Hartova válka / Hart's War (2002/119/USA / Česko/Drama / Válečný) 65%
06.03.2018 19:13
JEDNOU VĚTOU
„Za odvahu, za čest.“
OBSAH
Kdo je nadporučík Hart a jakou válku vede? Hart je studentem práv na špičkové americké universitě a syn senátora. Ale je rok 1944, druhá světová válka, a tento nedostudovaný právník, který byl zajat při operaci v Ardenách, se ocitá s dalšími americkými vojáky v německém zajateckém táboře. Takřka přes noc se z něj musí stát hotový právník, obhájce a také dospělý a statečný muž, který ví, co je jeho povinnost. A kdo je plukovník William McNamara? Má v krvi nejen smysl pro disciplínu, ale i pro odvahu a čest. Snaží se za každou cenu udržet v táboře pořádek. Je pověřen velením nad americkými vojáky, kteří jsou v zajateckém táboře uvězněni. Jeho úkolem je mimo jiné i čelit rasistickým srážkám vojáků s černými piloty, ve kterých nejde jen o cigarety. V táboře dojde k vraždě a je z ní obviněn jeden z černých vojáků. Německý správce tábora plukovník Werner Vissera (Marcel Iures) dá povolení k vojenskému soudu. Obhajobou kolegy je pověřen Hart. Během procesu připraví plukovník McNamara nebezpečný plán jak zničit nedalekou továrnu na střelivo. Je to důmyslná hra o čas, ale i o životy a každý z vojáků v ní má svou nebezpečnou roli... Film byl natočen podle románu Johna Katzenbacha.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nejdříve dobová sonda do rasové (ne)snášenlivosti v americké armádě (Černí muži umějí létat) a poté následuje epizodka ze seriálu Právo a pořádek z ausburgského zajateckého tábora, jehož velitel se evidentně hodně nudil, když vymýšlel zajatcům podobné aktivity.. Jména Farrell, Willis a Hoblit slibovala zajímavou podívanou, ale díky slabě napsanému příběhu nastal pravý opak. Zůstalo jen poučení, že ohledně cti a hrdinství se nemá kecat, nýbrž jednat - i za cenu, že si pak už chvalozpěvy a salutování se spoutanýma rukama za zády (!) od svých bratrů ve zbrani nevychutnáte.. Jo, jo, ať je Bruce na letícím šutru nebo v německém lágru, umí svý starý kosti položit na obětní oltář ze všech nejlíp.. (Gilmour93) 3*
Film mnoha tváří – syrové válečné drama plynule přechází ve drama soudní, které se ukáže být pouze zástěrkou k provedení velké tajné akce. První část patří díky své snaze o autentičnost zároveň k té nejlepší. Vystřelený mozek sem, do masa omrzlé nohy tam, všude mráz a karikatury zlých německých vojáků. K pohodové atmosféře takového Velkého útěku má nálada panující ve Stalagu A VI pěkně daleko. Jenže po necelé hodině nastane zásadní zvrat, s nímž se na nás začnou ze všech stran valit „velké“ dialogy o důležitosti cti, odvahy, popř., o nesnadném postavení černošských amerických vojáků. Z tvrdého velitele tábora je naráz ke všemu svolný „tatíkovský“ typ, naopak americký kapitán se ukáže být pěknou sviní. To už však soudní proces směřuje k vynesení rozsudku, film nabírá na napínavosti a jednotlivé figurky si zase zpátky „vydobývají“ své předem určené pozice – zlí zůstanou zlými, hodní se zachovají jako hrdinové a ti, od kterých se to obecně očekává nakonec taky odhalí svou „správňáckou“ povahu. Jinými slovy - to nejoblíbenější americké klišé. Patříte-li ke „sběratelům“ dobře zahraných nácků, stojí vám za zapamatování jméno Marcel Iures. 80% za část první, 40% za druhou a 60% za finále po zprůměrování dává čistou obrácenou devadesátku. 60% (Matty) 4*
Nic moc válečnej film, spíš docela hloupej. Nejde tam o žádný útěk ze zajateckého tábora ani o dramatické podmínky v tom táboře. Ten tábor totiž je skoro jako letní tábor pro problémové děti z lepších rodin. Žádnej šéf zajateckýho tábora by se s vězni takhle nebavil a ani by s něma takový pitomý divadýlko nehrál. Prostě by dal tuhle tucet, tuhle dva tucty postřílet a když by se ještě někdo další cukal, tak by ho picl taky. A nakonec, když udělali ten svůj plán, tak by nepotrestal jenom šéfa, ale všechny a Farrella jako prvního. Prostě hloupost, která se jen snaží vypadat jako válečnej film nebo drama nebo reálnej a realistickej, jenže není. A ten konec s tou krásnou větou o znovunaučení se cti, to jsem měl chuť začít taky vraždit. (Monolog) 2*
VELKÁ RECENZE
V Americe Hartova válka diváky příliš neoslnila - údajně proto, že jim připadala málo akční. To by v Evropě nemuselo vadit; ale ze zdejšího pohledu se zase může jevit „moc americká“, počínaje půdorysem soudního dramatu a konče vznosnými slovy i gesty.
Nicméně coby válečný film se Hartova válka sympaticky zříká módy efektních bojových pláten. S výjimkou rychlého zlomu, kdy mladý důstojník v podání charismatického Colina Farrella z vyhřátého pohodlí v týlu spadne rovnýma omrzlýma nohama do nacistického zajetí, a kromě náletu na vlak, při němž vězňové z vlastních těl sestavují nápisy-vzkazy spojencům, se celý příběh odehrává v modelové jednotě místa, času a děje.
Tuzemské Milovice tentokrát představují zajatecký tábor kdesi v Německu během zimy 1944-45, jehož správce uplatňuje dvojí metr: Rusy coby „nižší rasu“ bez okolků věší, s pobouřenými Američany o tom s úsměvem diskutuje. Což by bylo prázdné klišé, kdyby německý velitel, v soukromí milovník Twainových knih a černošského blues, neměl k pobavené bohorovnosti originální důvod: rasová válka totiž zuří uvnitř samé komunity amerických zajatců.
Když přivezou sestřelené letce, vítá je jejich krajan: „My už máme piloty negry? Tak to určitě prohráváme.“ A dusné napětí, kterému nejvyšší americký důstojník alias Bruce Willis zdánlivě jenom přihlíží, vyústí v řetěz tragédií. Bílý Američan je zabit, černý Američan obviněn z jeho vraždy a skvělý Marcel Iures coby německý pán nad životem i smrtí dává svolení k vyšetřování a soudu. Proč by si nepohrál?
Rasismus ve vlastních řadách těch, kdo proti jeho německé verzi sami bojují, je zajímavé téma, stejně jako klasická detektivka rozehraná včetně výslechů a zajišťování stop na uzavřené ploše mezi ubikacemi zajatců a ostnatým drátem.
Dokonce ani schéma justičního dramatu by nevadilo, třebaže až přílišnou shodou náhod kdekdo z hrdinů studoval práva. Hlavní je totiž chytrý nápad: Němci blahosklonně dají Američanům šanci předvést tu jejich posvátnou „spravedlnost po americku“ a sami si hru na zákon ve světě, kde zákony neplatí, ironicky vychutnávají v rolích diváků i svědků v improvizované soudní síni.
Jenže dohromady je těch žánrových odboček příliš, zvláště poté, kdy se i divadelně inscenované přelíčení ukáže jen zástěrkou pro tajný zajatecký plán. Pak se bohužel zlomí i psychologická, pokerově tichá bitva dvou důstojníků-gentlemanů ze staré školy, leč z opačných stran barikády.
Neproniknutelnou tvář Willis drží jen do té doby, než se příběh vyhrotí k nevyhnutelným obětem, a tudíž k typicky hollywoodským proslovům o povinnosti, odvaze a cti, kdy vojáci zamáčknou slzu, sevřou čelisti a salutují zlu navzdory.
Škoda; jinak představuje Hartova válka solidní pokus o návraty ke stylu Mostu přes řeku Kwai či Krále Krysy. Autoři tu měli dost rozumu, aby třeba jižanský vězeň zavrhl myšlenku na útěk s tím, že „černoch na německém venkově by se asi nevyjímal zrovna nenápadně“. S takovými detaily se Hollywood často nepáře.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Během bitvy v Ardenách v roce 1944 padne do německého zajetí mnoho amerických vojáků, mezi nimi nadporučík Thomas Hart. Během krutého výslechu podlehne a prozradí Němcům důležité informace; poté je převezen do zajateckého tábora, kde nejvyšší hodnost ze zajatců má plukovník McNamara. Když mezi bílé zajatce přijdou dva černošští důstojníci, Lamar Archer a Scot Lincoln, stanou se ihned terčem urážek, zejména od seržanta Bedforda.
Jednoho dne v lůžku Archera němeční dozorci naleznou stanový kolík, což interpretují jako přípravu útěku, a ihned Archera zastřelí. Někteří však mají podezření, že tam kolík nastražil Bedford. Tentýž den Němci odhalí skrytý rádiový přijímač zajatců.
Krátce na to je Bedford nalezen zavražděný a u jeho těla stojí Lincoln. Vše nasvědčuje tomu, že Lincoln pomstil zabití svého jediného přítele v táboře, Archera. Němci jej chtějí hned popravit, ale McNamara trvá na soudním procesu, ve kterém sebe jmenuje jako předsedu tribunálu a Harta jako obhájce, protože je studentem práv. Hart ale během procesu usoudí, že se zde děje něco více a že McNamara neusiluje o to, aby odhalil pravdu.
Den před závěrečnou řečí přelíčení Hart objeví tunel, kterým se chce skupina amerických zajatců dostat na svobodu. Ke své hrůze si uvědomí nejen to, že Lincoln má být obětován a soudní proces slouží pouze k odvedení pozornosti Němců, ale také to, že zbabělý a oportunistický Bedford učinil s dozorci obchod — smrt Archera za prozrazení, kde je rádiový přijímač — a že se McNamara obával, že podobně chce vyzradit i existenci tunelu výměnou za možnost útěku (což se pak potvrdilo, když po Bedfordově smrti byly u něho nalezeny německé doklady a peníze). Byl to McNamara, kdo proto Bedforda zabil.
McNamara to nepopírá, ale vysvětlí Hartovi, že je nutné vyhodit do povětří blízký muniční sklad, který letectvo považuje za továrnu na obuv:
„Já si Lincolnovu smrt nikdy nepřál. Ale jestli je třeba obětovat jednoho, aby to vyšlo ostatním, tak to udělám.“
„S tím naprosto souhlasím. Ale ten jeden byste měl být vy. (...) Na konci zaťukáte svým kladívkem, vstanete a přiznáte se k Bedfordově vraždě. Je to vaše povinnost!“
McNamara jej hrubě odbude, že Hart neví nic o povinnosti. Z Hartovy informace, že byl zpovídán jen tři dny, totiž McNamara poznal, že Hart podlehl, zatímco McNamara vydržel měsíční výslech.
Hart se snaží nalézt způsob, jak Lincolna zachránit. Jako obhájce pronese závěrečnou řeč, v níž mluví o zbabělosti, oportunismu a oběti, a zakončí ji přiznáním, že on sám je vrahem Bedforda. Němečtí dozorci se ihned chystají Harta popravit. Přitom odhalí tunel a zamýšlejí postřílet všechny, kteří se účastnili procesu, ačkoli je Hart ujišťuje, že ti o tunelu nevěděli.
V tom se vně tábora z noční tmy vynoří postava McNamary a za ním dojde k mohutné explozi. Zatímco Američané, kteří utekli z tábora, se po zničení muničního skladu rozprchli v německých uniformách, McNamara, kterého zasáhla Hartova závěrečná řeč a oběť, se vrátil, aby vzal odpovědnost na sebe. Nabízí německému veliteli svůj život s vysvětlením, že ostatní pouze plnili jeho rozkazy. Velitel to přijme a McNamaru zastřelí.
Hart i Lincoln jsou pohnutí a slova „čest, odvaha, povinnost a oběť“ pro ně získávají hlubší význam. Za tři měsíce Německo kapituluje a zajatci jsou vysvobozeni.
O FILMU
Chladný, stísněný a strohý, zajatecký tábor v Hartově válce je místo nahánějící hrůzu , kde pravidla se řídí podle rozmaru jednoho člověka: plukovníka Vissera. Jeho autorita je absolutní. Ve filmu McNamara protestuje, že Visser nerespektuje Ženevskou konvenci, Němec odpoví ledově a definitivně: "Rozhlédněte se, plukovníku. Tady...není Ženeva." Návrhářka Lilly Kilvertová vytvořila Stalag VI - směs zhruba 130 německých zajateckých táborů , které existovaly za II. světové války, které se lišily vzhledem, funkcí a výsadami. Zajatecký tábor, postavený na 400 akrech, s tucty kasáren a strážních věží, byl blátivý, zasněžený a mrazivý. 6 týdnů převážně nočního natáčení. Byl postaven v malé české obci Milovice, hodinu cesty autem od Prahy, v bývalém bydlišti poslední ruské armády v této zemi. " I když jsem byl v sebelepší náladě, asi deset minut před tím než naše auto vjelo do Milovic, jsem začal cítit depresi," říká Bruce Willis. " Uvědomil jsem si, že je to tím, že tábor je bezútěšný a ohavný. Proto byla tato role fyzicky nejnáročnější ze všech, které jsem vytvořil."
V předvečer zahájení natáčení v táboře, strávil Willis noc spolu s několika členy filmového štábu v dřevěných ubikacích. Venkovní teploty klesly na minus dvacet. Hoblit říká: "Dorazili jsme brzy ráno, abychom připravili některé scény a já jsem spatřil Bruce jak se vykulil z jedné pryčny uvnitř ubikace. " Postel byla identická s těmi, které byly ve skutečných německých zajateckých táborech: hrubá dřevěná konstrukce, pobita napříč prkny a slamník. Spojenečtí zajatci fasovali jenom jednu deku, tak byli nuceni spát v kabátech a v botách. "Zážitek z tábora byl přinejmenším silný," říká Colin Farrell. "Náznakem jsme zažili to s čím museli vězni bojovat. Kromě nepochybného fyzického utrpení, čelili mimořádnému duševnímu stresu. Neustálá kontrola dozorců, žádné soukromí, ani okamžik jenom pro sebe. Neexistoval pocit budoucnosti, protože nedohlédli přes zítřek."
Kilvertová četla celé měsíce knihy, zkoumala filmy a fotografie a studovala dokumenty, všechno v rámci přípravy na návrh scén. Chtěla vědět, kdo jsou ti muži, kteří byli v zajateckých táborech, jak byly takové tábory stavěny , z jakého materiálu a jakými nástroji. "Zajímalo mne, co ti muži dávali na postele, co jedli, jak prali prádlo, jak často se holili, jak udržovali teplo - všechno," říká Kilvertová. "Především jsem chtěla , aby všechno bylo reálné. Chtěla jsem znázornit stísněný prostor za plotem, v kontrastu s rozsáhlou prázdnotou a izolací, která byla kolem. Ti muži byli skutečně uprostřed ničeho. Také jsem chtěla vyjádřit chlad, neustálý chlad a sníh, něco, čemu nemohli uniknout." Všechno mělo vypadat, jako v roce 1944.
Po všech přípravách a po usilovné práci, byla snaha filmařů po reálnosti, potvrzena návštěvou Johna Katzenbacha a jeho otce, Nicholase, jehož zajetí trvající 27 měsíců v Stalag Luft III, inspirovalo synovu knihu. Oba muži, v doprovodu Johnova syna, byli očividně dojati, když procházeli tábor. Nicholas Katzenbach říká, "Ten tábor je tak přesný až naskakuje husí kůže. "Když chcete natočit film z II. světové války, musíte být co nejvěrnější. Jak v dobrém, tak ve špatném. Jsem hrdý na to, co tady dokázali." "Procházka po zajateckém táboře vyvolala v Nicholasovi živé vzpomínky a já jsem byl mimořádně potěšen, že měl pocit, že jsme to udělali správně." říká Hoblit. "Tímto filmem chceme vzdát hold veteránům. Je důležité, aby si po jeho zhlédnutí mysleli, "Ano, tihle filmaři chovají úctu k tomu co jsme prožili."
Na začátku filmu, poté co Tommy Hart padne do zajetí, vidí diváci drsnou cestu, válečných zajatců do táborů. Jedním slovem, podmínky byly neuvěřitelné. Byli nahnáni do vagónů jako dobytek. Mnozí američtí váleční zajatci už byli vážně zraněni, špatně oblečeni a nemocni. Vzhledem ke stísněnému prostoru, museli stát nebo střídavě sedět. Jediný kbelík sloužil jako hygienické zařízení. V okamžiku kdy vlak vjede do stanice, americké bombardéry zahájí útok, netuší, že jsou vagóny plné válečných zajatců, protože nápisy POW (Váleční zajatci) jsou na střechách vagónů zasněžené. Hart se se svými lidmi snaží zoufale zachránit, následuje jedna z nejpůsobivějších scén filmu. Natočeno za pět dní jak v exteriérech tak ve studiu, vlaková scéna je jednou z nejsložitějších a nejnapínavějších scén ve filmu. Lokace v českém městečku Zvoloněves.
Kivilo, rodák z Montrealu, pracoval s Hoblitem už dříve na filmu Frequency a vítal příležitost si to zopakovat. Hoblit a Kivilo si prohlédli každý centimetr lokace, kde měl být v září 2000 postaven zajatecký tábor. V průběhu natáčení jsme spolupracovali s Barrandovskými studii. Vzhledem k barrandovským laboratořím a digitálnímu střihacímu zařízení, střihač David Rosenbloom rychle sestříhal scény z lokací. Tato přednost přispěla k tomu, že se filmaři rozhodli natáčet v Praze. České hlavní město má filmovou tradici od roku 1920. Barrandovská studia sloužila vlastně Hitlerovi k natočení jeho mnoha propagandistických filmů. David Ladd vzpomíná: " Navštívil jsem Prahu na podzim roku 1997 a zamiloval jsem si ji. Na Barrandově jsem byl ohromen množstvím rekvizit a kostýmů. Za tři týdny dorazil rukopis Hartovy války a já jsem věděl, že Praha je k tomuto natáčení ideální." Barrandovský rozsáhlý Ateliér 6 (druhé největší Studio v Evropě) byl použit pro interiér C Ubikací, kde probíhal první natáčecí den. Colin Farrell, Cole Hauser a další herci získali vojenskou orientaci pro Hartovu válku od technického poradce Michaela Stokeyho, který s nimi už před tím spolupracoval na filmu Tigerland.
"Stráže by nás bez váhání zastřelily," vzpomíná Cook. "Ochranka byla přísná, protože několik měsíců předtím uprchlo 76 britských letců z tábora v akci, která se proslavila jako "Velký útěk." 50 jich bylo , po opětovném zajetí, zastřeleno." Cook vypráví, že v táboře vládla mimořádná disciplina díky americkému velícímu důstojníkovi, který se nebál konfrontace. "V červenci 1944, krátce po atentátu na Hitlera, pozdravil německý důstojník nacistickým pozdraven s nataženou rukou místo obvyklého vojenského pozdravu. Náš plukovník tam jen stál - odmítl opětovat takový pozdrav." Cook věří, že velitel zachránil svým lidem životy tím, že je nutil v zajateckém táboře každý den cvičit. Předpokládal, že budou evakuování hlouběji do Německa, neboť ruská armáda postupovala. Měl pravdu. 28. ledna 1945, Cook a 12.000 dalších spojenců pochodovali ve sněhu a v mrazivém chladu, do nitra Německa. Přestože mnozí zemřeli, Cook věří, že fyzická kondice zachránila mnohé před smrtí včetně jeho samého.
Přestože Cook během zajetí zhubnul o 25 kilo, podařilo se mu v závěrečných válečných týdnech uprchnout do Švýcarska. 29. května 1945 se dostal do New Yorku - měl 2l. narozeniny. "Vždycky jsem se domníval, že mne válka oloupila o mládí, ale dala mi mužnost," poznamenává Cook. Odmítá označení hrdiny. "Jenom jsem přežil. Hrdinové se domů nevracejí," říká tiše. Poté co navštívil místo, kde byl kdysi zajat, kde je nyní pouze deska, přijel Cook do Prahy a začal pracovat na filmu Hartova válka. Jeho manželka s ním navštívila filmový německý zajatecký tábor v Milovicích."Lépe pochopila to co jsem zažil, když jsme procházeli tím táborem, než když jsem jí to všechno léta vyprávěl," říká Cook. "Byl jsem poctěn , že jsem mohl pracovat na tomto projektu a mimořádně mě potěšil Hoblitův smysl pro detail. Chová v sobě obrovskou úctu k tomu, co lidé jako já prožili, a pro mě je čest sdílet s ním a s těmito mladými herci svou minulost. Je to nádherný, jímavý zážitek v tomto konečném stádiu mého života."
O PRODUKCI
Čtvrtá generace v armádě, plukovník William McNamara je uvězněn v německém válečném zajateckém táboře. Jako nejvýše postavený americký důstojník velí svým spoluzajatcům, udržuje smysl pro čest na místě, kde čest je lehce zničena, všechno pod nebezpečným, bdělým okem německého plukovníka Wernera Vissera . McNamara, který se nikdy nevzdal své vojenské povinnosti, tiše plánuje, čeká na svůj okamžik, aby znovu zaútočil na nepřítele. Vražda v táboře mu umožní realizovat riskantní plán. Visser a německé stráže jsou rozptýleni vojenským soudem. McNamara zosnuje důmyslný plán jak uprchnout a zničit nedalekou továrnu na střelivo, získá pomoc mladého poručíka Tommyho Harta. Hartova válka je skvělý příklad cti, odvahy a obětování se, jakého byli schopni vojáci ve válce, na obranu amerického způsobu života.
Bruce Willis a Colin Farrel hrají ve filmu společnosti MGM Hartova válka, David Ladd Films, David Foster Productions, a Cheyenne Enterprises production, uvedeném společností Twentieth Century Fox. V režii Gregory Hoblita, scénář napsal Billy Ray a Terry George, podle románu Johna Katzenbacha. Ve filmu Hartova válka také hrají Terrence Howard, Cole Hauser, Marcel Iures a Linus Roache, v produkci Davida Ladda, Davida Fostera, Gregory Hoblita a Arnolda Rifkina. Výkonným producentem byl Wolfgang Glattes. K talentovanému týmu filmových tvůrců dále patří kameraman Alar Kivilo, návrhářka Lilly Kilvertová a střihač David Rosenbloom. Kostýmy navrhla Elisabetta Beraldová, hudbu složila nositelka Oscara, Rachel Portmanová.
Autor John Katzenbach napsal román Hartová válka částečně na základě otcových zážitků. Nicholas Katzenbach, válečný zajatec II. světové války ve Stalag Luft III. (zajatecký tábor pro poddůstojníky a mužstvo za 2. světové války.) Poté, co Katzenbach přežil své zajetí, pracoval jako ministr spravedlnosti za vlády prezidenta Lyndona Johnsona. "Když můj otec zestárnul, uvědomil jsem si, že jsme nikdy nemluvili o jeho zážitcích v zajateckém táboře," říká John Katzenbach. "Tak jsem se ho začal na toto období jeho života vyptávat. Jako spisovatel a vypravěč, jsem začal chápat, že některé věci, které mi vyprávěl, by se mohly proměnit ve vzrušující, napínavý a tajemný příběh. Netrvalo dlouho a já jsem usedl a napsal úvodní řádky Hartovy války."
Katzenbach se díval na zajatecký tábor nejen jako na přitažlivé prostředí pro thriller, ale v příběhu spatřoval svědectví o nesnázích, které jeho otec podstoupil. Nazývá ho "doplňkem pravdy". Napsání Hartovy války umožnilo Katzenbachovi zdramatizovat odvahu a hrdinství amerických válečných zajatců a vzdát hold svému otci, který byl pro něj po celý život inspirací. Mimochodem, několik členů produkčního štábu mělo také rodinné vazby k válce. Dědeček návrhářky kostýmů Elisabetty Beraldové byl italský válečný zajatec. Otec výkonného producenta Wolfganga Glattese byl velitelem první německé ponorky. Zajali ho spojenci, a otec šéfa studia MGM Chrise McGurka byl také válečným zajatcem. Jeden z technických poradců, plukovník Hal Cook, byl zajat ve stejném táboře jako Nicholas Katzenbach. Filmová verze Hartovy války se začala rýsovat když producentům Davidovi Laddovi a Davidovi Fosterovi byly každému zvlášť, poslány první kapitoly Katzenbachova románu. Oba dva, aniž by o sobě vzájemně věděli, se okamžitě obrátili na různé lidi v MGM a vyprávěli o senzačním projektu. Dohodli se na tom, že spojí síly a prezident společnosti MGM Picture Michael Nathanson tento projekt pro studio zakoupil. Věci se daly okamžitě do pohybu. (2001).
"Potřebovali jsme zhustit obšírné podrobné vyprávění do dvouhodinového filmu a zachovat celkový ráz románu a jeho celistvost." Poté co Jeb Stuart a Terry George napsali první scénáře, byl osloven spisovatel Billy Ray , aby napsal konečnou podobu scénáře, podle kterého se mělo točit. "Tento projekt umožnil napsat otevřený milostný dopis mužům, kteří sloužili a trpěli ve II. světové válce," říká Billy Ray, horlivý student vojenské historie. Ray zkoumal vyčerpávajícím způsobem každodenní život vojáků a strádání mužů v zajetí. "Patřím k první generaci Američanů, kteří nebyli nikdy na vojně," pokračuje Ray, "a byl jsem za to vždycky vděčný, i když jsem se cítil trochu provinile. Úcta, kterou cítím pro tyto veterány, roste s přibývajícími lety a s tím jak se jejich skutky krystalizují v historii." Producent David Foster je veterán z Korejské války a souhlasí s tím, že scénář vzdává hold některým z našich největších hrdinů. "Když jsem byl v armádě," říká, " psával jsem projevy pro Mikea Danielse, velícího generála U.S. Armády v Pacifiku, který nás bavil strašnými, veselými i děsivými příběhy o boji v Evropě.
Jeden příběh vyprávěl o amerických vojácích, kteří osvobozovali zajatecký tábor a jak to bylo citově náročné jak pro zajatce tak pro ty, kteří je osvobozovali, všichni ti silní vojáci plakali a objímali se. Nikdy jsem na ten příběh nezapomněl, a když jsem si přečetl knihu, okamžitě jsem si na něj vzpomněl. Všichni bychom měli být velmi hrdí na jejich oběti a jejich úsilí." Když byl hotový scénář, bylo třeba najít režiséra a podle přání producentů byl na prvním místě Gregory Hoblit, který odstartoval kariéru Edwarda Nortona ve filmu Primal Fear a proslavil se prací na takových programech jako je NYPD Blue a Hill Street Blues. "Greg má jedinečné cítění pro mužské pouto a spor, a toto je mimořádně chlapský film," říká Ladd. (Skutečně, mezi 43 členy mluvících herců není jediná žena.) "Má také obrovskou znalost soudního prostředí, kterou získal při práci na filmech Primal Fear a na svých programech L.A. Law. Potřebovali jsme někoho, kdo zvládne také tuto stránku příběhu."
Poté co byla podepsána smlouva s režisérem, bylo třeba obsadit film. Michael Nathanson si po prvním přečtení Hartovy války, představoval do role plukovníka Williama McNamary Bruce Willise. Nathanson poslal kopii scénáře Arnoldu Rifkinovi, Willisovu produkčnímu partnerovi, se kterým vedou Cheyenne Enterprises. Rifkin, po přečtení scénáře, upřímně souhlasil s Nathansovým návrhem. "Když jsem si to přečetl, okamžitě jsem se do filmu zamiloval," říká Rifkin " a okamžitě jsem věděl, že McNamara by byla pro Bruce dokonalá role. Je těžké najít kvalitní materiál, ale Hartova válka vypráví úžasný příběh a vypráví ho skutečně dobře. Věděl jsem, že se budeme chtít s Brucem na tomto projektu podílet." Rifkin sdělil Willisovi své nadšení a Willis se brzy rozhodl, že roli přijme.
Když popisuje, co ho na té roli lákalo, Willis říká, "dlouho jsem studoval II. světovou válku a myslím si, že scénář byl skvělý," "Jsem neuvěřitelně vděčný," říká Hoblit k obsazení Willise. "protože on je pro roli ten pravý. Bruce je velmi dobrý herec s obrovskými vůdcovskými schopnostmi. To je něco co nemůžete jen tak "zahrát". Musí to být ve vás. Dozrál v někoho, kdo vzbuzuje respekt a může nosit uniformu. Bruce zkrátka vypadá přesně tak jak má vypadat Mc Namara." Filmaři poté hledali poručíka Tommyho Harta, další ústřední postavu scénáře. Věděli, že ho našli poté co zhlédli film Joela Schumachera Tigerland. Ve filmu hrál Colin Farrell postavu suverénního vojáka vietnamské války. Hoblit odvezl kopii filmu do Rifkinova domu v Idaho, promítnul ho Rifkinovi a Willisovi a těm se okamžitě Farrellův výkon líbil. Producenti byli nadšeni.
"Collin vyskočil z plátna. Přesně jeho hledáme," říká producent David Foster. Před zahájením natáčení, Farrell strávil nějaký čas v Yale, seznamoval se s životem na akademické půdě univerzity Ivy League. Ve svých 24 letech je přesně ve věku Tommyho Harta, což neuniklo Hoblitovi, který má oko na výjimečné talenty. Tento režisér vybral neznámého Edwarda Nortona pro film Primal Fear z 2 000 herců, kteří prošli konkurzem. A projevil stejný pátrací talent při výběru Jima Caviezela pro film Frequency "Myslím, že je vzrušující, že většina diváků nebude nic moc od Colina očekávat." říká Hoblit. "Hrál jen v několika filmech, ale pro mnohé diváky, představí tento film jeho i jeho postavu. Myslím, že diváky osloví." Terrence Howard, Cole Hauser, Marcel Iures a Linus Roache hrají role poručíka Lincolna A. Scotta, štábního seržanta Vic W. Bedforda, Plukovníka Wernera Vissera a kapitána Petera A.Rosse. Všichni herci dali svým rolím svou vlastní sílu a filmaři se shodují, že výsledek je zcela výjimečný.
DABING
V českém znění: Alexej Pyško - Bruce Willis (plukovník William McNamara), Filip Jančík - Colin Farrell (nadporučík Thomas Hart), Petr Pospíchal - Marcel Iures (plukovník Werner Visser), Martin Kolár - Terrence Howard (poručík Lincoln Scott), Antonín Navrátil - Linus Roache (kapitán Peter A. Ross), Filip Švarc - Michael Weston (vojín W. Roy Potts), Martin Velda - Rick Ravanello (major Joe Clary), Jiří Kvasnička - Joe Spano (plukovník J.M. Lange), Radovan Vaculík - Tony Devlin (vojín Donald W. West), Roman Hájek - Rory Cochrane (seržant Carl Webb), Daniel Dítě - David Barrass (major Hans Fussel), Zbyšek Pantůček - Sam Jaeger (kapitán R.G. Sisk), Zdeněk Mahdal - Scott Michael Campbell (desátník Joe Cromin), Tomáš Juřička - Vicellous Shannon (poručík Lamar T. Archer), Michal Michálek - Sam Worthington (desátník B.J. "Depot" Guidry), Jakub Saic - Cole Hauser (seržant Vic Bedford), Ladislav Novák, Aleš Červeň, Roman Novotný (titulky)
Překlad: Petr Zenkl
Dialogy: Veronika Kernová
Zvuk: Antonín Němec
Produkce: Iva Koudelková
Režie: Bohdan Tůma
Pro Bontonhome Entertainment připravila Tvůrčí skupina Josefa Petráska, vyrobilo Studio Budíkov v roce 2002
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 4.4.2002
Premiéra USA: 15.2.2002 Metro-Goldwyn-Mayer
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.1.2003 (VHS) Bonton Home Entertainment
Poprvé na DVD: 1.10.2002 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 451 863
Tržby celkem - $ 33 100 000
Návštěvnost v ČR 36 002
Náklady (Rozpočet) - $ 60 000 000
„Za odvahu, za čest.“
OBSAH
Kdo je nadporučík Hart a jakou válku vede? Hart je studentem práv na špičkové americké universitě a syn senátora. Ale je rok 1944, druhá světová válka, a tento nedostudovaný právník, který byl zajat při operaci v Ardenách, se ocitá s dalšími americkými vojáky v německém zajateckém táboře. Takřka přes noc se z něj musí stát hotový právník, obhájce a také dospělý a statečný muž, který ví, co je jeho povinnost. A kdo je plukovník William McNamara? Má v krvi nejen smysl pro disciplínu, ale i pro odvahu a čest. Snaží se za každou cenu udržet v táboře pořádek. Je pověřen velením nad americkými vojáky, kteří jsou v zajateckém táboře uvězněni. Jeho úkolem je mimo jiné i čelit rasistickým srážkám vojáků s černými piloty, ve kterých nejde jen o cigarety. V táboře dojde k vraždě a je z ní obviněn jeden z černých vojáků. Německý správce tábora plukovník Werner Vissera (Marcel Iures) dá povolení k vojenskému soudu. Obhajobou kolegy je pověřen Hart. Během procesu připraví plukovník McNamara nebezpečný plán jak zničit nedalekou továrnu na střelivo. Je to důmyslná hra o čas, ale i o životy a každý z vojáků v ní má svou nebezpečnou roli... Film byl natočen podle románu Johna Katzenbacha.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nejdříve dobová sonda do rasové (ne)snášenlivosti v americké armádě (Černí muži umějí létat) a poté následuje epizodka ze seriálu Právo a pořádek z ausburgského zajateckého tábora, jehož velitel se evidentně hodně nudil, když vymýšlel zajatcům podobné aktivity.. Jména Farrell, Willis a Hoblit slibovala zajímavou podívanou, ale díky slabě napsanému příběhu nastal pravý opak. Zůstalo jen poučení, že ohledně cti a hrdinství se nemá kecat, nýbrž jednat - i za cenu, že si pak už chvalozpěvy a salutování se spoutanýma rukama za zády (!) od svých bratrů ve zbrani nevychutnáte.. Jo, jo, ať je Bruce na letícím šutru nebo v německém lágru, umí svý starý kosti položit na obětní oltář ze všech nejlíp.. (Gilmour93) 3*
Film mnoha tváří – syrové válečné drama plynule přechází ve drama soudní, které se ukáže být pouze zástěrkou k provedení velké tajné akce. První část patří díky své snaze o autentičnost zároveň k té nejlepší. Vystřelený mozek sem, do masa omrzlé nohy tam, všude mráz a karikatury zlých německých vojáků. K pohodové atmosféře takového Velkého útěku má nálada panující ve Stalagu A VI pěkně daleko. Jenže po necelé hodině nastane zásadní zvrat, s nímž se na nás začnou ze všech stran valit „velké“ dialogy o důležitosti cti, odvahy, popř., o nesnadném postavení černošských amerických vojáků. Z tvrdého velitele tábora je naráz ke všemu svolný „tatíkovský“ typ, naopak americký kapitán se ukáže být pěknou sviní. To už však soudní proces směřuje k vynesení rozsudku, film nabírá na napínavosti a jednotlivé figurky si zase zpátky „vydobývají“ své předem určené pozice – zlí zůstanou zlými, hodní se zachovají jako hrdinové a ti, od kterých se to obecně očekává nakonec taky odhalí svou „správňáckou“ povahu. Jinými slovy - to nejoblíbenější americké klišé. Patříte-li ke „sběratelům“ dobře zahraných nácků, stojí vám za zapamatování jméno Marcel Iures. 80% za část první, 40% za druhou a 60% za finále po zprůměrování dává čistou obrácenou devadesátku. 60% (Matty) 4*
Nic moc válečnej film, spíš docela hloupej. Nejde tam o žádný útěk ze zajateckého tábora ani o dramatické podmínky v tom táboře. Ten tábor totiž je skoro jako letní tábor pro problémové děti z lepších rodin. Žádnej šéf zajateckýho tábora by se s vězni takhle nebavil a ani by s něma takový pitomý divadýlko nehrál. Prostě by dal tuhle tucet, tuhle dva tucty postřílet a když by se ještě někdo další cukal, tak by ho picl taky. A nakonec, když udělali ten svůj plán, tak by nepotrestal jenom šéfa, ale všechny a Farrella jako prvního. Prostě hloupost, která se jen snaží vypadat jako válečnej film nebo drama nebo reálnej a realistickej, jenže není. A ten konec s tou krásnou větou o znovunaučení se cti, to jsem měl chuť začít taky vraždit. (Monolog) 2*
VELKÁ RECENZE
V Americe Hartova válka diváky příliš neoslnila - údajně proto, že jim připadala málo akční. To by v Evropě nemuselo vadit; ale ze zdejšího pohledu se zase může jevit „moc americká“, počínaje půdorysem soudního dramatu a konče vznosnými slovy i gesty.
Nicméně coby válečný film se Hartova válka sympaticky zříká módy efektních bojových pláten. S výjimkou rychlého zlomu, kdy mladý důstojník v podání charismatického Colina Farrella z vyhřátého pohodlí v týlu spadne rovnýma omrzlýma nohama do nacistického zajetí, a kromě náletu na vlak, při němž vězňové z vlastních těl sestavují nápisy-vzkazy spojencům, se celý příběh odehrává v modelové jednotě místa, času a děje.
Tuzemské Milovice tentokrát představují zajatecký tábor kdesi v Německu během zimy 1944-45, jehož správce uplatňuje dvojí metr: Rusy coby „nižší rasu“ bez okolků věší, s pobouřenými Američany o tom s úsměvem diskutuje. Což by bylo prázdné klišé, kdyby německý velitel, v soukromí milovník Twainových knih a černošského blues, neměl k pobavené bohorovnosti originální důvod: rasová válka totiž zuří uvnitř samé komunity amerických zajatců.
Když přivezou sestřelené letce, vítá je jejich krajan: „My už máme piloty negry? Tak to určitě prohráváme.“ A dusné napětí, kterému nejvyšší americký důstojník alias Bruce Willis zdánlivě jenom přihlíží, vyústí v řetěz tragédií. Bílý Američan je zabit, černý Američan obviněn z jeho vraždy a skvělý Marcel Iures coby německý pán nad životem i smrtí dává svolení k vyšetřování a soudu. Proč by si nepohrál?
Rasismus ve vlastních řadách těch, kdo proti jeho německé verzi sami bojují, je zajímavé téma, stejně jako klasická detektivka rozehraná včetně výslechů a zajišťování stop na uzavřené ploše mezi ubikacemi zajatců a ostnatým drátem.
Dokonce ani schéma justičního dramatu by nevadilo, třebaže až přílišnou shodou náhod kdekdo z hrdinů studoval práva. Hlavní je totiž chytrý nápad: Němci blahosklonně dají Američanům šanci předvést tu jejich posvátnou „spravedlnost po americku“ a sami si hru na zákon ve světě, kde zákony neplatí, ironicky vychutnávají v rolích diváků i svědků v improvizované soudní síni.
Jenže dohromady je těch žánrových odboček příliš, zvláště poté, kdy se i divadelně inscenované přelíčení ukáže jen zástěrkou pro tajný zajatecký plán. Pak se bohužel zlomí i psychologická, pokerově tichá bitva dvou důstojníků-gentlemanů ze staré školy, leč z opačných stran barikády.
Neproniknutelnou tvář Willis drží jen do té doby, než se příběh vyhrotí k nevyhnutelným obětem, a tudíž k typicky hollywoodským proslovům o povinnosti, odvaze a cti, kdy vojáci zamáčknou slzu, sevřou čelisti a salutují zlu navzdory.
Škoda; jinak představuje Hartova válka solidní pokus o návraty ke stylu Mostu přes řeku Kwai či Krále Krysy. Autoři tu měli dost rozumu, aby třeba jižanský vězeň zavrhl myšlenku na útěk s tím, že „černoch na německém venkově by se asi nevyjímal zrovna nenápadně“. S takovými detaily se Hollywood často nepáře.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Během bitvy v Ardenách v roce 1944 padne do německého zajetí mnoho amerických vojáků, mezi nimi nadporučík Thomas Hart. Během krutého výslechu podlehne a prozradí Němcům důležité informace; poté je převezen do zajateckého tábora, kde nejvyšší hodnost ze zajatců má plukovník McNamara. Když mezi bílé zajatce přijdou dva černošští důstojníci, Lamar Archer a Scot Lincoln, stanou se ihned terčem urážek, zejména od seržanta Bedforda.
Jednoho dne v lůžku Archera němeční dozorci naleznou stanový kolík, což interpretují jako přípravu útěku, a ihned Archera zastřelí. Někteří však mají podezření, že tam kolík nastražil Bedford. Tentýž den Němci odhalí skrytý rádiový přijímač zajatců.
Krátce na to je Bedford nalezen zavražděný a u jeho těla stojí Lincoln. Vše nasvědčuje tomu, že Lincoln pomstil zabití svého jediného přítele v táboře, Archera. Němci jej chtějí hned popravit, ale McNamara trvá na soudním procesu, ve kterém sebe jmenuje jako předsedu tribunálu a Harta jako obhájce, protože je studentem práv. Hart ale během procesu usoudí, že se zde děje něco více a že McNamara neusiluje o to, aby odhalil pravdu.
Den před závěrečnou řečí přelíčení Hart objeví tunel, kterým se chce skupina amerických zajatců dostat na svobodu. Ke své hrůze si uvědomí nejen to, že Lincoln má být obětován a soudní proces slouží pouze k odvedení pozornosti Němců, ale také to, že zbabělý a oportunistický Bedford učinil s dozorci obchod — smrt Archera za prozrazení, kde je rádiový přijímač — a že se McNamara obával, že podobně chce vyzradit i existenci tunelu výměnou za možnost útěku (což se pak potvrdilo, když po Bedfordově smrti byly u něho nalezeny německé doklady a peníze). Byl to McNamara, kdo proto Bedforda zabil.
McNamara to nepopírá, ale vysvětlí Hartovi, že je nutné vyhodit do povětří blízký muniční sklad, který letectvo považuje za továrnu na obuv:
„Já si Lincolnovu smrt nikdy nepřál. Ale jestli je třeba obětovat jednoho, aby to vyšlo ostatním, tak to udělám.“
„S tím naprosto souhlasím. Ale ten jeden byste měl být vy. (...) Na konci zaťukáte svým kladívkem, vstanete a přiznáte se k Bedfordově vraždě. Je to vaše povinnost!“
McNamara jej hrubě odbude, že Hart neví nic o povinnosti. Z Hartovy informace, že byl zpovídán jen tři dny, totiž McNamara poznal, že Hart podlehl, zatímco McNamara vydržel měsíční výslech.
Hart se snaží nalézt způsob, jak Lincolna zachránit. Jako obhájce pronese závěrečnou řeč, v níž mluví o zbabělosti, oportunismu a oběti, a zakončí ji přiznáním, že on sám je vrahem Bedforda. Němečtí dozorci se ihned chystají Harta popravit. Přitom odhalí tunel a zamýšlejí postřílet všechny, kteří se účastnili procesu, ačkoli je Hart ujišťuje, že ti o tunelu nevěděli.
V tom se vně tábora z noční tmy vynoří postava McNamary a za ním dojde k mohutné explozi. Zatímco Američané, kteří utekli z tábora, se po zničení muničního skladu rozprchli v německých uniformách, McNamara, kterého zasáhla Hartova závěrečná řeč a oběť, se vrátil, aby vzal odpovědnost na sebe. Nabízí německému veliteli svůj život s vysvětlením, že ostatní pouze plnili jeho rozkazy. Velitel to přijme a McNamaru zastřelí.
Hart i Lincoln jsou pohnutí a slova „čest, odvaha, povinnost a oběť“ pro ně získávají hlubší význam. Za tři měsíce Německo kapituluje a zajatci jsou vysvobozeni.
O FILMU
Chladný, stísněný a strohý, zajatecký tábor v Hartově válce je místo nahánějící hrůzu , kde pravidla se řídí podle rozmaru jednoho člověka: plukovníka Vissera. Jeho autorita je absolutní. Ve filmu McNamara protestuje, že Visser nerespektuje Ženevskou konvenci, Němec odpoví ledově a definitivně: "Rozhlédněte se, plukovníku. Tady...není Ženeva." Návrhářka Lilly Kilvertová vytvořila Stalag VI - směs zhruba 130 německých zajateckých táborů , které existovaly za II. světové války, které se lišily vzhledem, funkcí a výsadami. Zajatecký tábor, postavený na 400 akrech, s tucty kasáren a strážních věží, byl blátivý, zasněžený a mrazivý. 6 týdnů převážně nočního natáčení. Byl postaven v malé české obci Milovice, hodinu cesty autem od Prahy, v bývalém bydlišti poslední ruské armády v této zemi. " I když jsem byl v sebelepší náladě, asi deset minut před tím než naše auto vjelo do Milovic, jsem začal cítit depresi," říká Bruce Willis. " Uvědomil jsem si, že je to tím, že tábor je bezútěšný a ohavný. Proto byla tato role fyzicky nejnáročnější ze všech, které jsem vytvořil."
V předvečer zahájení natáčení v táboře, strávil Willis noc spolu s několika členy filmového štábu v dřevěných ubikacích. Venkovní teploty klesly na minus dvacet. Hoblit říká: "Dorazili jsme brzy ráno, abychom připravili některé scény a já jsem spatřil Bruce jak se vykulil z jedné pryčny uvnitř ubikace. " Postel byla identická s těmi, které byly ve skutečných německých zajateckých táborech: hrubá dřevěná konstrukce, pobita napříč prkny a slamník. Spojenečtí zajatci fasovali jenom jednu deku, tak byli nuceni spát v kabátech a v botách. "Zážitek z tábora byl přinejmenším silný," říká Colin Farrell. "Náznakem jsme zažili to s čím museli vězni bojovat. Kromě nepochybného fyzického utrpení, čelili mimořádnému duševnímu stresu. Neustálá kontrola dozorců, žádné soukromí, ani okamžik jenom pro sebe. Neexistoval pocit budoucnosti, protože nedohlédli přes zítřek."
Kilvertová četla celé měsíce knihy, zkoumala filmy a fotografie a studovala dokumenty, všechno v rámci přípravy na návrh scén. Chtěla vědět, kdo jsou ti muži, kteří byli v zajateckých táborech, jak byly takové tábory stavěny , z jakého materiálu a jakými nástroji. "Zajímalo mne, co ti muži dávali na postele, co jedli, jak prali prádlo, jak často se holili, jak udržovali teplo - všechno," říká Kilvertová. "Především jsem chtěla , aby všechno bylo reálné. Chtěla jsem znázornit stísněný prostor za plotem, v kontrastu s rozsáhlou prázdnotou a izolací, která byla kolem. Ti muži byli skutečně uprostřed ničeho. Také jsem chtěla vyjádřit chlad, neustálý chlad a sníh, něco, čemu nemohli uniknout." Všechno mělo vypadat, jako v roce 1944.
Po všech přípravách a po usilovné práci, byla snaha filmařů po reálnosti, potvrzena návštěvou Johna Katzenbacha a jeho otce, Nicholase, jehož zajetí trvající 27 měsíců v Stalag Luft III, inspirovalo synovu knihu. Oba muži, v doprovodu Johnova syna, byli očividně dojati, když procházeli tábor. Nicholas Katzenbach říká, "Ten tábor je tak přesný až naskakuje husí kůže. "Když chcete natočit film z II. světové války, musíte být co nejvěrnější. Jak v dobrém, tak ve špatném. Jsem hrdý na to, co tady dokázali." "Procházka po zajateckém táboře vyvolala v Nicholasovi živé vzpomínky a já jsem byl mimořádně potěšen, že měl pocit, že jsme to udělali správně." říká Hoblit. "Tímto filmem chceme vzdát hold veteránům. Je důležité, aby si po jeho zhlédnutí mysleli, "Ano, tihle filmaři chovají úctu k tomu co jsme prožili."
Na začátku filmu, poté co Tommy Hart padne do zajetí, vidí diváci drsnou cestu, válečných zajatců do táborů. Jedním slovem, podmínky byly neuvěřitelné. Byli nahnáni do vagónů jako dobytek. Mnozí američtí váleční zajatci už byli vážně zraněni, špatně oblečeni a nemocni. Vzhledem ke stísněnému prostoru, museli stát nebo střídavě sedět. Jediný kbelík sloužil jako hygienické zařízení. V okamžiku kdy vlak vjede do stanice, americké bombardéry zahájí útok, netuší, že jsou vagóny plné válečných zajatců, protože nápisy POW (Váleční zajatci) jsou na střechách vagónů zasněžené. Hart se se svými lidmi snaží zoufale zachránit, následuje jedna z nejpůsobivějších scén filmu. Natočeno za pět dní jak v exteriérech tak ve studiu, vlaková scéna je jednou z nejsložitějších a nejnapínavějších scén ve filmu. Lokace v českém městečku Zvoloněves.
Kivilo, rodák z Montrealu, pracoval s Hoblitem už dříve na filmu Frequency a vítal příležitost si to zopakovat. Hoblit a Kivilo si prohlédli každý centimetr lokace, kde měl být v září 2000 postaven zajatecký tábor. V průběhu natáčení jsme spolupracovali s Barrandovskými studii. Vzhledem k barrandovským laboratořím a digitálnímu střihacímu zařízení, střihač David Rosenbloom rychle sestříhal scény z lokací. Tato přednost přispěla k tomu, že se filmaři rozhodli natáčet v Praze. České hlavní město má filmovou tradici od roku 1920. Barrandovská studia sloužila vlastně Hitlerovi k natočení jeho mnoha propagandistických filmů. David Ladd vzpomíná: " Navštívil jsem Prahu na podzim roku 1997 a zamiloval jsem si ji. Na Barrandově jsem byl ohromen množstvím rekvizit a kostýmů. Za tři týdny dorazil rukopis Hartovy války a já jsem věděl, že Praha je k tomuto natáčení ideální." Barrandovský rozsáhlý Ateliér 6 (druhé největší Studio v Evropě) byl použit pro interiér C Ubikací, kde probíhal první natáčecí den. Colin Farrell, Cole Hauser a další herci získali vojenskou orientaci pro Hartovu válku od technického poradce Michaela Stokeyho, který s nimi už před tím spolupracoval na filmu Tigerland.
"Stráže by nás bez váhání zastřelily," vzpomíná Cook. "Ochranka byla přísná, protože několik měsíců předtím uprchlo 76 britských letců z tábora v akci, která se proslavila jako "Velký útěk." 50 jich bylo , po opětovném zajetí, zastřeleno." Cook vypráví, že v táboře vládla mimořádná disciplina díky americkému velícímu důstojníkovi, který se nebál konfrontace. "V červenci 1944, krátce po atentátu na Hitlera, pozdravil německý důstojník nacistickým pozdraven s nataženou rukou místo obvyklého vojenského pozdravu. Náš plukovník tam jen stál - odmítl opětovat takový pozdrav." Cook věří, že velitel zachránil svým lidem životy tím, že je nutil v zajateckém táboře každý den cvičit. Předpokládal, že budou evakuování hlouběji do Německa, neboť ruská armáda postupovala. Měl pravdu. 28. ledna 1945, Cook a 12.000 dalších spojenců pochodovali ve sněhu a v mrazivém chladu, do nitra Německa. Přestože mnozí zemřeli, Cook věří, že fyzická kondice zachránila mnohé před smrtí včetně jeho samého.
Přestože Cook během zajetí zhubnul o 25 kilo, podařilo se mu v závěrečných válečných týdnech uprchnout do Švýcarska. 29. května 1945 se dostal do New Yorku - měl 2l. narozeniny. "Vždycky jsem se domníval, že mne válka oloupila o mládí, ale dala mi mužnost," poznamenává Cook. Odmítá označení hrdiny. "Jenom jsem přežil. Hrdinové se domů nevracejí," říká tiše. Poté co navštívil místo, kde byl kdysi zajat, kde je nyní pouze deska, přijel Cook do Prahy a začal pracovat na filmu Hartova válka. Jeho manželka s ním navštívila filmový německý zajatecký tábor v Milovicích."Lépe pochopila to co jsem zažil, když jsme procházeli tím táborem, než když jsem jí to všechno léta vyprávěl," říká Cook. "Byl jsem poctěn , že jsem mohl pracovat na tomto projektu a mimořádně mě potěšil Hoblitův smysl pro detail. Chová v sobě obrovskou úctu k tomu, co lidé jako já prožili, a pro mě je čest sdílet s ním a s těmito mladými herci svou minulost. Je to nádherný, jímavý zážitek v tomto konečném stádiu mého života."
O PRODUKCI
Čtvrtá generace v armádě, plukovník William McNamara je uvězněn v německém válečném zajateckém táboře. Jako nejvýše postavený americký důstojník velí svým spoluzajatcům, udržuje smysl pro čest na místě, kde čest je lehce zničena, všechno pod nebezpečným, bdělým okem německého plukovníka Wernera Vissera . McNamara, který se nikdy nevzdal své vojenské povinnosti, tiše plánuje, čeká na svůj okamžik, aby znovu zaútočil na nepřítele. Vražda v táboře mu umožní realizovat riskantní plán. Visser a německé stráže jsou rozptýleni vojenským soudem. McNamara zosnuje důmyslný plán jak uprchnout a zničit nedalekou továrnu na střelivo, získá pomoc mladého poručíka Tommyho Harta. Hartova válka je skvělý příklad cti, odvahy a obětování se, jakého byli schopni vojáci ve válce, na obranu amerického způsobu života.
Bruce Willis a Colin Farrel hrají ve filmu společnosti MGM Hartova válka, David Ladd Films, David Foster Productions, a Cheyenne Enterprises production, uvedeném společností Twentieth Century Fox. V režii Gregory Hoblita, scénář napsal Billy Ray a Terry George, podle románu Johna Katzenbacha. Ve filmu Hartova válka také hrají Terrence Howard, Cole Hauser, Marcel Iures a Linus Roache, v produkci Davida Ladda, Davida Fostera, Gregory Hoblita a Arnolda Rifkina. Výkonným producentem byl Wolfgang Glattes. K talentovanému týmu filmových tvůrců dále patří kameraman Alar Kivilo, návrhářka Lilly Kilvertová a střihač David Rosenbloom. Kostýmy navrhla Elisabetta Beraldová, hudbu složila nositelka Oscara, Rachel Portmanová.
Autor John Katzenbach napsal román Hartová válka částečně na základě otcových zážitků. Nicholas Katzenbach, válečný zajatec II. světové války ve Stalag Luft III. (zajatecký tábor pro poddůstojníky a mužstvo za 2. světové války.) Poté, co Katzenbach přežil své zajetí, pracoval jako ministr spravedlnosti za vlády prezidenta Lyndona Johnsona. "Když můj otec zestárnul, uvědomil jsem si, že jsme nikdy nemluvili o jeho zážitcích v zajateckém táboře," říká John Katzenbach. "Tak jsem se ho začal na toto období jeho života vyptávat. Jako spisovatel a vypravěč, jsem začal chápat, že některé věci, které mi vyprávěl, by se mohly proměnit ve vzrušující, napínavý a tajemný příběh. Netrvalo dlouho a já jsem usedl a napsal úvodní řádky Hartovy války."
Katzenbach se díval na zajatecký tábor nejen jako na přitažlivé prostředí pro thriller, ale v příběhu spatřoval svědectví o nesnázích, které jeho otec podstoupil. Nazývá ho "doplňkem pravdy". Napsání Hartovy války umožnilo Katzenbachovi zdramatizovat odvahu a hrdinství amerických válečných zajatců a vzdát hold svému otci, který byl pro něj po celý život inspirací. Mimochodem, několik členů produkčního štábu mělo také rodinné vazby k válce. Dědeček návrhářky kostýmů Elisabetty Beraldové byl italský válečný zajatec. Otec výkonného producenta Wolfganga Glattese byl velitelem první německé ponorky. Zajali ho spojenci, a otec šéfa studia MGM Chrise McGurka byl také válečným zajatcem. Jeden z technických poradců, plukovník Hal Cook, byl zajat ve stejném táboře jako Nicholas Katzenbach. Filmová verze Hartovy války se začala rýsovat když producentům Davidovi Laddovi a Davidovi Fosterovi byly každému zvlášť, poslány první kapitoly Katzenbachova románu. Oba dva, aniž by o sobě vzájemně věděli, se okamžitě obrátili na různé lidi v MGM a vyprávěli o senzačním projektu. Dohodli se na tom, že spojí síly a prezident společnosti MGM Picture Michael Nathanson tento projekt pro studio zakoupil. Věci se daly okamžitě do pohybu. (2001).
"Potřebovali jsme zhustit obšírné podrobné vyprávění do dvouhodinového filmu a zachovat celkový ráz románu a jeho celistvost." Poté co Jeb Stuart a Terry George napsali první scénáře, byl osloven spisovatel Billy Ray , aby napsal konečnou podobu scénáře, podle kterého se mělo točit. "Tento projekt umožnil napsat otevřený milostný dopis mužům, kteří sloužili a trpěli ve II. světové válce," říká Billy Ray, horlivý student vojenské historie. Ray zkoumal vyčerpávajícím způsobem každodenní život vojáků a strádání mužů v zajetí. "Patřím k první generaci Američanů, kteří nebyli nikdy na vojně," pokračuje Ray, "a byl jsem za to vždycky vděčný, i když jsem se cítil trochu provinile. Úcta, kterou cítím pro tyto veterány, roste s přibývajícími lety a s tím jak se jejich skutky krystalizují v historii." Producent David Foster je veterán z Korejské války a souhlasí s tím, že scénář vzdává hold některým z našich největších hrdinů. "Když jsem byl v armádě," říká, " psával jsem projevy pro Mikea Danielse, velícího generála U.S. Armády v Pacifiku, který nás bavil strašnými, veselými i děsivými příběhy o boji v Evropě.
Jeden příběh vyprávěl o amerických vojácích, kteří osvobozovali zajatecký tábor a jak to bylo citově náročné jak pro zajatce tak pro ty, kteří je osvobozovali, všichni ti silní vojáci plakali a objímali se. Nikdy jsem na ten příběh nezapomněl, a když jsem si přečetl knihu, okamžitě jsem si na něj vzpomněl. Všichni bychom měli být velmi hrdí na jejich oběti a jejich úsilí." Když byl hotový scénář, bylo třeba najít režiséra a podle přání producentů byl na prvním místě Gregory Hoblit, který odstartoval kariéru Edwarda Nortona ve filmu Primal Fear a proslavil se prací na takových programech jako je NYPD Blue a Hill Street Blues. "Greg má jedinečné cítění pro mužské pouto a spor, a toto je mimořádně chlapský film," říká Ladd. (Skutečně, mezi 43 členy mluvících herců není jediná žena.) "Má také obrovskou znalost soudního prostředí, kterou získal při práci na filmech Primal Fear a na svých programech L.A. Law. Potřebovali jsme někoho, kdo zvládne také tuto stránku příběhu."
Poté co byla podepsána smlouva s režisérem, bylo třeba obsadit film. Michael Nathanson si po prvním přečtení Hartovy války, představoval do role plukovníka Williama McNamary Bruce Willise. Nathanson poslal kopii scénáře Arnoldu Rifkinovi, Willisovu produkčnímu partnerovi, se kterým vedou Cheyenne Enterprises. Rifkin, po přečtení scénáře, upřímně souhlasil s Nathansovým návrhem. "Když jsem si to přečetl, okamžitě jsem se do filmu zamiloval," říká Rifkin " a okamžitě jsem věděl, že McNamara by byla pro Bruce dokonalá role. Je těžké najít kvalitní materiál, ale Hartova válka vypráví úžasný příběh a vypráví ho skutečně dobře. Věděl jsem, že se budeme chtít s Brucem na tomto projektu podílet." Rifkin sdělil Willisovi své nadšení a Willis se brzy rozhodl, že roli přijme.
Když popisuje, co ho na té roli lákalo, Willis říká, "dlouho jsem studoval II. světovou válku a myslím si, že scénář byl skvělý," "Jsem neuvěřitelně vděčný," říká Hoblit k obsazení Willise. "protože on je pro roli ten pravý. Bruce je velmi dobrý herec s obrovskými vůdcovskými schopnostmi. To je něco co nemůžete jen tak "zahrát". Musí to být ve vás. Dozrál v někoho, kdo vzbuzuje respekt a může nosit uniformu. Bruce zkrátka vypadá přesně tak jak má vypadat Mc Namara." Filmaři poté hledali poručíka Tommyho Harta, další ústřední postavu scénáře. Věděli, že ho našli poté co zhlédli film Joela Schumachera Tigerland. Ve filmu hrál Colin Farrell postavu suverénního vojáka vietnamské války. Hoblit odvezl kopii filmu do Rifkinova domu v Idaho, promítnul ho Rifkinovi a Willisovi a těm se okamžitě Farrellův výkon líbil. Producenti byli nadšeni.
"Collin vyskočil z plátna. Přesně jeho hledáme," říká producent David Foster. Před zahájením natáčení, Farrell strávil nějaký čas v Yale, seznamoval se s životem na akademické půdě univerzity Ivy League. Ve svých 24 letech je přesně ve věku Tommyho Harta, což neuniklo Hoblitovi, který má oko na výjimečné talenty. Tento režisér vybral neznámého Edwarda Nortona pro film Primal Fear z 2 000 herců, kteří prošli konkurzem. A projevil stejný pátrací talent při výběru Jima Caviezela pro film Frequency "Myslím, že je vzrušující, že většina diváků nebude nic moc od Colina očekávat." říká Hoblit. "Hrál jen v několika filmech, ale pro mnohé diváky, představí tento film jeho i jeho postavu. Myslím, že diváky osloví." Terrence Howard, Cole Hauser, Marcel Iures a Linus Roache hrají role poručíka Lincolna A. Scotta, štábního seržanta Vic W. Bedforda, Plukovníka Wernera Vissera a kapitána Petera A.Rosse. Všichni herci dali svým rolím svou vlastní sílu a filmaři se shodují, že výsledek je zcela výjimečný.
DABING
V českém znění: Alexej Pyško - Bruce Willis (plukovník William McNamara), Filip Jančík - Colin Farrell (nadporučík Thomas Hart), Petr Pospíchal - Marcel Iures (plukovník Werner Visser), Martin Kolár - Terrence Howard (poručík Lincoln Scott), Antonín Navrátil - Linus Roache (kapitán Peter A. Ross), Filip Švarc - Michael Weston (vojín W. Roy Potts), Martin Velda - Rick Ravanello (major Joe Clary), Jiří Kvasnička - Joe Spano (plukovník J.M. Lange), Radovan Vaculík - Tony Devlin (vojín Donald W. West), Roman Hájek - Rory Cochrane (seržant Carl Webb), Daniel Dítě - David Barrass (major Hans Fussel), Zbyšek Pantůček - Sam Jaeger (kapitán R.G. Sisk), Zdeněk Mahdal - Scott Michael Campbell (desátník Joe Cromin), Tomáš Juřička - Vicellous Shannon (poručík Lamar T. Archer), Michal Michálek - Sam Worthington (desátník B.J. "Depot" Guidry), Jakub Saic - Cole Hauser (seržant Vic Bedford), Ladislav Novák, Aleš Červeň, Roman Novotný (titulky)
Překlad: Petr Zenkl
Dialogy: Veronika Kernová
Zvuk: Antonín Němec
Produkce: Iva Koudelková
Režie: Bohdan Tůma
Pro Bontonhome Entertainment připravila Tvůrčí skupina Josefa Petráska, vyrobilo Studio Budíkov v roce 2002
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 4.4.2002
Premiéra USA: 15.2.2002 Metro-Goldwyn-Mayer
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.1.2003 (VHS) Bonton Home Entertainment
Poprvé na DVD: 1.10.2002 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 451 863
Tržby celkem - $ 33 100 000
Návštěvnost v ČR 36 002
Náklady (Rozpočet) - $ 60 000 000
Tvůrci a herci
Gregory Hoblit (Režie), David Ladd (Produkce), Arnold Rifkin (Produkce), Gregory Hoblit (Produkce), David Foster (Produkce), Rachel Portman (Hudba), Alar Kivilo (Kamera), David Rosenbloom (Střih), Deborah Aquila (Casting), Jessica Horáthová (Casting), Lilly Kilvert (Scénografie), Elisabetta Beraldo (Kostýmy), Tom Bellfort (Zvuk), David M. Ronne (Zvuk), Paul Engelen (Masky), Billy Ray (Scénář), Terry George (Scénář), John Katzenbach (kniha) (Předloha), Bruce Willis (Herec), Colin Farrell (Herec), Terrence Howard (Herec), Cole Hauser (Herec), Marcel Iures (Herec), Linus Roache (Herec), Vicellous Reon Shannon (Herec), Rory Cochrane (Herec), Sam Jaeger (Herec), Rick Ravanello (Herec), Jonathan Brandis (Herec), Joe Spano (Herec), Sam Worthington (Herec), Rúaidhrí Conroy (Herec), Michael Landes (Herec), Christian Kahrmann (Herec), Jim Boeven (Herec), Lukáš Kantor (Herec), Jakub Zdeněk (Herec), Bohumil Švarc st. (Herec), Jiří Maria Sieber (Herec), Vladimír Kulhavý (Herec), Karel Bělohradský (Herec), Adrian Grenier (Herec), Jan Dostál (Herec), Jan Nemejovský (Herec), Radek Kuchař (Herec), Petr Vágner (Herec), Petr Varga (Herec), Michael Weston (Herec), Vojtěch Štěpánek (Herec), Martin Čížek (Herec), Dan Brown (Herec), Jan Tesarz (Herec), Brad Hunt (Herec), Holger Handtke (Herec)
2002/125/USA, Česko/Drama, Válečný
Zajímavost k filmu
- 332nd Fighter Group (Red Tails, Tuskegee) složená z černošských pilotů skutečně existovala, létala v rámci 15. letecké armády z italských základen obsazených Spojenci. Žádné eso s devíti sestřely uvedené ve filmu mezi nimi ovšem nebylo. Nejúspěšnější pilot skupiny byl Lee A. Archer se čtyřmi, event. pěti sestřely.
- Viadukt, po kterém na začátku filmu jede vlak, se nachází v Novině na Liberecku.
- Pieseň, ktorá hrá v rozhlase počas vstupu zajatcov do tábora, je hymna nacistického Nemecka.
- Režírovat měl Alfonso Cuarón, ale zdržel se při natáčení Mexické jízdy.
- Edward Norton a Tobey Maguire odmítli hlavní roli.
- Film se točil v bývalém vojenském prostoru Milovice. Jedna z prvních scén, kdy je na vlak, který přepravuje vězně, proveden nálet, se natáčela v externích prostorách cukrovaru ve vesnici Zvoleněves nedaleko Kladna. Materiál se poté zpracovával na pražském Barrandově.
- Spoiler: Podľa pôvodného scenára mal nemecký veliteľ zajateckého tábora Visser (Marcel Iures) po zastrelení amerického plukovníka McNamaru (Bruce Willis) odkráčať do svojej kancelárie, kde mal spáchať samovraždu, a to zastrelením. Režisér však od toho upustil a rozhodol sa pre taký koniec, aký môžeme vidieť vo filme.
- 332nd Fighter Group (Red Tails, Tuskegee) složená z černošských pilotů skutečně existovala, létala v rámci 15. letecké armády z italských základen obsazených Spojenci. Žádné eso s devíti sestřely uvedené ve filmu mezi nimi ovšem nebylo. Nejúspěšnější pilot skupiny byl Lee A. Archer se čtyřmi, event. pěti sestřely.
- Viadukt, po kterém na začátku filmu jede vlak, se nachází v Novině na Liberecku.
- Pieseň, ktorá hrá v rozhlase počas vstupu zajatcov do tábora, je hymna nacistického Nemecka.
- Režírovat měl Alfonso Cuarón, ale zdržel se při natáčení Mexické jízdy.
- Edward Norton a Tobey Maguire odmítli hlavní roli.
- Film se točil v bývalém vojenském prostoru Milovice. Jedna z prvních scén, kdy je na vlak, který přepravuje vězně, proveden nálet, se natáčela v externích prostorách cukrovaru ve vesnici Zvoleněves nedaleko Kladna. Materiál se poté zpracovával na pražském Barrandově.
- Spoiler: Podľa pôvodného scenára mal nemecký veliteľ zajateckého tábora Visser (Marcel Iures) po zastrelení amerického plukovníka McNamaru (Bruce Willis) odkráčať do svojej kancelárie, kde mal spáchať samovraždu, a to zastrelením. Režisér však od toho upustil a rozhodol sa pre taký koniec, aký môžeme vidieť vo filme.
Odkazy
Hrají:
Bruce Willis, Colin Farrell, Terrence Howard, Cole Hauser, Marcel Iureș, Linus Roache, Rory Cochrane, Michael Weston, Vicellous Reon Shannon, Scott Michael Campbell, Sam Jaeger, Adrian Grenier, Jonathan Brandis, Joe Spano, Rick Ravanello, Maury Sterling, Sam Worthington, Rúaidhrí Conroy, Michael Landes, Christian Kahrmann, Jim Boeven, Lukáš Kantor, Jakub Zdeněk, Bohumil Švarc st., Jiří Maria Sieber, Vladimír Kulhavý, Karel Bělohradský, Jan Dostál, Jan Nemejovský, Radek Kuchař, Petr Vágner, Peter Varga, Vojtěch Štěpánek, Martin Čížek, Dan Brown, Jan Tesarz, Brad Hunt, Holger Handtke, René Ifrah, Richard 'Kay' Kardhordo, Gary Gold, Ivan Sochor