Kupec benátský / The Merchant of Venice (2004/138/USA, Itálie, Velká Británie, Lucembursko/Drama) 76%
13.03.2018 09:36
JEDNOU VĚTOU
„Al Pacino, Jeremy Irons, Joseph Fiennes a Lynn Collins v adaptaci slavné hry Williama Shakespeara.“
OBSAH
Benátky, 16. století. Hrabivý židovský lichvář Shylock je ještě horší než jeho špatná pověst. Nevynechá jedinou příležitost, aby si vychutnal potíže křesťanských šlechticů, které nouze zavádí do jeho domu. Jednoho dne požádá lichváře o půjčku vážený kupec Antonio, jehož mladý přítel Bassanio zoufale potřebuje peníze, aby získal ruku milované Porcie. Když ovšem Antonio nemůže peníze včas vrátit, má Shylock volnou ruku k tomu, aby si léta ponižování a pohrdání na nenáviděném světě vybral i s úroky. Cena, kterou má Antonio zaplatit, má být skutečně bolestná. Klasická divadelní hra Williama Shakespeara s novou naléhavostí ožila v rukou režiséra Michaela Radforda. Nadčasový příběh vypráví nejen o náhodě a osudu, vládnoucích lidským životům, ale také o antisemitismu. Radford, využívající špičkového hereckého obsazení a zdůrazňující vizuální krásu svých filmových obrazů, se vydal cestou klasické adaptace. (MFF Karlovy Vary)(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Těžké hodnotit tento film. Jako adaptace Shakespearovy hry má všechno dobré z předlohy a také vše špatné. Herecké výkony Jeremy Ironse, Al Pacina a Josepha Finnese jsou rozhodně tím klíčovým k úspěchu filmu. Michael Radford a jeho scénář využívají hereckých schopností hvězd do poslední kapky. Nejen herecké výkony, ale i kamera a pojetí některých záběrů je neuvěřitelně vkusné a příjemné. Největší a asi jediný problém je lehké veršování a hlavně na začátku existence pár hluchých míst, v kterých jsem usínal nudou. Nemůžu od Radforda žádat zázraky a on jistě chtěl zůstat co nejvíc věrný předloze a tak neměnil klasiku pokud nemusel. Film je poutav a pokud neunudí určitě potěší. (Djkoma) 3*
Radfordovo zpracování Kupce Benátského je díky pozorné práci a velkému citu herců, kostymérů a takových těch lidí co vybírají lokace, jakož i skladatelky Jocelyn Pookové, jistě působivé - ale naopak díky režisérově/scénáristově vedení příliš rozvleklé a místy těžkopádné. Jenže jak chcete vytýkat nějaké vady, když vás pokaždé smete někdo jako vynikající (a vzhledem k Mojí Rodině, Love Actually atd. zatraceně překvapivý) Kris Marshall, když vás zamrazí při jasné scéně Bassaniovy volby, nebo při každém Shylockově monologu? Al Pacino tvrdí, že roli židovského lichváře v minulosti několikrát odmítl, a kývl až na Radfordův scénář, který ukazuje o špetku dobového uvažování více než originál - sám potom vykreslil Shylocka jako vcelku pochopitelně zlomeného starce, jdoucího si za svým za každou cenu. Zkrátka a dobře tento Kupec Benátský nabízí vynikající herecké výkony - není ovšem zdaleka dokonalým filmem, a už vůbec ne zábavou vhodnou do každého "počasí". Kdo neví, do čeho jde, může být velmi snadno znuděn a zklamán. I v široké obci příznivců Shakespearea se také najde nemálo těch, kterým toto zpracování vyhovovat nebude. Já po delším váhání (a vzpomínkách na Sen Noci Svatojánské nebo Večer Tříkrálový) dávám 70%. (Gemini) 4*
Ve chvíli, kdy u každé nové shakespearovské adaptace vyvstává otázka, zda bude natočena zmodernizovaně, muzikálově či převedena do teenagerské verze (všechny možnosti mi vyhovují), se Michael Radford odhodlal k odvážnému kroku - natočil film přesně podle předlohy. Proto mi chvíli trvalo, než jsem akceptoval vzletnost a mírnou rozvláčnost divadelních dialogů, ale jelikož Pacinovo božské herectví by mě dokázalo strhnout, i kdyby hrál v tom nejhloupějším filmu a stejně tak mi vyhovuje skromný výraz Fiennesův a smutný pohled Ironsův, zůstala po závěrečných titulcích vysoká spokojenost. V žádném případě se ale nejedná o film pro všechny, Shakespearova extrémní romantika je zde používána v hojné míře a kdo sentimentálním koncům nebo dialogům neholduje, mohl by film znechuceně vzdát snad ještě před jeho polovinou. (novoten) 4*
VELKÁ RECENZE
Není příliš složité dovtípit se pravdy o tom, zda naše redakční patero nějak výrazně tíhne k látce, jejíž divadelní kontury načrtl před drahnou dobou dramatik jménem William Shakespeare. Smutnou pravdou budiž to, že ve filmech podle Shakespeara se nestřílí, nevybuchují v nich velké barely s pohonnými hmotami a svůdné krásky se ladně nesvíjejí v rytmech daných filmovou popkulturní vymožeností zvanou bullet-time. Ani v Kupci Benátském nic z toho neprobíhá, zato se v něm hodně hovoří, křičí a pronášejí vznešené divadelní repliky. A protože tento výčet obvykle bereme jako synonymum pro nudu, asi nelze najít klíč, podle kterého by recenze na Kupce benátského měla připadnout někomu konkrétnímu.
Ale nemusíte tesknit. Jsem tu já – a i se svým ostřížím pohledem fundovaného alkoholika, výstavního povaleče a kulturního ignoranta vám v rychlosti a navýsost překvapeným tónem stihnu říci, že Kupec benátský stojí za hřích.
Nevím a ani nechci vědět, zdali už téma Kupce benátského bylo někdy zpracováno (dobrá, IMDb hovoří něco o roce 1972 a filmu s Maggie Smith), ale pokud ano, určitě nikdy nemělo tak výsostně dramatický rozměr jako v elektrizujícím podání Al Pacina, Jeremyho Ironse a Josepha Fiennese (všichni tři jsou mimochodem ostřílení shakespearovci). Kupec žije, dýchá a emocionálně zasahuje – což je od notoricky známého příběhu v navoněném podání plném lingvisticky šroubovaných replik velmi příjemné zjištění. Režisér Michael Radford (Orwellova klasika 1984) totiž šikovně stupňuje napětí a vtahuje diváka do děje, aniž by složitě musel měnit exteriéry či interiéry; Možná si toho ani nevšimnete, ale ve filmu jich zase tolik není. Jakmile totiž na scénu přijde libovolný z dvou výše vyjmenovaných (zejména Shylock v podání Al Pacina), strhne veškerou pozornost na svá bedra a nedává byť nejmenší šanci vyniknout někomu nebo něčemu ze svého okolí.
Film, v němž kráčí prakticky jen o charaktery, působí i v samozřejmém souladu s předlouhou hodně divadelně. Přesto je podivuhodně dobře prodchnut voňavým celuloidem a obecnou filmovou řečí, která z něj utváří univerzální dramatický prostředek pro širé masy filmových hltavců, kteří stejně jako já neutrpěli přehnané vzdělání, na filmy nekoukají pro jejich uměleckou hodnotu a rádi se orientují v ději, přestože nečetli předlohu. Kupec benátský to splňuje se stejnou grácií jako např. Zamilovaný Shakespeare; Není to však rozverná barevnost režiséra Johna Maddena, kterou uchopil do ruky nyní i Radford. Kupec má být ponurý, tlumený. A taky je – od exteriérů až po dobové kostýmy (vše podtrženo depresí z utlačování židovské obce) na vás dýchne atmosféra, v níž necinkají rolničky, ale plive se na lidi a pro jistotu několikrát.
Dialogy viditelně neprošly jazykovými úpravami a přestože neznám originál, není těžké uhádnout, že spousta z nich pochází takřka určitě přímo do pera páně Shakespeara. Nečekejte tedy modernímu diváctvu se přizpůsobivší adaptaci – žádné popularizování se nekoná a jede se pěkně v duchu klasiky. Pro jednoho odstrašující (umím si živě představit, kolik z vás chce trávit večer se Shakespearem ;), pro druhého dozajista atraktivní. Za sebe musím říci, že ač si na podobných skoro-veršovaných jazykolamech „neujíždím“, obdivuji s pokorou, jak krásně drží atmosféru snímku pokupě.
Režijně nulový experiment (přesto řemeslný nadstandard), scenáristicky osvědčená volba, herecky sázka na jistotu, nijak přehnaně vyhoněné artistní ambice (=lepší přístupnost pro diváky). Papírově se Kupec jevil výborně a jelikož nikdo ve svém řemesle výrazně neuklouzl, výsledný produkt rovněž dopadl výborně. Pokud máte náladu na něco trochu jiného a jste už unaveni ze soudobých filmových běžců plných sofistikovaného krutého zabíjení nevinných kuřátek a znásilňování malých holčiček, Kupec bude dobrá volba.
O FILMU
Když 23. listopadu 2003 skončilo v Lucembursku a italských Benátkách natáčení adaptace stejnojmenné hry Williama Shakespeara Kupec benátský, mohl se režisér a scenárista Michael Radford ohlédnout zpět s uspokojením. Mimořádně náročná práce trvající devět týdnů byla totiž výsledkem předchozího intenzivního snažení.
Na počátku Radfordových úvah stálo zjištění, že na divadle sice Kupec benátský slaví od doby svého vzniku téměř nepřetržitě úspěchy, filmaři se mu však už od počátků zvukového filmu vyhýbali pro jeho výrazný antisemitský akcent (nejdůležitějším a zároveň do té doby posledním filmovým Shylockem se stal Michel Simon v adaptaci francouzského režiséra Pierrea Billona Le Marchand de Venise z roku 1953). Zatímco v televizi se v rámci nejrůznějších adaptací pokoušejících tuto kontroverzní linii hra občas objevuje, ve filmu si na ni celá desetiletí marně brousili zuby mnozí slavní producenti a režiséři (např. Orson Welles).
Když producent Barry Navidi oslovil Michaela Radforda na přátelské schůzce a nabídl mu, aby pro něj Kupce benátského natočil, i zkušený tvůrce zprvu zapochyboval o svých schopnostech: se Shakespearem se jako režisér nikdy nesetkal ani na divadle, ani ve filmu. Když se k nabídce připojil i producent Cary Brokaw, dohodli se, že by se o adaptaci komplexní a fascinující Shakespearovy hry mohli pokusit společně. Klíčovou otázkou ovšem od počátku bylo, komu nabídnout „spornou“ roli lakotného žida Shylocka.
„Musel to být někdo, kdo dokáže diváky přesvědčit nejen o komických, ale i o tragických rysech této postavy, na které spočívají nejzvědavější pohledy publika,“ potvrzuje Radford, který si byl od počátku vědom nutnosti postavit se tradičnímu antisemitskému „čtení“ Shylockovy postavy.
„Většinou se tvrdí, že ta hra je o antisemitismu,“ vysvětluje producent Brokaw. „Ale podle nás vypráví spíš o diskriminaci a předsudcích. Shylock je postava, se kterou můžeme snadno soucítit: rozumíme jeho bolesti i pocitu, že jím okolí celý život pohrdalo.“
Cary Brokaw nakonec navrhl, že by pro jednu z vůbec nejkomplexnějším postav velkého Alžbětince mohli získat Ala Pacina. Mnohokrát osvědčená hvězda, která má letitý vřelý vztah k divadelní klasice (o čemž svědčí i režie uměleckého dokumentárního filmu Al Pacino - Richard III./Looking for Richard, 1996), nakonec souhlasila. Al Pacino se stal zárukou objektivního a přitom velmi osobního přístupu k postavě.
„Rozhodl jsem se vnímat Shylocka jako muže, který je dlouhodobě stísněný ztrátou manželky a nyní se obává, že by mohl přijít i o dceru,“ svěřuje se Pacino. „Shylock navíc celé roky žije v ghettu a okolní „normální“ společnost mu upírá svobodu, na kterou má právo i ten nejpohrdanější z jejích vlastních řad. Přestože se Shylock realizuje v synagoze a má i nějaké židovské přátele, žije v izolaci a je vlastně obětí tradičního uspořádání světa. A tak - když dostane příležitost - rozhodne se pomstít.“
Právě z rozhovorů s Alem Pacinem se zrodila definitivní podoba Shylocka, s nímž navzdory jeho černočerné zlobě a pomstychtivosti můžeme soucítít - i když s ním nemusíme (a ve chvíli, kdy se naplno oddá své pomstě, ani nesmíme) souhlasit. Shylock v Pacinově podání se tak zařadil čestně po bok takových shakesperovských tragicky „temných“ hrdinů, jako je třeba Jago z dramatu Othello. Cílem tvůrců přitom bylo nezatěžovat zápletku příliš moderním čtením a ponechat Shylockovi jeho základní tragikomické rysy.
Radfordovým úkolem se potom stalo rozehrát kolem Shylocka danou zápletku a rozšířit své pojetí i na další postavy, přičemž ani jinde se nebránil „jinému“ čtení, než bylo obvyklé v alžbětinské době (ale jež má základy v řadě současných interpretací textu). Kupec benátský byl napsán mezi roky 1594-97 a jeho autor v něm využil postavu žida jen lehce odlišným způsobem, než bylo zvykem u jeho současníků (např. Christopherta Marlowa). Židé vystupovali v anglických dramatech většinou jako ryzí komické karikatury. Důvodem byl i fakt, že v alžbětinské Anglii bylo obtížné najít oporu v realitě: žádní židé zde totiž nežili, protože byli z jejího území dlouhodobě vypovězeni.
„V Shakespearově textu najdete oporu pro nejrůznější typy čtení, záleží jen na vás, pro které se v souladu se svým citem rozhodnete,“ potvrzuje Radford. Neváhal se proto chopit i další přípustné interpretace a vnímat - samozřejmě v přiměřeném náznaku - vztah Antonia k Bassaniovi jako skrytě homosexuální.
Tvůrci se přitom rozhodli zůstat v podstatě tradiční: odmítli možnost aktualizace a ponechali vyprávění v 16. století, v klasických kulisách, dekoracích a kostýmech, u nichž navíc dbali na maximální věrohodnost. Důležitý byl přitom přínos kameramana Benoita Delhommea, který dokázal spolu s výtvarníkem Brunem Rubeem, autorkou maskérských efektů Ann Buchanan a kostýmním výtvarníkem Sammym Sheldonem stvořit svět, jenž dýchá životem a zároveň nezůstává nic dlužen podmanivé kráse historických italských Benátek, kde štáb našel ty nejsprávější lokace, v nichž mohl nechat ožít svůj sen.
„Způsob, jakým k Shakespearovi přistupovali Kenneth Branagh v Hamletovi či Baz Luhrmann v Romeovi a Julii, je mi cizí,“ podotýká Radford. Režisér přitom vtipkuje, že William Shakespeare při psaní scénáře zůstal jeho blízkým spolupracovníkem, který mu dodal zápletku, příběh, postavy i základní ladění vyprávění.
K tomu, aby se z Kupce benátského stala poněkud nevšední kostýmní romantická komedie, potřeboval Michael Radford hereckou sestavu, která by dokázala dát šťavnatost klasickým Shakespearovým charakterům. Zatímco o roli Shylocka bylo díky Alu Pacinovi jasno, partu jeho oběti i protivníka Antonia se ujal jiný velký herec s komplexní shakespearovskou zkušeností - Jeremy Irons.
Radford si byl od počátku jistý, že Irons dokáže svého hrdinu vybavit tou správnou mírou ironie a opravdovosti. Jeremyho Ironse navíc lákala příležitost setkat se při natáčení s Pacinem, kterého už dlouho obdivoval, ale neměl nikdy příležitost si s ním zahrát.
Obsazení dalších rolí producenti konzultovali se Sharon Howard-Field, která pět let spolupracovala s londýnským National Theatre a pomohla jim najít mezi britskými, ale i americkými herci ty nejsprávnější představitele.
Když měl režisér Michael Radford pohromadě herecký tým a vytvořil se svými spolupracovníky základní představu, mohl se pustit do dalších příprav. Jejich součástí byly i důkladné herecké zkoušky, které považoval za mimořádně důležité.
Mezi hlavní úkoly Radforda jako scenáristy a režiséra bylo stanovit tempo vyprávění: pochopil totiž, jako mnozí slavní adaptátoři před ním, že film vyžaduje hutnost a svižnost, kterou si divadelníci u tak známého vyprávění mohou odepřít. Rozměrný text Kupce benátského tedy samozřejmě podlehl krácení. Zápletku bylo třeba pročistit od řady vedlejších motivů a postradatelných dějových linií. Herci - navzdory některým svým předchozím zkušenostem s texty slavného Alžbětince - se potom museli naučit společně „recitovat Shakespeara“ a udržet si přitom filmovou opravdovost a uvěřitelnost.
Ocenění:
BAFTA
2005 - Kostýmy (nominace)
DABING
V českém znění: Ladislav Mrkvička - Al Pacino (Shylock), Simona Postlerová - Lynn Collins (Porcie), Saša Rašilov - Joseph Fiennes (Bassanio), Jiří Plachý - Jeremy Irons (Antonio), Jan Šťastný - Kris Marshall (Graziano), Hana Ševčíková - Heather Goldenhersh (Nerissa), Jiří Zavřel - Anton Rodgers (Dóže), Jiří Štěpnička - Allan Corduner (Tubal), Karel Richter - Ron Cook (otec Gobbo), Jitka Moučková - Zuleikha Robinson (Jessica), Martin Zahálka - John Sessions (Salerio), Martin Písařík - Charlie Cox (Lorenzo), Martin Stránský - Antonio Gil-Martinez (Aragon), Jan Vlasák - Gregor Fischer (Solanio), Jan Dolanský - Mackenzie Crook (Lancelot Gobbo), Luděk Čtvrtlík - David Harewood (marocký princ), Jan Maxián, Jiří Kodeš (titulky) a další
Překlad: Martin Hilský
Dramaturgie: Anna Kareninová
Dialogy: Luděk Koutný
Produkce: Evelyna Vrbová
Zvuk: Roman Čadek
Režie: Jiří Kodeš
Vyrobila: LS Productions Dabing pro Blue Sky 2007
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 30.11.2006 Blue Sky Film
Premiéra USA: 29.12.2004 Sony Pictures Classics
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 26.2.2007 H.C.E.
Poprvé na DVD: 26.2.2007 Blue Sky Film
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 2 467 566
Tržby celkem - $ 21 417 725
Návštěvnost v ČR 39 979
Náklady (Rozpočet) - $ 30 000 000
„Al Pacino, Jeremy Irons, Joseph Fiennes a Lynn Collins v adaptaci slavné hry Williama Shakespeara.“
OBSAH
Benátky, 16. století. Hrabivý židovský lichvář Shylock je ještě horší než jeho špatná pověst. Nevynechá jedinou příležitost, aby si vychutnal potíže křesťanských šlechticů, které nouze zavádí do jeho domu. Jednoho dne požádá lichváře o půjčku vážený kupec Antonio, jehož mladý přítel Bassanio zoufale potřebuje peníze, aby získal ruku milované Porcie. Když ovšem Antonio nemůže peníze včas vrátit, má Shylock volnou ruku k tomu, aby si léta ponižování a pohrdání na nenáviděném světě vybral i s úroky. Cena, kterou má Antonio zaplatit, má být skutečně bolestná. Klasická divadelní hra Williama Shakespeara s novou naléhavostí ožila v rukou režiséra Michaela Radforda. Nadčasový příběh vypráví nejen o náhodě a osudu, vládnoucích lidským životům, ale také o antisemitismu. Radford, využívající špičkového hereckého obsazení a zdůrazňující vizuální krásu svých filmových obrazů, se vydal cestou klasické adaptace. (MFF Karlovy Vary)(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Těžké hodnotit tento film. Jako adaptace Shakespearovy hry má všechno dobré z předlohy a také vše špatné. Herecké výkony Jeremy Ironse, Al Pacina a Josepha Finnese jsou rozhodně tím klíčovým k úspěchu filmu. Michael Radford a jeho scénář využívají hereckých schopností hvězd do poslední kapky. Nejen herecké výkony, ale i kamera a pojetí některých záběrů je neuvěřitelně vkusné a příjemné. Největší a asi jediný problém je lehké veršování a hlavně na začátku existence pár hluchých míst, v kterých jsem usínal nudou. Nemůžu od Radforda žádat zázraky a on jistě chtěl zůstat co nejvíc věrný předloze a tak neměnil klasiku pokud nemusel. Film je poutav a pokud neunudí určitě potěší. (Djkoma) 3*
Radfordovo zpracování Kupce Benátského je díky pozorné práci a velkému citu herců, kostymérů a takových těch lidí co vybírají lokace, jakož i skladatelky Jocelyn Pookové, jistě působivé - ale naopak díky režisérově/scénáristově vedení příliš rozvleklé a místy těžkopádné. Jenže jak chcete vytýkat nějaké vady, když vás pokaždé smete někdo jako vynikající (a vzhledem k Mojí Rodině, Love Actually atd. zatraceně překvapivý) Kris Marshall, když vás zamrazí při jasné scéně Bassaniovy volby, nebo při každém Shylockově monologu? Al Pacino tvrdí, že roli židovského lichváře v minulosti několikrát odmítl, a kývl až na Radfordův scénář, který ukazuje o špetku dobového uvažování více než originál - sám potom vykreslil Shylocka jako vcelku pochopitelně zlomeného starce, jdoucího si za svým za každou cenu. Zkrátka a dobře tento Kupec Benátský nabízí vynikající herecké výkony - není ovšem zdaleka dokonalým filmem, a už vůbec ne zábavou vhodnou do každého "počasí". Kdo neví, do čeho jde, může být velmi snadno znuděn a zklamán. I v široké obci příznivců Shakespearea se také najde nemálo těch, kterým toto zpracování vyhovovat nebude. Já po delším váhání (a vzpomínkách na Sen Noci Svatojánské nebo Večer Tříkrálový) dávám 70%. (Gemini) 4*
Ve chvíli, kdy u každé nové shakespearovské adaptace vyvstává otázka, zda bude natočena zmodernizovaně, muzikálově či převedena do teenagerské verze (všechny možnosti mi vyhovují), se Michael Radford odhodlal k odvážnému kroku - natočil film přesně podle předlohy. Proto mi chvíli trvalo, než jsem akceptoval vzletnost a mírnou rozvláčnost divadelních dialogů, ale jelikož Pacinovo božské herectví by mě dokázalo strhnout, i kdyby hrál v tom nejhloupějším filmu a stejně tak mi vyhovuje skromný výraz Fiennesův a smutný pohled Ironsův, zůstala po závěrečných titulcích vysoká spokojenost. V žádném případě se ale nejedná o film pro všechny, Shakespearova extrémní romantika je zde používána v hojné míře a kdo sentimentálním koncům nebo dialogům neholduje, mohl by film znechuceně vzdát snad ještě před jeho polovinou. (novoten) 4*
VELKÁ RECENZE
Není příliš složité dovtípit se pravdy o tom, zda naše redakční patero nějak výrazně tíhne k látce, jejíž divadelní kontury načrtl před drahnou dobou dramatik jménem William Shakespeare. Smutnou pravdou budiž to, že ve filmech podle Shakespeara se nestřílí, nevybuchují v nich velké barely s pohonnými hmotami a svůdné krásky se ladně nesvíjejí v rytmech daných filmovou popkulturní vymožeností zvanou bullet-time. Ani v Kupci Benátském nic z toho neprobíhá, zato se v něm hodně hovoří, křičí a pronášejí vznešené divadelní repliky. A protože tento výčet obvykle bereme jako synonymum pro nudu, asi nelze najít klíč, podle kterého by recenze na Kupce benátského měla připadnout někomu konkrétnímu.
Ale nemusíte tesknit. Jsem tu já – a i se svým ostřížím pohledem fundovaného alkoholika, výstavního povaleče a kulturního ignoranta vám v rychlosti a navýsost překvapeným tónem stihnu říci, že Kupec benátský stojí za hřích.
Nevím a ani nechci vědět, zdali už téma Kupce benátského bylo někdy zpracováno (dobrá, IMDb hovoří něco o roce 1972 a filmu s Maggie Smith), ale pokud ano, určitě nikdy nemělo tak výsostně dramatický rozměr jako v elektrizujícím podání Al Pacina, Jeremyho Ironse a Josepha Fiennese (všichni tři jsou mimochodem ostřílení shakespearovci). Kupec žije, dýchá a emocionálně zasahuje – což je od notoricky známého příběhu v navoněném podání plném lingvisticky šroubovaných replik velmi příjemné zjištění. Režisér Michael Radford (Orwellova klasika 1984) totiž šikovně stupňuje napětí a vtahuje diváka do děje, aniž by složitě musel měnit exteriéry či interiéry; Možná si toho ani nevšimnete, ale ve filmu jich zase tolik není. Jakmile totiž na scénu přijde libovolný z dvou výše vyjmenovaných (zejména Shylock v podání Al Pacina), strhne veškerou pozornost na svá bedra a nedává byť nejmenší šanci vyniknout někomu nebo něčemu ze svého okolí.
Film, v němž kráčí prakticky jen o charaktery, působí i v samozřejmém souladu s předlouhou hodně divadelně. Přesto je podivuhodně dobře prodchnut voňavým celuloidem a obecnou filmovou řečí, která z něj utváří univerzální dramatický prostředek pro širé masy filmových hltavců, kteří stejně jako já neutrpěli přehnané vzdělání, na filmy nekoukají pro jejich uměleckou hodnotu a rádi se orientují v ději, přestože nečetli předlohu. Kupec benátský to splňuje se stejnou grácií jako např. Zamilovaný Shakespeare; Není to však rozverná barevnost režiséra Johna Maddena, kterou uchopil do ruky nyní i Radford. Kupec má být ponurý, tlumený. A taky je – od exteriérů až po dobové kostýmy (vše podtrženo depresí z utlačování židovské obce) na vás dýchne atmosféra, v níž necinkají rolničky, ale plive se na lidi a pro jistotu několikrát.
Dialogy viditelně neprošly jazykovými úpravami a přestože neznám originál, není těžké uhádnout, že spousta z nich pochází takřka určitě přímo do pera páně Shakespeara. Nečekejte tedy modernímu diváctvu se přizpůsobivší adaptaci – žádné popularizování se nekoná a jede se pěkně v duchu klasiky. Pro jednoho odstrašující (umím si živě představit, kolik z vás chce trávit večer se Shakespearem ;), pro druhého dozajista atraktivní. Za sebe musím říci, že ač si na podobných skoro-veršovaných jazykolamech „neujíždím“, obdivuji s pokorou, jak krásně drží atmosféru snímku pokupě.
Režijně nulový experiment (přesto řemeslný nadstandard), scenáristicky osvědčená volba, herecky sázka na jistotu, nijak přehnaně vyhoněné artistní ambice (=lepší přístupnost pro diváky). Papírově se Kupec jevil výborně a jelikož nikdo ve svém řemesle výrazně neuklouzl, výsledný produkt rovněž dopadl výborně. Pokud máte náladu na něco trochu jiného a jste už unaveni ze soudobých filmových běžců plných sofistikovaného krutého zabíjení nevinných kuřátek a znásilňování malých holčiček, Kupec bude dobrá volba.
O FILMU
Když 23. listopadu 2003 skončilo v Lucembursku a italských Benátkách natáčení adaptace stejnojmenné hry Williama Shakespeara Kupec benátský, mohl se režisér a scenárista Michael Radford ohlédnout zpět s uspokojením. Mimořádně náročná práce trvající devět týdnů byla totiž výsledkem předchozího intenzivního snažení.
Na počátku Radfordových úvah stálo zjištění, že na divadle sice Kupec benátský slaví od doby svého vzniku téměř nepřetržitě úspěchy, filmaři se mu však už od počátků zvukového filmu vyhýbali pro jeho výrazný antisemitský akcent (nejdůležitějším a zároveň do té doby posledním filmovým Shylockem se stal Michel Simon v adaptaci francouzského režiséra Pierrea Billona Le Marchand de Venise z roku 1953). Zatímco v televizi se v rámci nejrůznějších adaptací pokoušejících tuto kontroverzní linii hra občas objevuje, ve filmu si na ni celá desetiletí marně brousili zuby mnozí slavní producenti a režiséři (např. Orson Welles).
Když producent Barry Navidi oslovil Michaela Radforda na přátelské schůzce a nabídl mu, aby pro něj Kupce benátského natočil, i zkušený tvůrce zprvu zapochyboval o svých schopnostech: se Shakespearem se jako režisér nikdy nesetkal ani na divadle, ani ve filmu. Když se k nabídce připojil i producent Cary Brokaw, dohodli se, že by se o adaptaci komplexní a fascinující Shakespearovy hry mohli pokusit společně. Klíčovou otázkou ovšem od počátku bylo, komu nabídnout „spornou“ roli lakotného žida Shylocka.
„Musel to být někdo, kdo dokáže diváky přesvědčit nejen o komických, ale i o tragických rysech této postavy, na které spočívají nejzvědavější pohledy publika,“ potvrzuje Radford, který si byl od počátku vědom nutnosti postavit se tradičnímu antisemitskému „čtení“ Shylockovy postavy.
„Většinou se tvrdí, že ta hra je o antisemitismu,“ vysvětluje producent Brokaw. „Ale podle nás vypráví spíš o diskriminaci a předsudcích. Shylock je postava, se kterou můžeme snadno soucítit: rozumíme jeho bolesti i pocitu, že jím okolí celý život pohrdalo.“
Cary Brokaw nakonec navrhl, že by pro jednu z vůbec nejkomplexnějším postav velkého Alžbětince mohli získat Ala Pacina. Mnohokrát osvědčená hvězda, která má letitý vřelý vztah k divadelní klasice (o čemž svědčí i režie uměleckého dokumentárního filmu Al Pacino - Richard III./Looking for Richard, 1996), nakonec souhlasila. Al Pacino se stal zárukou objektivního a přitom velmi osobního přístupu k postavě.
„Rozhodl jsem se vnímat Shylocka jako muže, který je dlouhodobě stísněný ztrátou manželky a nyní se obává, že by mohl přijít i o dceru,“ svěřuje se Pacino. „Shylock navíc celé roky žije v ghettu a okolní „normální“ společnost mu upírá svobodu, na kterou má právo i ten nejpohrdanější z jejích vlastních řad. Přestože se Shylock realizuje v synagoze a má i nějaké židovské přátele, žije v izolaci a je vlastně obětí tradičního uspořádání světa. A tak - když dostane příležitost - rozhodne se pomstít.“
Právě z rozhovorů s Alem Pacinem se zrodila definitivní podoba Shylocka, s nímž navzdory jeho černočerné zlobě a pomstychtivosti můžeme soucítít - i když s ním nemusíme (a ve chvíli, kdy se naplno oddá své pomstě, ani nesmíme) souhlasit. Shylock v Pacinově podání se tak zařadil čestně po bok takových shakesperovských tragicky „temných“ hrdinů, jako je třeba Jago z dramatu Othello. Cílem tvůrců přitom bylo nezatěžovat zápletku příliš moderním čtením a ponechat Shylockovi jeho základní tragikomické rysy.
Radfordovým úkolem se potom stalo rozehrát kolem Shylocka danou zápletku a rozšířit své pojetí i na další postavy, přičemž ani jinde se nebránil „jinému“ čtení, než bylo obvyklé v alžbětinské době (ale jež má základy v řadě současných interpretací textu). Kupec benátský byl napsán mezi roky 1594-97 a jeho autor v něm využil postavu žida jen lehce odlišným způsobem, než bylo zvykem u jeho současníků (např. Christopherta Marlowa). Židé vystupovali v anglických dramatech většinou jako ryzí komické karikatury. Důvodem byl i fakt, že v alžbětinské Anglii bylo obtížné najít oporu v realitě: žádní židé zde totiž nežili, protože byli z jejího území dlouhodobě vypovězeni.
„V Shakespearově textu najdete oporu pro nejrůznější typy čtení, záleží jen na vás, pro které se v souladu se svým citem rozhodnete,“ potvrzuje Radford. Neváhal se proto chopit i další přípustné interpretace a vnímat - samozřejmě v přiměřeném náznaku - vztah Antonia k Bassaniovi jako skrytě homosexuální.
Tvůrci se přitom rozhodli zůstat v podstatě tradiční: odmítli možnost aktualizace a ponechali vyprávění v 16. století, v klasických kulisách, dekoracích a kostýmech, u nichž navíc dbali na maximální věrohodnost. Důležitý byl přitom přínos kameramana Benoita Delhommea, který dokázal spolu s výtvarníkem Brunem Rubeem, autorkou maskérských efektů Ann Buchanan a kostýmním výtvarníkem Sammym Sheldonem stvořit svět, jenž dýchá životem a zároveň nezůstává nic dlužen podmanivé kráse historických italských Benátek, kde štáb našel ty nejsprávější lokace, v nichž mohl nechat ožít svůj sen.
„Způsob, jakým k Shakespearovi přistupovali Kenneth Branagh v Hamletovi či Baz Luhrmann v Romeovi a Julii, je mi cizí,“ podotýká Radford. Režisér přitom vtipkuje, že William Shakespeare při psaní scénáře zůstal jeho blízkým spolupracovníkem, který mu dodal zápletku, příběh, postavy i základní ladění vyprávění.
K tomu, aby se z Kupce benátského stala poněkud nevšední kostýmní romantická komedie, potřeboval Michael Radford hereckou sestavu, která by dokázala dát šťavnatost klasickým Shakespearovým charakterům. Zatímco o roli Shylocka bylo díky Alu Pacinovi jasno, partu jeho oběti i protivníka Antonia se ujal jiný velký herec s komplexní shakespearovskou zkušeností - Jeremy Irons.
Radford si byl od počátku jistý, že Irons dokáže svého hrdinu vybavit tou správnou mírou ironie a opravdovosti. Jeremyho Ironse navíc lákala příležitost setkat se při natáčení s Pacinem, kterého už dlouho obdivoval, ale neměl nikdy příležitost si s ním zahrát.
Obsazení dalších rolí producenti konzultovali se Sharon Howard-Field, která pět let spolupracovala s londýnským National Theatre a pomohla jim najít mezi britskými, ale i americkými herci ty nejsprávnější představitele.
Když měl režisér Michael Radford pohromadě herecký tým a vytvořil se svými spolupracovníky základní představu, mohl se pustit do dalších příprav. Jejich součástí byly i důkladné herecké zkoušky, které považoval za mimořádně důležité.
Mezi hlavní úkoly Radforda jako scenáristy a režiséra bylo stanovit tempo vyprávění: pochopil totiž, jako mnozí slavní adaptátoři před ním, že film vyžaduje hutnost a svižnost, kterou si divadelníci u tak známého vyprávění mohou odepřít. Rozměrný text Kupce benátského tedy samozřejmě podlehl krácení. Zápletku bylo třeba pročistit od řady vedlejších motivů a postradatelných dějových linií. Herci - navzdory některým svým předchozím zkušenostem s texty slavného Alžbětince - se potom museli naučit společně „recitovat Shakespeara“ a udržet si přitom filmovou opravdovost a uvěřitelnost.
Ocenění:
BAFTA
2005 - Kostýmy (nominace)
DABING
V českém znění: Ladislav Mrkvička - Al Pacino (Shylock), Simona Postlerová - Lynn Collins (Porcie), Saša Rašilov - Joseph Fiennes (Bassanio), Jiří Plachý - Jeremy Irons (Antonio), Jan Šťastný - Kris Marshall (Graziano), Hana Ševčíková - Heather Goldenhersh (Nerissa), Jiří Zavřel - Anton Rodgers (Dóže), Jiří Štěpnička - Allan Corduner (Tubal), Karel Richter - Ron Cook (otec Gobbo), Jitka Moučková - Zuleikha Robinson (Jessica), Martin Zahálka - John Sessions (Salerio), Martin Písařík - Charlie Cox (Lorenzo), Martin Stránský - Antonio Gil-Martinez (Aragon), Jan Vlasák - Gregor Fischer (Solanio), Jan Dolanský - Mackenzie Crook (Lancelot Gobbo), Luděk Čtvrtlík - David Harewood (marocký princ), Jan Maxián, Jiří Kodeš (titulky) a další
Překlad: Martin Hilský
Dramaturgie: Anna Kareninová
Dialogy: Luděk Koutný
Produkce: Evelyna Vrbová
Zvuk: Roman Čadek
Režie: Jiří Kodeš
Vyrobila: LS Productions Dabing pro Blue Sky 2007
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 30.11.2006 Blue Sky Film
Premiéra USA: 29.12.2004 Sony Pictures Classics
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 26.2.2007 H.C.E.
Poprvé na DVD: 26.2.2007 Blue Sky Film
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 2 467 566
Tržby celkem - $ 21 417 725
Návštěvnost v ČR 39 979
Náklady (Rozpočet) - $ 30 000 000
Tvůrci a herci
Michael Radford (Režie), Cary Brokaw (Produkce), Barry Navidi (Produkce), Jason Piette (Produkce), Jocelyn Pook (Hudba), Benoît Delhomme (Kamera), Lucia Zucchetti (Střih), Sharon Howard-Field (Casting), Bruno Rubeo (Scénografie), Sammy Sheldon (Kostýmy), Michael Radford (Scénář), William Shakespeare (divadelní hra), Al Pacino (Herec), Jeremy Irons (Herec), Lynn Collins (Herec), Joseph Fiennes (Herec), Gregor Fisher (Herec), Charlie Cox (Herec), Anton Rodgers (Herec), John Sessions (Herec), Ben Whishaw (Herec), Mackenzie Crook (Herec), Allan Corduner (Herec), Zuleikha Robinson (Herec), Jules Werner (Herec), Kris Marshall (Herec), Heather Goldenhersh (Herec), Ron Cook (Herec), David Harewood (Herec), Tony Schiena (Herec), Jean-François Wolff (Herec), Antonio Gil (Herec)
2004/138/USA, Itálie, Velká Británie, Lucembursko/Drama
Zajímavost k filmu
- Herec Joseph Fiennes si ve filmu Zamilovaný Shakespeare (1998) zahrál samotného autora hry Kupec benátský Williama Shakespeara.
- Ben Whishaw sa v tomto filme neobjavil, aj keď je zapísaný v obsadení. Na otázku k tejto téme odpovedal: „Neobjavil som v Kupcovi benátskom. Raz som dostal list od fanúšika, v ktorom sa písalo: 'Páčil sa mi Váš herecký výkon v Parfume (2006) a Kupcovi benátskom.' Prisahám, ja som sa tam neobjavil."
- Shakespeare za 30 milionů vynesl distributorovi Sony Classics během prvního víkendu promítání (31. 12. – 2. 1. 2004) 69 868 dolarů ve čtyřech kinech. Stačilo to na 37. příčku žebříčku návštěvnosti. Jelikož se promítal už od středy, úvodní obrat byl 103 260 dolarů. Celkový obrat se nakonec vyšplhal na 3,7 milionu.
- Bruno Rubeo získal za výpravu Stříbrnou stuhu od Italského syndikátu filmových novinářů.
- Ian McKellen byl připravený zhostit se úlohy Antonia (Jeremy Irons), ale na poslední chvíli musel projekt opustit kvůli kolizi s jiným natáčením.
- Cate Blanchett rovněž odešla krátce před natáčením, ale z jiných důvodů. Zjistila, že je těhotná, a tak Portiu nakonec ztvárnila Lynn Collins.
- Dustin Hoffman si chtěl zahrát Shylocka, ale když kontaktoval režiséra Michaela Radforda, už byl do této role obsazený Al Pacino.
- Prostitutky s obnaženými ňadry se ve filmu neobjevují kvůli zvýšení zájmu diváků, ale i tak to má nádech vulgárnosti. Podle některých historických pramenů totiž v čase, kdy se děj filmu odehrává, platil v Benátkách zákon, podle kterého lehké děvy chodily nahoře bez. Církevní autority to údajně nařídily kvůli rozmáhající se homosexualitě. Asi nám něco na hodinách dějepisu zamlčeli.
- Režisér Michael Radford kvůli obavám distributora natočil několik scén ještě jednou. Proto se při uvedení snímku v televizi nedočkáme polonahých prostitutek, ale všechny jsou oblečené.
- Během premiéry filmu na festivalu v Benátkách bylo nedopatřením vytisknuto o 200 lístků více, a tak se do sálu nedostali všichni zájemci. I Al Pacino odešel s dlouhým nosem.
- Herec Joseph Fiennes si ve filmu Zamilovaný Shakespeare (1998) zahrál samotného autora hry Kupec benátský Williama Shakespeara.
- Ben Whishaw sa v tomto filme neobjavil, aj keď je zapísaný v obsadení. Na otázku k tejto téme odpovedal: „Neobjavil som v Kupcovi benátskom. Raz som dostal list od fanúšika, v ktorom sa písalo: 'Páčil sa mi Váš herecký výkon v Parfume (2006) a Kupcovi benátskom.' Prisahám, ja som sa tam neobjavil."
- Shakespeare za 30 milionů vynesl distributorovi Sony Classics během prvního víkendu promítání (31. 12. – 2. 1. 2004) 69 868 dolarů ve čtyřech kinech. Stačilo to na 37. příčku žebříčku návštěvnosti. Jelikož se promítal už od středy, úvodní obrat byl 103 260 dolarů. Celkový obrat se nakonec vyšplhal na 3,7 milionu.
- Bruno Rubeo získal za výpravu Stříbrnou stuhu od Italského syndikátu filmových novinářů.
- Ian McKellen byl připravený zhostit se úlohy Antonia (Jeremy Irons), ale na poslední chvíli musel projekt opustit kvůli kolizi s jiným natáčením.
- Cate Blanchett rovněž odešla krátce před natáčením, ale z jiných důvodů. Zjistila, že je těhotná, a tak Portiu nakonec ztvárnila Lynn Collins.
- Dustin Hoffman si chtěl zahrát Shylocka, ale když kontaktoval režiséra Michaela Radforda, už byl do této role obsazený Al Pacino.
- Prostitutky s obnaženými ňadry se ve filmu neobjevují kvůli zvýšení zájmu diváků, ale i tak to má nádech vulgárnosti. Podle některých historických pramenů totiž v čase, kdy se děj filmu odehrává, platil v Benátkách zákon, podle kterého lehké děvy chodily nahoře bez. Církevní autority to údajně nařídily kvůli rozmáhající se homosexualitě. Asi nám něco na hodinách dějepisu zamlčeli.
- Režisér Michael Radford kvůli obavám distributora natočil několik scén ještě jednou. Proto se při uvedení snímku v televizi nedočkáme polonahých prostitutek, ale všechny jsou oblečené.
- Během premiéry filmu na festivalu v Benátkách bylo nedopatřením vytisknuto o 200 lístků více, a tak se do sálu nedostali všichni zájemci. I Al Pacino odešel s dlouhým nosem.
Odkazy
Hrají:
Al Pacino, Jeremy Irons, Joseph Fiennes, Lynn Collins, Zuleikha Robinson, Kris Marshall, Charlie Cox, Heather Goldenhersh, Mackenzie Crook, John Sessions, Gregor Fisher, Ron Cook, Allan Corduner, Anton Rodgers, David Harewood, Antonio Gil-Martinez, Jean-François Wolff, Jules Werner, Tony Schiena, Arnulf Schumacher, Robert Joseph Bartl, Tom Leick