Jméno růže / Name der Rose, Der (1986/130/Západní Německo, Francie, Itálie/Drama, Mysteriózní, Krimi, Thriller, Historický) 84%

13.03.2018 09:59
JEDNOU VĚTOU
„Tajuplný gotický thriller ze středověku odehrávající se ve 14. století v italském klášteře. Středověkým klášterem obchází vrah a Sean Connery je mu na stopě."

OBSAH
V dnes již legendárním snímku z roku 1986 natočeném podle neméně proslulého románu Umberta Eca se ocitáme na opatství benediktinů, kde došlo k záhadnému úmrtí. Píše se rok 1327 a mniši jsou přesvědčeni o tom, že se blíží apokalypsa. Opatství právě hostí koncil, který se zabývá otázkou přesvědčení františkánů, kteří tvrdí, že by se církev měla zbavit svého majetku. Jeden z účastníků koncilu, ctihodný a respektovaný františkánský mnich William of Baskerville je požádán vedením opatství o pomoc při odhalení příčiny náhlé smrti. Avšak když se vyšetřování blíží k odkrytí tajemství, které chce opatství udržet v tajnosti, dochází k dalším úmrtím. Nyní již nelze zabránit tomu, aby se do celé věci nevložila Svatá inkvizice. William a jeho mladý novic závodí s časem, aby stihli prokázat nevinu křivě obviněnných a vyhnout se hněvu inkvizitora Bernarda Gui.(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Co dodat k tomuhle filmu, abych jen neopakoval něco, co už řekli jiní? Asi nic, neboť tady není možné se neopakovat, alespoň v případě, že budu tento film chválit. A právě chválení mám v úmyslu. Toto je totiž naprostá filmová špička, kterou řadím mezi mých 20 nejoblíbenějších filmů. Jméno růže jsem viděl zatím asi 5x a rozhodně to není konečné číslo. Tak skvěle zpracovaný děj (a nerad slyším námitky, že jde jen o "výcuc" z knihy - byť je to pravda), podepřený špičkovými herci (což nepřekvapí u Conneryho, ale u Slatera už ano), okořeněný patřičnou huební složkou, která pomáhá navodit onu mrazivou středověkou atmosféru, to se prostě hned tak nevidí. Jean-Jacques Annaud rozhodně nezkazí žádný film, ať už se pustí do čehokoliv. (Radyo) 5*
Nebudu nic zapírat, pokud bych se na Annaudovu adapatci naprosto božské knihy Umberta Eca (kterou řadím mezi nejlepší knihy, jaké jsem kdy četl, a nebylo jich málo) dívat z pohledu milovníka předlohy, nutně bych jej musel rozmetat na kopytech. Naprosto postrádá bohatost a vrstevnatost Ecova románu a zjednodušuje jej pouze na reprodukci detektivní linie, která v románu hraje pouze okrajovou roli. Jenže za za léta praxe filmové publicistiky jsem se už naučil, že nesmím zakládat hodnocení filmových adaptací výborných románů na vzájemném srovnávání, protože pak bych nemohl vzít na milost dlouhatánskou řádku filmů, které jsou samy o sobě výborné, ačkoli předlohám nesahají ani po puchýře na patách. Jméno růže je přesně ten případ, kdy se musím pokusit zapomenout na to, že "nějaký" Umberto Eco napsal "nějaký" román a brát jej tak, jak leží, sedí a běží. Annaud se, jak jsem již řekl, zaměřil především na detektivní linii příběhu a setkání stoupenců papeže a císaře použil pouze k tomu, aby na scénu uvedl ďábelského inkvizitora Bernarda Gui, kterému přiřkl řadu "nových vlastností" a nevyřízených účtů s Vilémem z Baskervillu. Dusnou atmosféru nehezkého a špinavého středověku buduje od prvních minut za vydatné pomoci Hornerovy nenápadné hudby, kterou si neuvědomíte, ale mrazí vám z ní v zádech, mohutných staveb, propracované výpravy a především na hereckých výkonech hlavních představitelů. Ačkoli jsem si knihovnu představoval podle Ecova popisu úplně jinak (především na jednom patře, nechápu jak v tom bordelu mohli vůbec něco najít :), je důmyslně vytvořen i labyrint, který působí vskutku nepříjemně a sám bych do něj neměl asi odvahu vlézt (ale kvůli těm knihám bych stejně neodolal). Mrzí mě jen, že dobře gradovaný příběh zabil nesmyslně naplácnutým koncem (vlastně celou poslední půlhodinou), který s Ecem nemá nic společného a působí dost podivně (jde o jakýsi kvazihappyend, pominu-li požár, nějaké to upálení a tak). Líbí se mi Annaudova důvěra v diváky, protože aby si divák příběh užil, musí znát zhruba středověké dějiny křesťanské církve (především by měl vědět, kdo byl Dolcino) a autory středověku a antiky, především tedy Aristotela a jeho knihy Poetiky (a hodí se i Augustinus Aurelius, Tomáš Akvinský a Vilém z Occamu), protože si nějak neumím představit, že jinak ten film pochopí (možná proto Annaud celý závěr koncipoval tak, že už vůbec není důležité, kdo a proč vraždí, ale jak dopadne Bernardo Gui). Sean Connery podává jeden z nejlepších hereckých výkonů své kariéry a i během čtení knihy jsem si jej coby Viléma instinktivně představoval. Překvapil mě i mladičký Christian Slater coby Adso (ze kterého bůhvíproč udělali Františkána). Dlouho jsem se rozhodoval, jak film vlastně ohodnotit, protože pokud bych měl brát v potaz dokonalou knihu, byl bych zřejmě přísný, jenže nakonec si říkám, že bych se podobných předsudků měl snažit vyvarovávat a za atmosféru a gradaci příběhu si nakonec Jméno růže čtyři hvězdičky zaslouží, i když s odřenýma ušima a možná i nosem. Jsem nakonec velmi rád, že Eco měl z celého filmu velmi podobné dojmy a rozhodl se, že filmové adaptace není zrovna to, po čem touží a práva na Foucaultovo kyvadlo a další knihy úzkostlivě střeží. __ Za laskavou faktickou opravu dekuji uzivateli Alt_man. (Douglas) 4*

Fanoušci Umberta Eca asi sprásknou nad filmem ruce – kdeže je mistrova mnohvrstvenatost, kdeže je různost čtení, které dělá z knižní předlohy unikátní dílo? No, kamsi se vypařilo ve středověké mlze. Annaudovo Jméno růže je pěkná detektivka s dobrou atmosférou a napínavým příběhem, leč zcela postrádá sofistikovanou symbolickou rovinu... jenže ono to není na škodu. Kdo si chce především hlavu lámat, nechť sáhne po Ecovi, kdo chce především potěšit pěkným příběhem, nechť sáhne po Annaudovi. Jen to proboha neplést dohromady, sic byste vztekem hryzli pysk! (Marigilg) 4*

V.I.M. FILMU
Na papírové i filmové Jméno růže padá prach, a přitom by se právě v době uvedení Andělů a démonů mělo jednat o titul, jež nesmlouvavá kritika nabídne hladovým čtenářům. Kašlete na Toma Hankse, luxujícího podrážkami Vatikán. Sean Connery měl víc než dvacet let před ním lepší fištrón, a navíc se musel pohybovat ve světě, kde špatně odříkaný Otčenáš znamenal upálení na hranici. Inkvizice, všudypřítomná špína a velmi dobře skrývaná nenávist. K bezbožníkům, humoru, nespoutanému mládí a příliš divokým emocím. Tedy ne že by William z Baskervillu byl nějaký vykuk, jeho vážná tvář a uctivost dobře skrývala největší trumfy. Schopnost dedukce a načtené učebnice by mu Sherlock Holmes mohl jenom závidět. Ve filmové verzi sice působí o poznání akčněji (=povrchněji) než v Ecově rukopisu, ale to byl úděl, se kterým se režisér Annaud musel smířit. Předloha totiž ve vzpomínkách hlavních postav těká tak vydatně, že by se dvouhodinová detektivka rozpadla na soubor epizodek. Annaud svou verzi seškrtal na chytrou a svižnou detektivku, v níž si Connery mírně upovídaného Williama předělal na charismatického všeuměla, kterému byste do knihomolů rozhodně nenadávali. Klidně by vám totiž libovolnou knížku prostrčil hlavou, s elegancí Jasona Bournea.
Podle hrnce ostříhaný Christian Slater jako Adso ho sice mírně brzdí, ale už v knize měl roli Watsona, jež se vždycky na všechno musí třikrát zeptat. Zdánlivě okopírovaný koncept je v knize zasypán tuctem flashbacků a odboček, ale film naštěstí nikdy nenechává Conneryho mluvit dlouho. Mrtvol a klíčových postav je tak akorát, aby se pořád pochodovalo, vyšetřovalo a dumalo. A oproti unylým langdonovkám je tu ještě jeden rozdíl. Bezpohlavně vyžehlené lokace Brownových příběhů by okamžitě prohrály se smrdutým, dokonale organickým a osobitým středověkem. Annaud má na vystižení atmosféry nos... stačí vzpomenout na jeho němého Medvěda nebo válečné drama Nepřítel před branami, v němž i fešák Jude Law vypadal jako nesmlouvavá válečná mašina. Nicméně je fér říct, že důvodem, proč na tenhle film rádi vzpomínají i zlí jazykové, je to, že se to na place všechno hezky sešlo. I herci ve vedlejších rolích (F. Murray Abraham, Ron Perlman) odvedli kus dobré práce, vizuál připomíná doby, kdy jsme kulisám věřili jejich domnělé datum výroby (klášter byl postavený pro film, protože Annaud nemohl najít žádný existující, jež by mu vyhovoval), a režisér i scenárista nabídli nejvyšší kvalitu i poté, co ty nejlepší pasáže z knihy vypustili. Je to jako když z Magnum Double Caramel vysajete ten karamel. Pořád vám zbyde geniální zmrzlina politá báječnou čokoládou. Knihy a filmy od Browna jsou proti tomu ekvivalentem polárkového dortu, do kterého jdeme kvůli ceně a nostalgii. Možná je tohle V.I.M. příliš konfrontační a zmrzlinové (co chcete, venku je pětadvacet :), ale po vynášení Šifry a spol. do nebes by Jméno růže mělo být povinnou četbou. A také přípravkou na české Jménem krále, což je evidentně drzá kopírka s Karlem Rodenem na postu Seana Conneryho. Mám Karla rád, ale už v téhle základní proměnné ta rovnice začíná kulhat...

PODROBNÝ POPIS FILMU
Do benediktinského opatství na severu Itálie přijíždí v roce 1327 vzdělaný františkánský mnich William z Baskervillu s novicem Adsem z Molku. Mniši se chystají na koncil o vleklém sporu s františkány, kteří žádají, aby byla katolická církev zbavena majetku. Na koncil se mají dostavit i papežovi vyslanci. Opat požádá Williama, aby pomohl vyšetřit tajemnou smrt jednoho z nejlepších iluminátorů, bratra Adelma. Ten byl nalezen znetvořený krupobitím pod věží opatství, jejíž okno nelze otevřít... William zjistí, že Adelmo měl homosexuální sklony. Když William s Adsem hledají stopy před budovou, Adso si všimne dívky, která s chudinou sbírá odpadky z opatství. Mniši najdou překladatele z řečtiny bratra Venancia utopeného v kádi s prasečí krví. Venancius pracoval ve skriptoriu s Adelmem. William si všimne, že v písárně je velmi málo knih. Opatství je přitom proslulé jednou z nejbohatších knihoven v Evropě. Část knih najdou s Adsem ve věži - a také útržek pergamenu s řeckými písmeny, který měl v rukou Venancius...
Dívka, která poskytuje mnichům za jídlo sexuální služby, svede mladého Adsa a on se do ní zamiluje. William dojde k závěru, že pergamen patřil nejdříve Adelmovi, který dostal od pomocného knihovníka Berengara klíč od tajné knihovny, kde si Adelmo četl v řečtině zakázanou knihu. Berengar chtěl jako protislužbu sex. Adelmo plný výčitek pergamen předal Venanciovi a skočil z věže. Venancius se dostal do zakázané knihovny, začal knihu číst a vypisoval si citáty. Zemřel s černou skvrnou na prstu. Berengar jeho tělo objevil a odtáhl ho do kádě, aby na něj nepadlo podezření. V kádi na koupání je také nalezen mrtvý Berengar, opět se skvrnou na prstu jako Venancius. Začal zakázanou knihu číst a zemřel v bolestech. Opat se rozhodne další vyšetřování svěřit Svaté inkvizici... William s Adsem najdou ve věži labyrint s dalšími zakázanými knihami plnými vědeckých poznatků o světě. Objeví i tajný vchod, do kterého se ale nemůžou dostat. Do opatství přijíždí inkvizitor Bernando Gui. S Williamem se znají, William byl dřív také inkvizitorem, ale v době, kdy inkvizice ještě snažila lidi vést, a ne trestat. Později byl sám inkvizicí stíhán. Gui zadrží pomateného mnicha Salvatoreho, když se za slepici snaží získat přízeň neznámé dívky. Gui je obviní, že dívka je čarodějnice a Salvatore kacíř...
Během disputace o tom, zda církev má vlastnit majetek, nebo nemá, najde sklepník Remigio z Varagine zakázanou řeckou knihu v dispensáři. Stačí to oznámit Williamovi a je Guiovými pochopy zadržen. Dívka, Salvatore i Remigio jsou odsouzeni na hranici. Adso je tím konsternován, William se je snaží obhájit, ale marně. Mezitím se knihy zmocní bylinkář Severinus a obratem je zavražděn. Gui před mnichy prohlásí, že vrahem v opatství je William, a dá ho hledat. William s Adsem zatím projdou labyrintem a dostanou se přes tajné zrcadlové dveře do věžní místnosti. V ní najdou fanatického mnicha Jorgeho z Burgosu, který po celou dobu skrýval jediný zachovaný exemplář Aristotelovy zábavné Druhé poetiky. Jorge nenávidí smích, protože smích zabíjí strach - a bez strachu není víry.

VELKÁ RECENZE
1327. William z Baskervillu (Sean Connery) přijíždí s mladým mnichem Adsem z Melku (Christian Slater) do benediktýnského kláštera, kde se odehrávají děsivé věci. Mniši tam umírají za podivných snad až ďábelských okolností a v okolí kláštera se pohybují kacíři. Než přijede inkvizitor Bernard Guy (F. Murray Abraham) bude třeba věc pořádně vyšetřit a zjistit, jak to ve skutečnosti vypadá s nadpřirozenem, než se celá věc vymkne kontrole.
Světový bestseller Umberta Eca Jméno růže (Der Name der Rose) je asi všechno možné jen ne kniha určená pro kasaštyk, přesto se v hodně odlišné podobě dostane i na filmová plátna. V roce 1980 vyšla kniha v Itálii a od té doby byla přeložena do 24 jazyků, získala řadu prestižních ocenění a prodalo se jí na 4 miliony výtisků. Jean Jacques Annaud byl zrovna v Karibiku, kde propagoval svůj aktuální film Boj o oheň, když si přečetl článek v novinách o mimořádné knize Jméno růže. Okamžitě volal svému agentovi do Paříže, aby koupil práva. Ten mu vzápětí volal, že práva byla již prodána společnosti RAI. Annaud se nenechal odbýt a řekl mu, že se tedy potřebuje osobně setkat s někým z RAI a Ecem dohromady. Za pár hodin mu zvonil telefon:,,Bylo by dobré, abyste si zkrátil váš výlet.“
Annaud odjel licitovat a hlavním argumentem bylo, že má klasické vzdělání, učil se latinsky i starořecky a že teď mají jedinečnou šanci natočit působivý snímek, který může ovlivnit vzdělanost celé generace diváků a přitom zůstat obecně srozumitelný. ,,Pane Eco, tato šance se už nemusí opakovat. Věřte mi, jsem jediný, kdo je schopen tu knihu převézt na plátno.“ Annaud kontaktoval producenta Bernda Eichingera (Parfém: Příběh vraha, Nekonečný příběh), který byl projektem nadšený a díky koprodukcím a prodeji amerických práv Foxům se mohlo operovat s 16 milionovým rozpočtem, který byl v té době na Evropu skutečně enormně vysoký. Jméno růže se mohlo začít připravovat do produkce.
Bernd Eichinger měl motto, že každý film, co natočí musí být událost. O Jménu růže řekl:,,Každý příběh nesmí mít jenom nějaké pozadí, ale také určitou dimenzi. Snažíme se vytvořit svět, znovu vytvořit historické období. Chceme, aby diváci viděli středověk zevnitř.“
Eco neměl zájem o napsání scénáře a Annaud nechal sepsat postupně 15 verzí scénáře, než byl spokojený s výsledkem, který by se mohl točit. Intelektuál Eco však nestál nikterak o to, aby byl film prezentován jako adaptace jeho knihy a proto se s režisérem dohodli, že použijí nikoliv obvyklé podle knihy, ale řecký termín palimpsest. Ten označuje rukopis, psaný na pergamenu, který byl již dříve upotřeben ke psaní a staré písmo z něj bylo odstraněno. To bylo velice časté právě ve středověku, neboť pergamen byl vždy vzácný materiál. Písmo psané inkoustem proniká do hloubky pergamenu a díky chemickým analýzám a fotoreprodukcím se dají fragmenty textu správně přečíst.

Postavy a obsazení
• Sean Connery - William z Baskervillu
• Christian Slater - Adso z Melku
• Elya Baskin - Severinus
• Michael Lonsdale - opat
• Ron Perlman - Salvatore

Ocenění
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
1988 - Sean Connery (Nejlepší herec v hlavní roli)
1988 - Masky

César Awards
1987 - Nejlepší zahraniční

German Film Awards
1987 - Cena pro celovečerní film
1987 - Sean Connery (Nejlepší herec v hlavní roli)
1987 - Dante Ferretti (Nejlepší dekorace)

DABING
1.DABING (kino)
V českém znění: Milan Mach - Sean Connery (William z Baskervillu), Josef Větrovec - F. Murray Abraham (Bernardo Gui), Petr Haničinec - Michael Lonsdale (opat), Michal Dlouhý - Christian Slater (Adso z Melku), Jiří Holý - Feodor Chaliapin Jr. (Jorge de Burgos), Alois Švehlík - Ron Perlman (Salvatore), Ilja Prachař - Helmut Qualtinger (Remigio da Varagine), Alena Procházková - Valentina Vargas (dívka), Bohumil Švarc - William Hickey (Ubertino da Casale), Karel Urbánek - Elya Baskin (Severinus), Karel Hlušička - Volker Prechtel (Malachia), Ota Sklenčka - Dwight Weist (starý Adso z Melku jako vypravěč), Zdeněk Ornest - Leopoldo Trieste (Michele da Cesena), Karel Houska - Lucien Bodard (kardinál Bertrand), Jan Pohan - Andrew Birkin (Cuthbert z Winchesteru), Zdeněk Hess - Vernon Dobtcheff (Hugh z Newcastelu), Soběslav Sejk, Ladislav Županič, Pavel Šrom, Vladimír Fišer (úvodní a závěrečné titulky) a další.
Zvuk: Václav Hálek
Střih: Jiřina Skalská
Vedoucí výroby: Jaromír Šindelář
České dialogy a režie: Zdenek Sirový
Vyrobilo: Filmové studio Barrandov Dabing 1987

2.DABING (VHS)
V českém znění: Petr Haničinec - Sean Connery (William z Baskervillu), Jiří Schwarz - Michael Lonsdale (opat), Filip Jančík - Christian Slater (Adso z Melku + františkánský mnich), Bohdan Tůma - Ron Perlman (Salvatore + mnich v knihovně + více rolí), Yvetta Blanarovičová - Valentina Vargas (dívka), Jan Pohan - William Hickey (Ubertino da Casale + více rolí), Radovan Vaculík, Karel Richter, Bohuslav Kalva.
Vyrobilo: Zero pro Film a Video Studio Praha 1992

3.DABING (DVD, Blu-ray, ČT, Prima)
V českém znění: Vladimír Brabec - Sean Connery (William z Baskervillu), Boris Rösner - F. Murray Abraham (Bernardo Gui), Jiří Štěpnička - Michael Lonsdale (opat), Jan Maxián - Christian Slater (Adso z Melku), Václav Mareš - Feodor Chaliapin Jr. (Jorge de Burgos), Bohdan Tůma - Ron Perlman (Salvatore), Jitka Moučková - Valentina Vargas (dívka), Dalimil Klapka - William Hickey (Ubertino da Casale), Jaroslav Horák - Elya Baskin (Severinus), Jaroslav Kaňkovský - Volker Prechtel (Malachia), Miloš Hlavica - Dwight Weist (starý Adso z Melku jako vypravěč), Stanislav Lehký, Jiří Klem, Vladimír Fišer, Jaroslav Vlach, Jaroslav Šetena, Otmar Brancuzský, Svatopluk Schuller, Ondřej Izdný, Vladimír Fišer (titulky).
Překlad: Petr Fantys
Zvuk: Jan Neskusil a Antonín Němec
Vedoucí výroby: Jaroslav Richtr
Produkce: Stanislav Wszolek
Dialogy a režie českého znění: Jan Pecha
Vyrobilo: AW Studio Praha pro Warner Home Video 2004

4. DABING (TV FilmBox)
V českém znění: Vladimír Brabec - Sean Connery (William z Baskervillu), Ivan Jiřík, Ladislav Cigánek, Radek Hoppe, Radovan Vaculík, Pavel Soukup, Šárka Vondrová, Bohuslav Kalva, Libor Terš, Ivo Novák, Ivana Korolová, Petr Neskusil, Otto Rošetzký a další.
Spolupracovali: Petra Babuláková, Zdena Sedláčková, Andrea Bodnárová, Martin Porubský, Vladimír Bodnár, Milan Soták
Vyrobila: Saga TV pro SPI International 2011

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 24.9.1986
Premiéra Francie: 17.12.1986
Premiéra Německo: 16.10.1986 Neue Constantin Film
Premiéra Itálie: 17.9.1986
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 5.11.2004 (DVD) Warner Home Video
Poprvé na DVD: 22.09.2004 Warner Bros. CZ
Poprvé na Blu-ray: 3.8.2011 Magic Box

Tržby celkem - $ 77 200 000
Náklady (Rozpočet) - $ 17 500 000
 
Tvůrci a herci
Jean-Jacques Annaud (Režie), Bernd Eichinger (Produkce), Bernd Schaefers (Produkce), James Horner (Hudba), Tonino Delli Colli (Kamera), Jane Seitz (Střih), Gianni Arduini (Casting), Dominique Besnehard (Casting), Celestia Fox (Casting), David Rubin (Casting), Sabine Schroth (Casting), Dante Ferretti (Scénografie), Gabriella Pescucci (Kostýmy), Andrew Birkin (Scénář), Alain Godard (Scénář), Umberto Eco (kniha) (Předloha), Sean Connery (Herec), Christian Slater (Herec), Helmut Qualtinger (Herec), Elya Baskin (Herec), Fjodor Šaljapin ml. (Herec), Michael Lonsdale (Herec), William Hickey (Herec), Valentina Vargas (Herec), F. Murray Abraham (Herec), Ron Perlman (Herec), Andrew Birkin (Herec), Leopoldo Trieste (Herec), Peter Berling (Herec), Ludger Pistor (Herec), Kim Rossi Stuart (Herec), Gianni Rizzo (Herec), Franco Marino (Herec), Vernon Dobtcheff (Herec), Donald O'Brien (Herec), Pietro Ceccarelli (Herec)
 
1986/130/Západní Německo, Francie, Itálie/Drama, Mysteriózní, Krimi, Thriller, Historický
 
Zajímavost k filmu
- V súčasnej dobe je jediné miesto na svete, kde sa rukopisy a knihy vyrábajú rovnakou technikou a materiálmi ako je zobrazené vo filme. Konkrétne opátstvo Praglia v Padove (Taliansko). Trvá 6 mesiacov až jeden rok, kým sa vytvorí jedna stránka.
- Práva k filmu koupila Italská firma RAI. Ta však neměla režiséra, a tak Jean-Jacques Annaud při své návštěvě Říma oznámil, že režírovat bude on.
- Christian Slater při erotické scéně nevěděl, co ho čeká. Věděla to jen jeho společnice, Valentina Vargas, a tak jeho překvapení je opravdové.
- Annaud požadoval po Vatikánu, aby mu umožnila natáčení v římských katakombách, ale církev označila Eccovu knihu za rouhačskou a povolení neudělila.
- Změněný závěr Annaud konzultoval se samotným Ecem a ten příznivější osud pro jedinou ženskou postavu a horší pro Bernarda Gui povolil.
- Annaud ve filmu opět prokázal svou důslednost - štáb musel zjišťovat spoustu detailů - jak se františkáni oblékali, co jedli, zda nosili vousy a podobně.
- Knižní předlohy se celosvětově prodalo více než 30 milionů kusů a byla přeložena do 24 jazyků.
- V době natáčení filmu šlo o největší rozpočet evropské koprodukce a největší venkovní kulisy v Evropě, od natáčení Kleopatry (1963).
- Film se natáčel až podle 17. verze scénaře.
- Jean-Jacques Annaud se po přečtení knihy JMÉNO RŮŽE rozhodl okamžitě ji zfilmovat, i přesto, že už pracoval na storyboardech k filmu Medvědi.
 
Odkazy