Nanga Parbat / Nanga Parbat (2002/98/USA/Komedie, Romantický) 71%
23.04.2020 16:30
Zajímavost k filmu
- Nanga Parbat (v preklade "nahá hora") je 9. najvyššia hora sveta s výškou 8125 m n. m.. Údolie rieky Indus (najvýznamnejšia rieka v Pakistane) prevyšuje o 7000 m na 27 km vzdialenosti a Rupalská južná stena je s prevýšením 4600 m najvyššia na svete.
- Nanga Parbat je prvá osemtisícovka, na ktorú sa človek pokúsil vystúpiť (v roku 1895, vedúci Mummery). Od tej doby až do prvovýstupu v roku 1953, si hora vyžiadala 31 ľudských životov.
- Natáčanie v horskom prostredí bolo robené s dvoma 35 mm a jednou 70 mm kamerou.
- Reinhold Messner spolupracoval na filmu jako odborný poradce.
- Ako prví československí horolezci stáli na vrchole Nanga Parbatu Ivan Fiala a Michal Orolín, a to 11. 7. 1971. Vystúpili na vrchol novou čs. cestou. Expedíciu viedol Ivan Gálfy - náčelník Horskej služby.
- Na Nanga Parbat se Reinhold vrátil ještě v roce 1978, kdy vrchol zdolal sólovýstupem.
- Reinholdu Messnerovi bylo po dramatickém sestupu amputováno 6 prstů na nohou, na hory přesto ve svém životě nezanevřel. Začal se více věnovat výškovému horolezectví a a v roce 1986 jako první člověk na světě zdolal všech 14 osmitisícovek. Dějiny přepsal též prvním výstupem na Everest bez kyslíku.
- Část ostatků Günthera byla nalezena v roce 2005 v Diamírské stěně a potvrdila se tak Reinholdova verze příběhu.
JEDNOU VĚTOU
„Drama o Reinholdu Messnerovi a jeho bratrovi, který zahynul na hoře Nanga Parbat."
OBSAH
Kariéra nejslavnějšího horolezce všech dob Reinholda Messnera byla poznamenána i několika krutými událostmi. Nejvíce ho poznamenala nešťastná smrt jeho bratra Güntera během expedice na Nanga Parbat v roce 1970. Expedice pod vedením Karla Marii Herlingkoffera si dala za cíl dobýt vrchol Nanga Parbatu výstupem legendární Rupálskou stěnou. Reinhold Messner se navzdory nepříznivým okolnostem rozhodl vylézt na vrchol sám. Jeho méně zkušený bratr ho následoval, do základního tábora se však už nevrátil.. .
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
To, že Nanga Parbat nebude snadná hora na výšlap, mi bylo jasné ještě v momentě, kdy jsem čekal a čuměl na reklamy. To by jinak o ní nenatáčeli tenhle příběh dvou bratrů. Když už jsem ale na film koukal, nevěřil jsem vlastním očím, jak těžké a náročné to muselo být. Tvůrci předvedli hodně slušný výkon, stejně tak jako herci. Záběry na Himaláje taky byly naprosto famózní a nebýt té zbytečné syrovosti na úkor emocím, dal bych i pět hvězd. Takhle je to jak z dílny Wernera Herzoga. Brutálně sugestivní, vypočítavé a kruté. (Malarkey) 4*
Film mě zklamal. Jednak tím, že se mi nelíbí že hraje výhradně podle Messnerových not a to i přes můj obdiv k němu. A dále tím, jak sterilně působí lezecké scény z Himalájí. Je zde minimum záběrů horolezců v himalájské krajině, naopak je zde spousta detailních scény obličejů herců. Některé scény působí vysloveně studiově a to je u filmu s takovouto tématikou, který je navíc natočený v roce 2010, vysloveně na závadu. Takový Nordwand je kvalitou těchto záběrů o několik tříd výš. Dokonce ani sníh zde nevypadá opravdově. Ale takové scény z lezení v Alpách jsou bezchybné. Jakmile jsou záběry z terénu drží si film slučnou úroveň, ale se přechodem do studia nastává kvalitativní pád. (kinej) 3*
Divák je hyena , potřebuje smrt a utrpení, nebo minimálně dynamickou akci, ze které každou chvíli smrt a utrpení kouká, aby ho podobné filmy z hor fascinovaly. Takže jsem se i já zabalila do peřin, připravila si dostatek nápojů a jídla, otevřela si ventilačku pro osvěžující přísun kyslíku a jdu se takto himalájsky vybavena ponořit do tragického výstupu/sestupu na Nanga s bratry Messnery. Nikdy mě totiž nepřestane zajímat, co za neuvěřitelné blázny se to pořád hrcá přes kamení, sníh a laviny někam do náruče smrti, která se velmi často nemilosrdně sevře a máte-li štěstí, tak až roztaje ledovec, třeba vám i ty pozůstatky mrtvých horolezců vydá. Nicméně všechna čest těm, ketří se tam vyškrábali bez kyslíku a goratexek. Na německou produkci slušné a určitě ne nezáživné. Zpracování příběhu nijak nezklamalo, jen tomu cepínu scházela nějaká větší údernost, aby mě to více rozsekalo. V žebříčku dojímavosti si u mě lépe vedlo: Vzývající ticho nebo Nordwand , za zhlédnutí stojí i Pád do ticha a Smrt na Everestu. (Illien) 3*
VELKÁ RECENZE
Fakta jsou jednoduchá a prostá. 27 června r.1970 zdolávají Reinhold a Günther Messnerovi Rupálskou stěnu a následně dobývají vrchol zvaný Nanga Parbat („Nahá hora“). Špatné počasí je však donutí k sestupu jinou (zcela nezajištěnou) cestou. Při sestupu bivakují na JZ hřebenu ve výšce 7800m (zóna smrti) a další dva dny sestupují Mummeryho pilířem v Diamirské stěně. Oba naprosto promrzlí, vyčerpaní na pokraji sil a blouznící pokračují dál v sestupu. Na úpatí Diamirské stěny (skutečnost je však taková, že pravdu zná pouze Reinhold ) Günthera zasypala lavina.
Reinhold se bratra snaží najít, po marném úsilí se vydává na cestu do údolí. Ikdyby skutečnost byla jiná (Reinholdovi je vyčítáno, že vysíleného bratra zanechal napospas smrti), nemáme právo mu nic vyčítat. Günther obrovky hazardoval, když se rozhodl za bratrem nakonec na vrchol vydat a na celkové vyčerpání také následně doplatil. Vyčítat něco Reinholdovi rozhodně není na místě ( byli to proboha bratři, určitě zkusil co se dalo, ale v 8000m máte dost problémů sám se sebou, těžko můžete nějak zásadně druhému pomoct, kromě morální podpory ). Ať už to bylo jakkoliv, skutečnost je taková,že po několika dnech nalézají naprosto vyčerpaného Reinholda místní domorodci a zachraňují ho před jistou smrtí. To jsou FAKTA, teď pojďme k snímku samotnému.
Film je natočen na motivy knihy samotného Reinholda Messnera „Červená světlice na Nanga Parbat“ (navíc byl i konzultantem pro tento snímek), takže předpokládám, že na výslednou podobu měl velký vliv. Přiznávám, že jsem velkým fanouškem velehor a vysokohorské turistiky, takže mám pro tyto typy snímků velkou slabost ( tudíž objektivita jde kolikrát trochu stranou). Nicméně musím přiznat určité zklamání. Očekávání (vzhledem k síle námětu) byla velká. Snímek se nezaobírá pouze samotnou expedicí, ale mapuje také dětství obou bratrů a seznamuje tak diváky s pohnutky, které je vedly k dobývaní velehor a líčí jejich lásku k lezení. Režisér Joseph Vilsmaier se zdařile vyhnul sentimentálním scénám, „ pouze“ věcně vypráví příběh, k tomu návdavkem krásné scenérie velehor ( ikdyž škoda, že se nepodařilo sehnat větší rozpočet, možná to bylo ale pouze a jen z technického hlediska (je totiž patrné že valná většina záběrů (nepočítám celk. záběry) výstupu a sestupu je točena v Alpách).
Nicméně pořád se jedná o krásné a tolik zrádné hory, takže... potud panuje spokojenost. Problém nastává (alespoň v mém případě) v samotných horolezeckých scénách. Je vidět, že Vilsmaier není Macdonald, takže té autentičnosti (kdy to divák celé prožívá s hlavními hrdiny) se nedaří (narozdíl od Touching the void) dosáhnout. Chtělo to postupně gradovat atmosféru a hlavně, v takové výšce (zejména ve stavu jakém se oba bratři nacházeli) stojí spoustu sil, byť jen jediný krok. Neříkám,že zde hlavní hrdinové po hřebenech „ lítají „, nicméně k autenticitě to má daleko. Narozdíl od již zmiňovaného Touching the void , který působí téměř dokumentaristicky, tohle vyznívá hodně „hraně„. Škoda, o zklamání bych přímo nemluvil, ale musím přiznat ( vzhledem k tématu ) očekávání byla rozhodně větší. 65%
SKUTEČNOST
Messnerův první výstup na osmitisícovku – Nanga Parbat (8125 m) v červnu 1970 – skončil tragicky. Podařilo se mu sice spolu se svým bratrem Güntherem vystoupat na vrchol Rupálskou stěnou, což dosud nikdo nedokázal, na cestě zpět však vyčerpaný Günther zahynul v lavině a sám Reinhold byl na pokraji smrti. Měl takové omrzliny, že mu lékaři museli amputovat šest prstů na nohou. Vedoucí expedice Karl Herrligkoffer, Max von Kienlin i další spolulezci navíc podrobili Messnera kritice za jeho rozhodnutí sestoupit opačnou stranou hory a obviňovali ho, že obětoval bratra svým ambicím uskutečnit první přechod Nanga Parbatu. Proti tomuto nařčení stojí objev jihotyrolského horolezce Hanspetera Eisendla. Ten nalezl na úpatí Nanga Parbatu úlomek kosti Günthera Messnera. Test DNA provedl anatomopatolog Eduard Egarter z Institutu soudního lékařství v Innsbrucku.
Tato tragédie však Messnera od Himálají neodradila. Naopak, protože bez vlastních prstů nemohl tak dobře lézt po skalách, stalo se pro něj výzvou dobývání nejvyšších hor světa. Po půl roce přestal učit a studovat, začal se věnovat horolezectví profesionálně, začal přednášet a psát knihy. V létě roku 1972 se oženil s Uschi Demeterovou, která dříve bývala manželkou jeho spolulezce Maxe von Kienlina. V dubnu 1972 se zúčastnil své druhé himálajské expedice na Manáslu (8156 m). Podnikl úspěšný prvovýstup Jižní stěnou, následující noci však zemřeli ve sněhové bouři jeho dva kolegové – Andi Schlick a Franz Jäger. Po této druhé tragédii se Messner rozhodl, že bude lézt sám nebo jen s malým týmem. Již od šedesátých let prosazoval myšlenku lézt na himálajské vrcholy alpským stylem, tedy nalehko a s minimální pomocí jiných osob. Tento styl byl v kontrastu k tehdejším mohutným expedicím s předem vybudovanými výškovými tábory, mnoha nosiči a s cestami zajištěnými fixními lany.
Po několika neúspěšných pokusech o dobytí osmitisícovek vylezl s Peterem Habelerem roku 1975 Severní stěnu vrcholu Gašerbrum I – Hidden Peak (8068 m) alpským stylem během pouhých tří dní (ze základního tábora na vrchol). A v květnu 1978 opět s Habelerem jako první na světě vystoupili na Mount Everest (8848 m) bez umělého kyslíku, čímž naprosto šokovali horolezeckou a lékařskou veřejnost. Již několik týdnů po návratu do Evropy se Messner vydal opět do Himálají a v srpnu 1978 vylezl jako první v historii na osmitisícovku sólově (sám ze základního tábora) – Nanga Parbat (8125 m) Diamírskou stěnou. V roce 1979 vylezl s Michaelem Dacherem na obávanou K2.
Vyvrcholením Messnerovy horolezecké kariéry byl sólový výstup na Mount Everest z tibetské strany v srpnu 1980 (po neúspěšném pokusu z června). V následujících letech se Messnerovi podařilo zdolat i ostatní osmitisícovky. V roce 1984 spolu s Hansem Kammerlanderem jako první přešli dvě osmitisícovky bez přerušení návratem do základního tábora – Gašerbrum I (8068 m) a Gašerbrum II (8035 m). Po výstupu na Lhoce (8516), se stal v říjnu 1986 prvním člověkem, který vylezl na všech čtrnáct osmitisícovek. V prosinci téhož roku se mu výstupem na Mount Vinson (4897) podařilo zkompletovat i Seven Summits, tj. 7 nejvyšších hor všech světadílů, jako teprve čtvrtému člověku (a prvnímu bez použití umělého kyslíku).
Ocenění:
Tokyo IFF
2010 - Joseph Vilsmaier (Zvláštní cena poroty pro film o symbióze člověka a přírody)
DABING
V českém znění: -
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: -
Premiéra Německo: 14.1.2010 Senator Film Verleih
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD:
Poprvé na DVD: 27.2.2013 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 27.2.2013 Magic Box
„Drama o Reinholdu Messnerovi a jeho bratrovi, který zahynul na hoře Nanga Parbat."
OBSAH
Kariéra nejslavnějšího horolezce všech dob Reinholda Messnera byla poznamenána i několika krutými událostmi. Nejvíce ho poznamenala nešťastná smrt jeho bratra Güntera během expedice na Nanga Parbat v roce 1970. Expedice pod vedením Karla Marii Herlingkoffera si dala za cíl dobýt vrchol Nanga Parbatu výstupem legendární Rupálskou stěnou. Reinhold Messner se navzdory nepříznivým okolnostem rozhodl vylézt na vrchol sám. Jeho méně zkušený bratr ho následoval, do základního tábora se však už nevrátil.. .
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
To, že Nanga Parbat nebude snadná hora na výšlap, mi bylo jasné ještě v momentě, kdy jsem čekal a čuměl na reklamy. To by jinak o ní nenatáčeli tenhle příběh dvou bratrů. Když už jsem ale na film koukal, nevěřil jsem vlastním očím, jak těžké a náročné to muselo být. Tvůrci předvedli hodně slušný výkon, stejně tak jako herci. Záběry na Himaláje taky byly naprosto famózní a nebýt té zbytečné syrovosti na úkor emocím, dal bych i pět hvězd. Takhle je to jak z dílny Wernera Herzoga. Brutálně sugestivní, vypočítavé a kruté. (Malarkey) 4*
Film mě zklamal. Jednak tím, že se mi nelíbí že hraje výhradně podle Messnerových not a to i přes můj obdiv k němu. A dále tím, jak sterilně působí lezecké scény z Himalájí. Je zde minimum záběrů horolezců v himalájské krajině, naopak je zde spousta detailních scény obličejů herců. Některé scény působí vysloveně studiově a to je u filmu s takovouto tématikou, který je navíc natočený v roce 2010, vysloveně na závadu. Takový Nordwand je kvalitou těchto záběrů o několik tříd výš. Dokonce ani sníh zde nevypadá opravdově. Ale takové scény z lezení v Alpách jsou bezchybné. Jakmile jsou záběry z terénu drží si film slučnou úroveň, ale se přechodem do studia nastává kvalitativní pád. (kinej) 3*
Divák je hyena , potřebuje smrt a utrpení, nebo minimálně dynamickou akci, ze které každou chvíli smrt a utrpení kouká, aby ho podobné filmy z hor fascinovaly. Takže jsem se i já zabalila do peřin, připravila si dostatek nápojů a jídla, otevřela si ventilačku pro osvěžující přísun kyslíku a jdu se takto himalájsky vybavena ponořit do tragického výstupu/sestupu na Nanga s bratry Messnery. Nikdy mě totiž nepřestane zajímat, co za neuvěřitelné blázny se to pořád hrcá přes kamení, sníh a laviny někam do náruče smrti, která se velmi často nemilosrdně sevře a máte-li štěstí, tak až roztaje ledovec, třeba vám i ty pozůstatky mrtvých horolezců vydá. Nicméně všechna čest těm, ketří se tam vyškrábali bez kyslíku a goratexek. Na německou produkci slušné a určitě ne nezáživné. Zpracování příběhu nijak nezklamalo, jen tomu cepínu scházela nějaká větší údernost, aby mě to více rozsekalo. V žebříčku dojímavosti si u mě lépe vedlo: Vzývající ticho nebo Nordwand , za zhlédnutí stojí i Pád do ticha a Smrt na Everestu. (Illien) 3*
VELKÁ RECENZE
Fakta jsou jednoduchá a prostá. 27 června r.1970 zdolávají Reinhold a Günther Messnerovi Rupálskou stěnu a následně dobývají vrchol zvaný Nanga Parbat („Nahá hora“). Špatné počasí je však donutí k sestupu jinou (zcela nezajištěnou) cestou. Při sestupu bivakují na JZ hřebenu ve výšce 7800m (zóna smrti) a další dva dny sestupují Mummeryho pilířem v Diamirské stěně. Oba naprosto promrzlí, vyčerpaní na pokraji sil a blouznící pokračují dál v sestupu. Na úpatí Diamirské stěny (skutečnost je však taková, že pravdu zná pouze Reinhold ) Günthera zasypala lavina.
Reinhold se bratra snaží najít, po marném úsilí se vydává na cestu do údolí. Ikdyby skutečnost byla jiná (Reinholdovi je vyčítáno, že vysíleného bratra zanechal napospas smrti), nemáme právo mu nic vyčítat. Günther obrovky hazardoval, když se rozhodl za bratrem nakonec na vrchol vydat a na celkové vyčerpání také následně doplatil. Vyčítat něco Reinholdovi rozhodně není na místě ( byli to proboha bratři, určitě zkusil co se dalo, ale v 8000m máte dost problémů sám se sebou, těžko můžete nějak zásadně druhému pomoct, kromě morální podpory ). Ať už to bylo jakkoliv, skutečnost je taková,že po několika dnech nalézají naprosto vyčerpaného Reinholda místní domorodci a zachraňují ho před jistou smrtí. To jsou FAKTA, teď pojďme k snímku samotnému.
Film je natočen na motivy knihy samotného Reinholda Messnera „Červená světlice na Nanga Parbat“ (navíc byl i konzultantem pro tento snímek), takže předpokládám, že na výslednou podobu měl velký vliv. Přiznávám, že jsem velkým fanouškem velehor a vysokohorské turistiky, takže mám pro tyto typy snímků velkou slabost ( tudíž objektivita jde kolikrát trochu stranou). Nicméně musím přiznat určité zklamání. Očekávání (vzhledem k síle námětu) byla velká. Snímek se nezaobírá pouze samotnou expedicí, ale mapuje také dětství obou bratrů a seznamuje tak diváky s pohnutky, které je vedly k dobývaní velehor a líčí jejich lásku k lezení. Režisér Joseph Vilsmaier se zdařile vyhnul sentimentálním scénám, „ pouze“ věcně vypráví příběh, k tomu návdavkem krásné scenérie velehor ( ikdyž škoda, že se nepodařilo sehnat větší rozpočet, možná to bylo ale pouze a jen z technického hlediska (je totiž patrné že valná většina záběrů (nepočítám celk. záběry) výstupu a sestupu je točena v Alpách).
Nicméně pořád se jedná o krásné a tolik zrádné hory, takže... potud panuje spokojenost. Problém nastává (alespoň v mém případě) v samotných horolezeckých scénách. Je vidět, že Vilsmaier není Macdonald, takže té autentičnosti (kdy to divák celé prožívá s hlavními hrdiny) se nedaří (narozdíl od Touching the void) dosáhnout. Chtělo to postupně gradovat atmosféru a hlavně, v takové výšce (zejména ve stavu jakém se oba bratři nacházeli) stojí spoustu sil, byť jen jediný krok. Neříkám,že zde hlavní hrdinové po hřebenech „ lítají „, nicméně k autenticitě to má daleko. Narozdíl od již zmiňovaného Touching the void , který působí téměř dokumentaristicky, tohle vyznívá hodně „hraně„. Škoda, o zklamání bych přímo nemluvil, ale musím přiznat ( vzhledem k tématu ) očekávání byla rozhodně větší. 65%
SKUTEČNOST
Messnerův první výstup na osmitisícovku – Nanga Parbat (8125 m) v červnu 1970 – skončil tragicky. Podařilo se mu sice spolu se svým bratrem Güntherem vystoupat na vrchol Rupálskou stěnou, což dosud nikdo nedokázal, na cestě zpět však vyčerpaný Günther zahynul v lavině a sám Reinhold byl na pokraji smrti. Měl takové omrzliny, že mu lékaři museli amputovat šest prstů na nohou. Vedoucí expedice Karl Herrligkoffer, Max von Kienlin i další spolulezci navíc podrobili Messnera kritice za jeho rozhodnutí sestoupit opačnou stranou hory a obviňovali ho, že obětoval bratra svým ambicím uskutečnit první přechod Nanga Parbatu. Proti tomuto nařčení stojí objev jihotyrolského horolezce Hanspetera Eisendla. Ten nalezl na úpatí Nanga Parbatu úlomek kosti Günthera Messnera. Test DNA provedl anatomopatolog Eduard Egarter z Institutu soudního lékařství v Innsbrucku.
Tato tragédie však Messnera od Himálají neodradila. Naopak, protože bez vlastních prstů nemohl tak dobře lézt po skalách, stalo se pro něj výzvou dobývání nejvyšších hor světa. Po půl roce přestal učit a studovat, začal se věnovat horolezectví profesionálně, začal přednášet a psát knihy. V létě roku 1972 se oženil s Uschi Demeterovou, která dříve bývala manželkou jeho spolulezce Maxe von Kienlina. V dubnu 1972 se zúčastnil své druhé himálajské expedice na Manáslu (8156 m). Podnikl úspěšný prvovýstup Jižní stěnou, následující noci však zemřeli ve sněhové bouři jeho dva kolegové – Andi Schlick a Franz Jäger. Po této druhé tragédii se Messner rozhodl, že bude lézt sám nebo jen s malým týmem. Již od šedesátých let prosazoval myšlenku lézt na himálajské vrcholy alpským stylem, tedy nalehko a s minimální pomocí jiných osob. Tento styl byl v kontrastu k tehdejším mohutným expedicím s předem vybudovanými výškovými tábory, mnoha nosiči a s cestami zajištěnými fixními lany.
Po několika neúspěšných pokusech o dobytí osmitisícovek vylezl s Peterem Habelerem roku 1975 Severní stěnu vrcholu Gašerbrum I – Hidden Peak (8068 m) alpským stylem během pouhých tří dní (ze základního tábora na vrchol). A v květnu 1978 opět s Habelerem jako první na světě vystoupili na Mount Everest (8848 m) bez umělého kyslíku, čímž naprosto šokovali horolezeckou a lékařskou veřejnost. Již několik týdnů po návratu do Evropy se Messner vydal opět do Himálají a v srpnu 1978 vylezl jako první v historii na osmitisícovku sólově (sám ze základního tábora) – Nanga Parbat (8125 m) Diamírskou stěnou. V roce 1979 vylezl s Michaelem Dacherem na obávanou K2.
Vyvrcholením Messnerovy horolezecké kariéry byl sólový výstup na Mount Everest z tibetské strany v srpnu 1980 (po neúspěšném pokusu z června). V následujících letech se Messnerovi podařilo zdolat i ostatní osmitisícovky. V roce 1984 spolu s Hansem Kammerlanderem jako první přešli dvě osmitisícovky bez přerušení návratem do základního tábora – Gašerbrum I (8068 m) a Gašerbrum II (8035 m). Po výstupu na Lhoce (8516), se stal v říjnu 1986 prvním člověkem, který vylezl na všech čtrnáct osmitisícovek. V prosinci téhož roku se mu výstupem na Mount Vinson (4897) podařilo zkompletovat i Seven Summits, tj. 7 nejvyšších hor všech světadílů, jako teprve čtvrtému člověku (a prvnímu bez použití umělého kyslíku).
Ocenění:
Tokyo IFF
2010 - Joseph Vilsmaier (Zvláštní cena poroty pro film o symbióze člověka a přírody)
DABING
V českém znění: -
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: -
Premiéra Německo: 14.1.2010 Senator Film Verleih
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD:
Poprvé na DVD: 27.2.2013 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 27.2.2013 Magic Box
Tvůrci a herci
Joseph Vilsmaier (Režie), Jörg A.L. Schallehn (Produkce), Joseph Vilsmaier (Produkce), Gustavo Santaolalla (Hudba), Helmfried Kober (Kamera), Sandy Saffeels (Střih), Uli Schön (Střih), Franziska Aigner-Kuhn (Casting), Anton Gerg (Scénografie), Renate Schoenian (Kostýmy), Stefan Busch (Zvuk), Heiner Niehues (Masky), Reinhard Klooss (Scénář), Florian Stetter (Herec), Andreas Tobias (Herec), Karl Markovics (Herec), Sebastian Bezzel (Herec), Volker Bruch (Herec), Matthias Habich (Herec), Jule Ronstedt (Herec), Lena Stolze (Herec), Alexander Held (Herec), Markus Krojer (Herec), Michael Kranz (Herec), Steffen Schroeder (Herec), Horst Kummeth (Herec), Lorenzo Nedis (Herec), Josef Daser (Herec)
2002/98/USA/Komedie, Romantický
- Nanga Parbat (v preklade "nahá hora") je 9. najvyššia hora sveta s výškou 8125 m n. m.. Údolie rieky Indus (najvýznamnejšia rieka v Pakistane) prevyšuje o 7000 m na 27 km vzdialenosti a Rupalská južná stena je s prevýšením 4600 m najvyššia na svete.
- Nanga Parbat je prvá osemtisícovka, na ktorú sa človek pokúsil vystúpiť (v roku 1895, vedúci Mummery). Od tej doby až do prvovýstupu v roku 1953, si hora vyžiadala 31 ľudských životov.
- Natáčanie v horskom prostredí bolo robené s dvoma 35 mm a jednou 70 mm kamerou.
- Reinhold Messner spolupracoval na filmu jako odborný poradce.
- Ako prví československí horolezci stáli na vrchole Nanga Parbatu Ivan Fiala a Michal Orolín, a to 11. 7. 1971. Vystúpili na vrchol novou čs. cestou. Expedíciu viedol Ivan Gálfy - náčelník Horskej služby.
- Na Nanga Parbat se Reinhold vrátil ještě v roce 1978, kdy vrchol zdolal sólovýstupem.
- Reinholdu Messnerovi bylo po dramatickém sestupu amputováno 6 prstů na nohou, na hory přesto ve svém životě nezanevřel. Začal se více věnovat výškovému horolezectví a a v roce 1986 jako první člověk na světě zdolal všech 14 osmitisícovek. Dějiny přepsal též prvním výstupem na Everest bez kyslíku.
- Část ostatků Günthera byla nalezena v roce 2005 v Diamírské stěně a potvrdila se tak Reinholdova verze příběhu.
Odkazy
-