Requiem za sen / Requiem for a Dream (2000/102/USA/Drama) 88%
03.01.2025 14:50
JEDNOU VĚTOU
„Film který citlivě zachycuje vnitřní svět osamělých lidských bytostí, toužících po lásce."
OBSAH
Ovdovělá Sara Goldfarbová žije na Coney Island a snadno podléhá mámení televizních pořadů. Právě teď drží dietu, aby se mohla účastnit jedné ze show. Její milý ale bezmocný syn Harry má novou přítelkyni Marion a společně se snaží čelit bolestné realitě útěkem do snů. Ani Harryho nejlepší přítel Tyrone, který se živí prodejem drog, nemá snadný život. A tak se čtveřice lidí, jimž osud nepřál štěstí, točí v bludném kruhu bezmoci a beznaděje. (AČFK)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Šokující film ne díky průběhu , ale díky jeho závěru, který se jentak ve filmech nevidí. Celý film je vskutku velmi zajímavý, příběh syna, jeho party a matky. Syn fetuje o 106, matka se snaží zhubnout kvůli televizi a cpe se prášky jako o život. Celou dobu divák sleduje průběh jejich života....léto, podzim, zima...! Zde se to zastaví. Období, kdy se těžko shání drogy a čas, kdy se začnou rýsovat nepěkné obrysy nejen na synovi, ale i na jeho matce. To už si člověk řiká, no jo tak nějak jsem čekal jak to dopadne. Jak také může dopadnout film o drogách. Ale pozor na konci je tak nádherně provedená a sestříhaná scéna, že na ní budete jen tupě zírat a díky překrásné melodii, která zní celým filmem Vás uvede do pokušení a pocítíte jak Vámi prochází zimnice stejně jako mně. (Malarkey) 5*
Je tomu hodně let co jsem viděl Transpotting, ale toto dílo mi naprosto vyrazilo dech. Film o čtyřech lidech, kteří mají tak trochu "jiný" život. Žena závislá na televizi, která vyhraje v soutěži a kvůli svým červeným šatům chce zhubnout i za pomoci amfetaminů. Její syn jenž s klidem ukradne vlastní matce televizi kvůli potřebě další dávky. Jeho přítelkyně, která postupem času propadá stále hlouběji až k prostituci. Jejich společný černošský přítel, které má představy a nutnost být poblíž své matky.Herecké hvězdičky Jared Leto, Ellen Burstyn, Jennifer Connolly a Marlon Wayans hrají naprosto neuvěřitelně!! Ellen Rurstyn předvádí výkon, který by ani soška oscara nedokázala dostatečně zhodnotit. Marlona Wayanse jsem nikdy neviděl pořádně hrát, ale tady opravdu koukám co se skrývá v takovém to "huliči". Jared a Jennifer jsou skvělá dvojce a oba krutě ukazují na svých postavách pravdu o drogách. Hudební doprovod je bezchybný. Střih je něco ... dokonalého. Pod střihem tohoto filmu bych viděl nápis oscarový. Možná je to nadsazené, ale mě to naprosto dostalo. A nejlepší na závěr. Režie Darrena Aronofskyho je v tomto filmu něco nepopsatelného. On dokáže deprimovat každým záběrem více a více a my, co sledujeme jeho film, můžeme jen s otevřenými ústy sledovat krásu co nám on předkládá. Půlený obraz(např. dva milenci v posteli jsou dokonalé spojení obrazu), urychlení času a další hračky, které použil jsou perfektně trefené a neumím si představit film bez nich. Dokonalé dílo jenž by mělo být pouštěno dětem, klidně ať se vyděsí , ale určitě by to způsobilo pokles drogově závislých. Já se už teď bojím každého prášku od doktora... Nejdepresivnější film, kterému jsem dal 5* ... (Djkoma) 5*
Moc mě to nenadchlo. Na to abych viděl co dělají drogy s člověkem se stačí zajít kouknout v Praze na Karlák nebo k Tescu na Národní třídě, případně několik let sledovat Jiřího X Doležela, takže po téhle stránce považuji film za zbytečný. Nicméně jedna věc mě dostala, kam až vede chorobná touha zhubnout. Lidi, doprdele vyserte se na diktát modních trendů týhle zkurvený doby. Všichni ti kluci a ty holky co nám představují různé modní magazíny vypadají tak strašně cool až mě je z jejich dokonalosti na blití. Přirozenost a obyčejnost je v životě přece mnohem víc krásnější než ženská nucená vychrtlost a mužská fyzická dokonalost utvořená ze všech možných chemických sraček zvaný prášky,koktejly, injekce a bůh ví co ještě. Opravdu nádherně tenhle film ukazuje kam až chorobná touha po fyzické dokonalosti může dojít ! Zásluhou monstrózně dokonalýho hudebního motivu celý tohle smutný divadlo vynikne ještě mnohem více. (Enšpígl) 3*
VELKÁ RECENZE
Závislost si může člověk vypěstovat téměř na čemkoli. Hrdinové filmu si ovšem nedokáží představit život bez látek ovlivňujících jejich vědomí. Sára Goldfarbová je postarší osamělá vdova postrádající pravý smysl života. Její hlavní záliba spočívá ve sledování sektářsky působící televizní show. Jednoho dne se dozví, že byla do tohoto pořadu vybrána. Jedinou překážku vidí v několika přebytečných kilech. S těmi jí mají pomoci „zaručeně funkční“ prášky na hubnutí… Pomyslnou druhou linii filmu tvoří osud Sářina syna Harryho, jeho přítelkyně Marion a nejlepšího kamaráda Tyrona. Jejich problémy vyplývají ze závislosti na tvrdých drogách, které střídavě užívají, všemožně shánějí a jednu dobu úspěšně distribuují.
Hereckému ztvárnění dominuje Ellen Burstynová, která byla za roli Sáry nominována na Oscara2. Z trojice Jared Leto (Úkryt, Americké psycho), Jennifer Connellyová (Oscar za Čistou duši) zaujme především obsazení Marlona Wayanse, jelikož ten je znám spíše z brakových komedií svých bratrů (Scary movie 1-3, Někdo to rád blond).
Narativ se dělí rovnoměrně do tří částí, jež odpovídají ročním obdobím (jaro absentuje). Charakter příběhu se dá popsat asi takto: v létě se hrdinům změní život a všechno naznačuje, že k lepšímu. Na podzim ovšem nastanou komplikace. Zima se stává svědkem propadu na morální a společenské dno. Kupříkladu Sářiny snové vize svou letní odlehčeností mohou rozesmát, ty podzimní mají pachuť fantaskna a v zimě děsí a nutí diváka přivírat oči.
Schéma tedy prosté, ohlodané na samou podstatu tématu a dávající vzpomenout na klasickou tragédii. Spočívá v důrazu na co nejdrtivější emocionální dopad. Klíč k němu se skrývá za perfektně fungující gradací, kterou umožňuje rychlé tempo celého snímku.
Rychlost, emoce i gradace jsou do značné míry determinovány technickým ztvárněním snímku. Aronofsky využívá nevídaného množství vizuálních fines. Nejpřekvapivější je, že nepůsobí jako nevhodně zcizující efekt. Obraz dělí tu vertikálně, tu horizontálně, zpomaluje jej nebo naopak drasticky zrychluje, různě deformuje a mezi záběry přechází pomocí prolínaček, stíraček a v případě potřeby obraz „vybělí“. Proslulými se staly scény aplikace drog pomocí frenetického využití střihu, které se často opakují, ale pokaždé mají pozměněný význam pro postavy. Ty totiž zůstávají tím hlavním.
Všechny zmíněné prvky netrpí samoúčelností, nýbrž dokreslují stávající pocit jednotlivých hrdinů, jejich duševní i fyzický stav a přibližují divákovi vztah mezi nimi.
Bylo by chybou v souvislosti s Requiem za sen opomenout hudební provedení. Hudba, kterou zkomponoval Clint Mansell3, neslouží jen jako podkres. Naopak. Často je právě ona tím důvodem, proč jednotlivé scény působí patřičně emotivně.
Teprve spojením všech zmíněných atributů dosahuje Requiem za sen svého, nebojím se říci výjimečného emocionálního účinku. Nejen díky závěrečné katarzi (zde je toto „posvátné“ slovo opravdu na místě) se jedná o svým způsobem „nejúčinnější“ film o drogách vůbec.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Sara Goldfarbová, vdova žijící sama v bytě v Brighton Beach , sleduje televizi. Její syn Harry je závislý na heroinu spolu se svým přítelem Tyronem. Ti dva obchodují s heroinem ve snaze uskutečnit své sny; Harry a jeho přítelkyně Marion plánují otevřít obchod s oblečením pro Marioniny návrhy, zatímco Tyrone hledá souhlas své matky a útěk z ghetta. Když Sara zavolá, že byla pozvána, aby se objevila ve své oblíbené herní show, začne s omezující nárazovou dietou v naději, že se vejde do červených šatů, které měla na Harryho promoci.
Na radu své kamarádky Rae Sara navštíví lékaře, který jí předepíše amfetaminy , aby ovládla její chuť k jídlu. Začíná rychle hubnout a je nadšená, kolik energie má. Když Harry rozpozná známky jejího zneužívání drog a prosí ji, aby přestala brát amfetaminy, Sara trvá na tom, že šance objevit se v televizi a zvýšený obdiv jejích přátel Ady a Rae jsou její zbývající důvody, proč žít. Jak čas plyne, Sara začíná zběsile čekat na pozvání a zvyšuje si dávku, což u ní způsobí rozvoj amfetaminové psychózy .
Tyrone je chycen při přestřelce mezi obchodníky s drogami a sicilskou mafií a je zatčen navzdory své nevině. Harry musí většinu jejich ušetřených peněz použít na složení kauce . V důsledku válčení gangů se místní nabídka heroinu omezí a oni nejsou schopni najít žádný, který by si mohli koupit. Nakonec se Tyrone doslechl o velké zásilce přicházející do New Yorku z Floridy , ale cena se zdvojnásobila a minimální riziko nákupu je vysoké. Harry povzbuzuje Marion, aby se zapojila do prostituce , zejména u jejího psychiatra Arnolda jako klienta. Tento požadavek spolu s jejich rostoucími abstinenčními příznaky namáhá jejich vztah.
Sařina zvýšená dávka amfetaminů narušuje její smysl pro realitu a začíná mít halucinace, že se jí vysmívá moderátor a dav z televizní show a napadá ji její lednička. Sara prchá ze svého bytu a jde do kanceláře castingové agentury na Manhattanu, aby potvrdila, kdy bude v televizi. Sárin narušený stav způsobil, že byla přijata na psychiatrické oddělení, kde nereagovala na různé léky a podstoupila elektrokonvulzivní terapii . Poté, co se dodávka heroinu dostane do rvačky, Harry a Tyrone cestují do Miami, aby si heroin koupili přímo od velkoobchodníka. Harryho paže se však stala gangrenózní z užívání heroinu, takže se oba zastaví v nemocnici. Doktor si uvědomí, že Harry je narkoman a zavolá policii, což vede k zatčení Harryho a Tyrona.
Zoufalá Marion začíná v New Yorku pracovat pro pasáka Big Tima a účastní se skupinového sexu kvůli drogám. Sárina léčba ji zanechá v katatonickém stavu disociace , ke zděšení jejích přátel Ady a Rae, které pláčou a snaží se navzájem utěšit na lavičce před nemocnicí. Harryho ruka je amputována nad loktem a on se zhroutí v slzách, když si uvědomí, že ho Marion nenavštíví (přestože se ho jemná sestra snažila ujistit, že přijde). Tyrone je vystaven vyčerpávající práci a psychickému týrání ze strany rasistických vězeňských dozorců, a to vše při bolestném odvykání heroinu . Marion se vrací domů a leží na pohovce, svírá partituru – a je obklopena svými zmačkanými a odhozenými návrhy oblečení. Každá ze čtyř postav se stočí do fetální polohy . Sara si představuje sebe jako vítězku herní show, přičemž jako host přijede Harry – zasnoubený a úspěšný. Sara a Harry se láskyplně objímají.
V.I.M. FILMU
Kult Requiem za sen stále roste. Síla filmu nespočívá ani tak ve spletitosti příběhu z pera Huberta Selbyho Jr.(ten se ve filmu objeví v roli smějícího se strážce ve scéně z vězení), jako spíše schopností Aronofského vtáhnout nás prostřednictvím subjektivního vidění do dění. Film začíná v létě a někdy v kapitole podzim (anglické "fall" znamená i pád) se slibně nastartované hubnutí do červených šatů, jež si Sára chce vzít na natáčení v televizi, a obchody Harryho, Tyrona a Marion s heroinem, začínají komplikovat, a jejich sen o zářné budoucnosti bledne, popelaví až mu zazvoní umíráček.
Film o paralelní závislosti matky na prášcích na hubnutí a zbylé mladé trojky na heroinu, je jedinečnou ukázkou možností střihové skladby, kdy se rychlým sledem promyšlených obrazů zvyšuje tenze a pocit šíleného tripu (v jednu chvíli chce obraz jakoby vyskočit z plátna). Zajímavé je, že divák má i při opakovaném sledování posledních deseti minut kapitoly "Zima", kdy záběry netrvají déle než dvě tři vteřiny, neodbytný pocit, že se pozvrací. A nebo, když to dobře dopadne, bude muset několik hodin obíhat Stromovku, aby ze sebe dostal nakumulovaný adrenalin. Requiem za sen oproti cíleně výchovným filmům typu Perníková věž nepůsobí školometsky, nijak výrazně nešlape na pedál tvrzení "Tohle jsou konce kouření marihuany", a přitom zůstává pravdou, že zelený list, byť nejlepší kvality, pár dní tak docela nechutná. Sledování řízené destrukce hlavních hrdinů a jejich snů ve své katarzi působí velmi silně, očistně a přes veškerou bolest, pot a špínu vlastně paradoxně i lyricky.
Requiem za sen patří k filmům, které snad nezahýbají jen s těmi, kdo za sebou mají reálnou zkušenost se závislostí na tvrdé droze. Všichni ostatní většinou účinku tohoto hypnoticko-tripového filmu podléhají. Je těžké nesoucítit s Harrym, kterému mokvá ruka, nejde nenenávidět Malého Tima (herec Keith David pro mě byl i v Riddickovi „ten hnusák, co nutil Jennifer Connelly prodávat se za špetku heráku“), jen těžko vám nebude úzko, když nemocniční zřízenci začnou Sáru Goldfarbovou podrobovat léčebné kůře, která nemá daleko k týrání.
Někteří si tuhle posmrtnou skladbu za čtyři duše, pro kterou režisér vytvořil tzv. hip-hop střihovou montáž, neváhají šlehnout i několikrát po sobě. Ano, i na tomhle filmu může vzniknout závislost. A přitom by člověk s chladnou hlavou řekl, že na sledování sebedestrukce hlavních hrdinů je něco nezdravě voyeurského. Aronofsky však ví velmi dobře, co dělá a nechce prázdně šokovat. Chce nás cestou na samé dno lidské existence emocionálně angažovat a očistit. Tak jak to kdysi dělala antická dramata. Hegemonie filmů se šťastným koncem nás někdy nutí uvažovat přesně opačně – jako bychom se měli zabývat jen tím, co vzbuzuje libé pocity a pozitivní přístup k lidem a světu. Jak nás to ostatně učí časopisy na křídovém papíře: udělej těchto deset věcí a budeš šťastný, sexuálně uspokojený, milovaný a respektovaný. Jenže právě tahle tyranie dokonalosti někdy vzbuzuje neodbytnou touhu po útěku. A lajna z bílého prášku se pojednou jeví jako nejdostupnější řešení.
P.S. Těžko se pak divit, že panuje obava, jak asi dopadne Aronofskyho třetí snímek, když je laťka Requiem tak vysoko a film celkově udělal do kinematografie hodně hlubokou rýhu. Koho by před tím napadlo, že nájezd drogy se dá vizualizovat tak jednoduchým a přitom strhujícím způsobem? My závislí se v koutku duše utěšujeme, že Fontána bude stejný, ne-li ještě větší filmový rauš.
GOLDIE FILMU
Co představuje Requiem za sen primárně? Drtivé vítězství formy nad obsahem, vizuálu nad hloubkou a povrchnosti nad tradičně chválenými hodnotami. Darren Aronofsky se stal skutečným géniem přístupu, kdy sebejistá režie dokáže utáhnout celý snímek. Jeho fascinace filmovým lookem dala vzniknout přímočarému, jednoduchému a až primitivnímu příběhu, který diváka naprosto rozdrtí, přimáčkne do křesla a nedá mu vydechnout. Jako by Darren v roce 2000 řekl: "Vítejte v novém tisíciletí. Tak tudy se kinematografie vydá!"
Někteří to u Arronofského neslyší rádi, brání se tomu a hledají si výmluvy. Pí, Reqiuem za sen, Fontána, Wrestler a Černá labuť. Všechno to jsou filmy, v nichž se donekonečna hledá hloubka a vrstevnatost. Marná snaha! Vše to jsou jednoznačné snímky, které po dějové stránce nenabízejí víc než výchozí myšlenku (mnohdy sice silnou, ale vždy "jen" ji). Nejvíc Fontána, Aronofskyho nejslabší kousek, se stává terčem hledačů hloubky, samozřejmě neúspěšně.
Diváci totiž neradi přiznávají, že by se jim líbil příběh, jehož celý vývoj odvyprávíte za minutu a zní jak propagandistická reklama v případě Requiem financovaná protidrogovou léčebnou.
Jako by bylo něco špatného na obelhání diváka, kterého se Aronofsky pravidelně dopouští. Jenže tohle je milosrdná lež, která nám dovoluje užít si bez výčitek i film, který by jiný proměnil v nudné béčko, nebo patetické, bezzubé varování.
Od mnoha známých slýchám, že nechápou velebení režisérů. Že jde jen o řemeslníky, kteří tmelí štáb a lepí jednotlivé složky dohromady, ale sami o sobě nic moc nedělají. To je samozřejmě nesmysl, ale těžko se lidem na potkání vysvětluje, proč musí být režisér skutečně vždy nejdůležitější osobou na place.
Requiem za sen je samo o sobě argumentem nezbytnosti kvalitního muže (nebo ženy, ať jsme korektní) v čele - stojí právě jenom a výhradně na bezchybné režii Darrena Aronofského, kdy jeho práce s kamerou, střihem a samozřejmě veleznámou hudbou nesnese sebemenší zápornou kritiku. Bezchybnost a sebejistota, se kterými je Requem přivedeno na plátno, dává tušit jednoho z nejlepších současných mainstreamových režisérů, což je titul, který už si Darren stihl obhájit svými následujícími kousky.
Requiem za sen se skutečně stalo mistrným vítězstvím režie nad těmi, co v ni nevěří.
Darrenův kulometný střih (víc než trojnásobek záběrů oproti běžným filmům) a další nápady vyprávějí příběh sami o sobě a jednoduché podhoubí - varování před závislostí všech druhů - bohatě stačí k navození silného, až odzbrojujícího dojmu. Není pochyb, že dojem pramení právě spíš z provedení než myšlenky samotné. A to je naprosto v pořádku. Právě proto se nijak víc nevěnuji odvyprávění děje - skutečně jde "jen" o zobrazení nejhorších možných následků kamarádění s narkotiky.
I režisér tak zručný jako Darren ale potřebuje trochu toho štěstí. To u Requiem zastupuje již zmíněná hudba Clinta Mansella, která přerostla samotný film a zná ji každý, a obsazení Ellen Burstyn, vynikající áčkové herečky, která Aronofskému zprvu moc nevěřila a po přečtení samotného scénáře roli odmítla. Naštěstí si pak pustila Pí a názor změnila. Okolo její postavy se rozprostře asi nejlepší dějová linie a její herecký výkon lze označit jako strhující.
Ve středu dění se ale nepochybně ocitá její filmový syn v podání popové hvězdičky Jareda Leta, jenž si občas zaskočí k filmu, kde bývají jeho ambice zásadně vyšší než na poli hudby. Své role se zhostil velmi slušně, dokonce si zahrál na Christiana Balea a dle možností vyhladověl, aby se víc podobal feťákovi. (Burstyn zase trávila hodiny v maskérně, aby na začátku vypadala tlustší.) Obsazení oblíbeného komika Marlona Wayanse bylo od Aronofského zase riziko, nutno uznat, že se vyplatilo. Jennifer Connelly hrát umí, tak proč se tomu divit.
Co se zbytku štábu týče, Aronofsky patří mezi filmaře, co si drží "své lidi", proto s ním třeba kameraman Matthew Libatique pracoval na všech svých dalších filmech. A zdaleka nejen on. Důvod je zřejmý - jsou to vynikající filmaři.
Příběh o závislostech zdaleka nejen na drogách je každopádně drsný, depresivní film, který bez světélka naděje a šance na vykoupení zlikviduje všechny své hlavní hrdiny a s nimi málem i diváka. Děsivý výlet do světa feťáků tak plní svůj účel zcela bezchybně. Mnozí ho kritizují právě kvůli jasnosti, povrchnosti a nekompromisnosti zobrazeného utrpení, jenže to kritizují celý Aronofského přístup ke kinematografii.
Ano, Requiem za sen je povrchní a dějově až primitivní film, jemuž ale brilantní režie zpětně dodává smysl a svým zvláštním způsobem i hloubku, protože ono jednoduché poselství nejde brát na lehkou váhu.
OLDIES FILMU
Trailer na Requiem za sen se nese v duchu jemných tónů, citátů z románu Huberta Selbyho a zpočátku i radostných obrazů. Slova "Miluji tě", návštěva jediného syna, podání ruky, účast v televizi, velké plány - kdo by pomyslel na to, co přijde za chvíli? Jenže trailer nás už svou nekompatibilitou viděného a slyšeného začne držet v napětí, které se ještě umocní při sledování samotného filmu. Rozzářené záběry, které naznačují harmonii veškerenstva, jsou s druhou půlí ty tam, a přibývá obrazů temných, jakoby ujetých (viz rybí oko plus onen epileptický záběr zmíněný již v profilu) a vzhledem k finální části filmu i čím dál kratších. A do toho stále stejná kolovrátková hudba, která neustává až do druhé procházky Jennifer Connelly po přístavním molu (první ve Smrtihlavovi, třetí v Dům z písku a mlhy), kdy celý svět s vybělením plátna, které ve filmu spolu s krevním řečištěm a rozšířenými zorničkami evokuje extázi, jakoby vyšumí a ponoří se do nicoty. Sám za sebe říkám, že kdykoliv přijdu k někomu domů a na televizní obrazovce se najednou objeví logo produkční společnosti Artisan, očekávám nájezd zlověstné hudby Clinta Mansella. Requiem za sen rovná se rýha do kinematografie, skvěle zvládnuté řemeslo, ba vizionářství. A ve své podstatě i kult, který bude o to pevnější, čím více jej někdo bude podrývat. Což se u sezónních filmů nestává. Vzhledem k tomu, že drogová závislost je věčným tématem - a po pravdě řečeno, závislým může být člověk na čemkoliv/komkoliv - dá se očekávat, že jeho význam (i kvůli progesivní vizuální formě) ještě nějaký ten pátek nepohasne. Přesně kvůli takovým filmům a trailerům kdysi vznikla MovieZone. Zahraniční recenzenti u nich ne náhodou volí vzletné termíny jako Tour de Force.
Postavy a obsazení
• Ellen Burstyn - Sara Goldfarb
• Jared Leto - Harry Goldfarb
• Jennifer Connelly - Marion Silver
• Marlon Wayans - Tyrone C. Love
• Christopher McDonald - Tappy Tibbons
• Mark Margolis - pan Rabinowitz
• Louise Lasser - Ada
• Marcia Jean Kurtz - Rae
• Suzanne Shepherd - paní Scarlini
• Sean Gullette - Arnold, Marionin psychiatr
• Keith David - Big Tim, Marionin pasák
• Dylan Baker - jižní doktor
• Ajay Naidu - Mailman
• Denise Dowse - Tyronova matka
• Ben Shenkman - Dr. Spencer
• Hubert Selby Jr. - Laughing Guard
Ocenění
Academy Awards
2001 - Ellen Burstyn (Nejlepší výkon herečky v hlavní roli) (nominace)
Independent Spirit Awards
2001 - Ellen Burstyn (Nejlepší herečka v hlavní roli)
2001 - Matthew Libatique (Nejlepší kamera)
2001 - Eric Watson, Palmer West (Nejlepší film) (nominace)
2001 - Darren Aronofsky (Nejlepší režie) (nominace)
2001 - Jennifer Connelly (Nejlepší herečka ve vedlejší roli) (nominace)
Golden Globes
2001 - Ellen Burstyn (Nejlepší herečka - drama) (nominace)
Florida Film Critics Circle Awards
2000 - Ellen Burstyn (Nejlepší herečka)
The Saturn Awards
2001 - Nejlepší horor (nominace)
2001 - Ellen Burstyn (Nejlepší herečka) (nominace)
DABING
V českém znění: Libor Bouček - Jared Leto (Harry Goldfarb), Růžena Merunková - Ellen Burstyn (Sara Goldfarbová), Kateřina Lojdová - Jennifer Connelly (Marion Silverová), Filip Švarc - Marlon Wayans (Tyrone C. Love), Jaroslav Kaňkovský - Peter Maloney, Dylan Baker (Dr. Pill, doktor z jihu), Zbyšek Pantůček - Christopher McDonald (Tappy Tibbons), Otto Rošetzký - Ben Shenkman (Dr. Spencer), Bohdan Tůma - Keith David (Big Tim), Roman Hájek - Sean Gullette (Arnold), Daniela Bartáková - Louise Lasser (Ada), Helena Brabcová - Samia Shoaib (zdravotní sestra Mall), Laďka Něrgešová - Aliya Campbell (Alice), Václav Knop - Mark Margolis (pan Rabinowitz), Bohuslav Kalva, Lukáš Jurek, Jana Altmannová, Rudolf Kubík, Bohumila Dolejšová, Radka Stupková, Antonín Navrátil, Radka Malá
Spolupracovali: Barbora Vildová
Produkce: Milena Čapková
Překlad: Lucie Matoušková
Zvuk: Roman Čapek, Oldřich Wajsar
Dialogy: Martin Učík
Režie českého znění: Daniela Zachariášová
Vyrobily: ABZ divize Bontonfilms v roce 2002
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 15.1.2009 AČFK
Premiéra USA: 6.10.2000 Artisan Entertainment
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.10.2002 (VHS) Bonton Home Entertainment
Poprvé na DVD: 11.9.2008 FilmX
Poprvé na Blu-ray: 19.11.2014 Magic Box
Tržby celkem - $ 7 400 000
Náklady (Rozpočet) - $ 4 500 000
„Film který citlivě zachycuje vnitřní svět osamělých lidských bytostí, toužících po lásce."
OBSAH
Ovdovělá Sara Goldfarbová žije na Coney Island a snadno podléhá mámení televizních pořadů. Právě teď drží dietu, aby se mohla účastnit jedné ze show. Její milý ale bezmocný syn Harry má novou přítelkyni Marion a společně se snaží čelit bolestné realitě útěkem do snů. Ani Harryho nejlepší přítel Tyrone, který se živí prodejem drog, nemá snadný život. A tak se čtveřice lidí, jimž osud nepřál štěstí, točí v bludném kruhu bezmoci a beznaděje. (AČFK)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Šokující film ne díky průběhu , ale díky jeho závěru, který se jentak ve filmech nevidí. Celý film je vskutku velmi zajímavý, příběh syna, jeho party a matky. Syn fetuje o 106, matka se snaží zhubnout kvůli televizi a cpe se prášky jako o život. Celou dobu divák sleduje průběh jejich života....léto, podzim, zima...! Zde se to zastaví. Období, kdy se těžko shání drogy a čas, kdy se začnou rýsovat nepěkné obrysy nejen na synovi, ale i na jeho matce. To už si člověk řiká, no jo tak nějak jsem čekal jak to dopadne. Jak také může dopadnout film o drogách. Ale pozor na konci je tak nádherně provedená a sestříhaná scéna, že na ní budete jen tupě zírat a díky překrásné melodii, která zní celým filmem Vás uvede do pokušení a pocítíte jak Vámi prochází zimnice stejně jako mně. (Malarkey) 5*
Je tomu hodně let co jsem viděl Transpotting, ale toto dílo mi naprosto vyrazilo dech. Film o čtyřech lidech, kteří mají tak trochu "jiný" život. Žena závislá na televizi, která vyhraje v soutěži a kvůli svým červeným šatům chce zhubnout i za pomoci amfetaminů. Její syn jenž s klidem ukradne vlastní matce televizi kvůli potřebě další dávky. Jeho přítelkyně, která postupem času propadá stále hlouběji až k prostituci. Jejich společný černošský přítel, které má představy a nutnost být poblíž své matky.Herecké hvězdičky Jared Leto, Ellen Burstyn, Jennifer Connolly a Marlon Wayans hrají naprosto neuvěřitelně!! Ellen Rurstyn předvádí výkon, který by ani soška oscara nedokázala dostatečně zhodnotit. Marlona Wayanse jsem nikdy neviděl pořádně hrát, ale tady opravdu koukám co se skrývá v takovém to "huliči". Jared a Jennifer jsou skvělá dvojce a oba krutě ukazují na svých postavách pravdu o drogách. Hudební doprovod je bezchybný. Střih je něco ... dokonalého. Pod střihem tohoto filmu bych viděl nápis oscarový. Možná je to nadsazené, ale mě to naprosto dostalo. A nejlepší na závěr. Režie Darrena Aronofskyho je v tomto filmu něco nepopsatelného. On dokáže deprimovat každým záběrem více a více a my, co sledujeme jeho film, můžeme jen s otevřenými ústy sledovat krásu co nám on předkládá. Půlený obraz(např. dva milenci v posteli jsou dokonalé spojení obrazu), urychlení času a další hračky, které použil jsou perfektně trefené a neumím si představit film bez nich. Dokonalé dílo jenž by mělo být pouštěno dětem, klidně ať se vyděsí , ale určitě by to způsobilo pokles drogově závislých. Já se už teď bojím každého prášku od doktora... Nejdepresivnější film, kterému jsem dal 5* ... (Djkoma) 5*
Moc mě to nenadchlo. Na to abych viděl co dělají drogy s člověkem se stačí zajít kouknout v Praze na Karlák nebo k Tescu na Národní třídě, případně několik let sledovat Jiřího X Doležela, takže po téhle stránce považuji film za zbytečný. Nicméně jedna věc mě dostala, kam až vede chorobná touha zhubnout. Lidi, doprdele vyserte se na diktát modních trendů týhle zkurvený doby. Všichni ti kluci a ty holky co nám představují různé modní magazíny vypadají tak strašně cool až mě je z jejich dokonalosti na blití. Přirozenost a obyčejnost je v životě přece mnohem víc krásnější než ženská nucená vychrtlost a mužská fyzická dokonalost utvořená ze všech možných chemických sraček zvaný prášky,koktejly, injekce a bůh ví co ještě. Opravdu nádherně tenhle film ukazuje kam až chorobná touha po fyzické dokonalosti může dojít ! Zásluhou monstrózně dokonalýho hudebního motivu celý tohle smutný divadlo vynikne ještě mnohem více. (Enšpígl) 3*
VELKÁ RECENZE
Závislost si může člověk vypěstovat téměř na čemkoli. Hrdinové filmu si ovšem nedokáží představit život bez látek ovlivňujících jejich vědomí. Sára Goldfarbová je postarší osamělá vdova postrádající pravý smysl života. Její hlavní záliba spočívá ve sledování sektářsky působící televizní show. Jednoho dne se dozví, že byla do tohoto pořadu vybrána. Jedinou překážku vidí v několika přebytečných kilech. S těmi jí mají pomoci „zaručeně funkční“ prášky na hubnutí… Pomyslnou druhou linii filmu tvoří osud Sářina syna Harryho, jeho přítelkyně Marion a nejlepšího kamaráda Tyrona. Jejich problémy vyplývají ze závislosti na tvrdých drogách, které střídavě užívají, všemožně shánějí a jednu dobu úspěšně distribuují.
Hereckému ztvárnění dominuje Ellen Burstynová, která byla za roli Sáry nominována na Oscara2. Z trojice Jared Leto (Úkryt, Americké psycho), Jennifer Connellyová (Oscar za Čistou duši) zaujme především obsazení Marlona Wayanse, jelikož ten je znám spíše z brakových komedií svých bratrů (Scary movie 1-3, Někdo to rád blond).
Narativ se dělí rovnoměrně do tří částí, jež odpovídají ročním obdobím (jaro absentuje). Charakter příběhu se dá popsat asi takto: v létě se hrdinům změní život a všechno naznačuje, že k lepšímu. Na podzim ovšem nastanou komplikace. Zima se stává svědkem propadu na morální a společenské dno. Kupříkladu Sářiny snové vize svou letní odlehčeností mohou rozesmát, ty podzimní mají pachuť fantaskna a v zimě děsí a nutí diváka přivírat oči.
Schéma tedy prosté, ohlodané na samou podstatu tématu a dávající vzpomenout na klasickou tragédii. Spočívá v důrazu na co nejdrtivější emocionální dopad. Klíč k němu se skrývá za perfektně fungující gradací, kterou umožňuje rychlé tempo celého snímku.
Rychlost, emoce i gradace jsou do značné míry determinovány technickým ztvárněním snímku. Aronofsky využívá nevídaného množství vizuálních fines. Nejpřekvapivější je, že nepůsobí jako nevhodně zcizující efekt. Obraz dělí tu vertikálně, tu horizontálně, zpomaluje jej nebo naopak drasticky zrychluje, různě deformuje a mezi záběry přechází pomocí prolínaček, stíraček a v případě potřeby obraz „vybělí“. Proslulými se staly scény aplikace drog pomocí frenetického využití střihu, které se často opakují, ale pokaždé mají pozměněný význam pro postavy. Ty totiž zůstávají tím hlavním.
Všechny zmíněné prvky netrpí samoúčelností, nýbrž dokreslují stávající pocit jednotlivých hrdinů, jejich duševní i fyzický stav a přibližují divákovi vztah mezi nimi.
Bylo by chybou v souvislosti s Requiem za sen opomenout hudební provedení. Hudba, kterou zkomponoval Clint Mansell3, neslouží jen jako podkres. Naopak. Často je právě ona tím důvodem, proč jednotlivé scény působí patřičně emotivně.
Teprve spojením všech zmíněných atributů dosahuje Requiem za sen svého, nebojím se říci výjimečného emocionálního účinku. Nejen díky závěrečné katarzi (zde je toto „posvátné“ slovo opravdu na místě) se jedná o svým způsobem „nejúčinnější“ film o drogách vůbec.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Sara Goldfarbová, vdova žijící sama v bytě v Brighton Beach , sleduje televizi. Její syn Harry je závislý na heroinu spolu se svým přítelem Tyronem. Ti dva obchodují s heroinem ve snaze uskutečnit své sny; Harry a jeho přítelkyně Marion plánují otevřít obchod s oblečením pro Marioniny návrhy, zatímco Tyrone hledá souhlas své matky a útěk z ghetta. Když Sara zavolá, že byla pozvána, aby se objevila ve své oblíbené herní show, začne s omezující nárazovou dietou v naději, že se vejde do červených šatů, které měla na Harryho promoci.
Na radu své kamarádky Rae Sara navštíví lékaře, který jí předepíše amfetaminy , aby ovládla její chuť k jídlu. Začíná rychle hubnout a je nadšená, kolik energie má. Když Harry rozpozná známky jejího zneužívání drog a prosí ji, aby přestala brát amfetaminy, Sara trvá na tom, že šance objevit se v televizi a zvýšený obdiv jejích přátel Ady a Rae jsou její zbývající důvody, proč žít. Jak čas plyne, Sara začíná zběsile čekat na pozvání a zvyšuje si dávku, což u ní způsobí rozvoj amfetaminové psychózy .
Tyrone je chycen při přestřelce mezi obchodníky s drogami a sicilskou mafií a je zatčen navzdory své nevině. Harry musí většinu jejich ušetřených peněz použít na složení kauce . V důsledku válčení gangů se místní nabídka heroinu omezí a oni nejsou schopni najít žádný, který by si mohli koupit. Nakonec se Tyrone doslechl o velké zásilce přicházející do New Yorku z Floridy , ale cena se zdvojnásobila a minimální riziko nákupu je vysoké. Harry povzbuzuje Marion, aby se zapojila do prostituce , zejména u jejího psychiatra Arnolda jako klienta. Tento požadavek spolu s jejich rostoucími abstinenčními příznaky namáhá jejich vztah.
Sařina zvýšená dávka amfetaminů narušuje její smysl pro realitu a začíná mít halucinace, že se jí vysmívá moderátor a dav z televizní show a napadá ji její lednička. Sara prchá ze svého bytu a jde do kanceláře castingové agentury na Manhattanu, aby potvrdila, kdy bude v televizi. Sárin narušený stav způsobil, že byla přijata na psychiatrické oddělení, kde nereagovala na různé léky a podstoupila elektrokonvulzivní terapii . Poté, co se dodávka heroinu dostane do rvačky, Harry a Tyrone cestují do Miami, aby si heroin koupili přímo od velkoobchodníka. Harryho paže se však stala gangrenózní z užívání heroinu, takže se oba zastaví v nemocnici. Doktor si uvědomí, že Harry je narkoman a zavolá policii, což vede k zatčení Harryho a Tyrona.
Zoufalá Marion začíná v New Yorku pracovat pro pasáka Big Tima a účastní se skupinového sexu kvůli drogám. Sárina léčba ji zanechá v katatonickém stavu disociace , ke zděšení jejích přátel Ady a Rae, které pláčou a snaží se navzájem utěšit na lavičce před nemocnicí. Harryho ruka je amputována nad loktem a on se zhroutí v slzách, když si uvědomí, že ho Marion nenavštíví (přestože se ho jemná sestra snažila ujistit, že přijde). Tyrone je vystaven vyčerpávající práci a psychickému týrání ze strany rasistických vězeňských dozorců, a to vše při bolestném odvykání heroinu . Marion se vrací domů a leží na pohovce, svírá partituru – a je obklopena svými zmačkanými a odhozenými návrhy oblečení. Každá ze čtyř postav se stočí do fetální polohy . Sara si představuje sebe jako vítězku herní show, přičemž jako host přijede Harry – zasnoubený a úspěšný. Sara a Harry se láskyplně objímají.
V.I.M. FILMU
Kult Requiem za sen stále roste. Síla filmu nespočívá ani tak ve spletitosti příběhu z pera Huberta Selbyho Jr.(ten se ve filmu objeví v roli smějícího se strážce ve scéně z vězení), jako spíše schopností Aronofského vtáhnout nás prostřednictvím subjektivního vidění do dění. Film začíná v létě a někdy v kapitole podzim (anglické "fall" znamená i pád) se slibně nastartované hubnutí do červených šatů, jež si Sára chce vzít na natáčení v televizi, a obchody Harryho, Tyrona a Marion s heroinem, začínají komplikovat, a jejich sen o zářné budoucnosti bledne, popelaví až mu zazvoní umíráček.
Film o paralelní závislosti matky na prášcích na hubnutí a zbylé mladé trojky na heroinu, je jedinečnou ukázkou možností střihové skladby, kdy se rychlým sledem promyšlených obrazů zvyšuje tenze a pocit šíleného tripu (v jednu chvíli chce obraz jakoby vyskočit z plátna). Zajímavé je, že divák má i při opakovaném sledování posledních deseti minut kapitoly "Zima", kdy záběry netrvají déle než dvě tři vteřiny, neodbytný pocit, že se pozvrací. A nebo, když to dobře dopadne, bude muset několik hodin obíhat Stromovku, aby ze sebe dostal nakumulovaný adrenalin. Requiem za sen oproti cíleně výchovným filmům typu Perníková věž nepůsobí školometsky, nijak výrazně nešlape na pedál tvrzení "Tohle jsou konce kouření marihuany", a přitom zůstává pravdou, že zelený list, byť nejlepší kvality, pár dní tak docela nechutná. Sledování řízené destrukce hlavních hrdinů a jejich snů ve své katarzi působí velmi silně, očistně a přes veškerou bolest, pot a špínu vlastně paradoxně i lyricky.
Requiem za sen patří k filmům, které snad nezahýbají jen s těmi, kdo za sebou mají reálnou zkušenost se závislostí na tvrdé droze. Všichni ostatní většinou účinku tohoto hypnoticko-tripového filmu podléhají. Je těžké nesoucítit s Harrym, kterému mokvá ruka, nejde nenenávidět Malého Tima (herec Keith David pro mě byl i v Riddickovi „ten hnusák, co nutil Jennifer Connelly prodávat se za špetku heráku“), jen těžko vám nebude úzko, když nemocniční zřízenci začnou Sáru Goldfarbovou podrobovat léčebné kůře, která nemá daleko k týrání.
Někteří si tuhle posmrtnou skladbu za čtyři duše, pro kterou režisér vytvořil tzv. hip-hop střihovou montáž, neváhají šlehnout i několikrát po sobě. Ano, i na tomhle filmu může vzniknout závislost. A přitom by člověk s chladnou hlavou řekl, že na sledování sebedestrukce hlavních hrdinů je něco nezdravě voyeurského. Aronofsky však ví velmi dobře, co dělá a nechce prázdně šokovat. Chce nás cestou na samé dno lidské existence emocionálně angažovat a očistit. Tak jak to kdysi dělala antická dramata. Hegemonie filmů se šťastným koncem nás někdy nutí uvažovat přesně opačně – jako bychom se měli zabývat jen tím, co vzbuzuje libé pocity a pozitivní přístup k lidem a světu. Jak nás to ostatně učí časopisy na křídovém papíře: udělej těchto deset věcí a budeš šťastný, sexuálně uspokojený, milovaný a respektovaný. Jenže právě tahle tyranie dokonalosti někdy vzbuzuje neodbytnou touhu po útěku. A lajna z bílého prášku se pojednou jeví jako nejdostupnější řešení.
P.S. Těžko se pak divit, že panuje obava, jak asi dopadne Aronofskyho třetí snímek, když je laťka Requiem tak vysoko a film celkově udělal do kinematografie hodně hlubokou rýhu. Koho by před tím napadlo, že nájezd drogy se dá vizualizovat tak jednoduchým a přitom strhujícím způsobem? My závislí se v koutku duše utěšujeme, že Fontána bude stejný, ne-li ještě větší filmový rauš.
GOLDIE FILMU
Co představuje Requiem za sen primárně? Drtivé vítězství formy nad obsahem, vizuálu nad hloubkou a povrchnosti nad tradičně chválenými hodnotami. Darren Aronofsky se stal skutečným géniem přístupu, kdy sebejistá režie dokáže utáhnout celý snímek. Jeho fascinace filmovým lookem dala vzniknout přímočarému, jednoduchému a až primitivnímu příběhu, který diváka naprosto rozdrtí, přimáčkne do křesla a nedá mu vydechnout. Jako by Darren v roce 2000 řekl: "Vítejte v novém tisíciletí. Tak tudy se kinematografie vydá!"
Někteří to u Arronofského neslyší rádi, brání se tomu a hledají si výmluvy. Pí, Reqiuem za sen, Fontána, Wrestler a Černá labuť. Všechno to jsou filmy, v nichž se donekonečna hledá hloubka a vrstevnatost. Marná snaha! Vše to jsou jednoznačné snímky, které po dějové stránce nenabízejí víc než výchozí myšlenku (mnohdy sice silnou, ale vždy "jen" ji). Nejvíc Fontána, Aronofskyho nejslabší kousek, se stává terčem hledačů hloubky, samozřejmě neúspěšně.
Diváci totiž neradi přiznávají, že by se jim líbil příběh, jehož celý vývoj odvyprávíte za minutu a zní jak propagandistická reklama v případě Requiem financovaná protidrogovou léčebnou.
Jako by bylo něco špatného na obelhání diváka, kterého se Aronofsky pravidelně dopouští. Jenže tohle je milosrdná lež, která nám dovoluje užít si bez výčitek i film, který by jiný proměnil v nudné béčko, nebo patetické, bezzubé varování.
Od mnoha známých slýchám, že nechápou velebení režisérů. Že jde jen o řemeslníky, kteří tmelí štáb a lepí jednotlivé složky dohromady, ale sami o sobě nic moc nedělají. To je samozřejmě nesmysl, ale těžko se lidem na potkání vysvětluje, proč musí být režisér skutečně vždy nejdůležitější osobou na place.
Requiem za sen je samo o sobě argumentem nezbytnosti kvalitního muže (nebo ženy, ať jsme korektní) v čele - stojí právě jenom a výhradně na bezchybné režii Darrena Aronofského, kdy jeho práce s kamerou, střihem a samozřejmě veleznámou hudbou nesnese sebemenší zápornou kritiku. Bezchybnost a sebejistota, se kterými je Requem přivedeno na plátno, dává tušit jednoho z nejlepších současných mainstreamových režisérů, což je titul, který už si Darren stihl obhájit svými následujícími kousky.
Requiem za sen se skutečně stalo mistrným vítězstvím režie nad těmi, co v ni nevěří.
Darrenův kulometný střih (víc než trojnásobek záběrů oproti běžným filmům) a další nápady vyprávějí příběh sami o sobě a jednoduché podhoubí - varování před závislostí všech druhů - bohatě stačí k navození silného, až odzbrojujícího dojmu. Není pochyb, že dojem pramení právě spíš z provedení než myšlenky samotné. A to je naprosto v pořádku. Právě proto se nijak víc nevěnuji odvyprávění děje - skutečně jde "jen" o zobrazení nejhorších možných následků kamarádění s narkotiky.
I režisér tak zručný jako Darren ale potřebuje trochu toho štěstí. To u Requiem zastupuje již zmíněná hudba Clinta Mansella, která přerostla samotný film a zná ji každý, a obsazení Ellen Burstyn, vynikající áčkové herečky, která Aronofskému zprvu moc nevěřila a po přečtení samotného scénáře roli odmítla. Naštěstí si pak pustila Pí a názor změnila. Okolo její postavy se rozprostře asi nejlepší dějová linie a její herecký výkon lze označit jako strhující.
Ve středu dění se ale nepochybně ocitá její filmový syn v podání popové hvězdičky Jareda Leta, jenž si občas zaskočí k filmu, kde bývají jeho ambice zásadně vyšší než na poli hudby. Své role se zhostil velmi slušně, dokonce si zahrál na Christiana Balea a dle možností vyhladověl, aby se víc podobal feťákovi. (Burstyn zase trávila hodiny v maskérně, aby na začátku vypadala tlustší.) Obsazení oblíbeného komika Marlona Wayanse bylo od Aronofského zase riziko, nutno uznat, že se vyplatilo. Jennifer Connelly hrát umí, tak proč se tomu divit.
Co se zbytku štábu týče, Aronofsky patří mezi filmaře, co si drží "své lidi", proto s ním třeba kameraman Matthew Libatique pracoval na všech svých dalších filmech. A zdaleka nejen on. Důvod je zřejmý - jsou to vynikající filmaři.
Příběh o závislostech zdaleka nejen na drogách je každopádně drsný, depresivní film, který bez světélka naděje a šance na vykoupení zlikviduje všechny své hlavní hrdiny a s nimi málem i diváka. Děsivý výlet do světa feťáků tak plní svůj účel zcela bezchybně. Mnozí ho kritizují právě kvůli jasnosti, povrchnosti a nekompromisnosti zobrazeného utrpení, jenže to kritizují celý Aronofského přístup ke kinematografii.
Ano, Requiem za sen je povrchní a dějově až primitivní film, jemuž ale brilantní režie zpětně dodává smysl a svým zvláštním způsobem i hloubku, protože ono jednoduché poselství nejde brát na lehkou váhu.
OLDIES FILMU
Trailer na Requiem za sen se nese v duchu jemných tónů, citátů z románu Huberta Selbyho a zpočátku i radostných obrazů. Slova "Miluji tě", návštěva jediného syna, podání ruky, účast v televizi, velké plány - kdo by pomyslel na to, co přijde za chvíli? Jenže trailer nás už svou nekompatibilitou viděného a slyšeného začne držet v napětí, které se ještě umocní při sledování samotného filmu. Rozzářené záběry, které naznačují harmonii veškerenstva, jsou s druhou půlí ty tam, a přibývá obrazů temných, jakoby ujetých (viz rybí oko plus onen epileptický záběr zmíněný již v profilu) a vzhledem k finální části filmu i čím dál kratších. A do toho stále stejná kolovrátková hudba, která neustává až do druhé procházky Jennifer Connelly po přístavním molu (první ve Smrtihlavovi, třetí v Dům z písku a mlhy), kdy celý svět s vybělením plátna, které ve filmu spolu s krevním řečištěm a rozšířenými zorničkami evokuje extázi, jakoby vyšumí a ponoří se do nicoty. Sám za sebe říkám, že kdykoliv přijdu k někomu domů a na televizní obrazovce se najednou objeví logo produkční společnosti Artisan, očekávám nájezd zlověstné hudby Clinta Mansella. Requiem za sen rovná se rýha do kinematografie, skvěle zvládnuté řemeslo, ba vizionářství. A ve své podstatě i kult, který bude o to pevnější, čím více jej někdo bude podrývat. Což se u sezónních filmů nestává. Vzhledem k tomu, že drogová závislost je věčným tématem - a po pravdě řečeno, závislým může být člověk na čemkoliv/komkoliv - dá se očekávat, že jeho význam (i kvůli progesivní vizuální formě) ještě nějaký ten pátek nepohasne. Přesně kvůli takovým filmům a trailerům kdysi vznikla MovieZone. Zahraniční recenzenti u nich ne náhodou volí vzletné termíny jako Tour de Force.
Postavy a obsazení
• Ellen Burstyn - Sara Goldfarb
• Jared Leto - Harry Goldfarb
• Jennifer Connelly - Marion Silver
• Marlon Wayans - Tyrone C. Love
• Christopher McDonald - Tappy Tibbons
• Mark Margolis - pan Rabinowitz
• Louise Lasser - Ada
• Marcia Jean Kurtz - Rae
• Suzanne Shepherd - paní Scarlini
• Sean Gullette - Arnold, Marionin psychiatr
• Keith David - Big Tim, Marionin pasák
• Dylan Baker - jižní doktor
• Ajay Naidu - Mailman
• Denise Dowse - Tyronova matka
• Ben Shenkman - Dr. Spencer
• Hubert Selby Jr. - Laughing Guard
Ocenění
Academy Awards
2001 - Ellen Burstyn (Nejlepší výkon herečky v hlavní roli) (nominace)
Independent Spirit Awards
2001 - Ellen Burstyn (Nejlepší herečka v hlavní roli)
2001 - Matthew Libatique (Nejlepší kamera)
2001 - Eric Watson, Palmer West (Nejlepší film) (nominace)
2001 - Darren Aronofsky (Nejlepší režie) (nominace)
2001 - Jennifer Connelly (Nejlepší herečka ve vedlejší roli) (nominace)
Golden Globes
2001 - Ellen Burstyn (Nejlepší herečka - drama) (nominace)
Florida Film Critics Circle Awards
2000 - Ellen Burstyn (Nejlepší herečka)
The Saturn Awards
2001 - Nejlepší horor (nominace)
2001 - Ellen Burstyn (Nejlepší herečka) (nominace)
DABING
V českém znění: Libor Bouček - Jared Leto (Harry Goldfarb), Růžena Merunková - Ellen Burstyn (Sara Goldfarbová), Kateřina Lojdová - Jennifer Connelly (Marion Silverová), Filip Švarc - Marlon Wayans (Tyrone C. Love), Jaroslav Kaňkovský - Peter Maloney, Dylan Baker (Dr. Pill, doktor z jihu), Zbyšek Pantůček - Christopher McDonald (Tappy Tibbons), Otto Rošetzký - Ben Shenkman (Dr. Spencer), Bohdan Tůma - Keith David (Big Tim), Roman Hájek - Sean Gullette (Arnold), Daniela Bartáková - Louise Lasser (Ada), Helena Brabcová - Samia Shoaib (zdravotní sestra Mall), Laďka Něrgešová - Aliya Campbell (Alice), Václav Knop - Mark Margolis (pan Rabinowitz), Bohuslav Kalva, Lukáš Jurek, Jana Altmannová, Rudolf Kubík, Bohumila Dolejšová, Radka Stupková, Antonín Navrátil, Radka Malá
Spolupracovali: Barbora Vildová
Produkce: Milena Čapková
Překlad: Lucie Matoušková
Zvuk: Roman Čapek, Oldřich Wajsar
Dialogy: Martin Učík
Režie českého znění: Daniela Zachariášová
Vyrobily: ABZ divize Bontonfilms v roce 2002
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 15.1.2009 AČFK
Premiéra USA: 6.10.2000 Artisan Entertainment
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.10.2002 (VHS) Bonton Home Entertainment
Poprvé na DVD: 11.9.2008 FilmX
Poprvé na Blu-ray: 19.11.2014 Magic Box
Tržby celkem - $ 7 400 000
Náklady (Rozpočet) - $ 4 500 000
Tvůrci a herci
Darren Aronofsky (Režie), Eric Watson (Produkce), Palmer West (Produkce), Clint Mansell (Hudba), Matthew Libatique (Kamera), Jay Rabinowitz (Střih), Mary Vernieu (Casting), James Chinlund (Scénografie), Laura Jean Shannon (Kostýmy), Tom Johnson (Zvuk), Judy Chin (Masky), Vincent J. Guastini (Masky), Hubert Selby Jr.(Scénář), Darren Aronofsky (Scénář), Hubert Selby Jr. (kniha) (Předloha), Ellen Burstyn (Herec), Jared Leto (Herec), Jennifer Connelly (Herec), Marlon Wayans (Herec), Christopher McDonald (Herec), Louise Lasser (Herec), Marcia Jean Kurtz (Herec), Suzanne Shepherd (Herec), Mark Margolis (Herec), Jack O'Connell (Herec), Ajay Naidu (Herec), Sean Gullette (Herec), Peter Maloney (Herec), Denise Dowse (Herec), Scott Franklin (Herec), James Chinlund (Herec), Olga Merediz (Herec), Ben Shenkman (Herec), Keith David (Herec), Dylan Baker (Herec), Bill Buell (Herec), Jimmie Ray Weeks (Herec), Gregg Bello (Herec), Henry Stram (Herec), Ami Goodheart (Herec), Nina Zavarin (Herec), Hubert Selby Jr. (Herec), Lianna Pai (Herec), Darren Aronofsky (Herec), Michael Kaycheck (Herec),
2000/102/USA/Drama
Zajímavost k filmu
- Ve scéně v obchodě s potravinami byly jako komparz použiti skuteční drogově závislí. Darren Aronofsky později prozradil, že někteří si vpichovali drogy během natáčení.
- Celosvětová premiéra proběhla 14. května 2000 na filmovém festivalu v Cannes ve Francii.
- Natáčelo se od 16. dubna do 16. června 1999 v New Yorku.
- Technika rychlých střihů ve filmu, použitá stejně jako u předchozího Aronofského filmu Pí (1998), se nazývá hip hop montáž.
- Hlavní hudební téma filmu, které složil Clint Mansell a nahrálo seskupení Kronos Quartet, bylo v upravených verzí použito také ve filmových sériích Pán prstenů, Saw a filmech Šifra mistra Leonarda (2006) nebo Sunshine (2007). Jmenuje se ''Lux Aeterna'', což v překladu z latiny znamená příznačně "věčné světlo''.
- Harryho (Jared Leto) halucinace, ve které padá, se natáčela kamerou na laně na bungee jumping.
- Roli Marion (Jennifer Connelly) odmítla Neve Campbell, a to kvůli nahým scénám.
- Dave Chappelle odmítl roli Tyrona (Marlon Wayans).
- Když si postavy šlehnou heroin, rozšíří se jim zorničky. To ale ve skutečnosti heroin nezpůsobuje, strůjcem těchto reakcí je kokain a extáze.
- Léky, které ve filmu užívá Sara Goldfarb (Ellen Burstyn), jsou amfetaminové dietní pilulky, které jsou v dnešní době povětšinou zakázané či dostupné jen ve vážných případech na předpis.
- Téměř stejnou, ve filmu často se opakující scénu, ve které Marion (Jennifer Connelly) stojí na molu se zábradlím a výhledem na širé moře, si zahrála o dva roky dříve ve filmu Smrtihlav (1998). Rozdílem jsou jen její šaty a partneři přicházející k ní zezadu.
- Darren Aronofsky se krátce objevil ve filmu jako jeden z hostů na večírku Velkého Tima (Keith David). Také Hubert Selby Jr. má ve filmu malou roli – hraje jednoho z policistů, který dohlíží na Tyrona (Marlon Wayans) ve vězení.
- Při přípravě snímku jezdili Jennifer Connelly (Marion) společně s Darrenem Aronofskym a Jaredem Letem (Harry) na "exkurze" do newyorské Lower East Side, kde mluvili se skutečnými narkomany.
- Zrychlená scéna Ellen Burstyn (Sara) uklízející pokoj, která ve filmu trvá 25 vteřin, se ve skutečnosti točila 40 minut na jeden záběr.
- Ellen Burstyn (Sara Goldfarb) strávila každé ráno čtyři hodiny v maskérně. Byly pro ni vyrobeny čtyři různě tučné krky, dále nosila devět různých paruk.
- Když je Sara Goldfarb (Ellen Burstyn) v metru a potká cizince, kterému řekne, že bude v televizi, mluví na otce Darrena Aronofskeho.
- Když Ellen Burstyn (Sara Goldfarb) poprvé četla scénář, který jí nabídl Darren Aronofsky, byla zděšena a roli odmítla. To bylo do doby, než zhlédla film Pi (Aronofského první celovečerní snímek). Poté změnila názor a roli přijala.
- Při jednom rozhovoru se Ellen Burstyn nechala slyšet, že role Sary Goldfarb byla jejím nejlepším hereckým výkonem.
- Slovo heroin nebylo během celého filmu vysloveno jedinou postavou.
- Časopis Premiere zvolil tento film jako jeden z 25 nejnebezpečnějších filmů.
- Celosvětová premiéra proběhla 14. května 2000 na filmovém festivalu v Cannes ve Francii.
- Natáčelo se od 16. dubna do 16. června 1999 v New Yorku.
- Technika rychlých střihů ve filmu, použitá stejně jako u předchozího Aronofského filmu Pí (1998), se nazývá hip hop montáž.
- Hlavní hudební téma filmu, které složil Clint Mansell a nahrálo seskupení Kronos Quartet, bylo v upravených verzí použito také ve filmových sériích Pán prstenů, Saw a filmech Šifra mistra Leonarda (2006) nebo Sunshine (2007). Jmenuje se ''Lux Aeterna'', což v překladu z latiny znamená příznačně "věčné světlo''.
- Harryho (Jared Leto) halucinace, ve které padá, se natáčela kamerou na laně na bungee jumping.
- Roli Marion (Jennifer Connelly) odmítla Neve Campbell, a to kvůli nahým scénám.
- Dave Chappelle odmítl roli Tyrona (Marlon Wayans).
- Když si postavy šlehnou heroin, rozšíří se jim zorničky. To ale ve skutečnosti heroin nezpůsobuje, strůjcem těchto reakcí je kokain a extáze.
- Léky, které ve filmu užívá Sara Goldfarb (Ellen Burstyn), jsou amfetaminové dietní pilulky, které jsou v dnešní době povětšinou zakázané či dostupné jen ve vážných případech na předpis.
- Téměř stejnou, ve filmu často se opakující scénu, ve které Marion (Jennifer Connelly) stojí na molu se zábradlím a výhledem na širé moře, si zahrála o dva roky dříve ve filmu Smrtihlav (1998). Rozdílem jsou jen její šaty a partneři přicházející k ní zezadu.
- Darren Aronofsky se krátce objevil ve filmu jako jeden z hostů na večírku Velkého Tima (Keith David). Také Hubert Selby Jr. má ve filmu malou roli – hraje jednoho z policistů, který dohlíží na Tyrona (Marlon Wayans) ve vězení.
- Při přípravě snímku jezdili Jennifer Connelly (Marion) společně s Darrenem Aronofskym a Jaredem Letem (Harry) na "exkurze" do newyorské Lower East Side, kde mluvili se skutečnými narkomany.
- Zrychlená scéna Ellen Burstyn (Sara) uklízející pokoj, která ve filmu trvá 25 vteřin, se ve skutečnosti točila 40 minut na jeden záběr.
- Ellen Burstyn (Sara Goldfarb) strávila každé ráno čtyři hodiny v maskérně. Byly pro ni vyrobeny čtyři různě tučné krky, dále nosila devět různých paruk.
- Když je Sara Goldfarb (Ellen Burstyn) v metru a potká cizince, kterému řekne, že bude v televizi, mluví na otce Darrena Aronofskeho.
- Když Ellen Burstyn (Sara Goldfarb) poprvé četla scénář, který jí nabídl Darren Aronofsky, byla zděšena a roli odmítla. To bylo do doby, než zhlédla film Pi (Aronofského první celovečerní snímek). Poté změnila názor a roli přijala.
- Při jednom rozhovoru se Ellen Burstyn nechala slyšet, že role Sary Goldfarb byla jejím nejlepším hereckým výkonem.
- Slovo heroin nebylo během celého filmu vysloveno jedinou postavou.
- Časopis Premiere zvolil tento film jako jeden z 25 nejnebezpečnějších filmů.
Odkazy