Likvidátor / Eraser (1996/115/USA/Akční, Thriller, Krimi, Drama) 62%
06.03.2018 19:09
JEDNOU VĚTOU
„Likvidátor - ten, který zahlazuje stopy. "Zlikviduje" vaši minulost, aby zachránil vaši budoucnost.“
OBSAH
Jean-Baptiste Grenouille má vlastnost génia – svým nosem dokáže zachytit, detailně popsat a charakterizovat všechny vůně, které se kolem něj mihnou. Okamžitě rozpozná jejich složení, míru použitých komponentů, čehož využívá pro výrobu těch nejúžasnějších parfémů na světě. Zoufale však touží po vytvoření dokonalé vůně. Naprosto zbavený citu se rozhodne vytvořit démonickou vůni, jejíž základní esencí bude vůně mladé dívky, nevinné a čisté. A učiní pro to vše...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nečekal bych, že Tykwer někdy natočí jednak historickou pohádku, a jednak film, který ve mně nezanechá žádné pocity. Přes všechnu tu luxusní výpravu a výborné herecké výkony mi tohle hopsání mezi Fantomem Paříže a Oliverem Twistem bylo s ubíhajícím časem pořád víc a víc volnější u krku, a to až do té míry, že si rozmyslím, jestli se podívám ještě jednou. Jen dobovým naturalismem mě totiž režisér Tykwerova formátu opravdu nedostane, a na něco hlubšího o mysli velmi specifického génia Parfém i přes velkorysou stopáž prostě nemá. Škoda. 70% Tak tohle jsem napsal nějaký čas po prvním a dlouho dlouho před druhým zhlédnutím a následným přečtením předlohy. Dnes vidím, že jsem při původním hodnocení opomenul zdůraznit formální kvality filmu a - a to především - Tykwerovu dokonalou znalost filmového média. Kaiser současného německého filmu (Entschuldigung, Herr Haneke, ale Vaše filmy jsou pro mě až příliš umělecky onanistické) přesně vystihl, co z knihy může přenést na plátno, a co je na něj třeba přidat, aby divák měl alespoň podobný zážitek jako čtenář. Film má výrazný a snadno zapamatovatelný obrazový symbol v pouzdru se třinácti flakóny, kniha má spoustu stránek věnovaných prchavému světu pachů a vůní a jejich životu v mysli zcela asociálního génia, který je zlý a plný nenávisti. Film nevyhnutelně Grenouilleho přikrášlil, aby s ním diváci ty dvě a půl hodiny vydrželi, a udělal z něj de facto chudáka stíhaného jeho vlastní výjimečností. A takto se dá pokračovat i dál. Jen tak mimochodem řečeno, kdyby se režisér pověnoval historické satiře tak jako to udělal autor, vydalo by to na čtyři hodiny. Tom Tykwer si zkrátka dokonale vyhrál s tím, čemu nejlépe rozumí, a tento jeho počin je nutno ocenit. Bohužel bych se tím zachoval neférově k ostatním zpracováním knižních předloh a zpronevěřil se svému "systému" hodnocení, protože můj zážitek z Parfému nejvýrazněji umocnilo právě až přečtení Süskindova románu. Pravda je ovšem taková, že teď, kdy jsem si při druhém pokusu vychutnal všechny ty řemeslné detaily a umělecké finesy a následně jako u vytržení konfrontoval obraz s psaným slovem a za ním schovanými duševními obrazy, bych bez rozmýšlení vyťal tomuto skutečně velkému evropskému filmu 90%. Osmdesátka proto bude dostatečně solidním kompromisem. (Gemini) 4*
Navození voňavosti byla věc, u které mě nejvíc zajímalo, jak si s ní režisér poradí. Knižní předlohu jsem nečetla, takže tohle a dobré ohlasy byly to jediné, co mě na film mohlo nalákat. A musím říct, že ta vůně se moc povedla... Instinktivně jsem se několikrát snažila spolu s hrdiny cítit to, co, zdálo se, cítí oni, chtěla jsem si přičichnout k té květinové zahradě, kterou evokoval Jeanův "dobrý" parfém. Vizuální krása zde dostává oproti jiným filmů naprosto nový rozměr, který sice nemůže slézt z plátna (chtělo by to vymyslet nové, pachové, kino, když může existovat IMAX... ;-)), ale intuitivně divákovi vleze pod kůži a někde v podvědomí je cítit. Tenhle film není dokonalý, stejně, jako nebyl dokonalý ten finální parfém (resp. byl, alejen z omezeného úhlul pohledu), ale stejně jako on může být pro někoho výborný. Příběh sám o sobě vlastně není vůbec zvláštní, jenže o ten tady vůbec nejde, to, co ho dělá výjimečným je výše zmíněné zpracování a herecké výkony. Některé scény byly dovedeny téměř k dokonalosti (jeden příklad za všechny - Baldini, jeho první setkání s Jeanem a míchání parfému Amour), ale jako celku k dokonalosti kus chybí. Přesto je to dílo, které stojí za shlédnutí, alespoň pro ty vizuální orgie (teď nemyslím skutečné orgie na konci) a pro to, že něco tak "velkého" se v Evropě moc často netočí. (Galadriel) 4*
Tento tajuplný a důmyslný příběh vraha je podle knihy, která se stala světovým bestsellerem a vynesla německému spisovateli bezmeznou slávu. Prostor filmu samotný se zaobírá chlapcem, později mužem, který měl nadměrný čich oproti jiným lidem a jak nebyl pochopen okolím ani on nedokázal pochopit okolí a žil jen pro jedno, vytvořit nejdokonalejší vůni na světě. Je pravda, že po celé dvě a půl hodiny se stále něco děje a herecký arsenál je nabytý až k prasknutí, ale samotný děj se plácá stále na jednom a tom samém místě a nedává samotné atmosféře té doby prostor. Podle mě se příliš upíná jen na samotnou postavu, a i když je to chvílemi příliš abstraktní a fantastické dokáže zaujmout a vtáhnout do děje fantastickým způsobem. O to víc bude šokovat závěr, který je všechno jen ne čekaný a zdá se, že sází na labužnické oko diváka. Přesto jsem nebyl natolik potěšen nakolik jsem čekal. Je to znát hlavně na tom, že mě film samotný nedokázal donutit opatřit si patřičný bestseller, který se za tak krátkou dobu dokázal stát tak oblíbeným. --- Mám nejlepší nos v Paříži. Zná všechny pachy světa. (Malarkey) 4*
VELKÁ RECENZE
Na CSFD jsem uvedl, že čím je Tarkovského Stalker pro vnímání času, tím je Parfém pro vůně. Vím, jak malé vážnosti tento ruský tvůrce mezi čtenáři MZ pojímá (předpokládám, že VIM s kterýmkoliv z jeho filmů by četl maximálně jeho autor) a proto svou tezi měním na: čím je Elvis Presley pro rock´n´roll, tím je... a zbytek už znáte. Patřím k těm, kteří slavnou předlohu nečetli (i když paperback, který nedávno vyšel za 99Kč mě k tomu asi donutí) a proto nejsem kompetentní říct, zda je slavná Sűskindova kniha zfilmovatelná nebo ne, případně dobře či špatně zadaptovaná. A po pravdě řečeno, jsem tomu docela rád. Hovory na téma "ale v knize je to jinak" mě totiž poslední dobou už docela unavují.
Pro úplnost dodám, že na Parfému si prý vylámaly zuby esa typu Miloš Forman, Stanley Kubrick a Martin Scorsese, až musel přijít tvůrce o generaci mladší a podle všeho natočit mnohem svižnější záležitost, než by to zvládl kdokoliv z výše jmenovaných. Nic proti slavným pánům, každý z nich by jistě přišel se svou originální troškou do mlýna - u Formana by Parfém dopadl asi jako Valmont, Amadeus nebo Goyovi duchové, u Kubricka jako Barry Lyndon a u Scorseseho by se stylově lehce otřel o Gangy New Yorku - a nemusela by to ani být nuda. Jsem však rád, že se adaptace nakonec ujal pro mě nečekaný Tom Tykwer, kterého si spojujeme s běžící Lolou a nikoliv se snímky z nichž čpí smrad pařížských stok, přebíjených vůní pudru a krásných dívek louhovaných za tepla.
Prozatím netuším, jak pachový vjem zprostředkovává Sűskindův text, ale Tykwer do samého středu svého filmu umístil vůni, respektive lidský smysl - čich, a pudovost. V Tykwerově uchopení se touha hlavního hrdiny, obdařeného geniálními čichovými schopnostmi a pátrajícího po dokonalé esenci, stává dobrodružstvím hodným Indiana Jonese. A Tykwer dělá všechno pro to, abychom svůj čichový orgán nenechali zahálet a začali si vybavovat, jak voní to a ono. Už v první scéně na tržišti nám ukazuje značně aromatické věci a jako stařičký učitel s dlouhým ukazovátkem přikládá špičku na velkou nástěnnou tabuli a ptá se nás: jak voní tohle? a jak tamto? Několik lidí se mi po projekci nezávisle na sobě svěřilo, že už v sále si začali uvědomovat vůně ve svém okolí. Podobně i já: můj kolega vpravo byl zřejmě náruživý kuřák, paní vlevo asi před projekcí navštívila vývařovnu kolonela z Kentucky. Když se Jean-Baptiste Grenouilleovi podaří získat esenci růže a její první kapka padá v makrodetailu a zpomaleném záběru do kádinky, doslova cítíte, jak se vůně rozstříkne po celém kinosále. Řekl bych, že lepšími kinematografickými prostředky už snad ani vůně vyjádřit nejdou. A co se týče čistoty filmové řeči, jde o něco, po čem zjevně toužili i američtí kinaři 50. let, kteří u vybraných filmů trošku švindlovali a vstřikovali do sálu vonné látky, ať se diváci pomějí. Vyjádřit to samé obrazem však pro ně byla ještě hudba daleké budoucnosti...
Úvodní směs brutality, přidušeného erotična, špetky pudovosti a jemného humoru - vivat Dustin Hoffman! - patří bez přehánění k jedněm z nejpovedenějších vyjádření ducha doby, jaký jsem kdy na plátně viděl. Je to o to zajímavější, že podprahově stále cítíte, že Tykwer tam se svou dynamickou kamerou neustále protlačuje cosi cizorodého, co z vážně pojatých historických filmů běžně neznáme – asi jako hudba v traileru k Marie Antoinette – a zároveň se nám něčeho nedostává: vhledu do hlavní postavy. Chcete-li psychologie. Vrah mladých dívek, toužící po dokonalé vůni, Jean-Baptiste Grenouille je duševně plošší než žehlící prkno a pod kůži se mu nedostaneme ani o milimetr. Prakticky nikde se o něm nevyjeví nic, co by nám jej zlidštilo. Zlatý Hannibal Lecter.
Kupodivu to vůbec nevadí, protože jeho citová plochost je naopak naprosto na místě. Je totiž hrdinou, kterému nejde o úspěch, moc, bohatství, ani ženy, což jsou běžné roznětky jednání a hnojivo skomírající motivace, s nimiž si ctitelé herecké metody Stanislavského vždycky velmi rádi vyhrají. Jean-Baptiste touží jen po dokonalé vůni. Zní to zvláštně, ale právě od takto podivného hrdiny, který nemá touhy jako každý druhý, se můžeme dočkat toho největšího a nejsofistikovanějšího zla, jaké si dokážete představit. Zla, které pro své konání nemá žádný vznešený, ani zavrženíhodný motiv, jen slast z chvilkového nasycení jednoho smyslu. Ben Whishaw jako Jean-Baptiste Grenouille je ukázkou toho, že k působivému hereckému výkonu stačí vhodně (ne)disponovaný herec a ještě k tomu nemusí ani moc mluvit. Jean-Baptiste za celý film nepronese víc než dvacet vět, ale pokud už začínáte tušit, s kým máte tu čest, pokaždé vás u toho mrazí. Tím víc, že si uvědomujete zvláštní rozpor mezi jeho zavrženíhodností a zároveň jakousi těžko definovatelnou čistotou. Ano, nějak takhle jsem si představoval Iluzionistu.
Osobně lituji, že přibližně ve třetině se Jean-Baptiste vydá mimo dramaticky a prostorově sevřený Paříž na venkov a z filmu cosi zmizí. Jakoby se prověsila dosud napnutá struna a uslyšíte první falešné tóny. Děj se lehce prosvětlí, přibude postav, motivů, ale také nedokonalostí. Během pařížských scén jsme měl dojem, že sleduji film, který výrazně nabourá mé letošní TOP5, ale od druhé třetiny mě to rychle přešlo. Atmosféra začíná slábnout, makabrózní činy hlavního hrdiny nepůsobí tak vyšinutě, jak by měly, dokonce se objevují logické chyby a ani Jean-Baptiste už ke škodě věci není v zaměřovači tak často jako dosud. Těžko uvěřit, že by sériový vrah typu Grenouille unikal zodpovědným úřadům tak dlouho. A ještě na tak malém městě! Bohužel, slavný Alan Rickman opět ukazuje, že hraje sice obstojně, ale stále dokola „shakespearovsky“ stejně. A vidět to samé u Lásky nebeské, Harryho Pottera a půl tuctu dalších věcí už docela nudí. V této části se mé hodnocení ustálilo těsně pod 6/10.
Ovšem poslední pětina vše napraví a já nemůžu než tleskat. Bohužel vám tu nemůžu prozradit čemu konkrétně. Film má sice dva konce, ale oba jsou hooodně zvláštní a vyskočí vám u nich pěkných pár otazníků. Přiznám se, že když se začalo dít na prvním náměstí to, co se dělo, dost mě to vykolejilo, ale čím dál víc mi začalo připadat, že v některých momentech nemá Parfém daleko k dokonalosti, pro kterou je číslovka 100% zcela nevystihující. Domnívám se, že z „prvního konce“ by měl radost i Sigmund Freud, protože tak úzké sepětí náboženského vytržení a sexuality se jen tak nevídá. Ale víc už ani slovo. Druhý konec na mě zapůsobil nejen kvůli tomu, co vidíme, ale i kvůli tomu, že nám hlas vypravěče krátce před tím poskytne jeden z mála vhledů do Grenouilleovy postavy, která se ve svém nízkém věku a s v podstatě jedinou dovedností dotkla věčnosti.
Po pravdě řečeno, nevím, co za „message“ se v těchto dvou scénách ukrývá, ale již několik dní na to nedokážu nemyslet. A budu rád, když pod článek napíšte, co znamenaly pro vás. Žádný z předešlých Tykwerových filmů mě ani z poloviny tak nezasáhl (dokonce ani Nebe ne), ale jsem rád, že jsem konečně prohlédl a ucítil...parfém;)
P.S. Triky od českého UPP jsou tentokrát skvělé. Silný kuřák vedle mě své partnerce několikrát tvrdil, že „k těm barákům na mostě se musíme jet podívat.“ Existuje pro CGI most lepší vizitka?
PODROBNÝ POPIS FILMU
Johna Krugera z oddělení FBI na ochranu svědků čeká další úkol: hlavní účetní jisté zbrojařské firmy má oprávněné podezření, že nově vyvíjené zbraně jsou expedovány tajně přes hranice teroristům. Je třeba, aby ji John ochránil a ona mohla svědčit u soudu. Lee vnikne do podniku a na disketu nahrává kompromitující skutečnosti, sledují ji ale kamery a hned poté si ji k sobě volá šéf William Donahue. Dívka si myslí, že ji zastřelí, ale on na místě spáchá sebevraždu...
Agent FBI Deguerin svěřuje Lee do Johnovy péče a nabízí jí novou identitu, ona ale odmítá. Vrací se domů a rychle kopíruje kompromitující disketu. Spojí se také se svou přítelkyní, novinářkou Isaacsonovou, která chce o celé záležitosti informovat veřejnost. Lee ale odposlouchávají hovory, což novinářku stojí život.
John se rozhodne dívku ukrýt na místě, kde by ji nikdo nenašel, a zároveň jí doporučuje, aby nevěřila nikomu, ani agentům FBI. On osobně pracuje vždy sám, a proto se na něj nikdy nikdo nemůže odvolávat. Lee dostává pokoj u staré Japonky a John pokračuje ve své práci...
Při další akci nabyde John podezření, že někdo z FBI zradil. V letadle, ve kterém cestuje s Deguerinem, ho omámí a dalšího mladého agenta Monroea chladnokrevně zabije. John konečně ví, kdo tím zrádcem je...
Podaří se mu vyskočit z letadla padákem a zachránit si tak život. Deguerin se pokouší přesvědčit šéfa Bellera, že všechny mrtvé má na svědomí právě John, který se nechal podplatit zločinci a přešel na jejich stranu. Beller tomu nechce věřit, prozatím ale nemá proti Deguerinovi žádný důkaz. John tady pokračuje v boji proti Deguerinovi s tím, že musí za každou cenu získat důkaz, který by ho očistil od tohoto podezření...
Protože ani úkryt v japonské čtvrti nebyl zcela bezpečný, přemístí John Lee ke svému příteli páterovi Rodriguezovi. Lee mu prozradí existenci prototypu nové pušky "EM", fungující na elektromagnetické pulzy. Brzy vyjde najevo, že tisíc těchto tajně vyrobených zbraní má být již velmi brzy prostřednictvím šéfa ruské mafie Petrofského dodáno teroristům....
Ocenění:
European Film Awards
2007 - Frank Griebe (Nejlepší kamera - Cena Carlo di Palma)
2007 - Uli Hanisch (Cena znamenitosti)
2007 - Ben Whishaw (Nejlepší herec) (nominace)
2007 - Johnny Klimek, Reinhold Heil, Tom Tykwer (Nejlepší hudba) (nominace)
2007 - Tom Tykwer (Cena diváků) (nominace)
DABING
1.DABING (VHS, Nova, DVD, Markíza)
V českém znění: Pavel Soukup - Arnold Schwarzenegger (John 'Likvidátor' Kruger), Pavel Rímský - James Caan (Robert Deguerin), Simona Postlerová - Vanessa Williams (Lee Cullenová), Jiří Zavřel - James Coburn (Beller), Jan Pohan - Andy Romano (Náměstek ministra obrany Daniel Harper), Miloš Vávra - Robert Pastorelli (Johnny Casteleone), Bohdan Tůma - Nick Chinlund (Calderon) + Mark Rolston (J. Scar, titulky), Martin Kolár, Karel Chromík - James Cromwell (William Donohue) + Joe Viterelli (Tony Two-Toes), Lucie Kožinová - Roma Maffia (Claire Isaacsová), Eva Miláčková, Milan Gargula, Zbyšek Pantůček - Danny Nucci (Agent Monroe), Miroslav Středa, Dalimil Klapka, Radovan Vaculík - John Slattery (Agent FBI Corman) + Cylk Cozart (Darryl), Martin Čech, Lenka Bělohlavová
Překlad: Jan Kohout
Zvuk: Miloš Zajdl
Produkce: Luděk Blažek
Dialogy a režie: Jitka Tošilová
Vyrobilo: Studio ZERO pro Warner Home Video 1997
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 22.8.1996 Gemini Film
Premiéra USA: 21.6.1996 Warner Bros. US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 24.3.1997 (VHS) Warner Home Video
Poprvé na DVD: 4.9.1997 Warner Bros. CZ
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 4 122 930
Tržby celkem - $ 233 200 000
Návštěvnost v ČR 113 763
Náklady (Rozpočet) - $ 100 000 000
„Likvidátor - ten, který zahlazuje stopy. "Zlikviduje" vaši minulost, aby zachránil vaši budoucnost.“
OBSAH
Jean-Baptiste Grenouille má vlastnost génia – svým nosem dokáže zachytit, detailně popsat a charakterizovat všechny vůně, které se kolem něj mihnou. Okamžitě rozpozná jejich složení, míru použitých komponentů, čehož využívá pro výrobu těch nejúžasnějších parfémů na světě. Zoufale však touží po vytvoření dokonalé vůně. Naprosto zbavený citu se rozhodne vytvořit démonickou vůni, jejíž základní esencí bude vůně mladé dívky, nevinné a čisté. A učiní pro to vše...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nečekal bych, že Tykwer někdy natočí jednak historickou pohádku, a jednak film, který ve mně nezanechá žádné pocity. Přes všechnu tu luxusní výpravu a výborné herecké výkony mi tohle hopsání mezi Fantomem Paříže a Oliverem Twistem bylo s ubíhajícím časem pořád víc a víc volnější u krku, a to až do té míry, že si rozmyslím, jestli se podívám ještě jednou. Jen dobovým naturalismem mě totiž režisér Tykwerova formátu opravdu nedostane, a na něco hlubšího o mysli velmi specifického génia Parfém i přes velkorysou stopáž prostě nemá. Škoda. 70% Tak tohle jsem napsal nějaký čas po prvním a dlouho dlouho před druhým zhlédnutím a následným přečtením předlohy. Dnes vidím, že jsem při původním hodnocení opomenul zdůraznit formální kvality filmu a - a to především - Tykwerovu dokonalou znalost filmového média. Kaiser současného německého filmu (Entschuldigung, Herr Haneke, ale Vaše filmy jsou pro mě až příliš umělecky onanistické) přesně vystihl, co z knihy může přenést na plátno, a co je na něj třeba přidat, aby divák měl alespoň podobný zážitek jako čtenář. Film má výrazný a snadno zapamatovatelný obrazový symbol v pouzdru se třinácti flakóny, kniha má spoustu stránek věnovaných prchavému světu pachů a vůní a jejich životu v mysli zcela asociálního génia, který je zlý a plný nenávisti. Film nevyhnutelně Grenouilleho přikrášlil, aby s ním diváci ty dvě a půl hodiny vydrželi, a udělal z něj de facto chudáka stíhaného jeho vlastní výjimečností. A takto se dá pokračovat i dál. Jen tak mimochodem řečeno, kdyby se režisér pověnoval historické satiře tak jako to udělal autor, vydalo by to na čtyři hodiny. Tom Tykwer si zkrátka dokonale vyhrál s tím, čemu nejlépe rozumí, a tento jeho počin je nutno ocenit. Bohužel bych se tím zachoval neférově k ostatním zpracováním knižních předloh a zpronevěřil se svému "systému" hodnocení, protože můj zážitek z Parfému nejvýrazněji umocnilo právě až přečtení Süskindova románu. Pravda je ovšem taková, že teď, kdy jsem si při druhém pokusu vychutnal všechny ty řemeslné detaily a umělecké finesy a následně jako u vytržení konfrontoval obraz s psaným slovem a za ním schovanými duševními obrazy, bych bez rozmýšlení vyťal tomuto skutečně velkému evropskému filmu 90%. Osmdesátka proto bude dostatečně solidním kompromisem. (Gemini) 4*
Navození voňavosti byla věc, u které mě nejvíc zajímalo, jak si s ní režisér poradí. Knižní předlohu jsem nečetla, takže tohle a dobré ohlasy byly to jediné, co mě na film mohlo nalákat. A musím říct, že ta vůně se moc povedla... Instinktivně jsem se několikrát snažila spolu s hrdiny cítit to, co, zdálo se, cítí oni, chtěla jsem si přičichnout k té květinové zahradě, kterou evokoval Jeanův "dobrý" parfém. Vizuální krása zde dostává oproti jiným filmů naprosto nový rozměr, který sice nemůže slézt z plátna (chtělo by to vymyslet nové, pachové, kino, když může existovat IMAX... ;-)), ale intuitivně divákovi vleze pod kůži a někde v podvědomí je cítit. Tenhle film není dokonalý, stejně, jako nebyl dokonalý ten finální parfém (resp. byl, alejen z omezeného úhlul pohledu), ale stejně jako on může být pro někoho výborný. Příběh sám o sobě vlastně není vůbec zvláštní, jenže o ten tady vůbec nejde, to, co ho dělá výjimečným je výše zmíněné zpracování a herecké výkony. Některé scény byly dovedeny téměř k dokonalosti (jeden příklad za všechny - Baldini, jeho první setkání s Jeanem a míchání parfému Amour), ale jako celku k dokonalosti kus chybí. Přesto je to dílo, které stojí za shlédnutí, alespoň pro ty vizuální orgie (teď nemyslím skutečné orgie na konci) a pro to, že něco tak "velkého" se v Evropě moc často netočí. (Galadriel) 4*
Tento tajuplný a důmyslný příběh vraha je podle knihy, která se stala světovým bestsellerem a vynesla německému spisovateli bezmeznou slávu. Prostor filmu samotný se zaobírá chlapcem, později mužem, který měl nadměrný čich oproti jiným lidem a jak nebyl pochopen okolím ani on nedokázal pochopit okolí a žil jen pro jedno, vytvořit nejdokonalejší vůni na světě. Je pravda, že po celé dvě a půl hodiny se stále něco děje a herecký arsenál je nabytý až k prasknutí, ale samotný děj se plácá stále na jednom a tom samém místě a nedává samotné atmosféře té doby prostor. Podle mě se příliš upíná jen na samotnou postavu, a i když je to chvílemi příliš abstraktní a fantastické dokáže zaujmout a vtáhnout do děje fantastickým způsobem. O to víc bude šokovat závěr, který je všechno jen ne čekaný a zdá se, že sází na labužnické oko diváka. Přesto jsem nebyl natolik potěšen nakolik jsem čekal. Je to znát hlavně na tom, že mě film samotný nedokázal donutit opatřit si patřičný bestseller, který se za tak krátkou dobu dokázal stát tak oblíbeným. --- Mám nejlepší nos v Paříži. Zná všechny pachy světa. (Malarkey) 4*
VELKÁ RECENZE
Na CSFD jsem uvedl, že čím je Tarkovského Stalker pro vnímání času, tím je Parfém pro vůně. Vím, jak malé vážnosti tento ruský tvůrce mezi čtenáři MZ pojímá (předpokládám, že VIM s kterýmkoliv z jeho filmů by četl maximálně jeho autor) a proto svou tezi měním na: čím je Elvis Presley pro rock´n´roll, tím je... a zbytek už znáte. Patřím k těm, kteří slavnou předlohu nečetli (i když paperback, který nedávno vyšel za 99Kč mě k tomu asi donutí) a proto nejsem kompetentní říct, zda je slavná Sűskindova kniha zfilmovatelná nebo ne, případně dobře či špatně zadaptovaná. A po pravdě řečeno, jsem tomu docela rád. Hovory na téma "ale v knize je to jinak" mě totiž poslední dobou už docela unavují.
Pro úplnost dodám, že na Parfému si prý vylámaly zuby esa typu Miloš Forman, Stanley Kubrick a Martin Scorsese, až musel přijít tvůrce o generaci mladší a podle všeho natočit mnohem svižnější záležitost, než by to zvládl kdokoliv z výše jmenovaných. Nic proti slavným pánům, každý z nich by jistě přišel se svou originální troškou do mlýna - u Formana by Parfém dopadl asi jako Valmont, Amadeus nebo Goyovi duchové, u Kubricka jako Barry Lyndon a u Scorseseho by se stylově lehce otřel o Gangy New Yorku - a nemusela by to ani být nuda. Jsem však rád, že se adaptace nakonec ujal pro mě nečekaný Tom Tykwer, kterého si spojujeme s běžící Lolou a nikoliv se snímky z nichž čpí smrad pařížských stok, přebíjených vůní pudru a krásných dívek louhovaných za tepla.
Prozatím netuším, jak pachový vjem zprostředkovává Sűskindův text, ale Tykwer do samého středu svého filmu umístil vůni, respektive lidský smysl - čich, a pudovost. V Tykwerově uchopení se touha hlavního hrdiny, obdařeného geniálními čichovými schopnostmi a pátrajícího po dokonalé esenci, stává dobrodružstvím hodným Indiana Jonese. A Tykwer dělá všechno pro to, abychom svůj čichový orgán nenechali zahálet a začali si vybavovat, jak voní to a ono. Už v první scéně na tržišti nám ukazuje značně aromatické věci a jako stařičký učitel s dlouhým ukazovátkem přikládá špičku na velkou nástěnnou tabuli a ptá se nás: jak voní tohle? a jak tamto? Několik lidí se mi po projekci nezávisle na sobě svěřilo, že už v sále si začali uvědomovat vůně ve svém okolí. Podobně i já: můj kolega vpravo byl zřejmě náruživý kuřák, paní vlevo asi před projekcí navštívila vývařovnu kolonela z Kentucky. Když se Jean-Baptiste Grenouilleovi podaří získat esenci růže a její první kapka padá v makrodetailu a zpomaleném záběru do kádinky, doslova cítíte, jak se vůně rozstříkne po celém kinosále. Řekl bych, že lepšími kinematografickými prostředky už snad ani vůně vyjádřit nejdou. A co se týče čistoty filmové řeči, jde o něco, po čem zjevně toužili i američtí kinaři 50. let, kteří u vybraných filmů trošku švindlovali a vstřikovali do sálu vonné látky, ať se diváci pomějí. Vyjádřit to samé obrazem však pro ně byla ještě hudba daleké budoucnosti...
Úvodní směs brutality, přidušeného erotična, špetky pudovosti a jemného humoru - vivat Dustin Hoffman! - patří bez přehánění k jedněm z nejpovedenějších vyjádření ducha doby, jaký jsem kdy na plátně viděl. Je to o to zajímavější, že podprahově stále cítíte, že Tykwer tam se svou dynamickou kamerou neustále protlačuje cosi cizorodého, co z vážně pojatých historických filmů běžně neznáme – asi jako hudba v traileru k Marie Antoinette – a zároveň se nám něčeho nedostává: vhledu do hlavní postavy. Chcete-li psychologie. Vrah mladých dívek, toužící po dokonalé vůni, Jean-Baptiste Grenouille je duševně plošší než žehlící prkno a pod kůži se mu nedostaneme ani o milimetr. Prakticky nikde se o něm nevyjeví nic, co by nám jej zlidštilo. Zlatý Hannibal Lecter.
Kupodivu to vůbec nevadí, protože jeho citová plochost je naopak naprosto na místě. Je totiž hrdinou, kterému nejde o úspěch, moc, bohatství, ani ženy, což jsou běžné roznětky jednání a hnojivo skomírající motivace, s nimiž si ctitelé herecké metody Stanislavského vždycky velmi rádi vyhrají. Jean-Baptiste touží jen po dokonalé vůni. Zní to zvláštně, ale právě od takto podivného hrdiny, který nemá touhy jako každý druhý, se můžeme dočkat toho největšího a nejsofistikovanějšího zla, jaké si dokážete představit. Zla, které pro své konání nemá žádný vznešený, ani zavrženíhodný motiv, jen slast z chvilkového nasycení jednoho smyslu. Ben Whishaw jako Jean-Baptiste Grenouille je ukázkou toho, že k působivému hereckému výkonu stačí vhodně (ne)disponovaný herec a ještě k tomu nemusí ani moc mluvit. Jean-Baptiste za celý film nepronese víc než dvacet vět, ale pokud už začínáte tušit, s kým máte tu čest, pokaždé vás u toho mrazí. Tím víc, že si uvědomujete zvláštní rozpor mezi jeho zavrženíhodností a zároveň jakousi těžko definovatelnou čistotou. Ano, nějak takhle jsem si představoval Iluzionistu.
Osobně lituji, že přibližně ve třetině se Jean-Baptiste vydá mimo dramaticky a prostorově sevřený Paříž na venkov a z filmu cosi zmizí. Jakoby se prověsila dosud napnutá struna a uslyšíte první falešné tóny. Děj se lehce prosvětlí, přibude postav, motivů, ale také nedokonalostí. Během pařížských scén jsme měl dojem, že sleduji film, který výrazně nabourá mé letošní TOP5, ale od druhé třetiny mě to rychle přešlo. Atmosféra začíná slábnout, makabrózní činy hlavního hrdiny nepůsobí tak vyšinutě, jak by měly, dokonce se objevují logické chyby a ani Jean-Baptiste už ke škodě věci není v zaměřovači tak často jako dosud. Těžko uvěřit, že by sériový vrah typu Grenouille unikal zodpovědným úřadům tak dlouho. A ještě na tak malém městě! Bohužel, slavný Alan Rickman opět ukazuje, že hraje sice obstojně, ale stále dokola „shakespearovsky“ stejně. A vidět to samé u Lásky nebeské, Harryho Pottera a půl tuctu dalších věcí už docela nudí. V této části se mé hodnocení ustálilo těsně pod 6/10.
Ovšem poslední pětina vše napraví a já nemůžu než tleskat. Bohužel vám tu nemůžu prozradit čemu konkrétně. Film má sice dva konce, ale oba jsou hooodně zvláštní a vyskočí vám u nich pěkných pár otazníků. Přiznám se, že když se začalo dít na prvním náměstí to, co se dělo, dost mě to vykolejilo, ale čím dál víc mi začalo připadat, že v některých momentech nemá Parfém daleko k dokonalosti, pro kterou je číslovka 100% zcela nevystihující. Domnívám se, že z „prvního konce“ by měl radost i Sigmund Freud, protože tak úzké sepětí náboženského vytržení a sexuality se jen tak nevídá. Ale víc už ani slovo. Druhý konec na mě zapůsobil nejen kvůli tomu, co vidíme, ale i kvůli tomu, že nám hlas vypravěče krátce před tím poskytne jeden z mála vhledů do Grenouilleovy postavy, která se ve svém nízkém věku a s v podstatě jedinou dovedností dotkla věčnosti.
Po pravdě řečeno, nevím, co za „message“ se v těchto dvou scénách ukrývá, ale již několik dní na to nedokážu nemyslet. A budu rád, když pod článek napíšte, co znamenaly pro vás. Žádný z předešlých Tykwerových filmů mě ani z poloviny tak nezasáhl (dokonce ani Nebe ne), ale jsem rád, že jsem konečně prohlédl a ucítil...parfém;)
P.S. Triky od českého UPP jsou tentokrát skvělé. Silný kuřák vedle mě své partnerce několikrát tvrdil, že „k těm barákům na mostě se musíme jet podívat.“ Existuje pro CGI most lepší vizitka?
PODROBNÝ POPIS FILMU
Johna Krugera z oddělení FBI na ochranu svědků čeká další úkol: hlavní účetní jisté zbrojařské firmy má oprávněné podezření, že nově vyvíjené zbraně jsou expedovány tajně přes hranice teroristům. Je třeba, aby ji John ochránil a ona mohla svědčit u soudu. Lee vnikne do podniku a na disketu nahrává kompromitující skutečnosti, sledují ji ale kamery a hned poté si ji k sobě volá šéf William Donahue. Dívka si myslí, že ji zastřelí, ale on na místě spáchá sebevraždu...
Agent FBI Deguerin svěřuje Lee do Johnovy péče a nabízí jí novou identitu, ona ale odmítá. Vrací se domů a rychle kopíruje kompromitující disketu. Spojí se také se svou přítelkyní, novinářkou Isaacsonovou, která chce o celé záležitosti informovat veřejnost. Lee ale odposlouchávají hovory, což novinářku stojí život.
John se rozhodne dívku ukrýt na místě, kde by ji nikdo nenašel, a zároveň jí doporučuje, aby nevěřila nikomu, ani agentům FBI. On osobně pracuje vždy sám, a proto se na něj nikdy nikdo nemůže odvolávat. Lee dostává pokoj u staré Japonky a John pokračuje ve své práci...
Při další akci nabyde John podezření, že někdo z FBI zradil. V letadle, ve kterém cestuje s Deguerinem, ho omámí a dalšího mladého agenta Monroea chladnokrevně zabije. John konečně ví, kdo tím zrádcem je...
Podaří se mu vyskočit z letadla padákem a zachránit si tak život. Deguerin se pokouší přesvědčit šéfa Bellera, že všechny mrtvé má na svědomí právě John, který se nechal podplatit zločinci a přešel na jejich stranu. Beller tomu nechce věřit, prozatím ale nemá proti Deguerinovi žádný důkaz. John tady pokračuje v boji proti Deguerinovi s tím, že musí za každou cenu získat důkaz, který by ho očistil od tohoto podezření...
Protože ani úkryt v japonské čtvrti nebyl zcela bezpečný, přemístí John Lee ke svému příteli páterovi Rodriguezovi. Lee mu prozradí existenci prototypu nové pušky "EM", fungující na elektromagnetické pulzy. Brzy vyjde najevo, že tisíc těchto tajně vyrobených zbraní má být již velmi brzy prostřednictvím šéfa ruské mafie Petrofského dodáno teroristům....
Ocenění:
European Film Awards
2007 - Frank Griebe (Nejlepší kamera - Cena Carlo di Palma)
2007 - Uli Hanisch (Cena znamenitosti)
2007 - Ben Whishaw (Nejlepší herec) (nominace)
2007 - Johnny Klimek, Reinhold Heil, Tom Tykwer (Nejlepší hudba) (nominace)
2007 - Tom Tykwer (Cena diváků) (nominace)
DABING
1.DABING (VHS, Nova, DVD, Markíza)
V českém znění: Pavel Soukup - Arnold Schwarzenegger (John 'Likvidátor' Kruger), Pavel Rímský - James Caan (Robert Deguerin), Simona Postlerová - Vanessa Williams (Lee Cullenová), Jiří Zavřel - James Coburn (Beller), Jan Pohan - Andy Romano (Náměstek ministra obrany Daniel Harper), Miloš Vávra - Robert Pastorelli (Johnny Casteleone), Bohdan Tůma - Nick Chinlund (Calderon) + Mark Rolston (J. Scar, titulky), Martin Kolár, Karel Chromík - James Cromwell (William Donohue) + Joe Viterelli (Tony Two-Toes), Lucie Kožinová - Roma Maffia (Claire Isaacsová), Eva Miláčková, Milan Gargula, Zbyšek Pantůček - Danny Nucci (Agent Monroe), Miroslav Středa, Dalimil Klapka, Radovan Vaculík - John Slattery (Agent FBI Corman) + Cylk Cozart (Darryl), Martin Čech, Lenka Bělohlavová
Překlad: Jan Kohout
Zvuk: Miloš Zajdl
Produkce: Luděk Blažek
Dialogy a režie: Jitka Tošilová
Vyrobilo: Studio ZERO pro Warner Home Video 1997
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 22.8.1996 Gemini Film
Premiéra USA: 21.6.1996 Warner Bros. US
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 24.3.1997 (VHS) Warner Home Video
Poprvé na DVD: 4.9.1997 Warner Bros. CZ
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 4 122 930
Tržby celkem - $ 233 200 000
Návštěvnost v ČR 113 763
Náklady (Rozpočet) - $ 100 000 000
Tvůrci a herci
Chuck Russell (Režie), Arnold Kopelson (Produkce), Anne Kopelson (Produkce), Alan Silvestri (Hudba), Adam Greenberg (Kamera), Michael Tronick (Střih), Bonnie Timmermann (Casting), Bill Kenney (Scénografie), Richard Bruno (Kostýmy), Bub Asman (Zvuk), Alan Robert Murray (Zvuk), Tom Nelson (Zvuk), Jim Kail (Masky), Tony Puryear (Scénář), Walon Green (Scénář), Arnold Schwarzenegger (Herec), James Caan (Herec), Vanessa L. Williams (Herec), James Coburn (Herec), Robert Pastorelli (Herec), James Cromwell (Herec), Danny Nucci (Herec), Nick Chinlund (Herec), Michael Papajohn (Herec), Joe Viterelli (Herec), Mark Rolston (Herec), John Slattery (Herec), Robert Miranda (Herec), Roma Maffia (Herec), Tony Longo (Herec), Melora Walters (Herec), Olek Krupa (Herec), Cylk Cozart (Herec), K. Todd Freeman (Herec), Rocco Sisto (Herec), Patrick Kilpatrick (Herec), A. J. Nay (Herec), Camryn Manheim (Herec), Skipp Sudduth (Herec), Sven-Ole Thorsen (Herec), Ben Shenkman (Herec), Gregory McKinney (Herec), Matthew James Gulbranson (Herec), Sonny King (Herec), Brian Libby (Herec), David Novak (Herec), Denis Forest (Herec)
1996/115/USA/Akční, Thriller, Krimi, Drama
Zajímavost k filmu
- Podobně jako ve filmu Komando (1985) i v tentorkát postava Arnolda Schwarzeneggera vyskočí z letadla bez padáku.
- Společnost „Cyrez“ se původně jmenovala „Cyrex“, ale skutečná společnost Cyrix proti tomu měla výhrady. Film byl již natočen, proto se musely všechny potřebné dialogy předabovat a loga se digitálně upravila.
- Když dojde Kruger do domu Lee, má na saku napsáno „LETS PARTY“, což je odkaz na Komando, ve kterém tato slova řekne Schwarzenegger Vernoru Wellsovi.
- Scénář prošel mnohýma rukama a nakonec se příliš nepodobal své původní verzi. John Milius také mnohokrát přepsal scénář jako poctu Arnoldu Schwarzeneggerovi.
- Rozpočet snímku navýšilo mnoho scén, které byly napsány, natočeny, ale nikdy se nepoužily.
- Sven-Ole Thorsen, Schwarzeneggerův kamarád a spolupracovník, se objeví ke konci filmu jako střelec. V závěrečných titulcích je však uveden pouze jako kaskadér.
- Podobně jako ve filmu Komando (1985) i v tentorkát postava Arnolda Schwarzeneggera vyskočí z letadla bez padáku.
- Společnost „Cyrez“ se původně jmenovala „Cyrex“, ale skutečná společnost Cyrix proti tomu měla výhrady. Film byl již natočen, proto se musely všechny potřebné dialogy předabovat a loga se digitálně upravila.
- Když dojde Kruger do domu Lee, má na saku napsáno „LETS PARTY“, což je odkaz na Komando, ve kterém tato slova řekne Schwarzenegger Vernoru Wellsovi.
- Scénář prošel mnohýma rukama a nakonec se příliš nepodobal své původní verzi. John Milius také mnohokrát přepsal scénář jako poctu Arnoldu Schwarzeneggerovi.
- Rozpočet snímku navýšilo mnoho scén, které byly napsány, natočeny, ale nikdy se nepoužily.
- Sven-Ole Thorsen, Schwarzeneggerův kamarád a spolupracovník, se objeví ke konci filmu jako střelec. V závěrečných titulcích je však uveden pouze jako kaskadér.
Odkazy
Hrají:
Arnold Schwarzenegger, James Caan, Vanessa L. Williams, James Coburn, Robert Pastorelli, James Cromwell, Danny Nucci, Nick Chinlund, Michael Papajohn, Joe Viterelli, Mark Rolston, John Slattery, Robert Miranda, Roma Maffia, Tony Longo, Melora Walters, Olek Krupa, Cylk Cozart, K. Todd Freeman, Rocco Sisto, Patrick Kilpatrick, A. J. Nay, Camryn Manheim, Skipp Sudduth, Sven-Ole Thorsen, Ben Shenkman, Gregory McKinney, Matthew James Gulbranson, Sonny King, Brian Libby, David Novak, Denis Forest, Matthew Mahaney, Sebastian La Cause, Steven Ford, Vic Polizos, Camille Winbush, John Snyder, Bruce Holman, Sam Scarber, Andy Romano, Michael Gregory, Gerald Berns, Clayton Landey, Mischa Hausserman, Gerry Becker, Dominic Marcus, Tim Colceri, Tom Billett