Lesní duch / Evil Dead (2013/91/USA/Horor, Thriller) 59%

JEDNOU VĚTOU
Když pětice kamarádů objeví “Knihu smrti”, podaří se jim nevědomky probudit dřímající démony z okolních lesů. Ti postupně ovládají jednoho člena party za druhým, dokud nezbyde pouze jediný, jenž bude bojovat za přežití."

OBSAH
Mia je mladá dívka, jejíž život je prostoupený zklamáním a závislostmi, požádá svého bratra Davida, jeho přítelkyni Natalie a přátele z dětských let Olivii a Erika, aby se společně s ní vydali do rodinné chaty v lesích, kde by jí pomohli vypořádat se s démony závislosti jednou provždy. Jakmile tam společně dorazí, Mia obřadně zničí své zásoby drog a přísahá před svými přáteli, že už na ně nikdy v životě ani nesáhne. V opuštěné chatě s překvapením zjistí, že se do ní kdosi vloupal. Sklep byl proměněn v bizarní oltář, obklopený desítkami mumifikovaných zvířat. Erika fascinuje prastará kniha, kterou tam objeví. V touze po odhalení jejích tajemství z ní nahlas předčítá, aniž by tušil, jaké následky bude jeho čin mít. Jak se zhoršují Miiny abstinenční příznaky, přestává se ovládat a pokusí se uprchnout, ale je zastavena děsivým viděním. V chatě se začíná chovat tak násilně, že jsou přátelé nuceni ji spoutat. Venku zuří nebezpečná bouře a lidé v chatě se zvolna začínají obracet jeden proti druhému. Jak stoupá brutalita útoků, je David postaven před nepředstavitelné rozhodnutí.(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Po shlédnutí filmu jsem přemýšlel, jak bych ho zpětně ohodnotil. Určitě mu nemůžu dát víc, jak originálu. Jenže tomu jsem dal tenkrát jednu hvězdičku za brutálnost. Uznávám, že tenkrát jsem to trošku přehnal. Ta brutální ironie by si zasloužila alespoň dvě. Tady totiž chyběla a tak se jednalo hlavně o brutální výplach. Tak brutální, že té umělé krve tady tvůrci museli vylejt na hektolitry. Myslím si, že Alvarez odvedl solidní práci, fanoušek hororu tady musí být vysloveně nadšený. Škoda, že ten remake chtěl tak odlišit od originálu, že z toho vlastně udělal jenom dost nechutný horor s herci, co místo končetin mají jenom samé pahejly a kupodivu drží víc, než bychom si dokázali představit. (Malarkey) 1*

Už tu byly zbytečnější remaky, celkem chápu, že po festivalu raimiovského krvavého surrealismu a žánrové fantasmagorie, která vrcholila brilantně neurvalou a nonšalantně kempující Armádou temnot, chtěl Fede Alvarez jít svou cestou. V první polovině filmu se mu to díky hutné atmosféře a neurvalému gore násilí i celkem daří, jenže bez ironie se to utáhnout nedá, obzvlášť s tou erupcí klišé na konci. Nadsázka tomu chybí jako Ashovi ruka, krev stříká až do vedlejšího sálu, ale to se prostě časem zají. Když už nová verze přišla s "novým" příběhem, měla ho zkusit aspoň trochu vytěžit (motiv drogových halušek). Neudělala to, výsledek je sotva v lehkém nadprůměru. Tohle poskládání starých známých motivů prostě postrádá jakoukoli přidanou hodnotu krom nádherně hysterických bab. Jenže zatímco celý Evil Dead byl v jádru totálně misogynní trilogií, Alvarez to nakonec úplně zbytečně pokazil. Zakrvácený holky s motorovkou jsou cheesy, ale Ashe s brokárnou netrumfnou... (Marigold) 3*

Bubububudeme se bát.. Hodně recenzentů se zaměřilo na suverénní vzkaz tvůrců před premiérou ve smyslu, že půjde o nejděsivější film všech dob. Cha cha chi chi, znělo po projekcích z jejich pera. Já osobně mám nakoukané stovky hororů a přiznávám, že ho děsivým, světe, div se, shledávám. Samozřejmě jsem viděl silnější kousky, hlavně co se atmosféry týče, ale Evil Dead bych ze skupiny remaků zařadil docela vysoko. Původní film jsem neviděl a upřímně po tom ani moc netoužím (i když oceňuji, že ho Raimi dělal takřka na koleni a s partou přátel). Předělávku beru jako samostatný film, nesrovnávám, nepočítám inovace nebo amputované končetiny, prostě se chci slušně „pobavit“. Režisér je sice totální rutinér, ale tu a tam nějaký ten záblesk navíc vykřesal. Jsme v chatě uprostřed lesa, někteří z bandy kamarádů mají problém s dávnými křivdami, drogami i třeba s tím, jak nejvíc sexy se vystavit před kamerou. U daného žánru jsme na to ostatně zvyklí. Nikdo tu nijak zvlášť nevyniká, jen tu prokletou knihu neměli otevírat a vyvolat z ní zlo. Takže naše milá skvadra bere zatím nářky jedné tak trochu závislé brunetky, že ji v lese na intimních partiích otlapkával slizký strom, na lehkou váhu a připisují to abstinenčním příznakům. Chyba lávky. Napětí začne ustupovat, explicitní uřezávání končetin nebo rozřezávání jazyku má zelenou. Prostě jsme v roce 2013, takže je logické, že vše bude dynamičtější a brutálnější. Osobně z technického hlediska nemám co vytknout, film má tempo, casting se vydařil. Co víc si přát? (Castor) 3*

VELKÁ RECENZE
Název „Lesní duch“ jsem nikdy neměl rád. Fanoušci většinou původní film znají jako „Evil Dead“ a nechápu, proč to tak nemohlo zůstat. „Evil Dead“ je pojem, to ale bohužel produkční společnost netuší, místo toho chce horor zpřístupnit všem, tedy i novým divákům. Dobře, to je pochopitelné. To ale nešlo změnit název na „Lesní démon“ nebo něco jiného? Asi nostalgie, nebo co. Co na tom, že název je fakticky špatně? Není to však název, co tenhle film stahuje do pekel, je to film sám.
Samozřejmě, že jsem měl strach, jak remake legendární klasiky dopadne. „Evil Dead“ z roku 1981 je kultovní záležitostí. Vlastně je to jeden z nejkultovnějších hororů, jaké kdy byly natočeny. Překonává ho snad jedině jeho pokračování „Evil Dead 2“ (Smrtelné zlo 2), ale tady hodně záleží na vkusu. „Evil Dead“ je hororem, který je děsivý, „Evil Dead 2“ zase jednou z nejlepších hororových komedií. Vyrovnat se takovému základu je poměrně komplikované, fanoušci budou hledat každou chybičku.
Tak nejprve k tomu pozitivnímu, co se na filmu dá najít. Je to skutečnost, že jsou zde jasné odkazy na původní film – auto, které je „zaparkované“ před chatou, motorová pila, apod. Dějově je film velmi podobný a využívá prvky, které dělaly původní film tak skvělým – rychlé nájezdy kamery skrz les, sklepení a jeho poklop zajištěný řetězy, kniha zla, minimum postav. Samozřejmě ale nesmím zapomenout na to, že snímek je udělaný profesionálně. Všechny triky a efekty vypadají naprosto skvěle, je to hnus, jenže on i ten hnus časem začne být nuda, když je ho přespříliš.
Původní „Evil Dead“ stavěl na skvělých tricích, které rozhodně nebyly tak profesionální a tak reálné jako jsou ty dnešní. Oba filmy však mají velmi rozdílné rozpočty. Film z roku 1981 okolo 375 000 dolarů, nový film už je na 14 miliónech. Předpokládám, že se to bez problémů vrátí. Jenže to rozhodně nesvědčí o tom, že se jedná o horor dobrý. Naopak. Bohužel. Již od začátku je jasné, že remake chce dát celému příběhu nějakou hloubku, ale naprosto zbytečně, protože tyhle prvky nejsou využity, respektive je z nich jasné, že jsou potřeba jen pro klasická hororová klišé. Feťačka Mia by vůbec nemusela být feťačkou, ale to by jí pak museli uvěřit, že v lese opravdu něco viděla. Takhle to mohou hodit na halucinace. Jak snadné, jak nudné. Celý rámec je naprosto zbytečný, protože pořád jde jen o horor, který se odehrává v lese a má hlavně vyděsit. To se i z počátku daří. Ke konci se ale „Lesní duch“ mění na neustálé běhání a přehazování rolí, až se napětí vytrácí. Je to jen hnus a nuda.
Když jsem se v setmělém kině podíval na telefon, abych zjistil, kolik ještě zbývá do konce, zděsil jsem se, že ještě půl hodiny. Film má hodinu a půl dlouhou stopáž a přesto se neskutečně vleče. A to ani nemluvím o tom, že tu naprosto protivně nefunguje logika. Prší, a tak se rozvodní řeka. To je dobré. Jenže – každá postava, ať už posedlá nebo ne, má tolik zranění, že každý normální člověk by na ně zemřel desetkrát. Má tohle být tedy nadsázka, odkaz na druhý díl? Pochybuji. Film se bere až moc vážně a nikdy na diváka nemrkne. Nefunkčnost logiky je tak jen hloupostí scénáristů, kteří celý film dělali hlavně na efekt. Té krve je tu tolik, že vám najednou přijde naprosto zbytečná.
Film se ve svém závěru mění v něco, co se jednoznačně nechalo inspirovat japonskými horory, což ale konec konců zvládla i Mama. S tím se nedá nic dělat. Jsme ve světě globalizace, kinematografie se ovlivňují. Jenže závěr byl silnou stránkou původního filmu. Téměř jsem ječel, když kamera naposledy najížděla. To, co se děje tady, to je jen exhibice krve a znovu krve, nic, co by zanechalo dlouhodobý dojem. To bohužel není všechno. „Lesnímu duchovi“ chybí ještě jedna podstatná věc. Ash. Anebo abych byl trošku obecnější, tak postava, s kterou byste se mohli nějak propojit a fandili byste jí. Bruce Campbell zaštítil film jen produkčně a neobjeví se v něm vůbec. Je to škoda, pro fanoušky jako já by to hned o něco zvedlo hodnocení tohohle remaku, který jen potvrzuje, že by se neměli dělat předělávky. Doufám, že se nikdo nepokusí o předělávku Braindead! A také doufám, že pokračování „Lesního ducha“ se nedočkáme. Když už, tak „Evil Dead 4“.
Abych to tedy shrnul. „Lesní duch“ je nudnou a zbytečnou krvavou exhibicí, kde nejde o příběh, i když ten se snaží být hluboký. Logika zde funguje tak, jak potřebují scénáristé, ale chybí zde jakékoli kouzlo, které by film trochu přiblížilo divákovi. Hlavní munice je vystřílena v traileru, a tak film samotný ničím nepřekvapí. Ten hnus prostě čekáte a to nejhorší představila právě upoutávka. Tohle je všechno špatně. Ty body jsou pak vlastně jen za kvalitu provedení, což je opravdu všechno.

O FILMU
V roce 1981 vstoupil do kin po celém světě snímek Lesní duch, který děsil návštěvníky kin, byl zbožňovaný i nenáviděný a zahájil kariéry režiséra Sama Raimiho, producenta Roba Taperta a herce Bruce Campbella. Příběh pěti přátel, kteří se vydají uspořádat večírek v lesní chatě a nedopatřením vypustí na svět nepředstavitelné síly zla, překvapil nejen své tvůrce a stal se kultovní klasikou a „povinnou četbou“ pro miliony hororových fanoušků.
Nadšených diváků filmu Lesní duch přibývalo po následujících více než třicet let od chvíle, kdy tři nováčci s mizivým rozpočtem vytvořili dílo, dodnes považované za jeden z nejstrašidelnějších filmů. Raimi, Tapert a Campbell o možnosti vzniku remaku diskutují už celé roky. „Když jsme natáčeli původního Lesního ducha, bylo pro nás obrovským úsilím i jen vydržet další den,“ říká Tapert. „Nikdy by nás nenapadlo, že tvoříme základ úspěšné série se dvěma dalšími díly.“
Nový snímek Lesní duch je odvážným převyprávěním jednoho z nejpůvodnějších a nejúspěšnějších hororových snímků vůbec. Vzhledem k tomu, že se jeho produkce ujali Raimi, Tapert a Campbell, má Lesní duch možnost vystrašit novou generaci návštěvníků kin kombinací moderních technologií a klasickými prvky hardcore hororů.
Prvním, kdo s nápadem na čtvrtý film přišel, byl Raimi. „Opravdu jsem byl přesvědčen, že se jedná o skvělý duchařský příběh, který by si zasloužil nové uvedení na filmové plátno, ale s kvalitnější vizuální stránkou a lepším zvukem,“ míní. „První film jsme museli natáčet na šestnáctimilimetrový film. Zvuk byl mono, protože stereo jsme si nemohli dovolit, natož 5.1 surround. Existovalo jen asi šedesát kopií, takže byl uveden ve velmi malém množství kin. Do kin navíc šel jen ve vybraných oblastech, protože neměl žádné hodnocení přístupnosti. Takže skoro všichni, co ho viděli, ho znají buď z videokazety nebo z DVD. Dokonce i v případě, že jste ho na plátně viděli, měl mizerný obraz a zvuk.“
Campbellovi se naopak do návratu k tomuto snímku chtělo nejméně. „Fanoušci viděli Freddyho a Jasona a všechny ostatní oblíbené hororové postavy ve spoustě filmů,“ říká Campbell. „Po dalším dílu diváci rozhodně toužili. Ale kolikrát po sobě si mám připnout k ruce motorovou pilu a pobíhat někde polonahý? To nejde opakovat donekonečna.“
Raimi měl také pocit, že reboot celé série by byl skvělým materiálem pro mladé filmaře. „Je to jako duchařský příběh, vyprávěný u ohníčku generaci za generací a každým vyprávěním je lepší a lepší.“
V tomto případě je vypravěčem režisér Fede Alvarez. „Je to skvělý režisér,“ soudí Raimi. „Chtěl jsem, aby právě on byl tím, kdo můj příběh představí mladým divákům, s dokonalým zvukem a obrazem, na plátnech kin, poprvé v takové podobě, v jaké si zasluhuje.“
Alvarez na filmovou scénu pronikl v roce 2010 svým krátkým snímkem Panic Attack, obrovsky populárním pětiminutovým thrillerem, ve kterém útočí obří roboti na uruguayské hlavní město Montevideo. Na YouTube nasbíral více než 7 milionů zhlédnutí a okamžitě upoutal pozornost filmového průmyslu.
Raimi a Tapert se řadí k fanouškům Alvarezova krátkého filmu. Rychle se s ním domluvili na tom, že svůj snímek zpracuje do celovečerní podoby ve společnosti Ghost House Productions ve spolupráci s Nathanem Kahanem a Joem Drakem.
„Ale jak už to občas bývá, vše se zdrželo,“ popisuje Tapert. „Sam začal Fedeho velmi aktivně podporovat a navrhl, aby se podílel na jeho Lesním duchovi. Fede ho navíc se svým partnerem Rodo Sayaguesem opravdu toužili napsat, takže byli připraveni. Ukázal nám, že ve filmu nemusíme zachovat Bruceovu postavu. To Bruceovi umožnilo vnímat vše jako zcela nový film a konečně se daly věci do pohybu.“
Alvarez a Sayagues představili svým společníkům zbrusu nový pohled na příběh Lesního ducha, který zůstal věrný jeho podstatě, ale současně představoval nové postavy a mírně měnil děj. „Bruce, Rob a Sam viděli, že mají co do činění s lidmi, kteří přemýšlejí podobně jako oni sami,“ říká vedoucí výroby J. R. Young. „Fede a Rodo chápali, co obnáší natáčení Lesního ducha, a dokázali se toho chopit po svém.“
Scenárista a režisér říká, že jeho prvotním cílem bylo vždy natočení co nejstrašidelnějšího filmu. „Film, který jsem jim prezentoval, byl z mého pohledu tím, který jsem spatřil, když jsem ve dvanácti letech poprvé viděl Lesního ducha. Nepodobal se ničemu, co jsem do té doby viděl, a odehrával se v úžasně bláznivém světě. Právě takové vyznění jsem chtěl zachovat a na tom jsme se ihned všichni shodli.“
„Snažili jsme se o jediné: ujistit se, že ve filmu ponecháme všechno nezbytné a nadčasové a zbytek aktualizujeme,“ říká Alvarez. „Drželi jsme se nápadu se skupinkou přátel, kteří se ocitají někde, kde by to mělo být bezpečné. A jakmile se tam ocitnou, pokoušejí se jeden druhého zabít. Pro mě je něco takového velice strašidelné, mnohem děsivější, než když v nějakém zombie filmu čelíte neznámým cizincům. Jeden po druhém se proti vám obracejí vaši nejlepší přátelé. Není před tím úniku. To byla součást kouzla originálu. Nedokázal jsem ji pustit z hlavy.“
Podle jeho slov bylo nejtěžší rozhodnout se, co aktualizovat a co ne. Primární hrdinkou filmu udělal Miu, mladou dívku, která se snaží překonat svou závislost. „Bojuje s abstinenčními příznaky a její přátelé se jí snaží pomoci,“ vysvětluje Alvarez. „V původním filmu tam hrdinové odjíždějí, aby se zkouřili a opili, což dávalo smysl, protože šlo o trochu mladší postavy. My jsme potřebovali nějaký jiný důvod, proč se naši hrdinové na chatu vypravili. Myslím, že tohle je velice silný nápad a že je relevantní. Nejde tu ani tak o drogy jako takové, jako spíš o cokoliv, co se pokoušíte překonat. A to je hlavním motivem celého filmu. Je jedna věc znát cestu, ale docela jiná po ní skutečně kráčet. Všechny postavy s tím mají problémy.“
Na Taperta udělalo dojem, jak podobný byl koncept nového filmu původnímu Lesnímu duchovi, aniž by ho slepě kopíroval. „Příběh je odlišný, ale ve finále stejně dojde na to, že tu knihu někdo otevře a začnou se dít nepěkné věci.“
„Fedemu na jeho práci velice záleží,“ dodává Tapert. „Čím lépe ho známe, tím jistější jsme si tím, že byl pro tenhle film tím pravým. Ví, co je důležité. Nevidí vše úplně stejně jako my, takže přišel s něčím svěžím a novým.“
Lesní duch je celovečerním debutem Fedeho Alvareze. „Ale z řady důvodů jsme si byli jisti, že je tím pravým,“ říká Young. „Lesní duch se mu dostal pod kůži. Ví, jakou zodpovědnost předložit divákům něco opravdu výjimečného tu máme. Panic Attack dokázal, že Fede umí pracovat s omezeným rozpočtem a právě něco tak výjimečného vytvořit. Když se ohlédnu na to, jak si počínali Sam a Rob a Bruce při natáčení původního filmu, pak vidím, že vycházeli z téhož: z touhy vytvořit něco kontroverzního a strašidelného.“
Pro začínajícího režiséra se jednalo o spolupráci snů. Měl obrovskou tvůrčí svobodu, aby mohl stvořit svůj vlastní, původní projekt, ale mohl se přitom opírat o zkušenosti Raimiho, Taperta a Campbella. „Stále se mě snažili podporovat a přicházeli s vlastními šílenými nápady,“ popisuje Alvarez.
Původní tým věděl, že musí uvolnit ze svého sevření sérii, která jim patřila přes třicet let, aby tak Alvarezovi umožnil natočit co nejlepší film. „Pomáhali jsme, ale bylo to trochu jako rodiče, kteří musejí v pravou chvíli pustit kolo, na kterém jim ujíždí jejich potomek,“ vypráví Tapert. „Bez ohledu na to, kolik rad můžeme poskytnout, si nakonec každý z nás musí žít vlastním životem.“
Raimi s Alvarezem úzce spolupracoval během práce na scénáři, ale současně mu dával vlastní prostor. „Například se mi líbil jeho základní nástin děje a jeho scénář, ale k obojímu jsem měl drobné připomínky. Nikdy jsme na ničem netrvali, protože jsme věděli, že pracujeme se skvělým scenáristou a režisérem. Jenom jsme měli různé návrhy. Někdy si je zapsal, někdy ne, ale pokaždé, když přišel s novou verzí scénáře, to bylo lepší a lepší.“
„Totéž se týká i sestřihu,“ pokračuje Raimi. „K jistým věcem jsme měli výhrady. Někdy nás poslechl, někdy ne. Pomalu ale jistě jsem mu přenechával tvůrčí kontrolu, protože velice respektuji jeho vize.“
„Nejvíce jsme Fedemu pomohli tím, že jsme se s ním nesnažili řešit každou drobnost,“ přitaká Campbell. „Soustředili jsme se na věci, které jsme chtěli zachovat v rámci série. Zbytek patřil kompletně Fedemu.“
Když došlo k oznámení prací na remaku, vyskytly se mezi fanoušky jisté pochyby, na které byli tvůrci filmu velice citliví. „Fanoušci jsou ohromně důležití,“ míní Raimi. „Původní film přežil jen proto, že ho oddaná skupinka fanoušků objevila na videokazetě a začala o něm mluvit s ostatními. To nám umožnilo natočit mu dvě pokračování. Vlastně nám to o nějakých třicet let později umožnilo natočit tenhle film. Takže fanoušci jsou pro nás vším a myslím, že se jim v tomhle filmu dostane vrchovatou měrou toho, po čem touží.“
Podle Taperta se ale nejedná o obyčejný remake, nýbrž o zcela nové zpracování. „Pořád tu máme pět mladých lidí, kteří se ocitnou v lesní chatě a jednoho po druhém posedne démon. Je tu ale spousta zvratů a kliček, díky kterým se jedná o velice odlišný film, než byl originál. Pouštíme se na docela jinou cestu.“
Jak se zdá, Alvarez je vůči tlaku, vytvářenému vysokými očekáváními, víceméně imunní. „Mým nejnáročnějším úkolem bylo natočit tak dobrý film, jak jsem jenom schopen,“ říká. „Ano, jde o remake klasiky, ale nemám pocit, že by záleželo na tom, co s tím filmem provedete. Předchozí tři filmy nikam nezmizí, fanoušci se na ně stále budou moci podívat. Tohle je prostě jen nová kapitola. Vůbec tu nepřepisujeme originál - jenom se na něj díváme jiným pohledem.“
Alvarez říká, že remaky jsou pro něj výjimečné, protože některé z jeho nejoblíbenějších filmů z dětství, například Věc či Moucha, vznikly na motivy předchozích filmů. „Ale o těch originálech nikdy neslyšíte. Od původního Lesního ducha uplynulo více než 30 let a myslím, že je na čase, aby se dočkal přepracování pro nové diváky. A ti nedostanou žádnou nastavovanou kaši. Náš film je plnokrevný horor.“
Snímek Lesní duch byl při svém uvedení zdrojem mnoha kontroverzí. Distributor se ho rozhodl vydat bez uvedení přístupnosti, protože se domníval, že by byl kvůli svým násilnostem označen za film pro dospělé diváky, což by velmi výrazně omezilo možnosti jeho uvedení v kinech. Tapert podotýká, že ačkoliv se dnes tento film vysílá v televizích bez jakékoliv cenzury, v roce 1981 byl pro diváky velkým překvapením.
„Natočit kvalitní horor je těžký úkol,“ říká producent. „Řečeno Samovými slovy je to jako chytat lidskou duši síťkou na motýly. Musíte toužit po tom, aby diváci byli hrůzou bez sebe. Musíte je umět překvapit. Zatímco se dívají tamtím směrem, vy na ně vyskočíte odsud. Nepotřebujete nutně herecké hvězdy nebo drahé vybavení, ale musíte toužit po manipulování publikem a po jeho vedení, aniž by se přitom cítilo manipulováno, a předložit mu 90 minut hrůzy.“
A aby natočili skutečně skvělý a přelomový horor, který se vyrovná své předloze, museli se podle Taperta vydat zcela novým a svěžím směrem. „Diváci chtějí mít pocit, že se dívají na něco, co ještě neviděli. Žánr se neustále vyvíjí a to, co jste viděli jak děti, už dnes nikoho příliš nevyděsí.“
„Vzpomínám, že jsme v jakémsi křesťanském časopise viděli tehdy titulek 'Přesně takový film, jaké opravdu nepotřebujeme',“ dodává na adresu původního snímku. „Doufáme, že tento film diváky zasáhne stejně intenzivně. Předloží jim to, co od hororu očekává můj syn, a ten už viděl snad skoro cokoliv. Těm, kteří se s námi na tuhle pouť hodlají vydat, nabídneme vše, v co doufali.“
„Lesní duch je extrémně děsivý zážitek,“ míní Young. „Je to vstupenka do země hrůzy. Dnešní diváci znají leccos, takže jsme museli hranice posunout ještě dále. Snažili jsme se ze všech sil vytvořit něco, co obstojí samo o sobě. Původní film stále žije, zrodil se ve výjimečné době v rukou velice inovativních tvůrců. Chtěli jsme to respektovat a vytvořit něco, co je pro diváky docela nové.“
Raimi přísahá, že je ve filmu také spousta překvapení. „Má naprosto nový příběh,“ říká. „Zápletka je podobná, ale způsoby, jakými jsou hrdinové posednuti a jak spolu komunikují, to je vše zcela nové. Nabízí divákům novou vizuální stránku a nové způsoby, jak je bude strašit.“
Campbell film popisuje jediným slovem. „Neúnavný. Fede udělal vše, co bylo v jeho silách, aby vás zvolna vtáhl do víru, ze kterého nemůžete uniknout. Vtáhne vás a už vás nepustí.“ „Nejedná se o legrační hororovou frašku,“ varuje. „Zasáhne vás plnou silou. Postupně je stále neuvěřitelnější. Je to zábava nejvyšší třídy. A mládeži: pokud v nějaké lesní chatě najdete knihu, prostě se otočte a ujíždějte odsud.“
Když přišel čas obsadit role hrdinů filmu, měl Bruce Campbell k dispozici jedinou radu: „Řekl jsem, že tentokrát musíme mít lepší herce,“ vzpomíná. „Když jsme natáčeli první film, neměli jsme vůbec žádné zkušenosti. Dneska bych naše dialogy označil za slabé, ale tehdy jsme to neuměli poznat. Jenom jsme všechno pronášeli co nejupřímněji a diváci to zbožňovali.“
S ohledem na reputaci, kterou si film za ty roky získal, nebylo vůbec těžké najít talentované mladé herce. „Chtěla s námi spolupracovat ohromná spousta herců,“ vzpomíná Tapert. „V případě celé řady hororových filmů nemáte k dispozici zrovna nejlepší herce. My jsme si mohli vybrat jedny z nejnadanějších mladých herců současného Hollywoodu.“
Rozhodování ale nebylo prováděno pouze na základě talentu. Natáčení mělo být celkově velice náročné. „Kromě nejrůznějších masek a efektů jsem chtěl herce skutečně vystrašit a dostat jejich strach na plátno,“ říká Alvarez. „A naši herci se tomu bez výjimky rádi propůjčili. Nikdo nikdy neřekl, že by raději tohle nebo tamto vynechal, a já jsem jim za to opravdu vděčný.“
Nikdo z nich to nemůže potvrdit lépe než Jane Levy, která představuje Miu. „Měli jsme všichni jistou představu, jak Mia vypadá,“ říká Tapert. „Jane taková nebyla, ale její zkouška byla velice působivá. Všichni tři jsme se okamžitě shodli, že jsme našli tu pravou - a ona dokázala, že jsme se nemýlili. Jde o velice náročnou roli, ale ona je velmi energická a myslím, že projektu dodala obrovské množství energie a nadšení. Velice si užívala možnosti hrát příšeru, což je v podobném hororovém filmu velice užitečné.“
Pro Levy, která je hvězdou televizního seriálu Zajatci předměstí, byla role drogově závislé dívky posedlé démonem vítanou změnou. „V téhle roli jsem měla možnost vyzkoušet si obrovské množství věcí,“ říká. „Jsem závislá na drogách a posedlá. Dostala jsem možnost zkusit si něco nového. Navíc na filmu pracovali ohromně talentovaní lidé, takže jsem opravdu toužila se toho všeho zúčastnit. A práce na Novém Zélandu zněla velice romanticky. To jsem ještě nic netušila...“
Její postava je nejmladší z celé skupiny. „Je to Davidova mladší sestra a Eric a Olivia k ní mají velice podobný vztah,“ říká herečka. „Vyrůstali společně a Mia vždycky potřebovala být trochu pod dohledem. David se k tomu tak úplně neměl. Snaží se napravit to, co se na jejich vztahu pokazilo, ale současně také napravit sebe samou. Než se vydá do lesa a spatří tam tu zlověstnou postavu, snaží se na sobě pracovat. Je naprosto oddaná odhodlání projít si detoxikační kúrou. Ale když spatří onu postavu, uvědomí si, že nejsou v bezpečí, jenomže ji nikdo neposlouchá.“
Odhodlanost herečky samotné otestovaly dlouhé hodiny, které před natáčením a po něm trávila každý den v maskérském křesle. „Každý večer jsem chodila spát v půl deváté,“ říká. „Jedla jsem jenom zeleninu a ovoce, o víkendech nikam nechodila. Cvičila jsem jógu a prováděla dechová cvičení, abych ze sebe dokázala dostat maximum. Jinak bych tuhle roli asi nezvládla.“
Překvapivě ale pro ni bylo nejnáročnější zahrát Miu na samém začátku filmu, ještě předtím, než ji posedne démon. „To bylo vlastně bolestivější,“ míní Levy. „Jako démon jsem mohla být, čímkoliv se mi zachtělo. Je to velice animalistické a měla jsem velkou svobodu projevu. Ničila jsem lidi, mučila je. V jistém podivném smyslu to bylo zábavné.“
Když prochází svou proměnou, pohybují se ostatní členové skupiny včetně Miina bratra stále ve „skutečném“ světě. David zkrátka není schopen uvěřit tomu, co se děje, ačkoliv se jim to Mia snaží říct. „Nikdo z nás by to nedokázal,“ soudí Alvarez. „Jejich společná scéna svým způsobem shrnuje celý film.“
Davida představuje Shiloh Fernandez, který se málem odmítl zúčastnit konkurzu na ni - ale ne proto, že by nechtěl. „Měl jsem naplánovaný konkurz, když mi můj agent poslal maily, které si s Fedem vyměnil jeho agent,“ popisuje herec. „A tam stálo, že chtějí obsadit mě, ale já se s nimi ještě ani neviděl. A tak jsem řekl, že tam nepůjdu, protože je můžu leda odradit.“
Jeho agent ho ale přesvědčil, aby se schůzky zúčastnil, a velice záhy byl do role Davida, chlapce s náročným dětstvím, skutečně obsazen. „Jejich matka byla duševně nemocná,“ říká Fernandez. „Ochraňoval svou malou sestřičku tak, jak to jen dokázal, dokud nebyla plnoletá, a pak odešel. Už se toho nemohl dále účastnit.“
Ještě v Los Angeles strávil herec nějaký čas s Alvarezem, aby společně pracovali na některých specifických vlastnostech jeho postavy. „Protože je současně scenáristou, dokázal mi Fede snadno vysvětlit, co přesně vyžaduje,“ říká Fernandez. „Bylo velice zajímavé sledovat, jak se jeho vize pomalu rozvíjí. Na place velice pečlivě dohlížel na to, co každý z nás dělá, a pak nám dodal konkrétní instrukce.“
Peklo se v chatě rozpoutá následkem nálezu podivné knihy, kterou objeví ve sklepě chaty Eric, učitel a dlouholetý kamarád Mii a Davida. Když Eric v podání Lou Taylora Pucciho začne ze svého nálezu předčítat, nevědomky vyzývá démona k tomu, aby na svět vypustil svůj chaos.
„Ericem zmítá podivná, možná až nadlidská přitažlivost ke knize, kterou objevil,“ popisuje Young. „V příběhu to není výslovně uvedeno, ale z Louova výkonu a Fedeho režijního vedení chápeme, že nejde o pouhou přirozenou zvědavost.“
Pro Pucciho, fanouška původního filmu, byla představa možnosti podílet se na nové kapitole klasické série neodolatelná. „Objevím se v Lesním duchovi!“ jásá. „Je to ten nejúchylnější, nejděsivější film, jaký jsem kdy viděl! Byl jsem vytržením bez sebe.“
Nejprve ale musel projít rozpačitým konkurzem. „Zúčastnil jsem se castingu a cítil jsem se pak strašně,“ vzpomíná. „V rámci scénky, kterou jsem předváděl, jsem měl stát za dveřmi a zvolna vyšilovat. Protože jsem neměl žádné rekvizity ani zkoušku, připadal jsem si jako idiot, který tam jen tak stojí a křičí do prázdna. Vyrazilo mi dech, když mi o týden později zavolali znovu. Těšil jsem se na setkání s Brucem Campbellem, který tam měl být, ale stejně jsem pořád příliš nedoufal, že mě doopravdy obsadí.“
Raimi a Tapert se znali s Jessicou Lucas, která si zahrála Olivii, protože s ní spolupracovali v roce 2009 na nadpřirozeném thrilleru Stáhni mě do pekla. „Prostě ji zbožňujeme,“ říká Tapert. „Je v té roli skvělá. Statečně si poradila s obrovskou spoustou akčních scén a masek a efektů, se kterými se musela popasovat.“
Olivia vyrůstala v městečku Flint v Michiganu a měla k Mie, Davidovi a Ericovi blízko do chvíle, než David odešel. „Olivia je katalyzátorem celé výpravy,“ vysvětluje Lucas. „Je to zdravotní sestra a chce, aby její kamarádka měla ten odporný zážitek za sebou. Co se týče nadpřirozených jevů, je největším skeptikem ze všech. „
Když se Lucas doslechla, že Raimi uvažuje o natáčení filmu Lesní duch, okamžitě ji to zaujalo. „Ta série má obrovské množství fanoušků,“ prohlašuje. „Když jsem si přečetla scénář, připadal mi vážně strašidelný a odvážný. Při natáčení hororu s nadpřirozenými prvky je vše trochu intenzivnější a to se dobře hraje. Neexistují žádné hranice toho, co můžete zkusit.“
Elizabeth Blackmore, která představuje Natalii, byla první herečkou, která se zúčastnila konkurzu na tuto roli. „Říkali jsme si, že je výtečná, ale že se podíváme i na další,“ popisuje Tapert. „Ale čím víc hereček jsme viděli, tím častěji jsme se k Elizabeth vraceli. Ocitla se na hranici svých možností, ale nikdy nezapomněla na svou postavu nebo příběh. Odhodlaně zápasila s fyzickou bolestí, kterou prostřednictvím masek a složitých pomůcek hercům natáčení takovýchto filmů působí, kdy běžně hrají pokryti vrstvou slizu.“
Natalie je Davidovou přítelkyní a je pro ostatní nováčkem. „Je velmi otevřená a touží udělat dojem,“ říká Blackmore. „Natalie se podobá divákům. Nepatří mezi ty lidi, teprve se s nimi setkala.“
Blackmore poprvé četla scénář, když byla sama doma. „Venku se stmívalo a na mě to opravdu působilo,“ vzpomíná. „Musela jsem jít a rozsvítit všechna světla v domě a chvíli si oddechnout, protože mě to vážně děsilo. Okamžitě jsem věděla, že jde o něco, na čem se chci podílet.“
Podle ní silná vazba na realitu filmu dodává na napětí. „Fede přišel se zajímavým, chytrým a reálným námětem. Vcítit se do chování těch postav je velice snadné. Nikdy jsem ještě horor nenatáčela, takže pro mě bylo opravdu zajímavé se na něm podílet. Je to jako horská dráha. Nevíte, co vás čeká za okamžik, co vám za chvíli zcela změní život. Nadpřirozené prvky vás vytrhávají z nudy všední reality.“
Křehké, ale zásadní pouto k realitě pomáhalo hercům také zachovat individuální vlastnosti jejich postav poté, co se staly „mrtváky“, jak tvůrci filmu nazývali posedlé. „Mrtváci nejsou jako zombies,“ vysvětluje Blackmore. „Je to docela něco jiného. Musíte vyvážit lidskou stránku té postavy s démonickou, ale stále hrajete postavu, uvězněnou uvnitř. Plně si uvědomují, co dělají, jenom si nemohou pomoci. Je hrozně děsivé sledovat někoho, kdo se zcela vymyká kontrole, ale současně je stále zcela naživu.“
Odvážné nové pojetí filmu Lesní duch Feda Alvareze bylo založeno na některých ikonických vizuálních prvcích originálu a současně posouvalo hranice děsu nejnovějšími dostupnými technologiemi. Úspěch závisel z velké části na pečlivé spolupráci jednotlivých týmů štábu, zejména proto, že se Alvarez rozhodl pro velice neobvyklou možnost. Aby zachoval ducha klasiky z roku 1981, toužil používat v maximální možné míře klasické filmové efekty a masky a spoléhat se na počítačovou grafiku co nejméně.
Jako místo natáčení byl zvolen novozélandský Auckland, se kterým měli Raimi a Tapert již bohaté zkušenosti. „Chtěli jsme Fedemu nabídnout vše, co potřeboval, a říkali jsme si, že toho nejlépe docílíme na Novém Zélandu,“ míní Campbell. „Mají tam spolehlivý štáb, který svou práci bere velice vážně.“
Přípravy začaly u Roba Gilliese, který byl zodpovědný za tvorbu ojedinělé vizuální stránky filmu, která současně skládala poctu originálu. „Fede měl naprosto jasné představy o tom, co chce,“ říká výtvarník. „My jsme jen jeho vizi podporovali a obohacovali. Drželi jsme se při zemi, pracovali s velice omezenou barevnou paletou, aby pozadí zůstávala v pozadí a zvýrazněny byly jen důležité prvky, přičemž nejvíce jsme chtěli zvýraznit krev.“
Alvarez natáčel v ateliérech jen naprosté minimum záběrů. „Chtěli jsme mít skutečnou lesní chatu,“ říká. „Pro herce je užitečné, když mohou někde skutečně být, když se mohou rozhlédnout a vidět kolem sebe lesy. Na to jsme od samého začátku velice dbali.“
Režisér ve společnosti Younga, Gilliese a Taperta hledal v lesích kolem Aucklandu co nejvhodnější místo. „Bylo pro nás velice důležité napodobit atmosféru chaty z původního filmu,“ vysvětluje Young. „Našli jsme velice zajímavou a strašidelnou mýtinu, kolem které jsme natáčeli. Stromy tam působily velice specificky.“
Gilliesova chata víceméně zachovává původní podobu, jen ji mírně dolaďuje. „Vymysleli jsme pro ni příběh,“ říká. „Byla postavena ve dvacátých letech. Nejlepší období prožila asi někdy v letech padesátých a od té doby to s ní šlo prudce s kopce. Mia a David tam pobývali jako děti se svou matkou a užívali si tam příjemných chvil. Jejich připomínky tam jsou stále k vidění, například fotografie na zdi.“
S ohledem na potřeby efektů musel štáb celou chatu postavit od základů. „Současně jsme potřebovali postavit její kopii v ateliéru, protože s maskami se lépe pracuje ve studiu,“ říká Gillies. „Náročné bylo postavit ji patřičně sešlou, ačkoliv byla zcela nová. Vytvořili jsme v podstatě jakousi stavebnici chaty, kterou jsme zabalili, odvezli do lesa a tam ji znovu složili. Obrovskou část filmu jsme mohli natáčet přímo v lese.“
Kromě toho byl Gillies pověřen vytvořením repliky ještě jedné ikonické rekvizity z celé série: Knihy mrtvých. „Ta kniha je zdrojem celého Lesního ducha,“ říká Tapert. „První film se měl původně jmenovat Kniha mrtvých podle čehosi, o čem slyšel Sam v hodinách dějepisu. Ale náš agent prohlásil, že to je příšerný název, protože knihy diváky děsit nebudou. Měl pár úplně stejně špatných nápadů a s jedním z nich, Lesní duch, jsme se dokázali smířit. No a zbytek už asi znáte.“
Poté, co přišel s několika různými nápady, jak knihu pojmout, Gillies dospěl k poměrně prosté a jednoduché verzi. „Jenom je vázána v lidské kůži a pojištěna ostnatým drátem,“ vysvětluje výtvarník. „Měli jsme pocit, že není dostatečně strašidelná. Současně jsme potřebovali vytvořit její obsah, protože stránky v ní Erica informují o všem, co potřebuje k tomu, aby pochopil, že má co do činění s démony. Usoudili jsme, že byla napsána před mnoha staletími. Vypadá, jako by si písař ve 12. století činil poznámky a k těm pak ve 14. století někdo jiný dopsal jiným jazykem poznámky další. V průběhu let mnohokrát změní majitele, každý z nich do ní něco přidá a něco poopraví. Písmo je stále bláznivější a barevnější a právě v takovém stavu ji Eric otevře.“
Alvarez ostatní překvapil tím, jak neústupně trval na použití klasických vizuálních efektů v přesvědčení, že zachovají autentičnost a bezprostřednost, po kterých toužil. „Jedná se o velice syrový a prostý příběh,“ míní režisér. „Je vystavěn na pěti lidech v jedné chatě, což každý okamžitě pochopí. Protože je to tak prosté, nechtěl jsem do toho motat žádné počítačové efekty.“
„Efekty mají sloužit k tomu, aby pomocí kombinace skutečných prvků vytvořily něco nového a překvapivého,“ pokračuje. „Příliš mnoho počítačové grafiky by vás rušilo. Pracuji s počítačovou grafikou doma v Uruguayi a dokonce i ty nejlepší efekty občas působí uměle.“
Tam, kde nebylo vyhnutí, byl povolán specialista na vizuální efekty George Ritchie, aby se vypořádal s nejrůznějšími problematickými prvky. „Všichni znají nejrůznější ohromující efekty, takže bylo velice příjemné pro změnu pracovat na něčem, kde jsme se snažili pouze obohatit, nikoliv tvořit úplné základy,“ míní Ritchie. „Nemám rád přehnaně okázalou počítačovou grafiku. Dnes je používána příliš obecně a já mám raději jemnější zásahy. Je pro mě velkým privilegiem podílet se na něčem, kde si mojí práce ani nikdo nevšimne, pokud ji odvedu správně.“
Tapert, který v minulosti pracoval na celé řadě filmů s rozsáhlým uplatněným počítačové grafiky, prohlašuje, že dokáže tento rozdíl ocenit. „Když sekáte ruce a hlavy pomocí počítačové grafiky, má to v sobě jistou eleganci. Počítače mají sklony vytvářet 'příjemné' záběry, zatímco pokud někomu řežete ruku pilou a všude cáká krev, působí velmi naturalisticky, pokud skutečně vidíte, jak se něco trhá na kusy.“
Všichni herci museli během své metamorfózy do démonické podoby procházet dlouhou a pečlivou prací maskérů. Pro Natalie tým vizuálních efektů vytvořil pět různých umělých rukou, které představují různá stádia její degenerace. „Musí si useknout ruku,“ vysvětluje Roger Murray, specialista na efekty. „Začínali jsme se silikonovou rukou a povolali na pomoc dvojnici, takže zatímco herečka hraje, ovládá dvojnice pouze její nakaženou ruku. Pak tu máme jednu, kterou skutečně usekne. Jedna je tu i pro scény, které následují. Elizabeth si tím vším prošla.“
Ale to bylo nic ve srovnání s drastickými zážitky, které čekaly na Miu Jane Levy. „Její postava uvízne v ostnatém keři a ještě předtím, než se promění v 'mrtváka', se ošklivě popálí,“ vysvětluje Murray. „Vytvořili jsme celkem osm fází postupu její proměny, skládající se z asi 150 různých prvků, které jsme různě kombinovali.“
Levy říká, že si z celého tohoto procesu pamatuje jen velice málo. „Sedla jsem si do křesla a nechala jsem je, ať si vyřádí. Když to bylo hotovo, polili mě vodou, abych vypadala, jako že se potím, a pak na mě vychrstli kanystr krve. Pamatuji si, že když odlévali mou hlavou, používali ten gel, který používají zubaři, a celou mě jím pomazali. Pak mě obalili do krepového papíru a nechali to celé ztuhnout, než mě z toho zase vyřezali. Pracovali také na mých zubech, na jazyku, hrudi, ruce a noze. Celkem to bylo asi dvanáct hodin tvorby odlitků.“
Bruce Campbell si vzpomíná na poněkud odlišné postupy při práci na prvním filmu. „Vyráběli jsme odlitky hlavy Paris pomocí sádry,“ vysvětluje. „Bylo to tak primitivní, že jsme hlavní ženské hvězdě našeho filmu vytrhali řasy. Abychom ji z odlitku dostali, musela se předklonit a odevzdat se do rukou gravitace, ale její řasy byly pevně zalité v sádře.“
Říkat o Lesním duchovi, že se jedná o jeden z nejkrvavějších filmů vůbec, není podle specialisty na mechanické efekty Jasona Dureyho vůbec přehnané. „Při natáčení snímku 30 dní dlouhá noc, což je poměrně krvavý upírský snímek, jsme použili zhruba 4500 litrů krve. V tomhle filmu používáme něco kolem 25 tisíc litrů. Jenom zvratků jsme včetně různých testů spotřebovali asi 300 litrů. Objem tělesných tekutin, které se v tomhle filmu objevují, daleko převyšuje cokoliv, na čem jsem doteď pracoval. Je to dost odporné a velice strašidelné.“
Durey prohlašuje, že nejčastější požadavek na efektový tým od režiséra zněl: „Víc, ještě víc, chci víc. Fede naše natáčení posunul docela novým směrem, protože po nás chtěl věci, o kterých jsme si nebyli jisti, jak jich docílit,“ dodává. „Rozhodně to bylo zajímavé. Neustále po nás chtěl víc kouře nebo krve a my jsme se snažili vyhovět.“
A právě to Alvarez chtěl. „Pořád se mě někdo ptal, jestli to není moc krve nebo moc něčeho jiného,“ vzpomíná režisér. „Říkal jsem na to, že jich není nikdy moc. Ničeho není příliš, pokud vám o to opravdu jde. Diváci by měli očekávat něco zcela neočekávaného. Naprosto je zaskočíme.“
Dost možná největší změnou celého filmu po vizuální stránce je jeho nasvícení. „V prvním filmu jsme věděli, že se bude promítat v autokinech,“ říká Tapert. „Tam je vždycky více rozptýleného světla než v klasických kinech, takže jsme se snažili film natáčet s poměrně intenzivním osvětlením, aby lidé v autokinech dobře viděli dění na plátnech. Fede k tomu přistupoval více umělecky. Jeho film je velice atmosférický a působí velmi draze.“
Alvarez se také odchýlil od tradice tím, že řadu scén natáčel za denního světla. „V hororových filmech příliš často scény za denního světla nepotkáte,“ říká. „Ale naše kamery byly tak skvělé a měly takové úžasné barvy, že film vypadá nádherně. Měl jsem pocit, že v případě řady scén by bylo naprosto logické točit je v noci. Ale my jsme objevili celou řadu možností, jak využít denní světlo, protože v něm můžete skutečně vidět, co se to v lesích kolem vás děje.“
Kamera ve filmu skládá poctu původnímu snímku záběrem, ve kterém duch pronásleduje Miu lesem. „Ten záběr je klasikou původního filmu,“ říká kameraman Aaron Morton. „Tehdy ho točili tak, že kameru přidělali na dřevěnou tyč, kterou pak za každý z konců držel jeden člověk a společně běželi lesem. My jsme to chtěli trochu upravit, takže máme ruční kabelový držák. Když Miu pronásleduje lesní duch, v podstatě sledujete mě s kamerou, jak jedu po zavěšeném laně. Je to dost naturalistické.“
Nemalý dopad na celkové vyznění příběhu a filmu měl také střih. „Původní snímek působil do jisté míry punkově,“ říká střihač Bryan Shaw. „K tehdejší době, počátku osmdesátých let, to tak nějak patřilo, a my jsme se to snažili napodobit. Fede to vepsal přímo do scénáře. Někdy si přečtu scénář a doufám, že z něj tři nebo čtyři scény vypadnou. Ale tady ne. Dobře ví, jak vystavět strašidelnou atmosféru a jak dlouho ji může udržet.“
„Původní Lesní duch pro nás byl velice náročný po fyzické stránce, ale zpětně se jednalo o skvělou zkušenost, kterou jsme si se Samem a Brucem prošli,“ shrnuje Tapert. „Stali se z nás díky tomu přátelé na celý život. Tentokrát to bylo po fyzické stránce náročné mnohem méně, protože peníze dokáží některé problémy řešit. Bylo skvělé spolupracovat se Samem a Brucem znovu na něčem, co nás znovu spojilo dohromady.“
„S Fedem byla radost spolupracovat,“ pokračuje. „Má v sobě vše, co od režiséra očekávám. Ačkoliv se jednalo o jeho první celovečerní film, má roky zkušeností s natáčením a má uměleckou vizi, za kterou si dokáže jít. Spolupráce s někým takovým pro mě byla nejlepší součástí celého procesu. Moc se těším na to, do čeho se pustí příště.“
Campbell dokončený film nadšeně chválí. „Jsou v něm lepší nejenom herecké výkony, ale i speciální efekty a kamera. Neuvidíte zelenou zahradní hadici, ze které stříká krev. Tentokrát jsme použili moderní technologie a slušný rozpočet a pustili se do toho znovu. Doufám, že se někdy dočkáme toho, že budou oba Lesní duchové promítáni v kinech jako jedno dvojité představení. Chtěl bych to zkusit v Alamo Drafthouse v Austinu. Myslím, že by to byl velice pozoruhodný zážitek.“¨

Postavy a obsazení
• Jane Levy - Mia
• Shiloh Fernandez - David
• Lou Taylor Pucci - Eric
• Jessica Lucas - Olivia
• Elizabeth Blackmore - Natalie
• Jim McLarty - Harold
• Rupert Degas - hlas démona
• Ellen Sandweiss - hlas Cheryl

Ocenění
The Saturn Awards
2014 - Jane O'Kane, Patrick Baxter, Roger Murray (Nejlepší masky) (nominace)

DABING
1.DABING (Blu-ray)
V českém znění: Svatopluk Schuller - Bruce Campbell (Ashley 'Ash' J. Williams), Filip Švarc - Richard DeManincor (Scott), Jana Páleníčková - Betsy Baker (Linda), Nikola Votočková - Ellen Sandweiss (Cheryl), Jolana Smyčková - Theresa Tilly (Shelly), Tomáš Juřička - Bob Dorian (hlas na pásce), Libor Terš (titulky) a další
Překlad: Ivan Hanuš
Dialogy: Jana Dotlačilová
Produkce: Evelyna Vrbová
Zvuk: Filip Mošner
Režie: Alice Hurychová
Vyrobila: LS Productions Dabing v roce 2010

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 4.04.2013 Falcon
Premiéra USA: 5.4.2013 TriStar Pictures
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v TV: 15.3.2014 CX
Premiéra dabované verze: 12.9.2014 HBO
Poprvé na DVD: 14.8.2013 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 14.8.2013 Bontonfilm

Tržby v ČR - Kč 5 388 552
Tržby celkem - $ 97 500 000
Návštěvnost v ČR 40 157
Náklady (Rozpočet) - $ 17 000 000

FILMY V SÉRII
Lesní duch gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/lesni-duch-the-evil-dead-1981-85-usa-horor-thriller-78/
Horor / Thriller, USA, 1981
Režie: Sam Raimi, Hrají: Bruce Campbell, Ellen Sandweiss

Smrtelné zlo 2 gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/smrtelne-zlo-2-evil-dead-ii-1987-85-usa-horor-komedie-80/
Horor / Komedie, USA, 1987
Režie: Sam Raimi, Hrají: Bruce Campbell, Sarah Berry

Lesní duch gastonrolinc.cms.webnode.cz/news/lesni-duch-evil-dead-2013-91-usa-horor-thriller-59/
Horor / Thriller, USA, 2013
Režie: Fede Alvarez, Hrají: Jane Levy, Shiloh Fernandez

 

Tvůrci a herci

Fede Alvarez (Režie), Bruce Campbell (Produkce), Sam Raimi (Produkce), Rob Tapert (Produkce), Roque Banos (Hudba), Aaron Morton (Kamera), Bryan Shaw (Střih), Sari Knight (Casting), Faith Martin (Casting), Mandy Sherman (Casting), Stu Turner (Casting), Bryan Shaw (Scénografie), Sarah Voon (Kostýmy), Fede Alvarez (Scénář), Rodo Sayagues (Scénář), Sam Raimi (původní scénář) (Scénář), Jane Levy (Herec), Shiloh Fernandez (Herec), Jessica Lucas (Herec), Lou Taylor Pucci (Herec), Elizabeth Blackmore (Herec), Bruce Campbell (Herec)

 

2013/91/USA/Horor, Thriller

 

Hrají:

Jane Levy, Shiloh Fernandez, Jessica Lucas, Lou Taylor Pucci, Elizabeth Blackmore, Bruce Campbell, Stephen Butterworth, Jim McLarty