Amélie z Montmartru / Le Fabuleux Destin d'Amélie Poulain (20001/117/Francie, Německo/Komedie, Drama, Romantický) 85%
03.01.2025 14:50
JEDNOU VĚTOU
„Byla krásná, osamělá a všem chtěla pomáhat. A najednou přišla láska."
OBSAH
Amélie žije v pařížské čtvrti Montmartre, která je světem sama pro sebe. Je číšnicí v místním bistru, nakupuje u místního zelináře, zdraví sousedy jako na malém městě. V jejím životě se nikdy neudálo nic zvláštního, až na matčinu kuriózní smrt, nad níž Améliin tatínek stále truchlí. Amélie by asi zůstala smířená se svým osamělým údělem, kdyby jednoho dne neobjevila ve svém bytě ukrytý poklad v podobě staré krabice s památkami na dětství někdejšího nájemníka. Nejenže se Amélie rozhodne po letech doručit krabici jejímu majiteli, ale dospěje současně k poznání, že může pomáhat zlepšit a napravovat okolní svět. Když pak jednoho dne objeví člověka sbírajícího u nádražních fotoautomatů zahozené podobenky cizích lidí, Amélie se zamiluje. Trvá to ale ještě nějaký čas, než se seznámí s Ninem a než mu dovolí rozšifrovat její tajemné zprávy. (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Divný film pro divné publikum, dalo by se říci. Jenže takovýto film se opravdu jen tak často nepoštěstí vidět. Zvláštní rozhodně je, stejně jako jeho hlavní postava: Amélie. Jenže jestli je něco zvláštní, tak pro toto je zvláštnost slabé slovo. Film, jako je tento, dle mého ani neexistuje a nikdy existovat nebude. Je to taková nezávazná existence sama pro sebe, která započne a skončí kvalitou hodně na hraně toho nejvyššího, co dokáže francouzská kinematografie nabídnout. Výborní herci už jen dovršují rychlou dekádu života holky, která je tak trochu praštěná, ale rozhodně ne hloupá. Jen tak trochu vychcaná, stejnak jako je tento film. Vytváří a ukončuje jednu malou epizodku ze světa neskutečna v centru samotné Paříže. (Malarkey) 4*
Film, z kterého naprosto čiší naivita, vizuální uhlazenost, dobré nápady a film chutná jako sladké lízátko. Bohužel pro mě je ten film tak sladký a krásný až chvílemi je kýčovitý. Jeho krása je chvílemi samoúčelná a jediný její důvod je, aby sjme se zamilovali do halvní hrdinky. Do její nevinosti a dětské tváře. Bohužel se o filmu jeden čas až moc mluvilo a říkalo se jaká je to bomba. To výsledný dojem trošku ubírá, protože to co čekáte jako geniální vás nakonec může zklamat(a většinou to tak bývá). (Djkoma) 4*
Slečna Amélie a její pohádkový, láskyplný, tak trochu posmutnělý a lidsky vřelý svět mi učaroval od prvního shlédnutí. Čím je tenhle film výjimečný? Rozhodně příběhem a celkovým laděním. Je to harmonie zkapalněná do čiré a opojné filmové tekutiny, která umí zahřát dušičku lépe než hlt tuzemáku promrzlé útroby. Jsou to herecké výkony, zejména pak ten titulní Audrey Tautou, které se podařilo kromobyčejně těžkou roli ztvárnit s naprostou přesvědčivostí. Jsou to roztomilé vedlejší postavy, které překypují životem, aniž by nutně musely na plátně dostávat přemíru času. Jeunet natočil film s naivní dětskou láskou, naivně nekritickým pohledem na realitu. A není to falešné, není to ani přeslazené, je to až zázračně konejšivé. Amélie je malý ostrůvek klidu a lásky v celkově neutěšeném světě i kinematografii. Amélie je něžné dívčí pohlazení, kterého je mi čas od času zapotřebí. (Marigold) 4*
VELKÁ RECENZE
Nový snímek scenáristy a režiséra Jeana-Pierra Jeuneta Amélie z Montmartru se svým laděním velmi vymyká autorově dosavadní černohumorné a dekadentní tvorbě. Poetická komedie o plaché servírce z pařížské kavárny totiž srší humorem, vtipem a především optimismem.
Třiadvacetiletá servírka Amélie Poulainová náhodou objeví čtyřicet let starou plechovou krabici s dětskými poklady. Podaří se jí najít majitele a anonymně mu ji doručit. Úspěšná odezva ji přivede na myšlenku podobně ovlivnit i životy ostatních lidí okolo sebe. Především však vysílá signály nesmělému mladíkovi Ninovi, jehož koníčkem je sbírání zahozených portrétních snímků u fotoautomatů. - Jeunet natočil komediální snímek se surrealistickými prvky a s pohádkovou nadsázkou: hrdinčiny zásahy do okolního světa jsou stoprocentně úspěšné, typizované postavy obývají přátelské území staré městské čtvrti a několik uzavřených mikrosvětů (kromě kavárny se stálou klientelou je to např. "jeunetovský " činžovní dům).
Výraznou poetickou součástí vyprávění jsou též inscenované bleskové fantaskní představy hrdinů, patřičně upravené výjevy ze starých filmů či oživlé obrazy, fotky a sochy. Tvůrce demonstruje tradiční vypravěčský nadhled s pomocí neviděného komentátora, jenž ve své "vševědoucnosti " zahrnuje do příběhu i "nepodstatné " detaily. Právě v nich ovšem spočívá rafinovanost Jeunetova stylu: nenápadnou oslavou života je např. charakterizování hrdinů prostřednictvím popisu jejich drobných soukromých radostí a strastí. Originální snímek zvítězil na MFF v Karlových Varech 2001, proslavil půvabnou představitelku titulní role Audrey Tautouovou a stal se jedním z nejúspěšnějších francouzských filmů poslední doby.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Amélie z Montmartru je příběh Amélie Poulainové, dívky, jež vyrostla izolována od ostatních dětí se svým zamlklým otcem, který jí v dětství chybně diagnostikoval srdeční vadu. Chybná diagóza byla způsobena tím, že veškerý její kontakt s otcem spočíval v každoměsíčním vyšetření, které Amélii tak rozrušilo, že jí velmi silně bušilo srdce. Její matka (stejně neurotická jako otec) zemřela, když byla Amélie malá, následkem sebevraždy jisté Quebečanky, která se rozhodla ukončit svůj život skokem z katedrály Notre Dame. Pádem tak zabila Améliinu matku. To způsobilo, že se její otec ještě více uzavřel a malá Amélie byla nucena žít ve svém vlastním světě, bez ostatních dětí. Amélie si tak vytvořila velmi neobvyklé představy.
Když Amélie vyrostla, stala se servírkou v malé kavárně u Dvou mlýnů, kterou vlastní bývalá cirkusová krasojezdkyně. Osazenstvo kavárny je velmi excentrické, a to jak personál, tak hosté. Život Amélie je v jejích 22 letech velmi jednoduchý. Několikrát se pokoušela o vztah, ovšem neúspěšně. Přesto má Amélie několik věcí, které jí působí radost. Mezi ně patří například rozbíjení krusty creme brulée špičkou čajové lžíce, procházení se po prosluněné Paříži, zasunutí ruky do pytle s luštěninami a házení žabek do kanálu Sv. Martina, hádání, kolik lidí má v Paříži zrovna orgasmus.
Le déjeuner des canotiers francouzského impresionisty Renoira. Dívka uprostřed obrazu pijící sklenici vody občas reprezentuje Amélii
Celý její život se změní v okamžiku, kdy zemře princezna Diana. Šokována touto informací upustí skleněný uzávěr od nádobky, který se zakutálí ke zdi její koupelny, kde odhalí tajnou skrýš, v níž Amélie najde kovovou schránku, kterou si zde před lety ukryl malý chlapec. Fascinována nálezem se rozhodne, že vypátrá, komu tento poklad patří, a rozhodne se, že pokud bude mít dotyčný radost, bude takto pomáhat i jiným lidem, v opačném případě nebude.
Seznámí se samotářským sousedem Raymondem Dufayelem, malířem, který pravidelně každý rok znovu maluje tentýž obraz (Le Déjeuner des canotiers) od Augusta Renoira. Lidé ho znají jako „skleněného muže“, díky jeho křehkým kostem. S jeho pomocí se jí podaří nalézt majitele kovové schránky. Tu umístí do telefonní budky, kolem níž pan Bretodeau chodí, a když prochází kolem ní, zavolá do budky z blízkého baru. Poté, co muž otevře schránku, se mu vybaví jeho dávné dětství. Tato událost ho přivede do baru, odkud volala Amélie. Poté, co vidí, že její počin měl pozitivní efekt, rozhodne se, že bude lidem ovlivňovat život a konat dobro. Toto rozhodnutí z Amélie vytvoří strážného anděla jiných. Svého otce přesvědčí, aby si splnil svůj sen a cestoval kolem světa (s pomocí jeho zahradního trpaslíka a své kamarádky letušky), dá dohromady svoji kolegyni s hostem kavárny, pomůže domovnici a Lucienovi, kterého šikanuje majitel stánku se zeleninou, kde pracuje.
Ale zatímco se Amélie stará o ostatní, nikdo se nestará o ni. Zatímco pomáhá přinést jiným lidem štěstí, je nucena zrevidovat svůj osamělý život – to je patrné zejména v původně platonickém vztahu k podivnému Ninu Quincampoixovi, zvláštnímu mladému muži, který sbírá nepovedené a roztrhané fotky lidí, kteří se nechají vyfotit v automatu. Sblíží se s ním díky albu, které jednou ztratí. Amélie však nemá odvahu ke konfrontaci, a tak zvažuje, jak by mohla album předat. Nakonec k tomu dojde nepřímo a vlastní setkání těchto dvou lidí proběhne až na samý závěr filmu jako happyend. Tímto faktem přichází skutečné štěstí Amelie Poulainové.
GOLDIE FILMU
Blíží se léto, prázdniny, tak proč si nadcházející čas nezpříjemnit jedním z nejpozitivnějších filmů, jaký kdy byl natočen? Amélie z Montmartru v roce 2001 diváky nadchla a okouzlila. Troufám si říct, že baví dodnes a v hledáčku filmových fanoušků bude snad navždy, protože prostě ukázala tak známou, jednoduchou a přitom nepolapitelnou „věc“ jako je láska naprosto nekonvenčním způsobem. Zamilovat se je možná jednoduché, ale nalézt ten správný rytmus, který by obě tlukoucí srdce navždy spojil, je úkol nesmírně obtížný. Amélie navíc není jen tak někdo a režisér filmu není jen tak nějaký režisér. Snímek totiž dokázal přetvořit v barevnou, hravou, ba až surrealistickou podívanou.
Jean-Pierre Jeunet je režisér nekonvenční stejně jako jeho filmy (když pominu jeho přešlap v podobě Vetřelec: Vzkříšení). Ukazuje nám značně fantaskní a podivné světy, jejich zvláštní obyvatele. Amélie z Montmartru by se mohla jevit jako výjimka, vždyť děj se zde odehrává v současné Paříži. To je však omyl. Hlavní hrdinka Amélie by se mezi podivíny (v dobrém slova smyslu) mohla ihned zařadit, obraz Paříže je také jiný, než jsme doposud mohli vidět. Současné hlavní město Francie je transformováno do podoby, která divákovi asi navždy utkví v paměti – různorodé efekty jej zobrazují jako metropoli barevnou, pozitivní, nadreálnou.
Amélie je mladá tmavovlasá dívka s velkýma, vykulenýma očima. Obyvatelku Paříže charakterizuje také její povaha. Okolní svět ji fascinuje, a protože má srdce na dlani, rozhodne se všem kolem sebe zpříjemňovat životy, jak jen to jde. S invencí sobě vlastní šíří dobro do všech koutů města. Křehká, nesmělá a uzavřená dívka má ale v podstatě obyčejný život, jemuž se vymyká snad jen maminčina kuriózní smrt. Jednoho dne však nalezne krabici s předměty, která patřila původnímu majiteli bytu. Rozhodne se onu osobu vyhledat. Právě tento fakt je pro ni impulsem, díky němuž začne konat dobré skutky. Podivínská Amélie, která doposud žila poměrně stereotypním životem ve čtvrti Montmartre, se při svém putování zároveň zamiluje a začne bojovat i o své štěstí...
Co dělá tento film tím, čím je, je určitě, kromě promyšlené režie Jeuneta, představitelka Amélie Audrey Tautou. Své hrdince vtiskla nezaměnitelnou podobu a především duši. Přesně odhadla míru, díky níž Amélie vypadá jako éterická bytost z jiného světa, ale současně působí milým, možná trochu naivním, ale i přes svou povahu uvěřitelným dojmem. A tím vším divákovi ulehčuje identifikaci s hlavní hrdinkou. Prostě nelze než jí nefandit a nedojímat se nad jejím osudem. Leda byste měli srdce z kamene.
Odstavec jsem věnovala Audrey Tautou, musím proto aspoň jeden věnovat také režiséru Jeunetovi. Jeho vize byla naprosto promyšlená, což je také jeden z důvodů, proč film tak skvěle působí a funguje. Styl vyprávění je originální, vtipný a strhující. Dokladem toho je již úvodní scéna, kdy je nám nejprve řečeno spoustu v podstatě nepodstatných detailů. Jsou to však ony, které dotvářejí atmosféru snímku. Zamlžená, dozlatova laděná kamera ukáže pařížskou čtvrť Montmartre a komentář nám postupně představuje další a další detaily, při nichž s oblibou používá metafory. Zatímco sledujeme muže, který se vrátil z pohřbu svého přítele a gumuje v adresáři jeho jméno, vypravěč zmiňuje, že právě byla počata Amélie, naše hlavní hrdinka. Posléze vidíme Amélii v dětství a pak jedno z nejkouzelnějších představení hlavních postav. Dozvíme se o jejich oblíbených i neoblíbených věcech, kreslená šipka nás přitom upozorňuje na zajímavé detaily, hrdiny sledujeme při jejich typických činnostech a nemůžeme se ubránit pocitu, že každá postava je svým způsobem potrhlá. Už v dětství se tak začíná formovat Améliina zvláštní osobnost.
Ve filmu je důležitá režisérova práce s mizanscénou, tedy předkamerovou realitou. Z mnoha střípků, detailních záběrů skládá obraz magického světa, v tomto případě Paříže. Atmosféru navodí také tklivé zvuky harmoniky. Prostě slyšíte jeden tón a hned víte, o jaký film či město se jedná. Tak charakteristické. Neuvěřitelně syté barvy, všudypřítomná žlutá, zelená a červená dodávají filmu ten správný nádech a taky trochu retro výraz. O vševědoucím vypravěči jsem už mluvila výše, jeho poznámky jsou trefné a úsměvné. Postavy komunikují přímo s divákem (vzpomeňte například na Woodyho Allena), sem tam ožijí stejně jako obrazy a věci, jen aby nám něco sdělily (tady si zase vzpomeňte na úvodní scénu v komatu ležící sousedky). Zkrátka a dobře, Amélie z Montmartru je vřelý, pohádkový, barevný a hravý snímek. Úvod vás uhrane a pak už se necháváte unášet Paříží a epizodami Améliina života stejně jako parník na Seině. Takto pozitivní film, který pohladí na duši, aby dnes člověk pohledal. No a k tomu všemu připočtěte nadsázku a černý humor.
Snímek Amélie z Montmartru se stal veskrze úspěšným. Režisér Jeunet si jím tak trochu napravil pověst a vrátil se díky němu ke svým dávným filmařským kořenům a ke své poetice. Film se zalíbil divákům a kritice, jež ho nominovala na pět Oscarů. A i když nakonec Amélie odešla s prázdnýma rukama, diváci si jí všimli, a to je hlavní. Dodnes tedy Amélie boduje ve spoustě žebříčků a kinematografie díky ní získala dílo, bez něhož by nebyla, čím je.
Postavy a obsazení
• Audrey Tautou - Amélie Poulain
• Mathieu Kassovitz - Nino Quincampoix
• Rufus - Raphaël Poulain
• Lorella Cravotta - Amandine Poulain
• Serge Merlin - Raymond Dufayel
• Jamel Debbouze - Lucien
• Clotilde Mollet - Gina
• Claire Maurier - Suzanne
• Isabelle Nanty - Georgette
• Dominique Pinon - Joseph
• Artus de Penguern - Hipolito
• Yolande Moreau - Madeleine Wallace
• Urbain Cancelier - Collignon
• Maurice Bénichou - Dominique Bretodeau
• Michel Robin - Mr. Collignon
• Andrée Damant - Mrs. Collignon
• Claude Perron - Eva, Ninova kolegyně
• Armelle - Philomene, letuška
• Ticky Holgado - muž z fotografie, opravář automatů
• Kevin Fernandes - Bretodeau, jako dítě
• Flora Guiet - Amélie, v 6 letech
• Amaury Babault - Nino, jako dítě
• André Dussollier - vypravěč
Ocenění
Academy Awards
2002 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší cizojazyčný film) (nominace)
2002 Guillaume Laurant, Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší původní scénář) (nominace)
2002 Bruno Delbonnel (Nejlepší kamera) (nominace)
2002 Nejlepší výprava (nominace)
2002 Nejlepší mix zvuku (nominace)
Independent Spirit Awards
2002 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší mezinárodní film)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
2002 Guillaume Laurant, Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší původní scénář)
2002 Nejlepší výprava
2002 Nejlepší film (nominace)
2002 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší režie) (nominace)
2002 Audrey Tautou (Nejlepší herečka v hlavní roli) (nominace)
2002 Bruno Delbonnel (Nejlepší kamera) (nominace)
2002 Nejlepší střih (nominace)
2002 Yann Tiersen (Nejlepší hudba) (nominace)
2002 Nejlepší neanglicky mluvený film (nominace)
European Film Awards
2001 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší film)
2001 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší režie)
2001 Bruno Delbonnel (Nejlepší kamera)
2001 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší režisér podle diváků)
2001 Audrey Tautou (Nejlepší herečka) (nominace)
César Awards
2002 Nejlepší film
2002 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší režie)
2002 Yann Tiersen (Nejlepší hudba)
2002 Nejlepší výprava
2002 Audrey Tautou (Nejlepší herečka) (nominace)
2002 Rufus (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2002 Jamel Debbouze (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2002 Isabelle Nanty (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
2002 Guillaume Laurant, Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší scénář, původní, nebo adaptovaný) (nominace)
2002 Nejlepší zvuk (nominace)
2002 Bruno Delbonnel (Nejlepší kamera) (nominace)
2002 Nejlepší střih (nominace)
2002 Nejlepší kostýmy (nominace)
Goya Awards
2002 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší evropský film)
Robert Awards (Danish Film Awards)
2003 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší neamerický film)
Guldbagge Awards
2001 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší zahraniční film)
Amanda Awards
2002 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší zahraniční film)
Golden Globes
2002 Nejlepší cizojazyčný film (nominace)
Critics Choice Awards
2002 Nejlepší cizojazyčný film
Florida Film Critics Circle Awards
2001 Nejlepší film
2001 Nejlepší zahraniční film
Toronto International Film Festival
2001 Jean-Pierre Jeunet (Cena diváků pro nejlepší film)
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
2001 Jean-Pierre Jeunet (Velká cena Křišťálový glóbus)
Tallinn Black Nights Film Festival
2001 Jean-Pierre Jeunet (Cena Asociace estonských novinářů)
Norwegian International Film Festival Haugesund
2001 Jean-Pierre Jeunet (Cena diváků)
DABING
V českém znění: Jana Páleníčková - Audrey Tautou (Amélie), Petr Kostka - :Rufus (Raphaël Poulain - tatínek), Radoslav Brzobohatý - Serge Merlin (Raymond Dufael), Petr Štěpánek - André Dussollier (hlas vypravěče), Otto Rošetzký - Mathieu Kassovitz (Nino), Oldřich Vlach - Maurice Bénichou (Dominique Bretodeau), Jana Andresíková - Claire Maurier (Suzanne), Otakar Brousek ml. - Dominique Pinon (Joseph), Jan Šťastný - Artus de Penguern (Hipolito), Aleš Jarý - Urbain Cancelier (Collignon), Karel Richter - Michel Robin (Collignonův otec), Filip Jančík - Jamel Debbouze (Lucien), Julie Alexandridisová - Flora Guiet (malá Amélie), Petros Alexandridis - Amaury Babault (malý Nino), Ivana Andrlová - Claude Perron (striptérka Eva), Ivana Milbachová - Clothilde Mollet (Gina), Dana Syslová - Lorella Cravotta (Améliina matka), Monika Žáková - Isabelle Nanty (Georgette), Sylva Turbová - Andrée Damant (paní Collignon), Ilona Svobodová - Yolande Moreau (Madeleine Wallaceová), Alena Procházková, Ladislav Cigánek, Jiří Hromada, Jaroslav Horák, Jitka Moučková.
Překlad: Evelina Koublová, Gabriela Kliková
Dialogy: Eva Svobodová
Zvuk: Petr Nový
Produkce: Petr Tichý ml.
Režie českého znění: Petr Tichý
Vyrobilo: Studio Auvit, 2002
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 20.9.2001 Intersonic
14.4.2022 Aerofilms
Premiéra Německo: 16.8.2001 PROKINO
3.5.2022 PROKINO
Premiéra Francie: 25.4.2001 UGC-Fox Distribution (UFD)
24.07.2024 UGC Distribution
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 28.1.2015 Magic Box
Poprvé na VHS: 1.10.2002 Intersonic
Poprvé na DVD: 1.7.2002 Intersonic
Poprvé na Blu-ray: 28.1.2015 Magic Box
Poprvé na VOD: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 21 026 422
Tržby celkem - $ 173 921 954
Návštěvnost v ČR 279 394
Náklady (Rozpočet) - $ 10 000 000
„Byla krásná, osamělá a všem chtěla pomáhat. A najednou přišla láska."
OBSAH
Amélie žije v pařížské čtvrti Montmartre, která je světem sama pro sebe. Je číšnicí v místním bistru, nakupuje u místního zelináře, zdraví sousedy jako na malém městě. V jejím životě se nikdy neudálo nic zvláštního, až na matčinu kuriózní smrt, nad níž Améliin tatínek stále truchlí. Amélie by asi zůstala smířená se svým osamělým údělem, kdyby jednoho dne neobjevila ve svém bytě ukrytý poklad v podobě staré krabice s památkami na dětství někdejšího nájemníka. Nejenže se Amélie rozhodne po letech doručit krabici jejímu majiteli, ale dospěje současně k poznání, že může pomáhat zlepšit a napravovat okolní svět. Když pak jednoho dne objeví člověka sbírajícího u nádražních fotoautomatů zahozené podobenky cizích lidí, Amélie se zamiluje. Trvá to ale ještě nějaký čas, než se seznámí s Ninem a než mu dovolí rozšifrovat její tajemné zprávy. (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Divný film pro divné publikum, dalo by se říci. Jenže takovýto film se opravdu jen tak často nepoštěstí vidět. Zvláštní rozhodně je, stejně jako jeho hlavní postava: Amélie. Jenže jestli je něco zvláštní, tak pro toto je zvláštnost slabé slovo. Film, jako je tento, dle mého ani neexistuje a nikdy existovat nebude. Je to taková nezávazná existence sama pro sebe, která započne a skončí kvalitou hodně na hraně toho nejvyššího, co dokáže francouzská kinematografie nabídnout. Výborní herci už jen dovršují rychlou dekádu života holky, která je tak trochu praštěná, ale rozhodně ne hloupá. Jen tak trochu vychcaná, stejnak jako je tento film. Vytváří a ukončuje jednu malou epizodku ze světa neskutečna v centru samotné Paříže. (Malarkey) 4*
Film, z kterého naprosto čiší naivita, vizuální uhlazenost, dobré nápady a film chutná jako sladké lízátko. Bohužel pro mě je ten film tak sladký a krásný až chvílemi je kýčovitý. Jeho krása je chvílemi samoúčelná a jediný její důvod je, aby sjme se zamilovali do halvní hrdinky. Do její nevinosti a dětské tváře. Bohužel se o filmu jeden čas až moc mluvilo a říkalo se jaká je to bomba. To výsledný dojem trošku ubírá, protože to co čekáte jako geniální vás nakonec může zklamat(a většinou to tak bývá). (Djkoma) 4*
Slečna Amélie a její pohádkový, láskyplný, tak trochu posmutnělý a lidsky vřelý svět mi učaroval od prvního shlédnutí. Čím je tenhle film výjimečný? Rozhodně příběhem a celkovým laděním. Je to harmonie zkapalněná do čiré a opojné filmové tekutiny, která umí zahřát dušičku lépe než hlt tuzemáku promrzlé útroby. Jsou to herecké výkony, zejména pak ten titulní Audrey Tautou, které se podařilo kromobyčejně těžkou roli ztvárnit s naprostou přesvědčivostí. Jsou to roztomilé vedlejší postavy, které překypují životem, aniž by nutně musely na plátně dostávat přemíru času. Jeunet natočil film s naivní dětskou láskou, naivně nekritickým pohledem na realitu. A není to falešné, není to ani přeslazené, je to až zázračně konejšivé. Amélie je malý ostrůvek klidu a lásky v celkově neutěšeném světě i kinematografii. Amélie je něžné dívčí pohlazení, kterého je mi čas od času zapotřebí. (Marigold) 4*
VELKÁ RECENZE
Nový snímek scenáristy a režiséra Jeana-Pierra Jeuneta Amélie z Montmartru se svým laděním velmi vymyká autorově dosavadní černohumorné a dekadentní tvorbě. Poetická komedie o plaché servírce z pařížské kavárny totiž srší humorem, vtipem a především optimismem.
Třiadvacetiletá servírka Amélie Poulainová náhodou objeví čtyřicet let starou plechovou krabici s dětskými poklady. Podaří se jí najít majitele a anonymně mu ji doručit. Úspěšná odezva ji přivede na myšlenku podobně ovlivnit i životy ostatních lidí okolo sebe. Především však vysílá signály nesmělému mladíkovi Ninovi, jehož koníčkem je sbírání zahozených portrétních snímků u fotoautomatů. - Jeunet natočil komediální snímek se surrealistickými prvky a s pohádkovou nadsázkou: hrdinčiny zásahy do okolního světa jsou stoprocentně úspěšné, typizované postavy obývají přátelské území staré městské čtvrti a několik uzavřených mikrosvětů (kromě kavárny se stálou klientelou je to např. "jeunetovský " činžovní dům).
Výraznou poetickou součástí vyprávění jsou též inscenované bleskové fantaskní představy hrdinů, patřičně upravené výjevy ze starých filmů či oživlé obrazy, fotky a sochy. Tvůrce demonstruje tradiční vypravěčský nadhled s pomocí neviděného komentátora, jenž ve své "vševědoucnosti " zahrnuje do příběhu i "nepodstatné " detaily. Právě v nich ovšem spočívá rafinovanost Jeunetova stylu: nenápadnou oslavou života je např. charakterizování hrdinů prostřednictvím popisu jejich drobných soukromých radostí a strastí. Originální snímek zvítězil na MFF v Karlových Varech 2001, proslavil půvabnou představitelku titulní role Audrey Tautouovou a stal se jedním z nejúspěšnějších francouzských filmů poslední doby.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Amélie z Montmartru je příběh Amélie Poulainové, dívky, jež vyrostla izolována od ostatních dětí se svým zamlklým otcem, který jí v dětství chybně diagnostikoval srdeční vadu. Chybná diagóza byla způsobena tím, že veškerý její kontakt s otcem spočíval v každoměsíčním vyšetření, které Amélii tak rozrušilo, že jí velmi silně bušilo srdce. Její matka (stejně neurotická jako otec) zemřela, když byla Amélie malá, následkem sebevraždy jisté Quebečanky, která se rozhodla ukončit svůj život skokem z katedrály Notre Dame. Pádem tak zabila Améliinu matku. To způsobilo, že se její otec ještě více uzavřel a malá Amélie byla nucena žít ve svém vlastním světě, bez ostatních dětí. Amélie si tak vytvořila velmi neobvyklé představy.
Když Amélie vyrostla, stala se servírkou v malé kavárně u Dvou mlýnů, kterou vlastní bývalá cirkusová krasojezdkyně. Osazenstvo kavárny je velmi excentrické, a to jak personál, tak hosté. Život Amélie je v jejích 22 letech velmi jednoduchý. Několikrát se pokoušela o vztah, ovšem neúspěšně. Přesto má Amélie několik věcí, které jí působí radost. Mezi ně patří například rozbíjení krusty creme brulée špičkou čajové lžíce, procházení se po prosluněné Paříži, zasunutí ruky do pytle s luštěninami a házení žabek do kanálu Sv. Martina, hádání, kolik lidí má v Paříži zrovna orgasmus.
Le déjeuner des canotiers francouzského impresionisty Renoira. Dívka uprostřed obrazu pijící sklenici vody občas reprezentuje Amélii
Celý její život se změní v okamžiku, kdy zemře princezna Diana. Šokována touto informací upustí skleněný uzávěr od nádobky, který se zakutálí ke zdi její koupelny, kde odhalí tajnou skrýš, v níž Amélie najde kovovou schránku, kterou si zde před lety ukryl malý chlapec. Fascinována nálezem se rozhodne, že vypátrá, komu tento poklad patří, a rozhodne se, že pokud bude mít dotyčný radost, bude takto pomáhat i jiným lidem, v opačném případě nebude.
Seznámí se samotářským sousedem Raymondem Dufayelem, malířem, který pravidelně každý rok znovu maluje tentýž obraz (Le Déjeuner des canotiers) od Augusta Renoira. Lidé ho znají jako „skleněného muže“, díky jeho křehkým kostem. S jeho pomocí se jí podaří nalézt majitele kovové schránky. Tu umístí do telefonní budky, kolem níž pan Bretodeau chodí, a když prochází kolem ní, zavolá do budky z blízkého baru. Poté, co muž otevře schránku, se mu vybaví jeho dávné dětství. Tato událost ho přivede do baru, odkud volala Amélie. Poté, co vidí, že její počin měl pozitivní efekt, rozhodne se, že bude lidem ovlivňovat život a konat dobro. Toto rozhodnutí z Amélie vytvoří strážného anděla jiných. Svého otce přesvědčí, aby si splnil svůj sen a cestoval kolem světa (s pomocí jeho zahradního trpaslíka a své kamarádky letušky), dá dohromady svoji kolegyni s hostem kavárny, pomůže domovnici a Lucienovi, kterého šikanuje majitel stánku se zeleninou, kde pracuje.
Ale zatímco se Amélie stará o ostatní, nikdo se nestará o ni. Zatímco pomáhá přinést jiným lidem štěstí, je nucena zrevidovat svůj osamělý život – to je patrné zejména v původně platonickém vztahu k podivnému Ninu Quincampoixovi, zvláštnímu mladému muži, který sbírá nepovedené a roztrhané fotky lidí, kteří se nechají vyfotit v automatu. Sblíží se s ním díky albu, které jednou ztratí. Amélie však nemá odvahu ke konfrontaci, a tak zvažuje, jak by mohla album předat. Nakonec k tomu dojde nepřímo a vlastní setkání těchto dvou lidí proběhne až na samý závěr filmu jako happyend. Tímto faktem přichází skutečné štěstí Amelie Poulainové.
GOLDIE FILMU
Blíží se léto, prázdniny, tak proč si nadcházející čas nezpříjemnit jedním z nejpozitivnějších filmů, jaký kdy byl natočen? Amélie z Montmartru v roce 2001 diváky nadchla a okouzlila. Troufám si říct, že baví dodnes a v hledáčku filmových fanoušků bude snad navždy, protože prostě ukázala tak známou, jednoduchou a přitom nepolapitelnou „věc“ jako je láska naprosto nekonvenčním způsobem. Zamilovat se je možná jednoduché, ale nalézt ten správný rytmus, který by obě tlukoucí srdce navždy spojil, je úkol nesmírně obtížný. Amélie navíc není jen tak někdo a režisér filmu není jen tak nějaký režisér. Snímek totiž dokázal přetvořit v barevnou, hravou, ba až surrealistickou podívanou.
Jean-Pierre Jeunet je režisér nekonvenční stejně jako jeho filmy (když pominu jeho přešlap v podobě Vetřelec: Vzkříšení). Ukazuje nám značně fantaskní a podivné světy, jejich zvláštní obyvatele. Amélie z Montmartru by se mohla jevit jako výjimka, vždyť děj se zde odehrává v současné Paříži. To je však omyl. Hlavní hrdinka Amélie by se mezi podivíny (v dobrém slova smyslu) mohla ihned zařadit, obraz Paříže je také jiný, než jsme doposud mohli vidět. Současné hlavní město Francie je transformováno do podoby, která divákovi asi navždy utkví v paměti – různorodé efekty jej zobrazují jako metropoli barevnou, pozitivní, nadreálnou.
Amélie je mladá tmavovlasá dívka s velkýma, vykulenýma očima. Obyvatelku Paříže charakterizuje také její povaha. Okolní svět ji fascinuje, a protože má srdce na dlani, rozhodne se všem kolem sebe zpříjemňovat životy, jak jen to jde. S invencí sobě vlastní šíří dobro do všech koutů města. Křehká, nesmělá a uzavřená dívka má ale v podstatě obyčejný život, jemuž se vymyká snad jen maminčina kuriózní smrt. Jednoho dne však nalezne krabici s předměty, která patřila původnímu majiteli bytu. Rozhodne se onu osobu vyhledat. Právě tento fakt je pro ni impulsem, díky němuž začne konat dobré skutky. Podivínská Amélie, která doposud žila poměrně stereotypním životem ve čtvrti Montmartre, se při svém putování zároveň zamiluje a začne bojovat i o své štěstí...
Co dělá tento film tím, čím je, je určitě, kromě promyšlené režie Jeuneta, představitelka Amélie Audrey Tautou. Své hrdince vtiskla nezaměnitelnou podobu a především duši. Přesně odhadla míru, díky níž Amélie vypadá jako éterická bytost z jiného světa, ale současně působí milým, možná trochu naivním, ale i přes svou povahu uvěřitelným dojmem. A tím vším divákovi ulehčuje identifikaci s hlavní hrdinkou. Prostě nelze než jí nefandit a nedojímat se nad jejím osudem. Leda byste měli srdce z kamene.
Odstavec jsem věnovala Audrey Tautou, musím proto aspoň jeden věnovat také režiséru Jeunetovi. Jeho vize byla naprosto promyšlená, což je také jeden z důvodů, proč film tak skvěle působí a funguje. Styl vyprávění je originální, vtipný a strhující. Dokladem toho je již úvodní scéna, kdy je nám nejprve řečeno spoustu v podstatě nepodstatných detailů. Jsou to však ony, které dotvářejí atmosféru snímku. Zamlžená, dozlatova laděná kamera ukáže pařížskou čtvrť Montmartre a komentář nám postupně představuje další a další detaily, při nichž s oblibou používá metafory. Zatímco sledujeme muže, který se vrátil z pohřbu svého přítele a gumuje v adresáři jeho jméno, vypravěč zmiňuje, že právě byla počata Amélie, naše hlavní hrdinka. Posléze vidíme Amélii v dětství a pak jedno z nejkouzelnějších představení hlavních postav. Dozvíme se o jejich oblíbených i neoblíbených věcech, kreslená šipka nás přitom upozorňuje na zajímavé detaily, hrdiny sledujeme při jejich typických činnostech a nemůžeme se ubránit pocitu, že každá postava je svým způsobem potrhlá. Už v dětství se tak začíná formovat Améliina zvláštní osobnost.
Ve filmu je důležitá režisérova práce s mizanscénou, tedy předkamerovou realitou. Z mnoha střípků, detailních záběrů skládá obraz magického světa, v tomto případě Paříže. Atmosféru navodí také tklivé zvuky harmoniky. Prostě slyšíte jeden tón a hned víte, o jaký film či město se jedná. Tak charakteristické. Neuvěřitelně syté barvy, všudypřítomná žlutá, zelená a červená dodávají filmu ten správný nádech a taky trochu retro výraz. O vševědoucím vypravěči jsem už mluvila výše, jeho poznámky jsou trefné a úsměvné. Postavy komunikují přímo s divákem (vzpomeňte například na Woodyho Allena), sem tam ožijí stejně jako obrazy a věci, jen aby nám něco sdělily (tady si zase vzpomeňte na úvodní scénu v komatu ležící sousedky). Zkrátka a dobře, Amélie z Montmartru je vřelý, pohádkový, barevný a hravý snímek. Úvod vás uhrane a pak už se necháváte unášet Paříží a epizodami Améliina života stejně jako parník na Seině. Takto pozitivní film, který pohladí na duši, aby dnes člověk pohledal. No a k tomu všemu připočtěte nadsázku a černý humor.
Snímek Amélie z Montmartru se stal veskrze úspěšným. Režisér Jeunet si jím tak trochu napravil pověst a vrátil se díky němu ke svým dávným filmařským kořenům a ke své poetice. Film se zalíbil divákům a kritice, jež ho nominovala na pět Oscarů. A i když nakonec Amélie odešla s prázdnýma rukama, diváci si jí všimli, a to je hlavní. Dodnes tedy Amélie boduje ve spoustě žebříčků a kinematografie díky ní získala dílo, bez něhož by nebyla, čím je.
Postavy a obsazení
• Audrey Tautou - Amélie Poulain
• Mathieu Kassovitz - Nino Quincampoix
• Rufus - Raphaël Poulain
• Lorella Cravotta - Amandine Poulain
• Serge Merlin - Raymond Dufayel
• Jamel Debbouze - Lucien
• Clotilde Mollet - Gina
• Claire Maurier - Suzanne
• Isabelle Nanty - Georgette
• Dominique Pinon - Joseph
• Artus de Penguern - Hipolito
• Yolande Moreau - Madeleine Wallace
• Urbain Cancelier - Collignon
• Maurice Bénichou - Dominique Bretodeau
• Michel Robin - Mr. Collignon
• Andrée Damant - Mrs. Collignon
• Claude Perron - Eva, Ninova kolegyně
• Armelle - Philomene, letuška
• Ticky Holgado - muž z fotografie, opravář automatů
• Kevin Fernandes - Bretodeau, jako dítě
• Flora Guiet - Amélie, v 6 letech
• Amaury Babault - Nino, jako dítě
• André Dussollier - vypravěč
Ocenění
Academy Awards
2002 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší cizojazyčný film) (nominace)
2002 Guillaume Laurant, Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší původní scénář) (nominace)
2002 Bruno Delbonnel (Nejlepší kamera) (nominace)
2002 Nejlepší výprava (nominace)
2002 Nejlepší mix zvuku (nominace)
Independent Spirit Awards
2002 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší mezinárodní film)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
2002 Guillaume Laurant, Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší původní scénář)
2002 Nejlepší výprava
2002 Nejlepší film (nominace)
2002 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší režie) (nominace)
2002 Audrey Tautou (Nejlepší herečka v hlavní roli) (nominace)
2002 Bruno Delbonnel (Nejlepší kamera) (nominace)
2002 Nejlepší střih (nominace)
2002 Yann Tiersen (Nejlepší hudba) (nominace)
2002 Nejlepší neanglicky mluvený film (nominace)
European Film Awards
2001 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší film)
2001 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší režie)
2001 Bruno Delbonnel (Nejlepší kamera)
2001 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší režisér podle diváků)
2001 Audrey Tautou (Nejlepší herečka) (nominace)
César Awards
2002 Nejlepší film
2002 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší režie)
2002 Yann Tiersen (Nejlepší hudba)
2002 Nejlepší výprava
2002 Audrey Tautou (Nejlepší herečka) (nominace)
2002 Rufus (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2002 Jamel Debbouze (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2002 Isabelle Nanty (Nejlepší vedlejší herečka) (nominace)
2002 Guillaume Laurant, Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší scénář, původní, nebo adaptovaný) (nominace)
2002 Nejlepší zvuk (nominace)
2002 Bruno Delbonnel (Nejlepší kamera) (nominace)
2002 Nejlepší střih (nominace)
2002 Nejlepší kostýmy (nominace)
Goya Awards
2002 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší evropský film)
Robert Awards (Danish Film Awards)
2003 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší neamerický film)
Guldbagge Awards
2001 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší zahraniční film)
Amanda Awards
2002 Jean-Pierre Jeunet (Nejlepší zahraniční film)
Golden Globes
2002 Nejlepší cizojazyčný film (nominace)
Critics Choice Awards
2002 Nejlepší cizojazyčný film
Florida Film Critics Circle Awards
2001 Nejlepší film
2001 Nejlepší zahraniční film
Toronto International Film Festival
2001 Jean-Pierre Jeunet (Cena diváků pro nejlepší film)
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
2001 Jean-Pierre Jeunet (Velká cena Křišťálový glóbus)
Tallinn Black Nights Film Festival
2001 Jean-Pierre Jeunet (Cena Asociace estonských novinářů)
Norwegian International Film Festival Haugesund
2001 Jean-Pierre Jeunet (Cena diváků)
DABING
V českém znění: Jana Páleníčková - Audrey Tautou (Amélie), Petr Kostka - :Rufus (Raphaël Poulain - tatínek), Radoslav Brzobohatý - Serge Merlin (Raymond Dufael), Petr Štěpánek - André Dussollier (hlas vypravěče), Otto Rošetzký - Mathieu Kassovitz (Nino), Oldřich Vlach - Maurice Bénichou (Dominique Bretodeau), Jana Andresíková - Claire Maurier (Suzanne), Otakar Brousek ml. - Dominique Pinon (Joseph), Jan Šťastný - Artus de Penguern (Hipolito), Aleš Jarý - Urbain Cancelier (Collignon), Karel Richter - Michel Robin (Collignonův otec), Filip Jančík - Jamel Debbouze (Lucien), Julie Alexandridisová - Flora Guiet (malá Amélie), Petros Alexandridis - Amaury Babault (malý Nino), Ivana Andrlová - Claude Perron (striptérka Eva), Ivana Milbachová - Clothilde Mollet (Gina), Dana Syslová - Lorella Cravotta (Améliina matka), Monika Žáková - Isabelle Nanty (Georgette), Sylva Turbová - Andrée Damant (paní Collignon), Ilona Svobodová - Yolande Moreau (Madeleine Wallaceová), Alena Procházková, Ladislav Cigánek, Jiří Hromada, Jaroslav Horák, Jitka Moučková.
Překlad: Evelina Koublová, Gabriela Kliková
Dialogy: Eva Svobodová
Zvuk: Petr Nový
Produkce: Petr Tichý ml.
Režie českého znění: Petr Tichý
Vyrobilo: Studio Auvit, 2002
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 20.9.2001 Intersonic
14.4.2022 Aerofilms
Premiéra Německo: 16.8.2001 PROKINO
3.5.2022 PROKINO
Premiéra Francie: 25.4.2001 UGC-Fox Distribution (UFD)
24.07.2024 UGC Distribution
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 28.1.2015 Magic Box
Poprvé na VHS: 1.10.2002 Intersonic
Poprvé na DVD: 1.7.2002 Intersonic
Poprvé na Blu-ray: 28.1.2015 Magic Box
Poprvé na VOD: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 21 026 422
Tržby celkem - $ 173 921 954
Návštěvnost v ČR 279 394
Náklady (Rozpočet) - $ 10 000 000
Tvůrci a herci
Jean-Pierre Jeunet (Režie), Claudie Ossard (Produkce), Yann Tiersen (Hudba), Bruno Delbonnel (Kamera), Hervé Schneid (Střih), Pierre-Jacques Bénichou (Casting), Aline Bonetto (Scénografie), Volker Schaefer (Scénografie), Madeline Fontaine (Kostýmy), Jean Umansky (Zvuk), Gérard Hardy (Zvuk), Vincent Arnardi (Zvuk), Nathalie Tissier (Masky), Vesna Peborde (Masky), Guillaume Laurant (Scénář), Jean-Pierre Jeunet (Scénář), Audrey Tautou (Herec), Mathieu Kassovitz (Herec), Rufus (Herec), Jamel Debbouze (Herec), Clotilde Mollet (Herec), Isabelle Nanty (Herec), Dominique Pinon (Herec), Yolande Moreau (Herec), Maurice Bénichou (Herec), Claire Maurier (Herec), Michel Robin (Herec), Claude Perron (Herec), Ticky Holgado (Herec), André Dussollier (Herec), Dominique Bettenfeld (Herec), Franck-Olivier Bonnet (Herec), Frédéric Mitterrand (Herec), Lorella Cravotta (Herec), Urbain Cancelier (Herec), Armelle (Herec), Luc Palun (Herec), Thierry Gibault (Herec), Serge Merlin (Herec), Artus de Penguern (Herec), Christiane Bopp (Herec), Alain Floret (Herec), Jacques Thébault (Herec), Frankie Pain (Herec), Andrée Damant (Herec), François Viaur (Herec), Jean Rupert (Herec), Patrick Paroux (Herec), Valérie Labro (Herec), Jonathan Joss (Herec), Kevin Dias (Herec), Jean-Pierre Becker (Herec), Marc Amyot (Herec), Jean-Pol Brissart (Herec), Eugene Berthier (Herec), Katherina Mai (Herec), Marie-Laure Descoureaux (Herec), Dean Baykan (Herec), Rudy Galindo (Herec), Franck Monier (Herec),
20001/117/Francie, Německo/Komedie, Drama, Romantický
Zajímavost k filmu
- Federico Bahamontes skutečně vyhrál Tour de France v roce 1959. Byl také prvním cyklistou v historii, který vyhrál vrchařské soutěže na všech třech Grand Tours a dožil se vysokého věku 95 let.
- „Poulain“ (zde jako Améliino příjmení) ve francouzštině znamená „hříbě“.
- Natáčelo se ve Francii a v Německu.
- Scéna před nádražím, kdy chce Amélie (Audrey Tautou) Ninovi (Mathieu Kassovitz) odtajnit, kdo je tím záhadným mužem, který nechává své podobenky v koších vedle nádražních automatů po celém městě, má ukazovat Gare de l'Est (Východní nádraží). Ale ve skutečnosti jde o hlavní vchod Gare du Nord (Severní nádraží), které je od Východního vzdálené pouhých cca 300 m vzdušnou čarou. Vstupní portál Východního nádraží je totiž daleko menší a skromnější.
- Režisér Jean-Pierre Jeunet chtěl původně jako tvůrce hudby Michaela Nymana. Ten se však nakonec ukázal jako nedostižný. Jeunet pak uslyšel hudbu Yanna Tiersena, která původně pro film nebyla zamýšlena, a koupil na ni práva. Skladatel Yann Tiersen pak už jen dopsal pár charakteristických motivů.
- Kavárna, ve které Amélie (Audrey Tautou) pracovala, se jmenuje Café des 2 Moulins a najdete jí v Paříži v ulici Rue Lepic č. 15 na rohu s ulicí Rue Cauchois, nedaleko od Moulin Rouge. Uvedení filmu do kin přineslo kavárně obrovský proud návštěvníků.
- Ve filmu můžeme slyšet skladbu Samuela Barbera "Adagio for Strings", známou z filmu Četa (1986). Tato skladba není zahrnuta na soundtracku.
- Ve filmu se objeví Volkswagen New Beetle, i když v době, kdy se má film odehrávat (srpen 1997 - podle novin oznamujících smrt princezny Diany), se ještě nevyráběl. Jean-Pierre Jeunet řekl, že ho tam nechal, protože se skvěle hodí k atmosféře filmu.
- Při Améliině (Audrey Tautou) návštěvě rodičů zelináře Collignona (Urbain Cancelier) řekne jeho otec (Michel Robin), který po nocích procvakává díry do vavřínových listů, že by raději cvakal šeříky. To je narážka na francouzského zpěváka Serge Gainsbourga a jeho píseň „Le poinçonneur des Lilas“ (volně přeloženo jako „Ten, co cvaká šeříky“).
- Cestující trpaslík byl inspirován sérií podobných vtípků, které se odehrály v devadesátých letech v Anglii a ve Francii. V roce 1997 usvědčil francouzský soud hlavního představitele ''Fronty za osvobození zahradních trpaslíků'' z krádeže více než 150 zahradních trpaslíků. Podobný nápad byl později použit v reklamní kampani jedné internetové cestovní kanceláře.
- Oživlé obrázky v Améliině (Audrey Tautou) ložnici (pes s límcem, bílý pták) a Améliina imaginárního krokodýlího kamaráda z dětství vytvořil německý malíř Michael Sowa.
- Kdykoliv se natáčelo na veřejných prostranstvích, nechal Jean-Pierre Jeunet místo vyčistit od všech odpadků, špíny a graffiti, aby film více odpovídal jeho představám. Poněkud složité to pak ale bylo s natáčením na obrovském vlakovém nádraží.
- Album se sbírkou fotek bylo inspirováno podobným, které vytvořil kamarád režiséra Jean-Pierrea Jeuneta. Jmenuje se s Michel Folco a je uveden v závěrečných titulcích. Aby se nemusela zakoupit práva k albu skutečnému, bylo do filmu vytvořeno album nové, ve kterém se mimo jiné objevil i herec Tchéky Karyo.
- Bylo to v roce 1974, kdy Jean-Pierre Jeunet začal sbírat vzpomínky a události, které tvoří příběh Amélie.
- Audrey Tautou (Amélie) neumí dělat "žabky", ty jsou tak dílem počítačových mágů.
- Hlavní barvy ve filmu (zelená, žlutá, červená) jsou inspirovány malbami brazilského umělce Juareze Machada.
- Ve filmu se objeví ukázky z dalších dvou snímků – Jules a Jim (1962) a Jak je těžké být dědečkem (1951).
- Píseň hraná během Samanthiny (Isis Peyrade) pípšou v obchodu s pornografií není na soundtracku zahrnuta. Je to "The Child" od Alexe Gophera.
- Role Amélie (Audrey Tautou) byla napsána speciálně pro Emily Watson. Ta měla o roli zájem, avšak musela odmítnout, protože neuměla francouzsky.
- V roku 2015 mal premiéru divadelný muzikál na motívy filmu. Žiaľ, bez fenomenálnej hudby Yanna Tiersena. Okrem USA bol muzikál naštudovaný v Japonsku, Nemecku, Veľkej Británii a Fínsku.
- „Poulain“ (zde jako Améliino příjmení) ve francouzštině znamená „hříbě“.
- Natáčelo se ve Francii a v Německu.
- Scéna před nádražím, kdy chce Amélie (Audrey Tautou) Ninovi (Mathieu Kassovitz) odtajnit, kdo je tím záhadným mužem, který nechává své podobenky v koších vedle nádražních automatů po celém městě, má ukazovat Gare de l'Est (Východní nádraží). Ale ve skutečnosti jde o hlavní vchod Gare du Nord (Severní nádraží), které je od Východního vzdálené pouhých cca 300 m vzdušnou čarou. Vstupní portál Východního nádraží je totiž daleko menší a skromnější.
- Režisér Jean-Pierre Jeunet chtěl původně jako tvůrce hudby Michaela Nymana. Ten se však nakonec ukázal jako nedostižný. Jeunet pak uslyšel hudbu Yanna Tiersena, která původně pro film nebyla zamýšlena, a koupil na ni práva. Skladatel Yann Tiersen pak už jen dopsal pár charakteristických motivů.
- Kavárna, ve které Amélie (Audrey Tautou) pracovala, se jmenuje Café des 2 Moulins a najdete jí v Paříži v ulici Rue Lepic č. 15 na rohu s ulicí Rue Cauchois, nedaleko od Moulin Rouge. Uvedení filmu do kin přineslo kavárně obrovský proud návštěvníků.
- Ve filmu můžeme slyšet skladbu Samuela Barbera "Adagio for Strings", známou z filmu Četa (1986). Tato skladba není zahrnuta na soundtracku.
- Ve filmu se objeví Volkswagen New Beetle, i když v době, kdy se má film odehrávat (srpen 1997 - podle novin oznamujících smrt princezny Diany), se ještě nevyráběl. Jean-Pierre Jeunet řekl, že ho tam nechal, protože se skvěle hodí k atmosféře filmu.
- Při Améliině (Audrey Tautou) návštěvě rodičů zelináře Collignona (Urbain Cancelier) řekne jeho otec (Michel Robin), který po nocích procvakává díry do vavřínových listů, že by raději cvakal šeříky. To je narážka na francouzského zpěváka Serge Gainsbourga a jeho píseň „Le poinçonneur des Lilas“ (volně přeloženo jako „Ten, co cvaká šeříky“).
- Cestující trpaslík byl inspirován sérií podobných vtípků, které se odehrály v devadesátých letech v Anglii a ve Francii. V roce 1997 usvědčil francouzský soud hlavního představitele ''Fronty za osvobození zahradních trpaslíků'' z krádeže více než 150 zahradních trpaslíků. Podobný nápad byl později použit v reklamní kampani jedné internetové cestovní kanceláře.
- Oživlé obrázky v Améliině (Audrey Tautou) ložnici (pes s límcem, bílý pták) a Améliina imaginárního krokodýlího kamaráda z dětství vytvořil německý malíř Michael Sowa.
- Kdykoliv se natáčelo na veřejných prostranstvích, nechal Jean-Pierre Jeunet místo vyčistit od všech odpadků, špíny a graffiti, aby film více odpovídal jeho představám. Poněkud složité to pak ale bylo s natáčením na obrovském vlakovém nádraží.
- Album se sbírkou fotek bylo inspirováno podobným, které vytvořil kamarád režiséra Jean-Pierrea Jeuneta. Jmenuje se s Michel Folco a je uveden v závěrečných titulcích. Aby se nemusela zakoupit práva k albu skutečnému, bylo do filmu vytvořeno album nové, ve kterém se mimo jiné objevil i herec Tchéky Karyo.
- Bylo to v roce 1974, kdy Jean-Pierre Jeunet začal sbírat vzpomínky a události, které tvoří příběh Amélie.
- Audrey Tautou (Amélie) neumí dělat "žabky", ty jsou tak dílem počítačových mágů.
- Hlavní barvy ve filmu (zelená, žlutá, červená) jsou inspirovány malbami brazilského umělce Juareze Machada.
- Ve filmu se objeví ukázky z dalších dvou snímků – Jules a Jim (1962) a Jak je těžké být dědečkem (1951).
- Píseň hraná během Samanthiny (Isis Peyrade) pípšou v obchodu s pornografií není na soundtracku zahrnuta. Je to "The Child" od Alexe Gophera.
- Role Amélie (Audrey Tautou) byla napsána speciálně pro Emily Watson. Ta měla o roli zájem, avšak musela odmítnout, protože neuměla francouzsky.
- V roku 2015 mal premiéru divadelný muzikál na motívy filmu. Žiaľ, bez fenomenálnej hudby Yanna Tiersena. Okrem USA bol muzikál naštudovaný v Japonsku, Nemecku, Veľkej Británii a Fínsku.
Odkazy