.jpg?ph=28b6509dcf)
Nedotknutelní / Intouchables (2011/112/Francie/Komedie, Drama, Životopisný) 91%
03.01.2025 14:51
JEDNOU VĚTOU
„Příběh, který stojí za to vyprávět znovu.“
OBSAH
Ochrnutý a bohatý aristokrat Philippe si za svého nového opatrovníka vybere Drisse, živelného mladíka z předměstí, kterého právě propustili z vězení. Jinými slovy - najde si na tuto práci tu nejméně vhodnou osobu. Podaří se jim však propojit nemožné: Vivaldiho a populární hudbu, serióznost a žoviální vtípky, luxusní obleky a tepláky. Bláznivým, zábavným, silným, neočekávaným a hlavně „nedotknutelným“, přesně takovým se stane jejich přátelství… Komedie s dramatickou zápletkou o tom, že ani od krku po prsty u nohou nepohyblivý člověk odkázaný na pomoc druhých, nemusí ztratit smysl života. A o tom, že i nejméně pravděpodobné spojení melancholického multimilionáře a extrovertního recidivisty může humorně zapůsobit na diváka a může se z něj stát kasovní trhák. (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Jeden z řady zase těch milých a pozitivních filmů, který se nenese v duchu šablony a negativní atmosféry současných filmů, ale naopak vypráví pravdivý příběh, na který budete celou dobu nahlížet s nadhledem, ale přesto budete vědět, že film je takřka podle pravdy. Hrozně pěkně se mi na něj koukalo, oba herci předváděli naprosto super výkony. Omar Sy možná ještě o něco lepší. Trošičku mi to jeho hraní připomínalo Eddie Murphyho v 80. letech. No paráda, konečně zase film, na který se budu koukat pokaždé, když se mi naskytne příležitost a budu vědět, že prostě jen tak neomrzí. A to přitom přišel naprosto náhle a okamžitě mě dokázal zasáhnout. Klobouk dolů. (Malarkey) 5*
Jo dostalo mě to a nejvíc mě dostala čokoláda, když k němu přišla lezbína a pošeptala mu do ouška, jestli by si nedal trojku a Drisse aniž by se kouknul na její milenku odpověděl s naprostým přehledem, jasně stavím se večer. Tak takhle reagují správný frajeři. Lesba nelesba pokud je na stole nabídka k sexíku je třeba jí přijmout děj se co děj. Jinak samozřejmě frantíci tyhle filmy a náměty umí odnepaměti nádherně aneb umí to pobavit, umí to rozplakat, umí to bejt sexy co to je ? Francouzskej film ! Proč nedám pět hvězd ? Možná je to real, ale mně by zajímalo co by se dělo kdyby dotyčnej mrzák byl chudej, protože to je mně pak mnohem bližší real, ale jinak moc pěkný o tom žádná. (Enšpígl) 4*
Boromejka z lapáku zvyšuje nápadnost půvabů buržoazie. Podtext lidskosti a ústřední záměr vymítat sebelítost bezprostřední živelností jsou nedotknutelné, leč subjektivní „handicapy“ nelze opomenout. Na sociální drama se klouže po povrchu, či stoupá směrem k utopii jako paraglide nadnášený termickým proudem vzduchu, většina vtipných scén na téma konfrontace zdravý člověk - kvadruplegik je předvídatelná bez ohledu na divácké limity korektnosti a co je nejhorší, latexové rukavice místo cévky, či plen jsou jakýmsi znakem učesanosti, která stříká voňavý filmový parfém na jinak zcela „nearistokratickou“ realitu. S hodnocením „nejlepší evropský film posledního desetiletí“ bych tak byl velmi opatrný.. P.S.: Státem těžce zkoušenému českému invalidovi maximálně zbývá, aby si od výfuku svého Maserati Quattroporte dovedl gumovou hadicí zplodiny do interiéru vozu a ukončil to. No jo, to by vlastně nešlo. Modely autíček od firmy Bburago zplodiny nevylučují..(Gilmour93) 3*
VELKÁ RECENZE
Je až s podivem, do jakých výšin oblíbenosti se Nedotknutelným podařilo ještě před tuzemskou premiérou vystoupat. Současnou osmou příčku na CSFD - a byly časy, kdy okupoval i čtvrtou - by si rády nechaly líbit i filmy s mnohem větší tonáží, než je tento malý, vtipný a především hřejivý příběh černého lehkoživa Drisse a jeho bílého bohatého svěřence na vozíčku Phillipa. Paradoxně se tu nebavíme o filmu oslovujím vyhraněnou skupinu sentimentálních divaček ve věku 50+ (ty si s Internetem ještě stále netykají), ale o nejširší divácké základně, která se vyzná a dle pravidelné titulkové výzvy se samozřejmostí i hodnotí. Otázku, komu ho zaspavší distributoři budou poté, co už jej stejně všichni viděli, promítat, necháme gentlemansky stranou.
Úspěch Nedotknutelných jako takový však žádnou záhadou není – v dobrém jsou sbírkou osvědčených postupů, které tvůrci tu a tam trochu pootočili a opepřili. Zabrali i dobře zvolení sympaťáci v hlavních úlohách či lehké balancování na hraně nekorektního humoru. Přídomky jako „evropská apatowovka“, které si vysloužili, rozhodně nejsou pro jejich další dráhu k zahození a u příštích projektů se určitě zúročí.
Po první vlně nekritického nadšení však zpravidla přichází druhá, která přehnaná očekávání – k dobru věci - zkrotí. Nedotknutelní si o dotek, někdy až netaktní šťouchanec, přímo říkají. Epizodní situace se tu vydávají za děj, vedlejší postavy nemají co hrát, zato ty ústřední postavy se až příliš brzo dostanou na jednu loď, aniž spolu co prožily. Pokud přistoupíme na to, že se jedná o svého druhu romantickou komedii, která si vystačí bez žen, přicházíme také o nezbytnou část příběhu – test vztahu. Ten většinou kolem třetí čtvrtiny filmu nechá partnery projít krizí, ověří jejich priority, zatřepe jistotami a odhodláním vystavit se protikladným silám, jež mohou pár do budoucna rozložit. Takový test ale u Nedotknutelných vůbec neproběhne, protože hlavní aktéři se mu z vůle scenáristů vždycky o chlup vyhnou. Ano, vzájemně se uvádí do svých světů, chvíli jsou dokonce „fyzicky bez sebe“, ale vztah jako takový na přetřes nikdy nepřijde. Není jej kam posunout a nejde si ani naplno užít okamžik opětovného spojení a nové „rovnováhy“.
Světy Philippa a Drisse se vlastně nikdy zásadně neprotnou. A to je pro příběh fatální. Přes všechnu zdánlivou politickou nekorektnost a rádobyvulgaritu se o vše jinaké jen zlehka a zcela neškodně otřou. Jeden pro druhého jsou totiž po celý příběh jen kuriozitou – hračkou, nikoliv rovnocennými partnery. Tenhle typ nedotknutelnosti, předpokládám, ale tvůrci na mysli neměli. Kdykoliv hrozí opravdu zásadní střet, uhnou k neškodné pohádce vytržené ze souřadnic našeho světa.
Argument „moc to tu řešíš, je to jen komedie“ neobstojí. Nikdo z nás si na nich přece nevynucoval, aby své postavy obtěžkali kontexty typu hulvátský černoch z ghetta a prachatý paraplegik z paláce. Kontrast je to rozhodně zajímavý, ale tvůrci z něj nedokázali vytěžit víc. Pokud jsem vás neodradil, do kina rozhodně vyrazte už teď, americký remake o Afroameričanovi z Brooklynu, který dochází do paláce nedaleko Central Parku (to aby to na procházky/projížďky neměli daleko), bude mít odvahy ještě méně. Je škoda, že už evropský originál nechce být něčím víc a spokojí se s pozicí filmu, který vám zpříjemní toliko jeden večer. Napodruhé, obávám se, už toho v něm moc nenajdete.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Snímek popisuje vztah mezi dvěma muži z odlišných prostředí: jeden je senegalského původu, žije na pařížském předměstí a přichází z vězení, kde byl po šest měsíců. Druhý je bohatý a ochrnutý, který hledá pro sebe pečovatele, jenž nemá žádný speciální trénink.
Film začíná v noci v centru Paříže. Driss společně s Phillipem řídí Maserati Quattroporte v plné rychlosti a kličkuje mezi auty. Zanedlouho je začne pronásledovat policie, která je přinutí zastavit. Aby Driss svou rychlou jízdu obhájil, vymyslí si, že nemocný a handicapovaný Philippe potřebuje odvést rychle do nemocnice, Philippe simuluje záchvat, aby oklamal policii, která jim věří a doprovodí je až k nemocnici. Oba muži se radují a policii ujíždí. Setkání těchto dvou mužů je poté vyprávěno retrospektivně, což zabírá většinu filmu. Philippe je zámožný zdravotně postižený muž, který pořádá výběrové řízení na pečovatele pro sebe. Driss je jedním z kandidátů, ale o práci ani nestojí a ani si nedělá žádné naděje, pouze požaduje, aby mu podepsali, že si hledal zaměstnání a on to poté mohl předložit v centru pro nezaměstnané. Ve volném čase se snaží flirtovat se sekretářkou Magalie, vtipkuje o hudebním vkusu a ukradne jedno Fabergého vejce. Driss je pozván na druhý den, aby si vyzvedl papír pro centru pro nezaměstnané. Vrací se do svého domova na předměstí, který je přeplněn dětmi. Jeho matka je rozzlobená, protože se jí neozval přes šest měsíců, on jako omluvu položí na stůl Fabergého vejce, což jeho matka nepřijme a požádá ho, aby odešel.
Další den se Driss vrací k Philippovi pro podpis a k jemu velkému překvapení mu sdělí, že byl přijat na zkušební dobu jako jeho pečovatel. Po tom, co se dozví o rozsahu Phillipova postižení, mu je oznámeno, že bude v jeho rezidenci i bydlet, což mu přináší mnohem komfortnější bydlení oproti domu na předměstí. I přes rozpaky, které ho provázejí, se začne o Phillipa starat. Doprovází ho ve všech momentech každodenního života, s údivem obdivuje jeho životní styl a zjistí, že je to sběratel moderního umění. Philippa varuje jeho blízký ohledně minulosti Drisse a odhalí mu, že byl šest měsíců ve vězení, Phillipa to ale nevyvede z míry. V průběhu času mají k sobě Driss a Philippe čím dál tím blíž. Chování Drisse je zpočátku rozpačité a ne příliš dobré, ale s pomocí ostatního personálu se zlepšuje a začne brát svou práci vážně. Svědomitě pečuje o svého nadřízeného, který trpí pravidelnými záchvaty psychosomatické bolesti. Divák zjistí víc o životě Philippa, který se stal zdravotně postiženým po nehodě při paraglidingu, a brzy na to rovněž ztratil svou ženu Alici. Driss postupně přesvědčí Philippa, aby si udělal pořádek ve svém osobním životě, zejména ohledně domluvení jeho dospívající dceři Lise, která se chová jako rozmazlené dítě. Na druhé straně je Driss překvapen Phillipovou zálibou v umění a opeře, postupně se kulturně více otvírá a sám se pokusí o abstraktní malbu.
Driss zjistí, že Philippe má korespondenční vztah s ženou jménem Éléonore, která žije v Dunkerque, nikdy ji neviděl a posílá jí své básně. Driss trvá na tom, že by se měli setkat, Phillipe se toho obává kvůli svému handicapu a chce, aby jejich vztah zůstal pouze intelektuální. Driss přikáže Philippovi, aby Éléonore zavolal a ta souhlasí s výměnou fotek. Driss vybere jednu z fotek, která ukazuje Phillipův handicap, ale na poslední chvíli Phillipe vybere fotku, na které je zobrazen ještě před nehodou. Sjednají si schůzku, Éléonore ale přichází pozdě, Philippe se jí bojí postavit a nakonec opustí kavárnu ještě předtím, než se se svojí korespondentkou setká. Philippe poté zavolá Drissovi a pozve ho na palubu svého soukromého letadla. Zde mu předává obálku se 11 000 eury, což je suma, za kterou by se prodala Drissova abstraktní malba, kdyby byl proslulým malířem. Na Philippovy narozeniny je uspořádán malý koncert vážné hudby. Driss je zpočátku k této hudbě velmi neochotný a Philippe ho vede k tomu, aby hudbu poslouchal pozorněji a byl otevřený k této formě umění. Driss mu poté ukáže hudbu, která se líbí zase jemu a z narozeninového koncertu se stane vydařený večírek. Driss také důrazně domlouvá Bastienovi, příteli Élisy, který se k ní špatně zachoval. Poté, co mladého muže zastraší, mu řekne, aby Élise každé ráno nosil croissanty. Mladší bratr Drisse, Adama, má potíže s místním gangem a najde útočiště u Drisse. Driss mluví s Philippem o své rodině a odhalí mu své tajné rány. Philippe mu poradí, aby se vrátil ke své rodině a podporoval ji. Driss se vrátí na předměstí, připojí se ke svým městským přátelům a pomocí nich se mu podaří dostat gang, který dělal potíže jeho malému bratrovi. Díky jeho novým kulturním zážitkům se mu podaří pohovor do dopravního podniku. Philippe hledá nového opatrovníka, ale bez většího úspěchu. Jeho sekretářka Yvonne nakonec zavolá Drissovi, když Philippe trpí dalším ze záchvatů. Driss vezme Philippa na projížďku, kterou vidíme na začátku filmu. Poté, co od nich odjedou policisté, Driss řekne Philippovi: „Nyní mi to dovolte udělat“. K Philippově překvapení ho veze přímo do Cabourgu, kde ho čeká schůzka v restauraci. Driss před Philippa postaví Fabergého vejce, které mu dříve odcizil. Po tomto symbolickém gestu Driss odchází na pláž a nechá v restauraci Philippa, kterému sjednal schůzku s Eléonore. Philippe je situací překvapen, ale zároveň i potěšen.
Před závěrečnými titulky se dozvíme o skutečném příběhu mužů, kteří sloužili jako vzor pro tento příběh. Philippe se oženil a měl děti, jeho bývalý zaměstnanec Driss se také oženil a založil svou vlastní společnost. Poslední obrázek ukazuje skutečné hrdiny příběhu, kteří zůstali velmi blízkými přáteli.
Postavy a obsazení
• François Cluzet - Philippe
• Omar Sy - Driss
• Anne Le Ny - Yvonne
• Audrey Fleurot - Magalie
• Clotilde Mollet - Marcelle
• Alba Gaia Kraghede Bellugi - Elisa
• Cyril Mendy - Adama
• Christian Ameri - Albert
• Grégoire Oestermann - Antoine
• Marie-Laure Descoureaux - Chantal
• Absa Dialou Toure - Mina
• Salimata Kamate - Fatou
• Joséphine de Meaux - Nathalie Lecomte
• Thomas Solivéres - Bastien
• Dorothée Briere-Meritte - Éléonore
• Caroline Bourg - Frédérique
• Philippe Le Fevre - dirigent
• Michel Winogradoff - číšník ve Deux Magots
• Jérôme Pauwels - první soused
Ocenění
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
2013 - Nejlepší neanglicky mluvený film (nominace)
European Film Awards
2012 - Eric Toledano, Olivier Nakache (Nejlepší film) (nominace)
2012 - Omar Sy (Nejlepší herec) (nominace)
2012 - François Cluzet (Nejlepší herec) (nominace)
2012 - Eric Toledano, Olivier Nakache (Nejlepší scénář) (nominace)
2012 - Eric Toledano, Olivier Nakache (Cena diváků) (nominace)
César Awards
2012 - Omar Sy (Nejlepší herec)
2012 - Nejlepší film (nominace)
2012 - Eric Toledano, Olivier Nakache (Nejlepší režie) (nominace)
2012 - François Cluzet (Nejlepší herec) (nominace)
2012 - Anne Le Ny (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
2012 - Eric Toledano, Olivier Nakache (Nejlepší původní scénář) (nominace)
2012 - Nejlepší zvuk (nominace)
2012 - Mathieu Vadepied (Nejlepší kamera) (nominace)
2012 - Nejlepší střih (nominace)
Goya Awards
2013 - Eric Toledano, Olivier Nakache (Nejlepší evropský film)
Český lev
2012 - Nejlepší zahraniční film
Polish Film Awards
2013 - Eric Toledano, Olivier Nakache (Nejlepší evropský film) (nominace)
Amanda Awards
2013 - Eric Toledano (Nejlepší zahraniční film) (nominace)
Golden Globes
2013 - Nejlepší cizojazyčný film (nominace)
Critics Choice Awards
2013 - Nejlepší cizojazyčný film (nominace)
Florida Film Critics Circle Awards
2012 - Nejlepší zahraniční film
San Sebastián International Film Festival
2011 - Eric Toledano, Olivier Nakache (Zlatá mušle pro nejlepší film) (nominace)
Melbourne International Film Festival (MIFF)
2012 - Nejpopulárnější celovečerní film
DABING
V českém znění: Petr Lněnička - Omar Sy (Driss), Ladislav Frej - François Cluzet (Philippe), Zuzana Skalická - Anne Le Ny (Yvonne), Anna Suchánková - Alba Gaia Kraghede Bellugi (Elisa), Andrea Elsnerová - Audrey Fleurot (Magalie), Jana Postlerová - Clotilde Mollet (Marcelle), Bohdan Tůma (titulky), Petr Neskusil, Jan Škvor, Tomáš Borůvka, Michal Holán, Lucie Kožinová, Svatopluk Schuller, Petr Gelnar, Jakub Nemčok, Jan Köhler, Aneta Talpová, Martin Zahálka, Aleš Procházka, Jaromír Meduna, Miloš Vávra, Luděk Čtvrtlík a další
Produkce: Zuzana Špeciánová
Překlad a dialogy: Ivan Kotmel, Agentura K
Zvuk: Miloš Sommer
Režie: Martin Těšitel
Pro Hollywood Classic Entertainment vyrobilo Studio Soundwave v roce 2012
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 7.6.2012 Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.)
Premiéra Francie: 2.11.2012 Gaumont
31.07.2024 Gaumont
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 7.11.2012 Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.)
Poprvé na Blu-ray: 23.11.2012 Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.)
Tržby v ČR - Kč 8 617 009
Tržby celkem - $ 426 588 510
Návštěvnost v ČR 78 453
Náklady (Rozpočet) - $ 13 000 000
„Příběh, který stojí za to vyprávět znovu.“
OBSAH
Ochrnutý a bohatý aristokrat Philippe si za svého nového opatrovníka vybere Drisse, živelného mladíka z předměstí, kterého právě propustili z vězení. Jinými slovy - najde si na tuto práci tu nejméně vhodnou osobu. Podaří se jim však propojit nemožné: Vivaldiho a populární hudbu, serióznost a žoviální vtípky, luxusní obleky a tepláky. Bláznivým, zábavným, silným, neočekávaným a hlavně „nedotknutelným“, přesně takovým se stane jejich přátelství… Komedie s dramatickou zápletkou o tom, že ani od krku po prsty u nohou nepohyblivý člověk odkázaný na pomoc druhých, nemusí ztratit smysl života. A o tom, že i nejméně pravděpodobné spojení melancholického multimilionáře a extrovertního recidivisty může humorně zapůsobit na diváka a může se z něj stát kasovní trhák. (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Jeden z řady zase těch milých a pozitivních filmů, který se nenese v duchu šablony a negativní atmosféry současných filmů, ale naopak vypráví pravdivý příběh, na který budete celou dobu nahlížet s nadhledem, ale přesto budete vědět, že film je takřka podle pravdy. Hrozně pěkně se mi na něj koukalo, oba herci předváděli naprosto super výkony. Omar Sy možná ještě o něco lepší. Trošičku mi to jeho hraní připomínalo Eddie Murphyho v 80. letech. No paráda, konečně zase film, na který se budu koukat pokaždé, když se mi naskytne příležitost a budu vědět, že prostě jen tak neomrzí. A to přitom přišel naprosto náhle a okamžitě mě dokázal zasáhnout. Klobouk dolů. (Malarkey) 5*
Jo dostalo mě to a nejvíc mě dostala čokoláda, když k němu přišla lezbína a pošeptala mu do ouška, jestli by si nedal trojku a Drisse aniž by se kouknul na její milenku odpověděl s naprostým přehledem, jasně stavím se večer. Tak takhle reagují správný frajeři. Lesba nelesba pokud je na stole nabídka k sexíku je třeba jí přijmout děj se co děj. Jinak samozřejmě frantíci tyhle filmy a náměty umí odnepaměti nádherně aneb umí to pobavit, umí to rozplakat, umí to bejt sexy co to je ? Francouzskej film ! Proč nedám pět hvězd ? Možná je to real, ale mně by zajímalo co by se dělo kdyby dotyčnej mrzák byl chudej, protože to je mně pak mnohem bližší real, ale jinak moc pěkný o tom žádná. (Enšpígl) 4*
Boromejka z lapáku zvyšuje nápadnost půvabů buržoazie. Podtext lidskosti a ústřední záměr vymítat sebelítost bezprostřední živelností jsou nedotknutelné, leč subjektivní „handicapy“ nelze opomenout. Na sociální drama se klouže po povrchu, či stoupá směrem k utopii jako paraglide nadnášený termickým proudem vzduchu, většina vtipných scén na téma konfrontace zdravý člověk - kvadruplegik je předvídatelná bez ohledu na divácké limity korektnosti a co je nejhorší, latexové rukavice místo cévky, či plen jsou jakýmsi znakem učesanosti, která stříká voňavý filmový parfém na jinak zcela „nearistokratickou“ realitu. S hodnocením „nejlepší evropský film posledního desetiletí“ bych tak byl velmi opatrný.. P.S.: Státem těžce zkoušenému českému invalidovi maximálně zbývá, aby si od výfuku svého Maserati Quattroporte dovedl gumovou hadicí zplodiny do interiéru vozu a ukončil to. No jo, to by vlastně nešlo. Modely autíček od firmy Bburago zplodiny nevylučují..(Gilmour93) 3*
VELKÁ RECENZE
Je až s podivem, do jakých výšin oblíbenosti se Nedotknutelným podařilo ještě před tuzemskou premiérou vystoupat. Současnou osmou příčku na CSFD - a byly časy, kdy okupoval i čtvrtou - by si rády nechaly líbit i filmy s mnohem větší tonáží, než je tento malý, vtipný a především hřejivý příběh černého lehkoživa Drisse a jeho bílého bohatého svěřence na vozíčku Phillipa. Paradoxně se tu nebavíme o filmu oslovujím vyhraněnou skupinu sentimentálních divaček ve věku 50+ (ty si s Internetem ještě stále netykají), ale o nejširší divácké základně, která se vyzná a dle pravidelné titulkové výzvy se samozřejmostí i hodnotí. Otázku, komu ho zaspavší distributoři budou poté, co už jej stejně všichni viděli, promítat, necháme gentlemansky stranou.
Úspěch Nedotknutelných jako takový však žádnou záhadou není – v dobrém jsou sbírkou osvědčených postupů, které tvůrci tu a tam trochu pootočili a opepřili. Zabrali i dobře zvolení sympaťáci v hlavních úlohách či lehké balancování na hraně nekorektního humoru. Přídomky jako „evropská apatowovka“, které si vysloužili, rozhodně nejsou pro jejich další dráhu k zahození a u příštích projektů se určitě zúročí.
Po první vlně nekritického nadšení však zpravidla přichází druhá, která přehnaná očekávání – k dobru věci - zkrotí. Nedotknutelní si o dotek, někdy až netaktní šťouchanec, přímo říkají. Epizodní situace se tu vydávají za děj, vedlejší postavy nemají co hrát, zato ty ústřední postavy se až příliš brzo dostanou na jednu loď, aniž spolu co prožily. Pokud přistoupíme na to, že se jedná o svého druhu romantickou komedii, která si vystačí bez žen, přicházíme také o nezbytnou část příběhu – test vztahu. Ten většinou kolem třetí čtvrtiny filmu nechá partnery projít krizí, ověří jejich priority, zatřepe jistotami a odhodláním vystavit se protikladným silám, jež mohou pár do budoucna rozložit. Takový test ale u Nedotknutelných vůbec neproběhne, protože hlavní aktéři se mu z vůle scenáristů vždycky o chlup vyhnou. Ano, vzájemně se uvádí do svých světů, chvíli jsou dokonce „fyzicky bez sebe“, ale vztah jako takový na přetřes nikdy nepřijde. Není jej kam posunout a nejde si ani naplno užít okamžik opětovného spojení a nové „rovnováhy“.
Světy Philippa a Drisse se vlastně nikdy zásadně neprotnou. A to je pro příběh fatální. Přes všechnu zdánlivou politickou nekorektnost a rádobyvulgaritu se o vše jinaké jen zlehka a zcela neškodně otřou. Jeden pro druhého jsou totiž po celý příběh jen kuriozitou – hračkou, nikoliv rovnocennými partnery. Tenhle typ nedotknutelnosti, předpokládám, ale tvůrci na mysli neměli. Kdykoliv hrozí opravdu zásadní střet, uhnou k neškodné pohádce vytržené ze souřadnic našeho světa.
Argument „moc to tu řešíš, je to jen komedie“ neobstojí. Nikdo z nás si na nich přece nevynucoval, aby své postavy obtěžkali kontexty typu hulvátský černoch z ghetta a prachatý paraplegik z paláce. Kontrast je to rozhodně zajímavý, ale tvůrci z něj nedokázali vytěžit víc. Pokud jsem vás neodradil, do kina rozhodně vyrazte už teď, americký remake o Afroameričanovi z Brooklynu, který dochází do paláce nedaleko Central Parku (to aby to na procházky/projížďky neměli daleko), bude mít odvahy ještě méně. Je škoda, že už evropský originál nechce být něčím víc a spokojí se s pozicí filmu, který vám zpříjemní toliko jeden večer. Napodruhé, obávám se, už toho v něm moc nenajdete.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Snímek popisuje vztah mezi dvěma muži z odlišných prostředí: jeden je senegalského původu, žije na pařížském předměstí a přichází z vězení, kde byl po šest měsíců. Druhý je bohatý a ochrnutý, který hledá pro sebe pečovatele, jenž nemá žádný speciální trénink.
Film začíná v noci v centru Paříže. Driss společně s Phillipem řídí Maserati Quattroporte v plné rychlosti a kličkuje mezi auty. Zanedlouho je začne pronásledovat policie, která je přinutí zastavit. Aby Driss svou rychlou jízdu obhájil, vymyslí si, že nemocný a handicapovaný Philippe potřebuje odvést rychle do nemocnice, Philippe simuluje záchvat, aby oklamal policii, která jim věří a doprovodí je až k nemocnici. Oba muži se radují a policii ujíždí. Setkání těchto dvou mužů je poté vyprávěno retrospektivně, což zabírá většinu filmu. Philippe je zámožný zdravotně postižený muž, který pořádá výběrové řízení na pečovatele pro sebe. Driss je jedním z kandidátů, ale o práci ani nestojí a ani si nedělá žádné naděje, pouze požaduje, aby mu podepsali, že si hledal zaměstnání a on to poté mohl předložit v centru pro nezaměstnané. Ve volném čase se snaží flirtovat se sekretářkou Magalie, vtipkuje o hudebním vkusu a ukradne jedno Fabergého vejce. Driss je pozván na druhý den, aby si vyzvedl papír pro centru pro nezaměstnané. Vrací se do svého domova na předměstí, který je přeplněn dětmi. Jeho matka je rozzlobená, protože se jí neozval přes šest měsíců, on jako omluvu položí na stůl Fabergého vejce, což jeho matka nepřijme a požádá ho, aby odešel.
Další den se Driss vrací k Philippovi pro podpis a k jemu velkému překvapení mu sdělí, že byl přijat na zkušební dobu jako jeho pečovatel. Po tom, co se dozví o rozsahu Phillipova postižení, mu je oznámeno, že bude v jeho rezidenci i bydlet, což mu přináší mnohem komfortnější bydlení oproti domu na předměstí. I přes rozpaky, které ho provázejí, se začne o Phillipa starat. Doprovází ho ve všech momentech každodenního života, s údivem obdivuje jeho životní styl a zjistí, že je to sběratel moderního umění. Philippa varuje jeho blízký ohledně minulosti Drisse a odhalí mu, že byl šest měsíců ve vězení, Phillipa to ale nevyvede z míry. V průběhu času mají k sobě Driss a Philippe čím dál tím blíž. Chování Drisse je zpočátku rozpačité a ne příliš dobré, ale s pomocí ostatního personálu se zlepšuje a začne brát svou práci vážně. Svědomitě pečuje o svého nadřízeného, který trpí pravidelnými záchvaty psychosomatické bolesti. Divák zjistí víc o životě Philippa, který se stal zdravotně postiženým po nehodě při paraglidingu, a brzy na to rovněž ztratil svou ženu Alici. Driss postupně přesvědčí Philippa, aby si udělal pořádek ve svém osobním životě, zejména ohledně domluvení jeho dospívající dceři Lise, která se chová jako rozmazlené dítě. Na druhé straně je Driss překvapen Phillipovou zálibou v umění a opeře, postupně se kulturně více otvírá a sám se pokusí o abstraktní malbu.
Driss zjistí, že Philippe má korespondenční vztah s ženou jménem Éléonore, která žije v Dunkerque, nikdy ji neviděl a posílá jí své básně. Driss trvá na tom, že by se měli setkat, Phillipe se toho obává kvůli svému handicapu a chce, aby jejich vztah zůstal pouze intelektuální. Driss přikáže Philippovi, aby Éléonore zavolal a ta souhlasí s výměnou fotek. Driss vybere jednu z fotek, která ukazuje Phillipův handicap, ale na poslední chvíli Phillipe vybere fotku, na které je zobrazen ještě před nehodou. Sjednají si schůzku, Éléonore ale přichází pozdě, Philippe se jí bojí postavit a nakonec opustí kavárnu ještě předtím, než se se svojí korespondentkou setká. Philippe poté zavolá Drissovi a pozve ho na palubu svého soukromého letadla. Zde mu předává obálku se 11 000 eury, což je suma, za kterou by se prodala Drissova abstraktní malba, kdyby byl proslulým malířem. Na Philippovy narozeniny je uspořádán malý koncert vážné hudby. Driss je zpočátku k této hudbě velmi neochotný a Philippe ho vede k tomu, aby hudbu poslouchal pozorněji a byl otevřený k této formě umění. Driss mu poté ukáže hudbu, která se líbí zase jemu a z narozeninového koncertu se stane vydařený večírek. Driss také důrazně domlouvá Bastienovi, příteli Élisy, který se k ní špatně zachoval. Poté, co mladého muže zastraší, mu řekne, aby Élise každé ráno nosil croissanty. Mladší bratr Drisse, Adama, má potíže s místním gangem a najde útočiště u Drisse. Driss mluví s Philippem o své rodině a odhalí mu své tajné rány. Philippe mu poradí, aby se vrátil ke své rodině a podporoval ji. Driss se vrátí na předměstí, připojí se ke svým městským přátelům a pomocí nich se mu podaří dostat gang, který dělal potíže jeho malému bratrovi. Díky jeho novým kulturním zážitkům se mu podaří pohovor do dopravního podniku. Philippe hledá nového opatrovníka, ale bez většího úspěchu. Jeho sekretářka Yvonne nakonec zavolá Drissovi, když Philippe trpí dalším ze záchvatů. Driss vezme Philippa na projížďku, kterou vidíme na začátku filmu. Poté, co od nich odjedou policisté, Driss řekne Philippovi: „Nyní mi to dovolte udělat“. K Philippově překvapení ho veze přímo do Cabourgu, kde ho čeká schůzka v restauraci. Driss před Philippa postaví Fabergého vejce, které mu dříve odcizil. Po tomto symbolickém gestu Driss odchází na pláž a nechá v restauraci Philippa, kterému sjednal schůzku s Eléonore. Philippe je situací překvapen, ale zároveň i potěšen.
Před závěrečnými titulky se dozvíme o skutečném příběhu mužů, kteří sloužili jako vzor pro tento příběh. Philippe se oženil a měl děti, jeho bývalý zaměstnanec Driss se také oženil a založil svou vlastní společnost. Poslední obrázek ukazuje skutečné hrdiny příběhu, kteří zůstali velmi blízkými přáteli.
Postavy a obsazení
• François Cluzet - Philippe
• Omar Sy - Driss
• Anne Le Ny - Yvonne
• Audrey Fleurot - Magalie
• Clotilde Mollet - Marcelle
• Alba Gaia Kraghede Bellugi - Elisa
• Cyril Mendy - Adama
• Christian Ameri - Albert
• Grégoire Oestermann - Antoine
• Marie-Laure Descoureaux - Chantal
• Absa Dialou Toure - Mina
• Salimata Kamate - Fatou
• Joséphine de Meaux - Nathalie Lecomte
• Thomas Solivéres - Bastien
• Dorothée Briere-Meritte - Éléonore
• Caroline Bourg - Frédérique
• Philippe Le Fevre - dirigent
• Michel Winogradoff - číšník ve Deux Magots
• Jérôme Pauwels - první soused
Ocenění
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
2013 - Nejlepší neanglicky mluvený film (nominace)
European Film Awards
2012 - Eric Toledano, Olivier Nakache (Nejlepší film) (nominace)
2012 - Omar Sy (Nejlepší herec) (nominace)
2012 - François Cluzet (Nejlepší herec) (nominace)
2012 - Eric Toledano, Olivier Nakache (Nejlepší scénář) (nominace)
2012 - Eric Toledano, Olivier Nakache (Cena diváků) (nominace)
César Awards
2012 - Omar Sy (Nejlepší herec)
2012 - Nejlepší film (nominace)
2012 - Eric Toledano, Olivier Nakache (Nejlepší režie) (nominace)
2012 - François Cluzet (Nejlepší herec) (nominace)
2012 - Anne Le Ny (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
2012 - Eric Toledano, Olivier Nakache (Nejlepší původní scénář) (nominace)
2012 - Nejlepší zvuk (nominace)
2012 - Mathieu Vadepied (Nejlepší kamera) (nominace)
2012 - Nejlepší střih (nominace)
Goya Awards
2013 - Eric Toledano, Olivier Nakache (Nejlepší evropský film)
Český lev
2012 - Nejlepší zahraniční film
Polish Film Awards
2013 - Eric Toledano, Olivier Nakache (Nejlepší evropský film) (nominace)
Amanda Awards
2013 - Eric Toledano (Nejlepší zahraniční film) (nominace)
Golden Globes
2013 - Nejlepší cizojazyčný film (nominace)
Critics Choice Awards
2013 - Nejlepší cizojazyčný film (nominace)
Florida Film Critics Circle Awards
2012 - Nejlepší zahraniční film
San Sebastián International Film Festival
2011 - Eric Toledano, Olivier Nakache (Zlatá mušle pro nejlepší film) (nominace)
Melbourne International Film Festival (MIFF)
2012 - Nejpopulárnější celovečerní film
DABING
V českém znění: Petr Lněnička - Omar Sy (Driss), Ladislav Frej - François Cluzet (Philippe), Zuzana Skalická - Anne Le Ny (Yvonne), Anna Suchánková - Alba Gaia Kraghede Bellugi (Elisa), Andrea Elsnerová - Audrey Fleurot (Magalie), Jana Postlerová - Clotilde Mollet (Marcelle), Bohdan Tůma (titulky), Petr Neskusil, Jan Škvor, Tomáš Borůvka, Michal Holán, Lucie Kožinová, Svatopluk Schuller, Petr Gelnar, Jakub Nemčok, Jan Köhler, Aneta Talpová, Martin Zahálka, Aleš Procházka, Jaromír Meduna, Miloš Vávra, Luděk Čtvrtlík a další
Produkce: Zuzana Špeciánová
Překlad a dialogy: Ivan Kotmel, Agentura K
Zvuk: Miloš Sommer
Režie: Martin Těšitel
Pro Hollywood Classic Entertainment vyrobilo Studio Soundwave v roce 2012
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 7.6.2012 Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.)
Premiéra Francie: 2.11.2012 Gaumont
31.07.2024 Gaumont
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 7.11.2012 Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.)
Poprvé na Blu-ray: 23.11.2012 Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.)
Tržby v ČR - Kč 8 617 009
Tržby celkem - $ 426 588 510
Návštěvnost v ČR 78 453
Náklady (Rozpočet) - $ 13 000 000
Tvůrci a herci
Eric Toledano (Režie), Olivier Nakache (Režie), Colin Budds (Režie), Nicolas Duval Adassovsky (Produkce), Laurent Zeitoun (Produkce), Yann Zenou (Produkce), Ludovico Einaudi (Hudba), Mathieu Vadepied (Kamera), Dorian Rigal-Ansous (Střih), Gigi Akoka (Casting), Marie-France Michel (Casting), François Emmanuelli (Scénografie), Isabelle Pannetier (Kostýmy), Jean-Paul Hurier (Zvuk), Ruth Huddleston (Zvuk), Alice Robert (Masky), Eric Toledano (Scénář), Olivier Nakache (Scénář), Nick Arnold (Scénář), François Cluzet (Herec), Omar Sy (Herec), Anne Le Ny (Herec), Audrey Fleurot (Herec), Joséphine de Meaux (Herec), Clotilde Mollet (Herec), Alba Gaia Kraghede Bellugi (Herec), Cyril Mendy (Herec), Salimata Kamate (Herec), Grégoire Oestermann (Herec), Dominique Daguier (Herec), François Caron (Herec), Christian Ameri (Herec), Thomas Solivéres (Herec), Dorothée Briere (Herec), Émilie Caen (Herec), Sylvain Lazard (Herec), Jean-François Cayrey (Herec), François Bureloup (Herec), Nicky Marbot (Herec), Benjamin Baroche (Herec), Antoine Laurent (Herec), Caroline Bourg (Herec), Marie-Laure Descoureaux (Herec), Hedi Bouchenafa (Herec), Jérôme Pauwels (Herec), Omar Gooding (Herec),
2011/112/Francie/Komedie, Drama, Životopisný
Zajímavost k filmu
- Na otázku, jak je možné, že se dva tak odlišní lidé mohli stát blízkými přáteli, jak je zachyceno i ve filmu, Philippe odpovídá, že tolik odlišní zase nebyli. Měli stejný smysl pro humor a hlavně se oba vymykali většinové společnosti. I díky tomu mohlo jejich přátelství vydržet doposud, kdy sice Abdel už pro Philippeho nepracuje a každý bydlí v jiné zemi, minimálně jednou ročně se ale navštěvují a pravidelně si telefonují.
- Philippe označuje Abdela za svého strážného ďábla, který mu zachránil život. „Když moje žena zemřela, Abdel viděl, že jsem se zhroutil. Vzal mě za ruku, byl pořád se mnou, donutil mě jít za dívkami, jezdili jsme bláznivě Rolls-Roycem (ve filmu Maserati), ve 48 letech mě naučil kouřit trávu a obtěžoval moje zaměstnankyně.“ Většina z toho je ve filmu zachycena.
- První setkání obou protagonistů se v realitě odehrálo v podobně absurdním duchu jako v Nedotknutelných. Abdel se přišel ucházet o místo z jediného důvodu, a to, aby mohl dál pobírat sociální dávky. Na Philippeho působil jako „malý, netolerantní, povrchní, arogantní mužíček“. Ale něco na Abdelovi ho přesto upoutalo. Byla to prý jistá bláznivost, neohroženost, smysl pro humor a hlavně – Abdel Philippeho nelitoval. S ním si začal Philippe znovu užívat života a vzrušení z toho, že neví, co přijde příští minutu, jak sám popisuje v rozhovorech s médii. Dalších 90 uchazečů tedy odmítl a přijal Abdela na zkušební období. Největší zlom v jejich vztahu nastal až po smrti Philippeho ženy. Zhruba v těchto chvílích se mezi muži rozvinulo nečekané přátelství, které, i když je to k neuvěření, probíhalo podle interview a vydaných knih velmi podobně tomu, jak bylo zobrazeno ve filmu.
- Charakteristika Abdela s Drissem (Omar Sy) se až na pár výjimek víceméně shoduje. Oba se živili zlodějinami a strávili nějakou dobu ve vězení, oba se ucházeli o zaměstnání jen proto, aby mohli dál pobírat dávky. Podle novinářů, kteří se s Abdelem setkali, dokonce i jedná podobně jako jeho filmová verze – přátelsky, drze, upovídaně a nebojácně. A také jsou oba nenapravitelní sukničkáři.
- Ve filmu jsou lehce změněny i rodinné reálie – skutečný Philippe má dvě adoptované děti – kromě dcery má i syna. Odlišnost najdeme i v případě jeho druhé ženy, Khadiji, se kterou ho neseznámil Abdel, jak bylo ukázáno ve filmu. S druhou manželkou se setkal při svém pobytu v Maroku, kde se do mladé svobodné matky zamiloval.
- Skutečný Philippe Pozzo di Borgo, stejně jako v Nedotknutelných, trpí fantomovou bolestí, která se pro něj stává často nesnesitelnou. V tomto ohledu filmaři lehce uzpůsobili realitu potřebám snímku. V něm je sice nastíněno, jaké stavy ochrnutý aristokrat musí prožívat, v jeho autobiografii je nicméně skutečnost vykreslena o dost hrůzněji a bolestivěji. (pornogrind)
- Celosvětová premiéra proběhla 23. září 2011 na MFF San Sebastian.
- Soundtrack tvoří mj. klavírní skladba „Fly“ od Ludovica Einaudiho.
- Natáčelo se ve stejném domě v Paříži, ve kterém bydlel Vogel (Jean-Pierre Malo) z Drž hubu (2003).
- Scény, kdy se Driss (Omar Sy) s Philippem (François Cluzet) řítí šílenou rychlostí městem a zastaví je policista a dvojice se vymluví na Phillipův záchvat, jsou pravdivé. Zrovna tak část, kdy Drisse napadne upravit Philippeho kolečkové křeslo tak, aby bylo schopné vyšší rychlosti a dalo se s ním závodit. Naproti tomu například reálný Abdel nikdy nepolil Philippovi nohy vařící vodou, aby zjistil, jestli dokáže cítit bolest. Také nikdy neoholil aristokratův knírek do hitlerovské podoby. „Ale je to přesně ten typ věcí, co by Abdel určitě rád udělal," komentuje Philippe.
- Film byl vyslán za Francii jako návrh na nominaci na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Samotnou nominaci však film nezískal. (JoranProvenzano)
- Na rozdíl od nadšeného evropského publika se v USA film setkal s rozporuplným, ba dokonce negativním přijetím. Například recenzent Jay Weissberg ve svém článku na webu Variety obvinil snímek z rasismu v duchu příběhu strýčka Toma a označil Drisse (Omar Sy) za předvádějící se opici se všemi rasistickými souvislostmi tohoto termínu.
- Pro úspěch filmu obdrželi tvůrci v prosinci 2011 pozvání na večeři do Elysejského paláce od tehdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho.
- Ludovico Einaudi, který k filmu skládal hudbu, je podepsán i pod hudbou ke snímku Doktor Živago (2002), jehož ústřední melodie „Writting Poems“ ve filmu Intouchables dvakrát zazní.
- Inspirací pro film byla autobiografie, která byla sepsána na základě osudu někdejšího obchodníka se šampaňským Philippa Pozzo di Borgo. V roce 1993 si při paraglidingu poranil páteř, díky čemuž mu ochrnuly horní i dolní končetiny. V roce 1996 mu na rakovinu zemřela manželka. O schopnostech jeho 21letého pečovatele Selloua, krátce před přijetím propuštěného z vězení, pochybovali mnozí, ale právě on pomohl Philippu z depresí. Na společné cestě v Maroku dokonce oba našli své budoucí manželky, založili rodiny a zůstali přáteli. Jedinou nepravdou oproti reálným postavám je, že skutečný pečovatel Philippa nebyl černoch.
- Ve filmu jezdí ve skutečnosti dva vozy Maserati Quattroporte. Prvním je v té době nejnovější model Quattroporte GTS S se 441 koni po faceliftu, druhým pak model Quattroporte před faceliftem se 400 koní, používaný pouze pro honičky. Nejpatrnějšími rozdíly jsou odlišná koncová světla, zkosené svislé pruhy u novějšího modelu a jiné koncovky výfuku, které má nový model dva větší a oválné, zatímco starší čtyři kulaté.
- Omar Sy změnil historii, když mu jeho výkon jako prvnímu herci černé pleti vynesl Césara pro nejlepšího herce. Cenou byl ověnčen 24. února roku 2012 na 37. slavnostním ceremoniálu.
- Ve francouzských kinech se stal snímek s více než 19 miliony diváky 16 týdnů od uvedení druhým nejnavštěvovanějším francouzským filmem všech dob. Při porovnání návštěvnosti snímků z celého světa pak titul stanul na třetí pozici. V sousedním Německu se komedie držela na první příčce v návštěvnosti celých osm týdnů a vidělo ji přes osm miliónů diváků. Celosvětově se pak se ziskem 426,6 milionů amerických dolarů stal snímek do té doby nejúspěšnějším evropským filmem roku a nejúspěšnějším neanglicky mluveným filmem v historii.
- Philippe Pozzo di Borgo zomrel 1. júna 2023.
- Film sa stal v Kanade kultovou záležitosťou. Od roku 2012 hrá každý rok na medzinárodnom filmovom festivale vo Windsore.
- Philippe označuje Abdela za svého strážného ďábla, který mu zachránil život. „Když moje žena zemřela, Abdel viděl, že jsem se zhroutil. Vzal mě za ruku, byl pořád se mnou, donutil mě jít za dívkami, jezdili jsme bláznivě Rolls-Roycem (ve filmu Maserati), ve 48 letech mě naučil kouřit trávu a obtěžoval moje zaměstnankyně.“ Většina z toho je ve filmu zachycena.
- První setkání obou protagonistů se v realitě odehrálo v podobně absurdním duchu jako v Nedotknutelných. Abdel se přišel ucházet o místo z jediného důvodu, a to, aby mohl dál pobírat sociální dávky. Na Philippeho působil jako „malý, netolerantní, povrchní, arogantní mužíček“. Ale něco na Abdelovi ho přesto upoutalo. Byla to prý jistá bláznivost, neohroženost, smysl pro humor a hlavně – Abdel Philippeho nelitoval. S ním si začal Philippe znovu užívat života a vzrušení z toho, že neví, co přijde příští minutu, jak sám popisuje v rozhovorech s médii. Dalších 90 uchazečů tedy odmítl a přijal Abdela na zkušební období. Největší zlom v jejich vztahu nastal až po smrti Philippeho ženy. Zhruba v těchto chvílích se mezi muži rozvinulo nečekané přátelství, které, i když je to k neuvěření, probíhalo podle interview a vydaných knih velmi podobně tomu, jak bylo zobrazeno ve filmu.
- Charakteristika Abdela s Drissem (Omar Sy) se až na pár výjimek víceméně shoduje. Oba se živili zlodějinami a strávili nějakou dobu ve vězení, oba se ucházeli o zaměstnání jen proto, aby mohli dál pobírat dávky. Podle novinářů, kteří se s Abdelem setkali, dokonce i jedná podobně jako jeho filmová verze – přátelsky, drze, upovídaně a nebojácně. A také jsou oba nenapravitelní sukničkáři.
- Ve filmu jsou lehce změněny i rodinné reálie – skutečný Philippe má dvě adoptované děti – kromě dcery má i syna. Odlišnost najdeme i v případě jeho druhé ženy, Khadiji, se kterou ho neseznámil Abdel, jak bylo ukázáno ve filmu. S druhou manželkou se setkal při svém pobytu v Maroku, kde se do mladé svobodné matky zamiloval.
- Skutečný Philippe Pozzo di Borgo, stejně jako v Nedotknutelných, trpí fantomovou bolestí, která se pro něj stává často nesnesitelnou. V tomto ohledu filmaři lehce uzpůsobili realitu potřebám snímku. V něm je sice nastíněno, jaké stavy ochrnutý aristokrat musí prožívat, v jeho autobiografii je nicméně skutečnost vykreslena o dost hrůzněji a bolestivěji. (pornogrind)
- Celosvětová premiéra proběhla 23. září 2011 na MFF San Sebastian.
- Soundtrack tvoří mj. klavírní skladba „Fly“ od Ludovica Einaudiho.
- Natáčelo se ve stejném domě v Paříži, ve kterém bydlel Vogel (Jean-Pierre Malo) z Drž hubu (2003).
- Scény, kdy se Driss (Omar Sy) s Philippem (François Cluzet) řítí šílenou rychlostí městem a zastaví je policista a dvojice se vymluví na Phillipův záchvat, jsou pravdivé. Zrovna tak část, kdy Drisse napadne upravit Philippeho kolečkové křeslo tak, aby bylo schopné vyšší rychlosti a dalo se s ním závodit. Naproti tomu například reálný Abdel nikdy nepolil Philippovi nohy vařící vodou, aby zjistil, jestli dokáže cítit bolest. Také nikdy neoholil aristokratův knírek do hitlerovské podoby. „Ale je to přesně ten typ věcí, co by Abdel určitě rád udělal," komentuje Philippe.
- Film byl vyslán za Francii jako návrh na nominaci na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Samotnou nominaci však film nezískal. (JoranProvenzano)
- Na rozdíl od nadšeného evropského publika se v USA film setkal s rozporuplným, ba dokonce negativním přijetím. Například recenzent Jay Weissberg ve svém článku na webu Variety obvinil snímek z rasismu v duchu příběhu strýčka Toma a označil Drisse (Omar Sy) za předvádějící se opici se všemi rasistickými souvislostmi tohoto termínu.
- Pro úspěch filmu obdrželi tvůrci v prosinci 2011 pozvání na večeři do Elysejského paláce od tehdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho.
- Ludovico Einaudi, který k filmu skládal hudbu, je podepsán i pod hudbou ke snímku Doktor Živago (2002), jehož ústřední melodie „Writting Poems“ ve filmu Intouchables dvakrát zazní.
- Inspirací pro film byla autobiografie, která byla sepsána na základě osudu někdejšího obchodníka se šampaňským Philippa Pozzo di Borgo. V roce 1993 si při paraglidingu poranil páteř, díky čemuž mu ochrnuly horní i dolní končetiny. V roce 1996 mu na rakovinu zemřela manželka. O schopnostech jeho 21letého pečovatele Selloua, krátce před přijetím propuštěného z vězení, pochybovali mnozí, ale právě on pomohl Philippu z depresí. Na společné cestě v Maroku dokonce oba našli své budoucí manželky, založili rodiny a zůstali přáteli. Jedinou nepravdou oproti reálným postavám je, že skutečný pečovatel Philippa nebyl černoch.
- Ve filmu jezdí ve skutečnosti dva vozy Maserati Quattroporte. Prvním je v té době nejnovější model Quattroporte GTS S se 441 koni po faceliftu, druhým pak model Quattroporte před faceliftem se 400 koní, používaný pouze pro honičky. Nejpatrnějšími rozdíly jsou odlišná koncová světla, zkosené svislé pruhy u novějšího modelu a jiné koncovky výfuku, které má nový model dva větší a oválné, zatímco starší čtyři kulaté.
- Omar Sy změnil historii, když mu jeho výkon jako prvnímu herci černé pleti vynesl Césara pro nejlepšího herce. Cenou byl ověnčen 24. února roku 2012 na 37. slavnostním ceremoniálu.
- Ve francouzských kinech se stal snímek s více než 19 miliony diváky 16 týdnů od uvedení druhým nejnavštěvovanějším francouzským filmem všech dob. Při porovnání návštěvnosti snímků z celého světa pak titul stanul na třetí pozici. V sousedním Německu se komedie držela na první příčce v návštěvnosti celých osm týdnů a vidělo ji přes osm miliónů diváků. Celosvětově se pak se ziskem 426,6 milionů amerických dolarů stal snímek do té doby nejúspěšnějším evropským filmem roku a nejúspěšnějším neanglicky mluveným filmem v historii.
- Philippe Pozzo di Borgo zomrel 1. júna 2023.
- Film sa stal v Kanade kultovou záležitosťou. Od roku 2012 hrá každý rok na medzinárodnom filmovom festivale vo Windsore.
Odkazy
Hrají:
François Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Audrey Fleurot, Joséphine de Meaux, Clotilde Mollet, Alba Gaïa Kraghede Bellugi, Cyril Mendy, Salimata Kamate, Grégoire Oestermann, Dominique Daguier, François Caron, Christian Ameri, Thomas Solivéres, Dorothée Briere, Émilie Caen, Sylvain Lazard, Jean-François Cayrey, François Bureloup, Nicky Marbot, Benjamin Baroche, Antoine Laurent, Caroline Bourg, Marie-Laure Descoureaux, Hedi Bouchenafa, Jérôme Pauwels, Omar Gooding