Nespoutaný Django / Django Unchained (2012/165/USA/Western, Dobrodružný, Drama) 88%
13.03.2018 10:05
JEDNOU VĚTOU
„Vzali mu svobodu. On si vezme mnohem víc.“
OBSAH
Kultovní režisér Quentin Tarantino natočil jižanské drama z období před vypuknutím Občanské války, jehož hlavním hrdinou je otrok Django. Ten má šanci získat díky nájemnému lovci lidí dr. Schultzovi svobodu, pokud se mu povede dopadnout vraždící bratry Brittlovi. Djangovi se tak zároveň naskytne příležitost najít ženu, kterou musel před lety nedobrovolně opustit. Ani jeden z hlavních hrdinů však netuší, jak blízko jsou nejnebezpečnějšímu dobrodružství svého života.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nejzábavnější tarantinovka za pěkných pár let, která - tak jak si žánr zaslouží - oslní hlavně živým velkofilmovým lookem. Richardson je král. Inovativní pohled na přestřelky a machrování s kvéry potěší moc, stejně tak bezděčná souhra dvou hlavních postav. Django má grády, není tak monotónní jako Pancharti, a i když Tarantino zase začne natahovat svou scenáristickou fusekli v rámci oddalování předvídatelných point, vyjeví se stopáž fakt nesmyslně přepálená. Škoda jí i toho, jak se v zájmu efektních dějových zvratů zase drolí tak dlouho šlechtěné postavy (pochody DiCapria a Waltze moc věrohodné nejsou). Calkově ale skvělá, energická a už vlastně maximálně mainstreamová oddychovka. (Cival) 5*
Budu SPOILERovat. Druhé zhlédnutí objasnilo některé zdánlivé strukturní vady (trojitý konec, nefunkčnost milostné linie), ale stále mi přišlo, že film má zásadní problémy s tempem a soudružností: nepřetržité měnění tónu za pochodu je dost samoúčelné, některé záběry a scény z filmu čouhají (dvojité cameo Zoe Bell jako ženy sledující z okna přijíždějícího Djanga a Schultze a jako členky gangu). Nevadí, že postavy moc mluví o skutečnostech, které by se daly odbýt jedním záběrem – Tarantino byl v interiérových dialozích vždy silnější než ve vyprávění obrazy, takže lze pochopit, že krajina zde plní čistě dekorativní funkci. Vadí, že některé kecací scény vyprávění nikam neposunují, ani nenabízejí jinou přidanou filmovou hodnotu typu pozvolna gradovaného napětí (na čem z velké části stáli Pancharti). Vyloženě vycpávková je divně sestříhaná KKK odbočka po dopadení bratrů Brittleových (vložený flashback působí napoprvé poněkud matoucně). Jedna dějová linie byla uzavřena, k otevření další (Hildi) zatím nedošlo. Vyprávění několik minut stojí. Schultzovo následné zasvěcování Djanga do pravidel tržního mechanismu spouští rábovu proměnu v pána, která je završena v samém závěru radikální obměnou šatníku. Společně s výchovou ke kapitalismu ale dochází k poměrně zbytečnému (z hlediska vyprávění, nikoli diváckého požitku) výcviku Djanga v nejrychlejšího střelce amerického jihu. Vícevrstevnatá proměna protagonisty přesto patří k těm nejlépe vystupňovaným v rámci celé Tarantinovy filmografie. Od začátku jsme připraveni na Djangovo převzetí zodpovědnosti od jeho mistra, vůči němuž nejprve vystupuje jako malý chlapec, dychtivý dozvědět se, jak to bylo s tou německou princeznou. Postupně ale projevuje stále více samostatnosti, ačkoli mu role, které musí ztvárňovat a které mu rozhodně nejsou vlastní, brání naplno se projevit (jeho mikrosvět se musí podřizovat tomu Schultzovu, ač později, poprvé výrazně během scény se psy, se s ním dostává do konfliktu). S o to větší pompou může v blaxploitation finále převzít pozici hlavní morální autority, odhodit všechny masky (a sedlo z koně) a jako zcela svobodný hard ass nigga motherfucker postřílet asi dva tucty bílých padouchů (a jednoho bílého negra, který svého pána uctívá víc než vlastní matku a v rámci vyprávění prodělává ve vztahu ke svému mistrovi podobný významový posun jako Django). Django se konečně explicitně pouští do toho, co Tarantino dělá za kamerou – bourá stereotypy. Většina postav, na něž nezařaditelný německý ex-zubař a odpoutaný otrok narazí, totiž odpovídá určitému archetypu z americké mytologie nebo z exploatační kinematografie (mammy, jižanská kráska, eugenikou posedlý zlosyn). Výjimkou bohužel není ani Hildi, na Tarantina nezvykle plochá ženská postava, které je vesměs dovolena jenom brečet, křičet a nechat se zachraňovat. Nespoutaný Django je neuvěřitelně stylovou záležitostí, excelentní v mnoha dílčích oblastech (soundtrack, herci, punchlines) a odvážnou v nerespektování westernových konvencí (i když některé z nich – třeba střelbu na koně, nebo učinění využití bílých amerických kovbojů jako padouchů – už mnohem dříve porušili italští režiséři), ale v celku ne úplně vyladěnou. Z „dojmového“ hlediska jde ale intenzitou divácké potěchy o skoro dokonalý počin a některé scény z něj si ještě pustím mnohokrát. 80% (Matty) 4*
Nešel jsem si pustit tenhle film účelově za tím, abych Tarantina opět zkritizoval. Hanební pancharti se mi upřímně docela líbili, takže jsem spíš čekal, co vypadne z tohodle. Bylo mi nicméně jasné, že stylově to bude opět klasický Tarantino, který si pro změnu vybere to nejlepší z westernů. Výsledek je naprosto očekávaná klasika. Tarantino natočil to nejlepší ze sebe. Natočil snímek, který respektuje westerny v té největší možné míře, ale zároveň si z nich brutálně utahuje. Respektuje je scénami, které jsou věrnou kopií těch nejlepších westernových scén, ale zároveň si z nich utahuje například tím, že zdejší kaubój z Němec si v saloonu uprostřed prérie nenandá whisku, ale natočí si pivo. V životě jsem snad neviděl ve westernu pivo. Stejně tak scéna s kukluxklanem je snad scéna, na kterou v životě nezapomenu. No a vrcholem pak budiž Jamie Foxx, který je brán sobě rovným s každým bělochem ve filmu s tím, že běloch toto není schopný v žádném případě akceptovat. Klasika. Všechno se vším dává dobrý film, typická Tarantinovka, která mně ale prostě nesedí a tak to u Tarantina nejspíš bude vždycky. Každopádně jsem rád, že jsem film viděl a život jde dál. (Malarkey) 3*
VELKÁ RECENZE
Tarantino už do nás napral něco jako gangsterku, něco jako akční thriller, něco jako válečný film i něco jako asijskou paseku. Ale všichni víme, že jeho opravdovou srdcovkou je western. Jeho výrazné stopy jsme našli téměř ve všech dosavadních „magorových“ počinech. Na čistokrevnou kovbojku si však trpělivě počkal a nelze se zbavit dojmu, že k ní cílevědomě směřoval celou svou kariéru. Teď mu Weinsteini konečně dali na vysněný epos 100 milionů dolarů (rozpočet u něj dosud neslýchaný), takže jej může servírovat ne na stříbrném, ale rovnou na zlatém tácu. Posázeném diamanty. Není divu, že tržby se vyvíjejí směrem k nejúspěšnější tarantinovce vůbec. Skvěle promyšleno, skvěle zrealizováno. Tarantino mocně vládne.
Otázka ale nezní, jestli Nespoutaný Django dostojí pověsti, kterou mu fanoušci a někteří publicisté vybudovali ještě před uvedením. „Je to western od Tarantina, to přece musí být geniální film!“ Spíš se ptáme, jestli nejde „jen“ o tradiční tarantinovku v kulisách dalšího oblíbeného žánru. Našel Tarantino konečně sílu změnit své osvědčené postupy a zahodit rutinu, ve kterou se změnil kdysi tak svěží a inovativní styl? Je schopen utáhnout klasické vyprávění? Je Nespoutaný Django jen „něco jako western“, nebo žánr tentokrát přinutil tvůrce k pokoře?
Tak především: Film je vyprávěný chronologicky, jen občas si dovolí krátký flashback nebo rychlé stříhání mezi různými časy. Má epický záběr, o jakém se nám u Tarantina dosud nesnilo. Máme tu spoustu postav, hodně se putuje a často se mění lokace. Ano, Tarantino opět vypráví epizodicky a precizně buduje a pointuje jednotlivé scény. Jenže podobně jako u Hobita (tak jak to trefně analyzoval Douglas Kokeš), jde o staromódní dobrodružné vyprávění, o quest s jasně vytyčeným vzdáleným cílem, a k němu epizodická struktura neodmyslitelně patří. Hrdinové zvládají jednu nástrahu za druhou a každá je nějak změní a dá jim kýžené schopnosti pro závěrečný střet s nejmocnějším nepřítelem.
Jak jinak, nechybí tarantinovské dialogy. Tentokrát ale mnohem víc slouží budování postav a rozvíjení zápletky a neodbočují tak často k podružným (jakkoli zábavným) tématům a popkulturním odkazům. Dokonce ani ve vrcholní scéně filmu, večeři u rozmarně zlovolného plantážníka Candieho, která trvá dobrých 40 minut. Ostatně, tato bravurně vygradovaná kapitola, vrcholící nepopsatelnou krvavou koupelí, se do kovbojky dokonale hodí – byl to přece právě spaghetti western, který koncept dlouhých stupňovaných scén dotáhl k dokonalosti.
Tarantino ještě nikdy nevyprávěl tak tradičně a soustředěně. Je zajímavé srovnat si původní scénář a samotný film, sledovat ten proces. Do koše putovalo právě to, co by příběh tříštilo a zvýrazňovalo vyprávění po kapitolách – zmizela třeba dlouhá odbočka s původním majitelem hrdinovy manželky, kterého měl hrát Sacha Baron Cohen. Stejně tak byla vyškrtnuta postava krutého Calvinova předáka, napsaná pro Kevina Costnera (později se na ni vykašlal i Kurt Russell). Škoda, že Quentin nenašel sílu zkrátit i finální akt, ve kterém si sám zahrál – po oné orgazmické megapřestřelce následuje ještě půlhodina, která citelně postrádá záživnost a režijní vybroušenost předchozího děje.
Přesto je Django ve srovnání s Parchanty (o Billovi či Autu ani nemluvě) výrazně konzistentnější a vyváženější a dvě hodiny čtyřicet vám naposledy tak rychle utekly... no, možná s Hodným, zlým a ošklivým. Docela překvapí, že hlavním tématem není Tarantinova oblíbená pomsta. S tou si ale dostatečně vyhrál v předchozích filmech. Tentokrát jde o záchranu milované osoby, což také není zápletka, která by byla spaghetti westernům cizí – pro krásky v nesnázích měli slabost jak Eastwood, tak i původní Django Franca Nera. Film si je vědom i mytologicko-pohádkového charakteru takto postaveného děje, proto jej nevtíravě rámuje germánskou legendou o Brunhildě, Siegfriedovi, drakovi a ohnivém kruhu.
Především je to ale ohromná westernová zábava. Odkazy na žánrové předobrazy jsou vydatné, od úvodní písničky přes technické finty (divoké zoomování) a některé dějové prvky (výcvik tasení) až po cameo originálního Djanga. Je to ale pocta evropským westernům celkově – lovec odměn Schultz není Němcem jen proto, že byl napsán na tělo Christopha Waltze, ale hodně připomíná užvaněné, napůl komické vedlejší postavy z románů Karla Maye.
Akce je dostatek, kolty a brokovnice duní, hlavy vybuchují, z chlapů (a občas i žen) stříkají hektolitry krve. Nespoutaný Django je zároveň velmi vtipný film. Je v něm spousta krvavých gagů, režijních nápadů (přestřelky jsou natočeny s obrovskou chutí) a celkového nadhledu. Dokonce i vážné téma otroctví dokáže podávat s humorem, a to je možná důvod, proč pobouřil některé afroamerické celebrity. Tarantino místy jakoby vyprávěl ošklivý rasistický vtip a zároveň na nás pomrkával, že proti černochům vlastně nic nemá a otroctví se mu (slovy Kinga Schultze) upřímně hnusí. Navíc je tady k popukání zábavná scéna s KKK hordou (hostující Jonah Hill), která má zcela praktický problém s bílými kuklami.
Herci si tu jízdu podle očekávání užili. DiCaprio je výrazný padouch a Jackson mu zdatně sekunduje. Foxx hraje Djanga dle pravidel žánru minimalisticky, přesto má bohatý rejstřík (všimněte si třeba, jak dokáže prodat své pocity po prvním loku piva) a proměna zrak klopícího otroka v pistolnického suveréna je přesvědčivá. Filmu však dle očekávání kraluje Christoph Waltz jako lovec odměn Schultz. Bývalý německý zubař, kterému se příčí otroctví, je neodolatelně sympatická postava a je pozoruhodné, jak Waltz během několika minut nechá zapomenout na plukovníka Landu.
Ke všemu film vypadá fantasticky. Kamera si našla opravdu nádherné exteriéry, dekorace, kostýmy a rekvizity jsou pastvou pro oči, nechybí davové scény, zkrátka ten rozpočet je na filmu opravdu vidět. Hraje k tomu luxusní soundtrack, složený ze spaghetti klasik (Morricone, Bacalov, Ortolani...), toho nejlepšího z country-folku i hutného hip-hopu. Každá jedna písnička dokonale pasuje.
Django tedy opravdu není jen „něco jako western“. Je to pistolnický epos se vším všudy. Tarantino jej odvyprávěl nečekaně poctivě a navíc jej vyšperkoval svými typickými trademarky, jako jsou řízné dialogy a dobře napsané postavy, které je očividně radost hrát. Pokud patříte k fanouškům žánru a/nebo režiséra, Djanga si zařadíte mezi filmy roku.
O FILMU
Cesta Nespoutaného Djanga na filmová plátna začala už před více než deseti lety, když scenáristu a režiséra Quentina Tarantina poprvé napadl hlavní hrdina tohoto snímku, Django. „Původním nápadem byla postava otroka, který se stane lovcem lidí a poté se pustí do boje s dozorci na plantážích,“ vzpomíná Tarantino. „Začal jsem psát a Django se mi zhmotnil pod rukama. Na začátku to byl prostý obyčejný otrok. Ale jak jsem pokračoval ve psaní, odhaloval se mi stále důkladněji.“
Ačkoliv se Nespoutaný Django odehrává na Jihu, zjistil Tarantino, že by jeho příběhu nejlépe vyhovovala podoba westernu. „Vždycky jsem chtěl natočit western. Mám rád nejrůznější westerny, ale nejraději jsem vždycky měl spaghetti westerny. Říkal jsem si, že pokud nějaký natočím, bude se odehrávat ve světě Sergia Corbucciho,“ říká Tarantino.
Pro Tarantina westerny představují pozoruhodná díla o dobru a zlu. Zjistil, že struktura a záběr toho žánru ideálně vyhovují příběhu o snaze jednoho muže dostat se na plantáž, aby tam zachránil svou ženu. „Může to být děsivější než ve skutečnosti. Může to být surreálnější. Může to více pobuřovat,“ vysvětluje Tarantino. „Nelze si představit bolest a utrpení, které v téhle zemi lidé prožívali, což je pro pojetí spaghetti westernu ideální. Realitu je v případě tohoto příběhu potřeba načrtnout na tak velké plátno, jaké máte k dispozici.“
Producent Reginald Hudlin souhlasí, že volba tohoto žánru byla nečekaná, ale odpovídající. „Nejednoznačné morální vyznění, temná zákoutí, morální komplexnost filmu Pro hrst dolarů a Corbucciho filmů, to vše mělo na Quentinův vypravěčský styl velký vliv. Quentinova oddanost žánru měla za následek nápad spojení filmu o otrocích se spaghetti westernem, což má za následek vznik filmu, jaký jsme dosud neviděli.“
Krátce po premiéře Hanebných panchartů se Tarantino pustil do usilovné práce na scénáři Nespoutaného Djanga. Christoph Waltz, který za Pancharty získal Oscara, byl větší části tvůrčího procesu přítomen. „Četl jsem scénář průběžně, jak vznikal,“ vzpomíná Waltz, který představuje doktora Kinga Schultze. „Víceméně se přede mnou rodil. Šel jsem ke Quentinovi domů a on mě posadil ke stolu a pokládal přede mne jednu stránku za druhou a sledoval moje reakce během čtení. Byl to úžasný rituál. Udělalo na mě velký dojem, že mi dovolil podílet se nejenom na zrodu svého scénáře, ale dokonce na jeho vymýšlení.“
Jako věrný fanoušek spaghetti westernů byl Waltz z propojení scénáře s tímto žánrem nadšený. „Zlatým věkem spaghetti westernů byla doba, kdy jsem se jako kluk začal o filmy zajímat, konec šedesátých let a pak začátek sedmdesátých a pozdější roky.“
Jméno „Django“ je fanouškům spaghetti westernů povědomé: poprvé si tuto postavu zahrál Franco Nero v roce 1966 ve filmu Django. Nero se k tvůrčímu týmu Nespoutaného Djanga připojil a zahrál si v něm drobné cameo. „Pro nás v Rakousku bylo jméno Django legendou,“ popisuje Waltz. „Ne nutně Franco Nero, ale skutečně Django. V každém spaghetti westernu, který měl premiéru, dokonce i v těch obskurnějších, se v německých titulcích objevilo jméno Django, i když ve filmu ve skutečnosti žádný Django nebyl. Prostě tam to jméno dali, protože se jednalo o jméno, které bylo pro nás synonymem celého tohoto žánru. Pokud se ve filmu objevil Django, věděli jste, že se jedná o spaghetti western.“
„Užívám si možnosti využít jména Django se vším, co znamená pro spaghetti westerny,“ svěřuje se Tarantino. „Současně tu existuje čtyřicetidílná série s Djangem nijak nesouvisejících špatných pokračování, která má v dějinách spaghetti westernů své specifické místo. Jsem hrdý na to, že jsme mohli natočit další s Djangem nijak nesouvisející špatné pokračování.“
Skutečnost je opravdu taková, že film Django byl tak populární, že si jeho název další filmy půjčovaly jako marketingovou pomůcku. Nápaditější názvy filmů zahrnují třeba Django, zabiják, Django mstitel, Viva! Django či Djangova balada.
Tarantino svůj scénář dokončil 26. dubna 2011 a začal ho šířit mezi svými přáteli a kolegy. Jak se blížil „den vydání“, začali se producenti připravovat na natáčení. „Jakmile zaslechnete, že se z Quentinova domu ozývá zvuk psacího stroje, máte pár měsíců času a můžete začít svolávat všechny hlavní hráče. Zavoláte vedoucímu kaskadérů Jeffovi Dashnawovi, zvukaři Markovi Ulanovi a kostymérce Hebě Thorisdottir. Všechny je obvoláte a řeknete jim, že se to blíží. Snažíte se, aby měli všichni čas, protože jsme rodina, natočili jsme spolu spoustu filmů a baví nás vzájemná spolupráce,“ říká producentka Pilar Savone.
Reakce na scénář byly ohromující. Například Hudlin obdivoval ojedinělé a upřímné pojetí otrokářské společnosti v letech před občanskou válkou. „Musíme pamatovat nejen na to nejlepší, čeho jsme schopni, ale také na to nejhorší,“ míní Hudlin. „A to nejlepší nebudeme schopni docenit, pokud neuvidíme a nebudeme oslavovat hrdinství těch, kteří spatřili zlo a dokázali se mu postavit. Ačkoliv se jedná o fiktivní postavy, představují stovky, ne-li více, skutečných mužů a žen. Černých, bílých, kteří se zlu postavili a řekli 'už dost'.“
Když byl hotový scénář, pustil se Tarantino do hledání těch pravých herců. Jamie Foxx, držitel Oscara za snímek Ray, získal roli Djanga. „Sešli jsme se a byl prostě neuvěřitelný,“ vzpomíná Tarantino. „Chápal příběh, jeho kontext i historický význam celého filmu. Chápal ho stoprocentně. Je to skvělý herec a pro tuhle postavu se dokonale hodí, ale má v sobě něco z kovbojů. Když jsem se s ním sešel, představoval jsem si, že kdyby v šedesátých letech obsazovali do televizních westernových seriálů v hlavních rolích černochy, byl by mezi nimi. Vypadá na koni i v kostýmu kovboje výtečně.“
Foxxe oslovil scénář svým upřímným pojetím nemilosrdnosti otroctví. „Byl to ten nejúžasnější scénář, jaký jsem v životě četl,“ říká Foxx. „Přemítal jsem, kdo má dneska odvahu a znalosti na to, aby takové téma pojal takhle věrohodně. Připadalo mi, že jeho styl vyprávění - tak pravdivý a upřímný - vám vyrve duši z těla. Právě tím to celé bylo tak zajímavé.“
Foxx podotýká, že vzájemná oddanost Djanga a Broomhildy nabízí divákům osobní a intimní pohled na obě postavy. „Tehdy bylo manželství zapovězené. Mohli vás za to zabít. Manželství bylo tehdy nucené - kopulace byla nucená - aby se nejsilnější muž spojil s nejsilnější ženou a měli silné potomky. Nikdo nechtěl, aby se černoši ženili a vdávali. Takže to, že Django byl ženatý, pro mne bylo velice důležité. Jde o milostný příběh. A právě to ho pohání. Nesnaží se zrušit otroctví. Nesnaží se o nic jiného než nalézt svou vyvolenou - což je něco jako hledat jehlu ve světě plném stohů slámy. Byla to nebezpečná doba a občas máme pocit, že nás drží v zajetí i bez okovů, takříkajíc.“
Kerry Washington, která se ujala role Broomhildy, také vychází z pouta mezi Broomhildou a Djangem. „Ze všeho nejvíce mě na tomto filmu lákala myšlenka, že v době, kdy většina světa považovala za správnou domněnku, že lidé afrického původu nejsou lidmi, se může odehrávat milostný příběh mezi dvěma osobami, které se bezmezně milují v době, kdy jim to nebylo dovoleno, protože nebyli považováni za lidské bytosti. Byli považováni za majetek. Tihle dva díky síle své lásky objeví způsob, jak být spolu a jak svůj manželský svazek naplnit i v takové situaci. Je to zkrátka velice intenzivní příběh.“
Washington si také povšimla spojení mezi Nespoutaným Djangem a zbytkem Tarantinova díla. „Nebojí se násilností, temnoty ani temných zákoutí lidské duše,“ míní. „Myslím, že k vylíčení příběhu z tohoto období někoho takového potřebujete. Protože je to v zásadě milostný příběh, potřebujete také někoho, kdo věří v dobro lidí a v lásku a krásu i tváří v tvář tomu všemu zlu a temnotě a chamtivosti. Myslím, že je úžasné, že dokáže pojmout obě tyto polohy.“
„Láska, záchrana, proměna: to je cílem. To je pouť, kterou Quentin pro Jamieho a Kerry v tomto filmu napsal,“ souhlasí producentka Stacey Sher. Samuel L. Jackson, který hrál v Tarantinových filmech Pulp Fiction a Jackie Brownová, vysvětluje, že se o Nespoutaného Djanga zajímal ze dvou důvodů. „Jde o část našich dějin, která bývá obvykle zlehčována nebo přibarvována, což tenhle film nedělá,“ říká Jackson. „Vždycky je skvělé najít v Quentinových příbězích postavu, která mě dokáže pohltit,“ dodává.
Natáčení začala 28. listopadu 2011 na místech, známých fanouškům westernu: na ranči Melody v Santa Claritě v Kalifornii. Kdysi patřil Geneovi Autrymu a objevil se v bezpočtu westernů, mimo jiné například ve filmech Přepadení, V pravé poledne nebo Gunsmoke.
Foxx a Waltz trénovali čtyři měsíce před zahájením natáčení s vedoucím kaskadérů Jeffem Dashnawem a chovatelem koní Rustym Hendricksonem, aby se na natáčení připravili. „Docela si to užívám,“ říká Waltz o svém vztahu ke svému filmovému koni. „Vysvětlili mi věci, které přesahují rámec pouhého ježdění. Opravdu se mi moc líbí skutečnost, že když udělám, co je třeba, kůň to pochopí. A pokud mě kůň nechápe, je velice pravděpodobné, že jsem mu to zkrátka nesdělil dostatečně srozumitelně.“
Srozumitelná komunikace a týdny příprav byly třeba po přesunu natáčení na Big Sky Ranch v Simi Valley v Kalifornii, kde se natáčela sekvence, v níž Spencer Barnett dává dohromady lidi za účelem vyloupení Schultzova vozu. Vzhledem k dovednostem, které byly pro takovou náročnou sekvenci třeba, si Dashnaw povolal ty nejzdatnější jezdce, jaké sehnal, což mělo za následek vytvoření skupiny těch nejnadanějších současných filmových kaskadérů, pokrývající několik generací. „Jejich načasování bylo bezchybné,“ vzpomíná Dashnaw. „Měli jsme tu devatenáctileté mladíky i pětapadesátileté veterány. Prostě se to tak nějak zprůměrovalo. Bylo to velice uspokojivé, protože se jednalo o tři generace kaskadérů, od vnuků přes syny až po otce, všichni tu byli přítomni.“
„Myslím, že jsme v té scéně v jednu chvíli měli asi pětatřicet koní,“ soudí Hendrickson. „A pak jsme udržovali stálé jádro asi dvaceti koní, které se ve filmu objevují náhodně v různých kombinacích. Na některé koně připadnou i tři různí herci.“
Po natáčení v Melody Ranch a Big Sky se štáb přesunul asi o 350 kilometrů na sever do Lone Pine nedaleko Údolí smrti. První setkání Djanga se Schultzem se natáčelo v ponurých lesích Independence, severně od Lone Pine.
James Russo a James Remar, kteří se objevili ve filmu Cotton Club z roku 1983, si vychutnali krátké znovushledání při natáčení úvodní scény Nespoutaného Djanga. „Byla to zábava. Skvěle jsme si to užili. Teplota v Lone Pine byla hluboko pod nulou. Byli jsme ve výšce něco kolem tří tisíc metrů. Vítr kolem nás kvílel. Jednalo se o dlouhé noční natáčení a já měl tu čest trávit ho poté, co mě zastřelí, ležením na promrzlé zemi,“ vzpomíná Remar.
V Lone Pine bylo dost chladno na to, aby Tarantino docílil atmosféry, kterou požadoval. „Bylo to pro Quentina velice důležité, protože věří v kouzlo efektů, vytvořených bez pomoci počítačů. A v dopad tohoto kouzla na diváka. Takže jsme se vydali na místo, kde jsme natáčeli úvodní scény filmu, a měli jsme tam asistenta produkce, který kontroloval, zda vám jde pára od úst, zda je dostatečně chladno a vlhko na to, aby byl vidět váš dech,“ vzpomíná Stacey Sher.
„Poté se ale všichni vydali do Wyomingu,“ poznamenává Remar. „Slyšel jsem, že tamní zima se s Lone Pine vůbec nedala srovnávat.“ Vzhledem k absenci sněhu v Kalifornii se štáb rychle přesunul do Jacksonu ve Wyomingu, kde se natáčely zimní scény filmu. Výtvarník Michael Riva vysvětloval, proč byla absence sněhu nakonec přínosná: „Museli jsme veškeré kulisy rozmontovat, naložit na nákladní auta a odvézt je do Wyomingu. A bylo to úžasné. Našli jsme tam spousty lokací, které byly ohromující, mlžné řeky, kopce se spoustami sněhu a rezervace s losy. Celý film získal mnohem otevřenější atmosféru a začal působit opravdu velkolepě.“
Leonardo DiCaprio, Samuel L. Jackson, Don Johnson, Walt Goggins, Dana Gourrier, Nichole Galicia a Laura Cayouette se ke štábu Nespoutaného Djanga připojili tehdy, když se natáčení přesunulo do teplejších končin, tedy konkrétně do New Orleans v Louisianě.
Waltz si dobu strávenou v New Orleans užíval. „Pocházím z hor. Bažiny a subtropické oblasti jsou fascinující, nejen co se týče krajiny a rostlin, ale také zvířat, které tam žijí, jako jsou želvy, aligátoři nebo hadi.“
Plantáž Evergreen, historická lokace zhruba hodinu cesty z města, posloužila ve filmu jako sídlo rodiny Bennettů, zastoupené Donem Johnsonem. „Asi si umíte představit, že to byl pozoruhodný zážitek - Django ve svém obleku a doktor Schultz na voze s obrovským zubem se zlatou plombou, který se kýve sem a tam. Prostě ospalá plantáž v Tennessee,“ popisuje Johnson scény, natáčené v Evergreen.
Johnson byl pro herecký tým vítaným přírůstkem. Foxx, který ztvárnil roli Tubbse ve filmu Michaela Manna Miami Vice, si užíval možnosti spolupracovat s hercem, který původně ztvárnil roli Crocketa. „Bylo to jako zahlédnout něco magického, například jednorožce. Stojí před vámi Don Johnson,“ hloubá Foxx. „Byl skvělou volbou. Odvedl úžasnou práci, žádná z našich postav není v mnoha ohledech kdovíjak sympatická, protože takové být nemají.“
„Don je Jižan a to bylo pro Quentina opravdu důležité,“ říká Sher. „Znají se celé roky. Bylo to skvělé, protože jsme ho měli k dispozici v několika dlouhých termínech. Odjel a zase se vrátil. Vždycky jsme byli nadšeni, když se k nám vrátil.“
S Johnsonovým bílým oblekem ostře kontrastuje jedna z odvážnějších kostymérských voleb v tomto filmu - Djangův modrý kostým. „Jamie byl z toho modrého obleku nadšený,“ říká kostymérka Sharen Davis. „Na první zkoušce jsme se snažili pracovat na jeho prvním kostýmu - na kostýmu hrdiny, ale on se zajímal jen o ten modrý. Byl ve své roli. Přemýšlel jako Django a byl u vytržení z toho, že poprvé v životě dostane nové šaty. Vážně, skoro ho nechtěl svléknout. Prostě ho zbožňoval.“
Ubytovny otroků, které jsou v Nespoutaném Djangovi k vidění, byly také součástí Evergreenu. „Tahle místa nelze navštívit, aniž byste tam neuronili slzu a něco nevnímali,“ říká Foxx o natáčení na plantáži. „Vzal jsem tam své dcery, kterým je osmnáct a tři a půl, a nechal jsem je, ať si to tam prohlédnou. Řekl jsem jim, že odsud pocházejí. Přesně tam jsme museli natáčet, abychom se do příběhu skutečně dokázali naplno ponořit.“
Po Djangově souboji s bratry Brittleovými se natáčení přesunulo do lokací pro natáčení scén z Candylandu, odkud byl výhled na pole cukrové třtiny plantáže Evergreen. „Vybrali jsme si rozlehlou a rovinatou oblast. Velice prostou, jednoduchou, která nepůsobí ani trochu hrozivě,“ říká Riva. „Myslím, že se nám toho podařilo docílit. A veškeré zlo se pak odehrávalo uvnitř.“
Interiéry Candylandu se natáčely v ateliérech Second Line Studio v New Orleans. „Naprosto jasně jsem vnímal Leovu postavu jako ďábla, takže jsem ho chtěl obklopit co největším množstvím červené,“ popisuje Riva návrh interiérů. „V případě Djanga a Schultze se mi zdálo, že jsou to klasičtí hrdinové westernu, představovaní nahnědlou a zemitou barvou. Snažil jsem se tyhle barvy zachovat v rámci každých kulis. Na konci filmu atmosféra potemní, přibývá červené, vše je vážnější. Není to příliš komplikované, ale pomohlo mi to oddělit od sebe dva světy, které se tu střetávají.“
Michael Riva během natáčení snímku Nespoutaný Django zemřel. „Cítím se skutečně poctěna tím, že jsem s Michaelem Rivou mohla každý den spolupracovat a poznat ho. Byl to kouzelný, rozpustilý, tvůrčí, geniální a milující člověk a umělec,“ vzpomíná Sher.
Candyland je srdcem nevlídného, dysfunkčního a mocného podniku, který vede Calvin Candie. „Jednou z věcí, kterými je Jih zajímavý, je to, že když tam vzkvétalo otroctví, jednalo se o ekvivalent dnešních velkých korporací,“ míní Tarantino. „Tehdy také existovaly velké korporace, ale byly rodinné.“
Leonard DiCaprio si rolí Calvina Candieho, majitele Candylandu, zahrál svého prvního skutečného padoucha. „Je své práci oddaný a bere ji vážně a myslím, že to lidem uniká, protože je velice tichý a skromný a straní se společnosti. Je to člověk, který se jako mladík učil od Roberta DeNira ve filmu Dospívání po americku. Je to člověk, kterému hluboce záleží na lidech, s nimiž spolupracuje, a vkládá do práce svou inteligenci a svou oddanost a touhu dostat se co nejblíže k pravdě,“ říká Sher o DiCapriovi.
„Dal mi vědět, že ho tenhle projekt zajímá,“ hovoří o DiCapriovi Tarantino. „Snažil jsem se ve scénáři tuhle postavu příliš nespecifikovat a snažil jsem se mu ji příliš nevysvětlovat, aby si ji mohl každý vyložit po svém. Ale říkal jsem si, že by se na ni asi hodil starší herec. A pak si scénář přečetl Leo a líbil se mu a tak jsme se sešli a začali o tom diskutovat.“
DiCaprio na něj udělal dojem a Tarantinův koncept této postavy se změnil. „Prostě jsem si začal představovat, jak snadné by bylo přetvořit tuhle postavu do podoby Caliguly, mladého císaře,“ popisuje Tarantino. „Otec otce jeho otce založil podnik, obchodující s bavlnou, a otec jeho otce v něm pokračoval a začal vydělávat a jeho otec na něm začal vydělávat ještě více. On je teď čtvrtým Candiem v řadě a nebaví ho to. Bavlna ho nezajímá: proto se zajímá o bojovníky. Ale jde o urážlivého prince. Je jako Ludvík 14. ve Versailles. Takže jsem si chtěl opravdu pohrát s představou Ludvíka 14. na Jihu USA. Candyland je zcela uzavřená komunita, která měří asi sto kilometrů na délku. To je království. Má moc krále - může lidi nechat popravit nebo si dělat, co se mu zachce.“
„Jednou z nejzákeřnějších vlastností téhle postavy je to, že má jistý šarm a nemyslí si, že dělá něco špatného,“ říká Remar o Candieho uvažování. „Je to člověk, který má příliš mnoho peněz, příliš velkou moc, příliš mnoho času, a je schopen řídit lidské osudy. Je to Caligula. Je dost pomatený, ale všechno si je schopen odůvodnit. Divákům se nebude líbit. Ale budou ho respektovat. Sleduji ho a fascinuje mě. Je velice pečlivý. Vynakládá velké úsilí na nejmenší drobnosti.“
Walt Goggins, který ztvárnil Billyho Crashe, popisuje složitost hierarchie Candylandu: „Je součástí systému, který udržuje plantáž při životě, protože Billy Crash si žije celkem dobře. Billy Crash a Stephen chápou, že musíme celou tu mašinérii udržovat v chodu, protože za to máme slušné peníze a rozhodně v Candylandu příliš nestrádáme.“
Stephen Samuela L. Jacksona má s Candiem dost možná nejkomplikovanější vztah vůbec. „Jakmile jsme v Los Angeles začali zkoušet, pochopil jsem, kam ho chci směrovat, kým je a jaký chci, aby byl,“ vysvětluje Jackson postavu Stephena. „Mezi Leem a mnou je zajímavý vztah, který velice dobře funguje v porovnání s Djangovým vztahem k doktorovi Schultzovi. Jejich vztah je tím naším téměř zastíněn.“
„Pracoval jsem už pro jeho otce a pravděpodobně jsem s ním v dětství strávil hodně času a svým způsobem ho vychovával. Jsem pro něj skoro jako jeho mrtvý otec,“ říká Jackson. „V soukromí máme jiný vztah než na veřejnosti. Leo svou postavu vystavěl úžasným způsobem a když jsme o samotě, stává se z něj dítě, o které jsem kdysi pečoval a které jsem učil a povídal si s ním, a jsem na něj přísnější, co se týče vnímání reality toho, co se kolem něj děje.“
Jackson spolupracoval s maskéry Allanem Aponem a Jakem Garberem na návrhu Stephenova věkovitého vzezření. „Naštěstí měl s námi Quentin trpělivost a počkal, dokud se nám to nepodařilo dokonale vyladit,“ chválí si Jackson. „Dělali jsme asi sedm nebo osm zkušebních verzí, než jsme se dopracovali k aktuální podobě.“
Ačkoliv Waltz a Cayouette s Tarantinem už v minulosti spolupracovali, jejich vztah k němu nesnesl srovnání se vztahem, který mezi sebou mají Tarantino s Jacksonem. „Vztah Quentina se Samem jim musíte závidět, protože ti dva se vážně dokonale znají,“ vtipkuje Foxx. „Těším se na to, že si takový vztah s Quentinem vybuduji. Dokonale se znají, pomáhají si, společně přemýšlejí. Napadly je výtečné věci, které myslím ani nebyly ve scénáři, ale všemu výrazně prospěly. Samuel Jackson je skutečný gigant.“
Snímek Nespoutaný Django Samuelovi L. Jacksonovi také umožnil znovu spolupracovat s Kerry Washington, která si s ním zahrála ve filmech Mother and Child a Dům na špatné adrese. „Vždycky mě těší, když můžeme společně s Kerry na něčem pracovat. Má velice milou, jemnou a přívětivou povahu, která je prostoupena křehkostí a zakrývá sílu, kterou má ve svém nitru. Moc rád s ní komunikuji. Pokaždé, když se na něčem společně podílíme, vznikne něco výjimečného,“ soudí Jackson.
„Byla tím, na kom nám záleželo ze všech nejvíce,“ dodává Foxx. „Pokud si promluvíte s Quentinem a Leem nebo s kýmkoliv jiným, zjistíte, že jsme se chtěli jsme ujistit, že má vše, co potřebuje, protože si musela projít učiněným peklem. A sledovat ji v tom pekle každý den, to bylo opravdu náročné.“
Druhá řeč, kterou je Broomhilda schopna hovořit, byla pro Washington zajímavým zpestřením. „Učit se němčinu mi hodně pomohlo,“ vzpomíná. „Když mi tahle role byla nabídnuta, byla jsem hrůzou bez sebe, protože jsem chápala, jak náročná po citové stránce pro mě bude. Nevěděla jsem, jak se do toho pustit. Bála jsem se o sebe, protože jsem cítila, jak drsný její svět je. Kurzy němčiny a její učení mi pomohly se do Broomhildy ponořit způsoby, které alespoň zpočátku nebyly příliš emocionálně vyčerpávající. Práce na těchto jejích složkách mi pomohla přistoupit k ní, aniž bych měla dojem, že mě smutek, který ji prostupuje, zcela zahltí.“
Laura Cayouette představuje Laru Lee, Candieho sestru. „Myslím, že jejím úkolem v Candylandu a ve filmu jako takovém je vnést do jeho neskutečně brutálního světa trochu něžnosti,“ míní Cayouette. „V širším smyslu myslím představuje starý Jih. Myslím, že ztělesňuje to, za co muži odcházeli bojovat do války, a absurditu a krásu toho, co obnáší chodit oblékaná tak jako ona a s takovými účesy.“
„Když se s ní setkáváme poprvé, působí tak trochu jako Blanche Duboisová. Ale je přesvědčivá. Při další proměně působí jako královna Alžběta. Má čelenku a je oblečena v královských barvách. Šaty pro ni pravděpodobně ztělesňují její celý život. Není už vdaná, je paní domácnosti. Je z bohaté rodiny, takže se neustále stylizuje,“ říká kostymérka Sharen Davis.
Dennis Christopher, který představuje Moguyho, zjistil, že mu natáčení poskytlo nečekanou možnost seznámit se s realitami otrokářství. „Otrokářství nebylo jen drobnou epizodkou v dějinách. Vybudovalo nám tuto zemi a krutost, kterou ztělesňuje, je něčím, s čím se musíme vyrovnat. Než jsem se do tohohle filmu pustil, studoval jsem spousty materiálů, a jednou z věcí, které jsem si z nich odnesl, bylo to, jak málo jsem se o tom všem dozvěděl ve škole. A nikdy nemůžete poznat neskutečné zlo, kterého je člověk schopen, pokud o něm nebudete hovořit, pokud nezahájíte rozhovor, pokud ho neznázorníte.“
James Remar se na natáčení vrátil v roli Butche Pooche, Candieho tělesného strážce. „Nejsem Jižan, jsem velice profesionální tělesný strážce, který se do dění v Candylandu příliš nezapojuje. Mám jediný úkol a tím je chránit Calvina Candieho,“ říká Remar.
Poslední cesta štábu vedla zpět do okolí Los Angeles, kde 24. července 2012 natáčení skončilo. „Bylo to ohromné dobrodružství,“ míní Washington. „Jeden týden jsme ve Wyomingu, potom další v Louisianě a pak zase v Los Angeles. Cestujeme sem tam, stejně jako hlavní hrdina putuje po celých Spojených státech, aby našel svou ženu. Myslím, že dobrodružství natáčení tohoto filmu a dobrodružství, na které se vydává Django, jsou velkolepými poutěmi ve jménu lásky, což je podle mého názoru naprosto úžasné.“
Ocenění:
Academy Awards
2013 - Christoph Waltz (Vedlejší herec)
2013 - Quentin Tarantino (Původní scénář)
2013 - Nejlepší film (nominace)
2013 - Robert Richardson (Kamera) (nominace)
2013 - Střih zvuku (nominace)
Golden Globes
2013 - Christoph Waltz (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
2013 - Quentin Tarantino (Nejlepší scénář)
2013 - Nejlepší film - drama (nominace)
2013 - Quentin Tarantino (Nejlepší režie) (nominace)
2013 - Leonardo DiCaprio (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
BAFTA
2013 - Christoph Waltz (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
2013 - Quentin Tarantino (Původní scénář)
2013 - Quentin Tarantino (Nejlepší režie) (nominace)
2013 - Nejlepší střih (nominace)
2013 - Zvuk (nominace)
New York Film Critics Circle
2012 - Christoph Waltz (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
Los Angeles Film Critics Association
2012 - Christoph Waltz (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
AACTA International Awards
2013 - Quentin Tarantino (Nejlepší scénář)
César Awards
2014 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
DABING
V českém znění: Václav Knop - Christoph Waltz (Dr. King Schultz), Michal Dlouhý - Leonardo DiCaprio (Calvin Candie), Lukáš Hlavica - Jamie Foxx (Django), Petr Oliva - Samuel L. Jackson (Stephen), Otakar Brousek ml. - Dennis Christopher (Leonide Moguy), Jitka Moučková - Kerry Washington (Broomhilda), Ladislav Županič - Don Johnson (Velký taťka) + Michael Parks (Roy), Nikola Votočková - Laura Cayouette (Lara Lee Candie-Fitzwilly), Kateřina Velebová - Miriam F. Glover (Betina), Bohdan Tůma - Quentin Tarantino (Frank), Pavel Šrom - Franco Nero (Amerigo Vessepi), Bedřich Šetena - James Russo (Dicky Speck) + Bruce Dern (Starý pán Carrucan), Zdeněk Maryška - James Remar (Butch Pooch / Ace Speck) + M.C. Gainey (Velký John Brittle), Ludvík Král - Walton Goggins (Billy Crash), Petr Gelnar - Jonah Hill (Bag Head), Jiří Valšuba, Milan Slepička, Irena Hrubá, Ladislav Novák
Překlad: Petr Zenkl
Produkce: Evelyna Vrbová
Zvuk: Filip Mošner
Dialogy a režie: Ladislav K.J. Novák
Vyrobilo studio LS Productions - 2013
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 17.1.2013 Falcon
Premiéra USA: 25.12.2012 The Weinstein Company
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 22.5.2013 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 22.5.2013 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 27 264 716
Tržby celkem - $ 425 368 238
Návštěvnost v ČR 199 651
Náklady (Rozpočet) - $ 100 000 000
„Vzali mu svobodu. On si vezme mnohem víc.“
OBSAH
Kultovní režisér Quentin Tarantino natočil jižanské drama z období před vypuknutím Občanské války, jehož hlavním hrdinou je otrok Django. Ten má šanci získat díky nájemnému lovci lidí dr. Schultzovi svobodu, pokud se mu povede dopadnout vraždící bratry Brittlovi. Djangovi se tak zároveň naskytne příležitost najít ženu, kterou musel před lety nedobrovolně opustit. Ani jeden z hlavních hrdinů však netuší, jak blízko jsou nejnebezpečnějšímu dobrodružství svého života.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nejzábavnější tarantinovka za pěkných pár let, která - tak jak si žánr zaslouží - oslní hlavně živým velkofilmovým lookem. Richardson je král. Inovativní pohled na přestřelky a machrování s kvéry potěší moc, stejně tak bezděčná souhra dvou hlavních postav. Django má grády, není tak monotónní jako Pancharti, a i když Tarantino zase začne natahovat svou scenáristickou fusekli v rámci oddalování předvídatelných point, vyjeví se stopáž fakt nesmyslně přepálená. Škoda jí i toho, jak se v zájmu efektních dějových zvratů zase drolí tak dlouho šlechtěné postavy (pochody DiCapria a Waltze moc věrohodné nejsou). Calkově ale skvělá, energická a už vlastně maximálně mainstreamová oddychovka. (Cival) 5*
Budu SPOILERovat. Druhé zhlédnutí objasnilo některé zdánlivé strukturní vady (trojitý konec, nefunkčnost milostné linie), ale stále mi přišlo, že film má zásadní problémy s tempem a soudružností: nepřetržité měnění tónu za pochodu je dost samoúčelné, některé záběry a scény z filmu čouhají (dvojité cameo Zoe Bell jako ženy sledující z okna přijíždějícího Djanga a Schultze a jako členky gangu). Nevadí, že postavy moc mluví o skutečnostech, které by se daly odbýt jedním záběrem – Tarantino byl v interiérových dialozích vždy silnější než ve vyprávění obrazy, takže lze pochopit, že krajina zde plní čistě dekorativní funkci. Vadí, že některé kecací scény vyprávění nikam neposunují, ani nenabízejí jinou přidanou filmovou hodnotu typu pozvolna gradovaného napětí (na čem z velké části stáli Pancharti). Vyloženě vycpávková je divně sestříhaná KKK odbočka po dopadení bratrů Brittleových (vložený flashback působí napoprvé poněkud matoucně). Jedna dějová linie byla uzavřena, k otevření další (Hildi) zatím nedošlo. Vyprávění několik minut stojí. Schultzovo následné zasvěcování Djanga do pravidel tržního mechanismu spouští rábovu proměnu v pána, která je završena v samém závěru radikální obměnou šatníku. Společně s výchovou ke kapitalismu ale dochází k poměrně zbytečnému (z hlediska vyprávění, nikoli diváckého požitku) výcviku Djanga v nejrychlejšího střelce amerického jihu. Vícevrstevnatá proměna protagonisty přesto patří k těm nejlépe vystupňovaným v rámci celé Tarantinovy filmografie. Od začátku jsme připraveni na Djangovo převzetí zodpovědnosti od jeho mistra, vůči němuž nejprve vystupuje jako malý chlapec, dychtivý dozvědět se, jak to bylo s tou německou princeznou. Postupně ale projevuje stále více samostatnosti, ačkoli mu role, které musí ztvárňovat a které mu rozhodně nejsou vlastní, brání naplno se projevit (jeho mikrosvět se musí podřizovat tomu Schultzovu, ač později, poprvé výrazně během scény se psy, se s ním dostává do konfliktu). S o to větší pompou může v blaxploitation finále převzít pozici hlavní morální autority, odhodit všechny masky (a sedlo z koně) a jako zcela svobodný hard ass nigga motherfucker postřílet asi dva tucty bílých padouchů (a jednoho bílého negra, který svého pána uctívá víc než vlastní matku a v rámci vyprávění prodělává ve vztahu ke svému mistrovi podobný významový posun jako Django). Django se konečně explicitně pouští do toho, co Tarantino dělá za kamerou – bourá stereotypy. Většina postav, na něž nezařaditelný německý ex-zubař a odpoutaný otrok narazí, totiž odpovídá určitému archetypu z americké mytologie nebo z exploatační kinematografie (mammy, jižanská kráska, eugenikou posedlý zlosyn). Výjimkou bohužel není ani Hildi, na Tarantina nezvykle plochá ženská postava, které je vesměs dovolena jenom brečet, křičet a nechat se zachraňovat. Nespoutaný Django je neuvěřitelně stylovou záležitostí, excelentní v mnoha dílčích oblastech (soundtrack, herci, punchlines) a odvážnou v nerespektování westernových konvencí (i když některé z nich – třeba střelbu na koně, nebo učinění využití bílých amerických kovbojů jako padouchů – už mnohem dříve porušili italští režiséři), ale v celku ne úplně vyladěnou. Z „dojmového“ hlediska jde ale intenzitou divácké potěchy o skoro dokonalý počin a některé scény z něj si ještě pustím mnohokrát. 80% (Matty) 4*
Nešel jsem si pustit tenhle film účelově za tím, abych Tarantina opět zkritizoval. Hanební pancharti se mi upřímně docela líbili, takže jsem spíš čekal, co vypadne z tohodle. Bylo mi nicméně jasné, že stylově to bude opět klasický Tarantino, který si pro změnu vybere to nejlepší z westernů. Výsledek je naprosto očekávaná klasika. Tarantino natočil to nejlepší ze sebe. Natočil snímek, který respektuje westerny v té největší možné míře, ale zároveň si z nich brutálně utahuje. Respektuje je scénami, které jsou věrnou kopií těch nejlepších westernových scén, ale zároveň si z nich utahuje například tím, že zdejší kaubój z Němec si v saloonu uprostřed prérie nenandá whisku, ale natočí si pivo. V životě jsem snad neviděl ve westernu pivo. Stejně tak scéna s kukluxklanem je snad scéna, na kterou v životě nezapomenu. No a vrcholem pak budiž Jamie Foxx, který je brán sobě rovným s každým bělochem ve filmu s tím, že běloch toto není schopný v žádném případě akceptovat. Klasika. Všechno se vším dává dobrý film, typická Tarantinovka, která mně ale prostě nesedí a tak to u Tarantina nejspíš bude vždycky. Každopádně jsem rád, že jsem film viděl a život jde dál. (Malarkey) 3*
VELKÁ RECENZE
Tarantino už do nás napral něco jako gangsterku, něco jako akční thriller, něco jako válečný film i něco jako asijskou paseku. Ale všichni víme, že jeho opravdovou srdcovkou je western. Jeho výrazné stopy jsme našli téměř ve všech dosavadních „magorových“ počinech. Na čistokrevnou kovbojku si však trpělivě počkal a nelze se zbavit dojmu, že k ní cílevědomě směřoval celou svou kariéru. Teď mu Weinsteini konečně dali na vysněný epos 100 milionů dolarů (rozpočet u něj dosud neslýchaný), takže jej může servírovat ne na stříbrném, ale rovnou na zlatém tácu. Posázeném diamanty. Není divu, že tržby se vyvíjejí směrem k nejúspěšnější tarantinovce vůbec. Skvěle promyšleno, skvěle zrealizováno. Tarantino mocně vládne.
Otázka ale nezní, jestli Nespoutaný Django dostojí pověsti, kterou mu fanoušci a někteří publicisté vybudovali ještě před uvedením. „Je to western od Tarantina, to přece musí být geniální film!“ Spíš se ptáme, jestli nejde „jen“ o tradiční tarantinovku v kulisách dalšího oblíbeného žánru. Našel Tarantino konečně sílu změnit své osvědčené postupy a zahodit rutinu, ve kterou se změnil kdysi tak svěží a inovativní styl? Je schopen utáhnout klasické vyprávění? Je Nespoutaný Django jen „něco jako western“, nebo žánr tentokrát přinutil tvůrce k pokoře?
Tak především: Film je vyprávěný chronologicky, jen občas si dovolí krátký flashback nebo rychlé stříhání mezi různými časy. Má epický záběr, o jakém se nám u Tarantina dosud nesnilo. Máme tu spoustu postav, hodně se putuje a často se mění lokace. Ano, Tarantino opět vypráví epizodicky a precizně buduje a pointuje jednotlivé scény. Jenže podobně jako u Hobita (tak jak to trefně analyzoval Douglas Kokeš), jde o staromódní dobrodružné vyprávění, o quest s jasně vytyčeným vzdáleným cílem, a k němu epizodická struktura neodmyslitelně patří. Hrdinové zvládají jednu nástrahu za druhou a každá je nějak změní a dá jim kýžené schopnosti pro závěrečný střet s nejmocnějším nepřítelem.
Jak jinak, nechybí tarantinovské dialogy. Tentokrát ale mnohem víc slouží budování postav a rozvíjení zápletky a neodbočují tak často k podružným (jakkoli zábavným) tématům a popkulturním odkazům. Dokonce ani ve vrcholní scéně filmu, večeři u rozmarně zlovolného plantážníka Candieho, která trvá dobrých 40 minut. Ostatně, tato bravurně vygradovaná kapitola, vrcholící nepopsatelnou krvavou koupelí, se do kovbojky dokonale hodí – byl to přece právě spaghetti western, který koncept dlouhých stupňovaných scén dotáhl k dokonalosti.
Tarantino ještě nikdy nevyprávěl tak tradičně a soustředěně. Je zajímavé srovnat si původní scénář a samotný film, sledovat ten proces. Do koše putovalo právě to, co by příběh tříštilo a zvýrazňovalo vyprávění po kapitolách – zmizela třeba dlouhá odbočka s původním majitelem hrdinovy manželky, kterého měl hrát Sacha Baron Cohen. Stejně tak byla vyškrtnuta postava krutého Calvinova předáka, napsaná pro Kevina Costnera (později se na ni vykašlal i Kurt Russell). Škoda, že Quentin nenašel sílu zkrátit i finální akt, ve kterém si sám zahrál – po oné orgazmické megapřestřelce následuje ještě půlhodina, která citelně postrádá záživnost a režijní vybroušenost předchozího děje.
Přesto je Django ve srovnání s Parchanty (o Billovi či Autu ani nemluvě) výrazně konzistentnější a vyváženější a dvě hodiny čtyřicet vám naposledy tak rychle utekly... no, možná s Hodným, zlým a ošklivým. Docela překvapí, že hlavním tématem není Tarantinova oblíbená pomsta. S tou si ale dostatečně vyhrál v předchozích filmech. Tentokrát jde o záchranu milované osoby, což také není zápletka, která by byla spaghetti westernům cizí – pro krásky v nesnázích měli slabost jak Eastwood, tak i původní Django Franca Nera. Film si je vědom i mytologicko-pohádkového charakteru takto postaveného děje, proto jej nevtíravě rámuje germánskou legendou o Brunhildě, Siegfriedovi, drakovi a ohnivém kruhu.
Především je to ale ohromná westernová zábava. Odkazy na žánrové předobrazy jsou vydatné, od úvodní písničky přes technické finty (divoké zoomování) a některé dějové prvky (výcvik tasení) až po cameo originálního Djanga. Je to ale pocta evropským westernům celkově – lovec odměn Schultz není Němcem jen proto, že byl napsán na tělo Christopha Waltze, ale hodně připomíná užvaněné, napůl komické vedlejší postavy z románů Karla Maye.
Akce je dostatek, kolty a brokovnice duní, hlavy vybuchují, z chlapů (a občas i žen) stříkají hektolitry krve. Nespoutaný Django je zároveň velmi vtipný film. Je v něm spousta krvavých gagů, režijních nápadů (přestřelky jsou natočeny s obrovskou chutí) a celkového nadhledu. Dokonce i vážné téma otroctví dokáže podávat s humorem, a to je možná důvod, proč pobouřil některé afroamerické celebrity. Tarantino místy jakoby vyprávěl ošklivý rasistický vtip a zároveň na nás pomrkával, že proti černochům vlastně nic nemá a otroctví se mu (slovy Kinga Schultze) upřímně hnusí. Navíc je tady k popukání zábavná scéna s KKK hordou (hostující Jonah Hill), která má zcela praktický problém s bílými kuklami.
Herci si tu jízdu podle očekávání užili. DiCaprio je výrazný padouch a Jackson mu zdatně sekunduje. Foxx hraje Djanga dle pravidel žánru minimalisticky, přesto má bohatý rejstřík (všimněte si třeba, jak dokáže prodat své pocity po prvním loku piva) a proměna zrak klopícího otroka v pistolnického suveréna je přesvědčivá. Filmu však dle očekávání kraluje Christoph Waltz jako lovec odměn Schultz. Bývalý německý zubař, kterému se příčí otroctví, je neodolatelně sympatická postava a je pozoruhodné, jak Waltz během několika minut nechá zapomenout na plukovníka Landu.
Ke všemu film vypadá fantasticky. Kamera si našla opravdu nádherné exteriéry, dekorace, kostýmy a rekvizity jsou pastvou pro oči, nechybí davové scény, zkrátka ten rozpočet je na filmu opravdu vidět. Hraje k tomu luxusní soundtrack, složený ze spaghetti klasik (Morricone, Bacalov, Ortolani...), toho nejlepšího z country-folku i hutného hip-hopu. Každá jedna písnička dokonale pasuje.
Django tedy opravdu není jen „něco jako western“. Je to pistolnický epos se vším všudy. Tarantino jej odvyprávěl nečekaně poctivě a navíc jej vyšperkoval svými typickými trademarky, jako jsou řízné dialogy a dobře napsané postavy, které je očividně radost hrát. Pokud patříte k fanouškům žánru a/nebo režiséra, Djanga si zařadíte mezi filmy roku.
O FILMU
Cesta Nespoutaného Djanga na filmová plátna začala už před více než deseti lety, když scenáristu a režiséra Quentina Tarantina poprvé napadl hlavní hrdina tohoto snímku, Django. „Původním nápadem byla postava otroka, který se stane lovcem lidí a poté se pustí do boje s dozorci na plantážích,“ vzpomíná Tarantino. „Začal jsem psát a Django se mi zhmotnil pod rukama. Na začátku to byl prostý obyčejný otrok. Ale jak jsem pokračoval ve psaní, odhaloval se mi stále důkladněji.“
Ačkoliv se Nespoutaný Django odehrává na Jihu, zjistil Tarantino, že by jeho příběhu nejlépe vyhovovala podoba westernu. „Vždycky jsem chtěl natočit western. Mám rád nejrůznější westerny, ale nejraději jsem vždycky měl spaghetti westerny. Říkal jsem si, že pokud nějaký natočím, bude se odehrávat ve světě Sergia Corbucciho,“ říká Tarantino.
Pro Tarantina westerny představují pozoruhodná díla o dobru a zlu. Zjistil, že struktura a záběr toho žánru ideálně vyhovují příběhu o snaze jednoho muže dostat se na plantáž, aby tam zachránil svou ženu. „Může to být děsivější než ve skutečnosti. Může to být surreálnější. Může to více pobuřovat,“ vysvětluje Tarantino. „Nelze si představit bolest a utrpení, které v téhle zemi lidé prožívali, což je pro pojetí spaghetti westernu ideální. Realitu je v případě tohoto příběhu potřeba načrtnout na tak velké plátno, jaké máte k dispozici.“
Producent Reginald Hudlin souhlasí, že volba tohoto žánru byla nečekaná, ale odpovídající. „Nejednoznačné morální vyznění, temná zákoutí, morální komplexnost filmu Pro hrst dolarů a Corbucciho filmů, to vše mělo na Quentinův vypravěčský styl velký vliv. Quentinova oddanost žánru měla za následek nápad spojení filmu o otrocích se spaghetti westernem, což má za následek vznik filmu, jaký jsme dosud neviděli.“
Krátce po premiéře Hanebných panchartů se Tarantino pustil do usilovné práce na scénáři Nespoutaného Djanga. Christoph Waltz, který za Pancharty získal Oscara, byl větší části tvůrčího procesu přítomen. „Četl jsem scénář průběžně, jak vznikal,“ vzpomíná Waltz, který představuje doktora Kinga Schultze. „Víceméně se přede mnou rodil. Šel jsem ke Quentinovi domů a on mě posadil ke stolu a pokládal přede mne jednu stránku za druhou a sledoval moje reakce během čtení. Byl to úžasný rituál. Udělalo na mě velký dojem, že mi dovolil podílet se nejenom na zrodu svého scénáře, ale dokonce na jeho vymýšlení.“
Jako věrný fanoušek spaghetti westernů byl Waltz z propojení scénáře s tímto žánrem nadšený. „Zlatým věkem spaghetti westernů byla doba, kdy jsem se jako kluk začal o filmy zajímat, konec šedesátých let a pak začátek sedmdesátých a pozdější roky.“
Jméno „Django“ je fanouškům spaghetti westernů povědomé: poprvé si tuto postavu zahrál Franco Nero v roce 1966 ve filmu Django. Nero se k tvůrčímu týmu Nespoutaného Djanga připojil a zahrál si v něm drobné cameo. „Pro nás v Rakousku bylo jméno Django legendou,“ popisuje Waltz. „Ne nutně Franco Nero, ale skutečně Django. V každém spaghetti westernu, který měl premiéru, dokonce i v těch obskurnějších, se v německých titulcích objevilo jméno Django, i když ve filmu ve skutečnosti žádný Django nebyl. Prostě tam to jméno dali, protože se jednalo o jméno, které bylo pro nás synonymem celého tohoto žánru. Pokud se ve filmu objevil Django, věděli jste, že se jedná o spaghetti western.“
„Užívám si možnosti využít jména Django se vším, co znamená pro spaghetti westerny,“ svěřuje se Tarantino. „Současně tu existuje čtyřicetidílná série s Djangem nijak nesouvisejících špatných pokračování, která má v dějinách spaghetti westernů své specifické místo. Jsem hrdý na to, že jsme mohli natočit další s Djangem nijak nesouvisející špatné pokračování.“
Skutečnost je opravdu taková, že film Django byl tak populární, že si jeho název další filmy půjčovaly jako marketingovou pomůcku. Nápaditější názvy filmů zahrnují třeba Django, zabiják, Django mstitel, Viva! Django či Djangova balada.
Tarantino svůj scénář dokončil 26. dubna 2011 a začal ho šířit mezi svými přáteli a kolegy. Jak se blížil „den vydání“, začali se producenti připravovat na natáčení. „Jakmile zaslechnete, že se z Quentinova domu ozývá zvuk psacího stroje, máte pár měsíců času a můžete začít svolávat všechny hlavní hráče. Zavoláte vedoucímu kaskadérů Jeffovi Dashnawovi, zvukaři Markovi Ulanovi a kostymérce Hebě Thorisdottir. Všechny je obvoláte a řeknete jim, že se to blíží. Snažíte se, aby měli všichni čas, protože jsme rodina, natočili jsme spolu spoustu filmů a baví nás vzájemná spolupráce,“ říká producentka Pilar Savone.
Reakce na scénář byly ohromující. Například Hudlin obdivoval ojedinělé a upřímné pojetí otrokářské společnosti v letech před občanskou válkou. „Musíme pamatovat nejen na to nejlepší, čeho jsme schopni, ale také na to nejhorší,“ míní Hudlin. „A to nejlepší nebudeme schopni docenit, pokud neuvidíme a nebudeme oslavovat hrdinství těch, kteří spatřili zlo a dokázali se mu postavit. Ačkoliv se jedná o fiktivní postavy, představují stovky, ne-li více, skutečných mužů a žen. Černých, bílých, kteří se zlu postavili a řekli 'už dost'.“
Když byl hotový scénář, pustil se Tarantino do hledání těch pravých herců. Jamie Foxx, držitel Oscara za snímek Ray, získal roli Djanga. „Sešli jsme se a byl prostě neuvěřitelný,“ vzpomíná Tarantino. „Chápal příběh, jeho kontext i historický význam celého filmu. Chápal ho stoprocentně. Je to skvělý herec a pro tuhle postavu se dokonale hodí, ale má v sobě něco z kovbojů. Když jsem se s ním sešel, představoval jsem si, že kdyby v šedesátých letech obsazovali do televizních westernových seriálů v hlavních rolích černochy, byl by mezi nimi. Vypadá na koni i v kostýmu kovboje výtečně.“
Foxxe oslovil scénář svým upřímným pojetím nemilosrdnosti otroctví. „Byl to ten nejúžasnější scénář, jaký jsem v životě četl,“ říká Foxx. „Přemítal jsem, kdo má dneska odvahu a znalosti na to, aby takové téma pojal takhle věrohodně. Připadalo mi, že jeho styl vyprávění - tak pravdivý a upřímný - vám vyrve duši z těla. Právě tím to celé bylo tak zajímavé.“
Foxx podotýká, že vzájemná oddanost Djanga a Broomhildy nabízí divákům osobní a intimní pohled na obě postavy. „Tehdy bylo manželství zapovězené. Mohli vás za to zabít. Manželství bylo tehdy nucené - kopulace byla nucená - aby se nejsilnější muž spojil s nejsilnější ženou a měli silné potomky. Nikdo nechtěl, aby se černoši ženili a vdávali. Takže to, že Django byl ženatý, pro mne bylo velice důležité. Jde o milostný příběh. A právě to ho pohání. Nesnaží se zrušit otroctví. Nesnaží se o nic jiného než nalézt svou vyvolenou - což je něco jako hledat jehlu ve světě plném stohů slámy. Byla to nebezpečná doba a občas máme pocit, že nás drží v zajetí i bez okovů, takříkajíc.“
Kerry Washington, která se ujala role Broomhildy, také vychází z pouta mezi Broomhildou a Djangem. „Ze všeho nejvíce mě na tomto filmu lákala myšlenka, že v době, kdy většina světa považovala za správnou domněnku, že lidé afrického původu nejsou lidmi, se může odehrávat milostný příběh mezi dvěma osobami, které se bezmezně milují v době, kdy jim to nebylo dovoleno, protože nebyli považováni za lidské bytosti. Byli považováni za majetek. Tihle dva díky síle své lásky objeví způsob, jak být spolu a jak svůj manželský svazek naplnit i v takové situaci. Je to zkrátka velice intenzivní příběh.“
Washington si také povšimla spojení mezi Nespoutaným Djangem a zbytkem Tarantinova díla. „Nebojí se násilností, temnoty ani temných zákoutí lidské duše,“ míní. „Myslím, že k vylíčení příběhu z tohoto období někoho takového potřebujete. Protože je to v zásadě milostný příběh, potřebujete také někoho, kdo věří v dobro lidí a v lásku a krásu i tváří v tvář tomu všemu zlu a temnotě a chamtivosti. Myslím, že je úžasné, že dokáže pojmout obě tyto polohy.“
„Láska, záchrana, proměna: to je cílem. To je pouť, kterou Quentin pro Jamieho a Kerry v tomto filmu napsal,“ souhlasí producentka Stacey Sher. Samuel L. Jackson, který hrál v Tarantinových filmech Pulp Fiction a Jackie Brownová, vysvětluje, že se o Nespoutaného Djanga zajímal ze dvou důvodů. „Jde o část našich dějin, která bývá obvykle zlehčována nebo přibarvována, což tenhle film nedělá,“ říká Jackson. „Vždycky je skvělé najít v Quentinových příbězích postavu, která mě dokáže pohltit,“ dodává.
Natáčení začala 28. listopadu 2011 na místech, známých fanouškům westernu: na ranči Melody v Santa Claritě v Kalifornii. Kdysi patřil Geneovi Autrymu a objevil se v bezpočtu westernů, mimo jiné například ve filmech Přepadení, V pravé poledne nebo Gunsmoke.
Foxx a Waltz trénovali čtyři měsíce před zahájením natáčení s vedoucím kaskadérů Jeffem Dashnawem a chovatelem koní Rustym Hendricksonem, aby se na natáčení připravili. „Docela si to užívám,“ říká Waltz o svém vztahu ke svému filmovému koni. „Vysvětlili mi věci, které přesahují rámec pouhého ježdění. Opravdu se mi moc líbí skutečnost, že když udělám, co je třeba, kůň to pochopí. A pokud mě kůň nechápe, je velice pravděpodobné, že jsem mu to zkrátka nesdělil dostatečně srozumitelně.“
Srozumitelná komunikace a týdny příprav byly třeba po přesunu natáčení na Big Sky Ranch v Simi Valley v Kalifornii, kde se natáčela sekvence, v níž Spencer Barnett dává dohromady lidi za účelem vyloupení Schultzova vozu. Vzhledem k dovednostem, které byly pro takovou náročnou sekvenci třeba, si Dashnaw povolal ty nejzdatnější jezdce, jaké sehnal, což mělo za následek vytvoření skupiny těch nejnadanějších současných filmových kaskadérů, pokrývající několik generací. „Jejich načasování bylo bezchybné,“ vzpomíná Dashnaw. „Měli jsme tu devatenáctileté mladíky i pětapadesátileté veterány. Prostě se to tak nějak zprůměrovalo. Bylo to velice uspokojivé, protože se jednalo o tři generace kaskadérů, od vnuků přes syny až po otce, všichni tu byli přítomni.“
„Myslím, že jsme v té scéně v jednu chvíli měli asi pětatřicet koní,“ soudí Hendrickson. „A pak jsme udržovali stálé jádro asi dvaceti koní, které se ve filmu objevují náhodně v různých kombinacích. Na některé koně připadnou i tři různí herci.“
Po natáčení v Melody Ranch a Big Sky se štáb přesunul asi o 350 kilometrů na sever do Lone Pine nedaleko Údolí smrti. První setkání Djanga se Schultzem se natáčelo v ponurých lesích Independence, severně od Lone Pine.
James Russo a James Remar, kteří se objevili ve filmu Cotton Club z roku 1983, si vychutnali krátké znovushledání při natáčení úvodní scény Nespoutaného Djanga. „Byla to zábava. Skvěle jsme si to užili. Teplota v Lone Pine byla hluboko pod nulou. Byli jsme ve výšce něco kolem tří tisíc metrů. Vítr kolem nás kvílel. Jednalo se o dlouhé noční natáčení a já měl tu čest trávit ho poté, co mě zastřelí, ležením na promrzlé zemi,“ vzpomíná Remar.
V Lone Pine bylo dost chladno na to, aby Tarantino docílil atmosféry, kterou požadoval. „Bylo to pro Quentina velice důležité, protože věří v kouzlo efektů, vytvořených bez pomoci počítačů. A v dopad tohoto kouzla na diváka. Takže jsme se vydali na místo, kde jsme natáčeli úvodní scény filmu, a měli jsme tam asistenta produkce, který kontroloval, zda vám jde pára od úst, zda je dostatečně chladno a vlhko na to, aby byl vidět váš dech,“ vzpomíná Stacey Sher.
„Poté se ale všichni vydali do Wyomingu,“ poznamenává Remar. „Slyšel jsem, že tamní zima se s Lone Pine vůbec nedala srovnávat.“ Vzhledem k absenci sněhu v Kalifornii se štáb rychle přesunul do Jacksonu ve Wyomingu, kde se natáčely zimní scény filmu. Výtvarník Michael Riva vysvětloval, proč byla absence sněhu nakonec přínosná: „Museli jsme veškeré kulisy rozmontovat, naložit na nákladní auta a odvézt je do Wyomingu. A bylo to úžasné. Našli jsme tam spousty lokací, které byly ohromující, mlžné řeky, kopce se spoustami sněhu a rezervace s losy. Celý film získal mnohem otevřenější atmosféru a začal působit opravdu velkolepě.“
Leonardo DiCaprio, Samuel L. Jackson, Don Johnson, Walt Goggins, Dana Gourrier, Nichole Galicia a Laura Cayouette se ke štábu Nespoutaného Djanga připojili tehdy, když se natáčení přesunulo do teplejších končin, tedy konkrétně do New Orleans v Louisianě.
Waltz si dobu strávenou v New Orleans užíval. „Pocházím z hor. Bažiny a subtropické oblasti jsou fascinující, nejen co se týče krajiny a rostlin, ale také zvířat, které tam žijí, jako jsou želvy, aligátoři nebo hadi.“
Plantáž Evergreen, historická lokace zhruba hodinu cesty z města, posloužila ve filmu jako sídlo rodiny Bennettů, zastoupené Donem Johnsonem. „Asi si umíte představit, že to byl pozoruhodný zážitek - Django ve svém obleku a doktor Schultz na voze s obrovským zubem se zlatou plombou, který se kýve sem a tam. Prostě ospalá plantáž v Tennessee,“ popisuje Johnson scény, natáčené v Evergreen.
Johnson byl pro herecký tým vítaným přírůstkem. Foxx, který ztvárnil roli Tubbse ve filmu Michaela Manna Miami Vice, si užíval možnosti spolupracovat s hercem, který původně ztvárnil roli Crocketa. „Bylo to jako zahlédnout něco magického, například jednorožce. Stojí před vámi Don Johnson,“ hloubá Foxx. „Byl skvělou volbou. Odvedl úžasnou práci, žádná z našich postav není v mnoha ohledech kdovíjak sympatická, protože takové být nemají.“
„Don je Jižan a to bylo pro Quentina opravdu důležité,“ říká Sher. „Znají se celé roky. Bylo to skvělé, protože jsme ho měli k dispozici v několika dlouhých termínech. Odjel a zase se vrátil. Vždycky jsme byli nadšeni, když se k nám vrátil.“
S Johnsonovým bílým oblekem ostře kontrastuje jedna z odvážnějších kostymérských voleb v tomto filmu - Djangův modrý kostým. „Jamie byl z toho modrého obleku nadšený,“ říká kostymérka Sharen Davis. „Na první zkoušce jsme se snažili pracovat na jeho prvním kostýmu - na kostýmu hrdiny, ale on se zajímal jen o ten modrý. Byl ve své roli. Přemýšlel jako Django a byl u vytržení z toho, že poprvé v životě dostane nové šaty. Vážně, skoro ho nechtěl svléknout. Prostě ho zbožňoval.“
Ubytovny otroků, které jsou v Nespoutaném Djangovi k vidění, byly také součástí Evergreenu. „Tahle místa nelze navštívit, aniž byste tam neuronili slzu a něco nevnímali,“ říká Foxx o natáčení na plantáži. „Vzal jsem tam své dcery, kterým je osmnáct a tři a půl, a nechal jsem je, ať si to tam prohlédnou. Řekl jsem jim, že odsud pocházejí. Přesně tam jsme museli natáčet, abychom se do příběhu skutečně dokázali naplno ponořit.“
Po Djangově souboji s bratry Brittleovými se natáčení přesunulo do lokací pro natáčení scén z Candylandu, odkud byl výhled na pole cukrové třtiny plantáže Evergreen. „Vybrali jsme si rozlehlou a rovinatou oblast. Velice prostou, jednoduchou, která nepůsobí ani trochu hrozivě,“ říká Riva. „Myslím, že se nám toho podařilo docílit. A veškeré zlo se pak odehrávalo uvnitř.“
Interiéry Candylandu se natáčely v ateliérech Second Line Studio v New Orleans. „Naprosto jasně jsem vnímal Leovu postavu jako ďábla, takže jsem ho chtěl obklopit co největším množstvím červené,“ popisuje Riva návrh interiérů. „V případě Djanga a Schultze se mi zdálo, že jsou to klasičtí hrdinové westernu, představovaní nahnědlou a zemitou barvou. Snažil jsem se tyhle barvy zachovat v rámci každých kulis. Na konci filmu atmosféra potemní, přibývá červené, vše je vážnější. Není to příliš komplikované, ale pomohlo mi to oddělit od sebe dva světy, které se tu střetávají.“
Michael Riva během natáčení snímku Nespoutaný Django zemřel. „Cítím se skutečně poctěna tím, že jsem s Michaelem Rivou mohla každý den spolupracovat a poznat ho. Byl to kouzelný, rozpustilý, tvůrčí, geniální a milující člověk a umělec,“ vzpomíná Sher.
Candyland je srdcem nevlídného, dysfunkčního a mocného podniku, který vede Calvin Candie. „Jednou z věcí, kterými je Jih zajímavý, je to, že když tam vzkvétalo otroctví, jednalo se o ekvivalent dnešních velkých korporací,“ míní Tarantino. „Tehdy také existovaly velké korporace, ale byly rodinné.“
Leonard DiCaprio si rolí Calvina Candieho, majitele Candylandu, zahrál svého prvního skutečného padoucha. „Je své práci oddaný a bere ji vážně a myslím, že to lidem uniká, protože je velice tichý a skromný a straní se společnosti. Je to člověk, který se jako mladík učil od Roberta DeNira ve filmu Dospívání po americku. Je to člověk, kterému hluboce záleží na lidech, s nimiž spolupracuje, a vkládá do práce svou inteligenci a svou oddanost a touhu dostat se co nejblíže k pravdě,“ říká Sher o DiCapriovi.
„Dal mi vědět, že ho tenhle projekt zajímá,“ hovoří o DiCapriovi Tarantino. „Snažil jsem se ve scénáři tuhle postavu příliš nespecifikovat a snažil jsem se mu ji příliš nevysvětlovat, aby si ji mohl každý vyložit po svém. Ale říkal jsem si, že by se na ni asi hodil starší herec. A pak si scénář přečetl Leo a líbil se mu a tak jsme se sešli a začali o tom diskutovat.“
DiCaprio na něj udělal dojem a Tarantinův koncept této postavy se změnil. „Prostě jsem si začal představovat, jak snadné by bylo přetvořit tuhle postavu do podoby Caliguly, mladého císaře,“ popisuje Tarantino. „Otec otce jeho otce založil podnik, obchodující s bavlnou, a otec jeho otce v něm pokračoval a začal vydělávat a jeho otec na něm začal vydělávat ještě více. On je teď čtvrtým Candiem v řadě a nebaví ho to. Bavlna ho nezajímá: proto se zajímá o bojovníky. Ale jde o urážlivého prince. Je jako Ludvík 14. ve Versailles. Takže jsem si chtěl opravdu pohrát s představou Ludvíka 14. na Jihu USA. Candyland je zcela uzavřená komunita, která měří asi sto kilometrů na délku. To je království. Má moc krále - může lidi nechat popravit nebo si dělat, co se mu zachce.“
„Jednou z nejzákeřnějších vlastností téhle postavy je to, že má jistý šarm a nemyslí si, že dělá něco špatného,“ říká Remar o Candieho uvažování. „Je to člověk, který má příliš mnoho peněz, příliš velkou moc, příliš mnoho času, a je schopen řídit lidské osudy. Je to Caligula. Je dost pomatený, ale všechno si je schopen odůvodnit. Divákům se nebude líbit. Ale budou ho respektovat. Sleduji ho a fascinuje mě. Je velice pečlivý. Vynakládá velké úsilí na nejmenší drobnosti.“
Walt Goggins, který ztvárnil Billyho Crashe, popisuje složitost hierarchie Candylandu: „Je součástí systému, který udržuje plantáž při životě, protože Billy Crash si žije celkem dobře. Billy Crash a Stephen chápou, že musíme celou tu mašinérii udržovat v chodu, protože za to máme slušné peníze a rozhodně v Candylandu příliš nestrádáme.“
Stephen Samuela L. Jacksona má s Candiem dost možná nejkomplikovanější vztah vůbec. „Jakmile jsme v Los Angeles začali zkoušet, pochopil jsem, kam ho chci směrovat, kým je a jaký chci, aby byl,“ vysvětluje Jackson postavu Stephena. „Mezi Leem a mnou je zajímavý vztah, který velice dobře funguje v porovnání s Djangovým vztahem k doktorovi Schultzovi. Jejich vztah je tím naším téměř zastíněn.“
„Pracoval jsem už pro jeho otce a pravděpodobně jsem s ním v dětství strávil hodně času a svým způsobem ho vychovával. Jsem pro něj skoro jako jeho mrtvý otec,“ říká Jackson. „V soukromí máme jiný vztah než na veřejnosti. Leo svou postavu vystavěl úžasným způsobem a když jsme o samotě, stává se z něj dítě, o které jsem kdysi pečoval a které jsem učil a povídal si s ním, a jsem na něj přísnější, co se týče vnímání reality toho, co se kolem něj děje.“
Jackson spolupracoval s maskéry Allanem Aponem a Jakem Garberem na návrhu Stephenova věkovitého vzezření. „Naštěstí měl s námi Quentin trpělivost a počkal, dokud se nám to nepodařilo dokonale vyladit,“ chválí si Jackson. „Dělali jsme asi sedm nebo osm zkušebních verzí, než jsme se dopracovali k aktuální podobě.“
Ačkoliv Waltz a Cayouette s Tarantinem už v minulosti spolupracovali, jejich vztah k němu nesnesl srovnání se vztahem, který mezi sebou mají Tarantino s Jacksonem. „Vztah Quentina se Samem jim musíte závidět, protože ti dva se vážně dokonale znají,“ vtipkuje Foxx. „Těším se na to, že si takový vztah s Quentinem vybuduji. Dokonale se znají, pomáhají si, společně přemýšlejí. Napadly je výtečné věci, které myslím ani nebyly ve scénáři, ale všemu výrazně prospěly. Samuel Jackson je skutečný gigant.“
Snímek Nespoutaný Django Samuelovi L. Jacksonovi také umožnil znovu spolupracovat s Kerry Washington, která si s ním zahrála ve filmech Mother and Child a Dům na špatné adrese. „Vždycky mě těší, když můžeme společně s Kerry na něčem pracovat. Má velice milou, jemnou a přívětivou povahu, která je prostoupena křehkostí a zakrývá sílu, kterou má ve svém nitru. Moc rád s ní komunikuji. Pokaždé, když se na něčem společně podílíme, vznikne něco výjimečného,“ soudí Jackson.
„Byla tím, na kom nám záleželo ze všech nejvíce,“ dodává Foxx. „Pokud si promluvíte s Quentinem a Leem nebo s kýmkoliv jiným, zjistíte, že jsme se chtěli jsme ujistit, že má vše, co potřebuje, protože si musela projít učiněným peklem. A sledovat ji v tom pekle každý den, to bylo opravdu náročné.“
Druhá řeč, kterou je Broomhilda schopna hovořit, byla pro Washington zajímavým zpestřením. „Učit se němčinu mi hodně pomohlo,“ vzpomíná. „Když mi tahle role byla nabídnuta, byla jsem hrůzou bez sebe, protože jsem chápala, jak náročná po citové stránce pro mě bude. Nevěděla jsem, jak se do toho pustit. Bála jsem se o sebe, protože jsem cítila, jak drsný její svět je. Kurzy němčiny a její učení mi pomohly se do Broomhildy ponořit způsoby, které alespoň zpočátku nebyly příliš emocionálně vyčerpávající. Práce na těchto jejích složkách mi pomohla přistoupit k ní, aniž bych měla dojem, že mě smutek, který ji prostupuje, zcela zahltí.“
Laura Cayouette představuje Laru Lee, Candieho sestru. „Myslím, že jejím úkolem v Candylandu a ve filmu jako takovém je vnést do jeho neskutečně brutálního světa trochu něžnosti,“ míní Cayouette. „V širším smyslu myslím představuje starý Jih. Myslím, že ztělesňuje to, za co muži odcházeli bojovat do války, a absurditu a krásu toho, co obnáší chodit oblékaná tak jako ona a s takovými účesy.“
„Když se s ní setkáváme poprvé, působí tak trochu jako Blanche Duboisová. Ale je přesvědčivá. Při další proměně působí jako královna Alžběta. Má čelenku a je oblečena v královských barvách. Šaty pro ni pravděpodobně ztělesňují její celý život. Není už vdaná, je paní domácnosti. Je z bohaté rodiny, takže se neustále stylizuje,“ říká kostymérka Sharen Davis.
Dennis Christopher, který představuje Moguyho, zjistil, že mu natáčení poskytlo nečekanou možnost seznámit se s realitami otrokářství. „Otrokářství nebylo jen drobnou epizodkou v dějinách. Vybudovalo nám tuto zemi a krutost, kterou ztělesňuje, je něčím, s čím se musíme vyrovnat. Než jsem se do tohohle filmu pustil, studoval jsem spousty materiálů, a jednou z věcí, které jsem si z nich odnesl, bylo to, jak málo jsem se o tom všem dozvěděl ve škole. A nikdy nemůžete poznat neskutečné zlo, kterého je člověk schopen, pokud o něm nebudete hovořit, pokud nezahájíte rozhovor, pokud ho neznázorníte.“
James Remar se na natáčení vrátil v roli Butche Pooche, Candieho tělesného strážce. „Nejsem Jižan, jsem velice profesionální tělesný strážce, který se do dění v Candylandu příliš nezapojuje. Mám jediný úkol a tím je chránit Calvina Candieho,“ říká Remar.
Poslední cesta štábu vedla zpět do okolí Los Angeles, kde 24. července 2012 natáčení skončilo. „Bylo to ohromné dobrodružství,“ míní Washington. „Jeden týden jsme ve Wyomingu, potom další v Louisianě a pak zase v Los Angeles. Cestujeme sem tam, stejně jako hlavní hrdina putuje po celých Spojených státech, aby našel svou ženu. Myslím, že dobrodružství natáčení tohoto filmu a dobrodružství, na které se vydává Django, jsou velkolepými poutěmi ve jménu lásky, což je podle mého názoru naprosto úžasné.“
Ocenění:
Academy Awards
2013 - Christoph Waltz (Vedlejší herec)
2013 - Quentin Tarantino (Původní scénář)
2013 - Nejlepší film (nominace)
2013 - Robert Richardson (Kamera) (nominace)
2013 - Střih zvuku (nominace)
Golden Globes
2013 - Christoph Waltz (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
2013 - Quentin Tarantino (Nejlepší scénář)
2013 - Nejlepší film - drama (nominace)
2013 - Quentin Tarantino (Nejlepší režie) (nominace)
2013 - Leonardo DiCaprio (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
BAFTA
2013 - Christoph Waltz (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
2013 - Quentin Tarantino (Původní scénář)
2013 - Quentin Tarantino (Nejlepší režie) (nominace)
2013 - Nejlepší střih (nominace)
2013 - Zvuk (nominace)
New York Film Critics Circle
2012 - Christoph Waltz (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
Los Angeles Film Critics Association
2012 - Christoph Waltz (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
AACTA International Awards
2013 - Quentin Tarantino (Nejlepší scénář)
César Awards
2014 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
DABING
V českém znění: Václav Knop - Christoph Waltz (Dr. King Schultz), Michal Dlouhý - Leonardo DiCaprio (Calvin Candie), Lukáš Hlavica - Jamie Foxx (Django), Petr Oliva - Samuel L. Jackson (Stephen), Otakar Brousek ml. - Dennis Christopher (Leonide Moguy), Jitka Moučková - Kerry Washington (Broomhilda), Ladislav Županič - Don Johnson (Velký taťka) + Michael Parks (Roy), Nikola Votočková - Laura Cayouette (Lara Lee Candie-Fitzwilly), Kateřina Velebová - Miriam F. Glover (Betina), Bohdan Tůma - Quentin Tarantino (Frank), Pavel Šrom - Franco Nero (Amerigo Vessepi), Bedřich Šetena - James Russo (Dicky Speck) + Bruce Dern (Starý pán Carrucan), Zdeněk Maryška - James Remar (Butch Pooch / Ace Speck) + M.C. Gainey (Velký John Brittle), Ludvík Král - Walton Goggins (Billy Crash), Petr Gelnar - Jonah Hill (Bag Head), Jiří Valšuba, Milan Slepička, Irena Hrubá, Ladislav Novák
Překlad: Petr Zenkl
Produkce: Evelyna Vrbová
Zvuk: Filip Mošner
Dialogy a režie: Ladislav K.J. Novák
Vyrobilo studio LS Productions - 2013
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 17.1.2013 Falcon
Premiéra USA: 25.12.2012 The Weinstein Company
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 22.5.2013 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 22.5.2013 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 27 264 716
Tržby celkem - $ 425 368 238
Návštěvnost v ČR 199 651
Náklady (Rozpočet) - $ 100 000 000
Tvůrci a herci
Quentin Tarantino (Režie), Reginald Hudlin (Produkce), Pilar Savone (Produkce), Stacey Sher (Produkce), Franco Migliacci (Hudba), Luis Bacalov (Hudba), Mary Ramos (Hudba), Jake Garber (Hudba), Robert Richardson (Kamera), Fred Raskin (Střih), Victoria Thomas (Casting), J. Michael Riva (Scénografie), Sharen Davis (Kostýmy), Wylie Stateman (Zvuk), Mark Ulano (Zvuk), Tysuela Hill-Scott (Masky), Quentin Tarantino (Scénář), Jamie Foxx (Herec), Christoph Waltz (Herec), Leonardo DiCaprio (Herec), Kerry Washington (Herec), Samuel L. Jackson (Herec), Walton Goggins (Herec), Dennis Christopher (Herec), James Remar (Herec), Dana Gourrier (Herec), Nichole Galicia (Herec), Laura Cayouette (Herec), Sammi Rotibi (Herec), Don Johnson (Herec), Franco Nero (Herec), James Russo (Herec), Tom Wopat (Herec), Don Stroud (Herec), Russ Tamblyn (Herec), Amber Tamblyn (Herec), Bruce Dern (Herec), M.C. Gainey (Herec), Cooper Huckabee (Herec), Doc Duhame (Herec), Jonah Hill (Herec), Lee Horsley (Herec), Zoë Bell (Herec), Michael Bowen (Herec), Ted Neeley (Herec), James Parks (Herec), Tom Savini (Herec), Jamal Duff (Herec), Michael Parks (Herec), John Jarratt (Herec), Quentin Tarantino (Herec), Todd Allen (Herec), Michael Bacall (Herec), Ned Bellamy (Herec), Gary Grubbs (Herec), Glen Warner (Herec), Rex Linn (Herec), Lewis Smith (Herec), Misty Upham (Herec), Robert Carradine (Herec), Kimberley Drummond (Herec), Kasey James (Herec), LaTeace Towns-Cuellar (Herec), Dane Rhodes (Herec), John McConnell (Herec), Amari Cheatom (Herec), Jon Eyez (Herec), Evan Parke (Herec), Omar J. Dorsey (Herec), Christopher Berry (Herec), Ritchie Montgomery (Herec), Ato Essandoh (Herec)
2012/165/USA/Western, Dobrodružný, Drama
Zajímavost k filmu
- Během boje Mandingů si Django (Jamie Foxx) otevírá tabák s červeným jablkem na obalu. Cigarety "Red Apple" jsou jednou z Tarantinových fiktivních značek, které používá ve více filmech.
- Film byl natočen za 130 dní. Jedná se o tak o nejdéle točený film Quentina Tarantina.
- Když má jeden z bratrů Bridelových bičovat otrokyni, cituje "Bibli", i když nepřesně. Jedná se o knihu "Genesis", kapitolu devět, verš dvě. "Bázeň před vámi a děs z vás padne na všechnu zemskou zvěř..."
- Stejní komparzisté jako v tomto snímku si zahráli i ve filmu 12 let v řetězech (2013), který se natáčel na stejném místě těsně před tím.
- Při příjezdu na Candyland je slyšet hudba Jerryho Goldsmitha z filmu Pod palbou (1983).
- Leonardo DiCaprio ve filmu ztvárnil nejmenší roli od filmu Don's Plum Bar (2001).
- Jedná se o první Tarantinův film, jehož součástí není titulek "Written and directed by Quentin Tarantino" na černém pozadí.
- Jeden z producentů filmu má původně slovanské příjmení, v Česku vtipně znějící Skotchdopole.
- Django (Jamie Foxx) má stejnou jizvu jako postava Kurta Russela ve filmu Grindhouse: Auto zabiják (2007) od stejného režiséra.
- Výpravu filmu měl na starosti J. Michael Riva, který se bohužel premiéry snímku nedožil. Zemřel během natáčení 7. června 2012 ve věku nedožitých 64 let na srdeční příhodu. O něm a jeho výpravě filmu je jako vzpomínka natočen dokument Vzpomínka na J. Michaela Rivu, který je umístěn na DVD a Blu-ray discích jako bonus.
- Lány bavlny před vilou Calvina Candieho (Leonardo DiCaprio) nebyly tvořeny skutečnou bavlnou z bavlníku, ale Bobem obecným. Tobolky bavlny byly na rostliny přidány uměle rekvizitáři. Celkem jich bylo na 395 000.
- Během boje Mandingů si Django (Jamie Foxx) otevírá tabák s červeným jablkem na obalu. Cigarety "Red Apple" jsou jednou z Tarantinových fiktivních značek, které používá ve více filmech.
- Film byl natočen za 130 dní. Jedná se o tak o nejdéle točený film Quentina Tarantina.
- Když má jeden z bratrů Bridelových bičovat otrokyni, cituje "Bibli", i když nepřesně. Jedná se o knihu "Genesis", kapitolu devět, verš dvě. "Bázeň před vámi a děs z vás padne na všechnu zemskou zvěř..."
- Stejní komparzisté jako v tomto snímku si zahráli i ve filmu 12 let v řetězech (2013), který se natáčel na stejném místě těsně před tím.
- Při příjezdu na Candyland je slyšet hudba Jerryho Goldsmitha z filmu Pod palbou (1983).
- Leonardo DiCaprio ve filmu ztvárnil nejmenší roli od filmu Don's Plum Bar (2001).
- Jedná se o první Tarantinův film, jehož součástí není titulek "Written and directed by Quentin Tarantino" na černém pozadí.
- Jeden z producentů filmu má původně slovanské příjmení, v Česku vtipně znějící Skotchdopole.
- Django (Jamie Foxx) má stejnou jizvu jako postava Kurta Russela ve filmu Grindhouse: Auto zabiják (2007) od stejného režiséra.
- Výpravu filmu měl na starosti J. Michael Riva, který se bohužel premiéry snímku nedožil. Zemřel během natáčení 7. června 2012 ve věku nedožitých 64 let na srdeční příhodu. O něm a jeho výpravě filmu je jako vzpomínka natočen dokument Vzpomínka na J. Michaela Rivu, který je umístěn na DVD a Blu-ray discích jako bonus.
- Lány bavlny před vilou Calvina Candieho (Leonardo DiCaprio) nebyly tvořeny skutečnou bavlnou z bavlníku, ale Bobem obecným. Tobolky bavlny byly na rostliny přidány uměle rekvizitáři. Celkem jich bylo na 395 000.
Odkazy
Hrají:
Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washington, Samuel L. Jackson, Walton Goggins, Dennis Christopher, James Remar, Dana Gourrier, Nichole Galicia, Laura Cayouette, Sammi Rotibi, Don Johnson, Franco Nero, James Russo, Tom Wopat, Don Stroud, Russ Tamblyn, Amber Tamblyn, Bruce Dern, M.C. Gainey, Cooper Huckabee, Doc Duhame, Jonah Hill, Lee Horsley, Zoë Bell, Michael Bowen, Ted Neeley, James Parks, Tom Savini, Jamal Duff, Michael Parks, John Jarratt, Quentin Tarantino, Todd Allen, Michael Bacall, Ned Bellamy, Gary Grubbs, Glen Warner, Rex Linn, Lewis Smith, Misty Upham, Robert Carradine, Kimberley Drummond, Kasey James, LaTeace Towns-Cuellar, Dane Rhodes, John McConnell, Amari Cheatom, Jon Eyez, Evan Parke, Omar J. Dorsey, Christopher Berry, Ritchie Montgomery, Ato Essandoh, Louise Stratten, Mark Ulano, Kim Collins, Kesha Bullard, Deborah Ayorinde, J.D. Evermore, Keith Jefferson, Craig Stark, Belinda Owino, Jacquelyn Twodat Jackson, David Steen, Escalante Lundy, Miriam F. Glover, Edrick Browne, Elton LeBlanc, Kim Robillard, Marcus Henderson, Danièle Watts, Marsha Stephanie Blake