Hanebný pancharti / Inglourious Basterds (2009/153/USA, Německo/Dobrodružný, Válečný, Drama) 86% -Blu-ray-
27.03.2018 12:53
JEDNOU VĚTOU
„Hanebně zparchantělá jízda plná krve, potu, slz a touhy po pomstě.“
OBSAH
Bylo nebylo v nacisty okupované Francii… Vítejte ve Druhé světové válce podle Quentina Tarantina. Vítejte ve světě, kde historická realita ustupuje lehce brutálnímu pohádkovému vyprávění jednoho z nejkontroverznějších režisérů současnosti. On sám přitom tvrdí, že se poetika Hanebných panchartů asi nejvíc přiblížila náladě filmu, který mu udělal jméno – násilnické černočerné komedii Pulp Fiction – Historky z podsvětí.Německé vojáky ještě nepřestaly bolet nohy po smělé invazi do západní Evropy, když mladičké Shosanně (Melanie Laurent) přímo před očima německý důstojník Hans Landa (Christoph Waltz) vyvraždil členy její rodiny. Ona sama jen tak tak unikne do Paříže, kde se ukryje pod novou identitu provozovatelky biografu. Na jiném místě hákovým křížem rozkopané Evropy se pod vedením lehce zupáckého amerického poručíka Aldo Rainea (Brad Pitt) formuje neobvyklá vojenská jednotka. Úkolem jejích členů je nejen přežít na území plném nacistů a jejich přisluhovačů, ale zároveň likvidovat jejich elity a to tak efektně, že tím mezi nimi budou šířit strach a paniku. Říkají si Pancharti a právě je čeká ta nejtěžší mise, která může zcela změnit průběh války. V jednom pařížském biografu se chystá premiéra nového německého propagandistického eposu a téhle události se má účastnit řada nacistických špiček (možná i samotný Hitler). Úkolem Panchartů bude na akci proniknout a ukázat šéfům Třetí říše, jaké to je, když je člověk po smrti. Nepočítají ovšem s tím, že přímo pod světlem promítačky osnuje svůj plán pomsty za smrt blízkých osiřelá Shosanna a že když se jeden geniální plán na atentát střetne s jiným, výsledkem může být ještě geniálnější neúspěch.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tarantino ve veliké formě a zároveň snad zatím nejvíce nakloněný divákům. Své znalosti filmové historie (a "historie") sice rejža vystavuje na odiv i zde, ale tentokrát nepotřebujete s šíleným děckem z videopůjčovny držet krok, abyste se zatraceně dobře bavili (byť samozřejmě nemáte šanci nasmát se tolik co on sám). Všechny Tarantinovy trademarky jsou zde zkrátka přítomny, a bylo už o tom nabušeno spoustu úhozů a popsáno mnoho papíru, proto jenom vypíchnu, proč se mně osobně zachtělo jít do kina víc než jednou, a proč stále pošilhávám po DVD. Předně jsou tu vynikající postavy, a považte, včetně Diane Kruger a Eli Rotha výtečně zahrané. Samozřejmě umřete smíchy z Brada Pitta, budete se uchechtávat Tilu Schweigerovi, a za srdce (případně jiné orgány) vás bude brát oslnivá Mélanie Laurent, ale stejně zůstanete nejvíc nakřivo z Christopha Waltze, který létá z jedné polohy do druhé rychleji než míček ve finále mistrovství světa ve stolním tenise, a stejně tak dokáže měnit i tempo a způsob svého chování. Noch einmal k francouzské krásce - David Bowie, rudé šaty a mistrovská kamera vám vyrazí dech a budete škemrat o ten správný plakát ještě daleko víc než u Kill Billa (btw tam šlo o tři velmi "bad bad" girls a jednoho boye seřazené před kaplí zády do kamery, muhehe). No a pak je tu ještě ta skupinka malých rolí typu nacistických pohlavárů, která je taky dost vydařená, byť ve zcela jiném duchu než zbytek osazenstva (všichni by mohli obstát v testu reálnosti, ale takoví Adolf s Josefem jsou prostě karikatury). A stejně na něco zapomínám, i když se ještě otřu o opět perfektně vybranou hudbu a v různých odstínech černé barvený humor, protože je tu toho prostě spousta. Aby také ne - dvě a půl hodiny je víc než slušný prostor. A ke cti pana Tarantina je nutno podotknout, že vám to tak opravdu nepřijde, a snesli byste to určitě ještě o něco delší. Takže je jasné, že do toho půjdu a řeknu, že tohle je zatím nejlepší Tarantino (Gemini) 5*
Quentin Tarantino si to natočil podle sebe. Ze začátku je to hodně dobrý, ale časem je to nesmysl, co natočil člověk, který má rád filmy. Také je to znát. Pár scén je tam totiž neskutečně ujetých a dost divných, když si uvědomím, na jaký film, z jaké doby, a o čem, koukám. Jedna z výhod ale jsou herecké výkony. Hlavně Brad Pitt a Til Schweiger. Ale i přes ty fantastické herecké výkony je ve filmu až moc uměle navozená atmosféra. Například když sleduju desetiminutovou scénu, kdy napětí by se dalo krájet. Napětí ve smyslu, že Tarantino je přehnaný fanoušek filmů, ví se to o něm, také točí filmy pro fanoušky, obsahující to, co u filmů on má nejradši, tedy napětí, umělé napětí. A že tam těhlech scén je hrozně moc. Krom toho tyhle scény jsou podpořeny westernovou muzikou a to vypadá fakt hrozně. Kombinace Pulp Fiction, westernů a druhé světové války. Zase mě to nebavilo, ale vidět jsem to chtěl. Mohlo to být zajímavé. Bylo jednoduchý sledovat, jak Amík točí, ne válečný, ale akční film, který si dělá prdel z války. Pro diváky, Američany, kteří to žerou především, to vypomáhá vysvětlivkama a dělá si z toho něco, co to nebylo a nikdy nebude. Je vidět, že sám válku nikdy nezažil. A jestli jo, tak by v tý válce hrál asi takovou roli jako Til Schweiger v tomhle filmu, minimálně. (Malarkey) 3*
Mám chuť napsat, že IB jsou nejlepší Tarantinův film. Bohužel sebelépe natočený a napsaný pancharti nedokáží překonat mé opojné pocity/dojmy/emoce ze stylově nabušeného Kill Billa. Pancharti jsou opravdu skvělá, neakční, podívaná založená na postavách s neskutečnými dialogy, za které si QT zaslouží neskutečný potlesk a to především v dnešní době, kdy jsou dialogy často jen omáčkou okolo efektů... Krom toho Tarantino dostává z každého herce maximum a u některých se tomu těžko věří (Diane Kruger promine mé nadávky po Troyi a naopak Mélanie Laurent, Christoph Waltz s Pittem jsou neskuteční). Rozdělení do kapitol není špatné, i když možná trochu zbytečné (a název sem QT dal asi jen pro fanoušky, kterým kdysi něco jako IB slíbil:)) jinak tu pancharti příliš nejsou...). Celkově na mě nejlépe působila úchvatná první kapitola, která až do scény v baru představovala výrazný vrchol celého filmu. Potěšilo však také závěr, v kterém se konečně všichni normálně smýšlející dočkali... Přesto to na 5* prostě není. Film ve mě totiž vůbec nic nezanechal a přestože mě bavil, prakticky celých 153 minut, nemám důvod se na něj nejen dívat znovu, ale nějak výrazně na něj vzpomínat. Technicky úžasná záležitost v krásném prostředí s nutnou dávkou nadhledu a scénářem na Oscara, ale to je tak všechno... Třešnička na dortu mi chybí. PS: je to lepší film než jednička Kill Billa, ale to hodnocení prostě výš nejde...(Djkoma) 4*
VELKÁ RECENZE
Mohl bych teď být sám za pancharta a vzpomenout na to, jak nám před lety Tarantino sliboval válečný film s Willisem, Stallonem a Schwarzeneggerem. Jenže pak začal ve filmech, po vzoru svých tiskovek, víc kecat a míň jednat. V důsledku toho jsou Hanební pancharti nikoliv akční vypalovačkou, ale dvouapůlhodinovou konverzační exhibicí. Na válečný Pancharty se zmíněným obsazením si tedy počkejte do Expendables. Do kina ale můžete vyrazit příští týden bez obav. Tarantino se totiž... ehm... zas jednou překonal.
V řeči pragmatičtějších fanoušků to ale znamená "pouze" to, že Pancharti jsou lepší než Auto zabiják. O absenci ukecaných hysterek, postprodukčně přidaných šrámů a fetiš dolních končetin. Svých vrcholů z devadesátek však Tarantino pravděpodobně jen tak nedosáhne, jednoduše proto, že si natáčení filmů a psaní scénářů přílíš užívá, než aby přišel s pořádným dějem a pečlivě profilovanými postavami. Zatímco v komiksovém Kill Billovi nabídl jen črty postav, tady jde rovnou o karikatury, obydlující svět bez pravidel a vnitřní tenze. Oblíbené kapitoly jsou poskládány chronologicky, takže jediným Quentinovým štítem zůstává nadsázka. Ta by fungovala, kdyby všechny scény a postavy držely stejný krok. A občas taky hubu. Ačkoliv jsou dialogy vysoustružené jistou rukou, stopáž 150 minut vráží do centra trpělivosti rozžhavené ocelové hřeby - a kroutí s nimi. Úvodní scéně to odpustíte, protože se v ní objevuje nejzajímavější postava (Lovec Židů Hans Landa v bezchybném podání Christopha Waltze) a příslib vážně míněné žánrovky (revenge flick).
Jenže... druhá kapitola otevře s jednotkou Alda Raina (Brad Pitt). Její šéf i jednotliví členové mají inteligenci kulečníkové koule. Vždycky někam vrazí a všechno tam vymlátí. Tenhle ostrý kontrast by měl skvěle fungovat ve vzájemných scénách, ale i samotná jednotka je složená z tak odlišných váhových kategorií (směšně přehrávající Pitt vs. otřesný Eli Roth vs. vynikající, leč upozaděný Til Schweiger), že se v každé scéně rozpadá po první hlášce. Místo akčních scén je Tarantino rámuje do těžce uvěřitelných situací, které by možná byly komické, kdyby nebyly tak natahované. Desetiminutový detektivní dialog s postavami z pulpové literatury, kterým byste hákenkrojc na uniformě nevěřili ani na kilometr daleko? Je zázrak, že to drží pohromadě, ale zároveň výsměch ostatním scénám, ve kterých se objevuje právě Hans Landa nebo pomstychtivá Shosanna (Melanie Laurent) z úvodu.
Člověk má skoro pocit, že kdyby se odříznula většina scén s Pittovými parťáky, zůstal by velestylový válečný film s komorním rozjezdem a velkofilmovou koncovkou. Cesta za pomstou, která je upřímnější a zábavnější než oba Kill Bill pokusy o plundrování archivů. Tedy ne že by si tu Tarantino nehrál na Leoneho a nepoužíval cizí soundtracky. Jen je tentokrát celá ta audiovizuální nadílka mnohem víc "jeho". Jako by se pozérství v dobovém filmu omezilo jen na rozšafné dialogy a neustále lpění na přiblblém Pittově přízvuku (nebo bizarním castingu - viz Mike Myers jako spojenecký generál).
Na výsledek je tedy radost pohledět, občas je radost ho poslouchat, ale tak či onak ho musíte místy vyloženě prosedět. Pro fanoušky hodnověrných válečných filmů to může být peklo, pro zanícené tarantinovce naopak ráj na Zemi. Až tržby prozradí, jestli se režisérovo ego povede přibrzdit dalším propadem zájmu diváků (vzhledem k Pittově účasti a trailerům, které klamou tělem a slibují akci, ale spíš ne). Producenti mu evidentně obojek utahovat nehodlají. Weinsteini chtěli snímek zkrátit o čtyřicet minut, ale nakonec od svého požadavku ustoupili. Trestuhodná chyba. Co mohlo být sice lehce povrchní, ale zábavnou válečnou historkou, se nafouklo do dalšího festivalu slovních (a občas i krevních) průtrží.
Není důvod se do Panchartů opírat přespříliš, ve filmografii budou fungovat jako setrvačné dílo, v Tarantinově portfoliu ani ve vaší poličce neudělají ostudu. Ale plýtvat superlativy? Zůstává jen u zbožného přání, které se občas naplní v hereckých výkonech Christopha Waltze a Melanie Laurent. Ti dva jsou jako opuštěné ostrůvky, připomínající Tarantinovu dávnou velikost. Postavy z masa a kostí, postavy s "příběhem", který se dostává pod kůži. Věčná škoda, že navzdory tomu, že stráví na plátně víc času, nakonec pouze přihrávají Pittovi a jeho (kulečníkovým) koulím.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Podobně jako u jiných filmů Quentina Tarantina, i zde došlo na systematické kapitolování.
Kapitola 1.: Bylo nebylo ... v nacisty okupované Francii
Do rodiny statkáře LaPadita přijde Hans Landa – známý lovec Židů, který hledá jednu ukrytou židovskou rodinu. Pod nátlakem nakonec LaPadite vyzradí skrýš hledané rodiny, která je následně zmasakrována Landovými vojáky. Zachránit se podaří pouze jediné – mladé a krásné Šošaně.
Kapitola 2.: Hanebný pancharti
Aldo Raine shání vojáky do svého týmu – zabijáků nacistů. Dá dohromady elitní komando zabijáků, které se zakrátko stane známé po celém Německu. Toto komando nahání hrůzu i samotnému Vůdci. Výměnou za informace o rozmístění německých jednotek ušetří pancharti jednoho vojáka, který Vůdci podá svědectví o tomto komandu a ten se tak ujistí, že se nejedná o pouhou legendu.
Kapitola 3.: Německá noc v Paříži
Frederick Zoller, německý válečný hrdina a nyní i hvězda nejnovějšího Goebbelsova propagandistického filmu „Pýcha národa“ (ve skutečnosti režíroval Eli Roth, který zde hraje Donnyho Donowitze, mj. režisér Hostelu), se zakoukal do mladé majitelky kina Emmanuelle Mimieuxové, která je nedobrovolně pozvána ke Goebbelsovu stolu. Zollerovi se podaří přesvědčit Goebbelse, aby se premiéra filmu konala v Emanuellině kině. O bezpečnost a hladký průchod premiéry se má starat právě Hans Landa. Po letech se tak setká se Šošanou Dreyfusovou, která teď nosí jméno Emmanuelle Mimieux a je majitelkou zmíněného biografu. Poté, co Landa provede prohlídku kina, začne Šošana společně se svým zaměstnancem a milencem Marcelem plánovat atentát na všechny německé pohlaváry, včetně samotného Hitlera během promítání filmu v jejím kině.
Kapitola 4.: Operace „Kino“
Hanebný pancharti dojdou společně s britským agentem Archibaldem Hicoxem do vesnice Nadine. Archibald Hicox a s ním Hugo Stiglitz a Wilhelm Wicki vejdou do hospody setkat se s Bridget von Hammersmark, německou herečkou a britskou špiónkou. Díky ní se dostanou k informacím o premiéře filmu v kině a začnou plánovat Operaci Kino, jejímž cílem je vyhodit do vzduchu všechny účastníky při promítání Pýchy národa. Celé plánování v malém baru naruší nejdříve skupinka opilých německý vojáků slavící narození syna jednoho z nich a poté gestapácky major. Avšak je to právě Archie Hicox, který vše zhatí úplně. Prozradí maskování panchartů a vše se zvrhne v přestřelku, kterou – se zraněním – přežije pouze Bridget von Hammersmark, zanechá však po sobě jasnou stopu. Zbytek komanda tak musí pokračovat ve svém plánu bez hlavních stavebních kamenů operace.
Kapitola 5.: Pomsta obrovské tváře
V poslední kapitole se sejdou všichni hlavní hrdinové. Právě začíná premiéra Národní pýchy. Přítomna je veškerá říšská smetánka. Hans Landa prokoukne jak zranění Bridget von Hammersmark, tak přestrojení tří panchartů. Bridget zabije a šéfa Alda Raina nechá zatknout. Frederick Zoller neustále pronásleduje Šošanu, které dojde trpělivost a mladíka zastřelí. Zollerovi se však podaří oplatit jí stejnou mincí. Hans Landa se chce stát hrdinou, který ukončí válku, a tak nechá zbylé dva pancharty provést atentát a domluví si se spojeneckou stranou beztrestnost. Atentát se vydaří, vše ještě podpoří Marcel, který celé kino podpálí. Hans Landa má být velitelem panchartů Aldem Rainem dopraven do americké zóny. Ten však celou situaci vyřeší po svém, když dohodu částečně anuluje a vyryje Landovi na hlavu hákový kříž.
O NATÁČENÍ
Kapitola první - scénář
Dlouhý zrod Hanebných parchantů nejlépe vystihují vtipy, které kolují mezi přáteli a kolegy Quentina Tarantina. Jednotlivé části příběhu se nečekaně objevovaly v běžné konverzaci Tarantina a jeho přátel. Epická špionáž “mužů s posláním” si vypůjčila název z filmu Enza Castellariho z roku 1978 s názvem Inglorious Bastards.
Castelleri, který se v novém filmu objeví v cameo roličce, k tomu říká: “Tohle je úplně jiný film, je to Quentinova věc, žádný remake, tohle je něco... - něco, co jsem já jen inspiroval.”
Producent Lawrence Bender si vzpomíná na chvíli, kdy mu Tarantino poprvé četl úryvky z Parchantů: “Je to nejméně deset let, co seděl v mé kanceláři a četl scény, které mě naprosto dostaly. Říkal jsem si, ‘Tohle musíme udělat.'” Bender si ale musel počkat. Scénář prošel v příští dekádě několika etapami. S ubíhajícími roky zůstával název stejný, ale zápletky se měnily. Tarantino si dokonce pohrával s myšlenkou, že z toho udělá televizní seriál nebo vydá jako román.
Nicméně často diskutovaný scénář se čas od času někde objevil. Eli Roth, který hraje “parchanta” Donnyho Donowitze, vzpomíná: “Moje první setkání s Hanebnými parchanty bylo v prosinci 2004, kdy mi Quentin přečetl a zahrál celý Hitlerův monolog. Bylo to poprvé, co jsem viděl to, čemu dnes říkám ´divadlo Quentina Tarantina,' tj., když čte svůj scénář a hraje všechny postavy.” Roth pokračuje, “Pamatuju si, že jsem byl úplně paf z toho, co mi přečetl. Roky mi pak volal a říkal, ‘Hele, mám novou scénu do Parchantů, pak ji ale třeba použil v Grindhouse: Auto zabiják. Asi před rokem a půl z ničeho nic řekl, ‘Opravdu chci Hanebný parchanty dokončit.'”
Na jaře 2008 to Tarantino zmínil i producentovi Benderovi. “Měl jsem radost, protože se zdálo, že mu to přináší potěšení,” vzpomíná Bender. “Nenapadlo mě ale, že je opravdu blízko konce.”
2. června 2008 dokončil Tarantino finální verzi scénáře.
Pomocná producentka Pilar Savone, která s Tarantinem spolupracuje od filmu Jackie Brown, si na chvíli, kdy dostala scénář, dobře vzpomíná: “Říkáme tomu ‘den vydání'— den, kdy dokončí scénář, my ho dostaneme a rozešleme dál. Položil ho na můj stůl, abychom udělali kopie. Pak zavolal kamarádovi a říkal mu, ‘Mám ten scénář. Dodělal jsem to. Přijď si pro jeden.' Měl dlouhý seznam lidí, kterým chtěl dát kopii. Když jsme byly téměř na konci seznamu, podívala jsem se na dívky v kanceláři, které mi pomáhaly, a bylo mi jasné, že si potřebujeme dát nějaké víno.'”
“3. června mi Quentin zavolal a Pilar mi poslala scénář,” vzpomíná producent Bender. “Zrušil jsem všechny plány. Zavřel jsem se doma a přečetl jsem si to. Pak jsem mu zavolal, že si to musím přečíst ještě jednou. Nemusím snad ani dodávat, že jsem byl uchvácený.”
Tarantino vysvětluje: “Každá kapitola filmu má mlhavě jinou podobu a jiný nádech a tón. Začátek vypadá jako spagetti western s prvky druhé světové války.”
Tvůrce speciálních efektů Greg Nicotero, který s Tarantinem spolupracuje od snímku Gauneři, byl dalším z prvních čtenářů skriptu. Mezi tím, co si myslel, že ten film bude a co bylo napsáno na těch 164 stranách, byl ohromný rozdíl. “Představoval jsem si, že tam budou působivé bojovné scény, masakr, kusy těl létající vzduchem, takže výsledek byl pro mne velké překvapení.”
Ti, kdo Tarantina znají, ví, že rád dělá filmy pro širokou škálu diváků, nejen pro Američany.
Scénář překvapil i tím, že se zde skutečné a smyšlené postavy proplétají s mimořádnou lehkostí a vytváří zajímavou realitu. Zásadní větou je první řádek scénáře, který říká ‘Kdysi dávno v nacisty okupované Francii.' Je to pohádka vyprávěná Tarantinovým stylem. Je to vymyšlený příběh, který vás provádí mimořádně zajímavou cestou.
Chtivý a nadšený Bender se s Tarantinem sešel 6. června 2008, aby probrali úskalí, která na ně čekají. Bender vzpomíná, “Mluvili jsme o scénáři a začali jsme přemýšlet, kde to točit. Zaměřili jsme se Německo a především na Berlín.”
Tarantino chtěl, aby byl film hotový na festival v Cannes v roce 2009. To byl téměř nesplnitelný termín. Bender mu k tomu řekl: “S přípravami bychom museli začít zítra a s natáčením za 3 měsíce. V Německu budeme pravděpodobně dřív, než uzavřeme smlouvy o financování. Budeme hledat herce, najímat štáb, hledat lokace, prostě dělat všechno, aniž bychom měli jasno o penězích.”
Výkonný producent Lloyd Phillips říká, “První měsíc byl šílený, všechno se dělo tak rychle. Pracoval jsem pořád dokola, cestoval v časových zónách, řešil obsazení štábu, účetní věci atd. Protože jsme věděli přesný datum, kdy se bude začínat, potřebovali jsme, aby byli všichni v plném nasazení. Bez týmu, který jsme dali dohromady, bychom to nikdy nestihli.”
Tarantino a producenti poslali scénář Bradovi Pittovi a začali dávat dohromady partičku “parchantů“.
Mezitím, co Tarantino a spol. odjeli do Německa, provedl filmový architekt David Wasco průzkum možných lokací a měl pro Tarantina připraveny stohy fotografií.
Šílený, odvážný plán příprav byl v plném proudu. 14 týdnů po ‘dnu vydání' byli Parchanti připraveni na první klapku.
Kapitola druhá - casting
Vybrání herců pro Hanebný parchanty vyžadovalo mimořádné schopnosti a trpělivost všech castingových režisérů v Paříži, Berlíně a Los Angeles. Produkce vybrala herce ze země, z které opravdu pocházela jeho filmová postava. “Je to nezvyklé, ale dnešní mezinárodní publikum je na to připravené,” říká koproducent Henning Molfenter, člen berlínského štábu.
Brad Pitt byl prvním vybraným hercem, ztvárnil hlavní postavu nadporučíka Aldo Rainea. Tarantino za ním letěl do Francie, aby mu roli nabídl. Režisér o hercovi říká: “Je skvělý. Dlouho jsme spolu chtěli pracovat a tohle bylo přesně ono. Nemohl jsem zvolit nikoho jiného.”
Diane Kruger, která se narodila v Paříži a vyrostla v Německu, ocenila mezinárodní obsazení a označila ho za osvěžující změnu pro světovou kinematografii. “Jako Evropanka jsem si to velmi ocenila. Quentin na to má dost kuráže, dodalo to filmu autentičnost. Různé jazyky mají různé melodie, je zábavné pozorovat, jak se lidé slyší, ale nerozumějí si.”
Ačkoliv byla její postava Bridget Von Hammersmark obsazena mezi posledními, Tarantinovi se Kruger okamžitě zalíbila. Výkonná producentka Erica Steinberg k tomu říká: “Diane má Quentinův smysl pro humor. Když četla ze scénáře, úplně ho dostala. Nic se nemusela učit, tomu dialogu rozuměla naprosto přesně.”
“Bylo skvělé hrát Bridget Von Hammersmark,” říká Kruger. “Je to německá filmová hvězda 40. let, něco jako Marlene Dietrich nebo Hildegard Knef. Byla výjimečná tím, že se rozhodla během války zůstat v Německu, za což ji Němci zbožňovali. Dobře zná nacistický režim, ve skutečnosti ale je ale špiónka Britů.”
Válečného hrdinu, ze kterého se stane filmová hvězda, Fredricka Zollera hraje Daniel Brühl. “Je milý, hezký a miluje filmy. Musí se hodně snažit, aby získal Shosannu a jde na to právě přes film. Nese velmi těžce, že na něj ta dívka kašle a necítí k němu žádné city ani úctu.”
Tarantino připouští, že Brühlova postava je trochu inspirovaná známým veteránem 2. světové války Audie Murphym. A stejně jako z Audie Murphyho i z Daniela Brühla se stane filmová hvězda.
Brühl se na castingu v Paříži setkal s francouzskými kandidátkami na postavu Shosanny. Mezi ním a Mélanií Laurent přeskočila okamžitá přátelská jiskra. Tato herečka a režisérka natočila film, který získal v roce 2008 Zlatou palmu na festivale v Cannes za nejlepší krátký film.
“Shosanna je důležitou postavou,” řílá Tarantino. “Jednou z největších změn v průběhu psaní scénáře - vlastně největší změnou - bylo, že v původní verzi je Shosanna pěkný zmetek. Stejně jsem to udělal is Nevěstou v Kill Billovi. Nakonec jsem ze Shosanny udělal hodnější, normální holku.”
S obsazením postavy plukovníka Hanse Landy Tarantino dlouho váhal. Když ale přišel na konkurz Christoph Waltz a začal číst scénář, Tarantino se okamžitě uklidnil, protože věděl, že našel toho pravého. O pár hodin později se navíc ukázalo, že Waltz je schopný mluvit anglicky, francouzsky a německy.
Zbytek “Parchantů” byl obsazen rychle. Til Schweiger hraje Huga Stiglitze. Jako Tarantinův dlouholetý fanda dokonce pojmenoval svoji produkční společnost Mr.Brown Entertainment po postavě z filmu Gauneři.
Na Eliho Rotha jako Donowitze Tarantino myslel Tarantino dlouho před tím než si Roth přečetl scénář. “Hotová verze scénáře mě úplně dostala. Quentin mi pak řekl, ‘Myslím, že bys byl jako Donowitz výborný.' Říkal jsem si, ‘To bude jako v Grindhousu, malá rolička. Pak jsem si to přečetl znovu a uvědomil si, že je to jedna z hlavních postav.'”
K Rothovi se přidali jeho dva kolegové ze snímku Grindouse Omar Doom a Michael Bacall. “Došlo k tomu na poslední chvíli,” říká Doom. “Quentin se rozmyslel, že budu “parchant” dva týdny před tím, než jsem musel stát na place. Bylo to skvělé překvapení na poslední chvíli.”
Německý herec Gedeon Burkhard, který hraje Wilhelma Wickiho, čekal na příležitost hrát v Hanebných parchantech roky, přesně řečeno osm let. “Poprvé jsme se setkali před devíti lety ve Vídni,” vzpomíná na setkání s Tarantinem. “Pak jsem ho potkal v Los Angeles, kde mi říkal, že píše film z druhé světové války a že tam pro mne má roli chlapa, který mluví dvěma jazyka a umí tlumočit. Pak už se o tom filmu nezmínil. A najednou jsem se dozvěděl, že je v Německu a vybírá herce pro tenhle film. Netrpělivě jsem vyčkával, jestli mě na ten konkurz pozvou. A pozvali, tu roli jsem dostal a od té doby se usmívám.”
B.J. Novak, producent a scénárista televizního seriálu The Office, si udělal přestávku a odskočil si zahrát Smithsona Utivitche. “Museli jsme zharmonizovat termíny, ale všichni věděli, že Parchanti pro mne nejsou jen práce, že je to můj sen a vytoužená zkušenost, proto se mi snažili vyjít maximálně vstříc.”
Novak roli málem nedostal kvůli své výšce; nebyl nejmenším z vybraných Parchantů, ale jeho postava je popsaná jako “Malý muž”. “Quentin mi řekl, ‘Možná nebudeš pro roli Utiviche dost malý,' což je trochu hořký kompliment. V seriálu jsou všichni vyšší než já a dělají si srandu, že jsem malý pivo. A teď mi Quentin říká, že jsem pro roli, kterou tolik chci, příliš vysoký.”
Partu Parchantů uzavírají komediant, scénárista a herec Paul Rust a Samm Levine. Eli Roth k jejich zparchantělé skupince říká, “Když slyšíte jejich příběhy, čekáte ohromné, nebezpečné zrůdy a místo toho před vámi stojí chlapci ze židovské školy.”
Tarantino neztrácel čas motivováním herců, aby se začali cítit jako “Parchanti”. Jen jim řekl: “Parchanti jednají jako Apači v situaci, o které ví, že nemůžou vyhrát. Prostě se snaží zvítězit v psychologické válce proti nacistům.”
Výčet hereckých rolí doplňují Denis Menochet jako Perrier Lapadite, Jacky Ido jako Marcel, Michael Fassbender jako filmový kritik Archie Hicox, Mike Myers jako Fenech, Rod Taylor, Sylvester Groth jako Goebbels, August Diehl hraje majora Hellstroma a Julie Dreyfus Francescu Modinu, postavu, kterou jí Tarantino napsal na míru.
Když byl výběr herců kompletní, sezval si Tarantino všechny do jedné místnosti. Vysvětlil jim, že existují dva tipy filmů o druhé světové válce. Filmy, kde je válka zachycena jako nepřekonatelná tragédie a filmy, ve kterých muži bojují a nevzdávají se do samého konce. “Řekl, že my budeme rozhodně točit tu druhou kategorii,” doplňuje “parchant” B.J. Novak.
Kapitola třetí - práce štábu
Vzhledem k minimu času měli všichni při přípravách plné ruce práce. Návrhářka kostýmů Anna Sheppard chvíli váhala, zda má vzít další projekt z doby druhé světové války, neboť v minulosti pracovala na Polanskiho Pianistovi a Spielbergově Schindlerově seznamu. Scénář ji ale ukázal, že díky Hanebným parchantům bude mít příležitost přistoupit k éře novým, neobvyklým způsobem.
Zajímavostí z natáčení je, že před začátkem poslal Tarantino Mélanii Laurent do Los Angeles, aby v jednom z místních kin získala praxi coby promítačka filmu. “Měla jsem promítat Guanery,” vzpomíná herečka. “Pustili jsme před tím hodně reklam a trailerů. Diváci neměli tušení, že jim promítám já. Bylo to skvělé. Celé to trvalo od půlnoci do tří ráno. Byla jsem tam úplně sama a krásně jsem to zvládla. Byla jsem na sebe pyšná.”
Kapitola čtvrtá - lokace
Natáčení začalo 9. října 2008 v malém německém městečku Bad Schandau, nedaleko českých hranic.
Velká část lokací byla postavena ve slavných, téměř stoletých, berlínských ateliérech Studio Babelsberg.
Natáčelo se i v samotném Berlíně, kde na některých místech jsou dodnes vidět pozůstatky války - např. díry po kulkách ve zdech.
Scény odehrávající se v lesích byly natočeny v pevnosti Hahneberg, která byla postavena v roce 1888, ale ve skutečnosti nebyla nikdy použita. Po druhé světové válce byla uzavřena a znovu otevřena až v roce 1990.
Jedna scéna z francouzského bistra se natáčela v Paříži.
Epilog
“Kdysi dávno v nacisty okupovaném Německu…” “Je jasné, že nejde o dokument,” říká Diane Kruger. “Ten film je o skupině rebelů, kteří se rozhodli, že se chtějí pomstít. Skvělé.”
Eli Roth k tomu dodává trochu adrenalinu. “Je to film Quentina Tarantina na stereoidech a speedu. Je to film z druhé světové války, ale ne o druhé světové válce. Je to rychlé, ohromující, napínavé, se všemi překvapeními, střílečkami a násilím, které od Tarantina očekáváte, ale s námětem, který jste od něj ještě neviděli.
Je to pomstychtivý film o pomstě a filmech. B.J. Novak říká, “Quentinovy filmy pro mne vždycky byly romantické. Tento je výjimečný. Je to jeho nejromantičtější příběh, protože je o filmech, které zachránily svět. Je to velmi romantické. Romantické a skvělé.”
A Tarantinův nejoblíbenější moment filmu? Přirozeně: “Líbí se mi ta síla filmů, které dokáží bojovat proti nacistům. Není to jen metafora, je to čistá realita.”
Ocenění:
Academy Awards
2010 - Christoph Waltz (Vedlejší herec)
2010 - Lawrence Bender (Nejlepší film) (nominace)
2010 - Quentin Tarantino (Režie) (nominace)
2010 - Quentin Tarantino (Původní scénář) (nominace)
2010 - Robert Richardson (Kamera) (nominace)
2010 - Sally Menke (Střih) (nominace)
2010 - Mix zvuku (nominace)
2010 - Střih zvuku (nominace)
Golden Globes
2010 - Christoph Waltz (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
2010 - Nejlepší film - drama (nominace)
2010 - Quentin Tarantino (Nejlepší režie) (nominace)
2010 - Quentin Tarantino (Nejlepší scénář) (nominace)
Cannes IFF
2009 - Christoph Waltz (Nejlepší herec)
2009 - Quentin Tarantino (Zlatá palma) (nominace)
BAFTA
2010 - Christoph Waltz (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
2010 - Quentin Tarantino (Nejlepší režie) (nominace)
2010 - Quentin Tarantino (Původní scénář) (nominace)
2010 - Robert Richardson (Nejlepší kamera) (nominace)
2010 - Nejlepší střih (nominace)
2010 - Výprava (nominace)
New York Film Critics Circle
2009 - Christoph Waltz (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
2009 - Quentin Tarantino (Nejlepší režisér) (nominace)
2009 - Quentin Tarantino (Nejlepší scénář) (nominace)
Florida Film Critics Circle Awards
2009 - Christoph Waltz (Nejlepší vedlejší herec)
Los Angeles Film Critics Association
2009 - Christoph Waltz (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
DABING
V českém znění: Michal Dlouhý - Brad Pitt (Aldo Raine), Nikola Votočková - Mélanie Laurent (Shosanna Dreyfusová), Václav Knop - Christoph Waltz (Hans Landa), Jiří Dvořák - Michael Fassbender (Archie Hicox), Ladislav Cigánek - Denis Menochet (Perrier LaPadite), Tomáš Juřička - Mike Myers (Generál Ed Fenech), Sabina Laurinová - Diane Kruger (Bridget von Hammersmark), Michal Holán - Gedeon Burkhard (Wilhelm Wicki), Radek Kuchař - August Diehl (Dieter Hellstrom), Martin Zahálka - Richard Sammel (Werner Rachtman), Ivan Jiřík - Eli Roth (Donny Donowitz), Radek Hoppe - B.J. Novak (Smithson Utivich), Pavel Vondra - Til Schweiger (Hugo Stiglitz), Pavel Šrom - Samuel L. Jackson (vypravěč), Karel Richter - Harvey Keitel (OSS velitel), Antonín Navrátil, Pavel Vondrák, Filip Švarc
Překlad: Silvie Šustrová s přihlédnutím ke knižnímu překladu Petra Zenkla
Zvuk: David Pavlíček
Produkce: Leoš Lanči
Dialogy a režie: Antonín Navrátil
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska 2009
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 27.8.2009 Bontonfilm
Premiéra USA: 21.8.2009 The Weinstein Company
Premiéra Německo: 20.8.2009 Universal Pictures Germany
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 14.12.2009 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 14.12.2009 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 14.12.2009 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 26 009 451
Tržby celkem - $ 321 500 000
Návštěvnost v ČR 247 017
Náklady (Rozpočet) - $ 70 000 000
„Hanebně zparchantělá jízda plná krve, potu, slz a touhy po pomstě.“
OBSAH
Bylo nebylo v nacisty okupované Francii… Vítejte ve Druhé světové válce podle Quentina Tarantina. Vítejte ve světě, kde historická realita ustupuje lehce brutálnímu pohádkovému vyprávění jednoho z nejkontroverznějších režisérů současnosti. On sám přitom tvrdí, že se poetika Hanebných panchartů asi nejvíc přiblížila náladě filmu, který mu udělal jméno – násilnické černočerné komedii Pulp Fiction – Historky z podsvětí.Německé vojáky ještě nepřestaly bolet nohy po smělé invazi do západní Evropy, když mladičké Shosanně (Melanie Laurent) přímo před očima německý důstojník Hans Landa (Christoph Waltz) vyvraždil členy její rodiny. Ona sama jen tak tak unikne do Paříže, kde se ukryje pod novou identitu provozovatelky biografu. Na jiném místě hákovým křížem rozkopané Evropy se pod vedením lehce zupáckého amerického poručíka Aldo Rainea (Brad Pitt) formuje neobvyklá vojenská jednotka. Úkolem jejích členů je nejen přežít na území plném nacistů a jejich přisluhovačů, ale zároveň likvidovat jejich elity a to tak efektně, že tím mezi nimi budou šířit strach a paniku. Říkají si Pancharti a právě je čeká ta nejtěžší mise, která může zcela změnit průběh války. V jednom pařížském biografu se chystá premiéra nového německého propagandistického eposu a téhle události se má účastnit řada nacistických špiček (možná i samotný Hitler). Úkolem Panchartů bude na akci proniknout a ukázat šéfům Třetí říše, jaké to je, když je člověk po smrti. Nepočítají ovšem s tím, že přímo pod světlem promítačky osnuje svůj plán pomsty za smrt blízkých osiřelá Shosanna a že když se jeden geniální plán na atentát střetne s jiným, výsledkem může být ještě geniálnější neúspěch.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tarantino ve veliké formě a zároveň snad zatím nejvíce nakloněný divákům. Své znalosti filmové historie (a "historie") sice rejža vystavuje na odiv i zde, ale tentokrát nepotřebujete s šíleným děckem z videopůjčovny držet krok, abyste se zatraceně dobře bavili (byť samozřejmě nemáte šanci nasmát se tolik co on sám). Všechny Tarantinovy trademarky jsou zde zkrátka přítomny, a bylo už o tom nabušeno spoustu úhozů a popsáno mnoho papíru, proto jenom vypíchnu, proč se mně osobně zachtělo jít do kina víc než jednou, a proč stále pošilhávám po DVD. Předně jsou tu vynikající postavy, a považte, včetně Diane Kruger a Eli Rotha výtečně zahrané. Samozřejmě umřete smíchy z Brada Pitta, budete se uchechtávat Tilu Schweigerovi, a za srdce (případně jiné orgány) vás bude brát oslnivá Mélanie Laurent, ale stejně zůstanete nejvíc nakřivo z Christopha Waltze, který létá z jedné polohy do druhé rychleji než míček ve finále mistrovství světa ve stolním tenise, a stejně tak dokáže měnit i tempo a způsob svého chování. Noch einmal k francouzské krásce - David Bowie, rudé šaty a mistrovská kamera vám vyrazí dech a budete škemrat o ten správný plakát ještě daleko víc než u Kill Billa (btw tam šlo o tři velmi "bad bad" girls a jednoho boye seřazené před kaplí zády do kamery, muhehe). No a pak je tu ještě ta skupinka malých rolí typu nacistických pohlavárů, která je taky dost vydařená, byť ve zcela jiném duchu než zbytek osazenstva (všichni by mohli obstát v testu reálnosti, ale takoví Adolf s Josefem jsou prostě karikatury). A stejně na něco zapomínám, i když se ještě otřu o opět perfektně vybranou hudbu a v různých odstínech černé barvený humor, protože je tu toho prostě spousta. Aby také ne - dvě a půl hodiny je víc než slušný prostor. A ke cti pana Tarantina je nutno podotknout, že vám to tak opravdu nepřijde, a snesli byste to určitě ještě o něco delší. Takže je jasné, že do toho půjdu a řeknu, že tohle je zatím nejlepší Tarantino (Gemini) 5*
Quentin Tarantino si to natočil podle sebe. Ze začátku je to hodně dobrý, ale časem je to nesmysl, co natočil člověk, který má rád filmy. Také je to znát. Pár scén je tam totiž neskutečně ujetých a dost divných, když si uvědomím, na jaký film, z jaké doby, a o čem, koukám. Jedna z výhod ale jsou herecké výkony. Hlavně Brad Pitt a Til Schweiger. Ale i přes ty fantastické herecké výkony je ve filmu až moc uměle navozená atmosféra. Například když sleduju desetiminutovou scénu, kdy napětí by se dalo krájet. Napětí ve smyslu, že Tarantino je přehnaný fanoušek filmů, ví se to o něm, také točí filmy pro fanoušky, obsahující to, co u filmů on má nejradši, tedy napětí, umělé napětí. A že tam těhlech scén je hrozně moc. Krom toho tyhle scény jsou podpořeny westernovou muzikou a to vypadá fakt hrozně. Kombinace Pulp Fiction, westernů a druhé světové války. Zase mě to nebavilo, ale vidět jsem to chtěl. Mohlo to být zajímavé. Bylo jednoduchý sledovat, jak Amík točí, ne válečný, ale akční film, který si dělá prdel z války. Pro diváky, Američany, kteří to žerou především, to vypomáhá vysvětlivkama a dělá si z toho něco, co to nebylo a nikdy nebude. Je vidět, že sám válku nikdy nezažil. A jestli jo, tak by v tý válce hrál asi takovou roli jako Til Schweiger v tomhle filmu, minimálně. (Malarkey) 3*
Mám chuť napsat, že IB jsou nejlepší Tarantinův film. Bohužel sebelépe natočený a napsaný pancharti nedokáží překonat mé opojné pocity/dojmy/emoce ze stylově nabušeného Kill Billa. Pancharti jsou opravdu skvělá, neakční, podívaná založená na postavách s neskutečnými dialogy, za které si QT zaslouží neskutečný potlesk a to především v dnešní době, kdy jsou dialogy často jen omáčkou okolo efektů... Krom toho Tarantino dostává z každého herce maximum a u některých se tomu těžko věří (Diane Kruger promine mé nadávky po Troyi a naopak Mélanie Laurent, Christoph Waltz s Pittem jsou neskuteční). Rozdělení do kapitol není špatné, i když možná trochu zbytečné (a název sem QT dal asi jen pro fanoušky, kterým kdysi něco jako IB slíbil:)) jinak tu pancharti příliš nejsou...). Celkově na mě nejlépe působila úchvatná první kapitola, která až do scény v baru představovala výrazný vrchol celého filmu. Potěšilo však také závěr, v kterém se konečně všichni normálně smýšlející dočkali... Přesto to na 5* prostě není. Film ve mě totiž vůbec nic nezanechal a přestože mě bavil, prakticky celých 153 minut, nemám důvod se na něj nejen dívat znovu, ale nějak výrazně na něj vzpomínat. Technicky úžasná záležitost v krásném prostředí s nutnou dávkou nadhledu a scénářem na Oscara, ale to je tak všechno... Třešnička na dortu mi chybí. PS: je to lepší film než jednička Kill Billa, ale to hodnocení prostě výš nejde...(Djkoma) 4*
VELKÁ RECENZE
Mohl bych teď být sám za pancharta a vzpomenout na to, jak nám před lety Tarantino sliboval válečný film s Willisem, Stallonem a Schwarzeneggerem. Jenže pak začal ve filmech, po vzoru svých tiskovek, víc kecat a míň jednat. V důsledku toho jsou Hanební pancharti nikoliv akční vypalovačkou, ale dvouapůlhodinovou konverzační exhibicí. Na válečný Pancharty se zmíněným obsazením si tedy počkejte do Expendables. Do kina ale můžete vyrazit příští týden bez obav. Tarantino se totiž... ehm... zas jednou překonal.
V řeči pragmatičtějších fanoušků to ale znamená "pouze" to, že Pancharti jsou lepší než Auto zabiják. O absenci ukecaných hysterek, postprodukčně přidaných šrámů a fetiš dolních končetin. Svých vrcholů z devadesátek však Tarantino pravděpodobně jen tak nedosáhne, jednoduše proto, že si natáčení filmů a psaní scénářů přílíš užívá, než aby přišel s pořádným dějem a pečlivě profilovanými postavami. Zatímco v komiksovém Kill Billovi nabídl jen črty postav, tady jde rovnou o karikatury, obydlující svět bez pravidel a vnitřní tenze. Oblíbené kapitoly jsou poskládány chronologicky, takže jediným Quentinovým štítem zůstává nadsázka. Ta by fungovala, kdyby všechny scény a postavy držely stejný krok. A občas taky hubu. Ačkoliv jsou dialogy vysoustružené jistou rukou, stopáž 150 minut vráží do centra trpělivosti rozžhavené ocelové hřeby - a kroutí s nimi. Úvodní scéně to odpustíte, protože se v ní objevuje nejzajímavější postava (Lovec Židů Hans Landa v bezchybném podání Christopha Waltze) a příslib vážně míněné žánrovky (revenge flick).
Jenže... druhá kapitola otevře s jednotkou Alda Raina (Brad Pitt). Její šéf i jednotliví členové mají inteligenci kulečníkové koule. Vždycky někam vrazí a všechno tam vymlátí. Tenhle ostrý kontrast by měl skvěle fungovat ve vzájemných scénách, ale i samotná jednotka je složená z tak odlišných váhových kategorií (směšně přehrávající Pitt vs. otřesný Eli Roth vs. vynikající, leč upozaděný Til Schweiger), že se v každé scéně rozpadá po první hlášce. Místo akčních scén je Tarantino rámuje do těžce uvěřitelných situací, které by možná byly komické, kdyby nebyly tak natahované. Desetiminutový detektivní dialog s postavami z pulpové literatury, kterým byste hákenkrojc na uniformě nevěřili ani na kilometr daleko? Je zázrak, že to drží pohromadě, ale zároveň výsměch ostatním scénám, ve kterých se objevuje právě Hans Landa nebo pomstychtivá Shosanna (Melanie Laurent) z úvodu.
Člověk má skoro pocit, že kdyby se odříznula většina scén s Pittovými parťáky, zůstal by velestylový válečný film s komorním rozjezdem a velkofilmovou koncovkou. Cesta za pomstou, která je upřímnější a zábavnější než oba Kill Bill pokusy o plundrování archivů. Tedy ne že by si tu Tarantino nehrál na Leoneho a nepoužíval cizí soundtracky. Jen je tentokrát celá ta audiovizuální nadílka mnohem víc "jeho". Jako by se pozérství v dobovém filmu omezilo jen na rozšafné dialogy a neustále lpění na přiblblém Pittově přízvuku (nebo bizarním castingu - viz Mike Myers jako spojenecký generál).
Na výsledek je tedy radost pohledět, občas je radost ho poslouchat, ale tak či onak ho musíte místy vyloženě prosedět. Pro fanoušky hodnověrných válečných filmů to může být peklo, pro zanícené tarantinovce naopak ráj na Zemi. Až tržby prozradí, jestli se režisérovo ego povede přibrzdit dalším propadem zájmu diváků (vzhledem k Pittově účasti a trailerům, které klamou tělem a slibují akci, ale spíš ne). Producenti mu evidentně obojek utahovat nehodlají. Weinsteini chtěli snímek zkrátit o čtyřicet minut, ale nakonec od svého požadavku ustoupili. Trestuhodná chyba. Co mohlo být sice lehce povrchní, ale zábavnou válečnou historkou, se nafouklo do dalšího festivalu slovních (a občas i krevních) průtrží.
Není důvod se do Panchartů opírat přespříliš, ve filmografii budou fungovat jako setrvačné dílo, v Tarantinově portfoliu ani ve vaší poličce neudělají ostudu. Ale plýtvat superlativy? Zůstává jen u zbožného přání, které se občas naplní v hereckých výkonech Christopha Waltze a Melanie Laurent. Ti dva jsou jako opuštěné ostrůvky, připomínající Tarantinovu dávnou velikost. Postavy z masa a kostí, postavy s "příběhem", který se dostává pod kůži. Věčná škoda, že navzdory tomu, že stráví na plátně víc času, nakonec pouze přihrávají Pittovi a jeho (kulečníkovým) koulím.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Podobně jako u jiných filmů Quentina Tarantina, i zde došlo na systematické kapitolování.
Kapitola 1.: Bylo nebylo ... v nacisty okupované Francii
Do rodiny statkáře LaPadita přijde Hans Landa – známý lovec Židů, který hledá jednu ukrytou židovskou rodinu. Pod nátlakem nakonec LaPadite vyzradí skrýš hledané rodiny, která je následně zmasakrována Landovými vojáky. Zachránit se podaří pouze jediné – mladé a krásné Šošaně.
Kapitola 2.: Hanebný pancharti
Aldo Raine shání vojáky do svého týmu – zabijáků nacistů. Dá dohromady elitní komando zabijáků, které se zakrátko stane známé po celém Německu. Toto komando nahání hrůzu i samotnému Vůdci. Výměnou za informace o rozmístění německých jednotek ušetří pancharti jednoho vojáka, který Vůdci podá svědectví o tomto komandu a ten se tak ujistí, že se nejedná o pouhou legendu.
Kapitola 3.: Německá noc v Paříži
Frederick Zoller, německý válečný hrdina a nyní i hvězda nejnovějšího Goebbelsova propagandistického filmu „Pýcha národa“ (ve skutečnosti režíroval Eli Roth, který zde hraje Donnyho Donowitze, mj. režisér Hostelu), se zakoukal do mladé majitelky kina Emmanuelle Mimieuxové, která je nedobrovolně pozvána ke Goebbelsovu stolu. Zollerovi se podaří přesvědčit Goebbelse, aby se premiéra filmu konala v Emanuellině kině. O bezpečnost a hladký průchod premiéry se má starat právě Hans Landa. Po letech se tak setká se Šošanou Dreyfusovou, která teď nosí jméno Emmanuelle Mimieux a je majitelkou zmíněného biografu. Poté, co Landa provede prohlídku kina, začne Šošana společně se svým zaměstnancem a milencem Marcelem plánovat atentát na všechny německé pohlaváry, včetně samotného Hitlera během promítání filmu v jejím kině.
Kapitola 4.: Operace „Kino“
Hanebný pancharti dojdou společně s britským agentem Archibaldem Hicoxem do vesnice Nadine. Archibald Hicox a s ním Hugo Stiglitz a Wilhelm Wicki vejdou do hospody setkat se s Bridget von Hammersmark, německou herečkou a britskou špiónkou. Díky ní se dostanou k informacím o premiéře filmu v kině a začnou plánovat Operaci Kino, jejímž cílem je vyhodit do vzduchu všechny účastníky při promítání Pýchy národa. Celé plánování v malém baru naruší nejdříve skupinka opilých německý vojáků slavící narození syna jednoho z nich a poté gestapácky major. Avšak je to právě Archie Hicox, který vše zhatí úplně. Prozradí maskování panchartů a vše se zvrhne v přestřelku, kterou – se zraněním – přežije pouze Bridget von Hammersmark, zanechá však po sobě jasnou stopu. Zbytek komanda tak musí pokračovat ve svém plánu bez hlavních stavebních kamenů operace.
Kapitola 5.: Pomsta obrovské tváře
V poslední kapitole se sejdou všichni hlavní hrdinové. Právě začíná premiéra Národní pýchy. Přítomna je veškerá říšská smetánka. Hans Landa prokoukne jak zranění Bridget von Hammersmark, tak přestrojení tří panchartů. Bridget zabije a šéfa Alda Raina nechá zatknout. Frederick Zoller neustále pronásleduje Šošanu, které dojde trpělivost a mladíka zastřelí. Zollerovi se však podaří oplatit jí stejnou mincí. Hans Landa se chce stát hrdinou, který ukončí válku, a tak nechá zbylé dva pancharty provést atentát a domluví si se spojeneckou stranou beztrestnost. Atentát se vydaří, vše ještě podpoří Marcel, který celé kino podpálí. Hans Landa má být velitelem panchartů Aldem Rainem dopraven do americké zóny. Ten však celou situaci vyřeší po svém, když dohodu částečně anuluje a vyryje Landovi na hlavu hákový kříž.
O NATÁČENÍ
Kapitola první - scénář
Dlouhý zrod Hanebných parchantů nejlépe vystihují vtipy, které kolují mezi přáteli a kolegy Quentina Tarantina. Jednotlivé části příběhu se nečekaně objevovaly v běžné konverzaci Tarantina a jeho přátel. Epická špionáž “mužů s posláním” si vypůjčila název z filmu Enza Castellariho z roku 1978 s názvem Inglorious Bastards.
Castelleri, který se v novém filmu objeví v cameo roličce, k tomu říká: “Tohle je úplně jiný film, je to Quentinova věc, žádný remake, tohle je něco... - něco, co jsem já jen inspiroval.”
Producent Lawrence Bender si vzpomíná na chvíli, kdy mu Tarantino poprvé četl úryvky z Parchantů: “Je to nejméně deset let, co seděl v mé kanceláři a četl scény, které mě naprosto dostaly. Říkal jsem si, ‘Tohle musíme udělat.'” Bender si ale musel počkat. Scénář prošel v příští dekádě několika etapami. S ubíhajícími roky zůstával název stejný, ale zápletky se měnily. Tarantino si dokonce pohrával s myšlenkou, že z toho udělá televizní seriál nebo vydá jako román.
Nicméně často diskutovaný scénář se čas od času někde objevil. Eli Roth, který hraje “parchanta” Donnyho Donowitze, vzpomíná: “Moje první setkání s Hanebnými parchanty bylo v prosinci 2004, kdy mi Quentin přečetl a zahrál celý Hitlerův monolog. Bylo to poprvé, co jsem viděl to, čemu dnes říkám ´divadlo Quentina Tarantina,' tj., když čte svůj scénář a hraje všechny postavy.” Roth pokračuje, “Pamatuju si, že jsem byl úplně paf z toho, co mi přečetl. Roky mi pak volal a říkal, ‘Hele, mám novou scénu do Parchantů, pak ji ale třeba použil v Grindhouse: Auto zabiják. Asi před rokem a půl z ničeho nic řekl, ‘Opravdu chci Hanebný parchanty dokončit.'”
Na jaře 2008 to Tarantino zmínil i producentovi Benderovi. “Měl jsem radost, protože se zdálo, že mu to přináší potěšení,” vzpomíná Bender. “Nenapadlo mě ale, že je opravdu blízko konce.”
2. června 2008 dokončil Tarantino finální verzi scénáře.
Pomocná producentka Pilar Savone, která s Tarantinem spolupracuje od filmu Jackie Brown, si na chvíli, kdy dostala scénář, dobře vzpomíná: “Říkáme tomu ‘den vydání'— den, kdy dokončí scénář, my ho dostaneme a rozešleme dál. Položil ho na můj stůl, abychom udělali kopie. Pak zavolal kamarádovi a říkal mu, ‘Mám ten scénář. Dodělal jsem to. Přijď si pro jeden.' Měl dlouhý seznam lidí, kterým chtěl dát kopii. Když jsme byly téměř na konci seznamu, podívala jsem se na dívky v kanceláři, které mi pomáhaly, a bylo mi jasné, že si potřebujeme dát nějaké víno.'”
“3. června mi Quentin zavolal a Pilar mi poslala scénář,” vzpomíná producent Bender. “Zrušil jsem všechny plány. Zavřel jsem se doma a přečetl jsem si to. Pak jsem mu zavolal, že si to musím přečíst ještě jednou. Nemusím snad ani dodávat, že jsem byl uchvácený.”
Tarantino vysvětluje: “Každá kapitola filmu má mlhavě jinou podobu a jiný nádech a tón. Začátek vypadá jako spagetti western s prvky druhé světové války.”
Tvůrce speciálních efektů Greg Nicotero, který s Tarantinem spolupracuje od snímku Gauneři, byl dalším z prvních čtenářů skriptu. Mezi tím, co si myslel, že ten film bude a co bylo napsáno na těch 164 stranách, byl ohromný rozdíl. “Představoval jsem si, že tam budou působivé bojovné scény, masakr, kusy těl létající vzduchem, takže výsledek byl pro mne velké překvapení.”
Ti, kdo Tarantina znají, ví, že rád dělá filmy pro širokou škálu diváků, nejen pro Američany.
Scénář překvapil i tím, že se zde skutečné a smyšlené postavy proplétají s mimořádnou lehkostí a vytváří zajímavou realitu. Zásadní větou je první řádek scénáře, který říká ‘Kdysi dávno v nacisty okupované Francii.' Je to pohádka vyprávěná Tarantinovým stylem. Je to vymyšlený příběh, který vás provádí mimořádně zajímavou cestou.
Chtivý a nadšený Bender se s Tarantinem sešel 6. června 2008, aby probrali úskalí, která na ně čekají. Bender vzpomíná, “Mluvili jsme o scénáři a začali jsme přemýšlet, kde to točit. Zaměřili jsme se Německo a především na Berlín.”
Tarantino chtěl, aby byl film hotový na festival v Cannes v roce 2009. To byl téměř nesplnitelný termín. Bender mu k tomu řekl: “S přípravami bychom museli začít zítra a s natáčením za 3 měsíce. V Německu budeme pravděpodobně dřív, než uzavřeme smlouvy o financování. Budeme hledat herce, najímat štáb, hledat lokace, prostě dělat všechno, aniž bychom měli jasno o penězích.”
Výkonný producent Lloyd Phillips říká, “První měsíc byl šílený, všechno se dělo tak rychle. Pracoval jsem pořád dokola, cestoval v časových zónách, řešil obsazení štábu, účetní věci atd. Protože jsme věděli přesný datum, kdy se bude začínat, potřebovali jsme, aby byli všichni v plném nasazení. Bez týmu, který jsme dali dohromady, bychom to nikdy nestihli.”
Tarantino a producenti poslali scénář Bradovi Pittovi a začali dávat dohromady partičku “parchantů“.
Mezitím, co Tarantino a spol. odjeli do Německa, provedl filmový architekt David Wasco průzkum možných lokací a měl pro Tarantina připraveny stohy fotografií.
Šílený, odvážný plán příprav byl v plném proudu. 14 týdnů po ‘dnu vydání' byli Parchanti připraveni na první klapku.
Kapitola druhá - casting
Vybrání herců pro Hanebný parchanty vyžadovalo mimořádné schopnosti a trpělivost všech castingových režisérů v Paříži, Berlíně a Los Angeles. Produkce vybrala herce ze země, z které opravdu pocházela jeho filmová postava. “Je to nezvyklé, ale dnešní mezinárodní publikum je na to připravené,” říká koproducent Henning Molfenter, člen berlínského štábu.
Brad Pitt byl prvním vybraným hercem, ztvárnil hlavní postavu nadporučíka Aldo Rainea. Tarantino za ním letěl do Francie, aby mu roli nabídl. Režisér o hercovi říká: “Je skvělý. Dlouho jsme spolu chtěli pracovat a tohle bylo přesně ono. Nemohl jsem zvolit nikoho jiného.”
Diane Kruger, která se narodila v Paříži a vyrostla v Německu, ocenila mezinárodní obsazení a označila ho za osvěžující změnu pro světovou kinematografii. “Jako Evropanka jsem si to velmi ocenila. Quentin na to má dost kuráže, dodalo to filmu autentičnost. Různé jazyky mají různé melodie, je zábavné pozorovat, jak se lidé slyší, ale nerozumějí si.”
Ačkoliv byla její postava Bridget Von Hammersmark obsazena mezi posledními, Tarantinovi se Kruger okamžitě zalíbila. Výkonná producentka Erica Steinberg k tomu říká: “Diane má Quentinův smysl pro humor. Když četla ze scénáře, úplně ho dostala. Nic se nemusela učit, tomu dialogu rozuměla naprosto přesně.”
“Bylo skvělé hrát Bridget Von Hammersmark,” říká Kruger. “Je to německá filmová hvězda 40. let, něco jako Marlene Dietrich nebo Hildegard Knef. Byla výjimečná tím, že se rozhodla během války zůstat v Německu, za což ji Němci zbožňovali. Dobře zná nacistický režim, ve skutečnosti ale je ale špiónka Britů.”
Válečného hrdinu, ze kterého se stane filmová hvězda, Fredricka Zollera hraje Daniel Brühl. “Je milý, hezký a miluje filmy. Musí se hodně snažit, aby získal Shosannu a jde na to právě přes film. Nese velmi těžce, že na něj ta dívka kašle a necítí k němu žádné city ani úctu.”
Tarantino připouští, že Brühlova postava je trochu inspirovaná známým veteránem 2. světové války Audie Murphym. A stejně jako z Audie Murphyho i z Daniela Brühla se stane filmová hvězda.
Brühl se na castingu v Paříži setkal s francouzskými kandidátkami na postavu Shosanny. Mezi ním a Mélanií Laurent přeskočila okamžitá přátelská jiskra. Tato herečka a režisérka natočila film, který získal v roce 2008 Zlatou palmu na festivale v Cannes za nejlepší krátký film.
“Shosanna je důležitou postavou,” řílá Tarantino. “Jednou z největších změn v průběhu psaní scénáře - vlastně největší změnou - bylo, že v původní verzi je Shosanna pěkný zmetek. Stejně jsem to udělal is Nevěstou v Kill Billovi. Nakonec jsem ze Shosanny udělal hodnější, normální holku.”
S obsazením postavy plukovníka Hanse Landy Tarantino dlouho váhal. Když ale přišel na konkurz Christoph Waltz a začal číst scénář, Tarantino se okamžitě uklidnil, protože věděl, že našel toho pravého. O pár hodin později se navíc ukázalo, že Waltz je schopný mluvit anglicky, francouzsky a německy.
Zbytek “Parchantů” byl obsazen rychle. Til Schweiger hraje Huga Stiglitze. Jako Tarantinův dlouholetý fanda dokonce pojmenoval svoji produkční společnost Mr.Brown Entertainment po postavě z filmu Gauneři.
Na Eliho Rotha jako Donowitze Tarantino myslel Tarantino dlouho před tím než si Roth přečetl scénář. “Hotová verze scénáře mě úplně dostala. Quentin mi pak řekl, ‘Myslím, že bys byl jako Donowitz výborný.' Říkal jsem si, ‘To bude jako v Grindhousu, malá rolička. Pak jsem si to přečetl znovu a uvědomil si, že je to jedna z hlavních postav.'”
K Rothovi se přidali jeho dva kolegové ze snímku Grindouse Omar Doom a Michael Bacall. “Došlo k tomu na poslední chvíli,” říká Doom. “Quentin se rozmyslel, že budu “parchant” dva týdny před tím, než jsem musel stát na place. Bylo to skvělé překvapení na poslední chvíli.”
Německý herec Gedeon Burkhard, který hraje Wilhelma Wickiho, čekal na příležitost hrát v Hanebných parchantech roky, přesně řečeno osm let. “Poprvé jsme se setkali před devíti lety ve Vídni,” vzpomíná na setkání s Tarantinem. “Pak jsem ho potkal v Los Angeles, kde mi říkal, že píše film z druhé světové války a že tam pro mne má roli chlapa, který mluví dvěma jazyka a umí tlumočit. Pak už se o tom filmu nezmínil. A najednou jsem se dozvěděl, že je v Německu a vybírá herce pro tenhle film. Netrpělivě jsem vyčkával, jestli mě na ten konkurz pozvou. A pozvali, tu roli jsem dostal a od té doby se usmívám.”
B.J. Novak, producent a scénárista televizního seriálu The Office, si udělal přestávku a odskočil si zahrát Smithsona Utivitche. “Museli jsme zharmonizovat termíny, ale všichni věděli, že Parchanti pro mne nejsou jen práce, že je to můj sen a vytoužená zkušenost, proto se mi snažili vyjít maximálně vstříc.”
Novak roli málem nedostal kvůli své výšce; nebyl nejmenším z vybraných Parchantů, ale jeho postava je popsaná jako “Malý muž”. “Quentin mi řekl, ‘Možná nebudeš pro roli Utiviche dost malý,' což je trochu hořký kompliment. V seriálu jsou všichni vyšší než já a dělají si srandu, že jsem malý pivo. A teď mi Quentin říká, že jsem pro roli, kterou tolik chci, příliš vysoký.”
Partu Parchantů uzavírají komediant, scénárista a herec Paul Rust a Samm Levine. Eli Roth k jejich zparchantělé skupince říká, “Když slyšíte jejich příběhy, čekáte ohromné, nebezpečné zrůdy a místo toho před vámi stojí chlapci ze židovské školy.”
Tarantino neztrácel čas motivováním herců, aby se začali cítit jako “Parchanti”. Jen jim řekl: “Parchanti jednají jako Apači v situaci, o které ví, že nemůžou vyhrát. Prostě se snaží zvítězit v psychologické válce proti nacistům.”
Výčet hereckých rolí doplňují Denis Menochet jako Perrier Lapadite, Jacky Ido jako Marcel, Michael Fassbender jako filmový kritik Archie Hicox, Mike Myers jako Fenech, Rod Taylor, Sylvester Groth jako Goebbels, August Diehl hraje majora Hellstroma a Julie Dreyfus Francescu Modinu, postavu, kterou jí Tarantino napsal na míru.
Když byl výběr herců kompletní, sezval si Tarantino všechny do jedné místnosti. Vysvětlil jim, že existují dva tipy filmů o druhé světové válce. Filmy, kde je válka zachycena jako nepřekonatelná tragédie a filmy, ve kterých muži bojují a nevzdávají se do samého konce. “Řekl, že my budeme rozhodně točit tu druhou kategorii,” doplňuje “parchant” B.J. Novak.
Kapitola třetí - práce štábu
Vzhledem k minimu času měli všichni při přípravách plné ruce práce. Návrhářka kostýmů Anna Sheppard chvíli váhala, zda má vzít další projekt z doby druhé světové války, neboť v minulosti pracovala na Polanskiho Pianistovi a Spielbergově Schindlerově seznamu. Scénář ji ale ukázal, že díky Hanebným parchantům bude mít příležitost přistoupit k éře novým, neobvyklým způsobem.
Zajímavostí z natáčení je, že před začátkem poslal Tarantino Mélanii Laurent do Los Angeles, aby v jednom z místních kin získala praxi coby promítačka filmu. “Měla jsem promítat Guanery,” vzpomíná herečka. “Pustili jsme před tím hodně reklam a trailerů. Diváci neměli tušení, že jim promítám já. Bylo to skvělé. Celé to trvalo od půlnoci do tří ráno. Byla jsem tam úplně sama a krásně jsem to zvládla. Byla jsem na sebe pyšná.”
Kapitola čtvrtá - lokace
Natáčení začalo 9. října 2008 v malém německém městečku Bad Schandau, nedaleko českých hranic.
Velká část lokací byla postavena ve slavných, téměř stoletých, berlínských ateliérech Studio Babelsberg.
Natáčelo se i v samotném Berlíně, kde na některých místech jsou dodnes vidět pozůstatky války - např. díry po kulkách ve zdech.
Scény odehrávající se v lesích byly natočeny v pevnosti Hahneberg, která byla postavena v roce 1888, ale ve skutečnosti nebyla nikdy použita. Po druhé světové válce byla uzavřena a znovu otevřena až v roce 1990.
Jedna scéna z francouzského bistra se natáčela v Paříži.
Epilog
“Kdysi dávno v nacisty okupovaném Německu…” “Je jasné, že nejde o dokument,” říká Diane Kruger. “Ten film je o skupině rebelů, kteří se rozhodli, že se chtějí pomstít. Skvělé.”
Eli Roth k tomu dodává trochu adrenalinu. “Je to film Quentina Tarantina na stereoidech a speedu. Je to film z druhé světové války, ale ne o druhé světové válce. Je to rychlé, ohromující, napínavé, se všemi překvapeními, střílečkami a násilím, které od Tarantina očekáváte, ale s námětem, který jste od něj ještě neviděli.
Je to pomstychtivý film o pomstě a filmech. B.J. Novak říká, “Quentinovy filmy pro mne vždycky byly romantické. Tento je výjimečný. Je to jeho nejromantičtější příběh, protože je o filmech, které zachránily svět. Je to velmi romantické. Romantické a skvělé.”
A Tarantinův nejoblíbenější moment filmu? Přirozeně: “Líbí se mi ta síla filmů, které dokáží bojovat proti nacistům. Není to jen metafora, je to čistá realita.”
Ocenění:
Academy Awards
2010 - Christoph Waltz (Vedlejší herec)
2010 - Lawrence Bender (Nejlepší film) (nominace)
2010 - Quentin Tarantino (Režie) (nominace)
2010 - Quentin Tarantino (Původní scénář) (nominace)
2010 - Robert Richardson (Kamera) (nominace)
2010 - Sally Menke (Střih) (nominace)
2010 - Mix zvuku (nominace)
2010 - Střih zvuku (nominace)
Golden Globes
2010 - Christoph Waltz (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
2010 - Nejlepší film - drama (nominace)
2010 - Quentin Tarantino (Nejlepší režie) (nominace)
2010 - Quentin Tarantino (Nejlepší scénář) (nominace)
Cannes IFF
2009 - Christoph Waltz (Nejlepší herec)
2009 - Quentin Tarantino (Zlatá palma) (nominace)
BAFTA
2010 - Christoph Waltz (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
2010 - Quentin Tarantino (Nejlepší režie) (nominace)
2010 - Quentin Tarantino (Původní scénář) (nominace)
2010 - Robert Richardson (Nejlepší kamera) (nominace)
2010 - Nejlepší střih (nominace)
2010 - Výprava (nominace)
New York Film Critics Circle
2009 - Christoph Waltz (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
2009 - Quentin Tarantino (Nejlepší režisér) (nominace)
2009 - Quentin Tarantino (Nejlepší scénář) (nominace)
Florida Film Critics Circle Awards
2009 - Christoph Waltz (Nejlepší vedlejší herec)
Los Angeles Film Critics Association
2009 - Christoph Waltz (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
DABING
V českém znění: Michal Dlouhý - Brad Pitt (Aldo Raine), Nikola Votočková - Mélanie Laurent (Shosanna Dreyfusová), Václav Knop - Christoph Waltz (Hans Landa), Jiří Dvořák - Michael Fassbender (Archie Hicox), Ladislav Cigánek - Denis Menochet (Perrier LaPadite), Tomáš Juřička - Mike Myers (Generál Ed Fenech), Sabina Laurinová - Diane Kruger (Bridget von Hammersmark), Michal Holán - Gedeon Burkhard (Wilhelm Wicki), Radek Kuchař - August Diehl (Dieter Hellstrom), Martin Zahálka - Richard Sammel (Werner Rachtman), Ivan Jiřík - Eli Roth (Donny Donowitz), Radek Hoppe - B.J. Novak (Smithson Utivich), Pavel Vondra - Til Schweiger (Hugo Stiglitz), Pavel Šrom - Samuel L. Jackson (vypravěč), Karel Richter - Harvey Keitel (OSS velitel), Antonín Navrátil, Pavel Vondrák, Filip Švarc
Překlad: Silvie Šustrová s přihlédnutím ke knižnímu překladu Petra Zenkla
Zvuk: David Pavlíček
Produkce: Leoš Lanči
Dialogy a režie: Antonín Navrátil
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska 2009
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 27.8.2009 Bontonfilm
Premiéra USA: 21.8.2009 The Weinstein Company
Premiéra Německo: 20.8.2009 Universal Pictures Germany
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 14.12.2009 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 14.12.2009 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 14.12.2009 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 26 009 451
Tržby celkem - $ 321 500 000
Návštěvnost v ČR 247 017
Náklady (Rozpočet) - $ 70 000 000
ROZLIŠENÍ Blu-ray
16:9 / 1920x1080p (FULL HD) / 2.35:1
český 5.1, anglický DTS-HD Master Audio 5.1, portugalský 5.1, maďarský 5.1, španělský 5.1, polský 5.1 VO, ruský 5.1, thajský 5.1
české, anglické, bulharské, hebrejské, chorvatské, islandské, maďarské, polské, portugalské, rumunské, ruské, řecké, španělské, thajské
Tvůrci a herci
Quentin Tarantino (Režie), Lawrence Bender (Produkce), Robert Richardson (Hudba), Robert Richardson (Kamera), Sally Menke (Střih), Johanna Ray (Casting), Jenny Jue (Casting), David Wasco (Scénografie), Anna B. Sheppard (Kostýmy), Wylie Stateman (Zvuk), Jean Ann Black (Masky), Quentin Tarantino (Scénář), Brad Pitt (Herec), Mélanie Laurent (Herec), Christoph Waltz (Herec), Eli Roth (Herec), Michael Fassbender (Herec), Diane Kruger (Herec), Daniel Brühl (Herec), Til Schweiger (Herec), Gedeon Burkhard (Herec), Jacky Ido (Herec), B. J. Novak (Herec), Omar Doom (Herec), August Diehl (Herec), Denis Menochet (Herec), Sylvester Groth (Herec), Martin Wuttke (Herec), Mike Myers (Herec), Julie Dreyfus (Herec), Richard Sammel (Herec), Alexander Fehling (Herec), Rod Taylor (Herec), Sönke Möhring (Herec), Samm Levine (Herec), Paul Rust (Herec), Michael Bacall (Herec), Arndt Schwering-Sohnrey (Herec), Ken Duken (Herec), Volker Michalowski (Herec), Christian Berkel (Herec), Anne-Sophie Franck (Herec), Léa Seydoux (Herec), Ludger Pistor (Herec), Jana Pallaske (Herec), Rainer Bock (Herec), Sebastian Hülk (Herec), Carlos Fidel (Herec), Bo Svenson (Herec), Enzo G. Castellari (Herec), Michael August (Herec), Samuel L. Jackson (Herec), Harvey Keitel (Herec), Gregory Nicotero (Herec), Quentin Tarantino (Herec), Brendan Potter (Herec), Andrew Napier (Herec), André Penvern (Herec), Eva Löbau (Herec), Michael Kranz (Herec)
2009/153/USA, Německo/Dobrodružný, Válečný, Drama
Zajímavost k filmu
- Do výsledného střihu se nedostala cela řada scén, například původ Baribalovi (Eli Roth) pálky, či jak Aldo Raine (Brad Pitt) přišel ke své jizvě na krku.
- Postava Francescy Mondino (Julie Dreyfus), přítelkyně doktora Goebbelse (Sylvester Groth), byla založena na Lídě Baarové, která též měla s Goebbelsem milostný poměr.
- Slovo "hanební" nebo "hanebný" nezazní ve filmu ani jednou.
- Plukovník Hans Landa (Christoph Waltz) nazývá všechny německé vojáky s nižší hodností jako "Herman".
- Roli otce Shosanny Dreyfus (Mélanie Laurent) si zahrál švýcarský herec Patrick Elias, jehož tetou byla Anna Franková.
- Quentin Tarantino o scéně ve francouzké hospůdce řekl, že "je filmem Gauneři (1992) v kostce".
- Ve filmu zazní píseň "Putting Out The Fire", kterou složily David Bowie a Giorgio Moroder pro film Kočičí lidé (1982).
- Při požáru v kině svastika spadnout původně neměla, nicméně oheň byl mnohem teplejší, než se očekávalo, což změkčilo ocel, která držela vlajku, a ta spadla.
- Hanebný pancharti obdrželi nejvíce nominací na Oscara ze všech Tarantinových filmů. Bylo to celkem osm nominací.
- Daniel Brühl nadaboval svou postavu ve španělské verzi filmu.
- Hans Landa (Christoph Waltz) během jedné scény zapíchne do moučníku cigaretu. To před ním již udělal velitel gestapa v Římě Herbert Kappler (Richard Burton) ve filmu Masakr v Římě (1973).
- Postava Bridgette von Hammersmark (Diane Kruger) je inspirována skutečnou osobou Zarah Leander, která byla též herečka za dob nacistického Německa a pracovala jako dvojitá agentka pro Velkou Británii.
- V první scéně s Hitlerem (Martin Wuttke) je možné za jeho zády vidět mapu Evropy se všemi státy, které byly dobity. Ty jsou označeny červeně, stejně jako Švýcarsko, které ale dobyto nikdy nebylo a zůstalo po celou dobu války neutrální.
- Archie (Michael Fassbender) ve filmu říká, že "bude klepat na nebeskou bránu". Til Schweiger, který si ve filmu také zahrál, dřívě ztvárnil hlavní roli a pronesl stejnou větu ve snímku Klepání na nebeskou bránu (1997).
- Ve scéně, kde major Dieter Hellstrom (August Diehl) navrhne hru s kartami, Archie Hicox (Michael Fassbender) zvedne ruku a klepne do stolu. Avšak kvůli špatnému střihu v následujícím záběru zvedne ruku a klepne s ní znovu.
- I v tomto filmu se objevuje známá tarantinovská scéna s pohledem z kufru auta. Stejné nebo podobné záběry se objevují i v dalších filmech jako Gauneři (1992), Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994), Od soumraku do úsvitu (1996), Jackie Brown (1997), Kill Bill (2003) a Grindhouse: Auto zabiják (2007).
- Dle vyjádření Quentina Tarantina jde o první film neoficiální trilogie, jejíž součástí je i film Nespoutaný Django (2012) a dosud nevytvořený film. Všechny prý mají mnoho společného.
- Do výsledného střihu se nedostala cela řada scén, například původ Baribalovi (Eli Roth) pálky, či jak Aldo Raine (Brad Pitt) přišel ke své jizvě na krku.
- Postava Francescy Mondino (Julie Dreyfus), přítelkyně doktora Goebbelse (Sylvester Groth), byla založena na Lídě Baarové, která též měla s Goebbelsem milostný poměr.
- Slovo "hanební" nebo "hanebný" nezazní ve filmu ani jednou.
- Plukovník Hans Landa (Christoph Waltz) nazývá všechny německé vojáky s nižší hodností jako "Herman".
- Roli otce Shosanny Dreyfus (Mélanie Laurent) si zahrál švýcarský herec Patrick Elias, jehož tetou byla Anna Franková.
- Quentin Tarantino o scéně ve francouzké hospůdce řekl, že "je filmem Gauneři (1992) v kostce".
- Ve filmu zazní píseň "Putting Out The Fire", kterou složily David Bowie a Giorgio Moroder pro film Kočičí lidé (1982).
- Při požáru v kině svastika spadnout původně neměla, nicméně oheň byl mnohem teplejší, než se očekávalo, což změkčilo ocel, která držela vlajku, a ta spadla.
- Hanebný pancharti obdrželi nejvíce nominací na Oscara ze všech Tarantinových filmů. Bylo to celkem osm nominací.
- Daniel Brühl nadaboval svou postavu ve španělské verzi filmu.
- Hans Landa (Christoph Waltz) během jedné scény zapíchne do moučníku cigaretu. To před ním již udělal velitel gestapa v Římě Herbert Kappler (Richard Burton) ve filmu Masakr v Římě (1973).
- Postava Bridgette von Hammersmark (Diane Kruger) je inspirována skutečnou osobou Zarah Leander, která byla též herečka za dob nacistického Německa a pracovala jako dvojitá agentka pro Velkou Británii.
- V první scéně s Hitlerem (Martin Wuttke) je možné za jeho zády vidět mapu Evropy se všemi státy, které byly dobity. Ty jsou označeny červeně, stejně jako Švýcarsko, které ale dobyto nikdy nebylo a zůstalo po celou dobu války neutrální.
- Archie (Michael Fassbender) ve filmu říká, že "bude klepat na nebeskou bránu". Til Schweiger, který si ve filmu také zahrál, dřívě ztvárnil hlavní roli a pronesl stejnou větu ve snímku Klepání na nebeskou bránu (1997).
- Ve scéně, kde major Dieter Hellstrom (August Diehl) navrhne hru s kartami, Archie Hicox (Michael Fassbender) zvedne ruku a klepne do stolu. Avšak kvůli špatnému střihu v následujícím záběru zvedne ruku a klepne s ní znovu.
- I v tomto filmu se objevuje známá tarantinovská scéna s pohledem z kufru auta. Stejné nebo podobné záběry se objevují i v dalších filmech jako Gauneři (1992), Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994), Od soumraku do úsvitu (1996), Jackie Brown (1997), Kill Bill (2003) a Grindhouse: Auto zabiják (2007).
- Dle vyjádření Quentina Tarantina jde o první film neoficiální trilogie, jejíž součástí je i film Nespoutaný Django (2012) a dosud nevytvořený film. Všechny prý mají mnoho společného.
Odkazy
Hrají:
Brad Pitt, Mélanie Laurent, Christoph Waltz, Eli Roth, Michael Fassbender, Diane Kruger, Daniel Brühl, Til Schweiger, Gedeon Burkhard, Jacky Ido, B. J. Novak, Omar Doom, August Diehl, Denis Ménochet, Sylvester Groth, Martin Wuttke, Mike Myers, Julie Dreyfus, Richard Sammel, Alexander Fehling, Rod Taylor, Sönke Möhring, Samm Levine, Paul Rust, Michael Bacall, Arndt Schwering-Sohnrey, Ken Duken, Volker Michalowski, Christian Berkel, Anne-Sophie Franck, Léa Seydoux, Ludger Pistor, Jana Pallaske, Rainer Bock, Sebastian Hülk, Carlos Fidel, Bo Svenson, Enzo G. Castellari, Michael August, Harvey Keitel, Greg Nicotero, Quentin Tarantino, Brendan Potter, Andrew Napier, André Penvern, Eva Löbau, Michael Kranz, Wilfried Hochholdinger, Lena Friedrich, Christian Brückner, Sabrina Rattey, Hilmar Eichhorn, Samuel L. Jackson (vyp.), Guido Föhrweißer, Noemi Besedes, Patrick Elias, Buddy Joe Hooker, Wolfgang Lindner