Klepání na nebeskou bránu / Knockin' on Heaven's Door (1997/87/Německo, Nizozemsko, Belgie/Akční, Krimi, Komedie, Drama) 49%
27.03.2018 12:51
JEDNOU VĚTOU
„Rychlé auto, milion v kufru a poslední týden života.“
OBSAH
Nejúspěšnější německý snímek roku 1997 překvapí neotřelým využitím moderních filmových klišé, humorem a originální symbiózou hned několika žánrů. Hrdiny jsou dva muži, umírající na rakovinu, kteří se rozhodnou, že si "osladí" a "opepří" poslední dny, které jim zbývají, cestou k moři. Snímek, zřetelně inspirovaný tvorbou Quentina Tarantina, je navíc plný filmových odkazů. Navzdory četným přestřelkám a honičkám tu není ani kapka krve a ani jeden zavražděný, i když smrt obchází velice blízko.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Ale ano, na německou kinematografii je to majstrštyk a úspěch filmu znamenal významné oživení v německém filmovém průmyslu 90. let. Nemůžu tvrdit, že by se mi nelíbil, konec konců 4 hvězdičky svědčí o tom, že mě svého času pobavil, ale přece jen mám pocit, že je to poněkud přeceňovaný snímek. Kladem je určitě spojení umírání s černým humorem a pozitivní snahou využít každou minutu svého života. Na druhé straně, humor, který má své skvělé momenty, kolísá a vyskytují se i trapné okamžiky, zejména v závěru, kdy se objeví Rutger Hauer. Pak je to samozřejmě téma, které může být označeno za vykalkulované, což nemusí být pravda, ale vyvrátit se to nedá. Existují pochopitelně i mnohem horší varianty slzopudných sentimentálních filmů, takže to bych Klepání na nebeskou bránu nevyčítal. Každopádně si ale myslím, že Thomas Jahn není talentovaný režisér, jak o tom konec konců svědčí celá jeho kariéra a pouze se mu povedlo v jednom případě se strefit do vkusu a očekávání diváků. (gudaulin) 4*
Klepání je podle mě lepší než Lola. Sice o takhle malilililinkatý kousíček, ale přece. Ne, lepší je špatné slovo. Srozumitelnější by možná bylo lepší. Někdo by mohl říct i normálnější, obvyklejší, tuctovější. Klepání je o strachu ze smrti, který přejde v euforii z nevyhnutelnosti toho všeho, ve stav, kdy se smrti můžete jenom smát. Klepání je taky o poznání komerčnější než Lola, jezdí se tu krásnými auty, hodně se tu střílí a všichni jsou krásní, mladí a neklidní:) Ale tenhle film vás vezme za srdce, a to hlavně zásluhou Tila Schweigera a Jana Josefa Lieferse, jejichž přátelství doslova na život a na smrt je hlavním motivem celého příběhu. Ale Klepání není o tragédii dvou mladých mužů, právě naopak, je o radosti ze života, o smyslu pro humor, a především o kráse moře........A abych nezapomněl, Rutger Hauer se ve filmu objeví sice jenom v malinkaté, ale zcela zásadní a kouzelné roli. (Gemini) 5*
Nemají co ztratit. Jeden jí má v hlavě, druhý v kostech. Jeden je drsňák, druhý slušňák a snílek. V nebi se mluví jen o moři, ten druhý ho nikdy neviděl, takže flaška tequily a jedna kára bude jejich vysvobozením z prostor nemocnice. V kastlíku u spolujezdce navíc najdou bouchačku, v kufru pak balík marek. Zbytek je prošpikovaný Tarantinem, dvojicí gangsterů-packalů s tmavými brýlemi a tenkými vázankami, požitkářstvím, situačními gagy, skvělým soundtrackem, slušivými pointami a výtečnými hereckými výkony (Til Schweiger, Jan Josef Liefers, Moritz Bleibtreu).. Co víc si od Němců přát? (castor) 4*
VELKÁ RECENZE
Tento film se pro mě stal velmi příjemným překvapením. Když jsem na něj totiž kdysi viděl trailer, tak jsem ho měl zafixovaný jako akční film. Ve skutečnosti o nic takového nejde. Řekl bych, že je to spojení komedie, parodie na akční filmy, ale i dramatu, resp. tragédie. Hned vám vysvětlím, co tím myslím.
Hlavním motivem filmu je totiž zpráva, že vám zbývá už jenom pár dní života. Tuto tragickou novinku se dozví dva relativně mladí muži Martin Brest a Rudi Wurlitzer, kteří nezávisle na sobě přijdou do nemocnice na vyšetření. Martin má nádor na mozku velikosti tenisáku a Rudi trpí rakovinou kostní dřeně v pokročilém stádiu. Jsou přiřazeni na společný pokoj. Martin je spíš takový drsňák, který se s ničím moc nepáře a Rudi je jeho pravý opak – slušňák, snílek. Netrvá to dlouho a oba dva se zkamarádí, také díky flašce tequily, kterou najdou ve stolku u lůžka. Po noci alkoholového opojení se oba probudí v Mercedesu 230SL Baby Blue někde u jezera. Rudi má okno, tak mu Martin zopakuje, co se vlastně stalo. Že v noci vedli rozpravu o tom, že v nebi se mluví jen o moři a Rudi nikdy moře neviděl, tak to teď chtějí změnit. Že ukradli auto a Martin našel v jeho kastlíku zbraň. Pro věčně poctivého Rudiho to je šok, ale nakonec mu Martin pomůže uvědomit si situaci. Oběma jim zbývá pár dnů života a není čas řešit, co je správné a co špatné. Jde jen o to, stihnout věci, na kterých jim záleží a splnit si tak svá poslední přání. Naskytl se ale problém – potřebují natankovat. Nemají peníze, tak Martin použije zbraň a rázem se z nich stanou zločinci, po kterých pase nejen policie, ale i dva mafiáni Abdul a Henk, kteří jsou majitelé toho Mercedesu a v kufru mají zamčený kufřík s milionem marek. Netrvá to dlouho a kufřík samozřejmě objeví Rudi s Martinem, kteří si těchto peněz začnou královsky užívat.
Byla by to celkem normální průměrná kriminální komedie, kdyby ovšem divák necítil v každé minutě filmu ten neúprosně ubýhající čas, který zbývá Rudimu a Martinovi do konce jejich životů. A pokud byste na to v tom množství úsměvných scén zapomněli, tak vám to připomenou občasné Martinovy záchvaty (podobné epileptickým), kdy vždycky potřebuje dostat léky. Určitou dávku komičnosti vnáší do filmu dvojice již zmiňovaných mafiánů. Hlavně Abdul, který je myšlenkově trochu přibržděný a také mě vždycky dostala jeho špatná čeština (němčina), jelikož je Arab, tak mu některé slova dělají problémy. Tady bych vám doporučil, podívat se na film s dabingem, protože pokud si ho pustíte v originále s titulkama, tak budete muset pořád poslouchat němčinu a taky by vám možná Abdulovy přeřeky nepřipadaly tak vtipné, jako když ho uslyšíte hezky česky.
Dalším zajímavým prvkem jsou honičky a přestřelky, které se v některých situacích zvrhnou až v parodii. To nejdůležitější je ale to, že při nich nikdo nezemře a nepadne ani kapka krve. Tím chtěl asi autor zdůraznit fakt, že jediní, na koho čeká smrt, jsou Rudi a Martin. Film vás určitě pobaví a ať chcete nebo ne, tak vás na konci i chytne za srdce. Když si, teď už nejlepší kamarádi, splní každý své poslední přání a pak se konečně dostanou k moři a Rudi už nebude mít strach, že v nebi nebude mít o čem vyprávět.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Martinovi Brestovi a Rudimu Wurlitzerovi bylo jasné, že smrt je nepříjemná součást života. Ale zpráva, že oni sami už dlouho nebudou žít, je zastihne zcela nepřipravené. V oddělní pro "beznadějné případy" jedné kliniky se Martin velkoryse pokouší vyrovnat s nádorem o velikosti tenisového míčku v hlavě. Introvertní Rudi však zkouší se svou diagnózou "rakoviny kostí v posledním stádiu" bojovat. Ne, že by se oba kandidáti smrti cítili nějak spojeni osudem, každopádně ne předtím než spolu vypijí první doušek tequily ...
Když spolu popíjejí v nemocniční kuchyni, Martin se dozví, že Rudi ještě nikdy neviděl moře. Martin je šokován: Protože, "pro Boha, všichni mluví o moři, jak je nádherné. A když jsi u něj nikdy nebyl, tak se nemůžeš zapojit do hovoru". Brzy potom v řádně povznesené náladě štípnou Mercedes Coupé a vyrazí na poslední dobrodružství svého života.
Netuší, že právě ukradli auto dvěma zločincům. To ovšem Henkovi ani Abdulovi nepřipadá jako velká sranda. Jejich šéf - Frankie "Boy" Beluga, chce ten vůz za každou cenu zpět. Tlačí na něj jeho mocný šéf Curtiz.
Mezitím, Martin a Rudi najdou v autě pistoli, která by se jim mohla v průběhu jejich dalších akcí hodit. Rozhodnou se s její pomocí uzavřít diskusi o nezaplaceném účtu za benzin s majitelem benzinové pumpy. A navíc ještě potřebují peníze na svou cestu k moři. Přepadnou tedy banku, zdvořile, ale rozhodně. 80.000 marek není pro začátek špatná kořist.
Takže je v tuto chvíli pronásledují nejen gangsteři, ale i policie, především komisař Schneider a jeho asistent Keller.
Mezitím se Martinův tumor rozrůstá. Oběma je hned jasné, že Martinovo odpočítávání probíhá rychleji než Rudiho. Přesto to s nimi osud myslí dobře. V kufru auta najdou kufřík s milionem marek. Nevědí však jednu věc. Ty peníze jsou "špinavé" a patří mocnému bossovi Curtizovi.
Martin a Rudi se ubytují v luxusním hotelu. Po skvělém tříhvězdičkovém menu a notné dávce šampusu, oba sepíší na papír svá nejvroucnější přání. Peníze na to přece mají. Martinovo přání číslo 1, je Fleetwood Cadillac pro svou matku. Před mnoha léty, Elvis taky daroval své matce přesně takový bourák. Na něco takového nemůže zapomenout. Rudiho nejžhavější je, "pomilovat se dvěma ženami najednou". Druhý den ráno je někdo vyburcuje ze spánku. Za dveřmi stojí poldové. Martin pohotově vezme Rudiho jako rukojmího a podaří se jim, aspoň pro tuto chvíli, uprchnout. Na silnici vedoucí přes kukuřičná pole dochází k napínavé podívané. Gangsteři a policie se překvapeně ocitají proti sobě, Martin a Rudi ve svém únikovém voze mezi nimi. V jednom okamžiku se zdá, že je se vším konec. Najednou Martin šlápne na plyn a vyráží skrz pole kukuřice. Čas kvapí. Intervaly mezi jeho záchvaty jsou stále kratší a moře čeká...
O NATÁČENÍ
Život režiséra Thomase Jahna, zavání trochu všeobecně známým klišé úspěšného příběhu. "Od umývače nádobí milionářem". A přece je to pravda. I když Thomas Jahn neumýval nádobí, ale taxikařil a do milionáře má ještě daleko. Druhým mužem v tomto vzrušujícím úspěšném příběhu je největší německý herecký talent a idol žen Til Schweiger. Když se spolu náhodně před dvěma léty setkali v jednom kolínském knižním nakladatelství, ani na okamžik je nenapadlo, že to byl prvopočátek uskutečnění jejich nejodvážnějšího snu.
Thomas Jahn si jen tak povídal s Tilem a řekl mu, že od filmu " 4% muž v akci" (Der Bewegte Mann) je jeho velkým fanouškem. V průběhu rozhovoru se ukázalo, že vášnivý filmař Thomas Jahn už několik let točí filmy na super 8mm a napsal více než tucet scénářů, které bohužel, zatím ještě dřímají schované v různých šuplících. Za pár dní měl Til ve schránce celý svazek Jahnova díla. Mezi tím i 1. verzi scénáře k filmu "KLEPÁNÍ NA NEBESKOU BRÁNU." Til Schweiger byl tím příběhem tak nadšen, že ho chtěl bezpodmínečně uvést na plátno. Celý rok pracoval s Thomasem každou volnou minutu na scénáři, až do chvíle, kdy byli oba s výsledkem stoprocentně spokojeni. Til Schweiger si nechtěl s tak vřelým zápalem napsaný scénář, jen tak nechat vzít z ruky a založil proto na jaře 1996 společně s Thomasem Zicklerem a André Hennickem svou vlastní společnost, Mr. Brown Entertainment (název je inspirován filmem Quentina Tarantina "Gauneři" ("Reservoir Dogs"). Díky plamennému entuziasmu, který do toho všichni zúčastnění vložili a především vzhledem k tomu, že známá německá filmová hvězda se na realizaci tohoto projektu osobně podílela, byl o něj ve filmových kruzích velký zájem.
Jeden z potenciálních spoluúčastníků byla filmová společnost Buena Vista. "Nechtěl jsem jim ale ten scénář poslat jen tak" vzpomíná Til Schweiger, "ale osobně ho představit. Někdy v noci v jednom essenském hotelovém baru mi představil kolega Claus Boj Christopha Ottu z Buena Visty. Tehdy ještě nevěděl, že to bylo osudové setkání. Pak jsem mu tedy dvě a půl hodiny obšírně předčítal a mnoho scén dokonce předváděl. Buena Vista byl nejen nejdůležitější koproducent, ale taky náš distribuční partner. Byli jsme v každém ohledu produkce z naší vzájemné spolupráce nadšeni. To platí také pro našeho partnera z Filmstiftung Nordrhein, Westfalen."
Teď bylo třeba vytvořit vhodné obsazení a dát dohromady filmový štáb. A především angažovat režiséra. Thomas Jahn byl už v té době nadšený, že se bude točit jeho scénář. Když mu ale Til při jedné večeři sdělil, že ho bude také režírovat, naplnily se jeho nejodvážnější sny. "Do té doby jsem sice natočil několik nízkorozpočtových filmů na superosmičku a na video, ale nikdy jsem si nemyslel, že tak neznámý člověk, jakým jsem byl, může doopravdy režírovat několikamilionový projekt. Přirozeně to pro mě byla významná motivace. Rozhodně jsem nechtěl tu důvěru, kterou ti ostatní do mě vložili, zklamat a chtěl jsem udělat všechno pro to, aby náš film nezůstal ležet v písku."
S jistým finančním zázemím v zádech a Tilem Schweigerem v roli jednoho z představitelů a producentů, pověsil Thomas Jahn tedy taxikařinu na hřebíček a vrhnul se od té chvíle výhradně do práce na filmu.
Do začátku natáčení 6. srpna 1996 se podařilo sehnat filmové tvůrce, prvotřídní herce jako je Jan Josef Liefers (Rossini), Thierry van Werveke (Troublemaker), Moritz Bleibtreu (Stadtgesprach), Leonard Lansink (Kondom des Grauens), Ralph Herforth (Bunte Hunde), Hannes Jaennicke (Nur aus Liebe), Vladimír Weigl (Der Mikroskop), Corinne Harfouchová (Irren ist Mannlich!) a Christiane Paulová (Život-stavba povolena). Mimo to vytvořili mimořádně zkušený štáb včetně kameramana Gera Steffena, střihače Alexe Bernera, výtvarnici kostýmů Heike Weberovou a Moniku Bauertovou (4% muž v akci), které měly na starosti scénografii.
Navíc jsme získali ještě celou řadu dalších filmových hvězd z německa, zejména Cameo Auftritta, dále Cornelii Froboessovou, Harka Bohma Eichingera, Sönke Wortmanna a jako luxusní obsazení samotného Rutgera Hauera. "Mluvil jsem s Rutgerem o našem projektu při pracích na scénáři v Kanadě a on o něj měl velký zájem", vzpomíná Til Schweiger. "Ale pak se ve hře objevil jeho manažer, který požadoval za jeden natáčecí den 100 000 dolarů. Tolik jsme nezaplatili nikomu za sto let. Jednoho dne mě zavolal Rutger osobně a řekl, "pusť z hlavy mého manažera, v každém případě to beru!"
Skutečnou lahůdkou je také krátká scéna s Berndem Eichingerem, který film oživil. "Bernd zpočátku nechtěl před kameru, protože se považoval za špatného herce", usmívá se Til Schweiger, "ale já zkrátka nepovolil, dokud jsem nezískal jeho příslib. Zařadili jsme tuto scénu dodatečně až na samý konec, aby divák konečně jednou zůstal sedět a sledoval závěrečné titulky. Tolik lidí vloží do filmu svoje schopnosti, fantazii a úsilí že je na místě uvést na konci filmu jejich jména."
Filmová práce spočívá hlavně v týmové práci, na kterou také přísahá režisér Thomas Jahn. "Bez podpory celého týmu, bych to nezvládnul", přiznává ochotně. "Díky jim jsem se vždycky vzpamatoval, když jsem si občas zoufal nad počasím, když jsem nedokázal natočit scénu tak jak jsem chtěl, anebo když jsem už vyčerpáním skoro nemohl dál. Celý tým mě vždycky znovu postavil na nohy. A ještě mnohem víc: všichni měli v průběhu natáčení tvůrčí návrhy a přicházeli s novými vlastními nápady." K týmu také náleží scénografka a návrhářka kostýmů Monika Bauertová, která s Tilem Schweigerem spolupracovala už na filmu "Manta, Manta", a která rozhodně chtěla spolupracovat prvním filmu v jeho vlastní produkci. Monika má za sebou dlouhou mezinárodní jevištní, televizní a filmovou kariéru. Spolupracovala mimo jiné s Wolfgangem Petersenem na jeho filmu "Ponorka" (Das Boot), jinak se Sofií Lorenovou, Ben Kingsleym, Leslie Caronovou a Maxem von Sydow. Proto, bylo pro ni natáčení filmu "KLEPÁNÍ NA NEBESKOU BRÁNU" "šťastnou náhodou". "Film byl založen na slibném a dobrém scénáři, který byl na vysoké profesionální úrovni a pro mě z mnoha hledisek velmi motivující."
Film je pozoruhodný nejen díky svým mnoha rozdílným motivům ale také díky svým mimořádně pozoruhodným scénám. Odvážné kaskadérské scény ze štěrkového lomu nebo akční scéna s helikoptérou na mostě, byly v rámci této velkolepé produkce "malými rybami." Obdivuhodné automobilové honičky, v kukuřičném poli rostoucím do výše velikosti člověka, byly pro Moniku Bauertovou poněkud obtížné. "Nebylo to tak jednoduché, najít v polovině března, kdy jsou ještě všechno pole zoraná, v celém okolí Kolína skutečné kukuřičné pole", vzpomíná Monika. "Na tuto komplikovanou sekvenci jsme museli sehnat nejen odpovídající prostor, kde by se dalo jezdit, ale také kde by byla zase ta kukuřice. Když jsem konečně našla odpovídající místo pro tuto razantní scénu, narazila jsem na bruselskou byrokracii. Mnozí zemědělci, už měli zasazené brambory, řepu nebo pšenici a už to nahlásili do Bruselu, aby pak dostali prémie a subvence. To se nedalo jen tak jednoduše kvůli nějakému filmu změnit. Konečně jsem našla jednoho sedláka, který souhlasil s podstoupením tohoto rizika. Vyoral své již nasázené brambory a zasel kukuřici. Samozřejmě, že jsme se s ním museli finančně vyrovnat. Spadl mi kámen ze srdce, když v době natáčení na místě stála vysoká kukuřice. Po skončení jsem si dokonce vzala domů paličky kukuřice a snědla jsem. Připadalo mi vzrušující zkonzumovat svoji vlastní dekoraci".
Jelikož pro tento film měla rozhodující důležitost až přehnaná téměř neskutečná atmosféra, museli mít samozřejmě takové obyčejné věci jako je banka, nevěstinec, benzinová pumpa odpovídající pohádkový vzhled. Monika Bauertová posadila tuto ideální představu s velkým smyslem pro detail a s obrovským pochopením pro styl, na scénu. Zdůraznit podstatu věci a uplatnit fantazii a ještě je podřídit příběhu je v mém povolání nezbytné.
Samozřejmě u filmu typu roadmovie hrají obrovskou roli auta. "Policie bohužel nebyla schopna dát k dispozici ze svého vozového parku, originální policejní auto, museli jsme si ho obstarat z jiného zdroje," dodává Bauertová. "Hlavně šlo o bleděmodrý Mercedes 250 - SL Coupé a růžový Fleetwood Cadillac. Přestože jsme převážně natáčeli uprostřed léta, bylo počasí velmi nepřející".
K čemu by byl štáb bez herců? K výběru svého protihráče se angažoval Til Schweiger osobně. Nakonec přijal na palubu, Jana Josefa Lieferse, kterého znal z filmů "Charlie a Louise" a "Rossini". Jan Josef Liefers je svým stylem téměř melancholického herectví, ideální protipól k dynamické extrovertní roli Schweigera. Dalším světlým bodem filmu je bezpochyby Moritz Bleibtreu, který ztělesnil poněkud nechápavého zabijáka Abdula a přispěl do filmu silným cizím přízvukem. "Ten jsem se nemusel učit," říká se smíchem, "protože jsem vyrůstal s cizinci a tento způsob "mluvy" ovládám od dětství." Bleibtreu velmi rád vzpomíná na natáčení filmu. "Pracovní atmosféra byla mimořádně příjemná. Til je opravdu silný člověk a s Thomasem jsem si také pracovně velmi rozuměli. Byla to skutečně týmová práce. Myslím, že to bylo především díky Thomasovi, který s námi jednal velmi příjemně a přesto nás dokázal obrovsky motivovat". Od samotného začátku byl obsazen Thierry van Werveke jako druhý bouchač, který se jmenuje Henk, jako první. Thierry je filmovou hvězdou v Lucembursku a velmi se při natáčení a při hraní své role bavil. "Je to velmi vtipná figura, která sama sebe, díky Bohu, nebere příliš vážně," dodává s šibalským úsměvem. "Samozřejmě se mi moc líbila. Krom toho mi poskytli spoustu herecké volnosti, což já mám obzvlášť rád."
Relph Herforth říká "nebylo to doopravdy snadné, obsadit mě do role bláznivého a hloupého policisty Kellera, protože já jsem ve skutečnosti tvrdší typ. Ale Til a Thomas mě k tomu tak přitáhli, že se ze mě stal "spontánní komik".
Pro Hannese Jaennickeho, který hraje roli nijak osvíceného policisty na motorce, byly natáčecí dny něco jako rodinná slavnost. Jeho motivace spolupracovat na projektu Tila Sweigera byla výhradně "radostnou prací s kamarádem". "Mne především udivovalo, jak profesionálně měli Til a Thomas celou záležitost v ruce".
Z toho byl užaslý i Wolfgang Braun, generální ředitel z Buena Visty. "O naší jisté spolupráci na tomto projektu rozhodlo "umění přesvědčit" Tila Schweigera. Když jsme důkladně prostudovali scénář, byli jsme jednoznačně toho názoru, že se jedná o mimořádný film. K tomuto bodu mohu jen říci, že člověk v německém filmařském prostředí u potřebuje velkou odvahu, pokud chce opustit zaběhané cesty a konečně přinést něco zcela nového. Samozřejmě, bychom si bývali mohli najmout zkušeného TV režiséra, ale kameru, střih a celou dramaturgii bychom pak viděli odpovídajícím způsobem zastaralou. Tilův entuziasmus a jeho vysoce profesionální přístup nám naše rozhodnutí ulehčily".
"Jako herec má člověk většinou jenom omezený vliv na film" říká Til. "O tom můžeme diskutovat, ale k čemu to je, když se setká s režisérem, který má klapky na uších? V roli producenta máte přirozeně zcela jiné možnosti se prosadit a film ovlivnit. Zpočátku jsem měl pocit, že mám všechno pod kontrolou. Konečně jednou mohu ovlivnit výslednou podobu filmu. Druhou stranou mince je ovšem fakt, že za všechno je člověk plně zodpovědný. V případě, že něco neklape, se nemůžete za nikoho schovat. To je vlastně právě to, co mě velmi těší. Mimo to, pracuji většinou s lidmi, kteří už mají zkušenosti z dřívějších produkcí, a na které se mohu plně spolehnout. V každém ohledu jsme měli bezpodmínečnou podporu ze strany Buena Visty a Filmstiftung Nordrhein-Westfalen, kteří nám důvěřovali od samého začátku. Mít za sebou takový tým a takového partnera, je skutečně dokonale šťastná náhoda".
DABING
V českém znění: Lukáš Hlavica - Til Schweiger (Martin Brest), Aleš Procházka - Jan Josef Liefers (Rudi Wurlitzer), Otakar Brousek ml. - Thierry van Werveke (Henk), Jiří Schwarz - Moritz Bleibtreu (Abdul), Pavel Vondra - Huub Stapel (Frankie), Tomáš Borůvka - Ralph Herforth (asistent Keller), Zdeněk Maryška - Leonard Lansink (komisař Schneider), Luděk Nešleha - Wolfgang Kaven (Dr. Graf), Zdeněk Hess - Willi Thomczyk (prodejce aut), Stanislav Lehký - Rutger Hauer (Curtiz), Zdeněk Dolanský, Jiří Ptáčník (titulky), a další
Překlad: Robert Bartoš
Dialogy: Boris Adamec
Dramaturgie: Helena Křováková
Zvuk: Zdeněk Hrubý
Střihová spolupráce: Ivana Kratochvílová
Asistent režie: Eva Maxová
Vedoucí produkce: Miloš Novák
Režie: Zdeněk Hruška
Připravila: Tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského, Česká televize 1999
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 5.11.1998 CinemArt
Premiéra USA: 8.10.1997
Premiéra Německo: 20.2.1997
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.5.2000 (VHS) H.C.E.
Poprvé na DVD: 24.4.2008 FilmX
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 1 149 922
Tržby celkem - $ 23 800 000
Návštěvnost v ČR 20 477
Náklady (Rozpočet) - DM 3 500 000
„Rychlé auto, milion v kufru a poslední týden života.“
OBSAH
Nejúspěšnější německý snímek roku 1997 překvapí neotřelým využitím moderních filmových klišé, humorem a originální symbiózou hned několika žánrů. Hrdiny jsou dva muži, umírající na rakovinu, kteří se rozhodnou, že si "osladí" a "opepří" poslední dny, které jim zbývají, cestou k moři. Snímek, zřetelně inspirovaný tvorbou Quentina Tarantina, je navíc plný filmových odkazů. Navzdory četným přestřelkám a honičkám tu není ani kapka krve a ani jeden zavražděný, i když smrt obchází velice blízko.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Ale ano, na německou kinematografii je to majstrštyk a úspěch filmu znamenal významné oživení v německém filmovém průmyslu 90. let. Nemůžu tvrdit, že by se mi nelíbil, konec konců 4 hvězdičky svědčí o tom, že mě svého času pobavil, ale přece jen mám pocit, že je to poněkud přeceňovaný snímek. Kladem je určitě spojení umírání s černým humorem a pozitivní snahou využít každou minutu svého života. Na druhé straně, humor, který má své skvělé momenty, kolísá a vyskytují se i trapné okamžiky, zejména v závěru, kdy se objeví Rutger Hauer. Pak je to samozřejmě téma, které může být označeno za vykalkulované, což nemusí být pravda, ale vyvrátit se to nedá. Existují pochopitelně i mnohem horší varianty slzopudných sentimentálních filmů, takže to bych Klepání na nebeskou bránu nevyčítal. Každopádně si ale myslím, že Thomas Jahn není talentovaný režisér, jak o tom konec konců svědčí celá jeho kariéra a pouze se mu povedlo v jednom případě se strefit do vkusu a očekávání diváků. (gudaulin) 4*
Klepání je podle mě lepší než Lola. Sice o takhle malilililinkatý kousíček, ale přece. Ne, lepší je špatné slovo. Srozumitelnější by možná bylo lepší. Někdo by mohl říct i normálnější, obvyklejší, tuctovější. Klepání je o strachu ze smrti, který přejde v euforii z nevyhnutelnosti toho všeho, ve stav, kdy se smrti můžete jenom smát. Klepání je taky o poznání komerčnější než Lola, jezdí se tu krásnými auty, hodně se tu střílí a všichni jsou krásní, mladí a neklidní:) Ale tenhle film vás vezme za srdce, a to hlavně zásluhou Tila Schweigera a Jana Josefa Lieferse, jejichž přátelství doslova na život a na smrt je hlavním motivem celého příběhu. Ale Klepání není o tragédii dvou mladých mužů, právě naopak, je o radosti ze života, o smyslu pro humor, a především o kráse moře........A abych nezapomněl, Rutger Hauer se ve filmu objeví sice jenom v malinkaté, ale zcela zásadní a kouzelné roli. (Gemini) 5*
Nemají co ztratit. Jeden jí má v hlavě, druhý v kostech. Jeden je drsňák, druhý slušňák a snílek. V nebi se mluví jen o moři, ten druhý ho nikdy neviděl, takže flaška tequily a jedna kára bude jejich vysvobozením z prostor nemocnice. V kastlíku u spolujezdce navíc najdou bouchačku, v kufru pak balík marek. Zbytek je prošpikovaný Tarantinem, dvojicí gangsterů-packalů s tmavými brýlemi a tenkými vázankami, požitkářstvím, situačními gagy, skvělým soundtrackem, slušivými pointami a výtečnými hereckými výkony (Til Schweiger, Jan Josef Liefers, Moritz Bleibtreu).. Co víc si od Němců přát? (castor) 4*
VELKÁ RECENZE
Tento film se pro mě stal velmi příjemným překvapením. Když jsem na něj totiž kdysi viděl trailer, tak jsem ho měl zafixovaný jako akční film. Ve skutečnosti o nic takového nejde. Řekl bych, že je to spojení komedie, parodie na akční filmy, ale i dramatu, resp. tragédie. Hned vám vysvětlím, co tím myslím.
Hlavním motivem filmu je totiž zpráva, že vám zbývá už jenom pár dní života. Tuto tragickou novinku se dozví dva relativně mladí muži Martin Brest a Rudi Wurlitzer, kteří nezávisle na sobě přijdou do nemocnice na vyšetření. Martin má nádor na mozku velikosti tenisáku a Rudi trpí rakovinou kostní dřeně v pokročilém stádiu. Jsou přiřazeni na společný pokoj. Martin je spíš takový drsňák, který se s ničím moc nepáře a Rudi je jeho pravý opak – slušňák, snílek. Netrvá to dlouho a oba dva se zkamarádí, také díky flašce tequily, kterou najdou ve stolku u lůžka. Po noci alkoholového opojení se oba probudí v Mercedesu 230SL Baby Blue někde u jezera. Rudi má okno, tak mu Martin zopakuje, co se vlastně stalo. Že v noci vedli rozpravu o tom, že v nebi se mluví jen o moři a Rudi nikdy moře neviděl, tak to teď chtějí změnit. Že ukradli auto a Martin našel v jeho kastlíku zbraň. Pro věčně poctivého Rudiho to je šok, ale nakonec mu Martin pomůže uvědomit si situaci. Oběma jim zbývá pár dnů života a není čas řešit, co je správné a co špatné. Jde jen o to, stihnout věci, na kterých jim záleží a splnit si tak svá poslední přání. Naskytl se ale problém – potřebují natankovat. Nemají peníze, tak Martin použije zbraň a rázem se z nich stanou zločinci, po kterých pase nejen policie, ale i dva mafiáni Abdul a Henk, kteří jsou majitelé toho Mercedesu a v kufru mají zamčený kufřík s milionem marek. Netrvá to dlouho a kufřík samozřejmě objeví Rudi s Martinem, kteří si těchto peněz začnou královsky užívat.
Byla by to celkem normální průměrná kriminální komedie, kdyby ovšem divák necítil v každé minutě filmu ten neúprosně ubýhající čas, který zbývá Rudimu a Martinovi do konce jejich životů. A pokud byste na to v tom množství úsměvných scén zapomněli, tak vám to připomenou občasné Martinovy záchvaty (podobné epileptickým), kdy vždycky potřebuje dostat léky. Určitou dávku komičnosti vnáší do filmu dvojice již zmiňovaných mafiánů. Hlavně Abdul, který je myšlenkově trochu přibržděný a také mě vždycky dostala jeho špatná čeština (němčina), jelikož je Arab, tak mu některé slova dělají problémy. Tady bych vám doporučil, podívat se na film s dabingem, protože pokud si ho pustíte v originále s titulkama, tak budete muset pořád poslouchat němčinu a taky by vám možná Abdulovy přeřeky nepřipadaly tak vtipné, jako když ho uslyšíte hezky česky.
Dalším zajímavým prvkem jsou honičky a přestřelky, které se v některých situacích zvrhnou až v parodii. To nejdůležitější je ale to, že při nich nikdo nezemře a nepadne ani kapka krve. Tím chtěl asi autor zdůraznit fakt, že jediní, na koho čeká smrt, jsou Rudi a Martin. Film vás určitě pobaví a ať chcete nebo ne, tak vás na konci i chytne za srdce. Když si, teď už nejlepší kamarádi, splní každý své poslední přání a pak se konečně dostanou k moři a Rudi už nebude mít strach, že v nebi nebude mít o čem vyprávět.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Martinovi Brestovi a Rudimu Wurlitzerovi bylo jasné, že smrt je nepříjemná součást života. Ale zpráva, že oni sami už dlouho nebudou žít, je zastihne zcela nepřipravené. V oddělní pro "beznadějné případy" jedné kliniky se Martin velkoryse pokouší vyrovnat s nádorem o velikosti tenisového míčku v hlavě. Introvertní Rudi však zkouší se svou diagnózou "rakoviny kostí v posledním stádiu" bojovat. Ne, že by se oba kandidáti smrti cítili nějak spojeni osudem, každopádně ne předtím než spolu vypijí první doušek tequily ...
Když spolu popíjejí v nemocniční kuchyni, Martin se dozví, že Rudi ještě nikdy neviděl moře. Martin je šokován: Protože, "pro Boha, všichni mluví o moři, jak je nádherné. A když jsi u něj nikdy nebyl, tak se nemůžeš zapojit do hovoru". Brzy potom v řádně povznesené náladě štípnou Mercedes Coupé a vyrazí na poslední dobrodružství svého života.
Netuší, že právě ukradli auto dvěma zločincům. To ovšem Henkovi ani Abdulovi nepřipadá jako velká sranda. Jejich šéf - Frankie "Boy" Beluga, chce ten vůz za každou cenu zpět. Tlačí na něj jeho mocný šéf Curtiz.
Mezitím, Martin a Rudi najdou v autě pistoli, která by se jim mohla v průběhu jejich dalších akcí hodit. Rozhodnou se s její pomocí uzavřít diskusi o nezaplaceném účtu za benzin s majitelem benzinové pumpy. A navíc ještě potřebují peníze na svou cestu k moři. Přepadnou tedy banku, zdvořile, ale rozhodně. 80.000 marek není pro začátek špatná kořist.
Takže je v tuto chvíli pronásledují nejen gangsteři, ale i policie, především komisař Schneider a jeho asistent Keller.
Mezitím se Martinův tumor rozrůstá. Oběma je hned jasné, že Martinovo odpočítávání probíhá rychleji než Rudiho. Přesto to s nimi osud myslí dobře. V kufru auta najdou kufřík s milionem marek. Nevědí však jednu věc. Ty peníze jsou "špinavé" a patří mocnému bossovi Curtizovi.
Martin a Rudi se ubytují v luxusním hotelu. Po skvělém tříhvězdičkovém menu a notné dávce šampusu, oba sepíší na papír svá nejvroucnější přání. Peníze na to přece mají. Martinovo přání číslo 1, je Fleetwood Cadillac pro svou matku. Před mnoha léty, Elvis taky daroval své matce přesně takový bourák. Na něco takového nemůže zapomenout. Rudiho nejžhavější je, "pomilovat se dvěma ženami najednou". Druhý den ráno je někdo vyburcuje ze spánku. Za dveřmi stojí poldové. Martin pohotově vezme Rudiho jako rukojmího a podaří se jim, aspoň pro tuto chvíli, uprchnout. Na silnici vedoucí přes kukuřičná pole dochází k napínavé podívané. Gangsteři a policie se překvapeně ocitají proti sobě, Martin a Rudi ve svém únikovém voze mezi nimi. V jednom okamžiku se zdá, že je se vším konec. Najednou Martin šlápne na plyn a vyráží skrz pole kukuřice. Čas kvapí. Intervaly mezi jeho záchvaty jsou stále kratší a moře čeká...
O NATÁČENÍ
Život režiséra Thomase Jahna, zavání trochu všeobecně známým klišé úspěšného příběhu. "Od umývače nádobí milionářem". A přece je to pravda. I když Thomas Jahn neumýval nádobí, ale taxikařil a do milionáře má ještě daleko. Druhým mužem v tomto vzrušujícím úspěšném příběhu je největší německý herecký talent a idol žen Til Schweiger. Když se spolu náhodně před dvěma léty setkali v jednom kolínském knižním nakladatelství, ani na okamžik je nenapadlo, že to byl prvopočátek uskutečnění jejich nejodvážnějšího snu.
Thomas Jahn si jen tak povídal s Tilem a řekl mu, že od filmu " 4% muž v akci" (Der Bewegte Mann) je jeho velkým fanouškem. V průběhu rozhovoru se ukázalo, že vášnivý filmař Thomas Jahn už několik let točí filmy na super 8mm a napsal více než tucet scénářů, které bohužel, zatím ještě dřímají schované v různých šuplících. Za pár dní měl Til ve schránce celý svazek Jahnova díla. Mezi tím i 1. verzi scénáře k filmu "KLEPÁNÍ NA NEBESKOU BRÁNU." Til Schweiger byl tím příběhem tak nadšen, že ho chtěl bezpodmínečně uvést na plátno. Celý rok pracoval s Thomasem každou volnou minutu na scénáři, až do chvíle, kdy byli oba s výsledkem stoprocentně spokojeni. Til Schweiger si nechtěl s tak vřelým zápalem napsaný scénář, jen tak nechat vzít z ruky a založil proto na jaře 1996 společně s Thomasem Zicklerem a André Hennickem svou vlastní společnost, Mr. Brown Entertainment (název je inspirován filmem Quentina Tarantina "Gauneři" ("Reservoir Dogs"). Díky plamennému entuziasmu, který do toho všichni zúčastnění vložili a především vzhledem k tomu, že známá německá filmová hvězda se na realizaci tohoto projektu osobně podílela, byl o něj ve filmových kruzích velký zájem.
Jeden z potenciálních spoluúčastníků byla filmová společnost Buena Vista. "Nechtěl jsem jim ale ten scénář poslat jen tak" vzpomíná Til Schweiger, "ale osobně ho představit. Někdy v noci v jednom essenském hotelovém baru mi představil kolega Claus Boj Christopha Ottu z Buena Visty. Tehdy ještě nevěděl, že to bylo osudové setkání. Pak jsem mu tedy dvě a půl hodiny obšírně předčítal a mnoho scén dokonce předváděl. Buena Vista byl nejen nejdůležitější koproducent, ale taky náš distribuční partner. Byli jsme v každém ohledu produkce z naší vzájemné spolupráce nadšeni. To platí také pro našeho partnera z Filmstiftung Nordrhein, Westfalen."
Teď bylo třeba vytvořit vhodné obsazení a dát dohromady filmový štáb. A především angažovat režiséra. Thomas Jahn byl už v té době nadšený, že se bude točit jeho scénář. Když mu ale Til při jedné večeři sdělil, že ho bude také režírovat, naplnily se jeho nejodvážnější sny. "Do té doby jsem sice natočil několik nízkorozpočtových filmů na superosmičku a na video, ale nikdy jsem si nemyslel, že tak neznámý člověk, jakým jsem byl, může doopravdy režírovat několikamilionový projekt. Přirozeně to pro mě byla významná motivace. Rozhodně jsem nechtěl tu důvěru, kterou ti ostatní do mě vložili, zklamat a chtěl jsem udělat všechno pro to, aby náš film nezůstal ležet v písku."
S jistým finančním zázemím v zádech a Tilem Schweigerem v roli jednoho z představitelů a producentů, pověsil Thomas Jahn tedy taxikařinu na hřebíček a vrhnul se od té chvíle výhradně do práce na filmu.
Do začátku natáčení 6. srpna 1996 se podařilo sehnat filmové tvůrce, prvotřídní herce jako je Jan Josef Liefers (Rossini), Thierry van Werveke (Troublemaker), Moritz Bleibtreu (Stadtgesprach), Leonard Lansink (Kondom des Grauens), Ralph Herforth (Bunte Hunde), Hannes Jaennicke (Nur aus Liebe), Vladimír Weigl (Der Mikroskop), Corinne Harfouchová (Irren ist Mannlich!) a Christiane Paulová (Život-stavba povolena). Mimo to vytvořili mimořádně zkušený štáb včetně kameramana Gera Steffena, střihače Alexe Bernera, výtvarnici kostýmů Heike Weberovou a Moniku Bauertovou (4% muž v akci), které měly na starosti scénografii.
Navíc jsme získali ještě celou řadu dalších filmových hvězd z německa, zejména Cameo Auftritta, dále Cornelii Froboessovou, Harka Bohma Eichingera, Sönke Wortmanna a jako luxusní obsazení samotného Rutgera Hauera. "Mluvil jsem s Rutgerem o našem projektu při pracích na scénáři v Kanadě a on o něj měl velký zájem", vzpomíná Til Schweiger. "Ale pak se ve hře objevil jeho manažer, který požadoval za jeden natáčecí den 100 000 dolarů. Tolik jsme nezaplatili nikomu za sto let. Jednoho dne mě zavolal Rutger osobně a řekl, "pusť z hlavy mého manažera, v každém případě to beru!"
Skutečnou lahůdkou je také krátká scéna s Berndem Eichingerem, který film oživil. "Bernd zpočátku nechtěl před kameru, protože se považoval za špatného herce", usmívá se Til Schweiger, "ale já zkrátka nepovolil, dokud jsem nezískal jeho příslib. Zařadili jsme tuto scénu dodatečně až na samý konec, aby divák konečně jednou zůstal sedět a sledoval závěrečné titulky. Tolik lidí vloží do filmu svoje schopnosti, fantazii a úsilí že je na místě uvést na konci filmu jejich jména."
Filmová práce spočívá hlavně v týmové práci, na kterou také přísahá režisér Thomas Jahn. "Bez podpory celého týmu, bych to nezvládnul", přiznává ochotně. "Díky jim jsem se vždycky vzpamatoval, když jsem si občas zoufal nad počasím, když jsem nedokázal natočit scénu tak jak jsem chtěl, anebo když jsem už vyčerpáním skoro nemohl dál. Celý tým mě vždycky znovu postavil na nohy. A ještě mnohem víc: všichni měli v průběhu natáčení tvůrčí návrhy a přicházeli s novými vlastními nápady." K týmu také náleží scénografka a návrhářka kostýmů Monika Bauertová, která s Tilem Schweigerem spolupracovala už na filmu "Manta, Manta", a která rozhodně chtěla spolupracovat prvním filmu v jeho vlastní produkci. Monika má za sebou dlouhou mezinárodní jevištní, televizní a filmovou kariéru. Spolupracovala mimo jiné s Wolfgangem Petersenem na jeho filmu "Ponorka" (Das Boot), jinak se Sofií Lorenovou, Ben Kingsleym, Leslie Caronovou a Maxem von Sydow. Proto, bylo pro ni natáčení filmu "KLEPÁNÍ NA NEBESKOU BRÁNU" "šťastnou náhodou". "Film byl založen na slibném a dobrém scénáři, který byl na vysoké profesionální úrovni a pro mě z mnoha hledisek velmi motivující."
Film je pozoruhodný nejen díky svým mnoha rozdílným motivům ale také díky svým mimořádně pozoruhodným scénám. Odvážné kaskadérské scény ze štěrkového lomu nebo akční scéna s helikoptérou na mostě, byly v rámci této velkolepé produkce "malými rybami." Obdivuhodné automobilové honičky, v kukuřičném poli rostoucím do výše velikosti člověka, byly pro Moniku Bauertovou poněkud obtížné. "Nebylo to tak jednoduché, najít v polovině března, kdy jsou ještě všechno pole zoraná, v celém okolí Kolína skutečné kukuřičné pole", vzpomíná Monika. "Na tuto komplikovanou sekvenci jsme museli sehnat nejen odpovídající prostor, kde by se dalo jezdit, ale také kde by byla zase ta kukuřice. Když jsem konečně našla odpovídající místo pro tuto razantní scénu, narazila jsem na bruselskou byrokracii. Mnozí zemědělci, už měli zasazené brambory, řepu nebo pšenici a už to nahlásili do Bruselu, aby pak dostali prémie a subvence. To se nedalo jen tak jednoduše kvůli nějakému filmu změnit. Konečně jsem našla jednoho sedláka, který souhlasil s podstoupením tohoto rizika. Vyoral své již nasázené brambory a zasel kukuřici. Samozřejmě, že jsme se s ním museli finančně vyrovnat. Spadl mi kámen ze srdce, když v době natáčení na místě stála vysoká kukuřice. Po skončení jsem si dokonce vzala domů paličky kukuřice a snědla jsem. Připadalo mi vzrušující zkonzumovat svoji vlastní dekoraci".
Jelikož pro tento film měla rozhodující důležitost až přehnaná téměř neskutečná atmosféra, museli mít samozřejmě takové obyčejné věci jako je banka, nevěstinec, benzinová pumpa odpovídající pohádkový vzhled. Monika Bauertová posadila tuto ideální představu s velkým smyslem pro detail a s obrovským pochopením pro styl, na scénu. Zdůraznit podstatu věci a uplatnit fantazii a ještě je podřídit příběhu je v mém povolání nezbytné.
Samozřejmě u filmu typu roadmovie hrají obrovskou roli auta. "Policie bohužel nebyla schopna dát k dispozici ze svého vozového parku, originální policejní auto, museli jsme si ho obstarat z jiného zdroje," dodává Bauertová. "Hlavně šlo o bleděmodrý Mercedes 250 - SL Coupé a růžový Fleetwood Cadillac. Přestože jsme převážně natáčeli uprostřed léta, bylo počasí velmi nepřející".
K čemu by byl štáb bez herců? K výběru svého protihráče se angažoval Til Schweiger osobně. Nakonec přijal na palubu, Jana Josefa Lieferse, kterého znal z filmů "Charlie a Louise" a "Rossini". Jan Josef Liefers je svým stylem téměř melancholického herectví, ideální protipól k dynamické extrovertní roli Schweigera. Dalším světlým bodem filmu je bezpochyby Moritz Bleibtreu, který ztělesnil poněkud nechápavého zabijáka Abdula a přispěl do filmu silným cizím přízvukem. "Ten jsem se nemusel učit," říká se smíchem, "protože jsem vyrůstal s cizinci a tento způsob "mluvy" ovládám od dětství." Bleibtreu velmi rád vzpomíná na natáčení filmu. "Pracovní atmosféra byla mimořádně příjemná. Til je opravdu silný člověk a s Thomasem jsem si také pracovně velmi rozuměli. Byla to skutečně týmová práce. Myslím, že to bylo především díky Thomasovi, který s námi jednal velmi příjemně a přesto nás dokázal obrovsky motivovat". Od samotného začátku byl obsazen Thierry van Werveke jako druhý bouchač, který se jmenuje Henk, jako první. Thierry je filmovou hvězdou v Lucembursku a velmi se při natáčení a při hraní své role bavil. "Je to velmi vtipná figura, která sama sebe, díky Bohu, nebere příliš vážně," dodává s šibalským úsměvem. "Samozřejmě se mi moc líbila. Krom toho mi poskytli spoustu herecké volnosti, což já mám obzvlášť rád."
Relph Herforth říká "nebylo to doopravdy snadné, obsadit mě do role bláznivého a hloupého policisty Kellera, protože já jsem ve skutečnosti tvrdší typ. Ale Til a Thomas mě k tomu tak přitáhli, že se ze mě stal "spontánní komik".
Pro Hannese Jaennickeho, který hraje roli nijak osvíceného policisty na motorce, byly natáčecí dny něco jako rodinná slavnost. Jeho motivace spolupracovat na projektu Tila Sweigera byla výhradně "radostnou prací s kamarádem". "Mne především udivovalo, jak profesionálně měli Til a Thomas celou záležitost v ruce".
Z toho byl užaslý i Wolfgang Braun, generální ředitel z Buena Visty. "O naší jisté spolupráci na tomto projektu rozhodlo "umění přesvědčit" Tila Schweigera. Když jsme důkladně prostudovali scénář, byli jsme jednoznačně toho názoru, že se jedná o mimořádný film. K tomuto bodu mohu jen říci, že člověk v německém filmařském prostředí u potřebuje velkou odvahu, pokud chce opustit zaběhané cesty a konečně přinést něco zcela nového. Samozřejmě, bychom si bývali mohli najmout zkušeného TV režiséra, ale kameru, střih a celou dramaturgii bychom pak viděli odpovídajícím způsobem zastaralou. Tilův entuziasmus a jeho vysoce profesionální přístup nám naše rozhodnutí ulehčily".
"Jako herec má člověk většinou jenom omezený vliv na film" říká Til. "O tom můžeme diskutovat, ale k čemu to je, když se setká s režisérem, který má klapky na uších? V roli producenta máte přirozeně zcela jiné možnosti se prosadit a film ovlivnit. Zpočátku jsem měl pocit, že mám všechno pod kontrolou. Konečně jednou mohu ovlivnit výslednou podobu filmu. Druhou stranou mince je ovšem fakt, že za všechno je člověk plně zodpovědný. V případě, že něco neklape, se nemůžete za nikoho schovat. To je vlastně právě to, co mě velmi těší. Mimo to, pracuji většinou s lidmi, kteří už mají zkušenosti z dřívějších produkcí, a na které se mohu plně spolehnout. V každém ohledu jsme měli bezpodmínečnou podporu ze strany Buena Visty a Filmstiftung Nordrhein-Westfalen, kteří nám důvěřovali od samého začátku. Mít za sebou takový tým a takového partnera, je skutečně dokonale šťastná náhoda".
DABING
V českém znění: Lukáš Hlavica - Til Schweiger (Martin Brest), Aleš Procházka - Jan Josef Liefers (Rudi Wurlitzer), Otakar Brousek ml. - Thierry van Werveke (Henk), Jiří Schwarz - Moritz Bleibtreu (Abdul), Pavel Vondra - Huub Stapel (Frankie), Tomáš Borůvka - Ralph Herforth (asistent Keller), Zdeněk Maryška - Leonard Lansink (komisař Schneider), Luděk Nešleha - Wolfgang Kaven (Dr. Graf), Zdeněk Hess - Willi Thomczyk (prodejce aut), Stanislav Lehký - Rutger Hauer (Curtiz), Zdeněk Dolanský, Jiří Ptáčník (titulky), a další
Překlad: Robert Bartoš
Dialogy: Boris Adamec
Dramaturgie: Helena Křováková
Zvuk: Zdeněk Hrubý
Střihová spolupráce: Ivana Kratochvílová
Asistent režie: Eva Maxová
Vedoucí produkce: Miloš Novák
Režie: Zdeněk Hruška
Připravila: Tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského, Česká televize 1999
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 5.11.1998 CinemArt
Premiéra USA: 8.10.1997
Premiéra Německo: 20.2.1997
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.5.2000 (VHS) H.C.E.
Poprvé na DVD: 24.4.2008 FilmX
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 1 149 922
Tržby celkem - $ 23 800 000
Návštěvnost v ČR 20 477
Náklady (Rozpočet) - DM 3 500 000
Tvůrci a herci
Thomas Jahn (Režie), Tom Zickler (Produkce), André Hennicke (Produkce), Til Schweiger (Produkce), Christian Neander (Kamera), Franz Plasa (Kamera), Jan Plewka (Hudba), Gero Steffen (Kamera), Alexander Berner (Střih), - (Casting), Monika Bauert (Scénografie), Heike Weber (Kostýmy), Stephan Colli (Zvuk), Susanne Woerle-Jiritano (Masky), Henny Zimmer (Masky), Thomas Jahn (Scénář), Til Schweiger (Scénář), Til Schweiger (Herec), Jan Josef Liefers (Herec), Thierry van Werveke (Herec), Moritz Bleibtreu (Herec), Huub Stapel (Herec), Leonard Lansink (Herec), Ralph Herforth (Herec), Cornelia Froboess (Herec), Rutger Hauer (Herec), Hannes Jaenicke (Herec), Florian Fitz (Herec), Christiane Paul (Herec), Markus Knüfken (Herec), Jenny Elvers-Elbertzhagen (Herec), Hark Bohm (Herec), Muriel Baumeister (Herec), Corinna Harfouch (Herec), Thomas Jahn (Herec), Tobias Schenke (Herec), Tyron Ricketts (Herec), Bernd Eichinger (Herec), Xenia Seeberg (Herec), Sönke Wortmann (Herec), Clelia Sarto (Herec)
1997/87/Německo, Nizozemsko, Belgie/Akční, Krimi, Komedie, Drama
Zajímavost k filmu
- To, čo je vo filme nazvané "Helsinský syndróm", sa v skutočnosti nazýva "Štokholmský syndróm". Tú istú chybu urobili aj v Smrtonosnej pasci.
- Til Schweiger, ktorý hral postavu Martina, bol zároveň producentom filmu a tvorcom námetu.
- Názov filmu Knockin' on Heaven's Door je prebratý z piesne Boba Dylana, v minulosti použitej napríklad na soundtrack k filmu Pat Garrett a Billy Kid (1973). Verzia, ktorú počuť pri záverečných titulkoch, je od skupiny Selig.
- To, čo je vo filme nazvané "Helsinský syndróm", sa v skutočnosti nazýva "Štokholmský syndróm". Tú istú chybu urobili aj v Smrtonosnej pasci.
- Til Schweiger, ktorý hral postavu Martina, bol zároveň producentom filmu a tvorcom námetu.
- Názov filmu Knockin' on Heaven's Door je prebratý z piesne Boba Dylana, v minulosti použitej napríklad na soundtrack k filmu Pat Garrett a Billy Kid (1973). Verzia, ktorú počuť pri záverečných titulkoch, je od skupiny Selig.
Odkazy
Hrají:
Til Schweiger, Jan Josef Liefers, Thierry van Werveke, Moritz Bleibtreu, Huub Stapel, Leonard Lansink, Ralph Herforth, Hark Bohm, Jürgen Becker, Markus Knüfken, Florian Fitz, Tyron Ricketts, Hannes Jaenicke, Christiane Paul, Willi Thomczyk, Corinna Harfouch, Cornelia Froboess, Rutger Hauer, Jenny Elvers-Elbertzhagen, Muriel Baumeister, Thomas Jahn, Tobias Schenke, Bernd Eichinger, Xenia Seeberg, Sönke Wortmann, Clelia Sarto, Janine Kunze, Eva Mannschott, Wolfgang Kaven, Anton Rattinger, Corinna Flock, Ludwig Boettger, Vladimir Weigl, Salvatore Pascale