ať už do něj vstupujete z jakéhokoliv úhlu, vidíte v něm z jedné strany na druhou, ode zdi ke zdi. Kdybych měl v takovém domě žít, asi by mi to lezlo trochu na nervy, naštěstí je hezky vsazený do zeleně.”
Soukromí nemovitosti rodiny Shermanů je chráněno vysokými bránami, zdmi a terénními vyvýšeninami. Jejich hosté si mohou užívat soukromí samostatného bydlení a kdykoliv si mohou zajít na nedaleký tenisový kurt, do bazénu a nebo do soukromého sadu, ve kterém rostou pomerančovníky, jabloně, růžové keře, levandule a kvetou keře všeho druhu. Tento dům se sice již ve filmu v minulosti objevil, ale nikdy ne v tak velkém rozsahu.
Hoblit s Morgenthauem si zvláště oblíbili odrazy a zdvojení obrazů a objektů, ke kterých při natáčení uvnitř domu docházelo kvůli mnoha vrstvám skla velmi často. Za jiných okolností by bylo třeba reflexy odstranit, tentokrát však nevadily. Tvůrci naopak často natáčeli scény z interiéru tak, že kamery umístili mimo budovu. Hoblit se ve vztahu k herecké akci s nadsázkou nazývá “zevloun, který se dívá kam nemá,” v tomto případě však kamery zastupují pohled voyeura.
Hoblit tvrdí, že film si vyloženě říká o to, aby se v něm něco natáčelo, doslova “stvořen k natáčení”, jeho kolega Morgenthau si však myslí pravý opak a dům je podle něj vůči filmařům nepřátelský. Přesto se z domu rozhodl vytřískat maximum, a ukázat, jak vypadá na plátně. “Podle mě se ten dům nehodí ani bydlení ani k natáčení, ale rozhodně to stálo za pokus i vyvinuté úsilí,” říká kameraman. “Je to typický příklad architektury, kde interiéry a exteriéry přecházejí jeden do druhého. A rozhodně se tam nenatáčelo snadno,” směje se.
Ve filmu se dále objevily lokace jako například prestižní budova právnické firmy Jones Day, dále The Standard Hotel v centru Los Angeles, Los Angeles City Hall a bývalé vězení pro ženy Sybil Brand Institute. Štáb také po určitou dobu pobýval v soukromé rezidenci v Hancock Park, v RFK Medical Center v Hawthorne, v hotelu Fairmont Miramar v Santa Monice, v Steelcase Furniture Showroom, v St. Mary’s Hospital na Long Beach.
Režisér Hoblit doufá, že film Okamžik zlomu se bude líbit všem divákům, kteří si oblíbili i jeho Prvotní strach. “Doufám, že film bude mít úspěch,” říká režisér. “Je zábavný, chytrý, objevuje se v něm celá řada báječných herců, kteří si svými netradičními rolemi získají nové fanoušky.”
Anthony Hopkins souhlasí. “Je to skvěle odvedený film ze staré školy,” říká herec. “Samozřejmě budete chtít zjistit, jestli Willy Crawforda nakonec dostane, ale neméně důležitý je i proces, jak k tomu dojde.” Ačkoliv výkonný producent Hawk Koch konec filmu zná, přísahá: “Stejně se nemůžu dočkat, až si s popcornem sednu do sálu a nechám se na dvě hodiny unést. Doufám, že publikum se na to bude dívat stejně.”
DABING
V českém znění: Vladimír Brabec - Anthony Hopkins (Ted Crawford), Zbyšek Pantůček - Ryan Gosling (Willy Beachum), Ilona Svobodová - Embeth Davidtz (Jennifer Crawford), Pavel Rímský - David Strathairn (Joe Lobruto), Zdeněk Mahdal - Billy Burke (poručík Robert 'Rob' Nunally), Zdeněk Podhůrský - Cliff Curtis (detektiv Flores), Zuzana Schulzová - Fiona Shaw (soudkyně Robinsonová), Tereza Bebarová - Rosamund Pike (Nikki Gardnerová), Jitka Moučková, Jiří Fidler, Martin Stránský, Jaroslav Horák, Bohdan Tůma, Lucie Kožinová, Jana Mařasová, Terezie Taberyová, Libor Terš (titulky) a další
Překlad: Šárka Bartesová
Zvuk: Dušan Matuška, Jiří Peřina
Produkce: Simona Probstová
Dialogy a režie českého znění: Jiří Balcárek
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska, 2007
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 2.8.2007 Warner Bros. CZ
Premiéra USA: 20.4.2007 New Line Cinema
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 10.12.2007 Magic Box (DVD)
Poprvé na DVD: 10.12.2007 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 1 089 544
Tržby celkem - $ 39 000 000
Návštěvnost v ČR - 9 451
Náklady (Rozpočet) - $ 10 500 000
Tvůrci a herci
Gregory Hoblit (Režie), Charles Weinstock (Produkce), Jeff Danna (Hudba), Mychael Danna (Hudba), Kramer Morgenthau (Kamera), David Rosenbloom (Střih), Deborah Aquila (Casting), Jennifer L. Smith (Casting), Tricia Wood (Casting), Paul Eads (Scénografie), Elisabetta Beraldo (Kostýmy), David M. Ronne (Zvuk), Christina Smith (Masky), Glenn Gers (Scénář), Anthony Hopkins (Herec), Ryan Gosling (Herec), David Strathairn (Herec), Rosamund Pike (Herec), Embeth Davidtz (Herec), Billy Burke (Herec), Cliff Curtis (Herec), Fiona Shaw (Herec), Bob Gunton (Herec), Josh Stamberg (Herec), Xander Berkeley (Herec), Zoe Kazan (Herec), Garz Chan (Herec), Joe Spano (Herec), Kate Clarke (Herec), Gary Carlos Cervantes (Herec), Lyle Kanouse (Herec), John Littlefield (Herec), Retta (Herec)
2007/108/USA, Německo/Krimi, Drama, Thriller, Mysteriózní
Zajímavost k filmu
- Kinetické objekty se skleněnými kuličkami jsou návrhy nizozemského umělce Marka Bischofa.
- Auto, které ve filmu řídí Ted Crawford (Anthony Hopkins), je Porsche Carrera GT.
- Na post režiséra byl v jednu chvíli zvažován George Clooney.
- Michael Danna byl nominován na World Soundtrack 2007 v kategorii filmový skladatel roku.
- Natáčení probíhalo v kalifornském Encinu.
- Kinetické objekty se skleněnými kuličkami jsou návrhy nizozemského umělce Marka Bischofa.
- Auto, které ve filmu řídí Ted Crawford (Anthony Hopkins), je Porsche Carrera GT.
- Na post režiséra byl v jednu chvíli zvažován George Clooney.
- Michael Danna byl nominován na World Soundtrack 2007 v kategorii filmový skladatel roku.
- Natáčení probíhalo v kalifornském Encinu.
Odkazy
Hrají:
Anthony Hopkins, Ryan Gosling, David Strathairn, Rosamund Pike, Embeth Davidtz, Billy Burke, Cliff Curtis, Fiona Shaw, Bob Gunton, Josh Stamberg, Xander Berkeley, Zoe Kazan, Garz Chan, Joe Spano, Kate Clarke, Gary Carlos Cervantes, Lyle Kanouse, John Littlefield, Retta, Yorgo Constantine, Larry Sullivan, Tom Virtue, Rachel Zeskind, Rainy Kerwin, Peter Breitmayer, Jonathan Nation, Gonzalo Menendez, Kaily Smith Westbrook, Alla Korot, Judith Scott, Noush Skaugen, Cooper Thornton