K-19: Stroj na smrt / K-19: The Widowmaker (2002/132/USA, Velká Británie, Německo, Kanada/Drama, Thriller, Historický, Válečný) 77% -Originál DVD-

JEDNOU VĚTOU
„Zkáza si našla svého hrdinu."

OBSAH
Dramatický příběh na motivy skutečných událostí. Rok 1961, Severní atlantik. První sovětská jaderná ponorka s označením K-19 se vydala na svojí první ostrou plavbu. Ještě před vypuštěním na otevřené moře si kvůli sérii nešťastných nehod vysloužila přezdívku "výrobce vdov". Už zanedlouho po vyplutí tato přezdívka získá další opodstatnění, protože vedená dvěma veliteli-rivaly, se ponorka opět dostane do velkých problémů. V lepším případě jen rozšíří dlouhou sérii velkých neštěstí 20.století, v tom horším se může stát příčinou nukleární exploze, která přivede obě supervelmoci studené války ke zničujícímu nukleárnímu konfliktu. Osud světa nyní leží v rukách vystrašených námořníků, a bude záležet na schopnostech obou velitelů, zda překonajít osobní neshody tváří v tvář hrozící katastrofě.

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Je přeci poněkud zvláštní sledovat Americký film o Rusech. Asi tak jako koukat na Evropského Nepřítele před branami bez Rusů. K-19: Stroj na smrt je ale opravdu pravdivý příběh, na který se nádherně kouká. Na filmy o ponorkách se může koukat kdykoliv, protože ať koukám na Das Boot z druhé světové války, nebo právě na K-devatenáctku, nevidím v tom zase tak veliký rozdíl. Podstatné samozřejmě je, že v těchto filmech vzniká určité citové napětí, až možná vydírání..psychický tlaky, a celkově rozhodně ne příliš příjemný pohled na svět v plechovce pod vodou. Co je hlavní, že se na to dá koukat, a že napětí neustává, protože v tomhle případě ani nemůže, v ponorce je klaustrofobicky dusno a člověk jako já bych s tím vším měl asi hodně velké problémy. Škoda jen, že Das Boot je jenom jedna. I když je K-19 hodně dojemný příběh o odvaze a bůhví čeho ještě, nedokázal jsem se u toho udržet na plno jako právě u té německé. (Malarkey) 4*

Čekal jsem nudný film podle pravdy, která byla skrývána 28 let, ale dostal jsem mnohem více. Výborně stupnované dramatické scény s dobrou hudbou. Slušná režie a výborní herci v hlavních rolích Harrison Ford a Liam Neeson. Chvílemi mě překvapovalo pár věcí překvapovalo na to, že je to natočené podle skutečnosti. Nevím proč, ale od té chvíle co Vadin začne brečet před reaktorem mi bylo jasné, že to bude on kdo nakonec všechny zachrání. Zvláštní, že i život je atkto ironický :). také je zde ukázána síla Sovětského svazu a psychika komunistických přisluhovačů. (Djkoma) 4*

Podívejte se, co všechno způsobí madam, která se pořádně neopře do láhve šampáňa přivázaného na šňůře. Nechce se mi věřit, že by za ten řetězec neštěstí mohly zájmy strany.. Kathryn Bigelow ráda potvrzuje, že v dětství spíše preferovala vojáčky před panenkami a zhruba do poloviny se přibližuje i Petersenově hloubce ponoru, nicméně ten plíživý nával patosu uprostřed plochosti postav začne na diváka působit jak tlak vody v 310 metrech na vnější plášť Vdovotvůrce. Harrison Ford byl v roli sovětského kapitána Vostrikova tak „přesvědčivý“, že by mě nepřekvapilo, kdyby z nenadání vylezl z kajuty v námořnickém tričku napasovaný Chewbacca.. (Gilmour93) 3*

VELKÁ RECENZE
V roce 1961 rozmísťují Američané atomové ponorky na dostřel od Leningradu a Moskvy. SSSR také vysílá na moře k pobřeží mezi New York a Washington svou chloubu – novou jadernou ponorku s názvem K–19. Admirál Bralyeer a maršál Zelentstov si totiž myslí, že Američany před zničením SSSR může zastavit jen vědomí, že odveta bude stejná. Tím vědomím má být právě K–19, ale stane se jím, teprve když špionážní letouny nahlásí Kennedymu, že ji Sověti mají a že je plně funkční! Ti se snaží vše stihnout ještě před koncem měsíce, protože to slíbili soudruhu Chruščovovi, a tak vysílají ponorku ke zkušebním testům na moře předčasně, i když je jasné, že není ještě plně vybavena a připravena k plnění svého úkolu...
Operace „Polární kruh“ přitom nemá být pouhým cvičením, ale má v celém rozsahu prezentovat sílu SSSR, ukázat jeho moc a potvrdit rovnováhu obou velmocí, které už tak disponují takovým arzenálem jaderných zbraní, že by mohli svět zničit několikanásobně. S předčasným zařazením ponorky do demonstrativního testování však nesouhlasí její kapitán Michail Polenin. Je si totiž moc dobře vědom nebezpečí, které pro posádku představuje nekompletní a nevyzkoušené plavidlo s náloží jaderných raket na palubě. Protože klade svou loď a posádku před zájmy strany, její představitelé rozhodnou o výměně velení. Novým kapitánem se stává Alexej Vostrikov, kterému stávající kapitán bude podléhat... Posádce se to nelíbí – a nejen proto, že je všeobecné známo, že tento důstojník své výložky získal svatbou s dámou z nejvyšších partajních kruhů. Také jeho arogantní, striktní a nesmlouvavé jednání mu na popularitě nepřidává. Hned při nástupu vymění jednoho z největších odborníků na obsluhu reaktoru v posádce, poručíka Jashina, a nahradí jej Vadimem Račejkem, nejlepším studentem Akademie nukleární vědy, který však nikdy nepracoval na lodi a nemá žádné zkušenosti…
Při slavnostním křtu lodi se láhev šampaňského o její příď nerozbije, což posádka vnímá negativně; jako prokletí lodi. I tak jí mezi sebou říkají „Stroj na smrt“, protože už při svařování nádrží přišlo o život pět mužů a další čtyři při konstrukčních pracích. Záhy k nim přibude ještě doktor, který při nakládání zásob zjistí, že dostal špatné léky, a při pokusu o zastavení již odjíždějícího zásobovacího auta také přijde o život. Je narychlo nahrazen, na loď přichází lékař sloužící na základně Genadij Savraj, který trpí mořskou nemocí a také nemá zkušenosti potřebné k lékařské péči na atomové ponorce. Přes všechny nedostatky loď zvedá kotvy a vyráží na moře... Počátek plavby provází z rozkazu nového kapitána spousta simulací a cvičných poplachů a zkoušek, jako by chtěl dohnat vše, co už mělo být dávno hotové. Posádku tím ale vyčerpává a vystavuje zbytečnému nebezpečí. Polenin mu to vytkne, ale Vostrikov je umanutý a neoblomný.
I přesto, že při jedné ze simulací – cvičného odpálení torpéda – dojde k ošklivému zranění dalších dvou mužů z posádky. Hned druhý den nařídí nový kapitán zkušební ponor lodi do 350 metrů, což je nad technické možnosti ponorky. Následně nařídí rychlé vynoření i přes kvanta ledu kolem, čímž opět zbytečně ohrozí životy svých lidí a riskuje zničení lodi. Polenin je velmi rozčílený a křičí na Vostrikova, že tentokrát měl sice ještě štěstí, ale že doufá, že až ho opustí, bude on už na jiné lodi. Vostrikov se však obhajuje tím, že přivedl ponorku na hranici možností proto, aby udělal z posádky sehraný tým. Následujícího dne toho využije k zadání dalšího úkolu – mají vypustit zkušební střelu... (TV Prima)

PODRODNÝ POPIS FILMU
V roce 1961 probíhá v sovětské loděnici horečná příprava na dokončení K-19, první sovětské jaderné ponorky vybavené SLBM, která má být zařazena do služby. Sovětští političtí představitelé na dokončení spěchají, obávají se americké převahy co se týče vybavenosti jadernými zbraněmi. Je přikázáno dodržet termín za každých okolností. Na ponorce stále probíhají práce a zároveň se již simulují některé válečné akce. Ty ale nedopadají úspěšně (i díky horší kvalitě vybavení, které je montováno ve spěchu). Vedením je určen kapitán Alexej Vostrikov, který nahrazuje ve funkci Michaila Polenina, jenž se stává jeho zástupcem. Polenin (přezdívaný Miša) je u své posádky oblíbený, vychází s ní dobře a udržuje přátelské vztahy. Vostrikov se jeví úplně opačně, je nekompromisní, netrpí diskuzi a na posádku je velmi náročný. Několik členů posádky je nahrazeno (operátora jaderného reaktoru, který byl přistižen opilý, nahradí Vostrikov mladým nezkušeným adeptem Vadimem Radčenkem z námořní akademie, doktora srazí nákladní automobil a musí být nahrazen starším lékařem ze základny, který nebyl nikdy na moři).
Konečně je ponorka dokončena a při slavnostní ceremonii má být pokřtěna šampaňským. Láhev se ale při nárazu o trup nerozbije a někteří pověrčivější námořníci věří, že je loď prokleta. Po vyplutí na moře uděluje kapitán Vostrikov sérii testů havarijních situací, aby zjistil, jak na tom posádka je. Simulace zahrnující např. zaplavení některých sekcí ponorky, požár na palubě, přípravu torpéd však nedopadají dobře a někteří muži jsou při nich dokonce zraněni. Vostrikov není spokojen a z tohoto stavu viní důstojníky, kteří byli na posádku příliš měkcí a nenastavili jim dostatečně vysoko laťku operační připravenosti. Posádka začíná občas reptat, ale postupně se ve výkonech zlepšuje.
První misí má být vynoření v Arktidě a odpal testovací balistické střely. Velmi důležitá mise, která má Američanům ukázat, že Sovětský svaz disponuje v případě rozpoutání jaderné války plně připravenými odvetnými prostředky. Vostrikov přikazuje ponořit se do maximální operační hloubky (250 metrů) a poté pokračovat až ke kritické hloubce (300 metrů). Na tvářích námořníků a protestujících důstojníků (zejména Polenin) lze vyčíst obavy, ale Vostrikov zůstává ledově klidný, přestože trup ponorky nemusí takovou zátěž vydržet. Polenin jej obviní z nesmyslného hazardu. Dalším rozkazem, který není přijat s valným nadšením, je vynoření se za plné rychlosti, což znamená prorazit led na hladině, který by podle odhadů neměl být silnější než 1 m. Jak silný je ve skutečnosti nikdo neví. I tento manévr K-19 zvládne bez poškození a napětí trochu poleví. Cvičný odpal balistické střely dopadne úspěšně a posádka začíná oceňovat kapitánovy schopnosti. Muži dostanou na určitou dobu volno a na ledové pláni zamrzlého Severního ledového oceánu hrají fotbal. Udělají si i společnou fotografii. Důstojníci však vyjadřují nadále podporu Poleninovi, podle nich je on nadále jejich jediným kapitánem.
Přichází nové rozkazy z velitelství, plavit se dolů do Atlantiku a patrolovat v blízkosti amerického pobřeží v oblasti mezi Washingtonem a New Yorkem. Během plavby praskne trubka chladicího systému reaktoru, ten se bez možnosti chlazení začíná přehřívat. Radčenko s Poleninem jsou šokováni, že na ponorce nebyl instalován záložní chladicí systém. Je přikázáno vynoření a odvysílání stavu situace na sovětské velitelství. Po vynoření však operátor rádia zjistí, že anténa je poškozena, stalo se tak pravděpodobně při divokém vynořovacím manévru v zamrzlé Arktidě.
Posádka od reaktoru diskutuje o možnostech. Radčenko informuje, že mají asi tři čtyři hodiny na to, aby se pokusili zabránit ničivé explozi. Pokud přesáhne teplota v reaktoru 1 000° Celsia, ten vybuchne a mohou detonovat i jaderné hlavice. Padne návrh opustit ponorku, ten Vostrikov rezolutně odmítne. Nakonec Pavel Loktěv navrhne využít sladkou vodu z ponorky a sestrojit provizorní chlazení z trubek, které rozeberou v ponorce. To ale bude vyžadovat, aby opraváři otevřeli radioaktivitou zamořenou místnost a vešli dovnitř. Kapitán tento plán schválí a určí dvojice mužů, kteří budou uvnitř pracovat po přesně stanovenou dobu 10 minut. Navíc se zjistí, že zde nejsou protiradiační obleky, ale pouze protichemické.
První dvojice vejde dovnitř a začne svařovat. Když po určené době opouští reaktorovou místnost, sotva se drží na nohou a zvrací, což je demoralizující pohled pro další opravářské čety. I druhá dvojice si splní svoji část úkolu. Je čas pro třetí tým, ale Vadim Radčenko je paralyzován strachem a odmítá jít dovnitř. Místo něj jde dobrovolně technik Gorelov. Dvojice dokončí nejnutnější práce a teplota reaktoru začne klesat. Zdá se, že oprava byla úspěšná. Stále však zůstává problém s radiací, neboť dveře místnosti nejdou kvůli vedeným trubkám zavřít a záření tak kontaminuje útroby ponorky. Polenin navrhuje obrátit se s žádostí o pomoc na nedalekou základnu NATO na ostrově Jan Mayen, což Vostrikov zamítne a přikáže plavit se k Sovětskému svazu. Každému je jasné, že při nízké rychlosti je všechny radiace zabije dříve, než se dostanou domů. Námořníci, kteří nejsou nezbytně třeba uvnitř, dostanou povolení vylézt na trup ponorky, aby byli dále od škodlivé radiace. Přilétá vrtulník a muži se radují, že je nalezla sovětská loď, ale je to helikoptéra US Navy z nedalekého amerického torpédoborce, jehož kapitán nabídne pomoc. Vostrikov ji ale odmítne a přikáže operátorovi rádia nekomunikovat s Američany. Torpédoborec zůstává v diskrétní vzdálenosti.
Po několika hodinách svár na provizorním chlazení praskne a teplota reaktoru začne opět nebezpečně stoupat. Vostrikov přikáže mužům na trupu ponorky návrat dovnitř, aby se mohli ponořit. Jeden z námořníků neuposlechne, skočí do vody a plave směrem k americké lodi. Radčenko, který se stydí za to, že místo něj nasadil život někdo jiný při opravě, se rozhodne díru svařit sám. V jiném sektoru na palubě vypukne požár. Polenin odmítne Vostrikovův rozkaz spustit protipožární systém, který by udusil hasící muže a běží za nimi koordinovat boj s ohněm. Když je pryč, na můstku proběhne vzpoura, politický komisař Suslov a důstojník Demičev míří na Vostrikova pistolí a Suslov jej informuje, že byl zbaven velení a místo něj ho přebírá opět Polenin. Vostrikov je připoután k žebříku. Když je oheň uhašen, Polenin se vrací a je informován o změně velení. Přikáže rebelantům, aby mu vydali pistole a poté je nechá zatknout a osvobodí Vostrikova. Potvrdí mu, že kapitánem je stále on. Vostrikov je chvíli překvapený, ale poté přikazuje ponořit se. Polenin mu poradí, ať posádce v těchto kritických situacích nedává rozkazy, ale ať se jich táže. Vostrikov pochopí a interkomem vysvětluje posádce situaci. Pokud by reaktor a jaderné střely explodovaly na hladině, výbuch by zničil nedaleký americký torpédoborec a pravděpodobně i malou základnu NATO na ostrově Jan Mayen. Jelikož spojení s velitelstvím nefunguje a záměry ponorky jsou tak pro okolí nejasné, tato katastrofa by mohla být snadno desinterpretována jako jaderný útok a mohla by iniciovat masivní odvetný úder ze strany USA. Posádka pochopí naléhavost situace a dává najevo svou loajalitu. Mezitím se Radčenkovi podaří díru svařit a ponorka se může opět vynořit. Vostrikov osobně vytáhne z reaktorové místnosti Radčenka, který byl vystaven záření po dlouhou dobu až oslepl. K-19 je nalezena jinou sovětskou ponorkou S-270. Vostrikov chce vydat rozkaz přemístit muže na palubu druhé ponorky, ale nemá povolení z velitelství. Jejich záměrem je poslat loď, která by K-19 odtáhla. Vostrikov to ignoruje a muži z K-19 jsou na S-270 provizorně dekontaminováni.
Kapitán Vostrikov je po návratu postaven před vojenský soud. Polenin emotivně svědčí v jeho prospěch. Soud nakonec uzná, že Vostrikov nepochybil, ale kapitán dostane zákaz velení jakékoliv ponorky.
V závěrečném epilogu se přeživší členové scházejí roku 1989 (přesně po 28 letech od události) na hřbitově, aby vykonali pietu za zemřelé kamarády. Vostrikov řekne ostatním, že navrhl všechny námořníky, kteří zemřeli, na udělení řádu Hrdina Sovětského svazu, což výbor zamítl, protože nešlo o válečnou akci, ale o nehodu. Pozvedne sklenici a pronese: „Nepřipíjím na námořnictvo nebo na vlast, ale na nás, na kamarády. Připíjím jen na kamarády.“

SKUTEŠNOST
K-19 byla sovětská jaderná ponorka projektu 658 (v kódu NATO třída Hotel), sériové číslo 901. Šlo o první sovětskou jadernou ponorku vybavenou SLBM (Submarine-launched ballistic missile – z ponorky odpalované balistické střely), která byla nasazena do služby. Nesla 3 střely R-13, každou s doletem 650 km a termonukleární hlavicí o síle 1,4 megatuny. Během služby došlo na ponorce k několika nehodám majícím za důsledek oběti na životech.
Byla postavena v závodech Sevmašpredprijatije v Severodvinsku od 17. října 1959 do 12. listopadu 1960, kdy byla dokončena. Během stavby přišlo několik dělníků o život při různých nehodách. V roce 1961 byla zařazena do služby. Posádka K-19 vyhrála jednu z prvních cen udělovaných sovětským námořnictvem za nejlepší raketové odpaly.
Dne 4. června 1961 došlo na ponorce k poruše jaderného reaktoru, což mělo za následek smrt 7 námořníků, kteří nasadili svůj život při opravách přímo na moři. Dalších 14 osob zemřelo následkem radioaktivního ozáření během dvou let. Jaderný reaktor musel být v opravárenském komplexu vyměněn. Po havárii dostala od námořníků přezdívku Hirošima. 15. listopadu 1969 během cvičení v Barentsově moři se srazila s americkou ponorkou USS Gato (SSN-615) a musela být opět opravena. 24.  února 1972 vypukl na palubě požár, při němž zahynulo 28 osob. Od ledna do listopadu 1972 byla v opravě a zároveň modernizována. V roce 1990 byla stažena z aktivní služby.

DABING
1.DABING: (VHS, DVD, Prima, ČT, FIlmBox)
V českém znění: Jiří Štěpnička - Harrison Ford (kapitán Alexej Vostrikov), Jiří Schwarz - Liam Neeson (Michail Polenin), Josef Jurásek - Steve Nicolson (Demišev), Bedřich Výtisk, David Kaloč - Peter Sarsgaard (poručík Vadim Radčenko), Jaroslav Kuneš - John Shrapnel, Donald Sumpter (admirál Bratějev, doktor Savran), Jan Kolařík, Ladislav Běhůnek - Ravil Isyanov (Suslov), Jiří Balcárek, Robert Jícha, Viktor Skála, Petr Dočkal, Martin Sláma, Pavel Vacek, Vladimír Hauser, Petr Jančařík, Vilém Čapek, Josef Koller, Ondřej Novák, Jiří Brož, Rudolf Kokeš, Jiří Tomek - Joss Ackland (maršál Zelencov), Aleš Jarý (titulky) a další
Překlad: Renata Prucklová
Dialogy: Veronika Veselá
Zvuk: Jindřich Stožický
Režie: Jiří Kubík
Vyrobilo: studio Ebbi pro SPI International v roce 2003

2.DABING: (Nova, Prima, AMC)
V českém znění: Jiří Štěpnička - Harrison Ford (kapitán Alexej Vostrikov), Pavel Soukup - Liam Neeson (Michail Polenin), Vladimír Čech - Steve Nicolson (Demišev) + Lubomir Mykytiuk (Dr. Gavril), Lukáš Hlavica, Rostislav Čtvrtlík - Ravil Isyanov (Suslov), Michal Holán - Peter Sarsgaard (poručík Vadim Radčenko), Jan Maxián - Lex Shrapnel (Kornilov) + JJ Feild (Andrei), Petr Lněnička - Sam Redford (Vasilij), Marek Valenta, Martin Janouš, Zdeněk Maryška - Joss Ackland (maršál Zelentsov), Ivan Jurka, Bohuslav Kalva - Donald Sumpter (Dr. Gennadi Savran) + Lev Prygunov (Ivan Veršinin + titulky), Václav Mareš, Tomáš Juřička a další
Překlad: Miroslav Ehl
Zvuk: Luděk Polifka
Produkce: Martin Kot, Marcela Bártová
Dialogy: Ivana Měřičková
Režie: Iva Valentová
Vyrobila: DW agentura s.r.o. pro Cet 21 s.r.o. 2007

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 21.11.2002
Premiéra USA: 19.7.2002 Paramount Pictures
Premiéra Německo: 2.9.2002
Premiéra Velká Británie: 25.10.2002
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.4.2003 (VHS) SPI
Poprvé na VHS: 1.4.2003
Poprvé na DVD: 22.4.2003 SPI Film
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)

Tržby v ČR - Kč 2 503 625
Tržby celkem - $ 65 700 000
Návštěvnost v ČR 24 688
Náklady (Rozpočet) - $ 100 000 000
 

Tvůrci a herci

Kathryn Bigelow (Režie), Kathryn Bigelow (Produkce), Edward S. Feldman (Produkce), Sigurjon Sighvatsson (Produkce), Christine Whitaker (Produkce), Klaus Badelt (Hudba), Jeff Cronenweth (Kamera), Walter Murch (Střih), Ross Clydesdale (Casting), Mali Finn (Casting), Mary Selway (Casting), Michael Novotny (Scénografie), Karl Júlíusson (Scénografie), Ian Greig (Scénografie), Marit Allen (Kostýmy), Gary Summers (Zvuk), Jordan Samuel (Masky), Gordon J. Smith (Masky), Christopher Kyle (Scénář), Harrison Ford (Herec), Liam Neeson (Herec), Christian Camargo (Herec), Ravil Isyanov (Herec), Roman Podhora (Herec), Steve Nicolson (Herec), Tim Woodward (Herec), Kris Holden-Ried (Herec), Christopher Redman (Herec), Joss Ackland (Herec), John Shrapnel (Herec), Peter Sarsgaard (Herec), Jacob Pitts (Herec), Joshua Close (Herec), Ingvar Sigursson (Herec), JJ Feild (Herec), Lex Shrapnel (Herec), Donald Sumpter (Herec), Tygh Runyan (Herec), Peter Stebbings (Herec), Sam Spruell (Herec), Shaun Benson (Herec), Ryan McDonell (Herec), Jeremy Akerman (Herec), Michael Gladis (Herec), Nick Smyth (Herec), Steve Cumyn (Herec), George Anton (Herec), Lev Prygunov (Herec), Natalja Vintilova (Herec), Mark Day (Herec), Shawn Mathieson (Herec), Sam Redford (Herec), Peter Oldring (Herec), James Clayton (Herec)